Ve sklepě

barevný, dokumentární, 18 doporučená přístupnost, 1:1,85, 2-D, DVD-K, BRD-K, Dolby SR, dlouhý – 85 min.

Původní název: Im Keller. Země původu: Rakousko. Výrobci: Ulrich Seidl Film Produktion. Koprodukce: ORF, Coop99 Filmproduktion, WDR. Ve spolupráci s Arte. Rok copyrightu: 2014. Premiéra: 31.3.2016. Mluveno: německy (titulky). –

V podzemí rakouské duše.

Distributor: Film Europe.

AUTOŘI: Režie: Ulrich Seidl. Scénář: Veronika Franzová, Ulrich Seidl. Kamera: Martin Gschlacht. II. kamera: Hans Selikovsky. Střih: Christoph Brunner. Zvuk: Ekkehart Baumung. Výkonná produkce: Konstantin Seitz. Producent: Ulrich Seidl, Antonin Svoboda, Martin Gschlacht, Bruno Wagner. České titulky: Veronika Sysalová (Filmprint Digital).

Účinkují: Fritz Lang, Alfreda Klebingerová, Manfred Ellinger, Inge Ellingerová, Josef Ochs, Alessa Ducheková, Gerald Duchek, Cora Kittyová, Peter Vokurek, Walter Holzer.

Dokumentární esej známého rakouského režiséra Ulricha Seidla Ve sklepě dává divákům možnost nahlédnout do sklepení několika Rakušanů s poněkud nestandardními zálibami. Někteří jsou představeni pouze v několika záběrech a jejich přítomnost ve filmu má zejména rytmizační funkci (muž na běžícím pásu, ženy stojící u hučících automatických praček, manželé v teplákových soupravách), jiní o svých „podzemních“ aktivitách hovoří opakovaně a podrobněji. Dohromady vzniká mozaika portrétů ne(u)spokojených a osamělých lidí s bizarními fetiši. V dlouhých, zpravidla statických centrovaných záběrech bez komentáře sledujeme, jak tráví svůj volný čas například sběratelka panenek, jež jsou k nerozeznání od živých dětí, muž, trénující v podzemním hangáru střelbu z automatických zbraní a zkoušející zpěv operních árií, lovec vzácných zvířat, hráč na tubu v dechové kapele, sbírající nacistické artefakty, nebo provozovatelé sado-maso hrátek. Kromě zpovědí přímo na kameru, v nichž protagonisté popisují své záliby a tužby, se aktéři dokumentu baví i mezi sebou, například o přistěhovalcích nebo manželkách. – Zčásti inscenovaný film se natáčel v letech 2009 až 2014 ve Vídni a Dolním Rakousku. Premiérově byl uveden na MFF v Benátkách. Na jeho základě došlo k zahájení soudního řízení s muži, kteří ve filmu vyjadřují své sympatie k fašismu. – Seidl označuje sklepy za symbol rakouského podvědomí, místo, kam lidé ukrývají své temné touhy, obavy a posedlosti. Této úvaze uzpůsobil výběr účinkujících, jež kromě netradičních úchylek spojuje také vyšší míra exhibicionismu. Přes zúžení pozornosti na provokativní témata jako je sexualita, sadismus nebo fašismus vyvolává film řadu dobově relevantních otázek, jež se týkají fyzického i názorového uzavření jednotlivců před okolním světem. -mrš-

ULRICH SEIDL (vl. jm. Ulrich Maria Seidl, nar. 24.11.1952, Vídeň) vyrůstal od tří let v dolnorakouském okresním městečku Horn v katolické rodiné lékařů, na jejichž přání se měl stát knězem. Dva roky strávil v jezuitském internátě v Kalksburgu. Proti vůli rodičů odešel do Vídně, kde si příležitostnými zaměstnáními (mj. noční hlídač, skladník a řidič) financoval studia žurnalistiky a divadelní vědy na Vídeňské univerzitě. V letech 1978-82 studoval režii na Vídeňské filmové akademii Univerzity hudebního a reprodukčního umění, odkud byl podle svých slov vyloučen kvůli skandálu s filmem Ples. Poté pracoval jako asistent režie, mistr zvuku a tvůrce TV pořadů pro ORF a 3SAT. Od konce 80. let natáčí nelichotivé dokumentární sondy do povahy svých krajanů, jež vzbuzují mezinárodní ohlas svým zneklidňujícím až provokujícím ztvárněním a hlavně zaměřením na intimní stránky člověka. Ve velmi osobních a mnohdy až divácky nesnesitelných aspektech lidských životů (amorální pudovost člověka s jeho patologickým jednáním, inklinace k exhibici) však nalézá nepříjemné pravdy o životě ve střední Evropě, ať už je to neúspěšné hledání lásky, redukované na materiální potřeby, touha po blahobytu skrze vlastní tělo či podoby víry. Nekompromisní filmovou formu a hru s trapností pak využívá i v hraných snímcích. Svá díla realizuje buď jako pozorovatel s kamerou, který vůbec nezasahuje do snímané skutečnosti, nebo naopak podle přesné koncepce realitu inscenuje. Za svůj první hraný snímek Psí dny získal Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách 2001 a Zvláštní cenu poroty ex aequo i Cenu FIPRESCI na MFF v Bratislavě 2001, za druhou část trilogie Ráj: Víra obdržel Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách 2012. Kontroverzní dokument Kriste, ty víš mu vynesl Cenu za nejlepší dokumentární film na MFF v Karlových Varech 2003. Dále získal Rakouskou filmovou cenu za nejlepší film a za nejlepší režii za první díl trilogie Ráj: Láska, Mimořádné ocenění festivalu za uměleckou výjimečnost ve světové kinematografii na MFF v Bratislavě 2007. Mezi jeho časté spolupracovníky patří kameraman Peter Zeitlinger a Michael Glawogger (scénář, kamera, střih). V roce 2003 založil se svou manželkou, novinářkou a producentkou Veronikou Franzovou (nar. 1965) firmu Ulrich Seidl Filmproduktion. Provokativní témata rozvíjí i ve svých divadelních hrách Vater Unser (2004, Otče Náš) a Böse Buben/Fiese Männer (2012, Zlí darebáci/Odporní muži), které sám inscenoval na předních scénách ve Vídni (Theater Akzent), Mnichově (Kammerspiele) a Berlíně (Volksbühne). Několikrát navštívil Českou republiku: byl hostem MFF v Karlových Varech (2003), FAMU (2006; Master Class), MFDF v Jihlavě (2008; Master Class) a Febiofestu (2013). Jako hostující profesor vyučuje na vysokých filmových školách v Berlíně, Hamburku a Vídni. O svých tvůrčích metodách a zkušenostech přednáší na workshopech, seminářích a lekcích na mezinárodních festivalech a školách. Jeho tvorbu a názory přibližuje hodinový dokumentární portrét Ulrich Seidl und die bösen Buben (2014, Ulrich Seidl a zlí darebáci; r. Constantin Wulff). Upozorňujeme na rozhovory a rozsáhlé statě o jeho díle ve sborníku Do: revue pro dokumentární film (1/2003) a časopisech Film a doba (3/2003, 4/2007, 1-2/2013) a Cinepur (31/2004, 96/2013). – Filmografie: (režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) kr. dok. portrét padesátiletého muže trpasličího vzrůstu Einsvierzig (1980, Metr čtyřicet; + prod.), střm. dok. o tradici středoškolských stužkových slavností v dolnorakouském městečku Horn, Der Ball (1982, Ples; + prod.), kr. dok., zachycují rakouského fotografa Petera Baumanna na tuniském pobřeží, Look 84 (1984, Pohled 84; + střih; nedokončen), dokudrama o zpravodajství, životě, lásce a smrti Krieg in Wien (1989, Válka ve Vídni; spol. r. Michael Glawogger), dok. konfrontující život vídeňských kolportérů novin a jejich čtenářů Good News: von Kolporteuren, toten Hunden und anderen Wienern (1990, Dobré zprávy: o kolportérech, mrtvých psech a dalších Vídeňácích), dok. o rakouském vdovci od českých hranic a vdově z blízkého českého města Mit Verlust ist zu rechnen (1992, Se ztrátami se počítá), dok. portrét několika mužů, kteří si přes inzerát či zprostředkovatele našli budoucí manželky v Asii, Die letzten Männer (TV-1994, Poslední muži), dok. o soužití osamělých lidí s jejich zvířecími miláčky Tierische Liebe (1995, Zvířecí láska), dok. úvaha o tom, co znamená moderní umění pro odborníky a běžné návštěvníky výstavy, Bilder einer Ausstellung (TV-1995, Obrazy jedné výstavy; režie), dok. o učiteli matematiky, posedlém geometrií ženského těla, Der Busenfreund (TV-1997, Milovník poprsí; režie), dok. „procházka“ největším německým zábavním parkem, kterým provází rekordmanka v navštěvování zábavních parků Dorothee Spohler-Claussenová, Spass ohne Grenzen (TV-1998, Zábava bez hranic), hraný dok., líčící neradostné osudy tří mladých adeptek modelingu během ponižujícího castingu, Models (1999, Modelky), celovečerní hraný debut o subtropickém víkendu na vídeňské periférii Psí dny (2001, Hundstage), epizody Prolog/Johann Leeb, 2540 Bad Vöslau/Ein Lied/Beim heurigen/Epilog z kolektivního dok. filmu čtyř režisérů, kteří nahlížejí aktuální situaci v Rakousku po změně vlády, Zur Lage: Österreich in sechs Kapiteln (2002, K věci: Rakousko v šesti kapitolách), oddělené portréty šesti osamělých věřících Jesus, Du weisst (2003, Kriste, ty víš; + spol. sc.), minutová epizoda Bruders, lasst uns lustig sein (2006, Bratři, veselme se; + spol. prod.) z kolektivního projektu 28 rakouských režisérů Mozart Minute (Mozart v jedné minutě), příběhy Ukrajinky, vydávající se za prací do Vídně, a Rakušana, odjíždějícího naopak na Slovensko a na Ukrajinu, Import/Export (2007, Import/Export; + prod.), další průzkum lidské intimity v trilogii o trojích prázdninách tří žen a jejich snaze nalézt svou podobu štěstí Paradies: Liebe (2012, Ráj: Láska), Paradies: Glaube (2012, Ráj: Víra; + spol. prod.) a Paradies: Hoffnung (2013, Ráj: Naděje; + spol. prod.), uvedené vcelku na Febiofestu 2013, dok. esej se stylizovaným náhledem do privátní sféry několika Rakušanů, kteří se věnují bizarním zálibám, vášním a obsesím, Ve sklepě (2014, Im Keller; + spol. prod.), Ich seh ich seh (2014, Dobrou, mámo; r. Severin Fiala, Veronika Franzová; prod.). -fik-