Program

01/2019 (Change)
  • 1st week
  • Fr 04/01

    Stalker

    Directed by → Andrej Tarkovskij
    Czech title → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35mm
    Cast → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    Vědec a spisovatel na cestě do Zóny. Nejasný příslib, jejž reprezentuje Zóna, je pro jednoho intelektuála nebezpečný, druhý odmítá v něj vůbec věřit. Stalkerovi, který je doprovází, vzdělanost obou společníků chybí, zná jenom cestu.

  • Sa 05/01

    Le Livre dʼimage

    Directed by → Jean-Luc Godard
    Czech title → Kniha obrazu
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.

    „V Cannes pokaždé v určitý moment zažijeme kulminační bod, v němž se celý festival jakoby překlopí. Vlastně ne pokaždé… jenže když k tomuhle nedojde, tak to je, jako kdyby se v daný rok festival vůbec neodehrál, jako kdyby svou existenci jenom předstíral. Proto na takový kulminační bod čekáme, abychom se pak mohli s úlevou vrátit z festivalu domů, protože jsme TO viděli.

    V roce 2018 byly TO halucinační minuty v závěru Godardovy Knihy obrazu. Prodlužovaný konec, kdy filmař jako by ani skončit nechtěl a šel stále hloub a hloub. Podobně jako jím s oblibou citovaný Samuel Beckett, když říká: ,Vytvořil jsem obraz – tady je!ʻ V šíleném sem-a-tam zvukové stopy nabývá hlas stále větší síly, plátno potemní a emoce vystoupají až k dosud nedosaženým vrcholkům.

    Filmař často říká věci tím nejjednodušším způsobem: Je třeba dělat revoluci. Co na tom, nebude-li žádná nebo nepovede-li se, hlavní je naděje!
    A všechna melancholie Godardových Příběh(ů) filmu, celý ten smutek století plného válek se najednou promění. Namísto melancholie: naléhavost a volání na poplach.

    Tenhle chaos, tuhle změť, tuhle komplexnost jsme potřebovali. Tuhle podanou ruku, která se náhle vynořila z plátna, aby nám dala všechnu odvahu světa.

    Vděk, který pak člověk cítí při odchodu z kinosálu, se nedá popsat.“
    Stéphane Delorme

  • 2nd week
  • Mo 07/01

    Česká poválečná filmová detektivka

    přednáší Martin Mišúr
    Přednáška vyloží výrobní, kulturně-politickou i kritickou pozici české filmové detektivky v prvních letech zestátněné kinematografie. Nastíní její souvislosti s protektorátním filmovým průmyslem, pokvětnový vývoj, poúnorový ústup a kamenitou cestu při obhajobě vlastní existence. Přestože totiž v českém prostředí tento žánr vcelku zakořenil, zaznívaly i zřetelné a vlivné hlasy, které detektivku odmítaly vůbec akceptovat.

  • Tu 08/01

    Abel Gance a Max Linder

    Max Linder / Max a automobil / Max in a Taxi
    USA 1917 / 16 min. / 35mm

    Max Linder / Max se dává rozvést / Max Wants a Divorce
    USA 1917 / 17 min. / 35mm
    Dvě krátké veselohry z doby hollywoodské expanze francouzského krále komiků v letech první světové války.

    Abel Gance / Desátá symfonie / Le Dixieme Symphonie
    Francie 1917 / hrají: Séverin Mars, Jean Toulout, Emmy Lynnová, André Lefaur / 63 min. / 35mm
    Melodrama milostného trojúhelníku. Jeden z filmů, v němž ambiciózní Abel Gance teprve vypracovával svůj překypující symbolický styl a zároveň jeden z prvních pokusů, jak v němém filmu tematizovat hudbu. Kultu vysokého umění se zde holduje ještě zcela v duchu devatenáctého století, s poněkud přepjatou zbožností, jíž může dnešní (patosu odvyklý) divák přijmout jako dojemné dobové svědectví.


    Strop / Sedmikrásky

    Directed by → Věra Chytilová
    ČSR ČSR 1962, 1966 / celkem 111 min. / 35mm

    Diplomní film Chytilové Strop (1961) se stal malou senzací, byť byl obklopen neméně talentovanými filmy jejích spolužáku. Pomineme-li moralistnost a melodramatičnost příběhu o dívce, která sběhla ze studií medicíny pro atraktivní profesi manekýnky, na což trpce doplatila ztrátou iluzí, forma tohoto debutu – formu chápu jako způsob existence obsahu – ohromovala bezprostředností, upřímností a pravdivostí výpovědi o nevelkém výseku pražského života. Právě tato jednota obsahu a formy proměnila s odstupem času Strop ve výmluvný dokument nejen o životním stylu, sociálním a mravním klimatu své doby, ale i o revolucionizujícím se filmovém myšlení.

    Sedmikrásky – jeden ze dvou nebo tří českých filmů, které se nejsilněji a nejtrvaleji zapsaly do dějin filmu světového – jak znovu potvrdila poslední velká mezinárodní anketa kritiků (Sight and Sound, září 2012). Věra Chytilová označila Sedmikrásky za filosofickou grotesku, ale jde vlastně o moderní variantu středověkých moralit, v nichž proti sobě vystupovaly personifikované dobré a špatné vlastnosti člověka. Tato moralita je však namířena i proti pokrytectví, které se pohoršuje nad drobnými přestupky jedinců, a přitom velkomyslně toleruje hry celé společnosti.

  • We 09/01

    Bez konsensu / pásmo pro Jana Palacha

    Jan /69/ / 1969 / r. Jaromír Kallista, Stanislav Milota / 1969 / 8 min. / 35mm
    Pohřeb Jana Palacha v Praze.

    Tryzna / 1969 / r. Vlado Kubenko, Peter Mihálik, Dušan Trančík / 1969 / 23 min. / 35mm
    Smuteční shromáždění k úmrtí Jana Palacha v Praze a Bratislavě. Ve filmu hovoří Rudolf Hrušínský, Ludvík Svoboda, Václav Havel, Ján Čomaj, Roman Kaliský, Vladimír Škutina a další.

    Les / r. Ivan Balaďa / 1969 / 11 min. / 35mm
    Smuteční průvod na pohřbu Jana Palacha.

    Martin Ježek / Spálenej fešák
    ČR 2011 / 45 min. / 8mm
    FilmČIN se vrací k postavě Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti okupaci Československa. Přibližuje jeho osobní peklo ve dnech strávených v bolestech v nemocnici, kdy byl také vyslýchán policií. Autor, který film ze super 8mm pásu sám promítne, kombinoval převzatý materiál se záběry míst spjatých s posledními Palachovými dny a zvukovými nahrávkami výslechů.

  • Th 10/01

    Umění v kině v pěti kapitolách aneb Úklady slávy

    pásmo dokumentárních filmů 1950–1967 / celkem 73 min. / 35mm

    František Kudláč / Mistr Třeboňský / ČSR 1950 / 11 min.
    Jiří Jahn / Oživená hudba / ČSR 1959 / 17 min.
    Vladimír Vlček / Máchovské variace / ČSR 1960 / 7 min.
    Pierre Kast / Le Corbusier, architekt štěstí / Francie 1958 / 21 min.
    Bohumil Sobotka / Úklady slávy / ČSR 1967 / 17 min.

    Zatímco v současnosti se stalo problematickým (zvykem) chodit do kin na přímé přenosy oper či na virtuální prohlídky výstav z velkých muzeí, v minulém století bylo divákům kin zprostředkováno umění a jeho historie formou dokumentů, promítaných před hlavním filmem. V našem pásmu uvidíme velmi rozličné přístupy, jak se filmaři snažili oživit jednou českou předklasickou hudbu, jindy přiblížit středověké malířství (z Mistra Třeboňského oltáře se v období nejtužšího protináboženského tažení stal zkráceně Mistr Třeboňský), pak zase odkaz Karla Hynka Máchy. Francouzský snímek o klasikovi moderní architektury Le Corbusierovi natočil souputník nové vlny Pierre Kast. I tady zní v české verzi hlas nedávného jubilanta Václava Vosky (1918–1982), který se v tomto žánru uplatnil víc než jakýkoli jiný český herec. Podílel se také na snímku Úklady slávy, který se – vědecky plně na výši doby – věnoval zkoumání důsledků extrémní zátěže, jimž jsou přední dramatičtí umělci při podávání svých výkonů vystavováni. Případové studie s Janem Třískou, Ladislavem Peškem, Karlem Högerem a jinými mimickými přeborníky.


    Marketa Lazarová

    Directed by → František Vláčil
    ČSR 1965–1967 / 155 min.
    Cast → mluví: Zdeněk Štěpánek (vypravěč), Gabriela Vránová (Marketa), Martin Růžek (Lazar) / hrají: Magda Vášáryová, Josef Kemr, František Velecký, Vlastimil Harapes, Vladimír Menšík, Jaroslav Moučka, Ivan Palúch, Michal Kožuch, Pavla Polášková, Naďa Hejná, Karla Chadimová, Pavel Landovský, Václav Sloup, Zdeněk Řehoř, Zdeněk Kryzánek

    „Marketu jsem v sobě nosil od mládí, pak mi jednou kdosi řekl, že to snad vůbec není k natočení, a to byl teprve impuls.
    Marketa je první objekt jakéhosi skutečně dlouhodobého plánu. Druhý je Valdštejn. Po Valdštejnovi by do té zamýšlené trilogie patřil film současný. Nechci říct o Srpnu 68, nemám ještě úplnou představu o roce 1968. Spíš by mi šlo o proudy, které k tomu všemu vedly. V současné situaci vám o tom, co bude dál, mnoho neřeknu. Ale kdo vám poví víc ve chvíli, kdy znovu existuje právo absolutního veta?“
    František Vláčil (jaro 1969)

  • Fr 11/01

    Nosferatu – eine Symphonie des Grauens

    Directed by → Friedrich W. Murnau
    Czech title → Upír Nosferatu
    Německo 1921 / CZT / 96 min. / HD
    Cast → Max Schreck, Gustav von Wangenheim, Greta Schröderová, Alexander Granach

    živý hudební doprovod

    Nezničitelný klenot německého filmového expresionismu povyšující námět později mnohokrát zfilmovaného Stokerova románu Dracula na "symfonii hrůzy" – v souladu s kompletním německým názvem filmu. Druhé slovo, odkazující na hororový žánr, zde rozhodně není důležitější než první, jež nás upomíná na neskromné múzické nároky vizionáře Friedricha W. Murnaua, "největšího filmaře, jakého Němci kdy měli" – slovy historičky Lotte H. Eisnerové.


    A Nightmare on Elm Street

    Directed by → Wes Craven
    Czech title → Noční můra v Elm Street
    USA 1984 / English friendly / české podtitulky / 91 min. / 35mm
    Cast → Heather Langenkampová, Robert Englund, Johnny Depp

    Legendární horor, který zapříčinil po náhodném spatření v rámci nočního vysílání TV Nova kdekomu nejednu bezesnou noc, protože jeho premisa je neprůstřelná, Robert Englund až perverzně zlomyslný a Johnny Depp tak mladý. V jednom bude lednová noc v Ponrepu ale jiná – my film promítneme z pětatřicetimilimetrové kopie.

  • Sa 12/01

    Soljaris

    Directed by → Andrej Tarkovskij
    Czech title → Solaris
    SSSR 1972 / CZT / 156 min. / 35mm
    Cast → Donatas Banionis, Natalja Bondarčuková, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn

    Film Solaris natočil Andrej Tarkovskij podle stejnojmenného vědeckofantastického románu polského spisovatele Stanisława Lema. Jeho příběh se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na vzdálené vesmírné stanici kroužící kolem záhadné planety Solaris, jež představuje dosud neznámou formu vědomí. Planeta je jakýmsi gigantickým mozkem, schopným zhmotňovat lidské myšlenky a vzpomínky. Pracovníci laboratoře se tak postupně propadají do silných psychických traumat. Psycholog Kelvin, který má tento problém prozkoumat na místě, se ocitne tváří v tvář přízraku zemřelé ženy, kterou kdysi velmi miloval. V takové situaci vyvstávají otázky po smyslu života a otázky hranic a možností lidského poznání vůbec.

  • Su 13/01

    Co bylo, když nebyl film?

    pásmo krátkých filmů / HD / výtvarná dílna / 6+

    Hra bublinek / r. Irena Dodalová – Karel Dodal / ČSR 1937 / 2 min.
    Příhody brouka Pytlíka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1978 / 14 min.
    Čertův mlýn / r. Jiří Trnka / ČSR 1949 / 20 min.
    O místo na slunci / r. František Vystrčil / ČSR 1959 / 5 min.

    Nový rok zahájíme projekcí čtyř významných českých animovaných filmů, které si užijí děti i jejich rodiče. Po projekci se ale všichni diváci také dozvědí, že obrazy se mohly hýbat již v době před vynálezem filmu, a sami si budou moci vyzkoušet, jak to bylo možné. Při tvorbě přitom kromě své vlastní fantazie využijí i přístroj vyrobený podle dobových vzorů z 19. století – tzv. praxinoskop, který od letošního roku máme nově i v našem kině.


    Feral

    Directed by → Jiří Holba
    ČR 2018 / English friendly / 72 min. / HD

    Charlie Soukup je undergroundový písničkář a signatář Charty 77. Na začátku osmdesátých let emigroval. Posledních několik desítek let žije osaměle v australské divočině jako poustevník a buddhista. Dokumentarista Jiří Holba ho vyhledal na rozsáhlém pozemku v buši, kde si Soukup buduje tajné přístřešky a žije stranou civilizace. Celý snímek natočil sám přímo na místě a zachytil v něm spontánní rozhovory a situace, ve kterých nechává naplno působit Soukupovo svérázné charisma. Série monologů vyznívá jako svým způsobem strhující proud řeči na hraně blouznivosti a pronikavých životních postřehů.
    „Zajímá mne film jako báseň, jako dotek života, mávnutí kouzelného proutku, náhlé vzplanutí jiskry v nekonečné tmě, rozluštění hlavolamu. Bez začátku, bez konce, vše v jednolitém prostoru. A láska.“
    Jiří Holba

  • 3rd week
  • Mo 14/01

    Na stopě / Ztracený případ a Vrah skrývá tvar

    Ztracený případ / Lost Case / 2014 / 58 min.
    Vrah skrývá tvar / The Murderer Hides His Ace / 2010 / 30 min.

    Z tvorby Romana Štětiny vybíráme dva filmy, které spojuje téma filmové a televizní krimi. Umělec, který za snímek Ztracený případ získal v roce 2014 Cenu Jindřicha Chalupeckého, reedituje divácky dobře známé televizní nebo filmové předlohy jako je detektivní seriál Colombo (1968–2003) nebo syrová kriminálka Vrah skrývá tvář (režie Petr Schulhoff / 1966). V nových „případech“ pátrá a zároveň zametá stopy po filmových stereotypech, diváckých očekáváních a přidává zcela nové roviny, které hraničí s dekonstrukcí média samotného.
    uvádějí: Sylva Poláková a Roman Štětina


    Ja šagaju po Moskve

    Directed by → Georgij Danělija
    Czech title → Chodím po Moskvě
    SSSR 1963 / CZT / 73 min. / 35mm
    Cast → Nikita Michalkov, Alexej Loktěv, Galina Polskich, Jevgenij Stěblov

    + krátký film
    Vitalij Aksjonov / Na mne se usmívá svět / SSSR 1962 / 9 min. / 35 mm

    Když se před čtyřiceti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Režisér gruzínského původu Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm upřímného mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“.

  • Tu 15/01

    Shadows

    Directed by → John Cassavetes
    Czech title → Stíny
    USA 1959 / English friendly / české podtitulky / 75 min. / 35mm
    Cast → Lelia Goldoniová, Ben Carruthers, Hugh Hurd, Anthony Ray

    „Pro mne až dosud největším objevem byly Cassavetesovy Stíny. Je to film, který má podle mého názoru vše – pravdu, estetiku, rozum, cit a víru.“
    Věra Chytilová (1963)

    John Cassavetes, jeden ze zakladatelů tzv. newyorské školy, založil vlastní herecké studio, v němž kladl důraz na různé stupně improvizace na dané téma. Touto metodou se pak řídil jak v herecké práci, tak při svém režijním debutu Stíny.

    „Styčné body zápletky (jde o nepříliš výlučný milostný příběh bělocha a černošky uprostřed New Yorku na přelomu 50. a 60. let) tvoří jen volnou osnovu děje. V souladu s ní pak nechává režisér herce improvizovat na základě jejich vlastní zkušenosti. Nejvýznamnějším rysem filmu je právě autenticita nedramatických, v zásadě nikde nezačínajících a neukončených epizod. Skutečná hodnota Stínů spočívá podle Jonase Mekase v jejich specificky filmových kvalitách, které spatřuje zejména v tom, že rytmus filmu nepodléhá rytmu sdělovaných myšlenek, ale řídí se jednáním zúčastněných lidí, rytmem jejich pohybů, jejich vzněty, zámlkami a tóny hlasů.“
    Stanislav Ulver


    Il Conformista

    Directed by → Bernardo Bertolucci
    Czech title → Konformista
    Itálie – Francie – SRN 1969 / CZT / 100 min. / 35mm
    Cast → Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelliová, Pierre Clémenti, Dominique Sanda

    V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii Konformista, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus.

  • We 16/01

    Divotvorné oko Jiřího Lehovce

    Průřez tvorbou představitele zakladatelské generace české filmové avantgardy a klasika českého dokumentu / k 110. výročí narození Jiřího Lehovce / celkem 83 min. / 16mm, 35mm

    Její první film / 1973 / 15 min.
    Kamenná sláva / 1938 / 10 min.
    Rytmus / 1941 / 12 min.
    Divotvorné oko / 1939 / 9 min.
    Zlatý sen / 1959 / 22 min.

    „Popírat experiment není správné. Film souvisí s vizuální kulturou, která není dána a která se vyvíjí. Tradiční divák není schopen vidět, vnímat bez určité průpravy a kultivace. A je tu i moment retardace. To bylo v malířství, bylo to i v ostatních uměních, kdykoli se objevil nový směr. Dodnes jsou lidé, kteří nevidí všechny barvy – čímž nemyslím barvoslepé.

    Neříkejme tedy experiment, říkejme tomu třeba zvláštní formy, avantgarda nebo špičkový film, ale v zásadě obsah pojmu popřít nelze.
    Ale ani v této oblasti neplatí jiná dělítka a kritéria než: umění a neumění.“
    Jiří Lehovec (1969)


    Faust

    Directed by → Friedrich W. Murnau
    Czech title → Faust
    Německo 1926 / CZT / 74 min. / 35mm
    Cast → Gösta Ekman, Emil Jannings, Camilla Hornová, Wilhelm Dieterle, Frieda Richardová

    živý hudební doprovod

    + krátký film
    Lucien Nonguet / Faust / Francie 1907 / 10 min. / 35mm

    Žádnému z mnoha desítek snímků, které se inspirovaly faustovskou legendou, kupodivu žádnému z těch, které už měly k dispozici mluvené slovo, se nepodařilo převést do filmu základní konflikt věčného boje dobra se zlem, světla s tmou, tak kongeniální formou, jakou se vyznačuje Murnauův Faust. Přední současná německá režisérka Helma Sandersová-Brahmsová napsala u příležitosti znovuuvedení filmu na festivalu v Berlíně v roce 2003:
    „V Murnauově Faustovi dosáhlo „sedmé umění“ jednoduchost a jasnost, ale také důstojnost a hloubku, které do svého nejniternějšího jádra uzavírají sakrálno a mystiku s velikostí Bachových oratorií. Z filmařů, které znám, dosáhl jenom Tarkovskij podobného účinku podobnými prostředky, jen on rozpoznal ve filmu tuto duchovní dimenzi a hlásil se k ní. Dnes je těžké nalézt v umění místa, kde lidé ranění slepotou, k nimž patřím, mohou rozevřít křídla tak doširoka. Určitě sem patří hudba Bacha, Beethovena, Schumanna, Brahmse a obrazy Grünewalda a Dürera, v jejichž rozpolcenosti a lesku se objevuje člověčenství v nesrovnatelné síle a důraznosti.“

  • Su 20/01

    Gordon och Paddy

    Directed by → Linda Hambäcková
    Czech title → Gordon a Paddy
    Švédsko 2017 / 62 min. / DCP / 3+

    + krátký film
    Sněhulákův sen / r. Zdeněk Rozkopal / ČSR 1986 / 7 min. / HD

    Gordon je stárnoucí ropušák a Paddy malá myška, tedy zdánlivě ta nejnepravděpodobnější dvojice policistů, která se ve svém rodném lese musí vypořádat s nejedním zločinem. Z krádeže ořechů veverčáka Valdemara je zprvu málem obviněna samotná Paddy! Coby zkušený policista však Gordon brzy zjistí, jak se věci mají, a posléze v Paddy nachází skrytý potenciál. Rád by ji dokonce učinil svou nástupkyní na místo policejního velitele. Jak se ale ukáže, jeho poslední případ s ořechy nebyl zdaleka tak nebezpečný jako první velká zkouška velitelky Paddy.


    Démanty noci

    Directed by → Jan Němec
    ČSR 1964 / English friendly / 65 min. / DCP
    Cast → Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová

    Filmové osmičky

    Celovečerní debut Jana Němce Démanty noci, který digitálně zrestauroval Národní filmový archiv, se probojoval do výběru snímků uváděných v rámci sekce Classics na filmovém festivalu v Cannes 2018. Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké je diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry teprve osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů.

    Diamonds of the Night
    An existential drama of two Jewish boys who escape from a train transporting them from one concentration camp to another. Ultimately they are hunted down by a group of old, armed home-guard members. The film goes beyond the themes of war and anti-Nazism and concerns itself with man’s struggle to preserve human dignity. It became one of the first Czechoslovak New Wave films to receive an internationally recognized award, the Grand Prix at the International Film Festival Mannheim-Heidelberg in 1964. Based on an Arnošt Lustig´s novel.

  • 4th week
  • Mo 21/01

    Zvuk a hudba v českém němém filmu

    přednáší Jonáš Kucharský
    Nejstaršímu okruhu filmového dědictví říkáme již dlouhá léta kolokviálně němý film. Ten byl ale již od svých počátků vždy doplněn různými zvuky, nebo přímo hudebním doprovodem, úplně němý nebyl nikdy. Přednáška představí historický a teoretický kontext zvuku a hudebního doprovodu němého filmu a jejich různé typy. Součástí bude i seznámení s aktivitami Národního filmového archivu na tomto poli, ukázky z již realizovaných hudebních doprovodů k filmům a představení budoucích projektů.

  • We 23/01

    Concoin et les Zʼinhumains

    Directed by → Bruno Dumont
    Czech title → Coincoin a nelidé
    Francie 2018 / CZT / 208 min. / DCP
    Cast → Bernard Pruvost, Philippe Jore, Alane Delhaye

    Jeden z prvních filmů praktikujícího filozofa, který před několika měsíci oslavil šedesáté narozeniny, nesl prostý název LʼHumanité čili Lidství. To bylo před dvaceti lety. I v Dumontově zatím posledním, tří-a-půl-hodinovém (!) opusu není (na první pohled překvapivý) střet s „mimozemšťanstvím“ nakonec ničím jiným než metodou, jak ještě líp zaostřit pohled na všechno, co je lidské… a sice tak lidské, až to bolí. Volba umřít zoufalstvím anebo ve smíchových křečích je pak už ponechána divákovi.

    Ale dejme slovo autorovi:

    …otázky, které jsem po skončení projekce dostával od novinářů, byly z valné většiny příšerné. „Jaký k tomu máte postoj Vy?“ „Co tím vlastně chcete říci?“ A nakonec: „Zdalipak jste si vědom své mužsky-bělošské perspektivy?“

    Milovat svobodu pro mne znamená i to, že se čas od času rád potkám s velmi chytrými lidmi, stejně tak jako s blbci. Je mi jedno, jestli to jsou dělníci, měšťáci, černoši, běloši, židi, homosexuálové, heterosexuálové. K smíchu jsou všichni, jeden jako druhý. Nechtějí nám nic ŘÍCI. Jenom dělat bordel. I o tom je můj film: žádné tyhle kategorie neexistují, existuje jen lidská nátura jako taková.

    Svět není dokonalý, fajn, zůstaňme u toho. Nechtějme ho mít dokonalý, smiřme se s tím, že se nikdy neshodneme, že nebude všechno báječné. Přestaňme s hledáním správného politického myšlení, v jehož smyslu bychom pak nasměrovali celou společnost, nikdy k tomu nedojde. Těm, kteří to tvrdí, nevěřím. Co je důležité, je svoboda.

    Co mne nudí: konvence, všechno, co je akademické, vhodné a žádoucí. Nudí mne tisíckrát viděné vztahové románky. Člověk je na Zemi jenom chvilku a v určitou chvíli dostane chuť obnovit zkušenosti, a to i kinematograficky. Pocit opotřebovanosti vede k jistému druhu ironie, díky níž se pak směju všemu, neberu už nic vážně, na nic se nevážu, můj odstup od událostí se zvětšuje víc a víc. Za věci, na nichž žádnou vinu nenesu, odmítám nějakou pociťovat. Jednám v prostoru, v němž jednat mohu, ale abych měl na všechno názor, s tím si hlavu nelámu. K čemu by byl dobrý? Jenom posouvám kyvadlo hodin, aby se dostaly do souladu se světem, v němž teď žijeme, s jeho pospolitostí, jak ji šíří i sociální sítě. Na tento druh pospolitosti ovšem nevěřím a striktně odmítám se „připojit“. Já se připojuju jen k nemnoha lidem, to mi úplně stačí. To je strašná nuda: šířit své Já ve velké síti. Jestli zbožňuju internet, tak v tomhle tedy ne. Mít na všechno názor, o každičké věci si muset něco myslet, tak na to kašlu. Novinářka tázající se mne na mou „mužsky-bělošskou perspektivu“ nemluví o tom, co dělám, nechápe to a namísto toho mi vykládá, co JÍ chybí, o čemž zase nemluvím já, protože tohle mne nezajímá. Uvedu svého hrdinu, poručíka Weydena, do tábora migrantů a nechám ho tam jednat. Co mi ta žurnalistka chtěla dát najevo, v podstatě bylo, že tohle dělat nesmím. Vysvětlit mi, že nemám právo nechat tam mého hrdinu hledat to, co tam hledá. No, a já to stejně udělám. Kinematografie nám dává svobodu posunout se jinam, dobrat se trochu hlubší reality o nás samých, o tom co jsme, cítíme a žijeme. Já si myslím, že můj hrdina je s realitou světa svázán mnohem víc než ona žurnalistka. On je MY, je částí každého z nás, a proto jsem na jeho straně, moc.
    Bruno Dumont (červenec 2018)

  • Su 27/01

    Princezna se zlatou hvězdou

    Directed by → Martin Frič
    ČSR 1959 / 77 min. / 35mm / 3+
    Cast → Marie Kyselková, Josef Zíma, Stanislav Neumann, František Smolík

    + krátký film
    K princeznám se nečuchá / r. Břetislav Pojar / ČSR 1965 / 13 min. / HD

    Nestárnoucí filmová pohádka vypráví o princezně Ladě, která před hrozbami nechtěného ženicha, krále Kazisvěta, uprchne ze zámku svého ustrašeného otce. Skryje svou krásu i zlatou hvězdu na čele pod kapuci ošuntělého myšího kožíšku a najde si místo jako kuchtička v paláci sousedního panovníka – moudrého Radovana. Ten ovšem v kuchyňské pomocnici nakonec objeví svou vyvolenou.

  • 5th week
  • Mo 28/01

    Mimo normy / Jiné vize 2018 – první repríza

    délka pásma: 90 min.
    První repríza soutěže českých pohyblivých obrazů Jiné vize – PAF 2018, nabídne pásmo deseti snímků, jež vybral Rado Ištok. Tento kurátor žijící ve Stockholmu přispívá do řady českých kulturních periodik a s českým uměleckým prostředím udržuje úzké vazby. Ve svém výběru se zaměřil na odchylky od zažitých společenských norem. Téma jinakosti ukazuje na filmech tvůrců, jako jsou: Mark Ther, Radek Brousil, Ester Geislerová & Milan Mazúr, Tereza Velíková, Sláva Sobotovičová, Marie Lukáčová, Ladislav Svoboda & Alma Lily Rayner, Piaoyu Xie, František Fekete.
    uvádějí: Sylva Poláková, Nela Klajbanová a tvůrci


    Le Livre dʼimage

    Directed by → Jean-Luc Godard
    Czech title → Kniha obrazu
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.

    „V Cannes pokaždé v určitý moment zažijeme kulminační bod, v němž se celý festival jakoby překlopí. Vlastně ne pokaždé… jenže když k tomuhle nedojde, tak to je, jako kdyby se v daný rok festival vůbec neodehrál, jako kdyby svou existenci jenom předstíral. Proto na takový kulminační bod čekáme, abychom se pak mohli s úlevou vrátit z festivalu domů, protože jsme TO viděli.

    V roce 2018 byly TO halucinační minuty v závěru Godardovy Knihy obrazu. Prodlužovaný konec, kdy filmař jako by ani skončit nechtěl a šel stále hloub a hloub. Podobně jako jím s oblibou citovaný Samuel Beckett, když říká: ,Vytvořil jsem obraz – tady je!ʻ V šíleném sem-a-tam zvukové stopy nabývá hlas stále větší síly, plátno potemní a emoce vystoupají až k dosud nedosaženým vrcholkům.

    Filmař často říká věci tím nejjednodušším způsobem: Je třeba dělat revoluci. Co na tom, nebude-li žádná nebo nepovede-li se, hlavní je naděje!
    A všechna melancholie Godardových Příběh(ů) filmu, celý ten smutek století plného válek se najednou promění. Namísto melancholie: naléhavost a volání na poplach.

    Tenhle chaos, tuhle změť, tuhle komplexnost jsme potřebovali. Tuhle podanou ruku, která se náhle vynořila z plátna, aby nám dala všechnu odvahu světa.

    Vděk, který pak člověk cítí při odchodu z kinosálu, se nedá popsat.“
    Stéphane Delorme