Deník komorné

barevný, psychologický, historický, adaptace, 15 přístupnost, 1:2,35, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, délka – 96 min.

Původní název: Journal dune femme de chambre. Země původu: Francie, Belgie. Výrobce: Les Films du Lendemain, JPG Films, Les Films du Fleuve. Koprodukce: France 3 Cinéma, France Films, VOO, Be TV. S účastí: Canal Plus, Ciné Plus, France Télévisions, CNC. Ve spolupráci: Manon 5, Palatin Etoile 12, B Media 2012-Backup Media, Cofinova 11, La Banque Postale Image 7, Sofitvciné 2. Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 10.3.2016. Distribuce: Film Europe. Mluveno: francouzsky (titulky). – Podváděj a pracuj.

Lokace: Pas-de-Calais: Berck, Yvelines: Le Mesnil-Saint-Denis.

AUTOŘI: Režie: Benoît Jacquot. Předloha: Octave Mirabeau (kniha Le Journal dune femme de chambre, 1900, česky Deník komorné, naposledy nakl. Svoboda, Praha 1993). Scénář: Hélène Zimmerová, Benoît Jacquot. Kamera: Romain Winding. Architekt: Katia Wyszkopová. Návrhy kostýmů: Anaïs Romandová. Masky: Liliane Ramettaová (návrhy masek), Joëlle Dominiqueová (účesy). Střih: Julia Grégoryová. Zvuk: Olivier Goinard (design), Pierre Mertens, Paul Heymans. Výkonná produkce: Kristina Larsenová. Producent: Kristina Larsenová, Jean-Pierre Guérin. Koproducent: Delphine Tomsonová, Luc Dardenne, Jean-Pierre Dardenne. Hudba: Bruno Coulais.

Hrají: Léa Seydouxová (Célestine), Vincent Lindon (Joseph), Clotilde Molletová (paní Lanlaireová), Hervé Pierre (pan Lanlaire), Mélodie Valembergová (Marianne), Patrick DAssumçao (kapitán), Rosette (slečna Rose), Vincent Lacoste (pan Georges), Joséphine Derenneová (paní Mendelssohnová), Dominique Reymondová (zprostředkovatelka), Adriana Astiová (Elvira Parsiová), Yvette Petitová (paní Gouinová).

České titulky: Natálie Nádassy (volně podle překladu Radovana Krátkého).

Další adaptaci románu Octava Mirbeaua (1848-1917) Deník komorné, považovaného za vrcholné dílo francouzského naturalismu, natočil pod stejným názvem Benoît Jacquot téměř jako idylický obraz francouzského venkova na počátku dvacátého století, pod jehož povrchem to však nenápadně vře. Tím se značně odlišil od nejznámějšího přepisu Luise Buñuela (1964, Le journal dune femme de chambre) s Jeanne Moreauovou v titulní roli, jenž byl sarkastickou a značně kritickou reflexí dobové venkovské společnosti. V nové verzi hraje komornou Célestine, přicházející z Paříže na venkovské sídlo manželů Lanlaireových zvané Převorství, Léa Seydouxová. Protřelá dívka se v domácnosti rychle zorientuje. Jen se sebezapřením přemáhá sekýrování zatrpklé paní domu a je jí k smíchu záletnictví jejího muže. Zato má respekt a je přitáhována k antisemitskému kočímu a zahradníku Josephovi. Soucítí s tlustou kuchařkou Marianne, která později přijde do jiného stavu s pánem. Lanlaireovi mají rozepře se sousedem, rázným kapitánem ve výslužbě, s nímž žije jeho služebná Rose. Po její nečekané smrti nabídne kapitán Célestine sňatek, ale ta odmítne. Dívka často vzpomíná na minulost, třeba na to, jak se milovala s nemocným mladíkem, který přitom zemřel. V lese někdo znásilnil a zavraždil malou dívku. Rose podezírá Lanlairea, ale Célestine podezírá Josepha. Netají se tím před ním, ale zároveň se s ním sblíží. Muž si ji chce vzít a koupit kavárničku v Cherbourgu. Dvojice proto ukradne stříbro Lanlaireových a svede to na zloděje. Joseph pak dá výpověď a opustí Převorství. Po čase se tajně vrátí pro Célestine, která s ním odjede. -tbk-

BENOÎT JACQUOT (nar. 5.2.1947, Paříž) byl již v sedmnácti letech filmovým nadšencem. Profesionální dráhu začínal v roce 1965 jako asistent Bernarda Borderieho na filmu ze série o krásné Angelice a později jako asistent Marguerite Durasové, Marcela Carného a Rogera Vadima. 70. letech pracoval pro televizi, kde mj. natočil dvoudílný dokument o postmoderním psychoanalytikovi Jacques Lacan: la psychanalyse (TV-1974). Je členem skupiny L’exception, věnující se filmové reflexi. V celovečerní tvorbě, v níž byl zpočátku ovlivněn Robertem Bressonem, debutoval jako režisér snímkem Vrah hudebník. V jeho různorodých filmech (často adaptacích literárních děl), jež se většinou odehrávají v minulosti a jsou věnovány především ženským osudům, vystupují známé francouzské herečky (mj. Virginie Ledoyenová, Isabelle Adjaniová, Isabelle Huppertová, Catherine Deneuveová, Isild Le Bescoová). Jacquotova díla bývají uváděna na prestižních festivalech (Berlín, Cannes, Benátky, Karlovy Vary). Získal Cenu Louise Delluca za snímek Sbohem, královno, za nějž byl rovněž nominován na Césary za nejlepší film, režii a scénář-adaptaci. – Byl přítelem hereček Dominique Sandaové a Judith Godrècheové, s herečkou Anne Consignyovou má syna Vladimira Consignyho. – Filmografie: (neúplná; režie, není-li uvedeno jinak) adaptace Dostojevského novely Nětočka Nězvanovová s názvem L’assassin musicien (1974, Vrah hudebník; + sc.), drama Les enfants du placard (1977, Nařčené děti; + sc.), romantický příběh Les ailes de la colombe (1980, Křídla holubice; + spol. sc.), Una villa aux environs de New York (TV-1983, Vila blízko New Yorku), romantický příběh Corps et biens (1986, Tělem i duší; + sc.), Les mendiants (1988, Žebráci; + spol. sc.), La bête dans la jungle (TV-1988, Zvíře v džungli), Elvire-Jouvet 40 (TV-1988), romantické drama La désenchantée (1990, Rozčarovaná; + sc.), Emma Zunz (TV-1992, Emma Zunzová – TV), psychologický snímek La fille seule (1995, Samotná; + spol. sc.), La vie de Marianne (TV-1995, Mariannin život), drama Le septième ciel (1997, V sedmém nebi; + spol. sc.), filmová verze TV filmu pod názvem Marianne (1997), hořká komedie Pas de scandale (1997, Žádný skandál), celovečerní dok. Par coeur (1998, Nazpaměť), mysteriózní drama Lécole de la chair (1998, Propadnout tělem), hořká komedie La fausse suivante (1999, Falešná komorná), životopisný snímek Sade (2000, Markýz de Sade/Sade – TV), filmové zpracování opery Tosca (2000), psychologické drama z přelomu 19. století Adolphe (2002; + spol. sc.), Princesse Marie (TV-2004, Princezna Marie), psychologické road movie À tout de suite (2004, Tak za chvilku; + sc.), Gaspard le bandit (TV-2006, Bandita Gaspard), psychologický příběh z Indie Lintouchable (2006, Nedotknutelná; + sc.), psychologický film Villa Amalia (2009; + sc.), přepis opery Werther (2010), drama z roku 1865 Au fond des bois (2010, Hypnóza; + spol. sc.), Les faux monnayeurs (TV-2010, Penězoměnci), historické drama Les adieux à la reine (2012, Sbohem, královno; + spol. sc. – V), psychologický snímek Tři srdce (2014, 3 coeurs; + spol. sc.), další adaptace románu Octavea Mirbeaua Deník komorné (Journal d’une femme de chambre; + spol. sc.), drama À jamais (2016, Navždy; + spol. sc.); (podíl na scénáři, není-li uvedeno jinak) Retour à la bien-aimée (1979, Návrat k milované; r. Jean-François Adam), Buisson ardent (1987, Ohnivý keř; r. Laurent Perrin); (herec) Le théâtre des matières (1977; r. Jean-Claude Biette), La mémoire courte (1979, Krátká paměť; r. Eduardo de Gregorio), Mauvais fille (2012, Špatná dcera; r. Patrick Mille), Cherchez Hortense (2012, Hledání Hortensie; r. Pascal Bonitzer), Casse-tête chinois (2013, Čínská skládačka; r. Cédric Klapisch). -tbk-