Princezna

barevný, životopisný, 12 nevhodný pro děti, ŠÚ, DVD-K, dlouhý – 104 min.

Původní název: Prinsessa. Země původu: Finsko. Výrobce: Art Films. S přispěním Finnish Film Foundation, Program Media EU, MTV3. Rok výroby: 2012. Premiéra: 27.6.2013. Monopol: Film Europe. Mluveno: finsky, švédsky. České titulky. – Šťastnější než my všichni ostatní?

AUTOŘI: Scénář: Arto Halonen, Pirjo Toikka, Paavo Westerberg. Režie a producent: Arto Halonen. Kamera: Hannu-Pekka Vitikainen. Hudba: Tuomas Kantelinen. Různé skladby a písně. Výprava: Jukka Uusitalo. Kostýmy: Ritva Muikkuová. Střih: Tuuli Kuittinenová. Zvuk (Dolby Digital): (design) Antti Koukonen, Samuli Pullinen, Juha Linna, Heikki Innanen. České titulky: Šárka Holišová (Linguafilm).

HERCI: Katja Kukkolaová (Anna Lappalainenová/Princezna), Krista Kosonenová (Christina von Heyroth), Samuli Edelmann (dr. Grotenfelt), Peter Franzén (pacient Saastamoinen), Pirkka-Pekka Petelius (pacient Kuronen), Paula Vesalaová (sestřička Elsa), Antti Litja (šéflékař Soininen), Paavo Westerberg (dr. Lonka), Irma Junnilainenová (hlavní sestra), Tapio Liinoja (Granqvist).

CENY: Finské výroční ceny Jussi: nejlepší herečka (Katja Kukkolaová).

Kabaretní tanečnice a masérka Anna Lappanainenová (1896-1988), která prožila krušné dětství, byla přesvědčena, že pochází ze vznešeného rodu, přitom však téměř padesát let prožila jako pacientka v psychiatrické léčebně. Tam získala přezdívku Princezna a jako vlídná aristokratka nešetřila dary a nevídanou empatií k pacientům. Její osud inspiroval režiséra Arta Halonena (nar. 1964); ten ve snímku Princezna bez emocí vypráví nejen o svérázné ženě, jež si postavila život na pohádkovém příběhu, ale dokumentuje i dobový způsob léčení a přístup k pacientům v psychiatrických léčebnách v rozmezí let 1945-1988. -kat-

OBSAH: Podle skutečného příběhu. Policisté přivedou do nemocnice vzpouzející se ženu (Annu). Lékař ji zklidní. Později tvrdí její matce, že už není nebezpečná, ale ta s dcerou žít nechce. – Psychiatrická léčebna v Kellokoski 1945. Na balkoně zpívá árii mladá a půvabná pacientka Christina von Heyroth. Anna, kterou sem přivezli, se marně pokusí utéct ze sanitky. Zdravotní sestry ji ostříhají, zabalí do svěrací kazajky a uloží na lůžko do potemnělé místnosti s několika dalšími pacienty. – Lékaři Lonka a Grotenfelt se baví o Anně: pracovala jako kabaretní tanečnice, zpívala o přestávkách mezi filmy, dělala masérku. Diagnostikovali jí maniodepresi a schizofrenii, má ze sebou pokus o sebevraždu. Matka ji dala k adopci, a tak dívka strávila dětství v patnácti náhradních domovech. – Pacientka s nikým nemluví. – Anna, zahalená jen v prostěradle, na balkoně léčebny tančí. Dostane uklidňující injekci. Když se probudí, pokusí se s ní doktor Grotenfelt domluvit, ale ona neřekne ani slovo. – V ústavu na zahradě personál pálí svěrací kazajky. Novinkou je přístroj na elektrošoky, který právě dorazil. Doktor Grotenfelt se pokouší přimět Annu k řeči, jinak jí prý nemůže pomoci. Ona ho nečekaně osloví jako studenta: její hospodyně se jmenuje Anna, zatímco ona je princezna a narodila se v Buckinghamském paláci, odkud ji unesl orel a upustil ji v Laponsku. Proto jí říkají Lappalainenová. – Žena vypráví o svém vznešeném původu při obědě. Strhne se kvůli tomu rvačka a pacienti dostanou studenou sprchu. – Do ústavu přivezou nového pacienta. Bývalý partyzán Saastamoinen má delirium. A strach z vody. Jeho jednotku zmasakrovali v řece. On se jako jeden z mála zachránil. – Anna se zabarikáduje ve svém pokoji. Když se tam za ní dostanou, čekají ji elektrošoky. Žena se po zákroku probere, ale stále trvá na tom, že je princezna. – Doktor Lonka si myslí, že by na to měli přistoupit, kolega Grotenfelt je proti. – 1946. Pacienti pracují na zahradě. Christina se sbližuje se Saastamoinenem. – Anna později na balkoně zabrání baronce, která má břitvu, v sebevraždě. Na ošetřovně ji vyzve, aby byla její dvorní dámou. – Princezna navštíví místní banku. Empatický ředitel jí vystaví „šekovou knížku“. Ona mu za to udělá masáž zad. – Princezna rozdává „šeky“. – 1950. Starý doktor Soininen odchází. Grotenfelt se stane primářem. Chce na Anně vyzkoušet lobotomii. Ale žena postoupí své místo starému pacientu Kuronenovi. – 1952. Kuronen klimbá u televize. Operace mu uškodila. Podle doktora Lonky jsou výsledky lobotomie rozporuplné. – Do Finska přijede dánský královský pár. Princezna s Christinou utečou. Jsou pak na fotografii v novinách za dánskými panovníky. – Grotenfelt oznámí jejich útěk policii. – Stockholm, Švédsko. Obě ženy zpívají na ulici. Užívají si svobody. Přespí v karolínské psychiatrické léčebně. – Helsinky, Finsko. Princezna si jde do banky pro dědictví. Mluví o svém vznešeném původu a vzbudí v úředníkovi podezření. – Obě ženy jsou přivezeny zpět. V léčebně je nadšeně vítají. – Christina si podřeže žíly a Saastamoinen, který jí to nechtě umožnil a který ji miloval, se utopí v řece. Na pohřbu lékaři zahrají na housle a Princezna zazpívá. – 1954. V ústavu slaví Princezniny narozeniny. Doktor Grotenfelt děkuje oslavenkyni za finanční příspěvek, o nějž se zasloužila. Díky ní je na tom nemocnice lépe. Ale ústav čeká rekonstrukce a pacienti, kteří nejsou z kraje, musejí jinam. Žena se důstojně rozloučí s personálem i s chovanci. – Psychiatrická léčebna v Nikkilä 1988. Pacienti sledují televizi. Umírající Princezna řekne lékaři, že se jmenuje Anna. – „Princezně“ Anně Lappalainenové byl roku 1995 na pozemku nemocnice v Kellokoski postaven pomník. -kat-