Program

11/2014 (Změnit)
  • So 01

    Konference Inédits v Praze – Napříč železnou oponou

    z archivních kolekcí členů Inédits: Amateur Films/Memory of Europe / celkem 75 min. / DVD

    Každoročním završením setkání archivů sdružených v evropské asociaci Inédits je společné filmové pásmo sestavené na zvolené téma. Zásluhou kinoamatérů především z frankofonních zemí se podíváme, mj. na několik míst Titovy federativní Jugoslávie, na Světový festival studentstva a mládeže do Moskvy nebo do NDR, nejvzdálenější navštívenou zemí tohoto večera bude Uzbekistán. Zahraniční obrazové materiály doplní amatérské filmy ze sbírek NFA.

  • Ne 02

    Lucie, postrach ulice

    Režie → Jindřich Polák
    ČSR – SRN 1984 / CZ / 74 min.
    Hrají → Žaneta Fuchsová, Jiřina Bohdalová, Josef Dvořák
    Cyklus → Ponrepo dětem

    projekce celovečerního filmu s hravým úvodem / 90 min.

    Příběh malé Lucie, která začátkem letních prázdnin, kdy všechny její kamarádky odjely z města Ukradená formela se změní na dvě kouzelné postavičky: Zelenej a Modrej se stanou Luciinými přáteli a díky nim zažijí všechny děti spoustu neskutečných dobrodružství.


    Ztracený případ

    Režie → Roman Štětina
    ČR 2014 / CZ / 90 min.

    Finále 2014 – Cena Jindřicha Chalupeckého

    Legendární detektiv na stopě zločinu. Filmová studie detektivního žánru zkoumá hranice mezi filmovou postavou a skutečným hercem, který ji ztvárňuje. Součástí projektu je spolupráce s významným grafikem a tvůrcem filmových plakátů Zdeňkem Zieglerem, který navrhl plakát i pro tento snímek. Jako ocenění pro výtvarné umělce do 35 let vznikla v roce 1990 Cena Jindřicha Chalupeckého. Letošními finalisty jsou Lucia Sceranková, Tereza Velíková, Richard Loskot, Martin Kohout a Roman Štětina, který si pro prezentaci své práce vybral kino Ponrepo. Vstup zdarma.

  • Po 03

    Lovu zdar!

    Režie → Jaroslav Kratochvíl
    ČR 2014 / CZ / 68 min.

    + diskuse s režisérem
    Tři nefalšovaní myslivci vábí diváky na exotickou safari, na svou sbírku trofejí i na posed v lese. V polkově svižném tempu snímek představuje různé techniky lovu a zvláštní varianty osobního vztahu k myslivosti. Autor se vydává po pachu samců v zeleném a s nadsázkou a vyhraněnou poetikou zobrazuje celý proces lovu od vábení zvěře, přes její vykuchání, až po závěrečné pozření.

  • Út 04

    Král zlodějů

    Režie → Ivan Fíla
    Německo – Slovensko – Nizozemsko 2004 / CZ / 103 min.
    Hrají → Lazar Ristovski, Iakov Kultiasov, Katharina Thalbachová

    Hlavním hrdinou je desetiletý ukrajinský chlapec Barbu, který žije v chudé zapadlé osadě. Se závanem velkého vzdáleného světa přijde do osady bývalý cirkusový artista Caruso, který chlapce koupí od rodičů a slíbí mu úspěšnou kariéru v cirkuse. Na jeho naléhání odkoupí i jeho starší sestru Mimmu a obě děti propašuje do Berlína.


    Gándhí

    Režie → Richard Attenborough
    Původní název → Gandhi
    Velká Británie 1982 / CZT / 178 min.
    Hrají → Ben Kingsley, Candice Bergenová, John Gielgud

    Životní projekt Richarda Attenborougha začal vznikat již v 60. letech. V jednom z nerealizovaných pokusů měl sám hrát hlavní roli pod režijním vedením Davida Leana. Nakonec se podařilo snímek natočit s tehdy ještě málo známým divadelním hercem – po otci indického původu – Benem Kingsleym. Celosvětový úspěch Gándhího byl završen devíti Oscary.

  • St 05

    Rekapitulace

    Režie → Jan Švankmajer
    / 75 min.
    Cyklus → Švankmajer 80

    Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara / ČSR 1964 / 11 min.
    Byt / ČSR 1968 / 12 min.
    Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta / ČSR 1971 / 13 min.
    Johann Sebastian Bach, fantazie g moll / ČSR 1965 / 9 min.
    Jídlo / ČR 1992 / 16 min.
    Mužné hry / ČSR 1988 / 14 min.


    Dámy z Bouloňského lesíka

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Les Dames du Bois de Boulogne
    Francie 1945 / CZT / 71 min.
    Hrají → Maria Casarèsová, Paul Bernard, Élina Labourdetteová

    Rafinovaná pomsta dámy velkého světa (Maria Casarèsová) na muži, jehož cit k ní zeslábl, stojí na intrice, jejíž morální základ byl zcela pochopitelný v době, kdy žil Denis Diderot, autor námětu. Většině diváků Bressonova filmu v polovině minulého století už ale připadala zvláštně „nadsazená“ a novost režijního stylu byla povětšinou pociťována jako "nefilmovost". Jen skupinka vnímavých diváků se dokázala hned od počátku nadchnout vzácnou subtilitou a propracovaností formy.

    „Dámám z Buloňského lesíka a Renoirovým Pravidlům hry bylo společné, že byly vypískány, opovrhovány, nepochopeny a zároveň se staly filmy cinefilské menšiny, která je znala nazpaměť. Nevím, jestli Bresson chtěl udělat, jak tvrdí Bazin, něco racinovského, ale je pravda, že byl pro systematickou abstrakci.“ François Truffaut

  • Čt 06
  • Pá 07

    W. S. Hart, mlčenlivá hvězda raného westernu

    / CZT / 84 min.

    pásmo němých filmů z roku 1915
    Po úvodních čtyřech dokumentárních snímcích z USA a z českých zemí Rakouska-Uherska promítneme v Ponrepu poprvé kopii nejstaršího filmu z kolekce Národní filmového archivu s Williamem S. Hartem (1864–1946), bezpochyby nejcharismatičtější tváří westernu let desátých. Konstelace: pastor, dívka lehkých mravů a Texas Smith, řečený Silent, polepšený hříšník, nyní vzor nezištnosti, sebeodříkání a – samozřejmě – hrdinství.

  • So 08

    Jaká to rozkošná válka

    Režie → Richard Attenborough
    Původní název → Oh, What a Lovely War
    Velká Británie 1969 / CZT / 135 min.
    Hrají → Laurence Olivier, John Gielgud, Dirk Bogarde

    Vraťme se ještě jednou k hlavnímu „pamětnímu“ tématu roku 2014 – k první světové válce. Tentokrát ale trochu jinak - prostřednictvím padesáti písní. „Vše je autentické, hudba i slova písní, skutečně vše, co jsme pro film použili, pochází z dobových dokumentů,“ říká o prvním ze svých velkofilmů Lord Richard Attenborough. Hereckými hvězdami doslova nabitý ironický kaleidoskop rozkošných… jatek.


    Smrt v Benátkách

    Režie → Luchino Visconti
    Původní název → Morte a Venezia
    Itálie – Francie 1971 / CZT / 120 min.
    Hrají → Dirk Bogarde, Silvana Mangano, Björn Andresen

    + krátký film Ignatia Amara / r. Tereza Vejvodová, k. Lubomír Krupka / ČR 2014 / 12 min. Kurz filmového vzdělávání NFA-Ponrepa a FAMU 201314 – vítězný snímek.

    Spisovatel Thomas Mann, komponista Gustav Mahler, filmař Luchino Visconti, herec Dirk Bogarde – hlavní hrdina Smrti v Benátkách Aschenbach je stvořen z mnoha srdcí a z jedné jediné duše. Duše, která spatřila krásu, v tom samém okamžiku byla zasvěcena Smrti a chápala uměleckou tvorbu jako způsob, jak předat poselství o této „nehodě“ ostatním, šťastnějším a méně vyvoleným. Další jména přicházejí na mysl, v neposlední řadě Richard Wagner, který skutečně našel svou „smrt v Benátkách“ a který bude jednou z hlavních postav Viscontiho následujícího filmu, Ludvíka Bavorského. V něm bude jedno ze základních témat evropské kultury východiskem k dalším úvahám – téma „ani dekadentní ani čistě estetické nebo hedonistické, nýbrž ve vážnějším a vlastně řeckém smyslu oprávněné usilování umělce po dokonalé harmonii,“ jak to formuloval sám Visconti. Jeden z velkých skladatelů dvacátého století, Angličan Benjamin Britten, se nedlouho po Viscontim, v roce 1973, nechal Mannovou novelou inspirovat ke své Smrti v Benátkách. Když se ale dnes řekne „Smrt v Benátkách“, dříve než Brittenovu poslední operu, a dokonce dříve než Mannovu literární předlohu, si vybavíme obrazy z Viscontiho filmového zpracování, v nichž zmíněné téma našlo možná své definitivní umělecké vyjádření.

  • Ne 09

    Byl jednou pan Ponrepo

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo archivních snímků a pohádek s hudebním doprovodem / návštěva promítací kabiny / 70 min.

    Kapitán Grogg u portrétisty / r. Victor Bergdahl / Švédsko 1917 / 3 min.
    Kouzelný prášek / Francie 1909 / 4 min.
    Adí, medvídek mýval / r. Georg Woelz / ČSR 1932 / 4 min.
    Andělský kabát / r. Eduard Hofman / ČSR 1948 / 10 min.
    Jen počkej! V. / r. Vjačeslav Kotěnočkin / SSSR 1970 / 9 min.

    Parní lokomotiva vjíždí do stanice. Diváci se zvedají ze židlí a zděšeně utíkají. Vylekal je prožitek z první filmové projekce bratří Lumièrů… Filmy se v kinech promítají více než sto let. Jak takové staré filmy vypadaly? Jakým způsobem se promítaly? Nevadilo divákům, že se na plátně nemluví? A co barva? Naše historické pásmo s hravým výkladem přenese děti do doby patrona našeho kina – pana Ponrepa. A potichu promítat rozhodně nebudeme. Němé filmy doprovodíme živou hudbou. Tento pravidelný cyklus dětem představí zážitek z filmové projekce, jak ji mohli okusit diváci před více než sto lety. Navštívíme i promítací kabinu.


    Ztracený případ

    Režie → Roman Štětina
    ČR 2014 / CZ / 90 min.

    Finále 2014 – Cena Jindřicha Chalupeckého

    Legendární detektiv na stopě zločinu. Filmová studie detektivního žánru zkoumá hranice mezi filmovou postavou a skutečným hercem, který ji ztvárňuje. Součástí projektu je spolupráce s významným grafikem a tvůrcem filmových plakátů Zdeňkem Zieglerem, který navrhl plakát i pro tento snímek. Jako ocenění pro výtvarné umělce do 35 let vznikla v roce 1990 Cena Jindřicha Chalupeckého. Letošními finalisty jsou Lucia Sceranková, Tereza Velíková, Richard Loskot, Martin Kohout a Roman Štětina, který si pro prezentaci své práce vybral kino Ponrepo. Vstup zdarma.

  • Po 10

    Zlaté opojení

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → The Gold Rush
    USA 1925 / CZT / 67 min.
    Hrají → Charles Chaplin, Mack Swain, Georgia Haleová

    + krátký film Psí život / A Dog's Life / r. Charles Chaplin / USA 1918 / 37 min.

    „Viděl jsem filmy komické i oslnivé. Velké filmy jsem viděl pouze tři: Frigo jako Sherlock Holmes Bustera Keatona, Chaplinovo Zlaté opojení a Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Když znovu pročítám tyto poznámky (říjen 1929), připojuji: Andaluský pes od Buñuela. Zde se setkáváme se stylem duše.“ Tolik slova věrozvěsta umělecké bohémy Jeana Cocteaua – zapsaná ve chvíli, kdy i on vstupuje na pole kinematografie. (Zmíněné filmy Luise Buñuela a Sergeje Ejzenštejna promítáme v Ponrepu v pondělí 24. listopadu v 17.30.)

    Inspiraci ke Zlatému opojení poskytla Chaplinovi četba knihy o kalifornské zlaté horečce. V roce 1941, u příležitosti obnovené premiéry, složil ke svému filmu hudbu a sám namluvil komentář – takto adaptovaný film je podle jeho závěti definitivní verzí díla, které od samého počátku zamýšlel jako to, s nímž má zůstat jeho jméno navždy spojené v myslích diváků.


    Manželství na dálku

    Režie → Zsolt Kézdi-Kovács
    Původní název → Ha megjön József
    Maďarsko 1975 / CZV / 83 min.
    Hrají → Lili Monoriová, Éva Ruttkaiová, Gábor Koncz

    V období 1964 až 1969, kdy Miklós Jancsó chrlil jedno mistrovské dílo za druhým, patřil k okruhu jeho nejvěrnějších spolupracovníků Zsolt Kézdi-Kovács. Spoluzakladatel proslulého Studia Bély Balázse měl už tehdy za sebou několik vlastních impresionistických etud, do mezinárodního povědomí se ale zapsal až snímkem Manželství na dálku z roku 1975, který získal o dva roky později na festivalu v Hyères Hlavní cenu. Manželka námořníka překonává po trpkých životních zkušenostech s tchyninou pomocí vlastní nevyrovnanost. Na portrétech obou žen a na studii jejich bouřlivých vztahů vyzdvihl francouzský filmový historik Jean-Loup Passek nevšední vytříbenost psychologické kresby.

  • Út 11

    Zde jsou lvi

    Režie → Václav Krška
    ČSR 1958 / ENT / 85 min.
    Hrají → Karel Höger, Dana Medřická, Jarmila Smejkalová

    Skrze postavu unaveného, zatrpklého a systémem zklamaného inženýra, jedinečně ztvárněného Karlem Högerem, přinášejí Václav Krška s dramatikem Oldřichem Daňkem neidealizovaný obraz socialistické společnosti. Film, vymykající se schématům oficiální kultury, byl podroben ostré kritice a následně stažen z distribuce.

    Karel Höger’s outstanding performance as a tired, sardonic and disappointed engineer brings to life this drama from Václav Krška and playwright Oldřich Daňek, which disrupts the idealized image of the socialist society. The film defied the conventions of official culture and so, was subjected to rigorous criticism and subsequently withdrawn from distribution.


    Hanba

    Režie → Ingmar Bergman
    Původní název → Skammen
    Švédsko 1968 / CZT / 96 min.
    Hrají → Max von Sydow, Liv Ullmannová, Gunnar Björnstrand

    Jeden z filmů, jaké uměl točit jenom Bergman – (auto)portrét o zbabělosti jako expedice pro odvážné. Herečku z Persony a malíře z Hodiny vlků vystřídá v Hanbě hudebník. V největším zoufalství nad zbytečností jakékoli umělecké tvorby (ta nejenže nedělá lepším svět, ale nenabízí záchytný bod ani tvůrci) netočí Bergman zoufalecké filmy, ale silné, pevné a svým způsobem i krásné. Nikdy nebyl Bergman na umělce (tj. explicitně i sám na sebe) tak nelítostný jako v Hanbě, kde se Sydowova jemnocitná persona začne drolit hned po prvních záchvěvech války. Jinou válku než nesmyslnou Bergman neuznává, ale vítá ji jako zásah zvenčí, který probudí k životu hanebnou privátní entropii a nepomine, dokud (jako už v předchozích dvou filmech) nedojde až na úplné dno, do nehumánní nicoty, jejíž jedinou útěchou je absence lži.

  • St 12

    Fragments of Kubelka

    Režie → Martina Kudláček
    Původní název → Fragments of Kubelka
    Rakousko 2012 / EN / 232 min. + přestávka

    Dokument, svým rozsahem stejně „bezbřehý“ jako je ten, o němž vypráví: Peter Kubelka, ve světovém měřítku zdaleka nejvlivnější žijící představitel „esenciální“ kinematografie.

    Martina Kudláček (nar. 1965) se ve své dokumentární tvorbě programově zaměřila na vývoj moderního filmového umění a na jeho klíčové postavy – na Američanky Mayu Derenovou (2001) a Marii Menkenovou (2006) nebo na Čecha Alexandera Hackenschmieda (1996); na počátku své dráhy vytvořila portrét významného českého surrealisty, filmaře a filmového historika Ludvíka Švába (1995). Své filmy pravidelně představovala v Ponrepu.

  • Čt 13

    Araya

    Režie → Margot Benacerrafová
    Původní název → Araya
    Venezuela – Francie 1958 / CZT / 76 min.

    „Především nesmíte vystřihnout jediný obraz!“ prohlásil Jean Renoir po té, co zhlédnul film Margot Benacerrafové. Venezuelská režisérka v něm zachytila život obyvatel karibského pobřeží: těžařů soli „salineros“ a místních rybářů. Snímek dokumentuje původní způsob obživy, udržovaný navzdory postupující industrializaci, těžké životní podmínky, svébytnou kulturu (zejména hrnčířství) a ojedinělou okolní krajinu. Na festivalu v Cannes obdržel cenu kritiků spolu s Hirošima, má láska Alaina Resnaise.


    Adebar / Schwechater / Arnulf Rainer / Antiphon

    Režie → Peter Kubelka
    Původní název → Adebar / Schwechater / Arnulf Rainer / Antiphon
    Rakousko 1956–2012 / 90 min.

    dvojité promítání s komentářem

    Adebar / 1956–57 / 1 min., 9 a jedna třetina sekundy / premiéra 3.7.1957 / 35mm
    Schwechater / 1957–58 / 1 min. / premiéra září 1958 / 35mm
    Arnulf Rainer / 1958–60 / 6 min., 24 sek. / premiéra květen 1960 / 35mm
    Antiphon / 2012 / 6 min, 30 sek. / premiéra 27. října 2012 / 35mm

    Nejkoncentrovanějších patnáct minut (a několik sekund) v celé historii moderního světového filmu? Zde jsou, přátelé! Máme příležitost vidět tzv. metrické filmy Petera Kubelky, v autentické podobě, na plátně kinosálu. Příležitost, jaká se nám v Česku nenaskýtá častěji než jednou za generaci. Čtyři filmy, které vznikaly po více než půl století a jež ve finální podobě tvoří osamělý monolit, který si nemůže dovolit obejít nikdo, kdo se vážně zajímá o podstatu fenoménu zvaného kinematografie. Večerem provází Henry Hills a Martina Kudláček.

  • Pá 14

    Mistrovská zkouška

    Režie → Georgi Djulgerov
    Původní název → Izpit
    Bulharsko 1971 / CZT / 48 min.
    Hrají → Filip Trifonov, Nikola Todev, Petar Slavov

    + středometrážní film Verše v zákopech / r. Margarit Nikolov / Bulharsko 1971 / hrají: Nikolaj Burljajev, Dimo Džikov, Todor Štonov / CZT / 47 min.

    Dva středometrážní bulharské filmy, z nichž každý vznikl samostatně, ale v československé distribuci se hrál v rámci jednoho celku, spojuje téma hrdinství, překonání vlastních možností jedince, ocitnuvšího se v krajní situaci. V prvním filmu, odehrávajícím se na počátku minulého století, mladík Liju dokáže svému okolí, že je zručným bednářem. Ve druhém filmu, zasazeném do konce druhé světové války, ruský odstřelovač Kolja pomůže bulharský vojákům v likvidaci německého nepřítele. Rozsahem komorní snímky jsou chválou černobílého filmového obrazu. Druhý z nich navíc zaujme obsazením hlavní role Nikolajem Burlajevem, který – deset let po Ivanově dětství – zde hraje postavu, charakterově blízkou Tarkovského hrdinovi.


    Chorus Line

    Režie → Richard Attenborough
    Původní název → A Chorus Line
    USA 111 min. / CZT / 111 min.
    Hrají → Michael Douglas, Janet Jonesová, Terrence Mann

    Attenboroughův návrat k žánru, kterým jako režisér v roce 1969 začínal. Adaptace broadwayského muzikálu navazuje na klasické žánrové pojetí příběhem o vzniku divadelního představení, způsobem kamerového snímání i zvoleným tanečním stylem. Ačkoli snímek nedostál tehdejším přehnaným očekáváním, z dobové muzikálové produkce patří stále k těm lepším.

  • Út 18

    Dnes naposled

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1958 / ENT / 91 min.
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Vladimír Ráž, Vladimír Menšík

    Přední charakterní herec českého divadla i filmu Zdeněk Štěpánek přijal na konci 50. let po řadě heroických postav nezvyklou roli notorického alkoholika, neschopného vypořádat se se svou závislostí. Herecký výkon je umocněn důkladným scénářem, opírajícím se o odborné expertízy, a soustředěnou režií barrandovského klasika Martina Friče.

    In the late 1950s, Zdeněk Štěpánek, a leading character actor of Czech theatre and cinema, often associated with heroic characters, took on the unusual role of a notorious alcoholic, unable to deal with his addiction. The acting is amplified by an in-depth screenplay and supported by the professional expertise and precise staging of legendary Barrandov director Martin Frič.


    Lacombe Lucien

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Lacombe Lucien
    Francie 1974 / CZT / 129 min.
    Hrají → Pierre Blaise, Aurore Clémentová, Therese Giehseová

    Letošní laureát Nobelovy ceny za literaturu Patrick Modiano (nar. 1945) publikoval od roku 1968 více než dvacet románů, z nichž se několik dočkalo filmové podoby. Kromě toho píše ovšem Modiano příležitostně i texty určené přímo pro film. Velmi významný byl již první z jeho původních scénářů, Lacombe Lucien, jehož se v roce 1973 ujal tehdy už věhlasný režisér Louis Malle (1932–1995). Dějem a výpovědí Lacombe Lucien organicky zapadá do kontextu Modianova ostatního díla, do onoho "umění vzpomínání, evokujícího dobu německé okupace a probouzejícího k životu lidské osudy, včetně těch nejméně uvěřitelných," jak to nyní formulovali porotci Nobelovy komise ve zdůvodnění svého rozhodnutí. Osud Luciena, pohledného mladíka dospívajícího během válečných let, je vymezen jeho zaujetím pro osud ohrožené židovské dívky i jeho až příliš důvěrnými styky s nacisty.

  • St 19

    Filmový architekt Karel Černý

    ČSR 1961, 1964 / 67 min.

    Karel Černý = Oscar za Amadea. Někdy se dá celý člověk napasovat do tří slov. Skoro zbytečné je poznamenávat, jak je moc to nespravedlivé. Poodhlédněme zase jednou od kánonu nejslavnějších českých filmů dvacátého století (z nich je Karel Černý spolupodepsán pod snímky Černý Petr, Intimní osvětlení, Lásky jedné plavovlásky či Hoří, má panenko) a podívejme se na dvě velmi zřídka uváděná díla jedné velmi „staré vlny“, jinými slovy, na filmy plně nasycené nostalgií pro dávno zašlé časy. Nebude to přímo cesta do pravěku (byť na té Zemanově Karel Černý rovněž spolupracoval), ale do věku petrolejových lamp a prvních kin, do věku původního Ponrepa.

    Cesta do věku petrolejových lamp / r. Bohumil Vošahlík / hrají: Josef Beyvl, Ladislav Potměšil / Československo 1961 / 34 min.

    Zkáza Jeruzaléma / r. Karel Steklý / hrají: Miloš Kopecký, Jaroslav Marvan, František Filipovský, Svatopluk Beneš, Karel Steklý / Československo 1964 / 33 min.


    Persona

    Režie → Ingmar Bergman
    Původní název → Persona
    Švédsko 1966 / CZT / 77 min.
    Hrají → Bibi Anderssonová, Liv Ullmannová, Gunnar Björnstrand

    + krátký film Et cetera / r. Jan Švankmajer / ČSR 1966 / 7 min.

    Persona je koncentrátem veškeré bergmanovské kinematografie a filosofie předchozích dvaceti let a přitom zároveň pokusem o film, jaký do té doby ani on ani žádný jiný filmař nenatočil. Každý, kdo by se chtěl pokusit o výklad tohoto příběhu o herečce, která onemocní nenávistí ke slovům a o ošetřovatelce, která ji chce vyléčit a ztratí přitom sama sebe, musí kapitulovat. O Personě platí to, co o všech vrcholných dílech umění: je tak trochu o všem, a namísto řešení tisícera otázek nám umožňuje něco lepšího – možnost ocitnout se konečně, na délku 77 minut, uprostřed záhady samotné. Totální enigma, díky eliminaci všeho podružného krásné v řeckém smyslu, poskládané ze střepů našeho světa, zachycené na nestálý materiál, ale samo o sobě nerozbitné. Když dospěl k podobně rozhodujícímu bodu své tvůrčí dráhy, rozhodl se Federico Fellini dát svému filmu namísto názvu jen pořadové číslo: 8 a půl. Bergman uvažoval podobně: „Navrhl jsem mému producentovi Kenne Fantovi název Kinematografie, protože to jediné, co bylo na mém filmu nepopiratelné, bylo, že bude filmem. Okamžitě jsem na jeho tváři spatřil hluboký zármutek: hned si představil, jak se takový název bude vyjímat v neonových písmenech nad kiny, vytištěný v časopisech, a jak neblaze zapůsobí na potenciální publikum v malých městech. Podle něj nebylo možné vymyslet horší název než Kinematografie. Říkal jsem si, jaké štěstí mají hudební skladatelé. Napíšou prostě Opus 14, Sonáta č. 9 – a vše potřebné je už řečeno. Takový byl můj záměr: nazvat můj film Kinematografie č. 27. Jelikož to nepřicházelo v úvahu, musel jsem se znovu zamyslet. Jedno slovo mi často přicházelo na mysl a zneklidňovalo mne: persona. V antice se tak říkalo maskám, za nimiž herci skrývali své tváře. Uvědomil jsem si, že mi ten název přijde adekvátní pro film o maskách, které každý z nás nosíme. Celý šťastný jsem nový název navrhl Kenne Fantovi. Z jeho hlediska bylo dobré cokoli, co se nebude jmenovat Kinematografie.“

  • Pá 21

    Koumáci

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Crackers
    USA 1983 / CZT / 85 min.
    Hrají → Donald Sutherland, Jack Warden, Sean Penn

    Od roku 1978 natáčel Louis Malle své filmy téměř deset let ve Spojených státech. Jedním z nich je i krimi komedie o partičce sanfranciských povalečů, kteří se rozhodnou pod vedením bývalého policisty vyloupit zastavárnu. Remake Monicelliho Zmýlené neplatí staví zejména na promyšleném příběhu a pestrém hereckém obsazení.


    Muška

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Mouchette
    Francie 1966 / CZT / 75 min.
    Hrají → Nadine Nortierová, Jean-Claude Guilbert, Paul Hébert

    + krátký film Johann Sebastian Bach, fantasia g moll / r. Jan Švankmajer / ČSR 1965 / 9 min.

    Co vlastně dělám v tomhle světě, ptá se křehká dívka, Muška, němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí, jaké jsou, i drzý vzdor, který se nikomu nepodaří „ochočit“. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku, že jí nebude mít ani její smrt, ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce.

    „Je mnoho důvodů, proč považuji Bressona za fenomén světové kinematografie. Bresson je opravdu z těch tvůrců, kteří dokazují, že film je umění rovné klasickým uměleckým formám jako třeba poezie, literatura, malba nebo hudba. Druhý důvod mého obdivu k Bressonovi je osobní. Jeho práce je pro mě významná svou vizí světa. Je asketická, skoro lakonická, dá se říci, že monumentální. Následuje ho velmi málo umělců. Každý seriózní umělec se snaží o jednoduchost, ale jen málo z nich toho dosáhne. Bresson je jeden z toho mála. Třetím důvodem je nevyčerpatelnost Bressonovy umělecké formy. Jde o to, že člověk ji musí brát jako život, jako skutečnost. V tom smyslu ho shledávám velmi blízkým orientálnímu uměleckému konceptu zenu. Hloubka v úzce definovaných mezích. Když Bresson pracuje s těmito formami, usiluje o to, aby nebyl ve svých filmech symbolický; pokouší se vytvořit formu stejně nevyčerpatelnou, jako je skutečnost.“
    Andrej Tarkovskij

  • So 22

    Soukromá vichřice

    Režie → Hynek Bočan
    ČSR 1967 / 92 min.
    Hrají → Pavel Landovský, Daniela Kolářová, Josef Somr

    Josef Škvorecký hodnotí novelu svého spisovatelského kolegy Vladimíra Párala jako "vysoce experimentální dílo, ovlivněné trochu francouzským roman-nouveau, ale velmi osobité. Složením textu z opakujících se a nepatrně varírovaných částic (dialogů, charakteristik, odstavců) docílil Páral dojmu mechanické monotónie moderního života, která pomalu ale jistě umrtvuje vše včetně sexuálního života." Film zachovává tuto myšlenku, nezachovává experimentální styl. Chce být a v dobrém smyslu je: divácký. Za tímto účelem vpouští režisér do arény herecké zvíře, které nás nikdy nezklamalo (až do svého odchodu v polovině října) a bez nějž tu bude smutno.


    Diktátor

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → The Great Dictator
    USA 1940 / CZT / 117 min.
    Hrají → Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin

    + krátký film Veliký Charlie / r. B. Musil / ČSR 1989 / 10 min.

    Nepokrytou parodii na Hitlera natočil Chaplin navzdory Goebblesovu vyhrožování, proti odporu Hollywodu, který striktně dodržoval americkou vládou vyhlášenou neutralitu, neboť se obával o zbytek svých evropských trhů, i navzdory zastrašování ze strany kongresové komise pro neamerickou činnost. Ve svém druhém zvukovém, ale prvním mluveném filmu, v němž současně sehrál dvojroli – holič je k nerozeznání podobný Hynkelovi – se Chaplin předvedl nejen jako vynalézavý scenárista (poprvé zde používá detailně vypracovaný scénář, prolínající několik dějových rovin), ale též jako nedostižný imitátor a mistr mimického umění, využívající jak prostředky slapsticku, tak i politické satiry.

  • Ne 23

    Číslo 5 žije

    Režie → John Badham
    Původní název → Short Circuit
    USA 1986 / CZV / 95 min.
    Hrají → Ally Sheedy, Steve Guttenberg, Fisher Stevens
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Tímto oblíbeným rodinným filmem volně navazujeme na sérii snímků Krotitelé duchů a Nekonečný příběh. Objevte pro své děti krásu klasické filmové projekce z 35mm kopie. Snímek o robotovi, který shodou okolností přišel k životu a svobodné vůli, aby za ně pak hrdinně bojoval.


    Ztracený případ

    Režie → Roman Štětina
    ČR 2014 / CZ / 90 min.

    Finále 2014 – Cena Jindřicha Chalupeckého

    Legendární detektiv na stopě zločinu. Filmová studie detektivního žánru zkoumá hranice mezi filmovou postavou a skutečným hercem, který ji ztvárňuje. Součástí projektu je spolupráce s významným grafikem a tvůrcem filmových plakátů Zdeňkem Zieglerem, který navrhl plakát i pro tento snímek. Jako ocenění pro výtvarné umělce do 35 let vznikla v roce 1990 Cena Jindřicha Chalupeckého. Letošními finalisty jsou Lucia Sceranková, Tereza Velíková, Richard Loskot, Martin Kohout a Roman Štětina, který si pro prezentaci své práce vybral kino Ponrepo. Vstup zdarma.

  • Po 24

    Realita snu – Buñuel a Ejzenštejn

    / S živým hudebním doprovodem multiinstrumentalisty Vojtěcha Procházky a Dana Šoltise (vibrafon/perkuse).

    Sergej Ejzenštejn / Křižník Potěmkin / Broněnosec Potěmkin SSSR 1925 / hrají: Alexandr Antonov, Vladimir Barskij, Grigorij Alexandrov / CZT / 62 min.

    Luis Buñuel / Andaluský pes / Un Chien andalou
    Francie 1929 / hrají: Luis Buñuel, Pierre Batscheff, Simone Mareuilová, Salvador Dalí /
    13 min.

    Separovat od sebe Buñuela a Ejzenštejna a montážní myšlení každého z nich přiřazovat buď ke snovému surealismu nebo k „revolučnímu“ realismu – to je jen jeden z mnoha projevů mechanického chápání filmové historie, jak je aplikováno na filmových školách dnes a denně. Když se s filmy obou umělců setkal poprvé jejich současník Jean Cocteau, zaznamenal si s jasnozřivostí sobě vlastní: „Ejzenštejnův Křižník Potěmkin ilustruje tento Goethův výrok: Protiklad skutečnosti za účelem dosažení vrcholné pravdivosti. (…) Znepokojuje-li Buñuel Ejzenštejna, musí se tak dít skrze Freuda. Komplex ruky a dveří. Jeho film musí Rusa šokovat, neboť je vrcholem okázalého individualismu: na odiv vystavované rány (…). Buñuel by mohl odpovědět, že Potěmkin je dokumentární film a vypovídá o Ejzenštejnovi, neboť jeho filmem se masa vtěluje do jediného člověka, který vyjadřuje ji a sebe zároveň.“

    Nakolik byl odkaz k freudovské introspekci v Křižníku Potěmkin přesný, nám dnes potvrzují Ejzenštejnovy rozbory vlastní tvorby, které ovšem Cocteau ve své době ještě nemohl znát. O Buñuelově filmu Cocteau mj. píše:
    „Vykročte a padněte, bicykl, kůň z koridy, ztrouchnivělý osel, kněží, španělští trpaslíci! Vždy, když teče v rodinném kruhu nebo na ulici krev, je zakryta, pověsí se před ni prádlo, přichází dav, tvoří se kruh z lidí, kteří brání pohledu. Existuje také krev těla duše. Teče z ukrutných ran, vytéká ústy. A rodiny, strážníky a zevlouny ji ani nenapadne skrývat.“

    Sounáležitost obou zdánlivě tak rozdílných filmových světů potvrdí Cocteauovi osobní rozhovor s Ejzenštejnem v roce 1930: „Setkal jsem se s Ejzenštejnem. Měl jsem pravdu. Vražedné schodiště vynalezl v posledních chvílích. (…) Tragické činy získávají působivost oněch malých obscénních anekdot, které se od ucha k uchu zdokonalují a nakonec se stávají typickými příběhy určité rasy.“ A velmi dobře předvídá Cocteau i Ejzenštejnovu nebezpečnou pozici v systému, kde už kromě stalinského „realismu“ nebude připuštěn žádný jiný:

    „Brzy bude génius zbaven všeho umění a považován za nikotin. To už je téměř případ Ruska, kde poslední záchranou pro takového Ejzenštejna bude přičíst své kinematografické objevy na vrub snu. ´To byl sen!´ – ´To byl jen sen!´ a tedy neškodný individualismus.“


    Posedlost

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Fatale
    Francie – Velká Británie 1992 / CZT / 103 min.
    Hrají → Jeremy Irons, Juliette Binocheová, Miranda Richardsonová

    Příběh milostného čtyřúhelníku, jehož osou je vztah stárnoucího politika k synově snoubence, natočil Louis Malle podle románu Josephine Hartové. Emocemi prostoupené drama je režírováno se záměrnou úsporností v obraze, kterou ve zvuku doplňuje neoromantická hudba Zbigniewa Preisnera.

  • Út 25

    Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

    Režie → Václav Vorlíček
    ČSR 1967 / ENT / 83 min.
    Hrají → Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák

    Český žánr par excellence – parodie, tentokrát zaměřená na špionážní thrillery 60. let. „Velkého Svůdce, Velkého Sympaťáka a Velkého Hrdinu“, který je vyslán do Prahy, aby zhatil plány cizích tajných služeb, zahrál stěžejní představitel nové vlny Jan Kačer.

    The Czech genre par excellence is parody, and in the 1960s it took aim at spy thrillers. A “Great Seducer, Great Charmer and Great Hero” is sent to Prague to destroy the plans of foreign secret services. Jan Kačer, a key figure in the Czech New Wave, plays the man of intrigue.


    Moderní doba

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → Modern Times
    USA 1935 / CZT / 81 min.
    Hrají → Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin

    + krátký film V neděli odpoledne / A Day's Pleasure / r. Charles Chaplin / USA 1919 / 15 min.

    V obvyklé omnipotenci vzniklé dílo (Chaplin byl autorem námětu, scenáristou, hlavním představitelem, režisérem a autorem hudby!), které se jako jediný dlouhý hraný film své doby programově vyhnulo dialogovým scénám (Chaplina tu ovšem poprvé slyšíme zpívat) bylo nesmírně odvážné i po obsahové stránce. Nikdo jiný v Hollywoodu by si v 30. letech nedovolil – byť v humorné formě – vylíčit společenské poměry s tak jasnozřivou úderností. Po Světlech velkoměsta, která se rodila těžce ve svízelných improvizacích, se Chaplin u svého dalšího filmu rozhodl pro detailní přípravu, která zabrala několik let a je na výsledku znát – "klasičnost" všeobecně obdivovaného Zlatého opojení zde režisér překonává právě tím, jak dokáže ve svém portrétu světa, nahlíženého tentokrát skeptičtěji a z mnohem více perspektiv, bez obav střídat motivy a nálady, aniž by se vzdal finální "ucelenosti" a katarze, kterou přinese nesmrtelný závěrečný obraz.

  • St 26

    Kniha z kina

    Prodejní malotrh knih, DVD a originálního papírenského zboží již podruhé v Ponrepu. Od 15 do 20 hod. budou dobří knihkupci a menší nakladatelé nabízet k prolistování i koupi knihy nejen o filmu. Těšit se můžete na NFA, SFÚ, Revolver Revue, Oikoymenh, Knihkupectví Ostrov, nakladatelství Bylo nebylo, Běží liška, Makovice, na Knihovnu Václava Havla, papírnictví VOALA, nakladatelství Stehlík a Baobab. Od 15.30 do 17.00 bude probíhat tvořivá dílna s Annou Pleštilovou na téma Flipbook, animovaná knížka do kapsy. A od 20.00 se bude boxovat! Buchty a loutky zahrají Rockyho IX. Vstupné na malotrh i dílnu je zdarma, na Rockyho IX zakoupíte v den konání lístky v pokladně kina Ponrepo (jednotná cena 100 korun).


    Buchty a loutky - Rocky IX

    Rocky IX, představení souboru Buchty a loutky
    Námět: Radek Beran
    Režie: Radek Beran a Buchty a loutky
    Výtvarný dozor: Bára Čechová
    Hudební dozor: Vít Brukner
    Hrají: Radek Beran, Marek Bečka/Tomáš Procházka, Vít Brukner
    Boxing, kissing, loutking. Příběh smutného boxera, jeho osamělých kamarádů a nepřátel - inscenace o pustém zoufalství a nemožnosti se postavit. Rocky je hrdina, má velké srdce, správný sen. A věří mu. Věří, že vstane a vyhraje. Pojďte do ringu a nechte si dát ještě jednu. A ještě a ještě a ještě... Jednotné vstupné: 100,- Kč.

  • Čt 27

    Hra o lásce a smrti / Otvírání studánek

    Režie → Alfréd Radok
    ČSR 1967, 1960 / 53 min.
    Hrají → Ota Sklenčka, Nina Jiránková, Josef Zíma

    „Je pro Radoka příznačné, že v předloze Romaina Rollanda zdůraznil motiv jakéhosi aristokratického ‚ghetta‘, obývaného odsouzenci rezolutně odseknutými od zbytku společnosti,“ napsal Jiří Cieslar.

    Otvírání studánek natočil Alfréd Radok rok po smrti Bohuslava Martinů. Byl zamýšlen jako součást stejnojmenného Radokova představení v Laterně magice. Scénická adaptace kantáty zkomponované roku 1955, na níž se podílel i mladý Miloš Forman, však zůstala až do roku 1966 zakázaná.

  • Pá 28

    Parohy

    Režie → Alfréd Radok – František Sádek
    ČSR 1947 / 74 min.
    Hrají → Oldřich Nový, Sylva Langová, Zdeňka Baldová

    V době třetí republiky, když Radok v Divadle 5. května zkoušel Vesnici žen, seznámil ho hudební skladatel Jiří Sternwald s režisérem Františkem Sádkem. Právě s ním pak Radok spolupracoval na snímku Parohy (1947), který se stal jeho první zkušeností s natáčením celovečerního filmu. Komedie o žárlivosti vynikala svými secesními kulisami a kostýmy, podíleli se na nich mimo jiné také Jiří Brdečka a scénograf Josef Svoboda. Ačkoli na dějové zápletce samotné nenalezl nic pozoruhodného, nezavrhuje Jiří Cieslar Parohy jako zbytečný experiment, ale přiznává snímku v dobové české produkci nepopiratelný význam: „Je to pokus o clairovskou veselohru ze skromného proudu české kinematografické neosecese, k níž sám Radok později přispěje svým Dědečkem automobilem.“


    Čtyři noci jednoho snílka

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Quatre nuits d' un rêveur
    Francie 1971 / CZT / 77 min.
    Hrají → Isabelle Weingartenová, Guillaume des Forêts, Jean-Maurice Monnoyer

    + krátký film Plastic People of the Universe / r. César de Ferrari / ČSR 1970 / 10 min.

    Nečekaně světlé dílo z tvorby „temného“ režiséra – v tomto paradoxu se film shoduje s názvem své předlohy: Bílé noci. Dostojevského román inspiroval v roce 1959 spisovatelova krajana Ivana Pyrjeva, ovšem mnohem šťastnější ruku měli při adaptování Bílých nocí neruští filmaři. Vedle Francouze Bressona to byli Ital Luchino Visconti, jehož Natálie pochází již z roku 1957, Američan James Gray, jehož inteligentní newyorská transpozice s názvem Milenci vznikla v roce 2008 nebo kazašský režisér Nariman Turebajev, který se svým Dobrodružstvím dostal letos v Karlových Varech do hlavní soutěže. Pařížská varianta z roku 1971 nese název Čtyři noci jednoho snílka. Aniž by se zřekl svých rigorózních formálních principů, natočil Bresson okouzlující (a místy dokonce lehce úsměvnou) studii o tom, z jak nepatrných pohledů a gest se rodí zamilovanost, o snílkovství jedněch a o věrnosti druhých. Jestliže se dá tvrdit, že v Bressonových filmech neexistuje žádné déjà-vu, protože vše u něj působí tak, jako bychom to v tuto chvíli na plátně viděli poprvé, pak to platí i pro lásku.

  • So 29

    Moulin Rouge

    Režie → John Huston
    Původní název → Moulin Rouge
    Velká Británie 1952 / CZT / 107 min.
    Hrají → José Ferrer, Colette Marchandová, Zsa Zsa Gaborová

    + krátký film Ignatia Amara / r. Tereza Vejvodová, k. Lubomír Krupka / ČR 2014 / 12 min. Kurz filmového vzdělávání NFA-Ponrepa a FAMU 201314 – vítězný snímek.

    Toulouse-Lautrec – ke 150. výročí narození

    Ve stopách malíře, jehož tvorbou se inspiroval, komponuje John Huston syté, ale matné barvy do větších, jen v odstínech se lišících celků, které tím, že rovnoměrně pohlcují světlo, potlačují iluzi trojrozměrnosti. Tohoto efektu není dosaženo laboratorní metodou, ale pomocí zvláštních filtrů, do té doby využívaných pouze k vytvoření dojmu mlhy v exteriérech. Již úvod filmu nás zavádí do prostředí dobových pařížských restaurací a kankánových tančíren, které byly Lautrekovým nejoblíbenějším námětem.


    Člověk bez osudu

    Režie → Lajos Koltai
    Původní název → Sorstalanság
    Maďarsko – SRN – Velká Británie 2005 / CZT / 140 min.
    Hrají → Marcell Nagy, Áron Dimény, Daniel Craig

    Cesta maďarského židovského chlapce do koncentračního tábora a jeho návrat do všední reality. Režijní debut známého kameramana je adaptací autobiografického románu Imreho Kertésze, za nějž především dostal spisovatel, publicista a překladatel v roce 2002 Nobelovu cenu.

  • Ne 30

    Ztracený případ

    Režie → Roman Štětina
    ČR 2014 / CZ / 90 min.

    Finále 2014 – Cena Jindřicha Chalupeckého

    Legendární detektiv na stopě zločinu. Filmová studie detektivního žánru zkoumá hranice mezi filmovou postavou a skutečným hercem, který ji ztvárňuje. Součástí projektu je spolupráce s významným grafikem a tvůrcem filmových plakátů Zdeňkem Zieglerem, který navrhl plakát i pro tento snímek. Jako ocenění pro výtvarné umělce do 35 let vznikla v roce 1990 Cena Jindřicha Chalupeckého. Letošními finalisty jsou Lucia Sceranková, Tereza Velíková, Richard Loskot, Martin Kohout a Roman Štětina, který si pro prezentaci své práce vybral kino Ponrepo. Vstup zdarma.


    Lunapark filmových vynálezů

    / 90 min.
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo a lunapark vynálezů / 90 min.

    Nešikovný fotograf / Francie 1907 / 3 min.
    Kočičí filmové studio / r. Nobuo Inada / Japonsko 1962 / 15 min.
    Jen počkej! II. / r. Vjačeslav Kotěnočkin, SSSR 1970 / 10 min.

    Ano, filmy se v kinech promítají už téměř 120 let. Promítání filmů ale předcházela dlouhá cesta větších či menších objevů a vynálezů, jež pomohly ke vzniku kinematografie. Společně se vydáme do světelného lunaparku, který dětem odhalí krásu a působivost praxinoskopů, kinesiskopů, zootropů i laterny magiky. Vybrané přístroje jsme rekonstruovali a přizpůsobili je tak, aby si malí diváci mohli vyzkoušet, jak fungují. Lunaparkem vás provedou na slovo vzatí odborníci bratři Auguste a Louis Lumièrové.