Sladké sny

barevný, psychologický, 12 nevhodný pro děti, 1:2,35, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 134 min.

Původní název: Fai bei sogni. Země původu: Itálie, Francie. Výrobce: IBC Movie, Kavac Film, Ad Vitam, Rai Cinema (koprodukce), Arte France (účast), Impresa Pizzarotti (spolupráce), Banca Sella Patrimoni (spolupráce), Canal Plus (účast), Ciné Plus (účast). Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 15.12.2016. Mluveno: italsky (titulky). – Vše o jeho matce.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Itálie: Turín (Piemont), Řím. Bosna a Hercegovina: Sarajevo.

AUTOŘI: Režie: Marco Bellocchio. Předloha: Massimo Gramellini (kniha Fai bei sogni, 2012, Ať máš sladké sny). Scénář: Valia Santellaová, Marco Bellocchio, Edoardo Albinati. Kamera: Daniele Cipri. Architekt: Marco Dentici. Návrhy kostýmů: Daria Calvelliová. Střih: Francesca Calvelliová. Zvuk: Gaetano Carito, Lilio Rosato. Výkonná produkce: Simone Gattoni. Producent: Beppe Caschetto. Koproducent: Alexandra Henochsbergová. Vizuální efekty: Paola Trisoglioová (design, produkce), Stefano Marinoni (supervize), Visualogie. Zvláštní efekty: Franco Galiano (supervize). Hudba: Carlo Crivelli. Použitá hudba: různé skladby a písně. Hudební dramaturgie: Fabrizio Cacopardo (hudební supervize), Paola Vanoni (hudební supervize).

Hrají: Valerio Mastandrea (Massimo), Bérénice Bejoová (Elisa), Guido Caprino (Massimův otec), Nicolò Cabras (malý Massimo), Dario Delpero (teenager Massimo), Barbara Ronchiová (Massimova matka), Emmanuelle Devosová (Enricova matka), Fausto Russo Alesi (Simone), Piera Degli Espostiová (Simonova matka), Roberto Herlitzka (otec Abisso), Fabrizio Gifuni (Athos), Miriam Leoneová (Agnese), Pier Giorgio Bellocchio (desperado), Arianna Scommegnaová (kmotra), Bruno Torrisi (kmotřin manžel), Manuela Mandracchiaová (Elizina teta), Giulio Brogi (Cavalieri), Roberto Di Francesco (otec Baloo), Dylan Ferrario (Enrico), Monica Pisedduová, Linda Messerklingerová.

České titulky: Anna Kareninová (Filmprint Digital).

Známý italský režisér Marco Bellocchio natočil psychologické drama Sladké sny na motivy autobiografické knihy novináře a spisovatele Massima Gramelliniho. Děj se odvíjí v různých časových rovinách, daných vzpomínkami novináře Massima na minulost, spjatou s podivnou smrtí matky, když mu bylo devět let. Na ploše několika desetiletí se odehrávají soukromé i celospolečenské události, přičemž na konci dojde ke katarznímu rozuzlení. V osudu muže, který se dlouhá léta nedokáže vyrovnat s rodinnou tragédií, se odrážejí stavy moderního člověka, trpícího navzdory zjevnému blahobytu nejistotou a depresemi. – Turín 1969. Devítiletý Massimo si dobře rozumí s maminkou. Jeho hrdinou je tajemná postava Belphégora, fantoma Louvru, jehož příběhy spolu sledují v televizi. Jednou v noci jej však probudí výkřik. Vidí, jak nějací muži odvádějí otce a o něj samého se postará kmotra s manželem. Později tatínek synka zavede ke knězi, který mu řekne, že maminka zemřela. Chlapec to odmítá přijmout a trápí ho to i v dospělejším věku, kdy na něj zapůsobí smyslná matka přítele Enrica. Dospělý Massimo má známost s půvabnou Agnese. Pracuje jako novinář. Je svědkem toho, jak se zastřelí boháč Athos, jehož přišla zatknout policie. Jako válečný reportér navštíví v roce 1993 Sarajevo. V Římě při vzpomínce na matku dostane panickou ataku, z níž mu pomůže krásná lékařka Elisa. – Massimo si vybavuje diskusi se starým knězem, týkající se víry v Boha a matčiny smrti, i na to, jak mu otec tvrdil, že maminka zemřela na srdeční zástavu. – Massimo získá popularitu, když v novinách odpoví na dopis čtenáře, který nenávidí svou matku. Opět se setká s Elisou na oslavě diamantové svatby jejích prarodičů. – Massimo vyklízí byt po zemřelém otci. Zavolá kmotře, aby mu s tím pomohla. Znovu se jí ptá na matčinu smrt a ona mu mlčky ukáže staré noviny se zprávou o tragédii: jeho matka vyskočila kvůli depresím z okna. Massimo staré ženě trpce vyčte, že mu všichni celý život lhali. Uklidnění nalezne u milující Elisy. – Pod stejným českým názvem se u nás hrál americký snímek o folkové zpěvačce Patsy Clineové Sladké sny (1985, Sweet Dreams; r. Karel Reisz). -tbk-

MARCO BELLOCCHIO (nar. 9.11.1939, Bobbio, Piacenza, Emilia-Romagna) vyrůstal v konzervativní rodině a byl vychováván v přísně náboženském duchu, což se později projevilo v jeho odporu k tradičním společenským hodnotám. Studoval režii a scenáristiku na Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě (1959-62). Již během školy natáčel krátké hrané snímky a dokumenty. S podporou producenta Enza Dorii natočil svůj oceňovaný debut, psychologické drama o morálním rozkladu středostavovské rodiny Pěsti v kapsách. Doria financoval i jeho druhý snímek Čína je blízko (1967) o revoltující mládeži z buržoazního prostředí, hlásící se k maoismu. Ve svých filmech Bellocchio často útočí provokativní formou na tradiční hodnoty a instituce italské společnosti jako jsou rodina a náboženství. Používá autobiografické prvky a netají se svou levicovou orientací. V některých snímcích vychází z literárních předloh (Luigi Pirandello, Anton Pavlovič Čechov, Raymond Radiguet, Heinrich von Kleist), přičemž je často aktualizuje. V průběhu doby se proměňoval jeho filmový styl od dokumentaristicky pojatého vyprávění až k barevné vizuální stylizaci a užití detailů, vyjadřujících pocity postav. Z mnoha filmových ocenění připomínáme: Čína je blízko – Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách 1967; Filmová kamera – Cena FIPRESCI na MFF v Berlíně 1979; Skok do prázdna – Donatellův David za režii; Odsouzení – Stříbrný medvěd ex aequo na MFF v Berlíně 1991; Dobrý den, noci! – Cena za scénář na MFF v Benátkách 2003, Cena FIPRESCI v rámci Evropských filmových cen; Zvítězit – Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu 2009, Donatellův David za režii; Krev mé krve – Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách 2015. Obdržel několikrát cenu za celoživotní dílo na mezinárodních filmových festivalech v Moskvě (1999), v Taormině (2010), v Istanbulu (2010), v Avellinu (2007), v Benátkách (2011) nebo v Locarnu (1976; 2015). Za celoživotní dílo získal v Itálii také Donatellova Davida (2014). V roce 2016 převzal na Febiofestu cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Jeho manželkou je herečka Gisella Burinatoová (nar. 1946); jejich dcera Ellena Bellocchioová je herečka, syn Pier Giorgio Bellocchio je hercem a producentem. – Filmografie: (dokumentární filmy, režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) kr. f. Collage di Piazza del popolo (1962, Koláž Lidového náměstí) a Viva il 1º maggio rosso proletario! (1968, Ať žije první rudý proletářský máj!; + prod.), Il popolo calabrese ha rialzato la testa (1969, Kalábrijský lid znovu pozvedl hlavu; + prod.), Matti da slegare/Nessuno o tutti (1975, Blázni k osvobození; spol. r. Silvano Agosti, Sandro Petraglia, Stefano Rulli), La macchina cinema (1979, Filmová kamera; spol. r. Silvano Agosti, Sandro Petraglia, Stefano Rulli), účast na kolektivních dokumentech Degenerazione (1994, Degenerace; spol. režie), Roma, dodici Novembre 1994 (1995, Řím, dvanáctý listopad 1994; spol. režie), Sogni infranti (TV-1995, Zlomené sny; spol. režie, spol. sc.), epizoda La religione della storia (Náboženství historie; spol. r. Francesca Calvelliová) z TV série Alfabeto italiano (TV-1998, Italská abeceda), kolektivní dok. Un altro mondo è possibile (2001, Jiný svět je možný; spol. sc.), Addio del passato (2002, Rozloučení s minulostí; + spol. prod.), kolektivní dok. La primavera del 2002: LItalia protesta, lItalia si ferma (2002, Jaro 2002: Itálie protestuje, Itálie se zastavuje; spol. režie), kr. dok. Materia e visione (2006, Námět a vize; r. Matteo Pizzarello, Alessandro Valori; sc.); (hraná tvorba, režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) kr. filmy Abasso il zio (1961, Pryč se strýčkem), La colpa e la pena (1961, Vina a trest) a Ginepro fatto uomo (1962, Člověk stvořený z jalovce), psychologické drama o epileptickém mladíkovi, který ve jménu anarchistické vzpoury zabije handicapované členy své rodiny, Pěsti v kapsách (1965, I pugni in tasca; + hlas), existenciální drama o dvou mladých revoltujících bratrech La Cina è vicina (1967, Čína je blízko; + hlas), epizoda Discutiamo, discutiamo (Diskutujeme, diskutujeme; + herec) z povídkového filmu L’amore e rabbia (1969, Láska a zuřivost), autobiografické psychologické retro drama, odehrávající se v 50. letech, o chlapci, který se bouří proti autoritám, Nel nome del padre (1971, Ve jménu otce), kriminální thriller o mediálním zneužití případu brutální vraždy k politickému boji proti levici Aféra z titulní stránky (1972, Sbatti il mostro in prima pagina; + herec), psychologické drama o vojenské šikaně Marcia trionfale (1975, Triumfální pochod – TV), psychologické drama podle Antona Pavloviče Čechova Il gabbiano (TV-1977, Racek), příběh mladého muže, prožívajícího životní krizi, Vacanze in Val Trebbia (1979, Prázdniny ve Val Trebbii; + herec), Armonica a bocca (1979, Harmonika v ústech; r. Piero Natoli; spol. sc.), existenciální drama o stárnoucích sourozencích, jejichž dlouholeté soužití je poznamenáno problémy, Salto nel vuoto (1980, Skok do prázdna – TV), příběh revoltujícího mladíka, který se vrací domů na bratrův pohřeb, Gli occhi, la bocca (1982, Oči, ústa), historické drama podle hry Luigiho Pirandella Jindřich IV. (1984, Enrico IV), psychologické drama podle románu Raymonda Radigueta o nymfomance, která naváže milostný vztah s pragmatickým studentem, Il diavolo in corpo (1986, Ďábel v těle), mysteriózní drama o psychiatrovi, který se zamiluje do své pacientky, La visione del sabba (1988, Vize sabatu; + spol. střih), soudní drama o profesorovi, obviněném ze znásilnění, La condanna (1990, Odsouzení), kr. f. podle hry Luigiho Pirandella Luomo dal fiore in bocca (1993, Muž s květinou v ústech), psychologické drama o mladíkovi, jemuž setkání s němou dívkou odhalí nový smysl života, Il sogno della farfalla (1994, Sen o motýlovi; + spol. prod.), historické drama podle Heinricha von Kleista Il principe di Homburg (1997, Princ z Homburgu; + spol. prod. – TV), kr. f. Elena (1997), psychologické drama podle novely Luigiho Pirandella La balia (1999, Chůva; + spol. prod.), kr. filmy Nina (1999), Un filo di passione (2000, Vlákno vášně), L’affresco (2000, Freska) a Il maestro di coro (2001, Sbormistr), mysteriózní drama s autobiografickými prvky Il sorriso della mia madre/Lora di religione (2002, Úsměv mé matky/Hodina náboženství; + spol. prod., herec), kr. filmy Oggi è una bella giornata (2002, Dnes je krásný den) a Appunti per un film su Zio Vania (2002, Poznámky k filmu o Strýčku Váňovi), komorní drama podle knihy Anny Laury Braghettiové a Paoly Tavellaové o vztahu politika Alda Mora a jeho únosců Dobrý den, noci! (2003, Buongiorno, notte!; + spol. prod., herec), Radio West (2003; r. Alessandro Valori; spol. sc.), psychologické drama o režisérovi, který dostane nabídku natočit svatbu dcery zchudlého aristokrata, Il regista di matrimoni (2006, Sňatkový režisér; + spol. prod.), psychologické drama s autobiografickými prvky Sorelle (2006, Sestry), stylizovaný životopisný film o Benitu Mussolinim Zvítězit (2009, Vincere), psychologické drama, navazující na příběh Sester, Sorelle mai (2010, Nikdy sestry), záznam opery Rigoletto a Mantova (TV-2010, G. Verdi: Rigoletto – TV), mozaika příběhů, spojených s mladou ženou, která je sedmnáct let v kómatu, Bella addormentata (2012, Spící kráska), historický thriller Sangue di mio sangue (2015, Krev mé krve), drama podle autobiografického románu Massima Gramelliniho o muži, který je od dětství traumatizován ztrátou matky, Sladké sny (2016, Fai bei sogni), kr. f. Pagliacci (2016, Komedianti + prod.); (herec, není-li uvedeno jinak) Francesco dʹAssisi (1966, František z Assisi; r. Liliana Cavaniová), N.P. – Il segreto (1971, N.P. – Tajemství; r. Silvano Agosti; hlas), Canterburské povídky (1971, I racconti di Canterbury; r. Pier Paolo Pasolini; hlas), Pianeta Venere (1973, Planeta Venuše; r. Elda Tattoliová), Tutto in comune (1974, Vše společné; r. Amerigo Alberani), Salò aneb 120 dnů Sodomy (1975, Salò o le 120 giornate di Sodoma; r. Pier Paolo Pasolini), A un millimetro dal cuore (2002, V jednom milimetru ze srdce; r. Iole Natoliová), kr. f. Caro Paolo (2013, Drahý Paolo; r. Donata Gallová). -jš-