Program

01/2015 (Změnit)
  • Ne 04

    Animace v akci – pásma krátkých animovaných filmů zemí Visegrádu I.

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo slovenských pohádek a tvůrčí dílna / 90 min. / 35mm / od 3 let

    Cvik a Cvak staví / r. Viktor Kubal / ČSR 1970
    Dita ve vzduchu / r. Viktor Kubal / ČSR 1970
    Dva dobří kamarádi / r. Viktor Kubal / ČSR 1972
    Janko Hraško / r. Viktor Kubal / ČSR 1972
    Gongo a televizory / r. Vladimír Pikalík / ČSR 1980
    Motoklavír / r. Vladimír Pikalík / ČSR 1984
    Dítě v továrně / r. Vladimír Malík / ČSR 1990
    Moudré prasátko / r. František Jurišič / ČSR 1982
    Babka Ježibabka / r. Vlastimil Herold / ČSR 1980

    Pásmo krátkých filmů, které sestavili kurátoři Slovenského filmového ústavu, představuje výběr nejlepších slovenských animovaných filmů pro děti. Pohádky v režii klasika Viktora Kubala jsou doplněny filmy inspirovanými tradičními pohádkami. Těšit se můžete i na novější snímky s moderními vypravěčskými postupy. Po skončení projekce bude následovat tvůrčí dílna. Program se koná ve spolupráci se Slovenským institutem v Praze.

  • Út 06

    Ucho

    Režie → Karel Kachyňa
    ČSR 1970 / ENT / 89 min. / 35mm
    Hrají → Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý

    K vyčerpání dlouhá noc jednoho manželského páru ve vládní vile na konci 50. let minulého století. Srovnání intenzivního a nekonečného slovního souboje protagonistů s hereckou a taktéž manželskou dvojicí (ve filmu i v životě) Taylorová – Burton z filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové je zcela namístě.

    One long and exhausting night of married couple in a government villa in the late 1950s. The intensive and endless verbal disputes between protagonists can be easily compared with disputes between Elizabeth Taylor and Richard Burton in Who´s Afraid of Virginia Woolf. The main protagonists: Radoslav Brzobohatý and Jiřina Bohdalová were similarly as Taylor and Burton caught in turbulent relationship on screen as well as behind it.

  • St 07

    Velká iluze

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Grande illusion
    Francie 1938 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → Jean Gabin, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim

    + krátký film Historie neznámého vojína / r. Henri Storck / Belgie 1932 / 11 min. / 35mm

    „Velká iluze je náš úhlavní filmový nepřítel.“ Joseph Goebbels

    „Všichni demokraté by měli tento film vidět.“ F. D. Roosevelt

    Druhý nejslavnější Renoirův film měl na rozdíl od Pravidel hry obrovský úspěch už v době svého vzniku. Na něm měl svůj podíl vedle plejády slavných hereckých osobností v čele s trojhvězdím Fresnay-Stroheim-Gabin také scénář, na Renoirovy poměry nezvykle přísně bdící nad dramaturgickou logikou, omezující jindy obvyklá vybočení z hlavní dějové linie a vyslovující jasné poselství. V tomto filmu o iluzi překonatelných hranic staví scénář před diváky všechny myslitelné hranice, zátarasy, bariéry a předsudky, ale ne v reji náznaků a krátkých spojů, nýbrž ve zřetelném uspořádání. Se stejnou pečlivostí se pak postupuje i ve vyvracení předsudků a v překonávání hranic, takže „cílový“, už zcela bezbariérový obraz filmu bude bílá plocha, jenom se dvěma tečkami (Dalio a Gabin), které se k němu propracovaly.


    Kdo se bojí Virginie Woolfové?

    Režie → Mike Nichols
    Původní název → Who’s Afraid of Virginia Woolf?
    USA 1966 / CZV / 122 min. / 35mm
    Hrají → Elisabeth Taylorová, Richard Burton, George Segal

    Jiří Voskovec, který zažil Mike Nicholse nejen jako divák, ale i z přímé profesní spolupráce, si nemohl vynachválit pohotovost improvizovaných satirických dialogů Nicholse a Elaine Mayové na téma věčných nedorozumění mezi mužem a ženou. „Připomnělo mi to naše spontánní předscény s Werichem v Osvobozeném.“ Z Nicholse i z Elaine Mayové, dvou brilantních mladých komiků, se později stali význační filmoví tvůrci. Byl to právě Mike Nichols, pro koho se rozhodli Richard Burton a Elizabeth Taylorová, když hledali vhodného režiséra pro – tentokrát vážné – zobrazení manželské války, jak ji popsal dramatik Edward Albee ve své hře Kdo se bojí Virginie Woolfové? Úspěch jeho dodnes strhujícího debutu otevřel Nicholsovi cestu k Absolventovi (1967) a k dalším proslulým snímkům.

  • Čt 08

    Zvláštní den

    Režie → Ettore Scola
    Původní název → Una giornata particolare
    Itálie 1977 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Sophia Lorenová, Marcello Mastroianni, John Vernon

    Jedno z mnoha setkání mýtické dvojice italského filmu Lorenová – Mastroianni, dobře zabydlené i na plátnech českých kin. Vzácný v normalizační distribuci byl oproti tomu privátní podtext tohoto dramatu z Mussolliniho Itálie roku 1938, který nabízí nové čtení i retrospektivní zamyšlení nad otázkou, jak mohl snímek rezonovat v době svého uvedení v ČSSR. Lektorský úvod přednese Marie Barešová ze Společnosti pro queer paměť, po skončení projekce bude následovat diskuse.

  • Pá 09

    Správná dívka

    Režie → George Roy Hill
    Původní název → Thoroughly Modern Millie
    USA 1967 / CZT / 130 min. / 35mm
    Hrají → Julie Andrewsová, Mary Tyler Mooreová, Beatrice Lillieová

    Muzikál ve stylu retro dvacátých let minulého století Správná dívka se po svém uvedení rychle vyhoupl mezi deset divácky nejúspěšnějších filmů roku 1967. Provinční dívku Millie připravenou okamžitě se vrhnout do všech rozkoší jazzového věku představuje jedna z nejoblíbenějších muzikálových hvězd šedesátých let Julie Andrewsová. Okouzlující momenty filmu přichází, když se tančí Tapioca, zpívá židovská svatební píseň L’Chaim, nebo zaznívá skladba Victora Herberta Ah, Sweet Mystery of Life.


    Zběsilost v srdci

    Režie → David Lynch
    Původní název → Wild at Heart
    USA 1990 / CZT / 117 min. / 35mm
    Hrají → Nicolas Cage, Laura Dernová, Willem Dafoe

    Pohádka s příjemnou hudbou a se zpěvy o Sailorovi Ripleym (Nicolas Cage) a Lulu (Laura Dernová), kteří se vydávají na cestu autem, aby unikli dívčině matce Mariette (Diane Laddová), která chce zničit jejich vztah. Zlatá palma v Cannes.

  • So 10

    Démon

    Režie → Brunello Rondi
    Původní název → Il demonio
    Itálie 1963 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Daliah Laviová, Frank Wolff, Anna María Avetaová

    Ve stejném roce, kdy Mario Bava natočil přelomovou Masku démona, dokončil svůj neméně působivý, leč nedoceněný horor Felliniho scenárista Brunello Rondi. Mladá vesničanka (sexuální symbol šedesátých let, izraelská herečka Daliah Laviová) je obviněna z čarodějnictví a následně přinucena podstoupit rituál exorcismu. Snímek, předznamenávající vlnu duchařských hororů sedmdesátých let, byl poprvé uveden na festivalu v Benátkách.


    U konce s dechem

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → À bout de souffle
    Francie 1959 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Jean Sebergová, Jean-Paul Belmondo, Daniel Boulanger

    + krátký film Fotograf T. / r. Vojtěch Novotný, Adam Černich, Matěj Pecka / 13 min. / HD

    Film, který založil dvě legendy, Godardovu a Belmondovu, a upevnil jednu už existující: režisér Jean-Pierre Melville se tady objevil v roli spisovatele sršícího ironickými bonmoty. V předvečer začátku natáčení, 16. srpna 1959, píše Godard, trochu nesvůj a plný pochybností, zda se mu podaří postavit se po bok čerstvě proslavenému Truffautovi: „Milý Françoisi, za pár dnů Ti dám přečíst dialogy. Však to byl Tvůj scénář. Včera jsem o tom mluvil s Melvillem. Jemu a promítání pracovní kopie velkého Momo (přezdívka Erika Rohmera) vděčím za to, že se mi konečně zvedla nálada. Rád bych Ti napsal víc, ale při mém vyčerpání by mně takový silácký kousek zítra bránil v práci. Točíme sedmnáctého za každého počasí. Stručně řečeno, půjde o kluka, co myslí na smrt, a o holku, která na ní nemyslí... Přátelské pozdravy od jednoho z Tvých synů.“

  • Ne 11

    Animace v akci – pásma krátkých animovaných filmů zemí Visegrádu II.

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo maďarských pohádek a tvůrčí dílna / 90 min. / 35mm / od 3 let

    Dva býčci jako hrášci / r. Gyula Macskássy / Maďarsko 1954
    Chytré děvčátko / r. Gyula Macskássy / Maďarsko 1956
    Ukradli mi vitamíny / r. Ottó Foky / Maďarsko 1966
    Škola klaunů / r. Ottó Foky / Maďarsko 1965
    Zlatý ptáček / r. Dóra Keresztes, István Orosz / Maďarsko 1987
    Jak vystrašit lva? / r. Pál Tóth / Maďarsko 1984

    Maďarská animovaná tvorba je pro české diváky i kvůli jazykové bariéře velkou neznámou. Unikátní kolekce maďarských animovaných filmů zaměřených na nejmladší diváky nám představí klasické kreslené pohádky či hravé loutkové dobrodružství oživující svět obyčejných každodenních předmětů. Zavítáme také do cirkusového prostředí. Po skončení projekce bude následovat tvůrčí dílna. Program se koná ve spolupráci s Maďarským institutem v Praze.


    Filmový speciál Just! impro

    / 100 min.

    Divadelní skupina Just! Impro vystoupí opět v Ponrepu, aby se svým Filmovým speciálem navázala na úspěšné říjnové představení. Těšit se můžete na originální předabování známých filmových sekvencí a pestré pásmo kinematograficky laděných improvizačních výstupů vznikajících za aktivní spoluúčasti všech diváků. Cena: 150 Kč. Více info na www.justimpro.cz.

  • Po 12

    Pearl Whiteová – první akční hrdin(k)a

    Ahasver / r. Jaroslav Kvapil / hrají: Růžena Nasková, Karel Hašler / 12 min. / 35mm
    Přepadení dostavníku / The Stagecoach Driver and the Girl / r. Tom Mix / hrají: Tom Mix, Louella Maxamová, Ed Brady / 9 min. / 35mm
    Záhady New Yorku / The Exploits of Elaine / r. Louis Gasnier, George B. Seitz. Leopold Wharton / hrají: Pearl Whiteová, Arnold Daly, Sheldon Lewis, Edward Arden / 65 min. / 35mm

    Kdo by se domníval, že akční monopol mužských hrdinů nabouraly Lara Croft a její vrstevnice teprve v relativně nedávné době, je na omylu. Dobrodružný žánr zrodil své první ženské hvězdy už před sto lety.
    „…plakát u vchodu oznamuje, že se v kině promítá film s výmluvným titulem Záhady New Yorku, a sice epizoda Škrtící ruka, v hlavní roli s velkou star Pearl Whiteovou, kinohvězdou, kterou zbožňuje celý svět. Lidé na chodníku před kinem mávají na taxíky a fiakry. Dédée (Catherine Hesslingová), Jean (Renoir) a Coco (Claude Renoir) se proplétají mezi vycházejícími diváky, aby se dostali ke svému autu. Všichni tři hodnotí film a Dédée, jež má pod očima rozmazanou řasenku, překypuje nadšením. „Já umírala hrůzou, když ten Číňan vešel do pokoje k Elaine a šel na ni s dýkou…“ Jean se zaměřuje hlavně na techniku a zvláštní efekty. „Triky jsou dobře udělané. Třeba tam, jak padá z pětadvacátého poschodí a zachytí se za stožár vlajky!“ A jeden přes druhého připomínají silné okamžiky filmu, který je uchvátil…“ Tolik Jacques Renoir ve své románové rekonstrukci Milostný obraz, česky vydané v roce 2006 v nakladatelství Lidové noviny. Škrtící ruka, o níž je v textu řeč, byla první z celkem čtrnácti epizod Záhad New Yorku.


    Cizinec

    Režie → Luchino Visconti
    Původní název → Lo straniero
    Itálie – Francie 1967 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Marcello Mastroianni, Anna Karina, Bernard Blier

    Camusův Cizinec hluboce poznamenal příslušníky generace, kteří v různých zemích prožívali svá mladá či zralá léta v době druhé světové války, kdy román vyšel. Zapůsobil také na Luchina Viscontiho, jenž se posléze rozhodl natočit stejnojmenný film. Režisér se snažil přenést předlohu na plátno co nejvěrněji, s péčí o nejmenší detaily při natáčení na autentických místech v Alžírsku, s úctou k zachování ducha Camusova románu a s porozuměním pro chování jeho tragického hrdiny. Náročné role, která byla původně připravena pro Alaina Delona, se nakonec zhostil Marcello Mastroianni. Otázku po míře souznění Viscontiho obrazů s Camusovými slovy si však musí kritický divák zodpovědět sám.

  • Út 13

    Stíny horkého léta

    Režie → František Vláčil
    ČSR 1977 / ENT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Juraj Kukura, Marta Vančurová, Jiří Bartoška

    Dva roky po válce. Horský statek v Beskydech se stává útočištěm pěti nevítaných hostů. První výrazně dramatická filmová role tehdy třicetiletého Jiřího Bartošky. Coby bělovlasý banderovec nepromluví celý film jediné slovo. A přesto se v kontrastu s černovlasým hospodářem, v sebejistém podání Juraje Kukury, ani na chvíli neztratí.

    Two years after the end of WW II. Farm in mountain Beskydy becomes a refuge for five unwelcome guests. For the first time was Jiří Bartoška casted into the dramatic. As a white-haired soldier, the member of so-called Bandera group he does not say a single word throughout the film. Regardless, his performance is excellent even in comparison with the dark-haired householder by Juraj Kukura, who deliveres his part with huge self-confidence.


    Bláznivý Petříček

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Pierrot le fou
    Francie 1965 / CZT / 101 min. / 35mm
    Hrají → Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Dirk Sanders

    Známí kritikové i bezejmenní diváci, kteří s Bláznivým Petříčkem nestrávili půldruhé hodiny, ale mnoho hodin svých životů, potvrdí, že koho si tento film chytí, toho už nepustí (trochu vyblednout tu mohou jedině barvy). Esej o lásce, gangsterech, válce ve Vietnamu, otevřeném obzoru a o smrti nezůstává nic dlužen definici filmu, jak ji hned v úvodu se svou typickou lakoničností podá americký režijní veterán Sam Fuller. Film, který má dostatek primárních emocí, se nikdy nestane intelektuálskou starožitností, protože se vždycky najde dost lidí stojících o zážitek, který bolí tak moc a tak krásně.

  • St 14

    Jan Němec v knize i ve skutečnosti

    Jeden chef d’œuvre o jednom enfant terrible. Rozsáhlá odborná monografie Jana Bernarda Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl I. – 1954–1974 nabízí komplexní rozbor umělcovy tvorby v historických, politických, ekonomických a estetických souvislostech. Jan Bernard představí svou knihu, Jan Němec své snímky Proudy lásku odnesou (1969) a Bratrovražda (Fratricide, 1993). Hudbu obstarají Jiří Dědeček, Veronika Bernardová, Markéta a Bára Sadilovy (Odřízni kotvu). Po jednom filmovém překvapení a diskusi proběhne autogramiáda.


    Fena

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Chienne
    Francie 1931 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Michel Simon, Janie Marèseová, Georges Flamant

    „He is the greatest of all directors; he justifies cinema. But he shrugs off the weight of, ‘masterpieces’ or ‘definitive statements’. The impossibility of grasping final solutions of perfect works is his ‘rule’.“
    David Thomson (The New Biographical Dictionary of Film, 2002)

    Fena je příběh nesmělého úředníčka, který hledá před manželčiným nepřetržitým verbálním terorem útěchu v malování a je nic netuše vysáván krásnou, leč ordinérní prostitutkou slepě oddanou bezohlednému, nádherně ničemnému pasákovi. V postižení nepřikrášlených charakterů je Fena – místy velmi břitká a úsečná tragikomedie – jedním z nejhlubších Renoirových filmů. Ve srovnání s moralizujícími dramaty své doby (např. s prvorepublikovými českými, mezi nimiž ani ta nejlepší nebyla nikdy tímto způsobem „dospělá“) je stejně netypický jako v inscenační rovině, kde volba postavení kamery, její pohyby a občasné drobné jízdy dávají zapomenout na technické překážky, které bylo při jejich realizaci v roce 1931 nutné překonat. V neposlední řadě jde o první velký experiment s realistickým využitím zvuku. V závěru filmu, v němž se Michel Simon zpovídá svému kumpánovi ze všech hříchů včetně vraždy, mu přítel skoro mimoděk udělí jedno překvapivě nevzrušené stručné rozhřešení, které by vlastně mohlo stát nadepsáno jako motto nad celou životní filosofií Jeana Renoira.

  • Pá 16

    Milenky starého kriminálníka

    Režie → Svatopluk Innemann
    ČSR 1927 / 108 min. / 35mm
    Hrají → Vlasta Burian, Anny Ondráková, Jan W. Speerger

    + krátký film Lupič / 5 min. / 35 mm
    „Vlasta Burian, není-li spoutatelný na jevišti, je stejně sopečný i ve filmu. Burácí jedinečným kankánem své komičné schopnosti a najde ráz na ráz příležitost ukázat, jak každou, i nejstupidnější situaci dovede si přišít na tělo jako ulitou.“ Píše se v dobové recenzi o hereckém výkonu Vlasty Buriana ve filmu Milenky starého kriminálníka. Buriana v dvojroli nemajetného aristokrata a obávaného gangstera doplňuje Anny Ondráková coby milovnice boxu a rychlé jízdy automobilem. K restaurované filmové kopii zkomponovali nový hudební doprovod členové uskupení Neuvěřitelno. Na úvod bude promítnuta dobová reklama Lupič, která vtipně propagovala výše zmíněný film.

  • So 17

    Lunapark filmových vynálezů

    / 90 min.
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo a lunapark vynálezů / 90 min. / 30mm / od 5 let

    Ano, filmy se v kinech promítají už téměř 120 let. Promítání filmů ale předcházela dlouhá cesta větších či menších objevů a vynálezů, jež pomohly ke vzniku kinematografie. Společně se vydáme do světelného lunaparku, který dětem odhalí krásu a působivost praxinoskopů, kinesiskopů, zootropů i laterny magiky. Vybrané přístroje jsme rekonstruovali a přizpůsobili je tak, aby si malí diváci mohli vyzkoušet, jak fungují. Lunaparkem vás provedou na slovo vzatí odborníci bratři Auguste a Louis Lumièrové.


    Období zkoušek

    Režie → Peter Glenville
    Původní název → Term of Trial
    Velká Británie 1962 / CZT / 106 min. / 35mm
    Hrají → Laurence Olivier, Simone Signoretová, Sarah Milesová

    Námět dramatu z anglického středoškolského prostředí známe v mnoha variacích: profesor čelí obvinění z pohlavního obtěžování studentek. Když je ale profesorem Sir Laurence Olivier a jeho manželkou Simone Signoretová, smíme očekávat, že budeme vtaženi do dění v míře maximální. Zvlášť když za kamerou stojí Peter Glenville, jehož největším talentem bylo právě režírování silných hereckých individualit.

  • Ne 18

    Animace v akci – pásma krátkých animovaných filmů zemí Visegrádu III.

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo polských pohádek a tvůrčí dílna / 90 min. / HD, 35mm / od 3 let

    Pacykův barevný svět / r. Wojciech Gierłowski / Polsko 1988
    Kozlík Matołek / r. Stefan Szwakopf / Polsko 1969/71
    Čarovné pero / r. Zbigniew Czernelecki / Polsko 1965
    Bolek a Lolek mezi horníky / r. Romuald Kłys / Polsko 1980
    Vládce dun / r. Piotr Paveł Lutczyn / Polsko 1983
    Pampalini, lovec zvířat / r. Wiesław Zięba / Polsko 1980
    Rexík trosečník / r. Edward Wątor / Polsko 1973

    Klasické příběhy polské animace znají i malí čeští diváci. Dobrodružství Bolka a Lolka nebo výstředního lovce Pampaliniho si oblíbilo několik generací. Pásmo polských animovaných filmů nám ovšem představí i méně známé snímky z filmových studií v Bielsku-Bialej a Katowicích. Pohádky vybrali zástupci Centra Sztuki Filmowej v Katowicích, iniciátoři projektu Animace v akci! A právě oni přijedou do Ponrepa, aby v animační dílně ukázali, jak se o filmech učí děti v Polsku. Program se koná ve spolupráci s Polským institutem Praha.

  • Po 19

    Rovnováha

    Režie → Ljudmil Kirkov
    Původní název → Ravnovesie
    Bulharsko 1983 / CZT / 101 min. / 35mm
    Hrají → Georgi Georgiev-Gec, Konstantin Kocev, Pavel Poppandov

    Mezi filmaři se odehrává jeden z titulů bulharského režiséra Ljudmila Kirkova, na němž spolupracoval se svým osvědčeným scenáristou Stanislavem Stratievem. Během natáčení blíže neurčeného filmu dojde k vyhrocené konfrontaci několika životních postojů, jejíž tragika otřese svědomím filmového scenáristy, v závěru odhodlaného ke změně, která by mu přinesla rovnováhu mezi vlastním myšlením a faktickým konáním. Kirkov a Startiev vtiskli svému „filmu morálního neklidu“ zajímavou kompozici, v níž se současnost prolíná s minulostí čtyř postav, z nichž pouze jedna by mohla být vzorem „socialistického člověka“, kdyby nad její smrtí nevisel stín dobrovolně uzavřeného života.


    Nenápadný půvab buržoazie

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Le Charme discret de la bourgeoisie
    Francie 1972 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Fernando Rey, Delphine Seyrigová, Paul Frankeur

    + krátký film Fotograf T. / r. Vojtěch Novotný, Adam Černich, Matěj Pecka / 13 min. / HD

    „...zdálo se mi, že Sénéchalovi se zdálo, že jsme byli v divadle...“

    Opakované pokusy několika přátel společně se navečeřet, kvitované neúspěchem – a Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film.

    „Přes nedozírnost horizontu, před nímž se poutníci pohybují, se jejich ,cesta’ podstatně neliší od očarovaného uzavřeného prostoru, z něhož se marně snažili vykročit protagonisté Anděla zkázy. Chůze po ní je pak jen zdánlivým pohybem, ve skutečnosti je pouhým hybným strnutím. Metaforicky znázorňuje jedno z mnoha zdání, jimiž se zahltilo klamně dynamické bytí novodobých pseudocestovatelů, těkajících od jednoho ,setkání’ k druhému, aniž by k opravdovému potkání v silném smyslu slova mohlo dojít. Mánie vytrvale se scházet, přemísťovat se a putovat je tedy pouze povrchní nervozitou, zakrývající v elegantních poutnících úzkostnou vnitřní nejistotu. Jejich nezávazná konverzace, nemizející úsměvy, ustavičná dbalost o upravený zevnějšek a péče o zdání ,normálního’ chodu událostí tvoří jakousi sebeklamnou diskrétní kontinuitu, pod níž se rozevírá hlubší a pravá diskontinuita jejich ,přerušovaných’ životů, totálně oddělených od podstatných otázek po smysluplném bytí. ,Přerušení’ jako povrchní projev této osudové přetržitosti moderní existence se jeví jako poslední a nicotná existenciální překážka, zatímco ve skutečnosti je varovným svědectvím hlubšího zmatení a věští katastrofy, jež mohou kdykoli ohrozit zdánlivě bezpečný život. Filozofické ,úsměvně zkázonosné’ capriccio o nezdařených večírcích je tudíž pronikavou studií pospolité lidské povrchnosti a úplného ,rozmarného’ zapomenutí hlubších životních orientací.“ Jiří Cieslar (Luis Buñuel. Praha, Čs. filmový ústav 1987, s. 80–81.)

  • Út 20

    Stíhán a podezřelý

    Režie → Zbyněk Brynych
    ČSR 1978 / ENT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Jiří Adamíra, Regina Rázlová, Ilja Prachař

    Nezaměnitelný Jiří Adamíra jako štvanec, podezřelý z vraždy své ženy a ukrývající se před policií v troskách vylidněného města. Film je zasazen do prostředí severočeského Mostu, určeného komunistickým režimem k demolici kvůli těžbě hnědého uhlí, a obsahuje tak autentické záběry dnes již neexistujícího genia loci.

    The unmistakable Jiří Adamíra as a hunted man, suspected of murdering his wife and hiding from the police in the ruins of depopulated city. The film is set in north-bohemian Most designed by the communist regime for demolition due to coal mining. It thus contains authentic footage of the now non-existent genius loci.


    A loď pluje

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → E la nave va
    Itálie – Francie 1983 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Freddie Jones, Peter Cellier, Barbara Jeffordová

    „Kdo se to tedy plaví na této tajemné Arše? Nu, je-li toto reprezentativní vzorek lidstva, pak byl vybrán se smyslem spíše pro černý humor. Ale také s notnou dávkou nostalgie po něčem, co neodvratně zaniká. Ne, tato Archa nevyplouvá na úsvitu lidských dějin. Její plavba, zdá se, směřuje vstříc prázdnotě a konci. Jako by byla předurčena k tomu, aby vyplula naposledy. Věští snad konec dějin, zánik civilizace či jen jistého historického období, jisté společenské třídy? Samé neživotné tváře, jakási starodávná operní elita, fosilní připomínky zašlých věků, společnost prožraná deviacemi všeho druhu.“ Ivan Žáček

  • St 21

    Michael Havas – výpravy za vizuální antropologií II.

    Gary Kildea / Koriamův zákon / Koriam’s Law
    Austrálie 2006 / ENT / 110 min. / DVD

    Michael Havas naváže na svou prosincovou přednášku a představí další z mezníků vizuální antropologie – dokument Koriamův zákon. Australský filmař Gary Kildea v něm odhaluje kořeny tzv. cargo kultu, skrze který přibližuje sociální a náboženský život současné Papuy-Nové Guiney. Průvodcem filmu je charismatický šaman Peter Avarea, který nezapomenutelným způsobem přesvědčuje australského antropologa Andrewa Lattase o smyslu uctívání mrtvých. Málokterý dokumentární film zachytil terénní antropologii tak netradičně a nevtíravě. V roce 2005 vyhrál hlavní cenu Královského antropologického institutu v Oxfordu a ve stejném roce byl Gary Kildea jmenován členem Americké antropologické společnosti.


    Boudu z vody vytažený

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → Boudu sauvé des eaux
    Francie 1932 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Michel Simon, Charles Granval, Marcelle Hainiaová

    + krátký film Babiččina encyklopedie / r. Walerian Borowczyk / Francie 1963 / 7 min. / 35mm

    „Vše, čemu dnes říkáme kultura, vzdělání, civilizace, to vše se jednou zjeví před soudcem, od něhož není odvolání: před Dionýsem.“
    Friedrich Nietzsche

    „Kant má čisté ruce... ale nemá ruce.“
    Charles Péguy

    Nevychovaný tulák jménem Boudu (Michel Simon) se dostane do spořádané měšťácké rodiny, jejíž morálku brzy úspěšně rozloží (a obnaží), ale nakonec ze strachu, že by mohl být civilizován, se opět rozhodne pro živel, z něhož byl na začátku vytažen. Hlavní konflikt příběhu nespočívá v protikladu svobody a měšťácké prudérnosti, tulákův zachránce je naopak hrdý na své načtené volnomyšlenkářství. Jeho knižním osvícenstvím otřese v základech živočišné stvoření, které si svou svobodu nese v sobě a dovolí si dokonce pohrdnout tím, nač bývají liberálové nejvíce hrdí: jejich jalovou dobročinností. Kontrast rétorického libertinství „osvícené“ společnosti a nenucenosti opravdové svobody je dnes pravděpodobně aktuálnější než ve třicátých letech minulého století. Film, vzniklý podle námětu nenáročné divadelní frašky, se stal i po formální stránce jedním z vrcholů Renoirovy tvorby. V mistrovské expozici sledujeme střídavě knihkupce Lestingoise flirtujícího se svou služkou a tuláka hledajícího v lese svého ztraceného psa. Volba postavení kamery, využití původního zvuku, montáž, lakonicky úsečné vyprávění a několik diskrétních gagů – to vše vytváří dohromady jedinečnou atmosféru. Pokud bychom chtěli absolvovat „rychlokurs v Renoirovi“, v tom, co je na něm nejcennější (a možná na kinematografii jako takové), pak nejlépe v nenápadné první čtvrthodině tohoto filmu.
    Z mnoha pokusů vyjádřit diváckou zkušenost slovy (např. samostatná kniha Richarda Bostona Boudu Saved From Drowning, 1994) vybíráme svědectví Alaina Bergaly z 588. čísla Cahiers du cinéma
    „Nedávno jsem se v rámci semináře o práci s herci díval s mými studenty na FEMISu (= pařížská filmová škola) na film Boudu z vody vytažený. Co mne nejvíce zarazilo, ačkoli jsem snímek viděl už po x-té, je síla Renoirových řešení. Namísto běžného rozzáběrování (dekupáže) koncipuje své záběry spíš podle toho, kam míří. V tomto útočení je vždy cosi libovolného, pudového, co se vzpírá logice, ať už racionální, nebo narativní logice montáže. Často je jasné, že Renoir točil různé soubory právě z jejich nepřipravené strany. Tím získávají záběry onu geniální „ne-zřízenost“, kde vše, co je živé, vždycky zvítězí nad programem. Ve srovnání se silou tohoto přepadávání jsou technické nedokonalosti naprosto bez významu.“

  • Čt 22

    Den delfína

    Režie → Mike Nichols
    Původní název → The Day of the Dolphin
    USA 1973 / CZV / 97 min. / 35mm
    Hrají → George C. Scott, Trish Van Devereová, Paul Sorvino

    Pátý film Mikea Nicholse je volně inspirovaný románem Roberta Merlea a výzkumy amerického neurovědce Johna C. Lillyho. Pozměněný leitmotiv, v němž není inteligence delfínů zneužita k rozpoutání atomové války, ale ke komplotu proti prezidentovi, více odpovídal společenské náladě začátku sedmdesátých let okolo aféry Watergate. Vznikl tak další ze zdařilých paranoidních thrillerů nového Hollywoodu. V Ponrepu ho promítáme poprvé.

  • Pá 23

    Ten nejlepší

    Režie → Franklin J. Schaffner
    Původní název → The Best Man
    USA 1964 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Henry Fonda, Cliff Robertson, Edie Adamsová

    V politické straně se před rozhodujícími primárkami naplno rozhoří boj mezi dvěma prezidentskými kandidáty. Volební kampaň však v pozadí manipuluje bývalý první muž USA. Úspěšná adaptace divadelní hry Gora Vidala, postavená na praktikách Kennedyho Demokratické strany.


    Viridiana

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Viridiana
    Španělsko – Mexiko 1959 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Silvia Pinalová, Fernando Rey, Francisco Rabal

    Po více než dvacetileté emigraci se Buñuelovi podařilo natočit znovu film ve své vlasti, ve Španělsku, tehdy ještě frankistickém. Viridiana, příběh o cestě nevinné klášterní novicky ke světskému životu, byla pro brilantní režii, scénář i herecké ztvárnění vyznamenaná hlavní cenou na MFF v Cannes, ve Španělsku však vyvolala skandál jako údajně protináboženský film. Dnes je Viridiana považována za největší španělský film 20. století.

  • Ne 25

    Animace v akci – pásma krátkých animovaných filmů zemí Visegrádu IV.

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo českých pohádek a tvůrčí dílna / 110 min. / HD / od 3 let

    Vzpoura hraček / r. Hermína Týrlová, František Sádek, / ČSR 1947
    Lev a písnička / r. Břetislav Pojar / ČSR 1959
    Čtyřicet dědečků / r. Václav Bedřich / ČSR 1962
    Ztracená varta / r. Miloš Makovec / ČSR 1956
    Kamenář Bill a drzí zajíci / r. Václav Bedřich / ČSR 1964
    Dvě klubíčka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1962
    O místo na slunci / r. František Vystrčil / ČSR 1959

    Výběr toho nejlepšího z tradice české animované tvorby, od filmů loutkových až po klasickou ploškovou animaci, představí díla režisérů, jako jsou Hermína Týrlová, Václav Bedřich nebo Břetislav Pojar. Sedm krátkých filmů z poválečného dvacetiletí bylo vybráno kurátory NFA. Tato digitalizovaná verze pásma klasické české animace vstupuje do českých kin v obnovené premiéře a s metodickými materiály pro učitele a rodiče. Po skončení projekce bude následovat tvůrčí dílna pro děti.


    Casanova

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Il Casanova di Federico Fellini
    Itálie 1976 / CZT / 140 min. / 35mm
    Hrají → Donald Sutherland, Tina Aumontová, Daniel Emilfork

    Casanova není ani v nejmenším oslavou mýtu velkého milovníka, je jeho demontáží, z níž čiší důvěrně známý felliniovský smutek kompenzovaný radostí z bezbřehé imaginace. „Casanova je pro mne metafyzická a abstraktní postava, přijímající ochotně všechny vlivy, plná konvencí své doby. Casanova je mýtus a lidé potřebují mýty. Staré mýty se zdiskreditovaly, nové může vytvářet jenom umělec. Casanova není člověk, ale přízrak. Je to larva, která se dívá na svět skleněným, nehybným zrakem. A tento svět je stejně přízračný a ošklivý jako sám hrdina, který se na něj dívá. Stejně zmrtvělý a absurdní.“

  • Po 26

    Silkwoodová

    Režie → Mike Nichols
    Původní název → Silkwood
    USA 1983 / CZT / 91 min. / 35mm
    Hrají → Meryl Streepová / Kurt Russell, Cher

    Filmové ztvárnění skutečného případu o ženě, která zemřela za nejasných okolností poté, co začala upozorňovat na únik radioaktivity z jaderné továrny. Návrat Mikea Nicholse k filmové režii po osmi letech znamenal uprostřed bující éry zábavných blockbusterů i rehabilitaci předcházející střídmější novohollywoodské poetiky – skrze psychologické herectví, úsporný vizuální styl (kamera Miroslava Ondříčka) i otevřenou politickou angažovanost. První uvedení v Ponrepu.


    Anděl zkázy

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → El Ángel exterminador
    Mexiko 1962 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Silvia Pinalová, José Baviera, Augusto Benedico

    Základ velikosti tohoto filmu tkví v jediném zdánlivě absurdním nápadu. „V Andělu zkázy drží zákon špatného opakování pozvané hosty v nepřekročitelných hranicích jednoho pokoje, zatímco dobré opakování zřejmě hranice ruší a otevírá pokoj světu. Opakování minulého je možné materiálně, ale kvůli uplynuvšímu času nikoli duchovně. Zato je opakování víry namířené do budoucnosti materiálně nemožné, ale duchovně ano, neboť spočívá v tom, začít úplně znovu a pozpátku sledovat cyklicky uvězněný průběh až k onomu okamžiku, který zrodí čas nový.“ Gilles Deleuze

  • Út 27

    Tichá bolest

    Režie → Martin Hollý ml.
    ČSR 1990 / ENT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák

    Jeden z prvních filmů, které se ve svobodném Československu vyrovnávaly s komunistickou minulostí, byl natočen podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana. Jeho hrdina je konfrontován se smrtí rodičů, zlikvidovaných stalinistickým režimem v 50. letech. Jedinou oporou mu je charakterově nezlomný dědeček v podání největší české „star“, Rudolfa Hrušínského.

    One of the first films in a free Czechoslovakia that dealt with the communist past was based on the autobiographical script by Jiří Křižan. The main character is confronted with the death of his parents who were persecuted by the Stalinist regime in the early 1950s. His only moral support is his grandfather, played by the greatest Czech „star“ ever – Rudolf Hrušínský.


    Rašómon

    Režie → Akira Kurosawa
    Původní název → Rašómon
    Japonsko 1950 / CZT / 82 min. / 35mm
    Hrají → Toširó Mifune, Mačiko Kjóová, Takaši Šimura

    „Sladit herecký projev se scénářem tak, aby vše působilo komplexním dojmem, je pro mne něco přirozeného. Najdu určitou rovnováhu, aťsi třeba nedokonalou. S dokonalou rovnováhou jsem se v kinematografii setkal jedině v Rašómonovi. Jenže abych vám vysvětlil proč, potřeboval bych k tomu celý jeden večer, projekci toho filmu a láhev vína...“
    Werner Herzog

    Rašómon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašómon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašómonem a po něm.

  • St 28

    Setkání Bálinta Fabiána s Bohem

    Režie → Zoltán Fábri
    Původní název → Fábián Bálint találkozása Istennel
    Maďarsko 1979 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Gábor Koncz, Vera Venczelová, István O. Szabó

    K natočení Setkání Bálinta Fabiána s Bohem, adaptace stejnojmenného románu Józsefa Balázse, přistoupil Zoltán Fábri po realizaci Maďarů (1977), kteří dějově navazují na výše zmíněný titul, vzniklý ovšem o dva roky později. Zatímco Maďaři neměli ústředního hrdinu (pojednávali o maďarských vesničanech, kteří část druhé světové války strávili v izolaci na jednom německém statku), v Setkání je vyprávění zaměřeno na Bálinta Fabiána, jenž se vrací z první světové války s tíživým zážitkem zabití italského vojáka. Svět, v němž by chtěl spočinout, v tomto případě venkovská chalupa, manželka a dva synové, je však výrazně jiný než dřív a neposkytuje mu zázemí, které snad dříve bylo samozřejmostí. V Bálintově postavě je něco z Koptova Hlídače č. 47, ale i Čapkova Hordubala. Nesrozumitelnosti okolí, umocněného zde proměnami poválečného Maďarska, a vlastním běsům čelí hrdina s otevřeným hledím a touhou po harmonii, která – zdá se – už není možná.


    Výlet do přírody

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → Une partie de campagne
    Francie 1936 / CZT / 38 min. / 35mm
    Hrají → Sylvia Batailleová, Jacques Brunius, Georges Darnoux

    Renoirova poetika se málokomu otevírá hned napoprvé, až na jednu výjimku. Tou je Výlet do přírody, hostina pro smysly všeho druhu (Renoir tu příznačně sám vystupuje ve vedlejší roli patrona zájezdního hostince!) a jejich oslava. Film, který si diváka obejme a divák na konci lituje jedině, že to celé trvalo necelých čtyřicet minut. Krátkou délku filmu a jeho o deset let opožděnou premiéru zavinily finanční problémy, ale vynucená stručnost jenom podtrhla základní téma: pomíjivost štěstí a přírodního i lidského léta. Jacques Becker, který bděl nad konečným sestřihem, byl po mnohaleté práci po Mistrově boku zárukou věrnosti původním intencím, takže vznikl film, jehož zastánci přísahají, že v něm „nechybí ani minuta“. Pro historiky v sobě skrývá Výlet do přírody určité riziko, protože názvem, syžetem i některými motivy (scéna na houpačce v duchu obrazů Augusta Renoira – a před ním již Fragonarda) svádí k automatickému chápaní Jeana Renoira jako filmového impresionisty, jdoucího v otcových stopách. Pro pochopení Renoirova celkového díla je toto srovnání spíše ošidné, opojení impresionistickým „plynutím“ není samo o sobě zárukou pro pochopení více „pozemského“ kouzla Zločinu pana Langa nebo Toniho... Adaptace Maupassantova Výletu do přírody není ani evokací literatury, ani malířství, ale FILMEM, proti němuž se ukázal čas jako naprosto bezmocný. Nepochopitelný zázrak.

    +
    Zločin pana Langa / Le Crime de Monsieur Lange
    Francie 1935 / hrají: René Lefèvre, Jules Berry, Sylvia Batailleová, Florelle,
    Jacques Brunius, Marcel Lévesque / CZT / 75 min. / 35mm

    „Příroda to dělá jako Shakespeare a Goethe, v jejichž dílech je každé postavě, jakmile ji vidíme jednat a mluvit, dáno za pravdu, byť by to byl sám ďábel, protože je pojata tak objektivně, že jsme vtaženi do jejího zájmu a přinuceni ke spoluúčasti.“
    Arthur Schopenhauer

    Zločin pana Langa je jakási optimistická generální zkouška pesimistických Pravidel hry (1939), s nimiž má společné i to, že žádnou z postav a žádný z dějových motivů nelze označit za vedlejší. Odráží naději z krátkého období vlády tzv. lidové fronty. Režisérovy sympatie jsou jasně na straně obyčejných lidí, kteří vezmou podnik kolektivně do vlastních rukou. Renoirovo vidění světa je však natolik komplexní, že nedovolí sebemenší náznak jednostranného agitátorství, jak ho známe z tehdejšího sovětského „socialistického realismu“. Téměř komunistický ráj zde sice ohrožuje ďábelský kapitalista Batala, ale Renoir jej nechá hrát Julesem Berrym s takovou vervou, drzostí, proradností a chutí k životu (a k ženám), že není možné ho nenávidět. Jako Toni liší se i Zločin pana Langa od obvyklých sociálních dramat tím, jak veškeré dění podřizuje lásce, od té nejzištnější (Batala), přes nemotorně komickou (Lange), až po nevinně křehkou, poetickou. Dvůr uprostřed několika domů, v nichž pracují muži (tiskárna) a ženy (prádelna), v nichž se oslavuje, vtipkuje, řeční a miluje, prostor, v němž opravdu viditelně „vše souvisí se vším“, vyjadřuje v geniální zkratce celé Renoirovo vidění světa. Zároveň je to nádherná metafora ideální demokracie, skutečné „demokracie zdola“, která byla za Renoirových časů utopií ... a zůstala jí dodnes.

  • Čt 29

    Tři v kruhu

    Režie → Tay Garnett
    Původní název → One Way Passage
    USA 1932 / CZT / 63 min. / 35mm
    Hrají → William Powell, Kay Francisová, Aline MacMahonová

    Náhodné setkání na zaoceánské lodi přeroste v lásku, jejíž průběh bude poznamenán tím, co oba milenci před sebou zamlčí: ona trpí nevyléčitelnou nemocí a on se snaží uniknout trestu smrti. Zbývá pouze několik společných dní uprostřed Pacifiku. Klasické, ba přímo vzorové hollywoodské melodrama, oceněné Oscarem za původní scénář. V hlavních rolích: romantický cynik William Powell a oslnivá kráska z hvězdného nebe třicátých let Kay Francisová.

  • Pá 30

    Neděle ve všední den

    Režie → Félix Máriássy
    Původní název → Pirosbetüs hétköznapok
    Československo – Maďarsko 1962 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Jana Brejchová, Éva Ruttkaiová, Jaroslav Marvan

    Komorně laděný film o mladé české klavíristce, která na zájezdu v Budapešti zažívá první mezinárodní úspěch, vzniknul v koprodukci českého Barrandova a maďarského Hunnia Filmstúdio. Natáčení bylo svěřeno dvěma čelným představitelům kinematografie „tání“ z poloviny padesátých let – režiséru Máriássymu a kameramanovi Illésovi. Janu Brejchovou v hlavní roli doplňují další české herečky „nové generace“ Jiřina Bohdalová a Hana Hegerová.


    Nazarin

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Nazarín
    Mexiko 1957 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Francisco Rabal, Marga Lópezová, Rita Macedová

    Ateista „díky bohu“ – jak se sám rád nazýval – jako autor jednoho z největších duchovních filmů v historii. Buñuel: „Postavu Nazarina mám moc rád. Je knězem – no a? Co mě na něm zajímá, je skutečnost, že se drží idejí, jež jsou pro společnost nepřijatelné... a za něž ho představitelé moci odsoudí... Kdyby se Kristus vrátil, ukřižovali by ho podruhé. Křesťanem lze být relativně, ale absolutně čistí a nevinní jsou odsouzeni k porážce.“

  • So 31

    Pevnost Apačů v Bronxu

    Režie → Daniel Petrie
    Původní název → Fort Apache the Bronx
    USA 1981 / CZV / 111 min. / 35mm
    Hrají → Paul Newman, Edward Asner, Pam Grierová

    Temná kriminálka na motivy několika skutečných případů z konce sedmdesátých let. Obraz pouličního násilí, prostituce, drogové scény a korupce byl pořízen v reálném prostředí Kubrickovým kameramanem Johnem Alcottem. Na svébytnou poetiku filmu (dialogy, charaktery postav) později navázali nezávislí režiséři devadesátých let jako Quentin Tarantino (Jackie Brown) či James Gray (Noc patří nám).


    Ginger a Fred

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Ginger e Fred
    Itálie 1985 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Giulietta Masina, Marcello Mastroianni, Franco Fabrizi

    Obě hlavní mýtické bytosti felliniovského světa – muž a žena – Marcello a Giulietta, poprvé a naposled spolu. Hrají dva tanečníky kteří připomínají jiné dva tanečníky: jeden mýtus tak potkává druhý. Ginger a Fred: nostalgie po zašlé eleganci, ale také sarkastické proroctví zvěrstev a hrůz mediálního věku, které se, caro Federico, vrchovatě naplnilo.