Úžasný Boccaccio

barevný, historický, povídkový, adaptace, 15 přístupnost, 1:1,85, 2-D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 121 min.

Původní název: Maraviglioso Boccaccio. Země původu: Itálie, Francie. Výrobce: Stemal Entertainment, Cinemaundici, Barbary Films. Ve spolupráci s Rai Cinema. Pro MK2. Ve spolupráci s Indéfilms. S podporou Eurimages. Rok výroby: 2015. Premiéra: 10.9.2015. Monopol: Film Europe. Mluveno: italsky (české titulky). – V čase smrti je fantazie jediným útočištěm. Podle mistrovského díla Dekameron.

AUTOŘI: Námět: Giovanni Boccaccio – kniha Decameron (1352/1371, Dekameron, česky naposledy nakl. Dobrovský, Praha 2014). Scénář: Paolo Taviani, Vittorio Taviani. Režie: Paolo Taviani, Vittorio Taviani. Kamera: Simone Zampagni. Hudba: Giuliano Taviani, Carmelo Travia. Výňatky ze skladeb: Gioacchino Rosini, Giuseppe Verdi, Giacomo Puccini. Výprava: Emita Frigatoová. Kostýmy: Lina Nerli Tavianiová. Střih: Roberto Perpignani. Zvuk: Benito Alchimede, Maurizio Grassi. Masky: Francesca Lodoliová, Gloria Pescatoreová. Účesy: Carlo Barucci. Vizuální efekty: (supervize) Giuseppe Squillaci; Canecane. Zvláštní efekty: (supervize) Paolo Galiano; Mag Effects. Koordinátor kaskadérů: (supervize) Franco Maria Solomon. Výkonná producentka: Olivia Musiniová. Producenti: Donatella Palermoová, Luigi Musini. Koproducent: Fabio Conversi. České titulky: Anna Kareninová (Filmprint Digital).

HERCI: Lello Arena (Tankréd), Paola Cortellesiová (abatyše Usimbalda), Carolina Crescentiniová (Isabetta), Flavio Parenti (Nicoluccio), Vittoria Pucciniová (Catalina), Michele Riondino (Guiscardo), Kim Rossi Stuart (Calandrino), Riccardo Scamarcio (Carisendi), Kasia Smutniaková (Ghismunda), Jasmine Trincaová (Giovanna), Josafat Vagni (Federico), Melissa Bartoliniová (Elissa), Eugenia Costantiniová (Neifile), Moisè Curia (Panfilo), Miriam Dalmazioová (Fiammetta), Camilla Dianaová (Lauretta), Nicolò Diana (Filostrato), Fabrizio Falco (Dioneo), Ilaria Giachiová (Emilia), Barbara Giordanoová (Pampinea), Rosabell Laurenti Sellersová (Filomena), Simone Ciampi (Bruno), Lino Guanciale (Buffalmacco).

CENY: Donatellův David: (nominace) nejlepší výprava (Emita Frigatoová), nejlepší kostýmy (Lina Terli Tavianiová), nejlepší účesy (Carlo Barucci).

Zpracování Boccacciova Dekameronu bratří Paola a Vittoria Tavianiových s názvem Úžasný Boccaccio se hodně odlišuje od verze, kterou před lety natočil Pier Paolo Pasolini pod titulem Il Decameron (1971, Dekameron – V). Vyznačuje se vytříbenou kultivovaností, krásou obrazu, zajímavou zvukovou stopou s výňatky z děl italských skladatelů a také překvapivou pochmurností. Vytratily se z něj až na výjimky humor a smyslnost… – Florencie, rok 1348. Sedm dívek a nápadníci tří z nich utečou z města před morovou zkázou a najdou azyl v osamělé venkovské vile. Pro ukrácení chvíle pět z nich vypráví příběhy, v nichž hlavní roli hraje láska. – Šlechtic Carisendi je zamilovaný do vdané paní Cataliny, která onemocní morem a domněle zemře. Muž ji zachrání z hrobky a získá ji pro sebe, neboť na ni má větší právo než manžel Nicoluccio, který ji nechal být. – Prostoduchý mladík Calandrino se stane obětí žertu kolegů z malířské dílny Bruna a Buffalmacca, když uvěří, že nalezený černý kámen jej činí neviditelným. Málem kvůli tomu dojde k neštěstí, když Calandrino zbije svou ženu Tessu (která jediná není do žertu zasvěcená) a ta ho za to chce zabít. – Salernský kníže Tankréd provdá milovanou dceru Ghismondu, která se po sedmi letech vrátí domů jako vdova. Mladá žena se zaplete s otcovým chudým chráněncem, mečířem a cizelérem Guiscardem. Zklamaný Tankréd jej dá zabít a zoufalá dcera se pak otráví. – V jednom klášteře je jeptiška Isabetta přistižena s mužem. Abatyše Usimbalda ji chce potrestat. Když vyjde najevo, že ona sama u sebe skrývá milence, rozhodne, že i ostatní jeptišky si mohou dopřávat potěšení ze života. – Zchudlému rytíři Federicovi Alberighimu, zamilovanému do paní Giovanny, zůstane jen sokol. Když za ním později ovdovělá žena přijde na oběd, upeče jí sokola, protože jí nemůže nic jiného nabídnout. Žena však přišla kvůli tomu, aby muž daroval dravce jejímu nemocnému synkovi. Chlapec zemře a ona je ochotná znovu se vdát pouze za Federica: zná hloubku jeho lásky. – Po dvou týdnech se přátelé za deště před vilou rozloučí. Nastal čas návratu… -tbk-

VITTORIO TAVIANI (nar. 20.9.1929, San Miniato, Toskánsko) a PAOLO TAVIANI (nar. 8.11.1931, San Miniato, Toskánsko) pocházejí z rodiny advokáta. Oba studovali na univerzitě v Pise, Paolo svobodná umění a Vittorio práva. Už za studií začínali společně s Valentinem Orsinim jako organizátoři filmových klubů nejprve v Pise, pak v Římě. Zároveň natáčeli krátké dokumentární filmy, z nichž byl nejvýznamnější snímek o nacistickém masakru San Miniato, červenec 44. Všichni tři pak spolupracovali jako scenáristé s Jorisem Ivensem na sociálněkritickém filmu o třech částech LItalia non è un paese povero (1960, Itálie není chudou zemí). Paolo byl asistentem režie u celovečerních hraných filmů Muž v krátkých kalhotách (1957, Luomo dai calzoni corti; r. Glauco Pellegrini) a La spada e la croce (1958, Meč a kříž; r. Carlo Ludovico Bragaglia). Jejich první filmy, realizované do roku 1963 s Orsinim, byly obrazem života venkovanů z chudých oblastí a signalizovaly příklon k neorealismu a levicové orientaci. Později se inspirovali více hudbou a rytmem než literárním scénářem, což se projevuje ve skladbě záběrů, výtvarném ladění, v harmonii obrazů a dialogů a ve způsobu ozvučování. Postupně si vytvořili styl jakéhosi „alegorického realismu“. Často se obraceli do historie a několikrát po svém adaptovali předlohy klasických autorů (J.W. Goethe, A. Dumas st., L.N. Tolstoj, L. Pirandello, G. Boccaccio). Největšího mezinárodního úspěchu dosáhli filmy Padre padrone (Zlatá palma a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes, Zvláštní Donatellův David), Noc svatého Vavřince (Velká cena poroty na MFF v Cannes, Donatellův David za režii), Kaos (Donatellův David za scénář) a Caesar musí zemřít (Zlatý medvěd na MFF v Berlíně, Donatellovi Davidové za nejlepší film a režii). V roce 1971 podpořili svými podpisy mediální kampaň proti milánskému policejnímu komisaři Luigimu Calabresimu. V roce 1986 byli na MFF v Benátkách oceněni Zlatým lvem za celoživotní dílo. V létě 2000 natáčeli v Čechách dvoudílný TV film Vzkříšení. Jejich mladší bratr Carlo Brogi Taviani (nar. 1941) je režisér, scenárista a producent. Paolova manželka Lina Nerli Tavianiová se podílela jako kostýmní výtvarnice na mnoha filmech včetně jejich. Vittoriova dvojčata (nar. 1969) rovněž působí ve filmu: Giuliano Taviani jako skladatel (pracuje mj. i pro otce a strýce) a Giovanna Tavianiová jako režisérka. – Společná filmografie: (režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) (krátké a středometrážní dok. filmy; spolurežie Valentino Orsini) San Miniato, luglio 44 (1954. San Miniato, červenec 44), Curtatone e Montanara (1954, Curtatone a Montanara), Carlo Pisacane (1955), Ville della Brianza (1955, Parky v Brianze), Moravia (1955), Pittori in città (1956, Malíři ve městě), Volterra, comune medievale (1957, Volterra, středověká komuna), Curvunara (1957), Lavoratori della pietra (1957, Kameníci), I pazzi della domenica (1958, Nedělní blázni); (krátké a středometrážní dokumentární filmy) LItalia con Togliatti (TV-1964, Itálie s Togliattim), Sidhnai Mailsi (1966), Genova, una città al bivio (TV-1966, Janov, město na křižovatce); (celovečerní filmy) hraný dok. o problémech sicilského odborářského hnutí Un uomo da bruciare (1962, Označený člověk; spol. sc., spol. r. Valentino Orsini), šestiepizodový pamflet na podporu „rozvodového“ zákona Vyhnáni z manželství (1963, I fuorilegge del matrimonio; spol. sc., spol. r. Valentino Orsini), mozaika osudů několika lidí protínajících se v den Togliattiho pohřbu I sovversivi (1967, Rozvratníci; + Vittorio jako herec), symbolický příběh o střetnutí dvou dávnověkých ostrovních civilizaci Sotto il segno dello scorpione (1969, Ve znamení Štíra – TV), evokace atmosféry anarchistického hnutí v Itálii v poslední čtvrtině 19. století San Michele aveva un gallo (1973, Svatý Michal měl kohouta) na motivy Tolstého povídky Království Boží v nás, operně strukturované melodramatické podobenství o severoitalských revolucionářích po Napoleonově pádu Allonsanfàn (1974, Alonzanfán – TV), trpký příběh sardinského pastýře, který porušil odvěký zákon rodinné poslušnosti, podle autobiografické knihy význačného lingvisty Gavina Leddy Padre padrone (1977, Padre padrone), drama milostného trojúhelníku, konfrontující citové i názorové postoje části mladé generace z intelektuálního prostředí Il prato (1979, Louka – TV), kolektivní drama utečenců, prchajících těsně před skončením války z toskánského městečka obléhaného Němci, Noc svatého Vavřince (1982, La notte di San Lorenzo), obrazy ze života sicilských venkovanů podle povídek Luigiho Pirandella Kaos (1984, Kaos), nostalgický retrosnímek o dvou idealistických bratrech z Toskánska, kteří se jako řemeslníci uplatnili v rané éře Hollywoodu, Dobrý den, Babylónie (1987, Good morning Babilonia), filmová báseň inspirovaná novelou L.N. Tolstého Otec Sergej, transponovaná do jižní Itálie 18. století, Il sole anche di notte (1990; Slunce i v noci – TV), drama o dvousetletém prokletí francouzského rodu, zapříčiněném uloupeným zlatem za napolenských válek, Fiorile (1993; Floréal – TV), komorní milostná tragikomedie podle Goethova stejnojmenného románu Le affinità elettive (1996; Spřízněni volbou – TV), diptych z Říma 30. let a současné Sicílie na motivy Pirandellových povídek Tu ridi (1998; Ty se směješ – TV), Domani (2000, Zítřek; r. Francesca Archibugiová; Paolo jako herec), přepis stejnojmenného románu L.N. Tolstého o mravní obrodě mladého šlechtice Resurrezione (TV-2003; Vzkříšení – TV), režijní účast na kolektivním dok. La primavera del 2002. LItalia protesta, lItalia si ferma (2002, Jaro roku 2002. Itálie protestuje, Itálie se zastavuje), adaptace románu Alexandra Dumase st. Luisa Sanfelice (2004), otřesné svědectví o genocidě Arménů v Turecku za první světové války podle románu Antonie Arslanové La masseria delle allodole (2007, Skřivánčí dvůr – TV), dokudrama o inscenování Shakespearova Julia Caesara vězni v římském věznici Rebibbia, Caesar musí zemřít (2011, Cesare deve morire), volná adaptace pěti povídek z Dekameronu, nazvaná Úžasný Boccaccio (2015, Maraviglioso Boccaccio). -fik-