Ptáci a lidé

barevný, psychologický, fantastický, 15 přístupnost, 1:1,85, 2–D, DVD-K, Dolby Digital, délka – 127 min.

Původní název: Bird People. Země původu: Francie. Výrobce: Archipel 35. Koprodukce: France 2 Cinéma, Titre et Structure Production. Ve spolupráci: Cofinova 8. S účastí: France Télévisions, Canal Plus, Ciné Plus, CNC. Rok copyrightu: 2014. Premiéra: 28.4.2016. Mluveno: anglicky, francouzsky, japonsky (titulky). – Za štěstím někdy nezbývá než uletět.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Paříž, New York.

AUTOŘI: Režie: Pascale Ferranová. Scénář: Pascale Ferranová, Guillaume Bréaud. Kamera: Julien Hirsch. Architekt: Thierry François. Návrhy kostýmů: Anaïs Romandová. Masky: Natali Tabareau Vieuilleová. Střih: Mathilde Muyardová. Zvuk: Jean-Jacques Ferran, Nicolas Moreau, Jean-Pierre Laforce. Producent: Denis Freyd. Vizuální efekty: Geoffrey Niquet (supervize), BUF. Hudba: Béatrice Thirietová. Použitá hudba: Space Oddity (autor hudby, text, interpret David Bowie). Koordinátor kaskadérů: Pascal Guégan.

Hrají: Josh Charles (Gary Newman), Anaïs Demoustierová (Audrey Camuzetová), Radha Mitchellová (Elisabeth Newmanová), Roschdy Zem (Simon), Taklyt Vongdara (Akira), Geoffrey Cantor (Allan), Camélia Jordanaová (Leila), Akéla Sariová (paní Baccarová), Anne Azoulayová (Melle Lhomondová), Manuel Vallade (Boris), Hippolyte Girardot (Vengers), Mathieu Amalric (hlas vypravěče).

České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

Ceny: César: (nominace) nejlepší původní hudba (Béatrice Thirietová), nejlepší zvuk (Jean-Jacques Ferran, Nicolas Moreau, Jean-Pierre Laforce).

Psychologické drama skloubené s alegorií Ptáci a lidé je čtvrtým celovečerním filmem francouzské režisérky a scenáristky Pascale Ferranové a zároveň jejím prvním filmem natočeným zčásti v angličtině a s mezinárodně známými herci (Josh Charles ze seriálu Dobrá manželka, Radha Mitchellová). – Film se skládá z prologu, v němž sledujeme cestující na pařížském letišti Charlese de Gaulla, a ze dvou kapitol. Gary. Americký softwarový inženýr Gary Newman přiletí do Paříže kvůli obchodnímu jednání. Je ubytován v hotelu u letiště. Měl by pokračovat do Dubaje, ale neodletí, protože už „nemůže dál“. Po telefonu dá výpověď v práci a manželce Elisabeth přes Skype oznámí, že se s ní chce rozvést. Audrey. Mladá a svobodná Audrey Camuzetová je pokojskou v letištním hotelu. Přistihne spícího Garyho v pokoji, který by měl už být prázdný. Když během její práce podruhé vypadne proud, vydá se na střechu hotelu a promění se ve vrabce. V této podobě stráví noc pozorováním hostů, zaměstnanců hotelu a cestujících na letišti. Opět vidí Garyho. V jednom hotelovém pokoji narazí vrabčák Audrey na japonského umělce jménem Akira, který kreslí „ptačí“ portrét. Ráno se Audrey promění zpět v člověka. V Akirově pokoji najde drobky z minulé noci. Ve výtahu Audrey potřetí potká Garyho. Představí se navzájem a podají si ruce. – Magicko realistický příběh s netradiční vyprávěcí strukturou je spíše než na pevné kauzalitě založený na vytváření vizuálních paralel mezi osudy dvou lidí, kteří touží po větší svobodě. Od konvencí se přitom ve druhé polovině nečekanou změnou dosud vážného tónu osvobozuje také film. Některými dějovými motivy a tématem odcizení připomínají Ptáci a lidé snímek Humr (2015, The Lobster; r. Yorgos Lanthimos). -mrš-

PASCALE FERRANOVÁ (nar. 17.4.1960, Paříž) je dcerou francouzského novináře a jednoho ze zakladatelů fotbalové Ligy mistrů UEFA Jacquesa Ferrana (nar. 1920). Vystudovala filmovou školu IDHEC (1983), kde se spřátelila s kolegy Arnaudem Desplechinem, Ericem Rochantem a Pierrem Trividicem, s nimiž se později podílela na psaní scénářů. Po studiích působila načas jako asistentka v televizi. Upozornila na sebe oceňovaným krátkým filmem Polibek, uvedeným v Cannes. V celovečerní tvorbě debutovala v roce 1994 snímkem Malé dohody s mrtvými (Zlatá kamera za debut na MFF v Cannes 1994). Zatím největší ohlas sklidila originálním přepisem druhé verze slavného románu D.H. Lawrence Lady Chatterleyová, jejž zpracovala jako film pro kina a v odlišné podobě jako televizní film a jenž získal pět Césarů (včetně cen za režii a scénář), Cenu Lumière za režii (a za herecký výkon Mariny Handsové) nebo Cenu Louise Delluca. Z dalších ocenění připomínáme Cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách 1996 za Věk možností. Angažuje se v různých francouzských filmařských iniciativách. Její tvorba se vyznačuje nezvyklými žánrovými kombinacemi, stylistickými nápady a vizuálně sugestivní formou. Jejími sourozenci jsou herečka Catherine Ferranová (nar. 1945), zvukař Jean-Jacques Ferran, s nímž spolupracuje, a divadelní autor a režisér Philippe Ferran. Filmografie: (režie, spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak) střm. f. Souvenir de Juan-Les-Pins (1983, Vzpomínka z Juan-Les-Pins), kr. filmy Un dîner avec M. Boy et la femme qui aime Jésus (1980, Večeře s panem Boyem a ženou, která miluje Ježíše; režie) a Le baiser (1990, Polibek), celovečerní debut, psychologický příběh o setkání devítiletého chlapce a dvou starších sourozenců při stavbě hradu z písku na bretaňské pláži Petits arrangements avec les morts (1994, Malé dohody s mrtvými), hořká komedie o radostech a starostech deseti mladých lidí L’âge des possibles (1995, Věk možností), hudební dok. Quatre jours à Ocoee (2000, Čtyři dny v Ocoee), adaptace méně známé druhé verze erotického románu D.H. Lawrence Lady Chatterley (2006, Lady Chatterleyová) s Marinou Handsovou, psychologický fantastický film o náhodném setkání amerického softwarového inženýra a pokojské v pařížském letištním hotelu Ptáci a lidé (2014, Bird People); (spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak) kr. f. Il ne faut jurer de rien (1983, Člověk nemá na nic přísahat; r. Christian Vincent), Gardien de la nuit (1986, Noční hlídač; r. Jean-Pierre Limosin), Blancs cassés (1989, Krémově bílý; r. Philippe Venault), La sentinelle (1992, Stráž; r. Arnaud Desplechin), Mange ta soupe (1997, Dojez polévku; r. Matthieu Amalric), anim. f. La tortue rouge (2016, Červená želva; r. Michael Dudok de Wit). -tbk-