Safari

barevný, dokumentární, 15 přístupnost, 1:1,85, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 90 min.

Původní název: Safari. Země původu: Rakousko, Dánsko, SRN. Výrobce: Ulrich Seidl Film Produktion, Arte G.E.I.E. (koprodukce), Danish Documentary (koprodukce), WDR (koprodukce), ORF Film/Fernsehen-Abkommen (spolupráce), Österreichisches Filminstitut (podpora), Danish Film Institute (podpora), Abteilung Kunst und Kultur des Landes Nieder Österreich (podpora), DR (podpora). Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 13.4.2017. Mluveno: německy, anglicky, afrikánsky (titulky). – Film Ulricha Seidla.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Namibie.

AUTOŘI: Režie: Ulrich Seidl. Námět: Ulrich Seidl, Veronika Franz /ž/. Scénář: Ulrich Seidl, Veronika Franz /ž/. Kamera: Wolfgang Thaler, Jerzy Palacz (dodatečné záběry). Střih: Christof Schertenleib, Christoph Brunner (dodatečný střih), Andrea Wagner /ž/ (dodatečný střih). Zvuk: Paul Oberle. Producent: Ulrich Seidl. Koproducent: Sigrid Jonsson Dyekjaer /ž/. Vedoucí výroby: Louis Oellerer. Hudba: Stribor Kusturica. Spolupráce: Veronika Franz /ž/ (umělecká spolupráce), Astrid Wolfig /ž/ (rešerše).

Účinkují: Gerald Eichinger, Eva Hofmann /ž/, Manuel Eichinger, Tina Hofmann /ž/, Manfred Ellinger, Inge Ellinger /ž/, Marita Neemann /ž/, Volker Neemann, Markolf Schmidt, Eric Müller.

České titulky: Vítězslav Čížek (Filmprint Digital).

Dokument proslulého rakouského filmaře Ulricha Seidla Safari vzdáleně navazuje na snímek Láska z jeho trilogie Ráj (2012, Paradies: Liebe), v němž sledoval sexuální turistky v luxusním resortu v Africe, které „loví“ jednorázovou náklonnost mužů. Tentokrát jsou středem jeho pozornosti němečtí či rakouští klienti a klientky, kteří přijíždějí relaxovat na lovecké ranče v Namibii či v Jihoafrické republice a často si za „pakatel“ (např. cena za antilopu impalu je 245 eur) koupí legální odstřel divoké zvěře v „kontrolovaných“ podmínkách, kde je ovšem kvůli zisku přípustné vše. Zákazníci, především manželské páry nebo celá rodina, vyzbrojeni puškami různých kalibrů a v perfektním outfitu za doprovodu průvodců, kteří mají k dispozici terénní vůz, vysílačky a loveckého psa, vytipovanou zvěř stopují, dokud není na dostřel. Průběžně komentují své pocity, vzájemně se podporují, prožívají vzrušení před zmáčknutím spouště a až fanatické opojení z úlovku. Pohodlnější klienti kořist vyhlížejí z pozorovatelen. Se skoleným naaranžovaným kusem hrdě pózují před objektivem. Poté úlovky předají ke zpracování místním obyvatelům, vděčným za pracovní příležitost. – Lovci, považující vybíjení zvěře za své právo a zaplacenou samozřejmost, mají pro své hobby různé zdůvodnění, ať jde o ukojení lovecké vášně, zahnání nudy, nebo posílení sebedůvěry a nadřazenosti. – Seidlovy záběry z inscenovaných výprav jsou pomalé, zpovědi klientů v luxusních příbytcích přímo na kameru jsou záměrně statické, zatímco naturalistické záznamy z primitivních jatek zneklidňující (k nejotřesnějším patří porcování žirafy). Seidl tak opět odhaluje lidskou náturu, moc peněz, skrytý rasismus, područí původních obyvatel a nevůli zastavit devastaci krajiny a stavů zvěře. – Snímek byl uveden v předpremiéře na přehlídce bizarních artových filmů Weird Europe. -kk-

ULRICH SEIDL (vl. jm. Ulrich Maria Seidl, nar. 24.11.1952, Vídeň) vyrůstal od tří let v dolnorakouském okresním městečku Horn v katolické rodiné lékařů, na jejichž přání se měl stát knězem. Dva roky strávil v jezuitském internátě v Kalksburgu. Proti vůli rodičů odešel do Vídně, kde si příležitostnými zaměstnáními (mj. noční hlídač, skladník a řidič) financoval studia žurnalistiky a divadelní vědy na Vídeňské univerzitě. V letech 1978-82 studoval režii na Vídeňské filmové akademii Vysoké školy múzických umění, odkud byl podle svých slov vyloučen kvůli skandálu s filmem Ples. Poté pracoval jako asistent režie, mistr zvuku a tvůrce TV pořadů pro ORF a 3SAT. Od konce 80. let natáčí nelichotivé dokumentární sondy do povahy svých krajanů, jež vzbuzují mezinárodní ohlas zneklidňujícím až provokujícím ztvárněním a hlavně zaměřením na intimní lidské stránky. Ve velmi osobních a mnohdy až divácky nesnesitelných aspektech lidských životů (amorální pudovost člověka s jeho patologickým jednáním, inklinace k exhibici) však nalézá nepříjemné pravdy o životě ve střední Evropě, ať už to jsou neúspěšná hledání lásky, redukované na materiální potřeby, touha po blahobytu skrze vlastní tělo či podoby víry. Nekompromisní filmovou formu a hru s trapností pak využívá i v hraných snímcích. Svá díla realizuje buď jako pozorovatel s kamerou, který vůbec nezasahuje do snímané skutečnosti, nebo naopak podle přesné koncepce realitu inscenuje. Za svůj první hraný snímek Psí dny získal Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách 2001 a Zvláštní cenu poroty ex aequo i Cenu FIPRESCI na MFF v Bratislavě 2001, za druhou část trilogie Ráj: Víra obdržel Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách 2012. Kontroverzní dokument Kriste, ty víš mu vynesl Cenu za nejlepší dokumentární film na MFF v Karlových Varech 2003. Dále získal Rakouskou filmovou cenu za nejlepší film a za nejlepší režii za první díl trilogie Ráj: Láska nebo Mimořádné ocenění festivalu za uměleckou výjimečnost ve světové kinematografii na MFF v Bratislavě 2007. Mezi jeho časté spolupracovníky patřili kameraman Peter Zeitlinger a Michael Glawogger (scénář, kamera, střih). V roce 2003 založil se svou manželkou, novinářkou a producentkou Veronikou Franzovou (nar. 1965) firmu Ulrich Seidl Filmproduktion. Provokativní témata rozvíjí i ve svých divadelních hrách Vater Unser (2004, Otče Náš) a Böse Buben/Fiese Männer (2012, Zlí darebáci/Odporní muži), které sám inscenoval na předních scénách ve Vídni (Theater Akzent), Mnichově (Kammerspiele) a Berlíně (Volksbühne). Několikrát navštívil Českou republiku: byl hostem MFF v Karlových Varech (2003), FAMU (2006; Master Class), MFDF v Jihlavě (2008; Master Class) a Febiofestu (2013). Jako hostující profesor vyučuje na vysokých filmových školách v Berlíně, Hamburku a ve Vídni. O svých tvůrčích metodách a zkušenostech přednáší na workshopech, seminářích a lekcích na mezinárodních festivalech a školách. Jeho tvorbu a názory přibližuje hodinový dokumentární portrét Ulrich Seidl und die bösen Buben (2014, Ulrich Seidl a zlí darebáci; r. Constantin Wulff). Upozorňujeme na rozhovory a rozsáhlé statě o jeho díle ve sborníku Do: revue pro dokumentární film (1/2003) a časopisech Film a doba (3/2003, 4/2007, 1-2/2013) a Cinepur (31/2004, 96/2013). – Filmografie: (režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) kr. dok. portrét padesátiletého muže trpasličího vzrůstu Einsvierzig (1980, Metr čtyřicet; + střih, prod.), střm. dok. o tradici středoškolských stužkových slavností v dolnorakouském městečku Horn, Der Ball (1982, Ples; + prod.), kr. dok., zachycující rakouského fotografa Petera Baumanna na tuniském pobřeží, Look 84 (1984, Pohled 84; + střih; nedokončen), dokudrama o zpravodajství, životě, lásce a smrti Krieg in Wien (1989, Válka ve Vídni; spol. r. Michael Glawogger), dok. konfrontující život vídeňských kolportérů novin a jejich čtenářů Good News: von Kolporteuren, toten Hunden und anderen Wienern (1990, Dobré zprávy: o kolportérech, mrtvých psech a dalších Vídeňácích), dok. o rakouském vdovci od českých hranic a vdově z blízkého českého města Mit Verlust ist zu rechnen (1992, Se ztrátami se počítá), dok. portrét několika mužů, kteří si přes inzerát či zprostředkovatele našli budoucí manželky v Asii, Die letzten Männer (TV-1994, Poslední muži), dok. o soužití osamělých lidí s jejich zvířecími miláčky Tierische Liebe (1995, Zvířecí láska), dok. úvaha o tom, co znamená moderní umění pro odborníky a běžné návštěvníky výstavy, Bilder einer Ausstellung (TV-1995, Obrazy jedné výstavy; režie), dok. o učiteli matematiky, posedlém geometrií ženského těla, Der Busenfreund (TV-1997, Milovník poprsí; režie), dok. „procházka“ největším německým zábavním parkem, kterým provází rekordmanka v navštěvování zábavních parků Dorothee Spohler-Claussenová, Spass ohne Grenzen (TV-1998, Zábava bez hranic), hraný dok., líčící neradostné osudy tří mladých adeptek modelingu během ponižujícího castingu, Models (1999, Modelky), celovečerní hraný debut o subtropickém víkendu na vídeňské periférii Psí dny (2001, Hundstage), epizody Prolog/Johann Leeb, 2540 Bad Vöslau/Ein Lied/Beim heurigen/Epilog z kolektivního dok. filmu čtyř režisérů, kteří nahlížejí aktuální situaci v Rakousku po změně vlády, Zur Lage: Österreich in sechs Kapiteln (2002, K věci: Rakousko v šesti kapitolách), oddělené portréty šesti osamělých věřících Jesus, Du weisst (2003, Kriste, ty víš; + spol. sc.), minutová epizoda Bruders, lasst uns lustig sein (2006, Bratři, veselme se; + spol. prod.) z kolektivního projektu 28 rakouských režisérů Mozart Minute (Mozart v jedné minutě), příběhy Ukrajinky, vydávající se za prací do Vídně, a Rakušana, odjíždějícího naopak na Slovensko a na Ukrajinu, Import/Export (2007, Import/Export; + prod.), další průzkum lidské intimity v trilogii o trojích prázdninách tří žen a jejich snaze nalézt svou podobu štěstí Paradies: Liebe (2012, Ráj: Láska), Paradies: Glaube (2012, Ráj: Víra; + spol. prod.) a Paradies: Hoffnung (2013, Ráj: Naděje; + spol. prod.), uvedené vcelku na Febiofestu 2013, dok. esej se stylizovaným náhledem do privátní sféry několika Rakušanů, kteří se věnují bizarním zálibám, vášním a obsesím, Ve sklepě (2014, Im Keller; + spol. prod.), náhled na lovecký byznys v jižní Africe Safari (2016, Safari; + prod.); (podíl na produkci, není-li uvedeno jinak) dok. f. Kern (2012; r. Severin Fiala, Veronika Franzová; prod.), Casanova Variations (2014; r. Michael Sturminger), Ich seh ich seh (2014, Dobrou, mámo; r. Severin Fiala, Veronika Franzová; prod.), Egon Schiele (2016, Egon Schiele: Tod und Mädchen; r. Dieter Berner; koproducent), Ugly (2017, Ošklivost; r. Juri Rechinsky). -fik-