Café Society

barevný, romantická komedie, 12 nevhodný pro děti, 1:1,85, 2–D, Dolby Digital, dlouhý – 97 min.

Původní název: Café Society. Země původu: USA. Výrobce: Perdido. Pro Amazon Studios. Ve spolupráci: Gravier Productions. Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 22.9.2016. Mluveno: anglicky (titulky). – New York roku 1930.

Distribuce: Bioscop. Lokace: USA: Los Angeles, Pasadena (Kalifornie), New York.

AUTOŘI: Režie: Woody Allen. Scénář: Woody Allen. Kamera: Vittorio Storaro. Architekt: Santo Loquasto. Návrhy kostýmů: Suzy Benzingerová. Masky: Stacey Panepintoová, Christine Fennellová (účesy). Střih: Alisa Lepselterová. Zvuk: David J. Schwartz. Výkonná produkce: Adam B. Stern, Ron Chez. Producent: Letty Aronsonová, Stephen Tenenbaum, Edward Walson. Vizuální efekty: Eran Dinur (supervize), Brainstorm Digital. Použitá hudba: různé skladby a písně. Hudební dramaturgie: Stewart Lerman (hudební supervize). Koordinátor kaskadérů: Manny Siverio.

Hrají: Jesse Eisenberg (Bobby Dorfman), Kristen Stewartová (Vonnie), Steve Carell (Phil Stern), Blake Livelyová (Veronica), Corey Stoll (Ben Dorfman), Parker Poseyová (Rad Taylorová), Ken Scott (Marty Dorfman), Anna Campová (Candy), Jeannie Berlinová (Rose Dorfmanová), Paul Schneider (Steve), Stephen Kunken (Leonard), Sari Lennicková (Evelyn), Sheryl Leeová (Karen Sternová), Edward Hyland (Bobbyho soused), Richard Portnow (Walt), Douglas McGrath (Norman); (neuveden) (hlas) Woody Allen (vypravěč).

České titulky: (neuvedena) Dana Hábová.

Neúnavný jedenaosmdesátiletý Woody Allen se ve svém osmačtyřicátém snímku Café Society vrací do třicátých let v Hollywoodu, kde se život točil kolem filmu, a také do New Yorku, kde se dařilo gangsterům a nočním klubům. – Los Angeles, 1935. Úspěšný hollywoodský agent Phil Stern zaměstná synovce Bobbyho Dorfmana, který pochází z židovské rodiny. Mladík má v New Yorku neustále se hašteřící rodiče Martyho a Rose, staršího bratra, gangstera Bena a sestru Evelyn, učitelku provdanou za svérázně praktikujícího filozofa Leonarda. Dělá strýci poslíčka a zamiluje se do jeho sekretářky Vonnie. Ta je však zadaná. Když se s ní ženatý milenec (Phil) rozejde, Bobby dívku neúnavně utěšuje. Začnou spolu chodit. Mladík ji požádá o ruku a plánují odjet po svatbě do New Yorku. Phil se rozejde s manželkou Karen. Zjistí, že Vonnie chodí s Bobbym, a synovec pochopí, kdo je Vonniin bývalý milenec a nyní také sok. Dívka se rozhodne pro Phila. Bobby se vrátí do New Yorku a pracuje v Benově nočním klubu Kocovina, později přejmenovaném na La Tropique. Do trendy podniku chodí celebrity, politici i gangsteři. Původně nesmělý mladík tu získá sebevědomí i šarm. Ožení se s půvabnou Veronicou. Narodí se jim dcerka. Jednoho dne do klubu přijde Vonnie s manželem. Bývalí milenci spolu poobědvají, zavzpomínají si a až do rozednění se procházejí po městě. Stále k sobě něco cítí. – Bena čeká elektrické křeslo za vydírání, daňové úniky a vraždy. Po bratrově popravě se Bobby stane majitelem klubu. Sejde se v Kalifornii s Vonnie, ale ta si myslí, že už by se neměli vídat, i když si je vědoma vzájemné náklonnosti… – Woody Allen v Café Society (název znamená kavárenskou společnost, o níž se ve třicátých letech často psalo v bulváru) namíchal retro koktejl ze svých oblíbených ingrediencí (třicátá léta, hollywoodské večírky, život kolem filmu, newyorské podsvětí, tamní noční kluby a jazz, nešťastně zamilovaní protagonisté) doplněný jeho osobitým komentářem vypravěče. Výpravný snímek, okořeněný nostalgií, humorem a ironií, působí přes vizuální opulentnost, na níž má velký podíl kameraman Vittorio Storaro, poněkud unaveně. -kat-

WOODY ALLEN (vl. jm. Allan Stewart Konigsberg, nar. 1.12.1935, Flatbush, Brooklyn, New York) je potomkem druhé generace německých židovských přistěhovalců. Už během středoškolských studií přispíval do humoristických rubrik různých deníků a časopisů. Během prvního semestru odešel z Newyorské univerzity (NYU), kde se pokoušel studovat film; krátce navštěvoval také newyorskou City College (CCNY). Uvedl se jako úspěšný autor televizních výstupů Sida Caesara, Arta Carneye, Buddyho Hacketta a dalších komiků. Na počátku 60. let začal sám vystupovat s komickými monology po nočních klubech v Greenwich Village, kde si záhy získal popularitu. Ta stoupala jeho účinkováním v různých televizních zábavných pořadech a vydáním několika desek. Od poloviny 60. let se Allen věnoval filmu, nejdřív jako scenárista a herec. V roce 1966 nadaboval do angličtiny a bez ohledu na původní zápletku přestříhal jako komedii řadový japonský kriminální thriller Kagi no kagi (1964, Klíč klíčů; r. Senkichi Taniguchi), jenž byl v kinech uveden bez většího ohlasu pod názvem Co se děje, tygříku Lily?. Od konce 60. let natáčel autorské komedie, v nichž zpočátku čerpal z odkazu klasických němých grotesek a v nichž také vytvářel hlavní postavy nejistých obrýlených hrdinů, konfrontovaných s vlastní kriminální minulostí (Seber prachy a zmiz), s latinskoamerickou revolucí (Banáni), s odlidštěnou totalitní společností daleké budoucnosti (Spáč) či s ruskou aristokracií 19. století (Láska a smrt). V druhé polovině 70. let vytvořil svá nejlepší díla, nahořklé existenciální komedie z newyorského intelektuálského prostředí Annie Hall (Oscary za scénář a režii, nominace na Oscara za herecký výkon) a Manhattan (nominace na Oscara za scénář), v nichž použil řadu autobiografických motivů. Veden obdivem k Ingmaru Bergmanovi natočil psychologické drama členů jedné rodiny Interiéry (nominace na Oscara za scénář a za režii), v němž sám nehrál. V 80. letech jeho tvorba zvážněla, absorbovala znatelné evropské vlivy a získala více filozofických podtónů. Režíroval mj. felliniovský film Vzpomínky na Hvězdný prach, plný neskrývaných výpadů proti kritikům i divákům, další, tentokrát veseloherní bergmanovskou parafrázi Sex noci svatojánské, paradokument Zelig, smutnou komedii o uměleckém agentovi Danny Rose z Broadwaye (nominace na Oscara za scénář a za režii), fantastickou komedii Purpurová růže z Káhiry (nominace na Oscara za scénář), nostalgický portrét newyorské umělecké rodiny Hana a její sestry (Oscar za scénář, nominace na Oscara za režii), jímž připomněl svou tvorbu z konce 70. let, komedii Zlaté časy rádia (nominace na Oscara za scénář), v níž zavzpomínal na vlastní dětství, a ambiciózní tragikomedii Zločiny a poklesky (nominace na Oscara za scénář a za režii), složenou ze zdánlivě nesouvisejících příběhů výčitkami pronásledovaného lékaře a rozporuplného filmaře. I v 90. letech realizoval se železnou pravidelností jeden snímek ročně a pozvolna se vracel k lehčím filmům z počátků své kariéry. Vznikly tak komedie o ušlápnuté manželce Alice (nominace na Oscara za scénář), jízlivá komedie o propletených partnerských vztazích Manželé a manželky (nominace na Oscara za scénář), gangsterská retrokomedie Výstřely na Broadwayi (nominace na Oscara za scénář a za režii), komedie o příliš zvídavém adoptivním otci Mocná Afrodíté (nominace na Oscara za scénář), muzikál Všichni říkají: Miluji tě, ale také temně sarkastická rodinná komedie Pozor na Harryho! (nominace na Oscara za scénář). Od nového tisíciletí pokračoval v zavedených šlépějích kriminální šarádou Prokletí žlutozeleného škorpióna, satirou z prostředí filmařů Hollywood Ending a partnerskými komediemi Cokoliv a Melinda a Melinda, jež nebyly příznivě přijaty kritiky ani diváky. V zájmu oživení stagnující tvorby se odhodlal k radikálnímu řezu. Opustil do té doby takřka výhradní prostředí Manhattanu a svá následující díla realizoval v Evropě (kromě Užívej si, co to jde). Zabodoval zejména příběhem amorálního tenisty Match Point – Hra osudu (nominace na Oscara za scénář), po němž následovaly rovněž do Londýna zasazené, ale méně zdařilé snímky Sólokapr, Kassandřin sen a Poznáš muže svých snů. Pro své romanticky zabarvené příběhy využil také malebných kulis dalších evropských metropolí, katalánské (Vicky Cristina Barcelona – Zlatý glóbus za nejlepší komedii/muzikál, Cena ISA za scénář), francouzské (Půlnoc v Paříži – Oscar, Zlatý glóbus a nominace na Cenu BAFTA za scénář, nominace na Oscara a na Zlatý glóbus za režii, Grammy za nejlepší soundtrack) a italské (Do Říma s láskou). Velký ohlas měla do San Francisca zasazená hořká komedie Jasmíniny slzy (nominace na Oscara a na Ceny ISA a BAFTA za scénář) s oscarovým výkonem Cate Blanchettové v titulní úloze zhýčkané neurotičky. Woody Allen patří k výjimečným filmovým autorům a během své kariéry si vydobyl mezi americkými filmaři ojedinělou tvůrčí svobodu i přesto, že jeho filmy se až na výjimky (Annie Hall, Hana a její sestry, Match Point – Hra osudu) netěší masovější divácké oblibě. Obklopoval se stálými spolupracovníky (kameramani Gordon Willis, Carlo Di Palma a Dariusz Khondji, střihači Ralph Rosenblum, Susan E. Morseová a Alisa Lepselterová, výtvarníci Mel Bourne a Santo Loquasto, kostymér Jeffrey Kurland aj.); jeho díla dlouhé roky produkovala dvojice Charles H. Joffe-Jack Rollins a od 90. let také jeho mladší sestra Letty Aronsonová. Jako velký jazzový nadšenec vždy uplatňoval rozhodující kontrolu nad hudební složkou svých filmů, často tvořenou převzatými nahrávkami jeho oblíbených skladeb. Léta hrával každé pondělí na klarinet v newyorském podniku Michael‘s Pub (později v hotelu Le Parker Meridian) a se svojí kapelou New Orleans Jazz Band vystoupil před Vánoci 2008 také v Praze. Allenovy filmy byly kromě cen Americké akademie dekorovány řadou dalších prestižních ocenění, mj. třikrát Cenou NYFCC za režii (Annie Hall, Manhattan, Hana a její sestry). Jeho celoživotní dílo bylo vyznamenáno mj. Americkou komediální cenou (1986), Zlatým lvem na MFF v Benátkách (1995), Cenou Cechu amerických režisérů (1995), Palmou palem na MFF v Cannes (2002), na MFF v San Sebastiánu (2004) a Cenou Cecila B. DeMillea (2013), udílenou Sdružením zahraničního tisku v Hollywoodu. Ač nemá v oblibě televizi, objevil jako host v sitcomu Just Shoot Me (Třeba mě sežer; hlas – TV). Na sklonku kariéry se do televize vrátil jako tvůrce šestidílným sitcomem Krize v šesti scénách. V devatenácti letech se poprvé oženil, ale jeho tvorbu výrazně ovlivnily až další životní partnerky, herečky Louise Lasserová (1966-69), Diane Keatonová (70. léta) a Mia Farrowová (1980-92), s níž měl syna a dvě adoptivní děti. S Farrowovou se rozešel za dramatických okolností kvůli vztahu s její adoptivní dcerou Soon-Yi Previnovou, již si v prosinci 1997 vzal za ženu a s níž má dvě adoptivní dcery. Allen se dlouhá léta soudil s Farrowovou o opatrovnictví jejich potomků a v únoru 2014 ho adoptivní dcera Dylan Farrowová v otevřeném dopisu znovu obvinila, že ji jako dítě zneužíval. Publikoval čtyři sbírky povídek Getting Even (1971, Vyřídit si účty; česky 1997), Without Feathers (1975, Bez peří; česky 1995), Side Effects (1980, Vedlejší účinky; česky 1996), Mere Anarchy (2007, Čirá anarchie; česky 2007) a kromě řady jednoaktovek (Bůh, Smrt, Riverside Drive, Old Saybrook, Central Park West) napsal čtyři divadelní hry, Nepijte vodu (1966), Zahraj to znovu, Same (1969), The Floating Light Bulb (1981, Levitující žárovka), A Second Hand Memory (2004, Vzpomínka z druhé ruky). Z řady dokumentů o něm má největší výpovědní hodnotu dvoudílný snímek Woody Allen: A Documentary (TV-2012), jehož zkrácená dvouhodinová verze se promítala na různých festivalech. Upozorňujeme na monografii Woody Allen (Michael Žantovský; ČSFÚ, Praha 1990) a na knihy Woody Allen a jeho ženy (Tim Carroll; Jota, Brno 1994), Woody o Allenovi (Stig Björkman; Paseka, Praha/Litomyšl 1996) a Woody Allen: hovory o filmu (1971-2007) (Eric Lax; Portál, Praha 2008). – Filmografie: (herec, není-li uvedeno jinak) What‘s New, Pussycat? (1965, Co je nového, kočičko?; r. Clive Donner; + sc. – TV), What‘s Up, Tiger Lily? (1966, Co se děje, tygříku Lily?; hlas, spol. sc., spol. režie, spol. prod.), Casino Royale (1967; r. John Huston, Ken Hughes, Robert Parrish, Joe McGrath, Val Guest – V), Take the Money and Run (1969, Seber prachy a zmiz; + spol. sc., režie – TV), Don‘t Drink the Water (1969, Nepijte vodu; r. Howard Morris; nám.), Bananas (1971, Banáni; + spol. sc., režie – TV), kr. f. Men of Crisis: The Harvey Wallinger Story (TV-1971, Muži krize: Příběh Harveye Wallingera; + sc., režie), Zahraj to znovu, Same (1972, Play It Again, Sam; r. Herbert Ross; + nám., sc.), Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972, Everything You Always Wanted to Know About Sex * But Were Afraid to Ask; + sc., režie), Sleeper (1973, Spáč; + spol. sc., režie, hudba – TV), Love and Death (1975, Láska a smrt; + sc., režie – TV), Na černé listině (1976, The Front; r. Martin Ritt), Annie Hall (1977, Annie Hall; + spol. sc., režie), Interiors (1978, Interiéry; sc., režie – TV), Manhattan (1979; + spol. sc., režie – TV), Stardust Memories (1980, Vzpomínky na Hvězdný prach; + sc., režie – TV), A Midsummer Night’s Sex Comedy (1982, Sex noci svatojánské; + sc., režie – V), Zelig (1983; + sc., režie – TV), Broadway Danny Rose (1984, Danny Rose z Broadwaye; + sc., režie – V), Purpurová růže z Káhiry (1985, The Purple Rose of Cairo; sc., režie), Hana a její sestry (1986, Hannah and Her Sisters; + sc., režie), Radio Days (1987, Zlaté časy rádia; hlas, sc., režie – TV), King Lear (1987, Král Lear; r. Jean-Luc Godard), Září (1987, September; sc., režie), Another Woman (1988, Jiná žena; sc., režie – TV), povídka Oedipus Wrecks (Oidipus ničitel; + sc., režie) z filmu New York Stories (1989, Povídky z New Yorku – TV), Zločiny a poklesky (1989, Crimes and Misdemeanors; + sc., režie), Alice (1990; sc., režie – TV), Scenes from a Mall (1991, Taková normální láska; r. Paul Mazursky – V), Stíny a mlha (1991, Shadows and Fog; + sc., režie), Manželé a manželky (1992, Husbands and Wives; + sc., režie), Tajemná vražda na Manhattanu (1993, Manhattan Murder Mystery; + spol. sc., režie), Výstřely na Broadwayi (1994, Bullets over Broadway; spol. sc., režie), Don‘t Drink the Water (TV-1994, Nepijte vodu; + nám., sc., režie), Mocná Afrodíté (1995, Mighty Aphrodite; + sc., režie), The Sunshine Boys (TV-1995, Zlatí hoši; r. John Erman – TV), Všichni říkají: Miluji tě (1996, Everyone Says I Love You; + sc., režie), Pozor na Harryho! (1997, Deconstructing Harry; + sc., režie), The Impostors (1998, Podvodníci; r. Stanley Tucci – TV), anim. f. AntZ – MravenecZ (1998, Antz; r. Eric Darnell, Tim Johnson; hlas), Celebrity (1998, Celebrity; sc., režie), Sladký ničema (1999, Sweet and Lowdown; sc., režie), Company Man (1999, Společník; r. Peter Askin, Douglas McGrath – V), Darebáčci (2000, Small Time Crooks; + sc., režie), Picking Up the Pieces (2000, Řezník, kněz a prostitutka; r. Alfonso Arau – V), Prokletí žlutozeleného škorpióna (2001, The Case of the Jade Scorpion; + sc., režie), Hollywood Ending (2002, Hollywood Ending; + sc., režie), Cokoliv (2003, Anything Else; + sc., režie), Melinda a Melinda (2004, Melinda and Melinda; + sc., režie), Match Point – Hra osudu (2005, Match Point; sc., režie), Sólokapr (2006, Scoop; + sc., režie), Cassandra‘s Dream (2007, Kasandřin sen; sc., režie – TV), Vicky Cristina Barcelona (2008, Vicky Cristina Barcelona; sc., režie), Užívej si, co to jde (2009, Whatever Works; sc., režie), Poznáš muže svých snů (2010, You Will Meet a Tall Dark Stranger; sc., režie), Půlnoc v Paříži (2011, Midnight in Paris; sc., režie), Paříž-Manhattan (2011, Paris-Manhattan; r. Sophie Lelloucheová), Do Říma s láskou (2012, To Rome with Love; + sc., režie), Jasmíniny slzy (2013, Blue Jasmine; sc., režie), Fading Gigolo (2013, Zvadlý gigolo; r. John Turturro), Kouzlo měsíčního svitu (2014, Magic in the Moonlight; sc., režie), Iracionální muž (2015, Irrational Man; sc., režie), Café Society (2016, Café Society; sc., režie, hlas), Crisis in Six Scenes (TV-2016, Krize v šesti scénách; + sc., režie). -mim-