Nejvyšší nabídka

barevný, dlouhý 130 min. Itálie země původu, kriminální, milostný příběh, psychologický, 12 nevhodný pro děti, ŠÚ, 2-D, Dolby Digital.

Původní názvy: The Best Offer. La migliore oferta. Výrobce: Paco Cinematografica. Ve spolupráci s Warner Bros. Entertainment Italia, UniCredit, Friuli Venezia Giulia Film Commission. Rok výroby: 2012. Premiéra: 12.9.2013. Monopol: CinemArt. Mluveno: anglicky. České titulky. – Láska ke kráse může být zničující.

AUTOŘI: Scénář a režie: Giuseppe Tornatore. II. režie: Livio Bordone. Kamera: Fabio Zamarion. Hudba: Ennio Morricone. Různé skladby a písně. Výprava: Maurizio Sabatini. Kostýmy: Maurizio Millenotti. Masky: Luigi Rocchetti. Účesy: Stefano Ceccarelli. Vizuální efekty: (supervize) Mario Zanot. Zvláštní efekty: Stefano Corridori. Střih: Massimo Quaglia. Zvuk: Gilberto Martinelli. Producenti: Isabella Cocuzzaová, Arturo Paglia. České titulky: Kateřina Hámová (Filmprint Digital). – Lokace: Terst, Bolzano, Milán, Merano, Parma, Řím, Vídeň, Praha.

HERCI: Geoffrey Rush (Virgil Oldman), Jim Sturgess (Robert), Sylvia Hoeksová (Claire Ibbetsonová), Donald Sutherland (Billy Whistler), Philip Jackson (Fred), Dermot Crowley (Lambert), Liya Kebedeová (Sarah), Kiruna Stamellová (trpaslice Claire), Gen Seto (správce Fred), John Benfield (barman).

CENY: Donatellův David: nejlepší film, nejlepší režie (Giuseppe Tornatore), nejlepší hudba (Ennio Morricone), nejlepší výprava (Maurizio Sabatini, Raffaella Giovannettiová), nejlepší kostýmy (Maurizio Millenotti); (nominace) nejlepší producenti, scénář, kamera, střih, zvuk, masky, účesy. – Ceny italského Národního syndikátu filmových novinářů: nejlepší producenti (Isabella Cocuzzaová, Arturo Paglia), nejlepší režie, nejlepší hudba, nejlepší výprava, nejlepší kostýmy.

Snímek Nejvyšší nabídka, v němž ústřední trojici protagonistů ztvárňují Australan Geoffrey Rush, Angličan Jim Sturgess a holandská herečka Sylvia Hoeksová, natočil přední italský režisér a scenárista Giuseppe Tornatore (nar. 1956) v angličtině. – Virgil Oldman (výtečně civilně uměřený a odměřený G. Rush) je sice uznávaný znalec umění a obratný licitátor, který má prosperující agenturu a platí ve svém oboru za jednoho z nejlepších, ale pod jeho zdánlivou sebevědomou arogancí se skrývá osamělý, plachý muž s neměnnými zvyky, který kromě neúspěšného malíře a úspěšného padělatele Billyho (Donald Sutherland) a mladého specialisty na hodinové i jiné strojky a stroje Roberta, nemá bližší známé. Ale je sám se sebou spokojený, lidé ho zajímají jen jako zákazníci či prostředníci mezi ním a uměním a ženy jen na obrazech; kvůli své velké a tajné sbírce ženských portrétů je schopen i podvádět. Jednoho dne se na něj telefonicky obrátí mladá majitelka menšího paláce, potřebující jeho pomoc s dědictvím. Záhadná žena, která trpí agorafobií a ignoruje domluvené schůzky, vzbuzuje ve zpočátku odmítavém Virgilovi nelibost, zvědavost, empatii a posléze milostné vzplanutí… Jenže nic není, jak se zdá, a stárnoucí muž kvůli pozdní a zároveň první lásce ztratí vše. – Nejvyšší nabídka začíná jako neobvyklý tajuplný milostný příběh dvou osamělých bytostí, divák však na rozdíl od hlavního hrdiny brzy pochopí, že muž, jemuž byly city k lidem vždy cizí, ztrácí nad svým nalinkovaným životem kontrolu, ale netuší, jakým směrem se vyprávění bude dál ubírat. Romantická atmosféra postupně ustupuje náznakům thrilleru a nakonec vyjde najevo, že šlo o mistrně připravenou loupež. Vizuálně vytříbené vyprávění je poctou lásce k umění i varováním, jak může být tato vášeň osudná, má tajuplnou atmosféru; malou, nicméně podstatnou roli v něm hraje Praha, kde se zčásti i natáčelo. -kat-

OBSAH: Uznávaný historik umění a skvělý aukční licitátor Virgil Oldman a jeho asistenti pořizují ve staré vile soupis dědictví. Expert, který stále používá rukavice, poprosí trojici dědiček o podle něho bezcenný plesnivý obraz na dřevě, který ho zaujal, a pozůstalé mu jej ochotně přenechají. – Znalec obývá sám rozlehlý, luxusní byt s terasou. – Muž si v koupelně obarví prošedivělé vlasy, pečlivě se obleče a z velké skříně si vybere nový pár rukavic. – V luxusní restauraci Steirereck, si stálého klienta váží: má tu svůj stálý stůl pro jednoho a ubrousky, příbor i nádobí s monogramem. Po večeři, při níž muž nesundal rukavice, ho personál překvapí speciálním minidortem s jednou svíčkou. Kuchař mu jej upekl podle renesančního receptu k jeho třiašedesátým narozeninám. Jenže ty má Virgil až nazítří, tudíž se z pověrčivosti pochoutky nedotkne, jen s nehybnou tváří čeká, až svíčka dohoří. – V Oldmanově agentuře je živo. Na Virgilově stole se kupí dárky a telefony nepřetržitě zvoní. Majitele na pevnou linku zavolá Claire Ibbetsonová; chtěla by předběžný odhad dědictví po rodičích. Otec jí před smrtí řekl, že se musí obrátit jen na něj. Muž si neochotně smluví schůzku, i když je to proti jeho pravidlům, ale vydává se při tom za svého asistenta. Žena je jeho příjemným hlasem okouzlena. – Na aukci, kterou licitátor sebejistě, s přehledem a s vtipnými postřehy řídí, koupí postarší zájemce (Billy Whistler) nepříliš cenný zrestaurovaný obraz Touha, na němž je namalovaná krásná rusovláska. – Virgil v dešti marně čeká na klientku před zchátralým menším palácem za zdí, nikdo nedorazí. Naštvaný muž zajde do protějšího baru, kde se štamgasti baví s trpaslicí, která neustále odříkává čísla. – Billy později Oldmanovi donese domů koupi z aukce a dostane honorář. Oba muži takové akce praktikují léta, jsou komplici a v rámci možností i přátelé. Whistlera však mrzí, že ho Virgil neuznává jako malíře. Autorem Touhy je prý talentovaný výtvarník Jansky, který zemřel mladý a byl spíše krajinář než portrétista. – Po Billyho odchodu Virgil obraz pověsí v tajné místnosti za vysokou vestavěnou skříní s rukavicemi, kde jsou stěny téměř zcela pokryty desítkami ženských portrétů z nejrůznějších dob a stylů. Spokojeně se usadí v křesle a kochá se svou sbírkou. – Virgil se v telefonu zlobí na Claire, že nedorazila. Ona se pokorně omlouvá, prý ji cestou srazilo auto; domluví si náhradní termín. – Virgil opatrně očistí plesnivý obraz, který si vyžádal (viz začátek): je na něm ženský portrét. – Oldmana, vydávajícího se za svého asistenta, palácem provede postarší kulhavý správce Fred, protože majitelka opět nedorazila. Muž znal Claiřiny rodiče, ale o mladé ženě moc neví. Znalec ve sklepě ze země nenápadně sebere zvláštní ozubená kolečka. Donese je známému mladému šikovnému restaurátorovi mechanických strojů Robertovi. – Oldman s asistenty dělají v paláci inventarizaci. Claire zase nepřijde a sebestředného muže její uhýbání uráží. Když mu žena volá, dá jí to drsně najevo. Ona už nechce, aby pro ni pracoval. – Na aukci Billy nepřihodí včas a obraz, na nějž měl Virgil políčeno, mu unikne. – Robert zjistí, že kolečka pocházejí z osmnáctého století z automatu vynálezce Jacquesa Vaucausona. Jeden z jeho strojů prý dokonce mluvil, ale Robert si myslí, že uvnitř byl schovaný trpaslík. – Claire se Oldmanovi opět omluví. Pozve ho do paláce. V telefonu se mu svěří, že od patnácti let nevyšla z domu, má agorafobii (strach z otevřeného prostoru). – Oldman ženě nechá smlouvu ve velkém pokoji na stole. Pochopí, že majitelka se skrývá v domě. Odnese si další nalezená kolečka. – Virgil si s klientkou podávají dokumenty pod tajnými dveřmi do jejího pokoje. Muž si všimne otvoru ve stěně a pochopí, že ho žena vidí. Začne si číst o agorafobii. Kvůli její poznámce si přestane barvit vlasy. Záhadná žena, která prý píše pod pseudonymem povídky, ho začne zajímat, a tak „nenápadně“ tahá rozumy z Roberta, který je velký sukničkář. – Virgil se s neviděnou klientkou přes dveře sbližuje. Poprosí Roberta, aby ho naučil zacházet s mobilem. – Na další aukci Billy nezklame a Virgil má další portrét do sbírky. – Na Robertovu radu muž jednou předstírá odchod a schová se za sochou. Vidí pak půvabnou plachou ženu vyjít a slyší ji telefonovat s někým, koho oslovuje jako šéfa. V domě Virgil stále nachází součástky. Robert z nich sestavuje automat. – Claire se Virgilovi svěří, že naposledy se venku nebála, když byla se svým přítelem v Praze. Navštívili tam i restauraci Noc a den. Pak se nechá přemluvit a vyjde z pokoje. Zjihlý muž ji nesměle pohladí. – Robert radí Virgilovi, jak si má ve vztahu k mladé ženě počínat. Stárnoucí poblázněný muž zanedbává práci. Nakoupí Claire drahé šaty a líčidla a ona se mu v nich předvádí. V paláci pro ni připraví romantickou večeři při svíčkách. Při té je s jeho vědomím pozoruje Robert, schovaný za sochou… – Virgila při přípravě katalogu na aukci Claiřina majetku vyruší Robertova přítelkyně Sarah. Mladík se prý chová divně, zanedbává ji a často mluví o nějaké Claire. – Virgil v paláci majitelku nenajde. Na volání žena neodpovídá. S Robertem a s Fredem ji marně hledají. Prší. – Oldman se opozdí na aukci, nedokáže se tam soustředit a ztrapní se. Baví se potom chvilku s Billym. Zarazí ho, že malíř považuje emoce téměř za umělecká díla: také se dají napodobit. – Nešťastného Virgila doma napadne, že v paláci ještě neprohledali půdu. Tam také s Fredem najdou zuboženou Claire v tajné místnosti. – Virgil o mladou ženu láskyplně pečuje. Ona se mu svěří, že ji při pobytu v Praze porazilo auto. Když se probrala, přítel u ní nebyl. Pak se její nemoc zhoršila. – Fred řekne Oldmanovi, že končí se správcovstvím. – Oldmana cestou za Claire před palácem přepadne a zmlátí trojice mužů. On z posledních sil zavolá mobilem Claire. Mladá žena překoná svoji fobii, přivolá pomoc a vyjde do deště. Vše sleduje trpaslice z bytu nad barem. – Virgil provede Claire svým bytem a nevynechá ani svou tajnou obrazárnu. – Na večeři s Robertem a se Sarah se starý muž pochlubí aukčním katalogem, ale Claire ho zaskočí: rozhodla se nic neprodat. Zamilovaný znalec knihu odhodí. – Claire žije s Virgilem. Jsou milenci. – Oldman v Londýně oznámí, že tato aukce je jeho poslední. Billy mu tam na památku spolupráce věnuje svůj obraz; doufá, že ho přítel přidá ke svým ostatním plátnům. – Virgil doma nenajde ani milenku, ani obrazy. V dokonale vyprázdněné tajné místnosti je jen mluvící automat, který Robert zrestauroval a který mu odříká: „V každém padělku je ukryto něco originálního. S tím musíte souhlasit. Rád jsem vás poznal, pane Oldmane.“ – Virgil v balíku od Billyho najde portrét údajné Claiřiny matky, který ve vile viděl a který nebyl na prodej. – Oldman, upoutaný na vozík, v nemocnici nereaguje na sekretáře, který mu přinesl poštu. Vybavuje si, jak se vydal k paláci. Ten byl vyklizený. V baru se od trpaslice s fenomenální pamětí dozvěděl, že objekt patří jí, že se jmenuje Claire a že jej pronajímá, většinou filmařům. Naposledy jej pronajala mladému inženýrovi, který prý umí vše spravit a chová se galantně. Ženu, která tam bydlela, viděla jít ven mnohokrát... – Robertova dílna zeje prázdnotou. – Muž ve vlaku vzpomíná na milování s Claire. – V Praze Virgil sedí v restauraci Noc a den, zaplněné hodinovými strojky, ozubenými kolečky a hodinami. Prý na někoho čeká… -kat-