Příběh lesa

barevný, přírodopisný, rodinný, dokumentární, přístupný, 1:2,35, 2–D, MP4, zvuk – 5.1, délka – 95 min.

Původní název: Les saisons. Země původu: Francie, SRN. Výrobce: France 2 Cinéma, Rhône-Alpes Cinéma, Galatée Films, Pandora Filmproduktion, Pathé Cinéma. Ve spolupráci: Canal Plus, Ciné Plus, France Télévision. Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 14.4.2016. Mluveno: česky (dabováno). – Od tvůrců filmů Ptačí svět a Mikrokosmos.

Distribuce: Aerofilms (do 13.2.2025).

Lokace: Francie: region Rhône-Alpes – Ain, Drôme, Isère, Rhône, Savoie, Haute-Savoie; Auvergne – Allier, Cantal, Puy-de-Dôme; Provence-Alpes-Côtes D’Azur – Alpes-Maritimes, Bouches-du-Rhône; Champagne-Ardenne – Ardennes, Marne, Haute-Marne; Midi-Pyrénées – Aveyron, Hautes-Pyrénées; Basse-Normandie – Calvados; Bourgogne – Côte D’Or, Nièvre; Bretagne – Finistère, Languedoc-Roussillon – Gard, Lozère, Pyrénées-Orientales; Centre-Val de Loire – Indre-et-Loire, Loire-et-Cher, Loiret; Franche-Comté – Jura; Aquitaine – Lot-et-Garonne, Pyrénées-Atlantiques; Picardie – Oise; Basse-Normandie – Orne; Nord-Pas-de-Calais – Pas-de-Calais; Seine; Poitou-Charentes – Deux-Sèvres; Picardie – Somme; Limousin – Haute-Vienne; Ile-de-France – Essonne. Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Velká Británie, Norsko, Švýcarsko, USA.

AUTOŘI: Režie: Jacques Perrin, Jacques Cluzaud. Scénář: Jacques Perrin, Jacques Cluzaud, Stéphane Durand. Kamera: Stéphane Aupetit, Michel Benjamin, Jérôme Bouvier, Laurent Charbonnier, Philippe Garguil, Éric Guichard, Laurent Fleutot, Sylvain Maillard, Christophe Pottier, Jan Walencik. Střih: Vincent Schmitt. Zvuk: Philippe Barbeau, Martine Todiscoová, Jérôme Wiciak, Armelle Mahéová, Gérard Lamps. Odborný poradce: Gilbert Cochet, Jean-Denis Vigne, Eric Baratay. Výkonná produkce: Olli Barbé. Producent: Jacques Perrin, Nicolas Elghozi. Koproducent: Romain Le Grand. Hudba: Bruno Coulais. Překlad české verze: Natálie Nádássy (LS Productions). Dialogy české verze: Alice Hurychová. Režie české verze: Alice Hurychová (LS Production).

Dabing: Tomáš Hanák (hlas spíkr).

Práce se zvířaty: Pascal Tréguy, Marie-Noëlle Baroniová, Eric Bureau, Marie Noëlle Divetová.

S civilizačním rozmachem se kontinuálně narušuje tisícileté sepjetí člověka s přírodou, ale především se zásadně zasahuje do původního charakteru krajiny, jež se rozpínavostí industriálního prostoru redukuje. Popularizační přírodopisné dokumenty, k nimž unikátní snímek Příběh lesa patří, přibližují stále cennější scenérie a zároveň přispívají k apelu a osvětě za záchranu a obnovu nezbytné autentické „divočiny“. Tým filmařů v čele s režiséry Jacquesem Perrinem a Jacquesem Cluzaudem po oceňovaných dokumentech Mikrokosmos (1996; r. Claude Nuridsany, Marie Pérennouová), Ptačí svět (2001; Jacques Perrin, Jasques Cluzaud, Michel Debats) a Océans (2009, Oceány; r. Jacques Perrin, Jacques Cluzaud) se tentokrát vydal po mírném pásu evropského kontinentu a pozoroval dění v „obyčejných hvozdech za městskými humny“.

Minipříběhy rozmanitých zvířecích druhů (divokých koní, medvědů, zubrů, sobů, kanců, vysoké, osamocených rysů, vlků, lišek, ale i ježků, svišťů, různých hlodavců, opeřenců, např. puštíka či hmyzu), k jejichž soužití patří každodenní boj o přežití, jsou pořízeny v rytmu střídajících se ročních období.

Epický didaktický komentář (v české verzi v podání Tomáše Hanáka) shrnuje evoluci lesní fauny a flory od doby, kdy se po oteplení z ledové přikrývky zrodil rozsáhlý „oceán“ zeleně, pásmo, jemuž vdechla nový život voda z pramenů, a jež v současnosti spíše „přežívá“ a ukrývá zdecimované počty stále vzácnější zvěře. Proměnlivé vazby člověka na lesní společenství jsou připomenuty v hraných, téměř „neviditelných“ obrazech. Atmosféru intimních chvil, detaily tvorů či malá a velká dramata, z nichž k nejpoutavějším patří souboje koní či lov vlčí smečky, umocňuje autentická zvuková stopa a hudební doprovod. Náročný projekt, určený jak dětským, tak dospělým divákům, se obešel bez filmových triků, což se zdá, vzhledem ke strhující podívané, neuvěřitelné. Natáčení trvalo pět let a probíhalo na mnoha místech, mj. ve Francii, v Nizozemsku, ve zbytcích původního panenského Bělověžského pralesa na hranicích Polska s Běloruskem nebo v chladném Norsku. Tvůrci se podřídili rytmu prostředí, aby je pozorovaná divoká zvěř akceptovala ve své blízkosti; díky současným možnostem filmové techniky pořídili fascinující záběry fauny v jejím přirozeném prostoru. -kk-

JACQUES PERRIN (vl. jm. Jacques André Simonet, nar. 13.7.1941, Paříž) se jako syn režiséra Alexandrea Simoneta a herečky Marie Simonetové (roz. Perrinové), kteří oba působili na proslulé scéně Comédie Française, seznámil s prostředím divadla už v dětství. Když mu bylo patnáct, zprostředkoval mu strýc, známý herec Antoine Balpêtré (1898-1963), první divadelní roli. Herecké vzdělání získal u Jeana Yonnela na pařížské Konzervatoři dramatického umění. Ve filmu se poprvé objevil jako malé dítě (Brány noci), ale uplatnil se v něm od druhé poloviny 50. let, kdy na sebe výrazněji upozornil úlohou zhýčkaného, smrtelně nemocného Lorenza ve společenském dramatu podle románu Vasca Pratoliniho Rodinná kronika. Rychlý vzestup jeho kariéry nastal v polovině 60. let, kdy byl oceněn Volpiho pohárem na MFF v Benátkách 1966 za role novináře Michela v psychologickém dramatu Poloviční muž a venkovského mladíka uprostřed velkoměsta v adaptaci románu Pía Baroji Hledání. Ke zvýšení jeho popularity přispěla také postava zamilovaného námořníka Maxence v legendárním muzikálu Slečinky z Rochefortu. Koncem 60. let založil vlastní produkční společnost Réggane Films (v roce 1989 byla transformována na společnost Galatée Films), jež se podílela na vzniku několika významných, umělecky a společensky závažných dokumentárních a hraných filmů (Z, Alžírská válka, Stav obležení, Tatarská poušť, Černobílý prapor, Mikrokosmos, Oceány). Před kamerou často ztvárňoval postavy důstojníků (Tatarská poušť, Četa 317, Krab‑bubeník a Čest kapitána) a ochránců zákona (mj. Černý talár pro vraha, Soudce, Slovo policajta). Od 80. let se začal stále častěji objevovat v seriálech, např. Orient-Express (1980), Sueurs froides (1988, Studený pot – TV), Médecins des hommes (1988, Lékaři lidí; + spol. režie – TV), Il ricatto (1989, Neapolské vydírání – TV), Haute tension (1990; 1992, Vysoké napětí), Le juge est une femme (1996, Alice Neversová – TV), Groupe nuit (1996; 1998, Skupinová noc), Frank Riva (2002; 2003 – TV), Marc Eliot (2005), Le secret dElise (2015, Elisino tajemství). V posledních letech se více než herectví věnuje producentské činnosti, v níž podporuje zejména dokumentární projekty, často s přírodopisnou a ekologickou tematikou, na nichž se podílí i režijně (vesměs s Jacquesem Cluzaudem). Dvakrát byl oceněn Césarem: v roce 2007 jako nejlepší producent za dokument Mikrokosmos a v roce 2011 snímek Oceány, který spolurežíroval a spoluprodukoval, zvítězil v kategorii nejlepší dokument. Kromě profesních cen je nositelem státních vyznamenání Řádu za zásluhy (1985) a Komandérem (2016) Řádu Čestné legie. Pro ČT o něm natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák hodinový dokument Jacques Perrin, interview (1999) z cyklu Francouzské rozhovory. Ze dvou manželství má tři děti: filmového herce, režiséra, scenáristu a producenta Mathieu Simoneta (nar. 1975), herce Maxence Perrina (nar. 1995) a Lancelota Perrina (nar. 2000), který účinkoval ve filmu Oceány. Je bratrem filmové novinářky a příležitostné herečky Evy Simonetové a strýcem hudebníka, filmového režiséra, scenáristy a producenta Christophea Barratiera (nar. 1963). – Filmografie: (herec, není‑li uvedeno jinak) Brány noci (1946, Les portes de la nuit; r. Marcel Carné), La peau de l’ours (1957, Medvědí kůže; r. Claude Boissol), Les tricheurs (1958, Podvodníci; r. Marcel Carné), Nezralé mládí (1959, La verte moisson; r. François Villiers), La vérité (1960, Pravda; r. Henri‑Georges Clouzot), La ragazza con la valigia (1960, Děvče se zavazadlem; r. Valerio Zurlini), Les nymphettes (1960, Nymfomanky; r. Henri Zaphiratos), Les croulants se portent bien (1961, Padlí se mají dobře; r. Jean Boyer), Le soleil dans l’oeil (1962, Slunce v oku; r. Jacques Bourdon), Rodinná kronika (1962, Cronaca familiare; r. Valerio Zurlini), La corruzione (1963, Korupce; r. Mauro Bolognini), …et Satan conduit le bal (1963, A ďábel tančí v čele; r. Grisha M. Dabat), La calda vita (1963, Horoucí život; r. Florestano Vancini), Il fornaretto di Venezia (1963, Benátský pekař; r. Duccio Tessari), Oltraggio al pudore (1963, Urážka studu; r. Silvio Amadio), Četa 317 (1964, La 317e section; r. Pierre Schoendoerffer), epizoda Les fiancés de la chance (Snoubenci štěstí; r. Éric Schlumberger ) z filmu La chance et l’amour (1964, Štěstí a láska), Zločin v expresu (1965, Compartiment tueurs; r. Costa-Gavras), Un uomo a metà (1965, Poloviční muž; r. Vittorio De Seta), Un homme de trop (1966, Jeden muž navíc; r. Costa‑Gavras), La busca (1966, Hledání; r. Angelino Fons), La ligne de démarcation (1966, Demarkační čára; r. Claude Chabrol), Rose rosse per Angelica (1966, Rudé růže pro Angeliku; r. Steno), L’horizon (1966, Horizont; r. Jacques Rouffio), kr. filmy La grimace (1966, Úšklebek; r. Bertrand Blier) a Divertissement pour amoureaux… et concierges (1966, Zábava pro milence… a domovníce; r. Jean-Pierre Delamotte), La petite vertu (1967, Malá počestná; r. Serge Korber), Le grand dadais (1967, Velký ťulpas; r. Pierre Granier‑Deferre), L’écume de jours (1967, Pěna dní; r. Charles Belmont), Slečinky z Rochefortu (1967, Les demoiselles de Rochefort; r. Jacques Demy), Vivre la nuit (1968, Žít v noci; r. Marcel Camus), Z (1968; r. Costa‑Gavras; + prod. ‑ TV), L’Américain (1969, Američan; r. Marcel Bozzuffi), L’invitée (1969, Pozvaná; r. Vittorio De Sica), L’étrangleur (1970, Škrtič; r. Paul Vecchiali; + prod.), Oslí kůže (1970, Peau d’âne; r. Jacques Demy), Blanche (1971; r. Walerian Borowczyk), Francisco Goya ‑ Kronika lásky a osamění (1971, Goya, historia de una soledad; r. Nino Quevedo), Domove, sladký domove! (1973, Home Sweet Home; r. Benoît Lamy; + spol. prod.), Section spéciale (1975, Zvláštní oddělení; r. Costa‑Gavras; + spol. prod.), Tatarská poušť (1976, Il deserto dei Tartari; r. Valerio Zurlini; + spol. prod.), Le crabe‑tambour (1977, Krab‑bubeník; r. Pierre Schoendoerffer), La part du feu (1977, Nutná oběť; r. Étienne Périer), L’adoption (1978, Adopce; r. Marc Grunebaum; + prod.), La légion saute sur Kolwezi (1979, Legie na Kolwezi; r. Raoul Coutard ‑ TV), Černý talár pro vraha (1980, Une robe noir pour un tueur; r. José Giovanni), Le sang du flamboyant (1980, Krev z plantáže; r. François Migeat), La disubbidienza (1981, Neposlušnost; r. Aldo Lado), Les 40es rugissants (1981, Bouřlivá 40. léta; r. Christian de Chalonge; + prod.), Lhonneur dun capitaine (1982, Čest kapitána; r. Pierre Schoendoerffer ‑ V), Pablo est mort (TV-1983, Pablo je mrtvý; r. Philippe Lefebvre), Soudce (1984, Le juge; r. Philippe Lefebvre), V záři reflektorů (1984, Paroles et musique; r. Élie Chouraqui), L’année des méduses (1984, Rok medúz; r. Christopher Frank), Parole du flic (1985, Slovo policajta; r. José Pinheiro ‑ V), Lordre (TV-1985, Pořádek; r. Étienne Périer), Lherbe rouge (TV-1985, Červená tráva; r. Pierre Kast), Garibaldi/Il generale (TV‑1986, Generál; r. Luigi Magni ‑ TV), Nessuno torna in dietro (TV-1986, Nelze se vrátit zpátky; r. Franco Giraldi), Mer de Chine (TV‑1987, Čínské moře; + režie), Race for the Bomb (TV-1987, Závod o výrobu bomby; r. Jean-François Delassus, Allan Eastman), Top Kids (TV-1987; r. Michael Pfleghar), Bio Ráj (1988, Nuovo Cinema Paradiso; r. Giuseppe Tornatore), Il ricatto (TV‑1988, Vydírání; r. Tonino Valerii ‑ TV), Solo (TV-1989; r. Sandro Bolchi), Vanille‑fraise (1989, Vanilkovo‑jahodová; r. Gérard Oury), Manon Roland (TV‑1989, Manon Rolandová; r. Édouard Molinaro ‑ TV), Stanno tutti bene (1990, Všem se daří dobře; r. Giuseppe Tornatore – TV), Il nome del popolo sovrano (1990, Ve jménu svrchovaného lidu; r. Luigi Magni), Fuga dal paradiso (1990, Útěk z ráje; r. Ettore Pasculli), La contre‑allée (1990, Protější strana ulice; r. Isabel Sébastianová), Chi tocca muore (TV‑1990, Dotknout se a zemřít; r. Pier Nico Solinas ‑ TV), kr. f. Ransom (1990, Výkupné; r. Joaquin Leitão), Rien que des mensonges (1991, Samé lži; r. Paule Muretová), La femme de l’amant (TV‑1991, Milencova žena; r. Christopher Frank ‑ TV), Les eaux dormantes (1991, Tiché vody; r. Jacques Trefouel), L’ombre (1992, Stín; r. Claude Goretta ‑ TV), La corsa dell’innocente (1992, Útěk nevinného; r. Carlo Carlei), dok. Les demoiselles ont eu 25 ans (1992, Slečinky po 25 letech; r. Agnès Vardová; účinkující), Il lungo silenzio (1992, Dlouhé ticho; r. Margarethe von Trottaová), C’è Kim Novak al telefono (1992, U telefonu je Kim Novaková; r. Enrico Roseo), Delitti privati (TV‑1992, Soukromé zločiny; r. Sergio Martino ‑ TV), Missus (TV‑1992; r. Alberto Negrin), Oh pardon! tu dormais… (TV-1992, Ale promiň! Ty jsi spal…; r. Jane Birkinová; + spol. prod.), Montparnasse‑Pondichéry (1993; r. Yves Robert), Le château des Oliviers (TV‑1993, Zámek Oliviérů; r. Nicolas Gessner ‑ TV), Les hirondelles ne meurent pas à Jerusalem (1994, Vlaštovky nikdy neumírají v Jeruzalému; r. Ridha Behi), dok. Les enfants de Lumière (1994, Lumièrovy děti; r. André Asseo, Pierre Billard, Alain Corneau, Claude Miller, Claude Sautet; prod., účinkující), Un amour aveugle (1994, Zaslepé lásky; r. Michaëla Watteauxová), Le trajet de la foudre (TV‑1994, Dráha blesku; r. Jacques Bourton ‑ TV), dok. L’univers de Jacques Demy (1995, Svět Jacquese Demyho; r. Agnès Vardová; účinkující), Une page d’amour (TV‑1995, Lístek lásky; r. Serge Moati ‑ TV) z cyklu Lhistoire du samedi (Sobotní příběh), Une petite fille particulière (TV-1995, Zvláštní malá dívka; r. Jean-Pierre Prévost), umělecký dok. Le silence des fusils (1996, Mlčení zbraní; r. Arthur Lamothe; účinkující), Hold-up en lair (TV-1996, Loupež ve vzduchu; r. Eric Civanyan – TV), Mafia rouge (TV-1996, Rudá mafie; r. Michel Sibra), Love in Ambush (TV‑1997, Láska v obklíčení; r. Carl Schultz ‑ TV), Un homme digne de confiance (TV-1997, Důvěryhodný člověk; r. Philippe Monnier), In fondo al cuore (TV-1997, V hloubi srdce; r. r. Luigi Perelli), Prima la musica, poi le parole (1998, Nejprve hudba, pak slova; r. Fulvio Wetzl), Lelefante bianco (TV-1998, Bílý slon; r. Gianfranco Albano – TV), Vado e torno (TV-1998, Konečně vdaná; r. Vittorio Sindoni – TV), Victor Schoelcher, labolition (TV-1998, Victor Schoelcher, zrušení otroctví; r. Paul Vecchiali), Scènes de crimes (1999, Místa zločinu; r. Frédérick Schoendoerffer – TV), Cest pas ma faute! (1999, Já za to nemůžu; r. Jacques Monnet – TV), Nora (TV-1999; r. Édouard Molinaro), Nanà (TV-1999, Nana; r. Alberto Negrin), Chasseurs décume (TV-1999, Stíhači pěny; r. Denys Granier-Deferre), Ti voglio bene Eugenio (2000, Miluji tě, Eugenio; r. Francisco José Fernandez), Un enfant, un secret (TV-2000, Jedno dítě, jedno tajemství; r. Paolo Barzman), Bratrstvo vlků – Hon na bestii (2001, Le pacte des loups; r. Christophe Gans), Là-haut, un roi au-dessus des nuages (2003, Tam nahoře, král nad mraky; r. Pierre Schoendoerffer), Slavíci v kleci (2004, Les choristes; r. Christophe Barratier; + spol. prod.), La peine dune mère (TV-2004, Matčino trápení; r. Gilles Béhat), kr. f. Le carnet rouge (2004, Červený notes; r. Mathieu Simonet; + prod.), Lenfer (2005, Peklo; r. Danis Tanović – V), Le petit lieutenant (2005, Komisař; r. Xavier Beauvois – V), La lance de la destinée (TV-2007, Kopí osudu; r. Dennis Berry), Le piano oublié (TV-2007, Zapomenutý klavír; r. Henri Helman), Hold-up à litalienne (TV-2008, Zločin po italsku; r. Claude-Michel Rome – TV), Louis VI, le pouvoir fracassé (TV-2011, Louis VI, halasná moc; r. Henri Helman), Borderline (TV-2014; r. Olivier Marchal), Richelieu, la pourpre et le sang (TV-2014, Richelieu, šarlat a krev; r. Henri Helman); (produkce nebo podíl na ní, není-li uvedeno jinak) Cestou poznání (1970, Camarades; r. Marin Karmitz), kr. filmy Les ajoncs (1970; r. René Vautier) a Pierre (1973; r. Dominique Cheminal), État de siège (1972, Stav obležení; r. Costa‑Gavras), dok. Alžírská válka (1972, La guerre dAlgérie; r. Yves Courrière, Philippe Monnier), dok. La spirale (1975, Spirála; r. Armand Mattelart, Jacqueline Meppielová, Valerie Mayouxová), Prší na Santiago (1975, Il pleut sur Santiago; r. Helvio Soto), dok. La victoire en chantant (1976, Černobílý prapor; r. Jean‑Jacques Annaud – TV), Jambon dArdenne (1977, Ardenská šunka; r. Benoît Lamy), dok. Le peuple singe (1989, Opičí lidé; r. Gérard Vienne), Hors la vie (1991, Mimo život; r. Maroun Bagdadi), Guelwaar (1992; r. Sembene Ousmane), dok. Wolf-Hunt (1993, Lov na vlky; r. Zlatina Roussevaová), dok. Mikrokosmos (1996, Microcosmos; r. Claude Nuridsany, Marie Pérennouová), Les agneaux (1996, Jehňátka; r. Marcel Schupbach), Himálaj – Karavana (1999, Himalaya: lenfance dun chef; r. Eric Valli), Plus fort que tout (1999, Silnější než cokoliv; r. Hugues Deniset), The Trench (1999, Zákop; r. William Boyd), dok. kolektivní f. 11’09″01 (2002, 11’09″01), dok. Les ailes de la nature (TV-2002, Křídla přírody; r. Jacques Cluzaud – V), La vie comme elle va (TV-2003, Jak jde život; r. Jean-Henri Meunier), dok. Héros fragiles (2007, Křehcí hrdinové; r. Emilio Pacull), Paříž 36 (2008, Faubourg 36; r. Christophe Barratier), Modern Love (2008, Moderní láska; r. Stéphane Kazandjian), dok. Tabarly (2008; r. Pierre Marcel), Linsurgée (2009, Vzbouřenec; r. Laurent Perreau), epizoda From the Land to the Sea (2011, Od země k moři; sc., režie) z dok. cyklu Le peuple des océans (Podmořské království), dok. La nuits de élephants (2014, Noci slonů; r. Thierry Machado), Deep Water (2016, Hluboká voda; r. James Marsh), Lesprit d’équipe (2016, Kolektivní duch; r. Christophe Barratier); (celovečerní dokumenty; podíl na režii, scénáři a produkci) Ptačí svět (2001, Le peuple migrateur; + spíkr), Lempire du milieu du sud (2002, Říše středního jihu; r. Eric Deroo), Océans (2009, Oceány), Příběh lesa (2015, Les saisons). -fik-