Nebe a led

barevný, životopisný, přírodovědný, dokumentární, přístupný, 1:1,85, 2–D, MP4, zvuk – 5.1, délka – 89 min.

Původní název: La glace et le ciel. Země původu: Francie. Výrobce: Eskwad, Wild Touch Production (koprodukce), Pathé (koprodukce), Kering (koprodukce), CNRS Images (koprodukce). Ve spolupráci: OCS. Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 5.5.2016. Mluveno: francouzsky, anglicky, rusky (titulky). – Po oscarovém Putování tučňáků přichází film Luca Jacqueta Nebe a led. „Průzkumné cesty na konec světa mi umožnily spatřit budoucnost.“ Claude Lorius, objevitel globálního oteplování.

Distribuce: Aerofilms (do 12.3.2025). Lokace: Antarktida, Francie.

AUTOŘI: Režie: Luc Jacquet. Scénář: Luc Jacquet. Kamera: Stéphane Martin. Střih: Stéphane Mazalaigue. Zvuk: Samy Bardet, Thierry Lebon, François Fayard. Výkonná produkce: Frédéric Doniguian. Producent: Richard Grandpierre. Koproducent: Romain Le Grand, Vivien Aslanianová. Vizuální efekty: Alain Carsoux (režie). Hudba: Cyrille Aufort. Hudební dramaturg: Varda Kakonová (hudební supervize). Odborný poradce: Jérôme Chapellaz.

Účinkují: Claude Lorius.

Mluví: Michel Papineschi (spíkr).

České titulky: Jana Šteffl (Filmprint Digital). Dramaturgie titulků: Anna Kareninová.

Po komerčně úspěšném a Oscarem oceněném Putování tučňáků (2005, La marche de lempereur) přichází režisér Luc Jacquet s dalším „polárním“ snímkem, tentokrát se životopisným portrétem Nebe a led. K jeho vzniku jej podnítilo životní jubileum výzkumníka a glaciologa Clauda Loriuse (nar. 1932), nositele prestižní Blue Planet Prize, a jejich společný obdiv pro autentickou a pustou Antarktidu. Uznávaný vědec zde uskutečnil „cestu do dějin klimatu“ a popsal princip fyzikálního jevu (klimatické cykly souvisí s koncentrací skleníkových plynů), jehož důsledkem je globální oteplování, jež v počátcích své kariéry předpověděl. Přestože předložil přesvědčivé výsledky dlouhodobého výzkumu, čelil nedůvěře odborné veřejnosti a na závěr své kariéry zjišťuje, že obyvatelé planety nejsou ochotni se jeho poznatky vážně zabývat a omezit činnost, devastující životní prostředí. – Do Antarktidy se mladý Lorius vydal poté, co v roce 1955 náhodou odpověděl na inzerát a byl přijat do expedice se zaměřením na výzkum sněhových vloček a koloběh vody. Se dvěma souputníky musel v mrazivé izolaci vědecké stanice vydržet rok. Formativní zkušenost v nepříznivých podmínkách jej profesně nasměrovala a Antarktidě „propadl“. Již jako velitel základny si na závěr jedné expedice při přípitku whisky s úlomky ledu uvědomil, že bubliny v zamrzlé vodě obsahují vzduch minulosti. Následně se v Antarktidě na různých stanicích, z nichž mnohé pomáhal budovat, cíleně věnoval vrtům do tisíciletí formovaného ledového krunýře a vyhodnocoval odebrané vzorky. Ukázalo se, že složení „uvězněné“ atmosféry se mění s hloubkou, odkud pochází, tedy s dobou, kdy ji mráz zakonzervoval. Přes různé nezdary se tým „dovrtal“ ke vzduchu v ledu z období před více než čtyřmi sty tisíci lety a nahlédl do „přírodních hodin Země“. – Luc Jacquet i prostřednictvím komentáře, jejž namluvil Michel Papineschi, chronologicky rekapituluje Loriusovu neobyčejnou kariéru, již provázela úmorná rutinní práce (podnikl dvacet dva expedic, v polárních krajích strávil celkem deset let), odhaluje jeho životní filozofii a uvažuje o vztahu člověka k Zemi. Vyprávění ilustrují početné archivní ukázky s upraveným zvukem ve snaze navodit pocit aktuální přítomnosti a působivé záběry „čistého“ a původního prostoru Antarktidy, pořízené během Loriusova „návratu do jeho polární minulosti“. V závěru snímku se objevují ukázky z diskusních pořadů, které se odehrály v době významných klimatických konferencí (Rio de Janeiro, Berlín, Kjóto). -kk-

LUC JACQUET (nar. 5.12.1967, Bourg-en-Bresse, Ain) se od dětství zajímal o přírodu. Vystudoval biologii na Lyonské univerzitě (1991) a na univerzitě v Grenoblu (1993). Věnoval se ekologickým a ornitologickým výzkumům. V roce 1992 poprvé odjel do Antarktidy studovat tučňáky císařské a při té příležitost bez předchozí zkušenosti snímal jako kameraman 35mm záběry do filmu švýcarského režiséra Hanse-Ulricha Schlumpfa Kongres tučňáků (1993). Rozhodl se věnovat natáčení přírodopisných dokumentů, přičemž zpočátku pracoval právě ve funkci kameramana, než přešel k vlastní režii. Jako kameraman či režisér se podílel na přírodovědných TV sériích pro děti Pauline à la ferme (1995, Pauline na farmě), Camille à la montagne (1996, Camille na horách) nebo na TV pořadu Animal Zone. Realizoval několik televizních dokumentů, než se naplno prosadil i komerčně úspěšným dokumentárním filmem Putování tučňáků, oceněným Oscarem v kategorii dokumentů, Cenou NBR za dokument a nominovaným na Césara za debut a na Donatellova Davida za nejlepší evropský film. V roce 2010 založil ekologickou asociaci Wild-Touch. Kromě snímků o tučňácích a o Antarktidě natáčí též tituly s tématem lesa. – Filmografie: (dokumenty, není-li uvedeno jinak)(kamera) Der Kongress der Pinguine (1993, Kongres tučňáků; r. Hans-Ulrich Schlumpf), kr. filmy Lʹhermine, le renard et le blaireau (1995, Hranostaj, liška a jezevec; r. Jean-Philippe Macchioni), Le triton et la salamandre (1995, Čolek a mlok; r. Jean-Philippe Macchioni), Monsieur Cincle (1996, Pan Skorec; r. Jean-Philippe Macchioni), Lʹété des lézards (1996, Léto ještěrek; r. Jean-Philippe Macchioni), Les beaux jours de l’hirondelle (1996, Krásné dny vlaštovky; r. Jean-Philippe Macchioni) a La falaise aux chamois (1996, Kamzičí útes; r. Jean-Philippe Macchioni), střm. filmy Lʹart de vivre dʹune baleine tueuse (2000, Umění žít zabijácké velryby; r. Bertrand Loyer) a Comme un manchot sans ailes (2005, Jako tučňák bez křídel; r. Jérôme Maison); (režie, není-li uvedeno jinak) kr. filmy Lettres australes (1993, Australské dopisy), Un voyage en Autriche, Vienne, Salzbourg (1995, Cesta do Rakouska, Vídně, Salcburku), Le printemps des phoques de Weddell (1996, Jaro tuleňů Weddellových; + kam.), Le léopard de mer: la part de logre (1999, Nenasytný tuleň leopardí; + kam.) a L’astrolabe en Terre Adélie (1999, Astroláb v Adélině zemi), La tique et l’oiseau (2001, Klíště a pták; + kam.), střm. filmy Une plage et trop de manchots (TV-2001, Pláž plná tučňáků; + spol. sc., kam. – TV), Sur le signe du serpent (TV-2004, Ve znamení hada) a Des manchots et des hommes (TV-2004, O tučňácích a lidech; + spol. sc., kam. – TV) a Antartique printemps express (TV-2004, Neklid v Antarktidě; + kam. – TV), celovečerní debut Putování tučňáků (2005, La marche de l’empereur; + nám., spol. sc.), hraný dokument o přátelství holčičky a lišky Le renard et l’enfant (2007, Léto s liškou; + sc. – V), kr. f. C’était la forêt de pluies (2010, To byl deštný prales; + kam.), celovečerní dok. o deštných pralesích Il était une forêt (2013, Tajemství lesa; + sc. – V), životopisný dok. o glaciologovi Claudu Loriusovi Nebe a led (2015, La glace et le ciel; + sc.), dok. navazující na úspěšný titul Putování tučňáků: Volání oceánu (2017, L’empereur; + nám., sc., spol. kam.). -tbk-