Historie

Historie Národního filmového archivu

Filmový archiv byl založen v roce 1943 v rámci zastřešujícího orgánu protektorátní kinematografie Českomoravského filmového ústředí. Jeho sídlo se nacházelo v šestém patře paláce Lucerna ve Vodičkově ulici v Praze. Úsilí mnoha nadšenců, již od dvacátých let zdůrazňujících význam takové instituce pro českou kulturu, bylo úspěšně naplněno paradoxně až v období nacistické okupace. Prvním vedoucím Filmového archivu byl oficiálně jmenován Němec Walter Gottfried Lohmayer. Za autora moderní koncepce této paměťové instituce a klíčovou osobnost českého filmového archivnictví nicméně platil mezinárodně respektovaný znalec filmové techniky Jindřich Brichta. Z postu zástupce vedoucího usiloval o vytvoření organizace, která by umožnila uchovávat a následně studovat filmovnictví v jeho komplexnosti. Součástí Filmového archivu se stalo oddělení písemných dokumentů, výzkumu a odborná knihovna. Vlivem rychlého rozšiřování sbírek o různorodé válečnými operacemi ohrožované materiály však kapacita skromných prostor Lucerny přestala brzy dostačovat. Množství filmových kopií a negativů bylo proto prozatímně shromažďováno například ve skleníku Kinského zahrady, situované na pražském Smíchově.

Po znárodnění československého filmového průmyslu dekretem prezidenta republiky č. 50/1945 Sb. byl na sklonku roku 1945 Filmový archiv organizačně včleněn do nově vzniklého Československého filmového ústavu (ČSFÚ). Do Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF) byl přijat o rok později, jako její pátý až devátý člen. ČSFÚ byl ovšem již na počátku 50. let zrušen. V průběhu následných překotných reorganizačních změn Československého státního filmu (ČSF) byl Filmový archiv a jeho jednotlivá oddělení přičleňována k různým nesystematicky vznikajícím podnikům a útvarům. Své původní poslání mohl archiv plnit pouze částečně. Jeho vzácné filmové sbírky se postupně proměňovaly de facto ve skladiště vyřazených filmů. Období několikaletého existenčního provizoria bylo ukončeno roku 1963, kdy byl opět zřízen ČSFÚ. Filmový archiv se společně s dokumentací a knihovnou stal součástí jeho dokumentačního úseku.

S nástupem Bohumila Brejchy do pozice vedoucího archivu započal v polovině 60. let proces transformace doposud převážně „sběratelsky“ orientovaného podniku. Budoucí činnost instituce měla být založena na vědeckých pracovních postupech a odborném vedení. Zřízeno bylo například technické oddělení. Mezi úkoly jeho pracovníků patřilo mj. třídit a odděleně ukládat materiály na hořlavém a bezpečném podkladu, skartovat multiplicity a za použití nejnovějších metod ošetřovat a chránit filmové sbírky. Ty byly namnoze skladované na zcela nevhodných místech, například v bývalých hostincích, cihelnách, garážích nebo ve sklepení hradu Kost, nacházejícího se v krajinné oblasti Českého ráje. Cílem nového vedení bylo také uložené materiály komplexně popsat a odstranit tak panující roztříštěnost a neúplnost informací.

Na sklonku roku 1968 proběhla změna vnitřní organizace ČSFÚ. Zrušením dokumentačního úseku byl Filmový archiv opět odloučen od dokumentace a knihovny. V kontextu kádrových prověrek a nastupující normalizace byl označen za centrum pravice a deset let izolován od mezinárodních styků. Roku 1975 došlo k osamostatnění ČSFÚ od jeho dlouholetého zastřešujícího orgánu Ústředního ředitelství ČSF. Filmový ústav se tak stal nezávislou hospodářskou jednotkou a zároveň nabyl právní subjektivity. Filmový archiv pod jeho záštitou fungoval až do konce osmdesátých let.

Navzdory řadě diskriminačních opatření dvou normalizačních dekád se pracovníkům Filmového archivu podařilo dosáhnout vysoké úrovně identifikačních a katalogizačních prací. Iniciovali nové restaurátorské postupy, metody odplísňování a techniky virážování a tónování filmů. Dokončena byla generální inventura sbírek, svépomocí zrekonstruovány staré a vystavěn nový depozitář. Ostatní plány možného rozvoje byly naplňovány až po pádu komunistického režimu. Například na počátku 90. let byl v obci Hradištko nedaleko Prahy v rámci první etapy budování reprezentativního archivního filmového areálu zřízen nový sklad pro černobílé negativy a písemné archiválie.

Roku 1990 došlo k další změně struktury ČSFÚ a jeho přejmenování na Český filmový ústav (ČFÚ). Nedlouho poté význam Filmového archivu docenil tehdejší ministr kultury České republiky Jindřich Kabát. Jeho rozhodnutím byla k 1. 7. 1992 státní hospodářská organizace ČFÚ změněna na státní příspěvkovou organizaci s názvem Národní filmový archiv (NFA). Přiřazení NFA k nejvýznamnějším národním institucím ochraňujícím naše kulturní dědictví bylo stvrzeno zákonem č. 273/1993 Sb. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Ustavení NFA bylo chápáno jako definitivní rozchod s minulostí, znamenalo zjednodušení řízení instituce, určení nového pořadí priorit, posílení doposud zanedbávaných a zrušení neefektivních činností. Do NFA bylo převáděno pravidelné roční přírůstky mnohonásobně přesahující množství filmových a písemných archiválií, například materiály dřívějšího podnikového archivu ČSF. Od poloviny 90. let se dominantním trendem stalo rozšiřování pole působnosti organizace. Postupně bylo zřízeno pracoviště orální historie, restaurátorská dílna a digitalizační pracoviště pro písemné archiválie a plakáty. Bylo zahájeno shromažďování amatérských a rodinných filmů, audiovizuálních (video) archiválií a děl videoartu a pořizována soudobá filmová dokumentace, tzv. Letopisy. Vydávány byly vědecké katalogy Český hraný film I – VI (1898 – 1993) a Český animovaný film I (1920-1945) v českém a anglickém jazyce, rovněž dvojjazyčná Filmová ročenka nebo časopis Filmový přehled. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze byla zahájena magisterská výuka programu „Restaurování klasických filmových materiálů.“ NFA se zapojil do řady národních a mezinárodních programů, mj. Kramerius, Collection of Censorship Documents – COLLATE, Moving Image Database for Access and Re-use of European Film Collections – MIDAS, The European Film Gateway – EFG. Portfolio poskytovaných služeb se znovu rozšířilo zejména v roce 2013, kdy se součástí podniku staly také kanceláře Českého filmového centra, Czech Film Commission a Media Desk.

NFA jakožto jedna z nejstarších a rozsahem sbírek největších institucí tohoto druhu za svou činnost obdržel také několik ocenění, například stříbrnou plaketu italského festivalu němých filmů Le Giornate del Cinema Muto nebo Picassovu a Miróovu plastiku organizace United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization – UNESCO.


Významná data z historie Národního filmového archivu

1943: založení Filmového archivu Českomoravským filmovým ústředím.

1945: vydání dekretu prezidenta republiky č. 50/1945 Sb. o opatřeních v oblasti filmu a následné včlenění Filmového archivu do nově vzniklého Československého filmového ústavu (ČSFÚ).

1946: Filmový archiv se stává členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF).

1949: Filmový archiv součástí úseku Školy a sbírky, později Tiskového a archivního odboru Ústředního ředitelství ČSF.

1953: Filmový archiv krátce začleněn pod Ministerstvo vnitra.

1954: Filmový archiv znovu v úseku Školy a sbírky; záhy převeden pod ředitelství filmové distribuce.

1957: Filmový archiv součástí hospodářského odboru Ústřední půjčovny filmů.

1958: uspořádán 14. kongres FIAF v Praze.

1963: Filmový archiv se společně s dokumentací a knihovnou stává součástí dokumentačního úseku znovu zřízeného ČSFÚ.

1965: do Filmového archivu nastoupil Vladimír Opěla, pozdější ředitel NFA

1965
: zahájeno kopírování filmů s hořlavou nitrocelulosovou podložkou na materiály s bezpečným podkladem.

1966: ve Filmovém archivu bylo zřízeno technické oddělení.

1968: ve spolupráci s FIAF zorganizován 1. mezinárodní seminář o identifikaci filmů v Gottwaldově; po zrušení dokumentačního úseku reorganizovaného ČSFÚ byl Filmový archiv odloučen od dokumentace a knihovny.

1969-1974: zahájení generální inventarizace a odborného zpracování filmových sbírek.

1969: první vědecká rekonstrukce filmu Svatý Václav (1929, r. Jan Stanislav Kolár).

1972-1976: ve spolupráci s Filmovými laboratořemi Barrandov a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze zahájen výzkum bakterií a plísní napadajících filmové materiály.

1975: ČSFÚ se stal nezávislou hospodářskou jednotkou a nabyl právní subjektivity.

1977-1979: vybudování nového archivního depozitáře pro filmové materiály svépomocí.

1977: odplísňování prvních filmů ve Filmových laboratořích Barrandov.

1979-1989: další výzkum bakterií a plísní a vlivu vnějšího prostředí na jejich přítomnost v depozitářích, bádání ve Vietnamském filmovém archivu, odplísnění filmů Bulharské národní filmotéky.

1979: ve spolupráci s Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze vyřešen problém tónování a virážování rekonstruovaných filmových kopií.

1980: uspořádán 36. kongres FIAF v Karlových Varech.

1981-1985: svépomocné zrekonstruování starých archivních depositářů, určených pro filmové materiály s prudce hořlavou nitrátovou podložkou.

1989: zahájeno vydávání časopisu pro teorii, historii a estetiku filmu Iluminace.

1990: dvoufázová reorganizace ČSFÚ, jeho přejmenování na Český filmový ústav (ČFÚ) a volba vedoucích jednotlivých oddělení.

1991: vybudování nového depozitáře pro černobílé negativy a písemné archiválie v Hradištku u Prahy.

1/7/ 1992: transformace ČFÚ v Národní filmový archiv (NFA) a následné zrušení dřívějšího třístupňového řízení; ve stejném roce zahájeno restaurování filmových plakátů a skleněných fotografických negativů.

1993: zrušení odboru vydavatelství, informačního střediska a oddělení tvorby; zahájeno vydávání Filmové ročenky a Filmového přehledu; návrh a zadání výroby nových plastových krabic pro filmové materiály.

1995: na základně koncepce PhDr. Evy Struskové zřízeno pracoviště orální historie; zahájeno kopírování filmových materiálů na polyesterový podklad; vydána první z řady vědeckých publikací Český hraný film I (1898-1930).

1996: NFA spoluzakladatelem Asociace evropských filmových archivů; zřízení restaurátorských pracovišť pro písemné archiválie a plakáty; počátek sběru tvorby amatérských filmařů; otevření archivní promítací síně Bio Ponrepo a knihovny v pražském Konviktu na Bartolomějské ulici.

1997: zřízení digitální laboratoře pro písemné archiválie, plakáty a fotografie.

1998: uspořádán 54. kongres FIAF v Praze; vydána publikace Český hraný film II (1930-1945).

2000-2003: účast v mezinárodním projektu Collection of Censorship Documents – COLLATE.

2001: od společnosti Krátký film Praha, a. s. převzaty zpravodajské filmy z let 1945-1990; vydána publikace Český hraný film III (1945-1960).

2004: počátek shromažďování děl videoartu; vydána publikace Český hraný film IV (1961-1970).

2005: spolupráce na mezinárodním projektu Moving Image Database for Access and Re-use of European Film Collections – MIDAS.

2007: převzetí a roztřídění filmových materiálů z bývalého Filmového studia Gottwaldov; vydána publikace Český hraný film V (1970-1980).

2008: participace v mezinárodním projektu The European Film Gateway – EFG.

2010: vydána publikace Český hraný film VI (1981-1993).

2012: vydána publikace Český animovaný film I (1920-1945).

2013: účinnosti nabývá zákon č. 496/2012 Sb. o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů rozšiřující definici poslání archivu; z rozhodnutí ministryně kultury Aleny Hanákové vydána nová Zřizovací listina; pod NFA organizačně přechází kancelář České filmové centrum, Czech Film Commission a Media Desk.

2013: účast na organizaci výroční konference organizace NECS (European Network for Cinema and Media Studies).

2013: DVD Český animovaný film 1925-1945 získalo cenu na festivalu archivních filmů Il cinema ritrovato v Bologni.

2013: Vladimír Opěla obdržel cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.

2013:: oslavy 70. výročí

2014: Státní fond kinematografie a NFA uzavřeli licenční smlouvu k užití československých filmů vyrobených v letech 1965-1991 s cílem zajistit poskytování podlicencí jednotlivým zájemcům o užití filmů.

2014: Kniha Dodalovi – Průkopníci českého animovaného filmu získala cenu poroty na předávání Ceny ARAS (Asociace režisérů a scenáristů).

2014: zahájení projektu „Digitální restaurování českého filmového dědictví“ programu CZ 06 „Kulturní dědictví a současné umění“, podpořeného zeměmi Evropského hospodářského prostoru (EHP) – Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem.

2014: organizace konference archivní asociace Inédits: Amateur Film / Memory of Europe s názvem – Amatérský film v zemích východního bloku.

2015: organizace mezinárodní konference Filmová výchova pro 21. století.

2015: spuštění první fáze online projektu Filmový přehled pro 21. století na www.filmovyprehled.cz

2015: na webových stránkách www.nfa.cz bylo zveřejněno přes sto inventářů ke sbírkám a fondům písemných archiválií.

2015: 24. března byl slavnostně poklepán základní kámen nové budovy depozitáře.