Francie

barevný, dokumentární, přístupný, 1:1,85, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 84 min.

Původní název: Les habitants. Země původu: Francie. Výrobce: Palmeraie et Désert, France 2 Cinéma, Claudine Nougaret (zadavatel), Wild Bunch (spolupráce), Région Île-de-France (podpora), CNC (podpora), France Télévisions (účast), Ciné Plus (účast). Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 27.10.2016. Mluveno: francouzsky (titulky). – Francie, jak jste jí ještě nikdy nenaslouchali.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Francie: Bar-le-Duc, Bayonne, Cherbourg, Calais, Castres, Charleville-Mézieres, Fréjus, Morlaix, Nice, Saintes, Saint-Etienne, Saint-Nazaire, Sète, Tarbes, Villeneuve-Saint-Georges.

AUTOŘI: Režie: Raymond Depardon. Scénář: Raymond Depardon (komentář). Kamera: Raymond Depardon. Střih: Pauline Gaillardová. Zvuk: Claudine Nougaretová. Producent: Claudine Nougaretová. Hudba: Alexandre Desplat.

Mluví: Raymond Depardon (spíkr).

České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

Známý francouzský fotograf a dokumentarista Raymond Depardon natočil minimalistický dokument Francie, v němž přináší spontánní výpovědi obyvatel řady francouzských měst a v němž navazuje na svůj předcházející snímek Journal de France (2012, Deník francouzského reportéra). Zvolil jednoduchý klíč. Vyjel na silnice ze severu na jih. Ve městě zastavil na náměstích či v ulicích malý a starý obytný přívěs, v němž měl instalovanou statickou kameru a mikrofony, a nechal v něm spolu mluvit dvojice lidí, jež předtím potkal venku. Předěly tvoří záběry z doprovodného vozu na přívěs, jedoucí krajinou, což provází lehká hudba Alexandra Desplata. Prostředí měst je vidět většinou pouze za oknem přívěsu, u nějž je stůl a debatující lidé. Různě staré dvojice mužů a žen, kamarádů či kamarádek, rodičů a dětí, starousedlíků i imigrantů různých národností a různého vyznání se baví o dětech, o samotě, o svých láskách a zklamáních, o očekávání budoucnosti i o vzpomínkách na minulost. Výjimkami jsou dva rozhovory: dvě ženy negativně mluví o přistěhovalcích a dva černoši se dosti vulgárně baví o sexu. Snímek tak přináší náhodnou mozaiku pohledů na život a na mezilidské vztahy, nemá však žádnou sociologicky významnou platnost.      -tbk-

RAYMOND DEPARDON (nar. 6.7.1942, Villefranche-sur-Saône, Rhône) pochází z venkovské rodiny a začínal svou dráhu od píky na sklonku 50. let u fotografa Louise Foucheranda, s nímž přešel do agentury Dalmas. V roce 1960 se zúčastnil saharské expedice a jeho fotografie pak vyšly v časopisech France-Soir a Paris Match. Věnoval se dále fotoreportážím ať už z cest či z domova nebo z konfliktů či válek v Alžírsku, ve Vietnamu, v Biafře, Čadu a později v Afghánistánu (1979). V roce 1966 spoluzaložil fotoagenturu Gamma a v roce 1978 přestoupil ke slavné agentuře Magnum. Souběžně s fotografováním se věnoval i natáčení filmových reportáží (jeho první snímek je z pohřbu Jana Palacha v roce 1969). Realizoval řadu dokumentárních filmů nejrůznějšího druhu, v nichž se (podobně jako ve fotografiích) zaměřuje zejména na zachycení života lidí, ať už z exotických krajin, z rodné Francie či třeba z oblasti politiky (je mj. autorem oficiálního portrétu prezidenta Françoise Hollanda). Vydal řadu knih, zúčastnil se mnoha samostatných i kolektivních výstav. Charakteristický je pro něj angažovaný osobní přístup k tvorbě, což se projevuje např. v komentářích, jimiž provází své filmy i fotky. Získal mj. Pulitzerovu cenu (1977) za své reportáže z Čadu a dále kromě řady ocenění za fotografickou činnost též Cenu Jorise Ivense na MFF v Amsterdamu a Cenu za nejlepší dokument ex aequo na MFF ve Vancouveru 1995 (Flagrantní přečiny), Césara za nejlepší dokument (Flagrantní přečiny), Césary za nejlepší krátký dokument (Reportéři, New York, N.Y.), Cenu Louise Delluca (Venkovské profily: Moderní život). Na Césara byl také nominován za filmy Tibesti Too, Venkovské profily: Moderní život a Deník francouzského reportéra. V roce 2000 obdržel na MFF v Krakově cenu Drak Draků za celoživotní tvorbu a v roce 2016 byl jmenován Rytířem řádu Čestné legie. V roce 2016 byla uvedena retrospektiva jeho filmů v rámci MFF v Cannes. – Jeho spolupracovnicí a manželkou je producentka, režisérka a zvukařka Claudine Nougaretová (nar. 1958). – Filmografie: (neúplná; dokumentární filmy; režie a kamera, není-li uvedeno jinak)(krátké filmy) Jan Palach (1969), Yemen: Arabie heureuse (1973, Jemen: šťastná Arábie), Dix minutes de silence pour John Lennon (1980, Deset minut ticha za Johna Lennona), Piparsod (1982), New York N.Y. (1986), Paul Lacombe (1986), Le petit navire (1988, Malá loď), Une histoire très simple (1989, Velmi jednoduchý příběh), Contacts (1990, Kontakty), segment Pour Alirio de Jesus Pedraza Becerra z filmu Contre l’oubli (1991, Abychom nezapomněli), Cartagena (1993), Face à la mer (1993, Výhled na moře), Paroles d’appelés (1995, Vybraná slova), La prom’ (1995, Procházka), Malraux (1996), Amour (1997, Láska), Bolivie (1998, spol. r. Claudine Nougaretová), Déserts (2000, Pouště), Chasseurs et chamans (2003, Lovci a šamani), Quoi de neuf au Garet? (2004, Co nového o Garetovi; spol. r. Claudine Nougaretová), segment Cinéma dété (Letní kino; spol. r. Claudine Nougaretová) z kolektivního filmu Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), Donner la parole (2008, Dát slovo; spol. r. Claudine Nougaretová), La France de Raymond Depardon (2010, Francie Raymonda Depardona; spol. r. Claudine Nougaretová), Au bonheur des maths (2011, O štěstí s matematiky; spol. r. Claudine Nougaretová); (dlouhé filmy) Tchad 1: Lembuscade (1970, Čad 1: Past), 1974, une partie de campagne (1974, 1974, část kampaně), Tchad 2 (1975, Čad 2), Tibesti Too (1976), Tchad 3 (1976, Čad 3), Numéros zéros (1977, Nultá čísla), Reporters (1981, Reportéři), San Clemente (1982), Faits divers (1983, Různé věci), Les années déclic (1983, Léta s fotospouští), hraný dok. Empty Quarter (Une femme en Afrique) (1985, Prázdné místo /Jedna žena v Africe/), Urgences (1987, Pohotovost), La captive du désert (1990, Zajatkyně pouště), Montage (1994, Montáž), Délits flagrants (1994, Flagrantní přečiny), kolektivní dokumenty À propos de Nice, la suite (1995, Na slovíčko Nice, pokračování. spol. r.) a Lumière et compagnie (1995, Lumière & spol., spol. r. – TV), Afrique: comment ça va avec la douleur? (1996, Afrika: jak se žije s bolestí?), Paris (1998, Paříž), Muriel Leferle (1999, Muriel Leferleová), Profils paysans: Lapproche (2001, Venkovské profily: Přibližování), Un homme sans lOccident (2002, Muž bez Západu), 10e chambre, instants daudience (2004, 10. soudní místnost, okamžiky přelíčení), Profils paysans: Le quotidien (2005, Venkovské profily: Deník), Profils paysans: La vie moderne (2008, Venkovské profily: Moderní život), Journal de France (2012, Deník francouzského reportéra; spol. r. Claudine Nougaretová), Francie (2016, Les habitants; + hlas). -tbk-