Tovaryšstvo Ježíšovo

barevný, historický, drama, adaptace, přístupný, 1:2,35, 2–D, Dolby Digital, dlouhý – 91 min.

Původní název: Družba Isusova. Země původu: Chorvatsko. Výrobce: Maydi Film, HRT (koprodukce), město Záhřeb (podpora), Ministarstvo kulture Republiky Hrvatske (podpora). Rok copyrightu: 2004. Premiéra: 16.9.2017. Mluveno: chorvatsky (titulky). – V polovině 17. století se jezuité snaží upevnit svůj vliv ve střední Evropě. Chorvatské drama na motivy románu Jiřího Šotoly.

Distribuce: Balkanfilm. Lokace: Chorvatsko: zámek Ribnik, zámek Valpovo, zámek Varaždin, přírodní park Lonjsko polje, Belec – kostel Panny Marie Sněžné.

AUTOŘI: Režie: Silvije Petranović. Předloha: Jiří Šotola (román Tovaryšstvo Ježíšovo, 1969). Scénář: Silvije Petranović. Kamera: Mišo Orepič. Architekt: Ivo Hušnjak. Návrhy kostýmů: Ante Tonči Vladislavić. Masky: Snježana Tomljenović /ž/, Svetlana Gutić /ž/ (účesy). Střih: Andrija Zafranović, Vanja Siruček. Zvuk: Mladen Pervan. Výkonná produkce: Maydi Mervar Petranović /ž/. Producent: Maydi Mervar-Petranović /ž/, Silvije Petranović. Hudba: Djivan Gasparyan.

Hrají: Milan Pleština (otec Had), Leona Paraminski /ž/ (hraběnka Maria Maximiliana), Ivica Vidović (otec Ivan), Maša Petranović /ž/ (Mariina dcerka), Mustafa Nadarević (kastelán), Matija Prskalo /ž/ (kastelánka), Galliano Pahor (provinciál), Darko Milas (rektor), Livio Badurina (arcibiskup hrabě Valdštejn), Bojan Navojec (bednář), Dejan Aćimović (opat).

České titulky: Fjola Dacić, Jiří Fiala, Petr Mašata.

Cena: Filmový festival v Pule 2004: Zlatá aréna za výpravu (Ivo Hušnjak).

Chorvatský režisér Silvije Petranović natočil v roce 2004 stejnojmenný přepis románu Jiřího Šotoly (1924-1989) Tovaryšstvo Ježíšovo, který byl v době svého vydání v roce 1969 velkým literárním hitem a který byl tehdy považován za odvážnou alegorii mechanismů komunistické moci. Filmař se v roce 1985 setkal v Praze s autorem, od nějž získal svolení k adaptaci, ta se však uskutečnila až téměř o dvacet let později. – Polovina 17. století. Řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité) rozšiřuje svůj vliv ve Střední Evropě. – Na panství mladé hraběnky Marie Maximiliany přichází nový zpovědník, jezuita páter Had. Záhy po něm dorazí kněz Ivan. Hraběnka, jež je dvojnásobnou vdovou a žije na téměř opuštěném zámku s dcerkou, s kastelánem, jeho manželkou a několika sloužícími či čeledíny se zpovědníkovi svěří se svou osamělostí. Hadův představený, rektor, je nespokojen s páterovou činností. Jasně mu sdělí, že jeho úkolem je postarat se o to, aby se hraběnka znovu nevdala, aby postavila mariánskou kapli a aby odkázala řádu své jmění. Totéž po něm později chce i provinciál, který zároveň zamítne rektorovu žádost o vyloučení Hada z řádu. – Oba osamělí lidé se na zámku postupně sbližují. Otec Ivan tvrdí, že má vidiny, v nichž se mu zjevuje Panna Maria ze zázračného obrazu v zámecké kapli. Po zbudování mariánské kaple na kopci je obraz slavnostně přenesen. Provinciál při obřadu přiměje Ivana, aby měl „vidění“ a prohlásí je za zázrak. V té době onemocní hraběnčina dcerka šarlachem. Otec Had přiměje Marii Maximilianu, aby složila slib vdovské čistoty; ona tak odmítne nabídku na sňatek s význačným mužem, kterého jí dohazuje opat. Dítě se uzdraví. Na zámek nečekaně přijede nový arcibiskup, hrabě Valdštejn. Švihácký muž se netají snahou hraběnku svést. Ta se proti Hadově vůli nebrání. Místo ní se však arcibiskup pomiluje jen s kastelánkou a roztrpčeně odjede. Hraběnka řekne zpovědníkovi, že slib neporušila. – Maria Maximiliana odevzdala Tovaryšstvu Ježíšovu všechen svůj majetek, včetně poddaných a práv, zděděných po předcích. – Snímek je natočený v komorní rovině se zjevně omezeným rozpočtem a místy připomíná TV film. Neschází mu však zajímavá dobová atmosféra s důrazem na nenápadnou vizuální stránku a zajímavý hudební doprovod. Zároveň je poněkud potlačen stěžejní „politický“ podtext, jímž byla v té době rekatolizace, ve které jezuité sehráli výraznou roli. Petranović sám konstatoval, že usiloval o příběh o lásce a poutech a o totalitárních mechanismech. Česká premiéra se odbyla za přítomnosti chorvatského filmaře na hradě Košumberk, kde se Šotolův román (založený zčásti na faktech) odehrával. -tbk-

SILVIJE PETRANOVIĆ (nar. 1.7.1959, Nova Gradiška, Chorvatsko) je synem chorvatského surrealistického malíře Tomislava Petranoviće-Rvata (nar. 1934). Vystudoval filmovou a televizní režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jeho filmová tvorba je spojena s českou literaturou; ostatně jeho předkové pocházeli z českopolského pohraničí. Už na škole realizoval jako televizní cvičení Havlovu aktovku Protest. Později natočil úspěšný TV film podle Kunderovy povídky ze Směšných lásek Nikdo se nebude smát a v roce 2004 debutoval v celovečerní tvorbě stejnojmenným přepisem románu Jiřího Šotoly Tovaryšstvo Ježíšovo, pro nějž získal od Šotoly souhlas při pražském setkání již v roce 1985. Petranović je též významný dokumentarista: natočil několik titulů z balkánské války, ale i dokumenty, týkající se umění. Věnuje se též videoartu a experimentálním videofilmům. Kromě toho sám maluje pod pseudonymem Bartch; vystavoval nejen v Chorvatsku, ale i v Paříži. Byl zakladatelem nezavislé kabelové televize Dugave Plus (1988) a jako producent působí s manželkou, producentkou Maydi Mervar Petranovićovou ve vlastní firmě Maydi Film & Video. V září 2017 uvedl svůj snímek Tovaryšstvo Ježíšovo v distribuční premiéře na hradu Košumberk, kde se odehrával děj Šotolova románu. – Filmografie: (pouze hrané filmy; režie a scénář, není-li uvedeno jinak) studentské TV drama podle jednoaktovky Václava Havla Protest (1984), přepis Kunderovy povídky ze sbírky Směšné lásky Nitko se neće smijati (TV-1985, Nikdo se nebude smát), Serafin, svjetionicarev sin (2002, Serafin, syn strážce majáku; r. Vicko Ruić; spol. prod.), drama jezuity z poloviny 17. století, který se proti svému přesvědčení musí vyrovnávat s mocenskými požadavky svých nadřízených, Tovaryšstvo Ježíšovo (2004, Družba Isusova; + spol. prod.), divácky velmi úspěšná adaptace známé knihy pro děti Ivany Brlić-Mazuranićové Šegrt Hlapić (2013, Účeň Hlapić; + spol. prod.). -tbk-