Amadeus

barevný, historický, životopisný, hudební, 12 nevhodný pro děti, 1:2,35, 2–D, Dolby Digital, dlouhý – 188 min.

Původní název: Amadeus: Directors Cut. Země původu: USA. Výrobce: The Saul Zaentz Company. Rok copyrightu: 1984, 2001. Premiéra: VIII. 1986 (původní), 15.1.2003 (režisérská verze, Projekt 100-2003), 2.3.2017 (obnovená premiéra režisérské verze). Mluveno: anglicky, italsky, latinsky, německy (titulky). – Velkolepý historický epos režiséra Miloše Formana.

Distribuce: Pannonia Entertainment (do 4.4.2017). Lokace: Česká republika: Praha – Hradčany, Malá Strana, Stavovské divadlo, Staré Město, Maltézské náměstí, Husova ulice; Kroměříž, Kroměříž – Arcibiskupský palác; Plzeň – Tylovo divadlo. Rakousko: Vídeň. Itálie: Toskánsko – Monte Argentario. Francie: Seine-et-Marne – Château de Guermantes.

AUTOŘI: Režie: Miloš Forman, Twyla Tharpová (režie operních scén). Pomocná režie: Jan Schmidt (II. režie). Předloha: Peter Shaffer (divadelní hra Amadeus, 1981). Scénář: Peter Shaffer. Kamera: Miroslav Ondříček. Architekt: Patrizia Von Brandensteinová, Karel Černý. Návrhy kostýmů: Theodor Pištěk. Masky: Paul LeBlanc (masky a paruky), Dick Smith (starý Salieri). Střih: Nena Danevicová, Michael Chandler, T.M. Christopher (režisérský střih). Zvuk: Chris Newman, Mark Berger, Todd Boekelheide, Tom Scott. Výkonná produkce: Michael Hausman, Bertil Ohlsson. Producent: Saul Zaentz. Zvláštní efekty: Garth Inns (supervize). Hudba: (výňatky) Wolfgang Amadeus Mozart, Giovanni Battista Pergolesi, Antonio Salieri. Hudební dramaturgie: Sir Neville Marriner (hudební supervize), John Strauss (hudební koordinátor). Choreografie: Twyla Tharpová. Odborný poradce: Zdeněk Mahler (zvláštní hudební a historický poradce).

Hrají: F. Murray Abraham (Antonio Salieri), Tom Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart), Elizabeth Berridgeová (Konstance Mozartová), Simon Callow (Emanuel Schikaneder), Roy Dotrice (Leopold Mozart), Christine Ebersoleová (Katerina Cavalieriová), Jeffrey Jones (císař Josef II.), Charles Kay (hrabě Orsini-Rosenberg), Kenny Baker (komtur v parodii), Lisabeth Bartlettová (Papagena), Barbara Bryneová (paní Weberová), Martin Cavani (mladý Salieri), Roderick Cook (hrabě von Strack), Patrick Hines (kapelmeister Bonno), Nicholas Kepros (arcibiskup Colloredo), Philip Lenkowsky (Salieriho sluha), Herman Meckler (kněz), Jonathan Moore (baron Van Swieten), Cynthia Nixonová (Lorl), Vincent Schiavelli (Salieriho komorník), Douglas Seale (hrabě Arco), Miroslav Sekera (malý Mozart), John Strauss (dirigent), Miro Grisa (Figaro – Figarova svatba), Helena Cihelníková (hraběnka – Figarova svatba), Karel Gult (hrabě Almaviva – Figarova svatba), Zuzana Kadlecová (Zuzanka – Figarova svatba), Magda Čelakovská (Cherubín – Figarova svatba), Slavěna Drášilová (Barbarina – Figarova svatba), Eva Šenková (Marcellina – Figarova svatba), Leoš Kratochvíl (Basilio – Figarova svatba), Gino Zeman (don Curzio – Figarova svatba), Jaroslav Mikulín (dr. Bartolo – Figarova svatba), Ladislav Kretschmer (Antonio – Figarova svatba), Karel Fiala (Don Giovanni – Don Giovanni), Jan Blažek (komtur – Don Giovanni), Zdeněk Jelen (Leporello – Don Giovanni), Milada Čechalová (královna noci – Kouzelná flétna), Miroslav Svoboda (malý Mozart), Hana Brejchová, Miriam Chytilová, Karel Effa, Radka Fiedlerová, René Gabzdyl, Aťka Janoušková, Marta Jarolímková, Gabriela Krčková, Vladimír Krouský, Jiří Krytinář, Jiří Lír, Jitka Molavcová, Pavel Nový, Jan Pohan, Tereza Pokorná, Milan Riehs, Dana Vávrová, Jan Kuželka, Lenka Loubalová, Dagmar Mašková, Ladislav Mikeš, Jitka Molavcová, Jana Musilová, Vojtěch Nalezenec, Ivan Pokorný, Iva Šebková, Zdeněk Sklenář, Renata Vacková, Jiří Vančura, Petra Vogelová, Josef Zeman; (režisérská verze) Kenneth McMillan (Michael Schlumberg), Cassie Stewartová (Gertrude Schlumbergová), Rita Zoharová (paní Schlumbergová); (neuvedeni) Zdeněk Mahler (kardinál), Vladimír Svitáček (papež Klement).

České titulky: neuvedeno.

Ceny (neúplné, platí pro původní verzi): Oscary: nejlepší film (Saul Zaentz), nejlepší režie (Miloš Forman), nejlepší scénář podle předlohy (Peter Shaffer), nejlepší herec v hlavní roli (F. Murray Abraham), nejlepší výprava (Patrizia Von Brandensteinová, Karel Černý), nejlepší kostýmy (Theodor Pištěk), nejlepší masky (Paul LeBlanc, Dick Smith), nejlepší zvuk (Mark Berger, Tom Scott, Todd Boekelheide, Chris Newman); (nominace) nejlepší herec v hlavní roli (Tom Hulce), nejlepší kamera (Miroslav Ondříček), nejlepší střih (Nena Danevicová, Michael Chandler). Zlaté glóby: nejlepší film-drama, nejlepší režisér (Miloš Forman), nejlepší mužský herecký výkon v dramatu (F. Murray Abraham), nejlepší scénář (Peter Shaffer). Ceny BAFTA: nejlepší kamera (Miroslav Ondříček), nejlepší střih (Nena Danevicová, Michael Chandler), nejlepší masky (Paul LeBlanc, Dick Smith), nejlepší zvuk (John Nutt, Chris Newman, Mark Berger). Ceny Asociace losangeleských filmových kritiků: nejlepší film, nejlepší režie (Miloš Forman), nejlepší herec (F. Murray Abraham, ex aequo Albert Finney ve filmu Under the Volcano), nejlepší scénář (Peter Shaffer). César: nejlepší zahraniční film. Donatellovi Davidové: nejlepší zahraniční film, nejlepší režie zahraničního filmu (Miloš Forman), nejlepší zahraniční herec (Tom Hulce).

V roce 2001 realizoval Miloš Forman režisérský sestřih svého historického filmu o známém rakouském skladateli (1756-1791) osmnáctého století Amadeus, který byl u nás pod názvem Amadeus 2002 uveden v lednu 2003 v rámci Projektu 100-2003. V březnu 2017 se tato režisérská verze snímku, který ve své době zaznamenal zcela nepředvídaný světový úspěch, vrátil v digitální podobě pod původním titulem Amadeus (na plákatě je ovšem podtitul Režisérská verze) na pouhý měsíc do českých kin. V roce 1984 z obav o přízeň publika tvůrci s producentem Saulem Zaentzem totiž uvedli pouze zkrácenou verzi, v níž nebylo „příliš mnoho not“. Režisérská verze je tedy údajně tím pravým a úplným dílem. – Strhující drama závisti, intrik a vášnivého vztahu k hudbě vzniklo podle divadelní hry Petera Shaffera, známé i u nás (Stavovské divadlo, Divadlo Pod Palmovkou aj.); pro film ji adaptoval sám autor. (Motiv Salieriho vražedné závisti pochází od A. S. Puškina.) – Příběh, jehož vypravěčem a de facto hlavním hrdinou je dvorní skladatel císaře Josefa II. Antonio Salieri (1750-1826), je vrcholným dílem Formanova amerického působení, ale také jedním z vrcholných děl světové kinematografie osmdesátých let. Na konfliktu geniality a průměrnosti Forman v krystalicky čisté podobě zpracoval své životní téma: nerovný a marný boj výjimečného jedince s představiteli institucionalizované moci (závistivý dvorní skladatel, autoritativní ředitel opery, císař bez hudebního sluchu). Zároveň bravurním způsobem využil hudební složku. Divák je často vtahován do příběhu prostřednictvím hudby, ale také naopak: některé již klasické sekvence (Salieriho zpověď před knězem či scéna, v níž na smrt nemocný Wolfgang Amadeus Mozart diktuje sokovi noty Rekviem) jsou vlastně zasvěceným a zaníceným rozborem hudebních pasáží. – Nová verze Amadea je zhruba o dvacet minut delší (dohromady tedy 188 minut): nejdůležitější změnou oproti původní verzi je návštěva Konstance Mozartové u Salieriho, který za svou přímluvu u dvora požaduje od zoufalé ženy sex, ale který nakonec svou povolnou oběť mnohem víc poníží tím, že ji dá vykázat (Salieriho demonstrace moci vysvětluje, proč ho Kon­stance tak nenávidí a proč jej v závěru filmu nekompromisně vyhodí z bytu). Kromě řady drobnějších změn přibyly scény, v nichž se zpočátku hrdý, později zlomený a opilý Mozart uchází o místo učitele hudby, respektive prosí o finanční půjčku v rodině bohatého přízemního šlechtice. – Rozšířený snímek byl ve své době uveden též na DVD ve dvoudiskovém vydání; druhý disk obsahoval pozoruhodný vzpomínkový dokument The Making of Amadeus (2002, Jak se natáčel Amadeus; r. Bill Jersey); ten zachycuje mimo jiné podmínky, za nichž štáb, pečlivě střežený agenty StB, pracoval v českých lokalitách. -zk-

OBSAH: Vídeň, 1823. Kdysi slavný skladatel Antonio Salieri se pokusí o sebevraždu. V blázinci vypráví knězi svůj příběh. Je přesvědčen, že zabil geniálního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. – 1781. Salieri vidí Mozarta jako nevycválaného mladíka bez respektu k autoritám. Rozpozná však jeho genialitu. Při vědomí vlastní průměrnosti začne na kolegu žárlit. – Císař Josef II. chce jmenovat Mozarta učitelem hudby pro svou neteř, ale na Salieriho radu uspořádá konkurz. Mozartova mladá manželka Konstance poprosí Salieriho o přímluvu. Skladatel chce, aby se u něj stavila v noci. Když se však zoufalá a odevzdaná žena před Salierim svlékne, dá ji vyhodit. – Salieri spálí krucifix a vyhlásí válku samotnému Bohu, jenž si za svůj „nástroj“ zvolil nafoukanou stvůru. – Hrdý Mozart odmítne dávat lekce dceři přízemního šlechtice Schlumberga. – Za Mozartem, žijícím v nepořádku a nouzi, přijede ze Salcburku otec Leopold, který byl proti synovu sňatku s Konstancí. Po nějaké době tchán odjede kvůli hádkám se snachou. – Salieri inkognito zaplatí Mozartovým služku Lorl, která pro něj špehuje. Donese císaři, že rival pracuje na opeře podle zakázaného libreta Figarova svatba. Josef II. však po rozmluvě s Mozartem operu povolí. – Mladý skladatel nazkouší kus přes nepřízeň a cenzurní zásahy ředitele Opery, hraběte Orsiniho-Rosenberga. Na premiéře císař zívne a geniální nové dílo je tím odsouzeno jen k několika reprízám. Salieri přesto trpí stále víc. – Zdrcený a výčitkami svědomí sužovaný Wolfgang po otcově smrti uvede operu Don Giovanni. Salieri, inspirovaný postavou komtura (mrtvého Leopolda Mozarta), vymyslí ďábelský plán, jak konkurenta zahubit: navštíví skladatele v černé masce, kterou měl Leopold na jednom bále. Objedná si u něj zádušní mši, již ve skutečnosti hodlá podepsat svým jménem a uvést na Mozartově pohřbu. – Vyčerpaný Wolfgang pracuje zároveň na opeře Kouzelná flétna, určené pro lidové divadlo přítele Schikanedera. Přitom pije a rychle chátrá. Marně se ponižuje, aby od Schlumberga získal alespoň půjčku. Rozezlená tchyně od něj odveze dceru a vnoučata do lázní. – Na představení Kouzelné flétny se vyčerpaný hudebník zhroutí. Salieri jej dopraví domů a nutí ho, aby dokončil Rekviem. Bezvládný génius mu celou noc diktuje noty. Ráno se nečekaně vrátí Konstance a nevítanou návštěvu nekompromisně vyhodí. Zjistí, že manžel zemřel. – Zestárlý Salieri před zdrceným knězem dokončí svou zpověď. Žehná všem průměrným… -zk-

MILOŠ FORMAN (vl. jm. Miloš Tomáš Jan Forman, nar. 18.2.1932, Čáslav) vyrůstal po smrti rodičů, kteří zahynuli v koncentračním táboře, u příbuzných v Náchodě. Po válce navštěvoval internátní školu pro válečné sirotky v Poděbradech, kde se mj. seznámil s Ivanem Passerem a s Václavem Havlem, a na konci 40. let přišel do Prahy. Po maturitě vystudoval scenáristiku na FAMU (1950-55) ve třídě M.V. Kratochvíla. Již během studií působil jako herec a scenárista a také jako asistent režie u Alfréda Radoka, s nímž v roce 1958 odešel do nově založené experimentální divadelní scény Laterna magika a podílel se na tvorbě programů. Jeho první samostatnou filmovou prací se stal 16mm dokument Konkurs, který byl spolu s krátkým hraným dokumentem Kdyby ty muziky nebyly uveden v kinech jako celovečerní program. Oba snímky naznačily mimořádný tvůrčí talent, který Forman potvrdil celovečerní hranou prvotinou Černý Petr (Cena čs. filmové kritiky, Velká cena na MFF v Locarnu). Domácí část jeho tvorby, jež byla páteří nastupující české nové vlny a v níž využíval služeb stálého týmu spolupracovníků (scenáristé Jaroslav Papoušek a Ivan Passer, kameraman Miroslav Ondříček, střihač Miroslav Hájek) a především neherců nebo málo známých představitelů, uzavřely dva snímky, nominované na Oscara, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Po sovětské okupaci v roce 1968 opustil Československo a usadil se ve Spojených státech. Snaha navázat na české tvůrčí úspěchy filmem Taking Off mu sice přinesla uznání odborníků (mj. Velká zvláštní cena poroty ex aequo na MFF v Cannes), ale diváky neoslovila. Teprve mistrovská adaptace románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem (mj. Oscar, Zlatý glóbus, Cena BAFTA) mu zajistila neotřesitelné postavení mezi špičkou hollywoodských režisérů. Začal si vybírat látky blízké chápání amerického publika i požadavkům komerční filmové výroby, aniž slevoval ze svých uměleckých ambicí. Velkého úspěchu znovu dosáhl výpravnou verzí divadelního hitu Amadeus (mj. Oscar, Zlatý glóbus, Cena LAFCA, César za nejlepší zahraniční film), natočenou v Praze. Další Formanova kontroverzní životopisná díla Lid versus Larry Flynt (Zlatý medvěd na MFF v Berlíně, Zlatý glóbus, nominace na Oscara) a Muž na Měsíci (Cena za režii na MFF v Berlíně) se přes festivalové úspěchy dočkala jen vlažného diváckého přijetí. V dubnu 1972 si rovněž vyzkoušel divadelní režii na Broadwayi inscenací komedie svého častého spolupracovníka a přítele Jeana-Claudea Carrièrea Zápisník zapomnětlivého dobyvatele s Richardem Benjaminem a Delphine Seyrigovou; hra však totálně propadla. Od roku 1975 je Forman americkým občanem a žije střídavě v New Yorku a na farmě v Connecticutu. V letech 1978-96 byl profesorem na filmové fakultě Kolumbijské univerzity. Příležitostně se na plátně objevuje jako herec; poměrně velkou roli českého endokrinologa Jaromila Passera měl po boku Catherine Deneuveové ve francouzském filmu Milovaní. Jeho celoživotní tvorba byla mj. vyznamenána Evropskou filmovou cenou (1997), Českým lvem (1997), na festivalech v Karlových Varech (1997), Palm Springs (2000), San Franciscu (2004), Tokiu (2006) a Rejkjavíku (2009), Cenou Billyho Wildera (2004), udílenou Americkou národní radou, a Cechem amerických režisérů (DGA; 2012). Režisér se stal také nositelem francouzského Řádu Čestné legie (2004). Ve spolupráci s Janem Novákem napsal autobiografickou knihu Turnaround: A Memoir (1994, česky tři vydání jako Co já vím?; naposledy Argo a Paseka, Praha 2013). Z bohaté bibliografie dále připomínáme knihy A.J. Liehma Příběhy Miloše Formana (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1976), Jana Folla Miloš Forman (ČFÚ 1989), Jasmina Dizdara Konkurs na režiséra Miloše Formana (AG kult, Praha 1990), Jiřího Voráče Český film v exilu (Host, Brno 2004), Jeana-Claudea Carrièrea a Miloše Formana Goyovy přízraky (Allpress, Frýdek-Místek 2006), Stáni Přádné Miloš Forman: filmař mezi dvěma kontinenty (Host, Brno 2009), Bohdana Slámy a Miloše Formana Povolání režisér (Prostor, Praha 2013, 2014), Adrieny Šteflové Forman vs. Menzel (Bondy, Praha 2014), Michela Cimenta Pas do Hollywoodu (Limonádový Joe, Praha 2016) a Pavla Jirase Barrandov – nezapomenutelní: Miloš Forman (Ottovo nakladatelství, Praha 2016); při příležitosti uvedení digitalizované verze Hoří, má panenko vydal NFA stejnojmenný sborník (2012). O jeho životě a tvorbě vznikly mj. tři dokumenty Miloslava Šmídmajera Drž se toho snu (1990), Chuť slávy (1996) a Miloš Forman: Co tě nezabije… (2009) nebo mj. dokumenty Milos Forman – Das Kuckucksei (1985, Miloš Forman – Kukaččí vejce; r. Jaromil Jireš), Milos Forman – Portrait (1989, Miloš Forman – Portrét; r. Vojtěch Jasný) nebo Zlatá šedesátá: Miloš Forman (2009; r. Martin Šulík); nesporně zajímavý je také belgický záznam dialogu Chytilová versus Forman (1981; r. Věra Chytilová). Je třeba také připomenout webovou stránku www.milosforman.com. Formanovými manželkami byly herečky Jana Brejchová (1958-59), herečka a zpěvačka Věra Křesadlová (1964-99) a třetí ženou spisovatelka Martina Zbořilová, která vydala autobiografickou knihu Skladatelka voňavého prádla o vztahu s manželem a se kterou má dvojčata Andrewa a Jamese Formanovy; synové-dvojčata z druhého manželství Matěj a Petr Formanovi (nar. 1964) se úspěšně věnují alternativnímu divadlu a jako herci i filmu (mj. v roce 2007 spolupracovali s otcem na inscenaci opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka v pražském Národním divadle, jejíž záznam uvedený v kinech Miloš Forman režíroval a o jejímž nastudování vznikl středometrážní dokument Olgy Špátové Dobře placená procházka ’07). Až po letech vyšlo najevo, že Formanovým biologickým otcem je pravděpodobně český architekt židovského původu Otto Kohn (1887-1965). – Filmografie: (herec, není-li uvedeno jinak) Slovo dělá ženu (1952; r. Jaroslav Mach), Stříbrný vítr (1954; r. Václav Krška), Nechte to na mně (1955; r. Martin Frič; spol. sc.), Dědeček automobil (1956; r. Alfréd Radok; + as. režie), Štěňata (1957; r. Ivo Novák; nám., spol. sc., pom. režie), střm. f. Strop (1961; r. Věra Chytilová), Tam za lesem (1962; r. Pavel Blumenfeld; + pom. režie), Heartburn (1986, Hořkost; r. Mike Nichols – TV), New Year’s Day (1989, Nový rok; r. Henry Jaglom – TV), Rabín, kněz a krásná blondýna (2000, Keeping the Faith; r. Edward Norton), Peklo s princeznou (2009; r. Miloslav Šmídmajer), Milovaní (2011, Les bien-aimés; r. Christophe Honoré); (režie, není-li uvedeno jinak) střm. dok. ze zákulisí divadla Semafor, nazvaný Konkurs (1963; + spol. sc.), kr. hraný dok. o dechových kapelách Kdyby ty muziky nebyly (1963; + spol. sc.), uvedené v kinech pod společným názvem prvního z nich, hraný debut o několika všedních dnech učně v samoobsluze Černý Petr (1963; + spol. sc.), příběh milenců na jednu noc Lásky jedné plavovlásky (1965; + spol. sc.) s Hanou Brejchovou a Vladimírem Pucholtem, střm. muzikál Dobře placená procházka (TV-1966; spol. režie Ján Roháč) s dvojicí Suchý + Šlitr, hořká komedie Hoří, má panenko (1967; + spol. sc.), nemilosrdně obnažující lidskou omezenost a bezohlednost, kr. f. La pince à ongles (1969, Kleštičky na nehty; r. Jean-Claude Carrière; spol. sc.), jízlivá generační komedie Taking Off (1971, Taking Off; + spol. sc.), epizoda z filmu I Miss Sonja Henie (1971, Stýská se mi po Sonje Henie; + herec), segment Desetiboj (The Decathlon) z dok. filmu o letních olympijských hrách v Mnichově, nazvaného Viděno osmi (1972, Visions of Eight), alegorický příběh o nezlomnosti lidského ducha, zasazený do prostředí psychiatrické léčebny, Přelet nad kukaččím hnízdem (1975, One Flew Over the Cuckoo’s Nest) s Jackem Nicholsonem, adaptace proslulého divadelního muzikálu Vlasy (1979, Hair) s Johnem Savagem a Treatem Williamsem, přepis románu E.L. Doctorowa Ragtime (1981 – V) s Jamesem Cagneyem v jeho poslední roli, filmová verze jevištního dramatu Petera Shaffera o střetnutí geniality a průměrnosti Amadeus (1984, Amadeus) s Tomem Hulcem a F. Murrayem Abrahamem, kostýmní snímek podle Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose pod titulem Valmont (1989, Valmont) s Colinem Firthem a Annette Beningovou, životní příběh známého pornomagnáta, který úspěšně bojoval za svobodu slova, Lid versus Larry Flynt (1996, The People Vs. Larry Flynt) s Woodym Harrelsonem, biografie televizního komika Andyho Kaufmana, nazvaná Muž na Měsíci (1999, Man on the Moon) s Jimem Carreyem, historické drama Goyovy přízraky (2006, Goya’s Ghosts; + spol. sc.) s Natalie Portmanovou, Javierem Bardemem a Stellanem Skarsgårdem v úloze slavného malíře, záznam divadelní inscenace jazzové opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka (2009); (výkonná produkce či podíl na ní) kr. f. Dreams of Love (1990, Sny o lásce; r. Jeffrey Mueller), Way Past Cool (2000, Mnohem víc než v pohodě; r. Adam Davidson), Nomad (2005, Nomád; r. Sergei Bodrov, Ivan Passer – V), A Short History of Decay (2013, Krátká historie rozkladu; r. Michael Maren – TV). -mim-