Mia madre

barevný, psychologický, 15 přístupnost, 1:1,85, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, délka – 107 min.

Původní název: Mia madre. Země původu: Itálie, Francie. Výrobce: Sacher Film, Fandango, Le Pacte, Arte France Cinéma. S účastí: Rai Cinema, Canal Plus, Ciné Plus, Arte/WDR Films Boutique. Ve spolupráci s Films Distribution, Cinémage 8, Cofinova 10, Indèfilms 2, Soficinéma 10, Palatine Etoile 11, B Media 2012, Backup Media. S podporou: Eurimages. Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 12.5.2016. Mluveno: italsky, anglicky (titulky). – Zrežírovat svůj život...

Distribuce: Film Europe. Lokace: Řím.

AUTOŘI: Režie: Nanni Moretti. Námět: Gaia Manziniová, Nanni Moretti, Valia Santellaová, Chiara Valerioová. Scénář: Nanni Moretti, Francesco Piccolo, Valia Santellaová. Kamera: Arnaldo Catinari. Architekt: Paola Bizzarriová. Návrhy kostýmů: Valentina Tavianiová. Masky: Enrico Iacoponi. Střih: Clelio Benevento. Zvuk: Alessandro Zanon, Paolo Segat. Producent: Nanni Moretti, Domenico Procacci. Koproducent: Anne-Laure Labadieová, Jean Labadie, Rémi Bourah, Olivier Père. Vizuální efekty: Storyteller, Augustus Color. Hudba: Michael Giacchino. Použitá hudba: různé skladby a písně.

Hrají: Margherita Buyová (Margherita), John Turturro (Barry Huggins), Giulia Lazzariniová (Ada), Nanni Moretti (Giovanni), Beatrice Manciniová (Livia), Stefano Abbati (Federico), Enrico Ianniello (Vittorio), Anna Bellatoová (herečka), Toni Laudadio (producent), Lorenzo Gioielli (tlumočník), Pietro Ragusa (Bruno), Monica Samassaová (lékařka).

České titulky: Anna Kareninová (Filmprint Digital).

Ceny: MFF v Cannes 2015: Cena ekumenické poroty. Donatellův David: nejlepší herečka (Margherita Buyová), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Giulia Lazzariniová); (nominace) nejlepší film, nejlepší režie (Nanni Moretti), nejlepší scénář (Nanni Moretti, Francesco Piccolo, Valia Santellaová), nejlepší produkce (Nanni Moretti, Domenico Procacci), nejlepší herec ve vedlejší roli (Nanni Moretti), nejlepší masky (Enrico Iacoponi), nejlepší střih (Clelio Benevento), nejlepší zvuk (Alessandro Zanon). Ceny italského Národního syndikátu filmových novinářů: Stříbrná stuha pro nejlepší herečku (Margherita Buyová), Zvláštní Stříbná stuha (Giulia Lazzariniová). – Evropské filmové ceny: (nominace) nejlepší evropský režisér (Nanni Moretti), nejlepší evropská herečka (Margherita Buyová).

Po hořké komedii se satirickými prvky Máme papeže! (2011, Habemus Papam) natočil přední italský filmař Nanni Moretti další ze svých psychologických studií Mia madre. Ačkoliv protagonistkou je filmová režisérka, prožívající osobní i tvůrčí krizi, obsahuje její příběh prvky z Morettiho autobiografie. – Padesátnice Margherita natáčí sociální drama o dělnících z továrny, jimž hrozí propouštění, když podnik koupí nový majitel z Ameriky. Umělkyně se nedokáže koncentrovat na práci, protože její matka Ada leží v nemocnici a podle sdělení lékařky je její stav beznadějný. Zároveň Margherita opustí svého milence, herce Vittoria. Má také potíže s americkým hercem Barrym Hugginsem, který se chová hlučně a žoviálně a na place nebývá připraven. O matku se více než ona stará Margheritin bratr Giovanni, který si kvůli tomu vzal neplacené volno a nakonec dá i výpověď, ačkoliv ví, že ve svém věku patrně nesežene práci. Režisérce praskne doma voda a ona odejde do matčina bytu. Margheritina dospívající dcera Livia momentálně bydlí u otce Federica, s nímž je žena rozvedená. Ada, která byla profesorkou latiny, v nemocnici chřadne a ztrácí paměť. Margheritiny spory s Barrym vrcholí velkou hádkou před celým štábem, po níž následuje usmíření. Rodina si vezme Adu domů, kde stará paní posléze v klidu zemře. – Tvůrce rozvíjí téma rodinných i pracovních vztahů v paralelních sekvencích, do nichž nenápadně vkládá krátké Margheritiny vzpomínky na minulost nebo její sny a představy. Střety s realitou vedou ženu, zmítající se v negativních emocích, k pozdnímu sebepoznání. -tbk-

NANNI MORETTI (vl. jm. Giovanni Moretti, nar. 19.8.1953, Brunico, Tridentsko-Horní Adiže) vyrůstal v Římě v intelektuální rodině historika starověku a univerzitního profesora Luigiho Morettiho (1922-1991) a gymnaziální profesorky literatury. Od mládí dělil své zájmy mezi vodní pólo (byl reprezentantem juniorského národního týmu) a film. Už jako středoškolák začal točit krátké 8mm filmy. S přáteli realizoval ve vlastní produkci celovečerní debut Jsem soběstačný, jehož nečekaný úspěch v kinech mu dopomohl natočit v profesionálních podmínkách další film Ejhle, Bombo. Upřímnost a ironie, s níž portrétuje sebe a svou generaci, zklamanou politikou a nenaplněnými ideály, reflexe aktuálních problémů italské společnosti a moralizující tón jsou charakteristickými rysy všech jeho následujících autorských filmů, vyznačujících se autenticitou a neotřelým slovním i situačním humorem. Kromě toho, že je svrchovaným tvůrcem a protagonistou vlastních filmů, hraje občas i v dílech jiných režisérů. Získal řadu ocenění: Zvláštní cena poroty na MFF v Berlíně (Mše skončila), Cena za režii na MFF v Cannes a Cena evropské filmové kritiky (Milý deníčku), Zlatá palma a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes (Synův pokoj), Donatellův David za nejlepší film a režii (Kajman), Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes (Mia madre). Je nositelem státních vyznamenání, Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1996) a Komandérem francouzského Řádu literatury a umění (2012). Byl hostem Febiofestu 2012, kde uvedl svou retrospektivní přehlídku a převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Spolu s hercem Angelem Barbagallem založil v roce 1986 produkční společnost Sacher Film (pojmenovanou podle známého dortu). Angažoval se v kampaních proti Silviu Berlusconimu. O jeho díle psal Michal Procházka v časopise Cinepur (č. 81, 2012) a ve Filmu a době č. 1-2/2012 vyšel rozhovor s ním, který pořídil Lukáš Jirsa. – Filmografie: (režie, scénář či spolupráce na něm, herec, není-li uvedeno jinak) kr. filmy La sconfitta (1973, Porážka; + prod.) a Pâté de bourgeois (1973, Měšťácká paštika; + prod.), střm. f. Come parli, frate? (1974, Jak říkáš, pátere?; + prod.), komedie o peripetiích jedné inscenace avantgardního divadelního souboru Io sono un autarchico (1976, Jsem soběstačný; + střih, prod.), ironický pohled na italskou mládež po studentských bouřích Ecce Bombo (1978, Ejhle, Bombo), parodický příběh režiséra, který není schopen dokončit film, Sogni doro (1981, Sladké sny), tragikomedie s kriminální zápletkou o idealistickém profesorovi matematiky, beroucím spravedlnost do svých rukou, Bianca (1983; + nám.), hořká komedie o postupné deziluzi mladého kněze, který se po desetiletém působení na venkovské farnosti vrací do Říma, La messa è finita (1985, Mše skončila; + spol. nám.), příběh politického snílka a hráče vodního póla, který ztratí při autonehodě paměť a pokouší se vyrovnat se svou komunistickou minulostí, Palombella rossa (1989, Červená penalta; + nám.), dok., sledující soudobé dění v komunistické straně, La cosa (1990, Ta věc; + střih, spol. prod.), vizuální deník, odhalující ve třech kapitolách nejskrytější myšlenky, nápady a traumata čtyřicetiletého intelektuála, Caro diario (1993, Milý deníčku), Lunico paese al mondo (1994, Jedinečná země světa; spol. režie), kr. f. Il giorno della prima di Close-Up (1995, Premiéra Detailu), komorní komediální drama, v němž hrdina konfrontuje narození prvního syna se soukromými, sociálními, politickými a kulturními zkušenostmi posledních čtyř let, Aprile (1997, Apríl; + spol. prod. – TV), komorní psychologické drama psychiatra, vyrovnávajícího se synovou smrtí, Synův pokoj (2001, La stanza del figlio; + spol. prod.), kr. f. Il grido d’angoscia dell’uccello predatore (20 tagli d’Aprile) (2003, Křik dravého ptáka v nouzi /Dvacet výřezů z Aprílu/), kr. dok. The Last Customer (2003, Poslední zákazník; sc., režie), hořká komedie, inspirovaná kariérou Silvia Berlusconiho, Il Caimano (2006, Kajman; + spol. nám., spol. prod. – TV), segment Diario di uno spettatore (Deník jednoho diváka) z kolektivního filmu Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), hořká komedii se satirickými prvky o neobvyklé volbě nové hlavy katolické církve Máme papeže! (2011, Habemus Papam; + spol. prod.), psychologické drama režisérky, prožívající osobní i tvůrčí krizi, Mia madre (2015, Mia madre; + spol. prod.); (herec, není-li uvedeno jinak) Padre padrone (1977, Padre padrone, r. Paolo Taviani, Vittorio Taviani), Domani accadrà (1988, Stane se zítra; r. Daniele Lucchetti; + spol. prod.), Il portaborse (1990, Poskok; r. Daniele Lucchetti; + spol. prod.), La seconda volta (1995, Podruhé; r. Mimmo Calopresti), Tři životy a jen jedna smrt (1995, Trois vies et une seule mort; r. Raoul Ruiz), Te lo leggo negli occhi (2004, Vidím ti to v očích; r. Valia Santellaová), Caos calmo (2008, Tichý chaos; r. Antonello Grimaldi; + spol. sc.). -fik-