Ministr

barevný, dlouhý 112 min. Francie, Belgie země původu, psychologický, politický, 15 přístupnost, ŠÚ, 2-D, DVD-K, Dolby Digital.

Původní název: Lexercice de lEtat. Výrobce: Archipel 35, Les Films du Fleuve. Koprodukce: France 3 Cinéma, RTBF, Belgacom. S přispěním CNC, Eurimages. Rok výroby: 2011. Premiéra: 29.11.2012. Monopol: Film Europe. Mluveno: francouzsky. České titulky.

AUTOŘI: Scénář a režie: Pierre Schoeller. Kamera: Julien Hirsch. Hudba: Philippe Schoeller. Různé skladby a písně. Výprava: Jean Marc Tran Tan Ba. Kostýmy: Pascaline Chavanneová. Střih: Laurence Briaud. Zvuk: Olivier Hespel. Koordinátor kaskadérů: Gilles Conseil. Výkonný producent: André Bouvard. Producenti: Denis Freyd, Jean-Pierre a Luc Dardenneovi. České titulky: Kateřina Vinšová (Linguafilm).

HERCI: Olivier Gourmet (Bertrand Saint-Jean), Michel Blanc (Gilles), Zabou Breitmanová (Pauline), Laurent Stocker (Yan), Sylvain Deblé (Martin Kuypers), Didier Bezace (Dominique Woessner), Jacques Boudet (senátor Juillet), François Chattot (Falconetti), Gaëtan Vassart (Loik), Arly Joverová (Séverine Saint-Jeanová), Eric Naggar (premiér), Anne Azoulayová (Josepha), Abdelhafid Metalsi (Louis), Christian Vautrin (Nemrod), François Vincentelli (Peralta), Stéphan Wojtowicz (prezident), Ludovic Jevelot (Tintin), Brigitte Lo Ciceroová (žena ze snu), Jade Phan Giaová (Kenza), Brice Fournier (Prade).

CENY: MFF v Cannes 2011: Cena FIPRESCI. César: nejlepší původní scénář (Pierre Schoeller), nejlepší herec ve vedlejší roli (Michel Blanc), nejlepší zvuk (Olivier Hespel, Julie Brentaová, Jean-Pierre Laforce); (nominace) nejlepší film, režie, herec (Olivier Gourmet), herečka ve vedlejší roli (Zabou Breitmanová), kamera, hudba, výprava, střih. Cena francouzského Syndikátu filmových kritiků: nejlepší film.

Snímek Pierra Schoellera (nar. 1961) Ministr je zajímavou studií o současném výkonu politické praxe. Protagonistou je ministr dopravy Saint-Jean, zodpovědně odvádějící náročnou práci i díky obdobně vytíženému týmu spolupracovníků, z nichž má nejblíže k šéfovi své kanceláře, příteli Gillesovi. Oba musejí v krátkém časovém úseku řešit řadu záležitostí, od tragické havárie autobusu a další autonehody (kterou zaviní ministr sám a při které zahyne jeho dočasný řidič) přes každodenní chod úřadu až po dilema, zda přistoupit na radikální změnu názoru, týkající se jimi odmítané privatizace železnic. Saint-Jean s ní nakonec souhlasí, avšak záhy je jmenován ministrem práce a sociálních věcí. Kdesi v pozadí zůstává vlastní soukromý život, jejž mu ovšem rovněž organizuje jeho úřad. Na rozdíl od většiny obdobných filmů, zdůrazňujících negativní stránky politické moci (zkorumpovanost, pokrytectví, bezskrupulóznost apod.) se tu tvůrci soustřeďují především na strohý popis každodenní rutiny. – Kladem snímku, předznamenaného buñuelovským prologem, jsou i civilní herecké výkony. -tbk-

OBSAH: Černě zahalené postavy uvedou do kanceláře nahou ženu, která se pak plazí ke krokodýlovi v rohu místnosti a strčí hlavu do jeho tlamy… – To je sen ministra dopravy Bertranda Saint-Jeana, z něhož jej vyruší telefonát šéfa kanceláře Gillese. Na silnici v Ardenách došlo k tragické nehodě autobusu. – Saint-Jean odlétá na místo vrtulníkem s vedoucí PR oddělení Pauline. – V nepříznivých podmínkách probíhají záchranné práce. Prozatím je devět mrtvých, z toho sedm dětí. Ministr vidí oběti a hysterickou matku. Vydá prohlášení pro média a vrací se do Paříže. Cestou se mu udělá zle. – Brzy ráno má ministr vystoupení v televizi. Mluví o neštěstí. Moderátor se ho ptá i na privatizaci nádraží, kterou Saint-Jean popře. Téměř současně však na jiné stanici ministr financí Peralta prohlásí, že kvůli vylepšení státního rozpočtu se nádraží budou privatizovat. Jeho vystoupení Bertranda, který ihned musí uklidňovat šéfa železnic Guillemota, rozzuří. – Ministr řeší situaci na poradě. Zlobí se na podřízené, že jsou příliš liknaví. Jeden z nich, Yan, mu jde pro cigarety a v bistru si všimne nezaměstnaného Martina Kuyperse, kterého pozve na ministerstvo. – Premiér popře Peraltova slova o privatizaci, což je pro Saint-Jeana satisfakce. – Senátor Juillet přinese Gillesovi dlouho očekávanou studii o situaci v železniční dopravě. – Žena ministrova řidiče Tintina rodí. Bertrand pošle šoféra za ní a dá mu měsíc dovolené. Na jeho místo Gilles přijme v rámci programu Solidarity v zaměstnanosti dočasně Martina Kuyperse. – Na úřadu vlády řekne premiér Gillesovi, že Bertrand je dobrý ministr, ale potřeboval by větší politické krytí, např. ve formě křesla v zastupitelstvu. – Na další poradě se Saint-Jean dozví, že havárii autobusu (je již třináct obětí) zavinil nejspíše řidič svou nepozorností. – Gilles přítele varuje: Peralta nikdy neútočí naslepo. – Po pozdním návratu domů se Bertrand pomiluje s manželkou Séverine. – Ráno ministr v doprovodu Pauline vystoupí z limuzíny před demonstrujícími odboráři. Marně je přesvědčuje. Musí narychlo ujet před jejich hněvem. – Na poradě u prezidenta v Elysejském paláci je bez něj rozhodnuto, že se nádraží budou privatizovat. – Ministr chce strávit večer s rodinou. Jenže dcera odletěla do Egypta a manželka, která má narozeniny, si udělala svůj program. – Gilles připraví večeři pro svého přítele Woessnera. Ten mu řekne, že odchází z postu šéfa kabinetu ministra financí na nové místo, kde bude mít na starosti privatizaci drah. Gilles má prý přemluvit šéfa, aby změnil statut nádraží. – Osamělý ministr požádá Martina, aby ho vzal k sobě domů. Muž si staví domek a žije zatím s manželkou Josephou v přívěsu na zahradě. Kurážná žena, zaměstnaná v nemocnici, se do ministra pustí. Bertrand se tu opije. Martin ho později najde na stavbě, jak hází písek do míchačky. Odveze ho domů a spícího ho dopraví do bytu, kde má Séverine hosty. – V úřadě se ministr dozví o dohodnutých změnách. Gilles ho přesvědčuje, aby s nimi souhlasil. On sám se však toho nechce zúčastnit. Na poradě u premiéra Saint-Jean posléze přijme nový plán. Volá mu rozzlobený spolustraník, ministr zdravotnictví Falconetti. Vzteklý ministr pak chce, aby mu Gilles urychleně vyřídil zastupitelský mandát, což znamená vyšachovat poslance Pradea. Zároveň zamýšlí vyhodit Pauline. – Saint-Jean mluví na shromáždění dělníků v docích. Pak se v parlamentě dohaduje s Pradem, který se nechce vzdát mandátu. Podle Gillesova plánu ho však hodlají „vyšoupnout“ na lukrativní místo na Nejvyšším kontrolním úřadu. – Ministr spěchá. Přikáže Martinovi, aby jeli zkratkou přes rozestavěnou dálnici. Vůz však na uzavřeném nedokončeném úseku havaruje. Otřesený ministr najde nedaleko od trosek mrtvého Martina. Bodyguard Nemrod je těžce zraněný. Gilles, který slyšel havárii v mobilu, pošle na místo záchranáře. – Bertrand se probere v nemocnici. Přijde za ním manželka a pak i Gilles s kolegy. – Na ministerstvu v přítomnosti premiéra vítají podřízení šéfa při jeho návratu do úřadu. Bertrand chce promluvit na Martinově pohřbu, ale podle Gillese si to Josepha nepřeje. – Saint-Jean i premiér se zúčastní smutečního obřadu. Muž si v duchu přeříkává projev. – Ministr řeší, které nádraží privatizovat jako první. Má vizi, jak se dusí s hlavou v igelitovém pytli. – Prade je jmenován do úřadu a Bertrandovi se uvolní jeho mandát. Gilles příteli potvrdí, že od něj odchází; má se stát prefektem. Na záchodě dostane ministr na mobil zprávu z prezidentského úřadu. Běží za Gillesem: byl s okamžitou platností jmenován ministrem práce a sociálních věcí. Přítel tedy nemusí kvůli privatizaci nádraží odejít. Oba jedou do Elysejského paláce. Prezident dá Saint-Jeanovi pověření: má zklidnit sociální bouře. Zároveň mu předá i seznam nových spolupracovníků. Gilles mezi nimi není, protože je prý potřeba „nová krev“. Muži odcházejí z paláce… -tbk-