Krásné dny v Aranjuez

barevný, psychologický, poetický, adaptace, 12 nevhodný pro děti, 1:1,85, 3–D, Dolby Digital, dlouhý – 97 min.

Původní název: Les beaux jours dAranjuez. Země původu: Francie, SRN, Portugalsko. Výrobce: Alfama Films Production, Neue Road Movies. Ve spolupráci s Leopardo Filmes. S podporou CNC, FFA, Medienboard, Film- und Medienstiftung NRW, Rádio Televisão de Portugal. Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 20.10.2016. Mluveno: francouzsky, německy, španělsky (titulky). – Podle divadelní hry Petera Handkeho.

Distribuce: CinemArt (do 10.11.2025). Lokace: Francie: Vexin, Paříž.

AUTOŘI: Režie: Wim Wenders. Předloha: Peter Handke (hra Les beaux jours dAranjuez, 2012, Krásné dny v Aranjuez). Scénář: Wim Wenders. Kamera: Benoît Debie. Architekt: Virginie Hernvannová, Thierry Flamand. Návrhy kostýmů: Judy Shrewsburyová. Střih: Béatrice Babinová. Zvuk: Pierre Tucat, Ansgar Frerich. Producent: Paolo Branco, Gian-Piero Ringel. Použitá hudba: různé skladby a písně. Stereografie: Joséphine Derobeová.

Hrají: Reda Kateb (muž), Sophie Seminová (žena), Jens Harzer (spisovatel), Nick Cave (Nick Cave), Peter Handke (zahradník).

České titulky: Jana Šteffl (Filmprint Digital).

Nezvyklý snímek Krásné dny v Aranjuez natočil Wim Wenders podle stejnojmenné divadelní hry svého přítele a dlouholetého spolupracovníka, rakouského spisovatele a dramatika Petera Handkeho, která má podtitul Letní dialog. Právě podtitul přesně vyjadřuje atmosféru i náplň filmu. Rozhovor mezi mužem a ženou (mezi nimiž je blíže nedefinovaný vztah) se odehrává na terase staré vily (ve které žila Sarah Bernhardtová) pod porostlou pergolou a s výhledem do kraje. Promluvy doplňují přirozené zvuky okolí a také šumění větru. Obě postavy se na terase zjeví v okamžiku, kdy spisovatel usedne v pracovně s oknem na terasu k psacímu stroji a počne psát nové dílo. V dialogu, podněcovaném převážně mužovými otázkami a ženinými odpověďmi, se obě postavy zabývají minulostí, ženinými prvními sexuálními zkušenostmi, vzpomínkami na dětství a na různé zážitky. K těm patří i mužova návštěva ve španělském městě Aranjuez, kde ho zaujaly mj. divoce rostoucí rostliny z někdejších královských zahrad. Vycházejí najevo rozdíly v mužském a ženském pohledu na život. Zároveň jako by docházelo k verbální interakci mezi autorem a jeho postavami. Spisovatel občas pustí písničku ze starého jukeboxu Wurlitzer. Když zazní píseň Nicka Cavea Into My Arms, zjeví se nakrátko zpěvák za klavírem v domě a zpívá píseň naživo. – Kromě soundtracku hraje důležitou roli i zvolený formát 3-D, který si Wenders vyzkoušel už v uměleckém dokumentu Pina (2011, Pina) o slavné choreografce Pině Bauschové a o jejím tanečním souboru i v dalších dokumentech. On sám říká, že mu na rozdíl od atrakce jde jen o „přirozenou hloubku“, již stereoskopie poskytuje. Podstatou zůstává dialog, v němž se naplno uplatňuje Handkeho poetika. Důraz je také kladen na atmosféru místa. Přemíra textu, který má často povahu volné poezie, a záměrná „bezdějovost“ pochopitelně kladou značné nároky na diváka. – Natáčení proběhlo během deseti dnů. Hlavní představitelka Sophie Seminová je Handkeho manželkou a sám autor předlohy se ve filmu objevuje v drobné němé roli zahradníka (přinese a odnese žebřík). Název je citátem z Schillerovy hry Don Carlos, jež začíná slovy: „Krásné dny v Aranjuez nyní skončily.“ V Německu je to nyní běžný opis toho, že nějaká hezká doba je nenávratně pryč. -tbk-

WIM WENDERS (vl. jm. Ernst Wilhelm Wenders, nar. 14.8.1945, Düsseldorf, Severní Porýní-Vestfálsko) je synem lékaře. Nedokončil studia medicíny ani filozofie a odešel do Paříže, kde se marně ucházel o přijetí na filmovou školu IDHEC. Pracoval v rytecké dílně a filmové vzdělání získával jako pravidelný návštěvník projekcí ve francouzské filmotéce. Zvláště si oblíbil americké filmy 40. a 50. let, což se později odrazilo v jeho tvorbě. Po návratu do Düsseldorfu krátce působil v tamní pobočce distribuční společnosti United Artists a v roce 1967 se stal jedním z prvních studentů nově založené Vysoké filmové a televizní školy v Mnichově. Během studií psal filmové recenze pro časopis Filmkritik a list Süddeutsche Zeitung. Natočil řadu krátkých filmů, silně ovlivněných rokenrolovou hudbou, a školu absolvoval celovečerním snímkem Léto ve městě, věnovaným skupině The Kinks. V roce 1971 se stal jedním ze zakládajících členů společnosti Filmverlag der Autoren, která sehrála klíčovou úlohu při výrobě a distribuci děl nastupujících německých filmařů, k nimž vedle Wenderse především patřili Rainer Werner Fassbinder a Werner Herzog. Wendersovy první profesionální snímky upoutaly pozornost domácí filmové kritiky a posbíraly řadu cen, zejména Chybný pohyb a Americký přítel (mj. Německé filmové ceny za režii). V roce 1978 odjel na pozvání Francise Forda Coppoly do Spojených států; jeho první americký snímek o Dashiellu Hammettovi vznikal kvůli finančním problémům i tvůrčím rozporům několik let. V 80. letech se Wenders zařadil mezi přední evropské tvůrce, když v krátkém časovém sledu vyhrál na MFF v Benátkách 1982 (Stav věcí) a v Cannes 1984 (Paříž, Texas). Výrazný podíl na jeho úspěchu měli častí spolupracovníci, scenárista Peter Handke a kameraman Robby Müller. Wendersovým nejvýznamnějším dílem se stal symbolický příběh rozděleného města Nebe nad Berlínem (mj. Cena za režii na MFF v Cannes, Evropská filmová cena za režii, Ceny LAFCA a ISA za nejlepší zahraniční film). Na sklonku 80. let se výrazně angažoval při založení Evropské filmové akademie (od roku 1996 je jejím druhým prezidentem) a poněkud zvolnil tvůrčí tempo. Zasadil se o realizaci posledního filmu těžce nemocného Michelangela Antonioniho Za mraky (Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách) a pokračoval v tvorbě vlastních děl, jež i přes někdy rozporné přijetí nadále sbírala mnohá ocenění: Tak daleko, tak blízko! (Velká cena poroty na MFF v Cannes), Linie násilí (Německá filmová cena a nominace na Cenu ISA za režii), Buena Vista Social Club (mj. Evropská filmová cena, Ceny LAFCA, NYFCC, NSFC a NBR), The Million Dollar Hotel (Cena poroty na MFF v Berlíně), Země hojnosti (Cena UNESCO na MFF v Benátkách), Pina (Evropská filmová cena, Německá filmová cena), Sůl země (Zvláštní cena poroty v sekci Určitý pohled na MFF v Cannes, César za nejlepší dokument). V posledních letech v jeho tvorbě převažují dokumentární filmy, jež mu kromě dalších vavřínů vynesly tři oscarové nominace (Buena Vista Social Club, Pina, Sůl země). Za celoživotní dílo byl vyznamenán na MFF v Locarnu (2005), v Jerevanu (2008), v Berlíně (2015) a také Bavorskou filmovou cenou (2011). Wenders je majitelem německé společnosti Road Movies Filmproduktion a americké Gray City Inc. Publikoval tři knihy filmových textů a jednu knihu fotografií. Česky vyšel výbor z kritik, esejů a rozhovorů pod titulem Dech andělů (Aurora, Praha 1996). Od roku 2003 přednáší na hamburské Vysoké škole výtvarných umění (HFBK). Jeho manželkami byly herečka a malířka Edda Köchlová (1968‑74) a zpěvačka a herečka Ronee Blakleyová (1979‑81), od roku 1993 je ženatý s fotografkou Donatou Schmidtovou. Dalšími životními partnerkami mj. byly herečky Lisa Kreuzerová, Isabelle Weingartenová a Solveig Dommartinová. – Filmografie: (pouze celovečerní filmy) (režie, není‑li uvedeno jinak) pocitový film Summer in the City (1970, Léto ve městě; + sc., prod., herec), metafora o lidské osamělosti podle románu Petera Handkeho Die Angst des Tormanns beim Elfmeter (1971, Strach brankáře při penaltě; + sc., herec), přepis známého románu Nathaniela Hawthorna Der scharlachrote Buchstabe (1973, Šarlatové písmeno; + spol. sc.), příběh novináře a devítileté dívenky Alice in den Städten (1974, Alice ve městech; + spol. sc., herec – V), volná adaptace Goetheho Viléma Meistera v aktualizované úpravě Petera Handkeho, nazvaná Falsche Bewegung (1975, Chybný pohyb – V), improvizovaný snímek o cestě dvou mužů podél vnitroněmecké hranice Im Lauf der Zeit (1976, V běhu času; + sc., prod., herec – V), přepis kriminálního románu Patricie Highsmithové Der amerikanische Freund (1977, Americký přítel; + sc., prod., herec – TV), působivý dok. záznam posledních chvil amerického režiséra Nicholase Raye, nazvaný Lightning over Water/Nicks Film (1980, Blesky nad vodou; spol. režie Nicholas Ray; + sc., spol. střih, prod., herec), příběh známého autora drsných kriminálních románů Hammett (1982), drama ze zákulisí přerušeného filmového natáčení Stav věcí (1982, Der Stand der Dinge; + spol. sc., herec), do něhož vložil vlastní zkušenosti z amerického pobytu, drama muže, snažícího se navázat přetrhaná pouta s rodinou, Paříž, Texas (1984, Paris, Texas), natočené v amerických exteriérech podle scénáře Sama Sheparda, dok. o japonském režisérovi Yasujiru Ozuovi pod titulem Tokyo‑Ga (1985; + sc., spol. střih, hlas), příběh dvou andělů, zvažujících lidskou existenci, Nebe nad Berlínem (1987, Der Himmel über Berlin; + spol. sc., spol. prod.), dok. o známém japonském módním návrháři Yamamotovi Aufzeichnungen zu Kleidern und Städten (1989, Nákresy šatů a měst; + sc., prod., herec), komplikovaný filozofický snímek Bis ans Ende der Welt (1991, Až na konec světa; + spol. nám., spol. sc., spol. prod. – V), volné pokračování Nebe nad Berlínem pod názvem Tak daleko, tak blízko! (1993, In weiter Ferne, so nah!; + nám., spol. sc., prod.), meditace nad smyslem kinematografie Lisabonský příběh (1994, Lisbon Story; + sc., spol. prod.), povídkový snímek Za mraky (1995, Al di là delle nuvole; spol. r. Michelangelo Antonioni; + spol. sc.), účast na kolektivním filmu ke století kinematografie Lumière et compagnie (1995, Lumière & spol.; spol. režie – TV), psychothriller Linie násilí (1997, The End of Violence; + spol. nám., spol. prod.), dok. o starých kubánských hudebnících Buena Vista Social Club (1998, Buena Vista Social Club; + sc.), alegorie z blízké budoucnosti The Million Dollar Hotel (1999, The Million Dollar Hotel; + spol. prod., herec), dok. o kultovní německé rockové skupině Viel Passiert – Der BAP Film (2002, Hodně se toho stalo – Film o BAP; + sc.), epizoda Dvanáct mil do Trony (Twelve Miles to Trona; + sc., herec) z filmu Dalších deset minut I (2002, Ten Minutes Older: The Trumpet), dok. The Soul of a Man (Blues & Wim Wenders; + sc. – TV) z cyklu The Blues (TV-2003), komorní psychologický snímek Země hojnosti (2004, Land of Plenty; + spol. nám., spol. sc.), drama dysfunkční rodiny Nechoď klepat na dveře (2005, Don’t Come Knocking; + spol. nám., spol. prod.), segment Invisible Crimes (Neviditelné zločiny; + sc.) do dok. filmu Invisibles (2007, Neviditelní – TV), natočeného ve spolupráci s organizací Lékaři bez hranic, segment War in Peace (Válka v míru) z kolektivního filmu Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), drama úspěšného fotografa Palermo Shooting (2008, Přestřelka v Palermu; + spol. sc., prod. – V), segment o nutnosti pomáhat třetímu světu Person to Person (Lidský kontakt; + sc.) ze zakázkového filmu 8 (2008), dok. o choreografce a tanečnici Pině Bauschové, natočený v 3-D a nazvaný Pina (2011, Pina; + sc., spol. prod.), epizoda Ver ou não ver (Vidět či nevidět; + sc.) z brazilského povídkového filmu Mundo invisível (2012, Neviditelný svět), segment The Berlin Philharmonic (Berlínská filharmonie; + sc.) do 3-D dok. o významných stavbách Cathedrals of Culture (2014, Kulturní katedrály; spol. prod.), dok. o proslulém fotografovi Sebastião Salgadovi, natočený ve spolupráci s jeho synem, The Salt of the Earth (2014, Sůl země; spol. r. Juliano Ribeiro Salgado; + spol. sc., spol. prod.), drama spisovatele, traumatizovaného způsobenou autonehodou, při níž zahynulo dítě, Every Thing Will Be Fine (2015, Vše bude v pořádku), adaptace divadelní hry Petera Handkeho Krásné dny v Aranjuez (2016, Les beaux jours d’Aranjuez; + sc., spol. prod.), přepis románu J.M. Ledgarda Submergence (2017, Ponoření); (produkce nebo výkonná produkce či podíl na nich, není-li uvedeno jinak) Ein bisschen Liebe (1974, Trochu lásky; r. Veith von Fürstenberg), Die linkshändige Frau (1977, Levoruká žena; r. Peter Handke), dok. …als Diesel geboren (1979, …zrozen jako diesel; r. Peter Przygodda), Radio On (1979, Zapnuté rádio; r. Chris Petit), Yer demir gök bakir (1988, Železná země, měděné nebe; r. Zülfü Livaneli), Dream Island (1991, Ostrov snů; r. Sean Naughton; + herec), Labsence (1992, Nepřítomnost; r. Peter Handke), Go for Gold! (1997, Jdi za zlatem!; r. Lucian Segura; + spol. sc.), ½ Miete (2002, Půlka nájemného; r. Marc Ottiker), Junimond (2002, Červnový měsíc; r. Hanno Hackfort), Narren (2003, Blázni; r. Tom Schreiber), Egoshooter (2004; r. Christian Becker, Oliver Schwabe), dok. Musica Cubana (2004; r. German Kral), The House Is Burning (2006, Dům hoří; r. Holger Ernst), Kuron wa kokyo wo mezasu (2008, Klon se vrací domů; r. Kanji Nakajima), The Open Road (2009; r. Michael Meredith – V), Yi ye Taibei (2010, Sbohem, Tchaj-peji; r. Arvin Chen), dok. Sing Me the Songs That Say I Love You: A Concert for Kate McGarrigle (2012, Zpívej mi písně o tom, že tě miluju: Koncert pro Kate McGarrigleovou; r. Lian Lunsonová), dok. Un tango más (2015, Ještě jedno tango; r. German Kral), dok. National Bird (2016, Národní pták; r. Sonia Kennebecková); (herec, není-li uvedeno jinak) Long Shot (1978, Celkový záběr; r. Maurice Hatton), Tausend Augen (1984, Tisíc očí; r. Hans‑Christoph Blumenberg), King Kongs Faust (1984, Pěst King Konga; r. Heiner Stadler), Helsinki Napoli All Night Long (1987; r. Mika Kaurismäki), Snowblind (2010, Sněžná slepota; r. Kilian Manning), dok. Hitler v Hollywoodu (2010, HH: Hitler à Hollywood; r. Frédéric Sojcher). -mim-