Program

05/2015 (Změnit)
  • Po 04

    Italky a láska

    Režie → Baldi, Ferreri aj.
    Původní název → Le Italiane e l’amore
    Itálie – Francie 1962 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Assuntina del Salentoová, Riccardo Fellini, Ida Galliová

    Nelo Risi / Svobodné matky
    Lorenza Mazzettiová / Děti
    Piero Nelli / Potupa
    Francesco Maselli / Dospívající mládež
    Giulio Questi / Svatební cesta
    Gianfranco Mingozzi / Kousnuta pavoukem
    Marco Ferreri / Nevěrníci
    Florestano Vancini / Odloučení
    Carlo Musso / Manželství
    Giulio Macchi / Úspěch
    Gian Vittorio Baldi / Zkouška lásky
    Zvláštní odrůdou v Itálii tak oblíbeného žánru povídkových filmů byl tzv. anketní film na určité téma, vykazující určitou sociologickou výpovědní hodnotu. Slavný scenárista Cesare Zavattini se devět let po projektu Láska ve městě (1953), známém i u nás, zaměřil na pokrytectví pozvolna bohatnoucí poválečné Itálie v otázkách partnerství a erotiky. Realizace se ujalo jedenáct začínajících režisérů, z nichž se později v italském filmu zvlášť výrazně prosadili Marco Ferreri, Gian Vittorio Baldi, Florestano Vancini nebo Francesco Maselli.


    Cesta k barikádám

    Režie → Otakar Vávra
    ČSR 1946 / 109 min. / 35 mm

    Uvádí Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia.

    Střihový dokument, jehož vznik inicioval ministr informací Václav Kopecký, využívá kromě zahraničních týdeníků a soukromých archivů také filmových záběrů pořízených během Pražského povstání sedmadvaceti českými kameramany ze zpravodajského a hraného filmu. Použitelného materiálu z posledních dnů války nicméně nebylo dostatek pro celovečerní stopáž a proto se tvůrci rozhodli pokrýt delší časový úsek. Film, jehož dynamická střihová skladba byla inspirována Kopalinovým Osvobozeným Československem i Caprovou sérií Proč jsme bojovali, tak rekapituluje vývoj událostí od Mnichova v září 1938 až po Prahu v květnu 1945. Právě druhou polovinu snímku, zpracovanou na základě deníku vojenského velitelství Bartoš, považovali již doboví recenzenti za jádro Cesty k barikádám. Záběry domácích kameramanů, mimo jiné Čeňka Zahradníčka, Jindřicha Brichty, Jana Stallicha nebo Karla Plicky, dodnes zůstávají neocenitelným historickým pramenem. A to navzdory dodatečně inscenovaným výjevům (příjezd dvou německých tanků na Staroměstské náměstí, schůze vrcholného orgánu odboje České národní rady, scéna s Vojenským velitelstvím Velké Prahy) a vyhrocenému tónu komentáře, napsaného v duchu radikální poválečné interpretace událostí. Černobílá démonizace Němců na jedné a heroizace Čechů na druhé straně ovšem nijak neumenšuje řemeslné kvality filmu. Dramatický spád, sugestivní hudební doprovod, působivá gradace – pro tyto kvality byla Cesta k barikádám po svém dokončení právem vydávána za mimořádný umělecký přínos poválečného československého filmu a využívána k zahraniční propagaci jak znárodněné kinematografie, tak politiky Národní fronty.

  • Út 05

    Čest a sláva

    Režie → Hynek Bočan
    Původní název → Honor and Glory
    ČSR 1968 / ENT / 82 min / 35mm
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Karel Höger / 82 min / 35mm

    České země na konci třicetileté války. Rytíř Václav Rynda z Loučky se po vítězství Habsburků pouští do donkichotského boje proti postupující rekatolizaci. Historicky věrný snímek je zároveň úvahou nad českou národní povahou. Hynek Bočan – jeden z režisérů nové vlny – za něj získal Pasinettiho cenu pro nejlepší zahraniční film na festivalu v Benátkách.

    Czech lands at the end of the Thirty Yearsʼ War. The knight Václav Rynda of Loučka embarks on a quixotic fight against the proceeding re-catholisation. The historically accurate film is at the same time a reflection on the Czech national character. Hynek Bočan – one of the directors of the New Wave – won with it the Pasinetti award for the Best foreign film at the film festival in Venice.


    Němá barikáda

    Režie → Otakar Vávra
    ČSR 1949 / 113 min. / 35 mm
    Hrají → Jaroslav Průcha, Barbara Drapińska, Jaroslav Marvan

    Uvádí PaedDr. Jindřich Marek, Vojenský historický ústav Praha.

    Již během Pražského povstání se Otakar Vávra údajně domluvil se spisovatelem Janem Drdou, že o květnových událostech natočí hraný film. Základem pro něj se o tři roky později stane vedle Drdovy povídkové knihy Vávrův střihový dokument Cesta k barikádám. Těžiště mozaikovitého vyprávění představují události z Holešovic, zvláště pak z původního Trojského mostu, který se barikádníkům dařilo bránit až do sedmého května odpoledne. Normy socialistického realismu jsou naplněny povýšením dělnické třídy, obětavě semknuté v boji proti fašistům, na ústředního kolektivního hrdinu. Němá barikáda, oceněná za svou „tematickou a ideovou závažnost“ státní filmovou cenou a dobovými recenzenty společně se Sirénou Karla Steklého vyzdvihována jako jeden z „nosných pilířů stavby našeho poválečného filmu,“ sice čerpá z dobových dokumentů a vzpomínek účastníků bojů, zároveň ale ve shodě s dobovou historiografií přeceňuje podíl Komunistické strany na zahájení a vedení povstání v neprospěch vojenského vedení. Šlo o předzvěst ještě radikálnějšího, ovšem dobovým společenským naladěním již méně opodstatněného překrucování historických fakt ve Vávrově normalizační válečné trilogii. Obsahová tendenčnost Němé barikády by nicméně neměla zastřít její umělecké kvality. Svým civilismem a snahou o záznam nekašírované reality snese srovnání s britskou dokumentární školou nebo díly italského neorealismu. K realistické iluzi přispělo natáčení převážně v autentických lokacích (kvůli uzavření mostu byla na tři měsíce výrazně omezena městská doprava), minimální přisvětlování scén, odpatetizované herectví nebo dokonce i dodržení charakteru počasí v jednotlivých dnech bojů.

  • St 06

    Michael Havas – Výpravy za vizuální antropologií IV.

    Julian Arahanga / Behind the Bush – Bohumír Lindauer
    Nový Zéland 2014 / 90 min. / HD

    Michael Havas vás zve na výpravu do své rodné země, na Nový Zéland. V roce 1874 připlul plzeňský rodák Bohumír Lindauer ke břehům Aoteoroy a rychle se proslavil jako portrétista maorských náčelníků a princezen. Absolvent vídeňské výtvarné akademie však záhy zjistil, že portrétní malířství nahradil nový vynález – fotografie. Nicméně několik stovek jeho maorských portrétů je dnes považováno za národní poklad. Nyní 44 z nich poprvé opustilo Nový Zéland a zamířilo na výstavu v Západočeské galerii v rámci programu Plzeň – evropské hlavní město kultury. Ve své sérii Behind the Bush, natáčené pro maorskou televizi, přináší Julian Arahanga (známý rolemi potetovaných rebelů ve filmech Kdysi byli bojovníky či Matrix) dramatické příběhy výrazných osobností Nového Zélandu. Hostem večera bude Roman Musil, ředitel Západočeské galerie v Plzni. Výstava Gottfried Lindauer (1839–1926), plzeňský malíř novozélandských Maorů bude zahájena 5. května.


    Pražský máj 1945

    / 90 min. / 35 mm

    Pásmo nesestavených profesionálních reportážních záběrů, z nichž některé byly použity v pozdějších střihových dokumentech, ale většina nebyla veřejnosti dosud představena. Materiály byly po desetiletí uchovány ve sbírkách NFA v podobě, jak byly natočeny jednotlivými kameramany v květnu 1945. Jedná se o bloky po přibližně deseti minutách, které jsou často dílem jedné osoby, která se pohybovala ulicemi Prahy během květnových událostí. Záběry uvnitř každého bloku spolu často prostorově ani časově nesouvisí, ale i díky této vlastnosti působí výjimečně bezprostředně a aktuálně. Řazení jednotlivých bloků pak bude zhruba chronologické – od bezstarostných jarních dní jakoby nic netušící protektorátní Prahy, po záběry z barikád, na odcházející Němce a přijíždějící sovětská vojska.

  • Čt 07

    Experiment

    Režie → Martin Frič
    Protektorát Čechy a Morava 1943 / 90 min. / 35mm
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář, Vítězslav Vejražka

    Dne 9. května si připomínáme sté výročí narození předního českého herce Vítězslava Vejražky, jemuž dal životní roli mlynáře Spáleného režisér František Vláčil v Ďáblově pasti. V dubnu jsme Vejražkův hlas slyšeli ve filmu Nesmrtelný příběh, kde do češtiny namluvil part Orsona Wellese. Nyní můžeme herce až do června vidět v Ponrepu v roli Václava z Dubé, kterou ztvárnil ve všech třech dílech Vávrovy husitské trilogie (Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem). Jako mladého synovce Zdeňka Štěpánka uvidíme Vejražku (skrývajícího se ještě pod pseudonymem Petr Vít) v dramatu Martina Friče Experiment, adaptaci stejnojmenného romaneta K. M. Čapka-Choda. Původní obrazy pro film namalovali František Tichý a Vladimír Sychra.


    Květnová revoluce 1945

    Režie → Václav Kostelecký
    / 90 min. / HD přepis 8 mm filmu

    + výběr amatérských filmů o květnových událostech 1945 ze sbírek NFA

    Uvádí PhDr. Stanislav Kokoška, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR / Ústav pro studium totalitních režimů.

    Jedinečné záběry Pražského povstání natočil během prvních květnových dnů na 8mm kameru Václav Kostelecký. Během okupace působil jako ekonom v Hospodářské skupině československého textilního a oděvního průmyslu, aby po válce přispěl k obnově československého hospodářství z pozice pracovníka OSN. První záběry svého filmu Václav Kostelecký pořídil již v pondělí třicátého dubna 1945 na Pražském hradě „vyzdobeném“ hákovými kříži, na Hradčanech, Malé Straně a Václavském náměstí. Prvního května, kdy vypuklo povstání v Přerově a dalších severočeských městech a kdy byla rozhlasem oznámena Hitlerova smrt, Kostelecký natočil stíhač tanků na Václavském náměstí nebo německé jednotky na náměstí Republiky. Právě tam strávil většinu dopoledne prvního dne povstání, v sobotu pátého května. Kromě přemalovávání německých nápisů, vyvěšování trikolóry a shazování Hitlerových podobizen se mu podařilo natočit dav lidí vítající před tehdejší kasárnou Jiřího z Poděbrad (dnešní Palladium) navrátivší se motorizovanou policejní četu. Sedmého května Václav Kostelecký točil u barikád na tehdejší Schwerinově třídě (dnes Vinohradská), na Korunní třídě a na náměstí Míru, kde zastihl vojáky generála Vlasova, mířící na pomoc povstalcům v boji o budovu Reálného gymnázia na Lobkovicově náměstí. Záběry „vlasovců“ jsou zvlášť historicky cenné při vědomí, jak usilovně byla jejich pomoc bojující Praze v poválečných letech marginalizována. Nejcennější záběry z pondělí osmého května pocházejí ze Staroměstského náměstí, kde vidíme neúspěšnou snahu hasit požár dnes již neexistujícího východního křídla Staroměstské radnice. Mezi osobami na náměstí se mihne i Matylda Špurková, tehdy devatenáctiletá dívka, která dala jméno jedné z bojových čet bránících radnici. Devátého května byl Václav Kostelecký přítomen vítání Rudé armády na Křižovnickém náměstí a následně se zúčastnil triumfální jízdy ruských tanků osvobozeným městem. Hodnotné jsou také záběry rozbombardovaného centra Prahy z desátého května, kdy na kbelském letišti přistála část československé vlády z Košic. Film končí vítáním Edvarda Beneše. Prezidentská kolona absolvovala 16. května cestu od Hlavního nádraží přes Václavské náměstí, Pařížskou třídu a Karlův most až na Pražský hrad, na němž mezitím československé vlajky nahradily nacistické prapory.

  • Po 11

    Bez lásky

    Režie → Barbara Sassová
    Původní název → Bez miłości
    Polsko 1980 / CZV / 97 min. / 35mm
    Hrají → Dorota Stalińská, Zdzisław Wardejn, Władysław Kowalski

    Celovečerní debut a zároveň nejznámější dílo jedné z předních žen-režisérek polské kinematografie vypráví příběh novinářky ženoucí se za kariérou bez jakýchkoli morálních skrupulí. Z festivalů v Mannheimu a v Gdaňsku si film odnesl Zlatý dukát a Cenu FIPRESCI.


    Vlasy

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Hair
    USA 1979 / CZT / 113 min. / 35mm
    Hrají → Treat Williams, Beverly D´Angeloová, John Savage

    Good morning, starshine!
    Miloš Forman: „Natáčení Vlasů byla mohutná akce se spoustou potíží a zmatků. Naštěstí ale po jedné koleji běželo všechno hladce: můj Oscar za Přelet nad kukaččím hnízdem omámil československé úřady natolik, že za mnou pustily Mirka Ondříčka, takže jsem konečně měl zase svého kameramana. A teprve když jsem ho měl, pochopil jsem, jak moc mi chyběl.“
    Let the sunshine in!

  • Út 12

    Koncert na konci léta

    Režie → František Vláčil
    Původní název → Concert at the End of Summer
    ČSR 1979 / ENT / 100 min / 35mm
    Hrají → Josef Vinklář, Jana Hlaváčová, Vlasta Fabianová

    Epizodu ze života skladatele Antonína Dvořáka pojal František Vláčil jako komorní esej o umělcových tvořivých fantaziích a předtuchách. Na scénáři Zdeňka Mahlera je zřejmá jistá příbuznost s Božskou Emou Jiřího Krejčíka z téhož roku či dokonce s pozdějším Formanovým Amadeem (1984). Stejně jako Dvořák i Destinnová bojuje s omezenými domácími poměry. A Amadeus jen náležitě rozvinul již v Koncertu navozený motiv mefistofelského protivníka.

    František Vláčil conceived the episode from the life of the composer Antonín Dvořák as an intimate essay about the artistʼs creative phantasies and premonitions. A certain affinity with The Divine Ema by Jiří Krejčík from the same year is apparent in the script or even with the future Amadeus (1984) by Miloš Forman. Similarly to Dvořák, Destinnová has to fight with the narrow-minded domestic circumstances, and in Amadeus, Mahler actually properly developed the motif of the mephistotelian opponent, already evoked in the Concert at the End of Summer.


    Abrahámovo údolí

    Režie → Manoel de Oliveira
    Původní název → Vale Abraão
    Portugalsko 1992 / CZT / 187 min. / 35mm
    Hrají → Leonor Silveiraová, Luis Miguel Cintra, Diogo Dória

    Abrahámovo údolí, volná, aktualizovaná a do Portugalska přenesená adaptace Paní Bovaryové, je naprosto netypický film. V době nezadržitelné audiovizuální inflace zázrak čistého filmu. Flaubertovi není film věrný doslovně, ale duchem. V tom je zároveň adaptací modelovou. (...) Respekt k Flaubertovi je na jednu stranu naprostý, protože Oliveira kinematograficky zvládá propast mezi ironií a smutkem, mezi občas přerušovanou lyrickou exaltací postav a jasnozřivě melancholickým vyprávěním mimo obraz. Na druhou stranu se filmař z výchozí struktury osvobozuje, když o pre-existující knize, kterou mají postavy filmu už přečtenou, diskutuje a důsledně ji komentuje takříkajíc z obou stran kamery. To není žádná modernost za každou cenu nebo snobismus pro pár vyvolených. (...) Vede nás to k tomu, abychom se odevzdali světlu a tvářím, které osvětluje. „Jsem stav duše, která kolísá,“ říká filmová Ema, čímž je charakterizována Oliveirova práce. Zachycuje v zastaveném čase obraz emoce, horoucnost ve slově či touhu v pohledu.

    Abrahámovo údolí je film, v němž každý obraz odkazuje k nutnosti a hledání. Filmařů s podobnými nároky je dnes velmi málo.
    Olivier Bruyn

    Zdá se, že všechny konstitutivní prvky (dekorace, hlas mimo obraz, dialogy) fungují svébytně a zdánlivě na sebe neodpovídají. Po pravdě řečeno se prakticky neutralizují a vytváří čistý pocit času mimo plátno. Chce se rovněž říci, že film nevidíme, ale pronikáme do něj. Abrahámovo údolí nabízí sled (sukcesi) vrstev, jimiž je třeba si razit cestu, abychom dospěli k odvrácené straně, k onomu „stavu duše, která kolísá,“ jaký zažívá Ema a divák navigující mezi slovy, obrazy a hudbou. V každém případě má Abrahámovo údolí z Oliveirových filmů nejvíce smyslnosti a poezie.
    Jacques Morice

    John Ford a Charles Chaplin – pro mne nejdokonalejší režisér vůbec – zůstávají ve své režii schováni. Ve většině filmů se kamerou hýbe podle libosti, aby se dělal biograf, aby se připomnělo, že někde vzadu stál režisér. To je únavné. Dobře jsem znal avantgardní kinematografii dvacátých let, kdy se hledalo a experimentovalo s filmovou řečí. Dnes je všechno vynalezeno, a tak zbývají zvláštní efekty, jinými slovy… cirkus. Já se pokouším být velmi přesný v tom, co dělám. Příběhy mých filmů jsou poměrně hluboké, občas těžko pochopitelné. Natáčím je tedy způsobem co nejjasnějším. Jiní režiséři vypravují příběhy bez jakékoli hloubky, ale rychle zatřesou povrchem, aby vytvořili víry a simulovali hloubku. Je třeba, aby kinematografie byla jasná, protože nic ostatního, vášně, city, život, jasné není.
    Manoel de Oliveira

  • St 13

    Nikdy nezapomenu jeho jméno

    Režie → Michael Winner
    Původní název → I'll Never Forget What's'isname
    Velká Británie 1967 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Oliver Reed, Orson Welles, Marianne Faithfullová

    Označit dílo režiséra Michaela Winnera za nezapomenutelné by bylo asi přehnané, ale bez zajímavosti rozhodně není. Mezi herci před kamerou najdeme Orsona Wellese, za kamerou pak nejžádanějšího českého mistra svého oboru před Ondříčkem: Otto Hellera (1896–1970). Obvykle se ještě dodává, že anglické slůvko fuck zaznělo z plátna vůbec poprvé v historii lidstva právě v tomto filmu, ale je otázka, zda světodějný význam tohoto přelomu docenili (nebo mohli docenit) čeští diváci oné doby. A hlavní téma Winnerovy velmi svižné, jízlivě satirické komedie ze swinging sixties? Zuřivý boj kreativního jedince proti světu, jemuž vládne reklama. Dávno tomu...


    Chladný ráj

    Režie → Bernard Šafařík
    Původní název → Das kalte Paradies
    Švýcarsko 1985–86 / CZT / 90 min. / HD
    Hrají → Nohemi Dragonnéová, Julius Effenberger, Berta Aligová
    Cyklus → Svět knihy

    Konfrontace obrazu blahobytné švýcarské demokracie s otřásající zkušeností přistěhovalců, vystavených neúprosné azylové politice. Na přání režiséra snímek nebude promítán z 35mm kopie. Film uvede autor scénáře, spisovatel Jaroslav Vejvoda. Více na http://www.svetknihy.cz/

  • Čt 14

    Psí dostihy

    Režie → Bernard Šafařík
    Původní název → Huderennen
    Švýcarsko 1983 / CZT / 89 min. / HD
    Hrají → Josef Charvát, Pavel Landovský, Sabine Rasserová
    Cyklus → Svět knihy

    Povídka Honička (s podtitulem Filmová satira ze života uprchlíků) vyšla roku 1985 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers v Torontu. Na přání režiséra snímek nebude promítán z 35mm kopie. Film uvede spisovatel Jaroslav Vejvoda. Více na http://www.svetknihy.cz/

  • Pá 15

    Putování mladého skladatele

    Režie → Georgij Šengelaja
    Původní název → Akhalgazrda kompozitoris mogzauroba
    SSSR – Gruzie 1985 / CZT / 96 min. / 35 mm
    Hrají → Gija Peradze, Levan Abašidze, Zurab Kipšidze

    Nikuša, hlavní hrdina tohoto tajemného příběhu, písně nepíše, ale sbírá, aby je – coby národopisec – zachoval pro příští generace. Vypravuje se z Tbilisi roku 1906 na venkov, vybaven mapkou oblastí, které stojí za to s nahrávacím zařízením navštívit. Netuší ale, že se stává podezřelým: vzhledem k událostem revolučního roku 1905 je považován za emisara připravujícího proticarské povstání. V jednom z rozhovorů označil Šengelaja svůj film, natočený na motivy románu Otara Čcheidzeho Bezejmenný vítr, za volnou paralelu k pozdějším procesům, v nichž příslušníci komunistické strany likvidovali starou gruzínskou aristokracii. Epizodní roli – paní Guranduchtiovou – v něm vytvořila Ketevan Orachelašviliová, jejímž životním příběhem se nechal inspirovat Tengiz Abuladze ve svém slavném Pokání (1984/1986), v době vzniku Šengelajova filmu ještě nepovoleného do distribuce.


    Žena bližního tvého

    Režie → Hugo Haas
    Původní název → Thy Neighbor’s Wife
    USA 1951 / CZT / 72 min. / 35mm
    Hrají → Cleo Mooreová, Hugo Haas, Ken Carlton
    Cyklus → Svět knihy

    Tragický milostný příběh z moravské vesnice 19. století o žárlivosti, nevěře a krvavé mstě.
    Před projekcí filmu proběhne prezentace knihy Milana Haina Hugo Haas a jeho (americké) filmy, která sleduje tvůrčí život tohoto českého herce a režiséra v americkém exilu a dopodrobna se zabývá snímky, které zde natočil v padesátých letech. Autor také pronese krátký úvod o Haasově americké tvorbě a filmu samotném.


    Impérium vrací úder

    Režie → Irvin Kershner
    Původní název → The Empire Strikes Back
    USA 1980 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Mark Hamill, Harrison Ford, Carrie Fisherová
    Cyklus → Midnight Movies

    Podle mnohých nejlepší (a nejtemnější) celovečerní epizoda space opery. Vesmír George Lucase, příliš těsný Davidu Lynchovi, který jej ale neskrývaně obdivoval. Hudba Johna Williamse. Han Solo Harrisona Forda. A možná nejromantičtější cliffhanger filmové historie.
    Bohatý doprovodný program. A samozřejmě - přijďte v kostýmu!"

  • So 16

    Pippi Dlouhá punčocha

    Režie → Olle Hellbom
    Původní název → Pippi Långstrump
    Švédsko – SRN 1969 / CZV / 91 min. / 35mm
    Hrají → Inger Nilssonová, Pär Sundberg, Maria Persson
    Cyklus → Svět knihy

    Jedna z nejslavnějších dětských hrdinek švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové čekala na filmové zpracování více než dvacet let. Film Olle Hellboma vzbudil novou vlnu obdivu k příběhu zrzavé, nebojácné dcery námořníka, která žije sama v kouzelné vile Vilekule.


    Staré pověsti české

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1952 / 77 min. / 35mm
    Cyklus → Svět knihy

    Stříbrná medaile prezidenta MFF v Benátkách 1953.

    Jedna z posledních příležitostí vidět snímek na 35mm kopii. Film Jiřího Trnky byl v NFA digitálně restaurován díky podpoře Ministerstva kultury a Plzni – Evropskému hlavnímu městu kultury 2015. NFA jej bude dále distribuovat v digitalizovaných kinech, ve spolupráci s Plzní 2015 vznikne DVD. O Trnkově filmu i o procesu jeho digitalizace a restaurování pojedná krátké úvodní slovo.

  • Ne 17

    Ostrov pokladů

    Režie → John Hough
    Původní název → Treasure Island
    Velká Británie – Itálie – Španělsko – Francie 1972 / CZV / 110 min. / 35mm
    Hrají → Orson Welles, Kim Burfield, Walter Slezak

    Je překvapivé a smutné, jak často se s Wellesem před kamerou setkáváme u projektů, které byly původně jeho vlastní (v naší přehlídce to bude ještě případ snímků Hlava 22 a Boj o Řím). Bylo to v únoru 1965 ve Španělsku, souběžně s prací na Falstaffovi, kdy Welles poprvé vklouzl do role jednonohého piráta, zákeřného Dlouhého Johna Silvera ze Stevensonova románu Ostrov pokladů. Natáčení je brzy přerušeno, snímek realizuje teprve o sedm let později dnes zcela zapomenutý John Hough. S velmi dobrým přijetím se setkal nejen představitel hlavní dospělé role, ale také film jako takový, především pak citlivá adaptace scenáristů Wolfa Mankowitze a O. W. Jeevese (za druhým z nich se samozřejmě skrývá Orson Welles).

  • Po 18

    Arthur Rubinstein

    Režie → François Reichenbach
    Původní název → Arthur Rubinstein: L’amour de vivre
    Francie 1968 / FRV / 85 min. / HD

    François Reichenbach (1924–1993), důležitý inspirátor a protagonista filmu Orsona Wellese F pro falzifikát (Pravdy a lži), patří k neslavnějším dokumentaristům generace francouzské nouvelle vague. Jeho celovečerní portrét Arthura Rubinsteina vznikl v roce 1968. Polský virtuoz (1887–1982), jeden z velkých klavíristů minulého století, zde interpretuje mj. díla Ludwiga van Beethovena, Ference Liszta, Fryderyka Chopina, Johannesa Brahmse a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.


    Mučedníci lásky

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1966 / 68 min. / 35mm / za účasti režiséra filmu
    Hrají → Petr Kopřiva, Marta Kubišová, Hana Kuberová

    + krátký film Zlatý slavík / r. Zdenek Zaoral / ČR 1968 / 9 min. / 35mm
    „Filmový šanson o touze po štěstí,“ jak své dílo charakterizovali Jan Němec a Ester Krumbachová, se skládá ze tří poetických povídek (Pokušení manipulanta, Nastěnčiny sny a Dobrodružství sirotka Rudolfa), jejichž hrdinové se setkají až v závěru.
    „Němec zfilmoval křehkost nálady čili vizualizoval subjektivní svět, který nemá logické kontexty a který nemůže být vyjádřen kauzalitou, pojmem analytického myšlení. Problém jak zfilmovat náladu, jak dát tomuto subtilnímu dění objektivní, vizualizovaný charakter, je proveden v dokonalé kontinuitě s dramatickým prvkem.“ Ivan Sviták

  • Út 19

    Romaneto

    Režie → Jaroslav Soukup
    Původní název → Romaneto
    ČSR 1980 / ENT / 85 min / 35mm
    Hrají → Viktor Preiss, Pavel Pavlovský, Radovan Lukavský

    Film volně propojuje události ze života spisovatele Jakuba Arbese se stylizovanými scénami z jeho díla. Fiktivní rovinu tvoří zhuštěná adaptace Arbesovy vrcholné prózy Svatý Xaverius, která položila základy české fantastické literatury. Teprve druhá celovečerní režie Jaroslava Soukupa patří k vizuálně nejpodmanivějším filmům raných osmdesátých let.

    The film freely interconnects events from the life of the writer Jakub Arbes with the stylized scenes from his works. The fictional level consists of a thickened adaptation of Arbesʼ supreme fiction The Saint Xaverius, which laid the foundations for the Czech fantastic literature. The so far only second long feature film of Jaroslav Soukup counts to the visually most captivating films of the early Eighties.


    Hlava 22

    Režie → Mike Nichols
    Původní název → Catch-22
    USA 1970 / CZT / 112 min. / 35mm
    Hrají → Alan Arkin, Art Garfunkel, Orson Welles

    V dnes již kultovně vyznávané Hlavě 22, antimilitaristické komedii z období druhé světové války, natočené v nádherném satirickém duchu i s výjimečným smyslem pro absurditu, jak jsou již obsaženy v původním stejnojmenném románu Josepha Hellera, sehrál Orson Welles roli generála Dreedlea. Dlouho usiloval o to, aby mohl snímek režírovat sám, ale v Miku Nicholsovi, režisérovi Absolventa a Kdo se bojí Virginie Woolfové, nakonec našel inteligentního partnera, který se nebál Wellesovy návrhy přijímat a rozvíjet, například co se týče postavení kamery a neortodoxní střihové skladby.

  • St 20

    Julie

    Režie → Fred Zinnemann
    Původní název → Julia
    USA 1977 / CZT / 112 min. / 35mm
    Hrají → Jane Fondová, Vanessa Redgraveová, Maximillian Schell

    Jedna z částí autobiografické knihy významné americké dramatičky a scenáristky Lilian Hellmanové Pentimento (výraz pro obraz, v němž prosvítá do jeho konečné podoby dřívější malba) tvoří námětový podklad předposledního hraného filmu Freda Zinnemanna. Začínající dramatička píše s pomocí a kritickou radou přítele Dashiela Hammetta svou první hru. Po jejím úspěšném uvedení se vydává do Evropy, hnána i steskem za přítelkyní, jež žije ve Vídni. Zinnemann prostřednictvím vzpomínek odhaluje nejen dávno vzniklé pouto dvou mladých žen, ale i nevyřčenou lásku Lilian k charizmatické a svéhlavé Julii. Touha a obdiv k přítelkyni z dětství nakonec zavede spisovatelku až do Berlína, když se zapojí do boje proti narůstající fašistické hrozbě. Z devíti oscarových nominací nakonec vítězné vavříny získal Jason Robards za ztvárnění Dashiela Hammetta, scenárista Alvin Sargent a Vanessa Redgraveová v roli Julie. V několika záběrech se zde poprvé na filmovém plátně objevuje Meryl Streepová.


    Konkurs / Odcházím

    Režie → Miloš Forman
    ČSR / USA 1963 / 1971 / CZT / celkem 130 min.

    Film Odcházím realizoval Miloš Forman už v Americe, vždy ho ale s nadsázkou označoval za „můj poslední český film“. Proč, to ukáže projekce tohoto snímku spolu s režisérovým – i fakticky – prvním českým filmem: Konkurs.
    U příležitosti francouzského uvedení Konkursu uveřejnily Cahiers du cinéma v lednu 1969 text bývalého šéfredaktora listu Jacquese Rivetta: „Podnětem pro středně dlouhý film byly pěvecké zkoušky několika zpěváků, víceméně amatérů. Tento esej, opus jedna formanovského díla, je možná jeho klíčem: Formanova genialita, v neustálé labilní rovnováze mezi intrikou a náhodou, záměrem a reportáží, režií a nezasahováním, si už začíná hrát s divákovými předsudky na kočku a na myš: jako u Lubitsche (ale víc v rovině dělání než vyprávění) mění každá sekvence již hotový soud. Čili soutěž otevřená – díky Milošově intervenci – i pro lest voyeurovu.“

  • Čt 21

    Laila

    Režie → George Schnéevoigt
    Původní název → Laila
    Norsko 1929 / CZT / 165 min. / 35mm
    Hrají → Mona Mårtensonová, Tryggve Larssen, Harald Schwenzen
    Cyklus → Norsk uke

    Sámská rodina žijící v nejsevernější části země zachrání život malé holčičce, dá jí jméno Laila a stará se o její výchovu. Jako mladá žena se Laila zamiluje do norského obchodníka a film se tak stává dramatem o kulturní a etnické identitě na pozadí jednoho z dominantních témat norské kinematografie dvacátých let – lásky napříč třídní a skupinovou příslušností. Film Laila se natáčel v severním Norsku, režíroval ho dánský filmař a v titulní roli se objeví švédská herečka (Mona Mårtenssonová). Stal se nejdražším norským němým filmem. Zároveň je příkladem mezinárodní povahy norské filmové tvorby a rozsáhlé spolupráce skandinávských zemí v éře němého filmu.

  • Pá 22

    Hon

    Režie → Erik Løchen
    Původní název → Jakten
    Norsko 1959 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Rolf Søder, Bente Børsumová, Tor Stokke
    Cyklus → Norsk uke

    První z pouze dvou celovečerních filmů v režii Erika Løchena, jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších norských filmařů. Hon pojednává o milostném trojúhelníku zasazeném do strohé horské krajiny a do Osla. Hon, napůl mučivé drama, napůl ironická brechtovská komedie, díky hravému užití retrospektiv, mluvených komentářů a několika vypravěčů nabízí chybějící propojení sebereflexe nejbláznivějších hollywoodských komedií čtyřicátých a padesátých let a modernistických přístupů francouzské nové vlny.

  • So 23

    Manželky

    Režie → Anja Breienová
    Původní název → Hustruer
    Norsko 1975 / CZT / CZT / 35mm
    Hrají → Anne Marie Ottersenová, Katja Medbøeová, Frøydis Armand
    Cyklus → Norsk uke

    Feministická klasika a jeden z nejdiskutovanějších norských filmů dvacátého století. Vznikla jako přímá reakce na snímek Johna Cassavetese Manželé v dílně tematicky i stylově všestranně nadané Anji Breienové. Snímek je natočen v improvizovaném dokumentárním stylu direct cinema podobném Cassavetesově dílu a sleduje tři ženy, které dělají totéž jako manželé ve výše zmíněném filmu – putují městem a nechají se strhnout impulzy, aniž by braly ohledy na své rodiny. Manželky jsou také prvním snímkem trilogie představující jedinečný projekt norské filmové historie. Navazující díly vznikly o deset a dvacet let později a trilogie tak odráží změny sociálního a kulturního kontextu sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, a to především s ohledem na roli jednotlivých pohlaví.

  • Ne 24

    Lunapark filmových vynálezů

    / CZV / 100 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek a lunapark filmových vynálezů

    Vizte vše, co tropí dnes kluci dva a jeden pes! / ČSR 1925
    Na nebi a na zemi / ČSR 1929
    Poplach na hradě / r. Bohumil Šejda / ČSR 1984
    Dita na poště / r. Viktor Kubal / ČSR 1967

    Ke vzniku filmu vedla zapeklitá cesta plná podivuhodných vynálezů. Praxinoskop, zoetrop, laterna magika či foloryt jsou ukázky předchůdců filmové kamery, s nimiž se návštěvníci setkají. Lunaparkem těchto aparátů provází bratři Lumièrové, na slovo vzatí odborníci. Po projekci následuje kinematografická dílna, na které si všichni vyzkouší, jaké to je rozpohybovat obraz.


    Studené stopy

    Režie → Arne Skouen
    Původní název → Kalde spor
    Norsko 1962 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Toralv Maurstad, Henny Moan, Alf Malland
    Cyklus → Norsk uke

    V prvních dvou desetiletích po druhé světové válce vzniklo několik filmů pojednávajících o nacistické okupaci Norska. Jedním z nejlepších, a jistě nejmrazivějších, je film Studené stopy. Patnáct let po válce se muž vrací do boudy v horách, kde se kdysi podílel na přesunu skupiny lidí na útěku, kteří následně zahynuli. Namísto důrazu na hrdinství hnutí odporu, který najdeme ve většině válečných snímků, se Arne Skouen – velice produktivní a sociálně uvědomělý režisér – rozhodl rozebrat odboj retrospektivně a vychází z témat selhání, viny, zrady a traumatu.

  • Po 25

    V zemi autora Božské komedie – pásmo k 750. výročí narození Dante Alighieriho

    / 79 min.

    Procházka Itálií / Il Nostro paese / Itálie 1962 / r. P. Mainardi / CZV / 26 min. / 35mm
    Dantovo peklo / L’Inferno / Itálie 1911 / r. Giuseppe de Liguoro, Francesco Bertolini, Adolfo Padovan / hrají: Salvatore Papa, Arturo Pirovano, Giuseppe de Liguoro / živá hudba Georgij Bagdasarov / CZT / 42 min. / 35mm
    Dantovské obrazy Renata Guttusa / Imagini Dantesche di Guttuso / Itálie 1961 / r. Libero Bizzari / CZV / 11 min. / 35mm

    Němé Dantovo peklo skýtá při každém zhlédnutí velké divácké potěšení, ne nepodobné tomu, jaké zažíváme nad zobrazením pekla (více či méně ovlivněným Dantovou nesmrtelnou básní) na obrazech malířů středověku či rané renesance. Za vznikem filmu Dantovo peklo stála skupina milánských mecenášů, převážně šlechticů, jako byl Giovanni Visconti, strýc Luchina Viscontiho. Inspirovali se příkladem Francie, kde v roce 1908 vzniklo sdružení Film d´art, usilující vůbec poprvé v historii o zařazení kinematografie mezi starší a respektované umělecké discipliny. Produkční firma Milano Films byla založena v roce 1910 a zahájila vlnu, která v roce 1913 vyvrcholí monumentální freskou Giovanniho Pastroneho Cabiria.


    Insomnie

    Režie → Erik Skjoldbjærg
    Původní název → Insomnia
    Norsko 1997 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Maria Mathiesenová, Stellan Skarsgård, Sverre Anker Ousdal
    Cyklus → Norsk uke

    Jeden z mnoha norských filmů, ve kterých se objevuje švédský herec Stellan Skarsgård. V tomto morálně víceznačném psychologickém thrilleru ze severního Norska, který je zároveň specificky skandinávský, ale také jednoznačně ovlivněný americkými žánrovými konvencemi, hraje detektiva, jenž se ocitne v neznámém prostředí, aby vyřešil místní vraždu. Za nespavostí stojí slunce, které v letních měsících na severu svítí dvacet čtyři hodin denně, i plíživá vina, která se dostavuje s pokračujícím vyšetřováním. V roce 2002 bylo do kin uvedeno hollywoodské přepracování v režii Christophera Nolana s Al Pacinem a Robinem Williamsem.

  • Út 26

    Jan Hus

    Režie → Otakar Vávra
    Původní název → Jan Hus
    ČSR 1954 / ENT / 125 min. / 35mm
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Jan Pivec

    Výpravný historický velkofilm. První díl velkoryse pojaté filmové trilogie, která zobrazuje husitské hnutí v českých zemích v první polovině 15. století. Hlavní postavou tohoto filmu je kněz a kazatel Jan Hus, jeden z prvních evropsky významných reformátorů katolické církve. Jeho život končí upálením na hranici v Kostnici roku 1415.

    An epic historical high-budget film. The first part of the generously conceived film trilogy which depicts the Hussite movement in Czech lands in the first half of the fifteenth century. The main figure of this film is a priest and preacher Jan Hus, one of the first significant European reformers of the Catholic church. His life ends in 1415 when he is burnt at the stake.


    Povídky z kuchyně

    Režie → Bent Hamer
    Původní název → Salmer fra kjøkkenet
    Norsko – Švédsko 2003 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Joachim Calmeyer, Tomas Norström, Bjørn Floberg
    Cyklus → Norsk uke

    Málokterý současný norský režisér má tak osobitý rukopis jako Bent Hamer. Ve stylizovaném, mírně surrealistickém snímku Povídky z kuchyně se opakuje několik motivů: osamělí postarší muži i snaha najít vědecké postupy, kterými by bylo možné měřit každodenní život. Příběh se odehrává v padesátých letech dvacátého století, kdy skupina švédských expertů přijíždí do Norska, aby pozorovala a zaznamenala provoz v kuchyních svobodných mužů. Snaží se vytvořit efektivní, logická pravidla pro uspořádání kuchyňských linek pro danou zákaznickou skupinu. Hamer rafinovaně a precizně zachycuje vznikající komunikaci mezi jedním z výzkumníků a předmětem jeho pozorování, která se odehrává převážně na omezeném prostoru malé kuchyně, a vytváří tak vlídnou komedii o maskulinitě, samotě a kulturních střetech.

  • St 27

    Vzdálená harmonie – Pavarotti v Číně

    Režie → DeWitt Sage
    Původní název → Distant Harmony
    USA 1986 / CZT / 77 min. / 35mm

    Miroslav Ondříček o svém setkání s Lucianem Pavarottim: „Znal jsem už různé filmové, televizní nebo literární hvězdy, ale operní hvězdy, to je něco zcela jiného. Ve speciálním letadle kromě Pavarottiho přivezli jeho oblíbené minerální vody, jeho vína, salámy, sýry, jeho rodinu, tlumočnice, přivezl si s sebou majitele oblíbené hospody, starostu města, v němž bydlí… Vzdálená harmonie patří k mým nejkrásnějším filmovým zážitkům, vrátil jsem se do mládí a točil coby kulhající padesátník jako kdysi ve zpravodajství.“ Ondříček nechal natočené záběry velkolepého turné Luciana Pavarottiho a italské opery po Číně – jako kdysi u Formanova Konkursu – překopírovat z formátu 16mm na 35mm, čímž obraz získal hrubší zrno a zároveň dokumentární punc autenticity. První uvedení v Ponrepu.


    Repríza

    Režie → Joachim Trier
    Původní název → Reprise
    Norsko 2006 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → Anders Danielsen Lie, Espen Klouman Høiner, Viktoria Wingeová
    Cyklus → Norsk uke

    Joachima Triera, nejvýraznější tvůrčí osobnost současného norského filmu, zřetelně ovlivnil nejen Truffaut (mj. Jules a Jim), ale tradice evropského filmu v jejím celku. Zatímco Trierův nejnovější film letos pronikl až do hlavní soutěže v Cannes, v naší přehlídce představíme jeho mezinárodně ceněný celovečerní debut. Snímek, zároveň satirický i láskyplný, dojemný i velmi vtipný, je jiskřivým portrétem jedné generace a věnuje se přátelství a lásce, literárním ambicím i duševnímu onemocnění. Děj se odehrává v Oslu a v Paříži a sleduje příběh dvou začínajících spisovatelů v přerušovaných útržcích se skoky na časové ose a střídajícími se úhly pohledu, alternativami, jak by se události mohly vyvíjet.

  • Čt 28

    Veřejné přednášky a diskuse

    Blok tematických přednášek pořádaný v rámci Kameramanských dnů Praha 2015.

    Program bude mimo jiné věnován grantu na experimentální film Státního fondu kinematografie a nově otevřenému Cineportu Ostrava. Přesný program bude zveřejněn na Facebooku a webových stránkách pořadatele (www.filmfestivalostrava.com).
    Vstup volný v rámci kapacity.


    Kameraman Walter Lassally uvádí

    Walter Lassally se narodil v roce 1926 v Berlíně. Je držitelem Oscara za snímek Řek Zorba (r. Michail Kakojannis). Společně s Karlem Reiszem stál u zrodu tzv. free cinema. Stálá spolupráce s režisérem Tony Richardsonem (nejznámější jsou jejich filmy Tom Jones a Osamělost přespolního běžce) vedla k bohaté kariéře v Hollywoodu. Lassally získal v roce 2008 Cenu American Society of Cinematographers za celoživotní dílo. Po natočení snímku Řek Zorba přesídlil na mnoho let do Řecka. Je členem americké (ASC) a britské (BSC) kameramanské asociace.

    Karel Reisz – Tony Richardson / Maminka to nedovolí / Momma Don’t Allow / Velká Británie 1955 / CZT / 21 min. / 35mm
    Krátkometrážní film režisérů Karla Reisze a Tonyho Richardsona je považován za jeden z prvních počinů free cinema. V roce 1954 získali Reisz a Richardson grant od Britského filmového institutu na svůj krátký experimentální film. Film byl natáčen v zimě 1954-1955 a zachycoval sobotní noční život jazzového klubu Wood Green na severu Londýna. Dokumentární 16mm kamera Waltera Lassallyho nahlíží do života příslušníků dělnické třídy. Snímek plný hudby a tance je nejen přehlídkou stylu subkultury „teddy boys“ a tzv. „toffs“, vetřelců z vyšších společenských vrstev. Premiéra filmu se konala pátého února 1956 v rámci projekce Free Cinema. Skupina mladých filmařů tak představila svůj manifest nového, naturalistického, kritického a hlavně bezprostředního filmového pohledu na anglickou společnost padesátých let.

    Lindsay Anderson / Poznamenané děti / Thursday’s Children / Velká Británie 1955 / CZT / 20 min. / 35mm
    Podle dětské říkanky, která pomáhá dětem zapamatovat si dny v týdnu, děti narozené ve čtvrtek mají dalekou cestu. Podobně jako čtyřleté děti z Královské školy pro hluché (The Royal School for Deaf) v anglickém městě Margate. Krátký dokument režiséra Lindsaye Andersona s komentářem Richarda Burtona provází světem hluchých dětí, které sledují výuku o zvuku a slovech, které před tím nikdy neslyšely. Netradičními cvičeními a hrami poznávají slova, snaží se k nim přiřadit významy, číst je ze rtů a dokonce se pokouší o vlastní řeč. Snímek Poznamenané děti získal Oscara za nejlepší krátký dokument roku.


    Kapka medu

    Režie → Tony Richardson
    Původní název → A Taste of Honey
    Velká Británie 1961 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Rita Tushinghamová, Dora Bryanová, Robert Stephens

    Režisér Tony Richardson natočil tento film v roce 1961 podle stejnojmenné divadelní hry Shelagh Delaneyové. Hlavní hrdinkou tragikomického příběhu je sedmnáctiletá Jo, která žije s násilnickou a promiskuitní matkou Helen. Útěchu se snaží hledat nejprve u černošského námořníka Jimmyho a následně u homosexuálního přítele Geoffreye. Rita Tushinghamová (Jo) a Murray Melvin (Geoffrey) získali ceny za hlavní herecký výkon na festivalu v Cannes.

  • Pá 29

    Dantovo peklo

    Režie → Harry Lachman
    Původní název → Dante’s Inferno
    USA 1935 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Spencer Tracy, Henry B. Walthall, Claire Trevorová

    Navzdory názvu se v tomto případě nejedná o další vizualizaci Božské komedie, ale o pokus přenést některé její motivy do dramatu z Ameriky třicátých let minulého století. Z němého Dantova pekla z roku 1924 (Dante’s Inferno, r. Henry Otto) se zde nicméně cituje. V moderním příběhu hraje Spencer Tracy neukotveného muže pronásledovaného smůlou a bídou, který se rozhodne zvrátit svůj osud, i kdyby se měl vrhnout do područí hříchu. Tracyho partnerkou je Claire Trevorová (mj. Přepadení, 1939), role kazatele je jako stvořená pro Henryho B. Walthalla (mj. Zrození národa, 1914-15). V taneční scéně se na plátně poprvé objevila Rita Hayworthová, budoucí druhá žena Orsona Wellese a jeho Dáma ze Šanghaje (1946).


    Decasia

    Režie → Bill Morrison
    Původní název → Decasia
    USA 2002 / Blu-ray / s úvodem režiséra

    Americká národní knihovna Library of Congress zařadila film Decasia do National Film Registry, tj. na seznam těch amerických filmů, které mají být přednostně uchovávány pro budoucí pokolení (jako v pořadí 625. snímek – první z 21. století). Decasia je přitom film, který tematizuje právě dějiny americké kinematografie (a její stárnutí, destrukci a mizení), z děl tzv. rané éry cituje především ze dvou snímků: Poslední Egypťan (The Last Egyptian, 1914, režie a hlavní role J. Farrel MacDonald) a Pravdymilovný Tulliver (Truthful Tulliver , 1917, produkce Thomas H. Ince, režie a hlavní role William S. Hart ). Sofistikovaná montáž v rytmickém kontrapunktu s hudební složkou staví na odiv samu materialitu filmového média a nabízí doslova tělesný zážitek.
    Režisér Bill Morrison (nar. 1965) bude hostem Ponrepa na pozvání konference Dis/Appearing, pod záštitou odborného čtvrtletníku Národního filmového archivu Iluminace.

  • So 30

    Bostoňanky

    Režie → James Ivory
    Původní název → The Bostonians
    Velká Británie 1984 / CZV / 112 min. / 35mm
    Hrají → Vanessa Redgraveová, Christopher Reeve, Madeleine Potterová

    Se jménem Henryho Jamese je v americké klasické literatuře spojován nástup nového směru „zjemnělé tradice,“ jenž dosavadní přímočarý realismus obohatil o složité předivo psychologie a motivací postav. Bostoňanky promítají zvolené téma počátků feminismu v Americe do názorového konfliktu mezi mužem a ženou, kteří zápasí o mysl i tělo nadějné řečnice – dívky, před níž se otevírají taje ženské dospělosti. Filmové zpracování režiséra Jamese Ivoryho se věrně drží stylu literární předlohy. Ztvárnění hlavní role vyneslo Vanesse Redgraveové nominaci na Oscara a cenu na festivalu v Dillí.

  • Ne 31

    Pan Ponrepo jede na prázdniny

    / CZV / 240 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    slavnost v předvečer Dne dětí s projekcí

    Prázdniny pana Hulota / r. Jacques Tati / Francie 1953
    Krtek a autíčko / r. Zdeněk Miler / ČSR 1963
    Modrý kocourek / r. Vladimír Lehký / ČSR 1960
    U hrnčíře / r. Ludvík Kadleček / ČSR 1967
    Rybáři / r. Václav Bedřich / ČSR 1988

    Pan Ponrepo si jede odpočinout, aby načerpal síly do nového školního roku. Rozloučí se s dětmi pohádkami, groteskou a nejrůznějšími atrakcemi. Oslaví tak den dětí ve velkolepém filmovém stylu, jak se na zakladatele prvního stálého kina v Praze sluší a patří. Zváni jsou všichni, malí i velcí, mladí i starší. Program v kinosále bude doprovázen venkovními hrátkami, nejrůznějšími soutěžemi a dílnami na dvoře Konviktu, kde kino Ponrepo sídlí.