Královna Kristýna

barevný, historický, životopisný, 12 nevhodný pro děti, 1:2,35, 2–D, Dolby Digital, dlouhý – 106 min.

Původní název: The Girl King. Tyttökuningas (finský název). Země původu: Finsko, Kanada, SRN, Švédsko. Výrobce: Marianna Films, Starhaus Filmproduktion, Anagram Film & TV, Triptych Media, Galafilm Productions, BR/Arte (koprodukce), Movie Central (spolupráce), YLE (spolupráce), SVT (spolupráce), Bell Media (spolupráce), Telefilm Canada (podpora), Finnish Film Foundation (podpora), Eurimages (podpora), WFFC (podpora), Nordisk Film & TV Fond (podpora), Swedish Film Institute (porpora), Sodec Québec (podpora), FFFB (podpora), FFA (podpora), DFFF (podpora), The Harold Greenberg Fund (podpora). Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 19.1.2017. Mluveno: anglicky, francouzsky, německy, italsky (titulky). – Dívka, která změnila dějiny.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Finsko: Turku. SRN: Bavorsko – Eschenlohe, Farchant.

AUTOŘI: Režie: Mika Kaurismäki. Scénář: Michel Marc Bouchard. Kamera: Guy Dufaux. Architekt: Petri Neuvonen, Markku Pätilä. Návrhy kostýmů: Marjatta Nissinenová. Masky: Marjut Samulinová (návrhy masek). Střih: Hans Funck. Zvuk: Joonas Jyrälä (production mixer). Výkonná produkce: Miira Paasilinnaová. Producent: Mika Kaurismäki, Anna Strattonová, Arnie Gelbart, Rainer Kölmel, Wasiliki Bleserová, Martin Persson. Vizuální efekty: Jon Campfens, Tuomo Hintikka, Switch VFX. Hudba: Anssi Tikanmäki, Eljak Tikanmäki (dodatečná hudba), Eemil Tikanmäki (dodatečná hudba). Použitá hudba: různé skladby a písně. Koordinátor kaskadérů: Jaakko Nuotio.

Hrají: Malin Buskaová (královna Kristýna), Sarah Gadonová (komtesa Ebba Sparreová), Michael Nyqvist (kancléř Axel von Oxenstierna), Lucas Bryan (hrabě Johan von Oxenstierna), Laura Birnová (komtesa Erika Erkseinová), Hippolyte Girardot (vyslanec Pierre Hector Chanut), Peter Lohmeyer (stockholmský biskup), François Arnaud (Karl Gustav Kasimir), Patrick Bauchau (René Descartes), Jannis Niewöhner (hrabě Jakob de la Gardie), Martina Gedecková (Maria Eleonora von Brandenburg), Ville Virtanen (doktor Van Wullen), Mikko Leppilampi (hrabě Magnus de la Gardie), Samuli Edelmann (král Gustav II. Adolf).

České titulky: Veronika Sysalová (Filmprint Digital).

Ceny: MFF v Montrealu 2015: nejlepší herečka (Malin Buskaová), nejpopulárnější kanadský hraný film. Finská výroční cena Jussi: nejlepší kostýmy (Marjatta Nissinenová).

V koprodukčním historickém dramatu Královna Kristýna vypráví finský režisér Mika Kaurismäki o osudu Kristýny I. Švédské (1626-1689). Po prologu z dětství panovnice se zaměřuje na dobu jejího skutečného vládnutí od korunovace v roce 1644 do roku 1654. K historickým faktům však s kanadským scenáristou Michelem Marcem Bouchardem přidávají jistou dávku fabulace, týkající se jak samotné postavy, tak jejího lesbického vztahu s dvorní dámou. Kristýna například byla ve skutečnosti 150 cm vysoká a měla po úrazu deformované tělo. – Švédsko 1632. Po smrti švédského krále Gustava II. Adolfa (1594-1632) se o jeho jedinou (šestiletou) dceru Kristýnu postará místo pološílené matky Marie Eleonory Braniborské (1599-1665) kancléř Axel von Oxenstierna. V roce 1644 je Kristýna korunována. Dívka byla v souladu s otcovým přáním vychovávána jako chlapec a má zálibu ve zbraních a v lovu. Chodí většinou v mužských šatech. Dvoří se jí kancléřův syn hrabě Johan von Oxenstierna a jeho přítel Karel Gustav Kasimir. K nelibosti dvořanů chce panovnice ukončit třicetiletou válku a má v plánu ve Švédsku podpořit vzdělanost. Dopisuje si s filozofem Reném Descartesem a je pod vlivem francouzského velvyslance, spjatého se stockholmským katolickým biskupem. Ve Švédsku je však oficiálním náboženstvím luteránství. Kristýna se zamiluje do půvabné snoubenky hraběte Jakoba de La Gardie, Ebby Sparreové, a učiní z ní svou dvorní dámu. Mají spolu lesbický vztah. Kvůli slavné sbírce císaře Rudolfa přikáže královna napadnout Prahu (později se pomiluje s Ebbou u tzv. Ďáblovy bible) a uzavře Vestfálský mír (1648). Descartes přijede do Švédska, avšak když biskup zjistí, že vědec není ochoten přesvědčit svou obdivovatelku, aby změnila víru, otráví jej arsenikem. Žárlivý Johan von Oxenstierna se postará o to, aby se Ebba provdala za svého snoubence, čímž je panovnice těžce zasažena (stejně jako Descartovou smrtí), a začne se chovat jako šílená. Kristýna nakonec podlehne nátlaku a rozhodne se konvertovat. Ještě předtím adoptuje za syna Karla Gustava Kasimira, jmenuje ho svým nástupcem a po jeho korunovaci na krále Karla X. Gustava (1622-1660) opustí Švédsko. Přijme katolickou víru a zemře v roce 1689 v Římě. – Snímek s kvalitními hereckými výkony a se zvláštní stylizací kostýmů (z nichž značná část byla zapůjčena z barrandovského studia) je věnován památce střihače Hanse Funcka (1953-2014). -tbk-

MIKA KAURISMÄKI (vl. jm. Mika Juhani Kaurismäki, nar. 21.9.1955, Orimattila, Päijät Häme) pracoval nějaký čas po maturitě na střední škole jako malíř pokojů a lakýrník, než se na základě knihy finského teoretika Petera von Bagha History of Cinema rozhodl stát se filmovým režisérem. Vystudoval Vysokou filmovou a televizní školu v Mnichově (1977-81), kterou absolvoval snímkem Lhář (1980). S mladším bratrem, slavným finským filmařem Akim Kaurismäkim (nar. 1957), založili produkční společnost Villealfa Filmproductions, v níž spolu úzce spolupracovali na různých projektech a v různých pozicích až do roku 1990, kdy se začali věnovat svým projektům každý zvlášť. Mika spoluzakládal Midnight Sun Film Festival (1986) a založil v roce 1987 společnost Marianna Films (pojmenovanou podle jeho dcer) a distribuční společnost Senso Films (1987). V 90. letech přesídlil do Brazílie, kde se nadále věnoval filmové tvorbě jako producent, scenárista a režisér. Natáčí i v rodném Finsku a v dalších zemích tituly různých žánrů, včetně řady dokumentů, zejména hudebních. Podobně jako jeho bratr Aki často spolupracuje s kameramanem Timem Salminenem. V roce 2002 otevřel v Rio de Janeiru na nějakou dobu hudební klub Mikas Bar, ale záhy se vrátil k filmování. Byl také u vzniku legendárních helsinských barů Moskova a Corona. Získal finské výroční ceny Jussi za režii (Vyvrhelové, Zombie a vlak duchů), za scénář (Rosso), za produkci (Helsinki Napoli All Night Long), Cenu FIPRESCI na MFF v Berlíně 1994 (Tigrero: film, který nebyl nikdy natočen), Stříbrný klíč na MF Art Film v Trenčianských Teplicích 1995 (Tigrero: film, který nebyl nikdy natočen), Cenu diváků v sekci Panorama na MFF v Berlíně (Mama Africa). Obdržel také finské státní vyznamenání Pro Finlandia (1994) a francouzské státní vyznamenání Rytíř Čestné legie (2001). Na MFF Karlovy Vary 1995 a na LFŠ v Uherském Hradišti 2015 proběhly za jeho účasti retrospektivy jeho tvorby. – Filmografie: (hrané filmy; režie, není-li uvedeno jinak) střm. hořká komedie Valehtelija (1981, Lhář; + prod.), střm. f. Jackpot 2 (1982; + spol. sc.), baladické road movie Arvottomat (1982, Bezcenní; + spol. sc.), kriminální hořká komedie Klaani: Tarina sammakoitten suvusta (1984, Klan: Příběh o žábách; + spol. sc.), kriminální drama Rosso (1985; + spol. sc., prod.), napínavá komedie Helsinki Napoli All Night Long (1987; + spol. sc., spol. prod.), Yötyö (TV-1988, Noční práce; + spol. sc.), tragikomedie Cha Cha Cha (1989; + spol. sc., spol. prod. – TV), psychologické drama Paperitähti (1989, Papírová hvězda; + spol. sc., spol. prod. – TV), akční dobrodružný příběh Amazon (1990; + spol. sc., spol. prod.), hudební road movie Zombie ja Kummitusjuna (1991, Zombie a vlak duchů; + spol. nám., sc., střih, prod. – TV), akční sci-fi The Last Border – viimeisellä rajalla (1993, Hranice smrti; + spol. sc., střih, spol. prod. – V), akční thriller Condition Red (1995, Stav ohrožení; + spol. střih, spol. prod. – TV), pětiminutová epizoda Rytme (Rytmus; + sc., střih, prod.) z kolektivního filmu Danske piger viser alt (1996, Dánské dívky ukážou všechno), střm. f. Sambólico (1996; + sc., střih), hořká komedie L.A. Without a Map (1998, Ztracen v L.A./Jak se neztratit v L.A.; + spol. sc., spol. prod. – TV), kriminální komedie Highway Society (2000, Touha po Jackovi; + spol. sc., spol. prod.), romantické drama Honey Baby (2004; + spol. sc., spol. střih, spol. prod. – TV), příběh o setkání tří mužů v baru Kolme viisasta miestä (2008, My tři králové; + spol. sc., prod. – TV), hořká komedie Dům košaté lásky (2009, Haarautuvan rakkauden talo; + prod.), psychologické drama Veljekset (2011, Bratři; + spol. sc., prod.), hořká komedie Tie pohjoiseen (2012, Cesta na sever; + spol. sc., prod. – TV), hořká komedie Elämältä kaiken sain (2015, Mám ze života všechno; + spol. sc., prod.), historické drama Královna Kristýna (2015, The Girl King/Tyttökuningas; + spol. prod.); (dokumentární filmy; režie, není-li uvedeno jinak) Saimaa-ilmiö (1981, Cesta kolem Saimy; spol. r. Aki Kaurismäki), hraný dok. se Samuelem Fullerem a Jimem Jarmuschem, nazvaný Tigrero: A Film That Was Never Made/Tigrero – elokuva joka ei valmistunut (1994, Tigrero: film, který nebyl nikdy natočen; + sc., prod.), Moro No Brasil (2002, Rytmy Brazílie; + spol. sc., spol. prod. – TV), segment Manha de domingo (V neděli ráno; + kam.) z dok. Bem-vindo a São Paulo (2004, Vítejte v São Paulu), Brasileirinho (2005; spol. sc., spol. prod. – TV), Sonic Mirror (2008; + spol. sc., spol. prod.), The Sound of Glarus (2009; + spol. sc.), Malê Debalê (2009; + spol. sc.), Vesku (2010; + sc., prod.), Mama Africa (2011; + spol. sc., spol. prod.); (produkce či podíl na ní, není-li uvedeno jinak) Zločin a trest (1983, Rikos ja rangaistus; r. Aki Kaurismäki), Pimeys odottaa (1985, Čekaní na tmu; r. Pauli Pentti), Varjoja paratiisissa (1986, Stíny v ráji; r. Aki Kaurismäki), střm. dok. The Final Kick (TV-1995, Poslední kop; r. Andi Rogenhagen), Yemanján tyttäret (1995, Dcery bohyně Jemanjá; r. Pia Tikkaová), Vaiennut kylä (1997, Tichá vesnice; r. Kari Väänänen), Hiekkamorsian (1998, Písečná nevěsta; r. Pia Tikkaová), dok. Chabouka! (1998; r. Torgny Anderberg.), dok. Freddie Wadling – en släkting till älvorna (1999, Freddie Wadling – příbuzný řek; r. Kirsi Nevantiová), dok. Kuningas Litmanen (2012, Král Litmanen; r. Arto Koskinen); (střih, není-li uvedeno jinak) Huhtikuu on kuukausista julmin (1983, Duben je nejkrutější měsíc; r. Suvi-Marja Korvenheimo), Kello (1984, Hodiny; Anssi Mänttäri; spol. střih). -fik-