Program

02/2015 (Změnit)
  • Ne 01

    Lunapark filmových vynálezů

    / 90 min.
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo a lunapark vynálezů / 90 min. / 30mm / od 5 let

    Ano, filmy se v kinech promítají už téměř 120 let. Promítání filmů ale předcházela dlouhá cesta větších či menších objevů a vynálezů, jež pomohly ke vzniku kinematografie. Společně se vydáme do světelného lunaparku, který dětem odhalí krásu a působivost praxinoskopů, kinesiskopů, zootropů i laterny magiky. Vybrané přístroje jsme rekonstruovali a přizpůsobili je tak, aby si malí diváci mohli vyzkoušet, jak fungují. Lunaparkem vás provedou na slovo vzatí odborníci bratři Auguste a Louis Lumièrové.


    Muž od sněžné řeky

    Režie → George Miller
    Původní název → The Man from Snowy River
    Austrálie 1982 / CZV / 89 min. / 35mm
    Hrají → Kirk Douglas, Tom Burlinson, Terence Donovan

    Příběh na motivy poémy předního představitele australských „básníků buše“ A. B. Patersona o honákovi koní, který se po smrti otce pokouší zachránit upadající farmu. Obliba filmu čerpá z nevšedních přírodních scenérií, hereckého obsazení (zejména dvojrole pro Kirka Douglase) a odborníky ceněného soundtracku Bruce Rowlanda.

  • Po 02

    Sůl pro Svanetii

    Režie → Michail Kalatozov
    Původní název → Džim Švante
    SSSR 1930 / CZT / 47 min. / 35mm

    + Neznámé Rusko / Die Geheimnisse der Kalmückensteppe / r. August Kern / Švýcarsko 1923 / CZT / 38 min. / 35mm

    Etnografický dokument o Horní Svanetii, kavkazské oblasti, odříznuté od okolního světa řetězem hor, natočil Michail Kalatozov na základě reportáží dramatika a publicisty Sergeje Treťjakova, jedné z nesčetných obětí stalinského režimu. Hornosvanetská vesnička Uškul si ještě v době vzniku filmu uchovávala dávné obřady a rituály (např. obětování zvířat). Drsné klima, bída a nedostatek soli ztěžovaly horalům život. Každoročně proto odcházeli muži za výdělkem do údolí (Dolní Svanetie). Jako předfilm uvedeme ojedinělý švýcarský dokument z roku 1923, zachycující život kočovných kmenů v astrachaňských stepích.


    Tristana

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Tristana
    Španělsko – Itálie – Francie 1970 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Catherine Deneuveová, Fernando Rey, Franco Nero

    Osm let trvalo, než se vlny skandálu kolem Viridiany uklidnily natolik, aby Buñuel mohl ve své vlasti natočit další věhlasné dílo španělské kinematografie, Tristanu. Buñuelovi, jehož adaptaci Galdósova románu se zpočátku vyčítal chlad, zde byla blízká především postava dona Lopeho (Fernando Rey). Tomu se stane osudnou nejen titulní hrdinka, zabíjí ho i nezadržitelný konec jedné epochy s jejími mravy a rituály. Mladou Tristanu nejlépe charakterizují otázky, pro ostatní nepochopitelné: který ze dvou kousků dortu si má vybrat, který ze dvou stejných sloupů se jí víc líbí, kterou ze dvou ulic se má vydat? Životní cesta ji nakonec připraví o sny, ideály, o panenství i o nohu, za což se hlavnímu viníkovi, svému muži, pomstí. Ale v poslední minutě ji v bleskovém zpětném chodu Buñuel vrátí na počátek příběhu, volba mezi možnostmi může opět začít, nic nestojí psáno.

  • Út 03

    Tajemství krve

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1953 / ENT / 96 min. / 35 mm
    Hrají → Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek, Jiřina Petrovická

    Snímek o objeviteli čtyř krevních skupin a propagátorovi dárcovství krve dr. Janu Janském vznikl v době nejtužších politických represí. Autoři scénáře Martin Frič a Jan Werich se přesto vyhnuli šablonovitému vyprávění a vytvořili živoucí portrét výjimečného vědce na spletitém historickém pozadí pozdního Rakouska-Uherska. Film byl následně vybrán do hlavní soutěže festivalu v Benátkách.

    The film about the discoverer of four blood groups and the propagator of blood donation Dr. Jan Janský was made in the time of the severest political repressions. The authors of the script Martin Frič and Jan Werich were nevertheless able to avoid schematism in narration and created a living portrait of an exceptional scientist on the complex background of the late Austria-Hungary. The film was selected in the main competition at the film festival in Venice.


    Velký večer Borise Barneta

    Cyklus → Bolšoj BB

    Činžák na Trubné ulici / Dom na Trubnoj
    SSSR 1927 / hrají: Vladimir Fogel, Sergej Komarov, Vladimir Batalov, Aněl Sudakevičová, Boris Barnet / CZT / 62 min. / 35mm

    Asi nejvtipnější raný Barnet je vizuálně nápaditou satirou na bytové potíže v porevoluční Moskvě.

    Na březích modrého moře / U samogo siněgo morja
    SSSR 1935 / hrají: Jelena Kuzminová, Lev Sverdlin, Nikolaj Krjučkov, Semjon Svašenko / CZT / 67 min. / 35mm

    Půvabná Máša vede brigádu rybářského kolchozu na ostrůvku, na nějž Kaspické moře vyvrhne dva mladé muže, Rusa a Ázerbájdžánce. Oba přátelé se do dívky zamilují, Máša ale myslí na svého vzdáleného ženicha. Na březích modrého moře je zasněná, třpytivě lyrická komedie s roztouženými přímočarými hrdiny. Místo, aby skrýval viditelné meze dosud nevyzrálé techniky a dodával své historce věrohodnost, snaží se Barnet získat si diváka jinak: počínaje prvními vteřinami proudí z plátna čirá radost, těžko popsatelná krása. Režisér Otar Ioseliani prohlásil o filmu Na březích modrého moře: „Ten film je drahokam, zázračná věc, pomník životu, lásce, radosti a věrnosti.“

  • St 04

    Vše o Evě

    Režie → Joseph L. Mankiewicz
    Původní název → All About Eve
    USA 1951 / CZT / 128 min. / 35mm
    Hrají → Bette Davisová, Anne Baxterová, George Sanders

    Šest Oscarů pro fragmentárně budované vyprávění, v němž několik vypravěčů nahlíží na hlavní hrdinku zvenčí a skládá zpětně příběh o mladé ambiciózní herečce, směřující bez jakýchkoli skrupulí za divadelním úspěchem. Snaha o iluzi (před světem, před sebou samým, před divákem) je, jako v jiných Mankiewiczových filmech, zpochybněna: kamera snímá herce, kteří hrají postavy, jež vytvářejí na jevišti i v životě několik dalších rolí. Toto nasazování a odkládání masek vytváří spletitý labyrint, který je výsledkem permanentní duševní přetvářky a který Mankiewicz umocňuje skrze důmyslně vystavěné dialogy a bohatě dekorovaný scénický prostor.


    Noc na křižovatce

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Nuit de carrefour
    Francie 1932 / CZT / 71 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Renoir, Georges Térof, Winna Winifriedová

    + krátký film Děvčátko se sirkami / Francie 1927 / 28 min. / 35mm

    „Člověk cítí bázeň tváří v tvář tomuto podivnému a poetickému filmu.“
    Godard

    Noc na křižovatce vznikla patnáct let předtím, než Jean Cocteau uspořádal v Biarritzu první „festival prokletých filmů“. Co je to prokletý film? Rozhodně to není mistrovské dílo – těch natočil Renoir víc než dost; není to ani jeho opak. Prokletý je film tehdy, když jde neomaleně proti všem očekáváním nejen běžného, ale i náročného diváka – je to film, jaký by „správně neměl být“. Nikdy se z vypískaného díla nestane všeobecně uznávanou klasikou (jako se to stalo Pravidlům hry), jednou provždy zůstane určen jedincům, kteří dokáží „vidět víc“. Kdo jiný by se měl zamilovat do Noci na křižovatce, než Jean-Luc Godard, který z nerespektování pravidel udělal metodu; některé z nejnadšenějších vět na adresu Noci na křižovatce pocházejí právě od něj. Že se film velmi líbil Georgesu Simenonovi, je už překvapivější. Čtyři pozdější snímky podle stejné předlohy, které vznikly v letech 1962, 1969, 1984 a 1992, odvyprávěly Simenonův detektivní příběh v obvyklém duchu. Oproti nim je tento nejranější film s postavou komisaře Maigreta (Renoirův bratr Pierre, který ho hraje, se Simenonovi taktéž zamlouval víc než pozdější filmoví Maigretové, velkého Gabina nevyjímaje) spontánním surrealismem, proti němuž nám bude připadat i tak svébytná a atypická simenonovská adaptace, jakou byl nedávný mistrovský snímek Bély Tarra Muž z Londýna, jen jako solidní umělecký film. Poezie prokletého filmu vzniká jinak, je záhadou sám o sobě, absolutně nenaplňuje očekávání správně vyprávěného žánrového filmu, „správného“ hraní, rozzáběrování, střihu, ozvučení, postsynchronů. Je plný náhlých skoků, hrbolů, zrádných výpustek, nebo naopak obsesivních opakování určitých záběrů. Nic v něm neplyne ladně, jeho estetika je nehledaně „syrová“. Není ani „správně špatný“ (není totiž vůbec špatný). Je ale samozřejmě noční můrou všech vyznavačů „dobrého řemesla“, kteří otravovali atmosféru už v Renoirově době a za našich dnů chytrácky blogují na internetových databázích a absolvují filmového školy, aby nás pak ohromovali svými na míru střiženými artovými produkty. Punc prokletosti Noci na křižovatce ještě podpořil velký časový odstup a to, v jakém rozsahu (a kráse!) se zub času podepsal na kopii, kterou uvidíme. Koho zajímá dokonalost, měl by tohoto Renoira raději vynechat. Je to nemožný film.

  • Čt 05

    Modrý anděl

    Režie → Josef von Sternberg
    Původní název → Der blaue Engel
    Německo 1930 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Emil Jannings, Marlene Dietrichová, Hans Albers

    Film superlativů. Nejlepší film Josefa von Sternberga – přitom jeho jediný německý. Mistrovské dílo, už ve své době nesmírně divácky úspěšné a dnes obestřené několika závoji mýtu, vždy znovu obnovovaného. Film, který sice proslulost Marlene Dietrichové zdaleka nezaložil (i když se to nesmyslně v mnoha příručkách tvrdí), ale dodal jí onen sternbergovský „touch“, onu auru, kterou si dovedla uchovat po celý zbytek své dlouhé kariéry – a vlastně i po smrti. Ve své době i mimo Německo podstatně známější Emil Jannings využil roli „profesora Neřáda“ ze stejnojmenné předlohy Heinricha Manna ke své největší herecké kreaci ve zvukovém filmu. Marlenin vábný a krutý způsob přednesu, její písně, Janningsovo chroptění poníženého individua, hluky a ruchy pokleslého šantánu, školní třídy, profesorova příbytku jsou v tomto průkopnickém zvukovém snímku neméně působivé než osvětlení, ještě jednou těžící z nejlepších tradic předchozí němé expresionistické éry.

  • Pá 06

    Charly

    Režie → Ralph Nelson
    Původní název → Charly
    USA 1968 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Cliff Robertson, Claire Bloomová, Ruth Whiteová

    Hlavní hrdina nezávislého sci-fi dramatu se podrobí vědeckému experimentu, který po radikálním navýšení inteligence promění jeho osobnost. Za účelem zobrazení různých mentálních stavů zkombinoval Ralf Nelson techniky rozděleného plátna, zpomaleného záběru, mrtvolek či rapidmontáže s hudebním doprovodem Raviho Shankara. Film získal Zlatý globus za nejlepší scénář a Oscara za mužský herecký výkon v hlavní roli.


    Zlatý věk

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → L’Age d’or
    Francie 1930 / CZT / 58 min. / 35mm
    Hrají → Lya Lysová, Gaston Modot, Max Ernst

    Surrealismus není umělecký směr, ale způsob bytí a nazírání, filosofie, která nutí k „přehodnocení všech hodnot“. To je myšlenka, která se u André Bretona trvale vrací, stejně jako dnes u Jana Švankmajera. Vrcholná realizace surrealistické ideje v kinematografii 20. století se jmenuje Zlatý věk. „Jde nepochybně o nejpřesnější studii, kterou lze o lidských mravech vypracovat, vytvořenou bytostí, která nás převyšuje, jako my převyšujeme mravence. Film odhalující. Dohodnout se na čemkoli s osobami schopnými smát se epizodám o krávě a dirigentovi je zbytečné,“ zapsal si po premiéře do deníku Jean Cocteau.

    Šimon na poušti / Simon del desierto
    Mexiko 1965 / hrají: Claudio Brook, Silvia Pinalová, Jesús Fernández / CZT / 42 min. / 35mm

    Asketický mnich z první poloviny pátého století se pro své „vydělení“ ze světa, na nějž bude po celé roky doslova shlížet z výšky svého sloupu, rozhodne z vlastní vůle. Volí tedy opačnou cestu než Nazarin, který chtěl žít evangeliem uprostřed lidí. Oba muži víry prohrávají, ale kde má Nazarin nárok na tragickou velikost, zbývá pro Šimona poloha černé grotesky. Buñuel tentokrát popustil uzdu své filmařské zdrženlivosti snad nejvíce od dob Andaluského psa a Zlatého věku. Pověstný střih, který hrdinu bez varování přenese v dějinách o patnáct set let dopředu, nás o výsledku křesťanova boje se Satanem nenechá na pochybách.

  • So 07

    Princové

    Režie → Tony Gatlif
    Původní název → Les princes
    Francie 1983 / CZT / 93 min. / 35mm
    Hrají → Gérard Darmon, Muse Dalbrayová, Céline Militonová

    První film z Gatlifovy volné trilogie (následovaný dokumentem Latcho Drom a úspěšnou komedií Gádžo dilo) zobrazuje život jedné romské rodiny na okraji Paříže. Bez falešného romantizování a s humorným odstupem přibližuje její tradice, zvyky, soužití s bílou majoritou a – samozřejmě – vynikající hudbu.


    Leviatan

    Režie → Andrej Zvjagincev
    Původní název → Leviafan
    Rusko 2014 / CZT / 140 min. / Blu-ray
    Hrají → Vladimir Vdovičenkov, Alexej Serebrjakov, Jelena Ljadova

    Letošní ruský kandidát na Oscara, upřímně nenáviděný všemi hodnostáři putinovské říše a odsouzený oficiálními médii. Příběh jedince bojujícího proti vrchnosti – v žánru, jaký nevyhnutelně určila země vzniku.

  • Ne 08

    Pohádkové pásmo

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo a výtvarná dílna / 90 min. / 35mm / od 3 let

    Jak krtek ke kalhotkám přišel / r. Z. Miler / ČSR 1957
    Tylínek / r. L. Palečková, v. J. Paleček / ČSR 1977
    Babička vypráví pohádku / r. a v. J. Kluge podle J. Lady / ČSR 1973
    Procházka pana Pipa / r. B. Dvořák, v. S. Holý / ČSR 1983
    Jak Žofka pořádala sportovní den / r. M. Macourek, J. Doubrava, A. Born / ČSR 1986

    Poštovní muzeum v Praze pořádá výstavu děl předních českých ilustrátorů nazvanou Ilustrace pro malé a velké. Ve spolupráci s ním jsme proto připravili pohádkové pásmo složené z filmů natočených tvůrci či výtvarníky, jimž je expozice v muzeu věnovaná. Kdo by neznal Zdeňka Milera a jeho Krtečka, či Adolfa Borna a jeho opičku Žofku? Ukažte dětem, jak tyto postavičky vyniknou na velkém plátně. Po projekci se uskuteční tematická – pošťácká – výtvarná dílna.


    Zajatec Druhé avenue

    Režie → Melvin Frank
    Původní název → The Prisoner of Second Avenue
    USA 1975 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Jack Lemmon, Anne Bancroftová, Gene Saks

    Neil Simon adaptoval pro film svou vlastní divadelní hru, úspěšně reprízovanou na Broadwayi začátkem sedmdesátých let. Děj černé komedie o manželském páru, který se ocitnul „na pokraji nervového zhroucení“ po sérii neštěstí (vyhazov z práce, vykradený byt, dotěrní sousedé), je prostoupen brilantně napsanými, sarkastickými dialogy.

  • Po 09

    Ďábelská rapsodie

    Za-la-Mort / Za-la-Mort / r. Emilio Ghione / hrají: Emilio Ghione, Kally Sambuciniová, Alberto Collo, Fernanda Battiferriová / 17 min. / 35mm

    Z tvorby Emilia Ghioneho se v NFA zachovalo pouhých pět set metrů, jde nicméně o reprezentativní ukázku z nejproslulejšího díla tohoto klasika raného italského filmu, z kriminální fantazie Za-la-Mort, v níž si přízračně mondénní Emilio Ghione sám zahrál titulní úlohu.

    Svéhlavička Mabel / Mabelʼs Wilful Way / r. Mack Sennett / hrají: Mabel Normandová, Roscoe Arbuckle, Edgar Kennedy / 10 min. / 35mm

    Historické setkání Macka Sennetta s Charlesem Chaplinem je v roce 1915 už minulostí a vrchnímu režisérovi Keystone Studios nezbývá, než pilně pokračovat v práci s herci, kteří mu zachovali věrnost: s ženskou veseloherní hvězdou Mabel Normandovou a s korpulentním Roscoem Arbucklem, zvaným Fatty.

    Z primadony žebračkou / Niščaja / r. Jakov Protazanov / hrají: Natalija Lisenko, Ivan
    Mozžuchin, Nikolaj Branickij / 42 min. / 35mm

    Nejznámější společný počin koryfeje ruského předrevolučního filmu Jakova Protazanova s hereckou dvojicí Mozžuchin – Lisenko, jež si u dobového publika vydobyla stejnou oblibu jako konkurenční dánské duo Valdemar Psilander – Asta Nielsenová.

    Ďábelská rapsodie / Rapsodia Satanica / r. Nino A. Oxilia / hrají: Lyda Borelliová, Andrea
    Habay, Ugo Bazzini, Giovanni Cini / 19 min. / 35mm

    Hostina pro oko pravého filmového znalce: velká gesta, vášnivé záchvěvy těl, barva. Svůj podvodný pakt tentokrát uzavírá lstivý Mefistofeles s faustovskou starou ženou, vrací jí ztracenou krásu a s ní i schopnost přinášet záhubu mužským srdcím. I divák, který má už jisté povědomí o tom, jak bezostyšně se italský film desátých let dokázal oddávat slastem estetizovaného obrazu, nevychází u Ďábelské rapsodie z úžasu.


    On

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → El
    Mexiko 1952 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Arturo de Córdova, Delia Garcésová, Luis Berestáin

    Jacques Rivette: „Françoisovi Truffautovi a mně se ve své době moc líbil On. Tehdy nás velice zaujala jeho hitchcockovská stránka, i když Buñuelovy a Hitchcockovy obsese jistě nejsou srovnatelné. Ale oba měli odvahu dělat filmy s obsesemi, jimiž byli posedlí.“ Pocit nepříčetné žárlivosti, který se ve filmu On rozroste do chorobných rozměrů, nebyl Buñuelovi neznámý, na což naráží i Rivetteova poznámka. Buñuel sám říká: „Paranoikové jsou básníci... Předpokládejme například, že paranoikova žena zahraje krátkou větu na piano. Její manžel se okamžitě utvrdí v přesvědčení, že jde o znamení pro milence, skrytého na ulici. A tak dál.“ Psychoanalytik Jacques Lacan se o filmu vyslovil s uznáním, diváky padesátých let ale Buñuelův paranoidní „básník“ poněkud vyděsil. Od určité chvíle je totiž taková poezie (jako každá pravá poezie) životu nebezpečná.

  • Út 10

    Paleta lásky

    Režie → Josef Mach
    ČSR 1976 / ENT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Petr Kostka, Stanislav Fišer, Jana Štěpánková

    Hlavní postavou filmu je český malíř a ilustrátor 19. století Josef Mánes. Poté, co sledujeme jeho první umělecké pokusy při studiích na akademii, soustředí se vyprávění především na léta 1865 a 1866, kdy Mánes pracoval na výzdobě Staroměstského orloje v Praze. Film představuje umělce nejen jako mistra krajinomalby, ale také jako angažovaného vlastence.

    The main character of the film is Josef Mánes, Czech painter and illustrator of the 19th century. First, we follow his early artistic experiments during his studies at the academy, after that, the narration focuses mainly on the years 1865 and 1866, when Mánes was working on the decoration of the Old Town Astronomical Clock in Prague. The film presents the artist not only as a master of landscape painting, but also as a committed patriot.


    Předměstí

    Režie → Boris Barnet
    Původní název → Okrajina
    SSSR 1933 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Sergej Komarov, Jelena Kuzminovová, Nikolaj Bogoljubov
    Cyklus → Bolšoj BB

    „I když v něm žil, budil Boris Barnet dojem, jako kdyby žádný Sovětský svaz neexistoval, anebo jen jako paradox. Díky tomu spolu mohou v Předměstí žít uprostřed první světové války beze všeho Ruska a Němec. Právě samozřejmost, s níž to Barnet inscenuje, pranýřuje válku a politickou omezenost. Barnet vystupoval jako současník. Vše v jeho filmech je přítomné, je to líčeno s jedinečně přesnou vizuální citlivostí a přitom s nádechem cizosti a surreálna.“ Otar Ioseliani

    Děj Barnetova nejslavnějšího filmu je časově ohraničen začátkem první světové války a vítězstvím Říjnové revoluce a v zásadě respektuje stranickou interpretaci tohoto období. Svérázné lidské typy se ale svou opravdovostí vzpírají agitátorství a dogmatismu. Film je plný nejrůznějších formálních nápadů, mj. při využívání kontrastu obrazu a zvuku, s nímž zde režisér experimentoval poprvé. Už z první minuty, v níž se setkáme s mluvícím koněm, je zřejmé, že v tomto filmu nás čeká ledacos, jenom ne realismus a jeho nuda. Záběry stávkujících a vyhlášení války se mísí se stejně soustředěným pohledem na každodenní běžné starosti, velké dějiny se prolínají s těmi malými a neméně důležitými: zatoulané kotě se motá mezi neklidnými stávkujícími, do válečné vřavy odkudsi zazní valčík. Pomocí vynikajícího střihu a originální zvukové stopy vytvořil Barnet dynamický celek.

  • St 11

    Hodina pro mou hvězdu

    Režie → Suzana Amaralová
    Původní název → A hora de estrela
    Brazílie 1985 / CZT / 89 min. / 35mm
    Hrají → Marcélia Cartaxoová, José Dumont, Tamara Taxmanová

    Postava Macabéy, osamělé písařky uprostřed překotného Ria de Janeira, patří k nejznámějším charakterům moderní latinskoamerické prózy. Pro svůj poslední román ji vytvořila brazilská autorka židovského původu Clarice Lispectorová. Ve filmovém zpracování ji svým osobitým podáním vystihla tehdy začínající herečka Marcélia Cartaxoová, která za svůj výkon získala Stříbrného lva na Berlinale.


    Toni

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → Toni
    Francie 1933 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Charles Blavette, Jenny Héliaová, Edouard Delmont

    + krátký film Koncerty J. S. Bacha / r. Ludwik Perski / Polsko 1965 / 9 min. / 35mm

    Vyzdvihování Toniho jako předchůdce italského neorealismu je logické (nehledě na to, že Luchino Visconti začínal jako Renoirův asistent), ale Renoira zajímá adresná sociální kritika méně, než tomu bude u jeho italských žáků. Na to je příliš nadšen popisem věčných vášní, proměňujících se ve svůj protiklad, doslova v běhu, protože v dennodenním úsilí o vydobytí vezdejšího chleba nezbývá čas na dlouhá vysvětlování. Dějové zvraty diktované jihofrancouzským temperamentem nemají daleko k operní tragice, aniž by se tím znevažoval realistický popis. Toni je film natočený jakoby v Cézannově duchu, neproudí z něj bezprostřední radost jako z Výletu do přírody, ale fascinuje dokonalou úměrností formy.

  • Čt 12

    Znal jsem ji dobře

    Režie → Antonio Pietrangeli
    Původní název → Io la conoscevo bene
    Itálie – SRN – Francie 1965 / CZT / 108 min. / 35mm
    Hrají → Stefania Sandrelliová, Jean-Claude Brialy, Nino Manfredi

    Mladá venkovanka odejde do Říma za svým snem stát se slavnou herečkou. Její romantické představy se však začnou rozplývat s tím, jak postupně proniká do cynického světa celebrit. Jemná studie životní deziluze, bloudění a osamělosti patří ke stěžejním filmům Antonia Pietrangeliho i italské kinematografie konce šedesátých let.

  • Pá 13

    Polda

    Režie → James B. Harris
    Původní název → Cop
    USA 1988 / CZV / 104 min. / 35mm
    Hrají → James Woods, Lesley Ann Warrenová, Charles Durning

    Producent Stanleyho Kubricka James B. Harris se sporadicky věnoval i filmové režii. V osmdesátých letech natočil dvě pozoruhodné kriminálky s Jamesem Woodsem, které přispěly k tehdejšímu revivalu filmu noir. V Poldovi, jenž je adaptací románu Jamese Ellroye, hraje Woods bezskrupulózního detektiva z LA, který vyšetřuje případ sériového vraha žen.


    Deník komorné

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Le journal d’une femme de chambre
    Francie – Itálie 1963 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreauová, Michel Piccoli, Georges Géret

    Spolu se scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem, který si ve filmu zahrál vedlejší postavu kněze, posunul Buñuel děj Mirbeauova románu do roku 1930. Ten byl v jeho životě důležitý událostmi kolem uvedení a zákazu Zlatého věku. Zároveň mu umožňoval evokovat tehdejší klima latentního fašismu a v politické rovině tak konkrétně pojmenovat ono absolutní zlo, které hlavní hrdinku racionálně odpuzuje a sexuálně přitahuje.

  • So 14

    Potopa I.

    Režie → Jerzy Hoffman
    Původní název → Potop I.
    Polsko 1974 / CZV / 148 min. / 35mm
    Hrají → Daniel Olbrychski, Małgorzata Braunek, Tadeusz Łomnicki

    Vznik historického velkofilmu natočeného podle stejnojmenného románu Henryka Sienkiewicze byl v Polsku sledován s velkým napětím. Pět let trvalo, než jej režisér Jerzy Hoffman doslova dovedl do vítězného konce. Pracoval při tom ve třech studiích (polském, běloruském a ukrajinském) umožňujících natáčet v autentických exteriérech a v odpovídajícím rozsahu, zvláště co se týče bitevních scén. Velkolepá rekonstrukce epochy bojů o národní nezávislost za švédského vpádu, jenž autor literární předlohy nazval příznačně „potopou“, si při adaptaci vyžádala četná zjednodušení nebo přímo výpustky zápletek, scén a hrdinů. Neminulo to ani šlechtice Kmicice, jenž se však nestal banálním hrdinou, ale i díky hereckému výkonu Daniela Olbrychského nezapomenutelnou postavou, schopnou přesvědčit všechny pochybovače o oprávněnosti filmových přepisů.

  • Ne 15

    Četník ze Saint Tropez

    Režie → Jean Girault
    Původní název → Le gendarme de Saint-Tropez
    Francie 1964 / CZV / 95 min. / 35mm
    Hrají → Louis de Funès, Geneviève Gradová, Michel Galabru
    Cyklus → Ponrepo dětem

    projekce celovečerního filmu s hravým úvodem / 100 min. / 35mm / od 7 let

    Legendární komediální sérii o trochu výbušném, ale dobrosrdečném četníkovi není třeba představovat. V minulém roce uplynulo sto let od narození Louise de Funèse. Jeho komika vychází z rozmáchlých gest a překotných slovních přestřelek. Herecký projev tohoto malého velkého muže milují celé generace dětí i dospělých diváků po celém světě. Louis de Funès byl v osobním životě vážný a uzavřený muž. Ke komedii přistupoval s pokorou. Rozesmát publikum považoval za cíl, kterému musí předcházet pečlivá příprava a přesné provedení.


    Tančící Venuše

    Režie → Robert Z. Leonard
    Původní název → Dancing Lady
    USA 1933 / CZT / 83 min. / 35mm
    Hrají → Joan Crawfordová, Clark Gable, Fred Astaire

    Začínající herečka mezi dvěma „osudovými“ muži: nadbíhajícím milionářem a šarmantním režisérem. Byl by to jeden z dalších typických muzikálů MGM třicátých let, kdyby v něm nedebutoval Fred Astaire. Jeho taneční kreace s ikonickou Joan Crawfordovou zhodnotil dobový recenzent New York Times takto: „Fotografický efekt těchto scén je prostě ohromující!“

  • Po 16

    V žáru noci

    Režie → Norman Jewison
    Původní název → In the Heat of the Night
    USA 1967 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Sidney Poitier, Rod Steiger, Warren Oates

    Protirasistické drama rozehrávané na pozadí jednoduché kriminální zápletky: k vyšetřování vraždy na jižanském maloměstě je přizván černošský detektiv. Kromě aktuálního tématu vnesl film do hollywoodské poetiky realistické snímání afroamerických herců bez umělého přisvícení (kamera Haskell Wexler). Vyvážený styl je dotvořen moderní jazzovou hudbou Quincyho Jonese a minuciózní střihovou prací pozdějšího režiséra Hala Ashbyho, oceněnou jedním z pěti Oscarů, které snímek získal.


    Mléčná dráha

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → La voie lactée
    Francie – Itálie 1968 / CZT / 102 min. / 35mm
    Hrají → Laurent Terzieff, Paul Frankeur, Michel Piccoli

    + krátký film Andaluský pes / Francie 1928 / 14 min. / 35mm

    Dva tuláci konají poutní cestu z Paříže do Santiaga de Compostella. Než dorazí na posvěcené místo a v souladu s výzvou proroka Ozeáše (Alain Cuny) zplodí s nevěstkou (Delphine Seyrigová) dvě děti se jmény Ty-Nejsi-Můj-Lid a Již-Žádné-Odpuštění, zkříží jim cestu početný průvod nejrůznějších kacířů křesťanských dějin, ale také Ježíš Kristus (Bernard Verley), markýz de Sade (Michel Piccoli) a mladý vyslanec pekla (Pierre Clémenti).

  • Út 17

    Svatý Václav

    Režie → Jan S. Kolár
    ČSR 1929 / ENT / 100 min. / HD
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Jan W. Speerger, Vera Baranovskaja

    První český velkofilm natočený s podporou státu je čítankovou glorifikací národního světce, zbožného knížete Václava, zavražděného v mocenském boji vlastním bratrem. Pro evokaci středověkých Čech byly postaveny monumentální stavby, obsazení lákalo na tehdejší „stars“ a obrazové ztvárnění bylo svěřeno několika špičkovým kameramanům (Heller, Stallich ad.). Pompézní znovuuvedení němého snímku v roce 2010 za účasti úřadujícího českého premiéra i arcibiskupa pražského oživilo výhrady, které formuloval již v době jeho premiéry Jaroslav Seifert a další tehdejší prominentní recenzenti.

    The first high-budget film made with the support of the state is a textbooklike glorification of a national Saint, the devout prince Wenceslas, murdered in the fight for power by his own brother. Monumental constructions were built to evoke medieval Bohemia, the cast promised “the stars” of the time and the cinematography was entrusted to several top-class cameramen (Heller, Stallich, etc.) The pompous renewed premiere of the silent film in 2010 with the participation of both the incumbent Czech prime minister and archbishop brought back objections, stated in the time of its original premiere by Jaroslav Seifert and other prominent reviewers.


    Moje noc u Maud

    Režie → Eric Rohmer
    Původní název → Ma nuit chez Maud
    Francie 1968 / CZT / 102 min. / 35mm
    Hrají → Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabianová, Marie-Christine Barraultová

    Čtvrtá část z cyklu Šest morálních povídek, který vznikal v letech 1962–1971. Uprostřed zimy se prokřehlý, ale zásadový Jean-Louis Trintignant (obsazení „hvězdného“ herce je v Rohmerově tvorbě výjimkou) ocitá mezi dvěma ohni, dvěma naprosto rozdílnými ženami a životními postoji. Eric Rohmer: „V Mé noci u Maud se cituje mnoho věcí, hlavně Blaise Pascal, dokonce se tam vezme z knihovny jeho kniha, čte se z ní a komentuje se. Pro příběh je to zásadní. Napadlo mne to mimochodem teprve dost pozdě. V příběhu, jak jsem ho původně napsal, se Pascal vůbec nevyskytoval, vůbec také nebyla řeč o křesťanství, filosofii, marxismu. Byla to jednoduše historka o někom, kdo byl nucen přespat u ženy, během minulé války – nemohl jít domů kvůli zatemnění. Celý příběh byl zpočátku jiný.“ Výsledný film, přesazený z válečné doby do šedesátých let, zůstává pro mnohé nejlepším dílem Erika Rohmera, v každém případě je to jedna z nejinteligentnějších meditací o lásce, jaké kdy byly natočeny.

  • St 18

    Valerie a týden divů

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1970 / 70 min. / 35mm
    Hrají → Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva

    Střihač, pedagog a teoretik prof. ing. Josef Valušiak, oslavil v prosinci své osmdesáté narozeniny (narozen 16. 12. 1934, Nové Lesy). Při této příležitosti mu byla udělena Zlatá medaile Akademie múzických umění v Praze. Na pozvání Jana Kučery nastoupil v r. 1972 na katedře střihové skladby FAMU jako odborný asistent, později se stal Kučerovým pokračovatelem v oblasti výuky teorie střihové skladby. Již v roce 1976 napsal skripta Základy střihové skladby a v roce 1993 vyšla tiskem jeho upravená habilitační práce Střihovou skladbou k N-té dimenzi. V červenci 1992 byl jmenován docentem, v roce 2002 profesorem FAMU. Střihovou skladbu pojímá především jako schopnost zobecňování praktických zkušeností a názorů, vytváření skladebné koncepce a schopnost skladebné analýzy a nikoliv jako proces pouhého předávání informací a pouček, ale jako snahu o probuzení a formování osobností prostřednictvím vzájemného dialogu. Celou pedagogickou prací profesora Valušiaka jako by se vinula Komenského myšlenka z Didaktiky: „Takovým věcem učiti se třeba na světě, jichžto vědomost by potrvala do nebe.“
    Snímek natočený podle surrealistického předlohy Vítězslava Nezvala, inspirovaného „černým románem“. Vypráví o týdnu v životě třináctileté dívky, která na pokraji skutečnosti a snu prožívá znepokojující fantazie, plné záhadných nástrah, lásky i nebezpečí, doprovázející její dospívání. Tajemný, vizuálně stylizovaný snímek stejně jako literární předloha vychází ze schematických postupů a poetiky dívčích románků a hororů, které s humorem kombinuje.


    Člověk bestie

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Bête humaine
    Francie 1938 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Jean Gabin, Simone Simonová, Fernand Ledoux

    + krátký film Zelená ulice / r. Věra Chytilová / ČSR 1960 / 8 min. / 35mm

    Jeana Gabina obsazoval Renoir často, ačkoli jej nemůžeme označit za typicky renoirovského herce. S Gabinovou osobností přichází do Renoirova světa klasický tragický hrdina, pevný i v krizových momentech. Filmy, které s ním natočil, působí oproti ostatním ukázněněji a díky tomu vyšly nejvíce vstříc očekáváním dobové kritiky a diváků. Člověk bestie a Velká iluze se tak staly Renoirovými komerčně nejúspěšnějšími díly. Renoir se jen částečně ztotožňuje s naturalistickým východiskem Zolova románu, nezajímá se tolik o „genetickou“ podmíněnost hrdinova jednání, které zde spíše vychází z obecně lidských vlastností a konfliktů. Ani nemocný vrah, ani jeho vypočítavá krásná pokušitelka-oběť (Simone Simonová) nejsou pro Renoira „bestie“. Roli tuláka, neprávem nařčeného z vraždy, v níž bychom si dobře dokázali představit Michela Simona, si tentokrát zahrál sám Renoir. Úvodní dlouhá pasáž s jedoucí lokomotivou sloužila mnoha generacím filmových studentů jako vzorová ukázka dynamické montáže.

  • Čt 19

    Moskevská modistka

    Režie → Boris Barnet
    Původní název → Děvuška s korobkoj
    SSSR 1927 / CZT / 65 min. / 35mm
    Hrají → Anna Stenová, Vladimir Fogel, Ivan Koval-Samborskij
    Cyklus → Bolšoj BB

    Dříve, než si Annu Stenovou pojistil Hollywood, aby z ní vybudoval hvězdu střiženou podle mustru Grety Garbo, směla se coby obyčejná švadlenka Nataša zamilovat do vysokoškoláka Ilji. V režii pětadvacetiletého Borise Barneta. Mimo mustry.

  • Pá 20

    Cyrano z Bergeracu

    Režie → Jean-Paul Rappeneau
    Původní název → Cyrano de Bergerac
    Francie 1990 / CZT / 133 min. / 35mm
    Hrají → Gérard Depardieu, Vincent Pérez, Anne Brochetová

    Autor divadelní předlohy Edmond Rostand vytvořil z reálné postavy vojáka a básníka romantického hrdinu, fanfaróna a platonického milence zbožňované Roxany. Úspěšná adaptace Jeana-Paula Rappeneaua a Jeana-Clauda Carrièra, těžící zejména z hereckého výkonu Gérarda Depardieua, získala kromě řady dalších cen i Césara za nejlepší film roku 1990.


    Midnight Movies - Barbar Conan

    Režie → John Milius
    Původní název → Conan the Barbarian
    USA 1982 / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Arnold Schwarzenegger, James Earl Jones, Max von Sydow

    Přijďte do Ponrepa strávit nezapomenutelnou noc. Nový cyklus Midnight Movies zahájíme snímkem, v němž Conan v rytmu Basila Poledourise stíná hlavy soků, aby slyšel nářek jejich žen.
    21.00 – úvod k filmu / 21.30-23.30 – projekce / 23.30 – volná zábava, jídlo, pití a DJ / 0.30 – cena pro nejlepší kostým
    Jednotné vstupné 100 Kč.

  • So 21

    Potopa II.

    Režie → Jerzy Hoffman
    Původní název → Potop II.
    Polsko 1974 / CZV / 130 min. / 35mm
    Hrají → Daniel Olbrychski, Małgorzata Braunek, Tadeusz Łomnicki

    „Vůdčí linií filmu je linie Kmicicova osudu. V prvním díle ho poznáváme jako sympatického, ale divokého vůdce vojáků, který válkou jaksi krystalizuje. První díl je psychologický, druhý epický – ukazuje širší pozadí... Snažil jsem se vystihnout mnohorozměrný kolorit oné doby – Polska 17. století: prudké a divoké mravy, ale i schopnost jednat a obětovat se, celou historicky složitou situaci, jaká vznikla při jeho rozpadu a obrozování, vnitřní rozpory, zřejmě i v náboženských a stavovských konfliktech... Za válek, revolucí nebo za jiných pohnutých událostí se lidé podobného temperamentu, jaký má Andrzej Kmicic ocitají snadno mimo společnost. Nejtěžší je najít správnou cestu. Octne-li se někdo mimo společnost, návrat do ní je velice těžký. Kmicicův osud ukazuje tuto závislost v zobecněné podobě, nezávisle na době. Měl by být zároveň výstrahou,“ prohlásil režisér Jerzy Hoffman.


    Noci v úplňku

    Režie → Eric Rohmer
    Původní název → Les Nuits de la pleine lune
    Francie 1984 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Pascale Ogierová, Tchéky Karyo, Fabrice Luchini

    Čtvrtým dílem cyklu Komedie a přísloví se staly Noci v úplňku, film, který někteří historikové při hodnocení kladou hned za režisérův vrcholný opus Moje noc u Maud. Zápletkou přitom patří Noci v úplňku na první pohled k nejméně nápadným snímkům, jaké Rohmer natočil. Na dekoraci bytu, kolem nějž se (spolu s láskou) děj točí, se podílela hlavní představitelka Pascale Ogierová, která získala Cenu za ženský herecký výkon v Benátkách 1984. Tchéky Karyo je hrdinčin vznětlivý a posléze podezřele tolerantní partner, Fabrice Luchini (obdařený ne náhodou jménem Renoirovy postavy z Pravidel hry) prosazuje svou snahu povýšit z „kamaráda-důvěrníka“ na milence až dojemně otřesným způsobem. László Szabó nás pak těsně před finálem zasvětí do lunární determinace děje.

  • Ne 22

    Byl jednou pan Ponrepo

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo archivních snímků a pohádek s hudebním doprovodem / 70 min. / HD, 35mm / od 3 let

    Kouzelná tužka / r. B. Granass / ČSR 1925
    Frigo a strážníci / r. B. Keaton, E. Cline / USA 1922
    Touha po televizoru / r. R. Huszczo / Polsko 197
    Popelka pro tučňáky / r. J. Perlman, Kanada 1981
    Dorotka a hodiny / r. Možíšová / ČSR 1975

    Filmy se v kinech promítají více než sto let. Jak takové staré filmy vypadaly? Jakým způsobem se promítaly? Nevadilo divákům, že se na plátně nemluví? A co barva? Naše historické pásmo s hravým výkladem přenese děti do doby patrona našeho kina – pana Ponrepa. A potichu promítat rozhodně nebudeme. Němé filmy doprovodíme živou hudbou. Tento pravidelný cyklus dětem představí zážitek z filmové projekce, jak ji mohli okusit diváci před více než sto lety. Navštívíme i promítací kabinu. Programem bude provádět kouzelník Viktor Ponrepo a jeho pomocník.


    Cesta do nebe

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Subida al cielo
    Mexiko 1951 / CZT / 70 min. / 35mm
    Hrají → Esteban Márquez, Lilia Pradoová, Roberto Cobo

    + krátký film Země bez chleba / Las Hurdes / Španělsko 1932 / 28 min. / 35mm

    „Mám docela dobré vzpomínky na Cestu do nebe, vyprávění o cestě autokarem, natočené během roku 1951. Scénář se inspiroval několika dobrodružstvími, která zažil producent filmu, španělský básník Altolaguirre, můj starý přítel z Madridu, který se oženil s jednou nesmírně bohatou Kubánkou. Všechno se odehrávalo ve státě Guerrero, který je dodnes asi jedním z nejdivočejších států Mexika. Kvapné natáčení, dost ubohá maketa autobusu, který poskakuje po úbočí hory, a také překvapení mexického natáčení: pracovní plán počítal se třemi nocemi na natočení jedné dlouhé scény, během níž pohřbívají děvčátko, uštknuté zmijí, na hřbitově, kde je umístěna pohyblivá kamera. Na poslední chvíli mi oznámili, že natáčení se z rozhodnutí odborů zkracuje ze tří dnů na dvě hodiny.“
    Luis Buñuel (Do posledního dechu. Praha, Mladá fronta 1987, s. 183.)


    Piemule

    Režie → Jana Ševčíková
    ČSR 1983 / 42 min. / 35mm

    Dokument o české menšině žijící v odlehlých rumunských horách. Režisérka sleduje historii jedné vesnické komunity, která odešla z vlasti v roce 1822, a zachycuje její současné životní podmínky. Komplexní stavba filmu zobrazuje na časové ose čtyř ročních období pracovní návyky, náboženské obřady a názory obyvatel. V důsledku izolace od okolního prostředí si tato komunita uchovala svůj jazyk, kulturu a pocit národní identity.

  • Po 23

    Zločinný život Archibalda de la Cruz

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Ensayo de un crimen
    Mexiko 1955 / CZT / 79 min. / 35mm
    Hrají → Miroslava Sternová, Ernesto Alonso, Ariadna Welterová

    „Archibaldo de la Cruz je svědkem, jak z vůle štěstěny cizí ruka páchá zločiny, které by rád provedl sám, kdyby mu v tom jeho neméně šťastný osud nebránil. Jako každý dobře udělaný příběh nechává i tento široké pole interpretacím. Máme si ženské oběti vražd vykládat jako symboly měšťáckých či náboženských tabu, jež by měl každý, kdo má k sobě úctu, hodit přes palubu? Jsou-li výklady sporné, držme se toho, co je evidentní: obrazů, které jsou velmi pozoruhodné, ačkoli v nich chybí cynismus, který by do nich přimíchali Hitchcock nebo Stroheim. Ponechme Buñuelovi jemu vlastní universum, zvláště když jej tentokrát nacházíme vybavené solidnějším podkladem než jindy. Hrdinova krutost je krutostí dítěte, které zabije zvířátko nebo zničí hračku. Co je nám po symbolické rovině významů? Pro mne je Archibaldo z Buñuelových filmů nejvtipnější a nejlepší.“
    Eric Rohmer (1957)

  • Út 24

    Z mého života

    Režie → Václav Krška
    ČSR 1955 / ENT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Karel Höger, Zdenka Procházková, Jaromír Spal

    Rok 1861: Bedřich Smetana se vrací ze Švédska do Čech, aby dokázal, že i česká hudba může mít svá velká jevištní díla. Komponuje mimo jiné opery Braniboři v Čechách a Prodanou nevěstu. Jeho další operní počin Libuše poprvé zazní při slavnostním otevření Prozatímního divadla v Praze roku 1881. Film zachycuje právě tyto dvě dekády tvůrčího vypětí génia české hudby 19. století.

    The year 1861: Bedřich Smetana returns from Sweden to Bohemia to demonstrate that even Czech music can have its great scenic works. Besides other things, he composes operas The Brandenburgers in Bohemia and The Bartered Bride. His other opera work Libuše was performed for the first time at the opening ceremony of the Prague Provisional Theatre in 1881. The film captures exactly these two decades of creative effort of this genius of the Czech music of the 19th century.


    Gulag 113

    Režie → Marcus Kolga
    Původní název → Gulag 113
    Estonsko – Kanada 2005 / CZT / 45 min. / DVD / vstup volný

    Mene Tekel – festival proti totalitě

    Snímek, který získal v roce 2007 na festivalu v New Yorku cenu v kategorii historických filmů, je sugestivní výpovědí filmařova dědečka Eduarda Kolgy, jenž byl v roce 1941 spolu s padesáti tisíci muži deportován z rodného Estonska do sibiřského gulagu. Po šedesáti letech se téměř devadesátiletý svědek mučivých útrap vydal s filmovým štábem do hlubokých lesů u Kotlasu, aby zmapoval jeden z milionů pohnutých osudů občanů anektovaných pobaltských zemí. Film reflektuje hrůzy sovětských pracovních táborů, v nichž umíraly statisíce nevinných lidí hladem a vysílením z otrocké dřiny.

  • St 25

    Salto Mortale

    Režie → Anabela Žigová
    Slovensko – USA 2014 / 74 min. / BRD / vstup volný

    Mene Tekel – festival proti totalitě

    Česká premiéra za účasti režisérky

    O spolupráci oblíbeného slovenského lékaře se Státní bezpečností se vlastní dcera dozví až po jeho smrti. Vydává se zjistit pravdu o důvodech, které vedly slušného člověka spolupracovat s amorálním totalitním režimem. Stál za jeho podpisem strach, vydírání či hmotné výhody? Autorka se setkává s otcovými přáteli, jeho oponenty i s řídícím důstojníkem. Svazky Státní bezpečnosti byly po Listopadu kvapně zničeny a bez faktů nelze minulost objektivně vyhodnotit. Zůstává jen interpretace nejbližších rodinných příslušníků, rezidentů, kolegů i obětí režimu, zůstává však i neodbytná touha dotknout se bytostných otázek svědomí a zodpovědnosti každého z nás.


    Marseillaisa

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Marseillaise
    Francie 1937 / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Renoir, Louis Jouvet, Nadia Sibirskaïa

    Na webu České televize je dodnes možno zhlédnout komentář natočený u příležitosti uvedení filmu Marseillaisa v roce 2012. Komentář je bohužel zajímavý jen jako doklad, že Renoir není těžko uchopitelným filmařem jen pro cinefily, ale i pro dramaturgy z povolání. Pomiňme otázku, proč si veřejnoprávní kanál nejprve založí cyklus s názvem Velikáni filmu a pak si ho sám zpochybní (pomiňme i obzvlášť úchylnou novodobou českou zvyklost: hodnocení uměleckých děl v procentech) a ptejme se, o čem tedy Marseillaisa vlastně je. Jednou větou: o tom, co se stane, když dojde k setkání individualit rozdílného založení a rozdílného původu, a o tom, jak tato individua působí na společenství, jehož jsou součástí a jež se definuje podle měnících se okolností stále nanovo. O lásce a o věcech, které procházejí žaludkem. Čili nic jiného, než co sledujeme ve Zločinu pana Langa nebo v jiných Renoirových filmech, zvláště v těch předválečných. Postavy Marseillaisy mají jen na sobě kostýmy z osmnáctého století a jsou aktéry nebo jen svědky událostí, popisovaných historiky Francouzské revoluce – to je celý rozdíl. Objektivita a spoluúčast – tyto dva pojmy jsme připomněli již v Schopenhauerově výroku o tvoření „po vzoru přírody“. Marseillaisa: vznik ideje národa jako jedné velké rodiny, v níž je pro autora každý člověk – od nejposlednější ženy z lidu až po bezradného krále Ludvíka XVI. – sourozencem: sestrou nebo bratrem. V roli posledního Bourbona… Pierre Renoir.

  • Čt 26

    Svobodná Čína: Odvaha věřit

    Režie → Michael Perlman
    Původní název → Free China: The Courage to Believe
    USA 2011 / CZT / 53 min. / DVD / vstup volný

    Mene Tekel – festival proti totalitě

    Časosběrný dokument Michaela Perlmana, filmaře a právníka, odhaluje na dramatickém příběhu dvou lidí každodenní realitu současné Číny. Hlavními postavami jsou bývalá členka komunistické strany a čínsko-americký podnikatel. Oba hrdinové filmu zakusili na vlastní kůži mučení v čínských pracovních táborech a věznicích.

  • Pá 27

    Susana (Tělo a ďábel)

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Susana (Carne y demonio)
    Mexiko 1950 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Rosita Quintanaová, Víctor Manuel Mendoza, Fernando Soler

    Mnoho mexických filmů Luise Buñuela v sobě ukrývá sekundární významovou vrstvu, která může být zřejmá jen některým divákům. I přes kosmopolitismus, často španělskému géniovi přisuzovaný, je například právě Susana výrazně mexickým dílem. Režisér natočil Susanu za dvacet dnů a přitom zesměšnil svým specifickým způsobem národní žánr melodramatu, jak ho obdivovalo domácí publikum již po dvacet let. Do příběhu jsou vloženy desítky odkazů na mexické reálie: oblíbená přísloví a rčení, útoky na církevní symboly, zlehčení vážnosti typického mexického sedláka atp. Spojení základních pravidel mexického melodramatu (prostředí, postavy a vztahy mezi nimi) s ostře kritickým pohledem španělského emigranta bylo dosaženo jakéhosi zvláštního dodatku ve vývoji žánru, který byl tehdy na vrcholu.


    Muž z Jihu

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → The Southerner
    USA 1945 / CZT / 77 min. / 35mm
    Hrají → Zachary Scott, Betty Fieldová, J. Carrol Naish

    Čtvrtý z celkem šesti snímků, které natočil Renoir v americkém exilu, bývá stroze charakterizován jako sociální drama z prostředí dělníků bavlnářských plantáží. Z prvního poválečného festivalu v Benátkách si film odnesl nejvyšší cenu, což mu nezabránilo oživit staré spory. Kolik stylizace a „fikcionalizace“ snese semidokumentární východisko, se řešilo již u snímků z třicátých let, násilně řazených do tzv. poetického realismu. Americká proměna autorova stylu diskusi dále zkomplikovala, a to i mezi tak erudovanými zastánci, jakými byli André Bazin a Eric Rohmer.

  • So 28

    Dobrodružství Robinsona Crusoe

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Las aventuras de Robinson Crusoe
    Mexiko 1952 / CZT / 82 min. / 35mm
    Hrají → Dan O’Herlihy, Jaime Fernández, Felipe de Alba

    Od roku 1902, kdy natočil Georges Méliès první adaptaci Defoeova románu, se na plátnech kin vystřídalo bezpočet dalších filmových Robinsonů. Největší umělecká hodnota se přisuzuje Buñuelovu prvnímu barevnému snímku, přestože danou příběhovou linii neopouští a nesnaží se ji „intelektualizovat“. Základní buñuelovskou situací je odtrženost postav od okolního světa. Hrdinové nedokáží překročit práh místnosti (Anděl zkázy), bloudí pralesem (Smrt v této zahradě), jsou alegoricky uvězněni v konvencích své třídy (Nenápadný půvab buržoazie), v posedlosti nebo ve víře (Viridiana). Robinsonův ostrov je tedy podobně jako sloup v Šimonu na poušti jedním z „archetypálních“ míst Buñuelova světa. Jeho filosofii ale dobře rozpoznáváme i v narážkách na „třídní problém“ (Robinson se Pátkovi nepředstavuje jménem, ale nabízí mu přátelství jako „Pán“), či v úvahách o civilizačním pokroku (bývalý kanibal nechápe, k čemu je bělochům zabíjení protivníků, které nechtějí jíst). S Pátkem se Robinson pustí i do katechismu o odůvodnitelnosti duše. Bible, zprvu trosečníkova útěcha, se stává nesrozumitelnou.


    Bílý bůh

    Režie → Kornél Mundruczó
    Původní název → Fehér isten
    Maďarsko – Německo – Švédsko 2014 / CZT / 119 min. / Blu-ray
    Hrají → Zsófia Psottaová, Sándor Zsótér, Lili Horváthová /

    Pes Hagen je řízením osudu oddělen od své paničky, třináctileté Lili, a musí se naučit přežít v ulicích Budapešti… „Pouze až se dokážeme skutečně vcítit do pozice jiného živočišného druhu, budeme schopní složit svoje zbraně,“ komentuje režisér Kornel Mundruczó svůj nejnovější film, s nímž zvítězil v sekci Un Certain regard na festivalu v Cannes.