Program

09/2017 (Změnit)
  • 35. týden
  • Pá 01/09

    Melvin a Howard

    Režie → Jonathan Demme
    Původní název → Melvin and Howard
    USA 1980 / CZT / English Friendly / 95 min. / 35mm
    Hrají → Jason Robards, Paul Le Mat, Mary Steenburgenová

    …než přišel Hannibal

    Podivínský miliardář Howard Hughes (1905–1976) se do americké kinematografie zapsal jako režisér významného válečného filmu Pekelní andělé (1930) a cenzurně prokletého snímku Psanec (1943). Film Martina Scorseseho Letec s Leonardem Di Capriem (2004) nebyl prvním snímkem, který Hughese uvedl na plátno jako postavu hraného filmu. Laskavě ironický film Melvin a Howard z roku 1980 líčí, podle skutečné události, jak se s miliardářem za podivných okolností krátce setká dělník, jeden z milionů obyčejných Američanů, jejichž touha po zbohatnutí je modelována televizí. Mary Steenburgenová získala Oscara za ztvárnění hlavní ženské role a Bo Goldman za scénář. Newyorští kritikové odměnili Jonathana Demmeho Cenou za režii.

  • So 02/09

    Total Recall

    Režie → Paul Verhoeven
    Původní název → Total Recall
    USA 1990 / CZT / English Friendly / 113 min. / 35mm
    Hrají → Arnold Schwarzenegger, Sharon Stoneová, Rachel Ticotinová
    Cyklus → Star!

    Dystopická sci-fi o muži s implantovanými vzpomínkami patří mezi adaptacemi literárních děl Philippa K. Dicka k těm lepším. Dokončení několikrát odkládaného a přepracovávaného projektu nakonec inicioval Arnold Schwarzenegger. Přesvědčil společnost Carolco k odkoupení práv a osobně angažoval režiséra Paula Verhoevena, který jako jeden z mála v tehdejším Hollywoodu dokázal vykreslit vizi budoucnosti patřičně cynickým způsobem – a ještě za použití klasických triků.

  • Ne 03/09

    Americká tragédie

    Režie → Josef von Sternberg
    Původní název → An American Tragedy
    USA 1931 / CZT / English Friendly / 96 min. / 35mm
    Hrají → Phillips Holmes, Sylvia Sidneyová, Frances Deeová, Irving Pichel
    Cyklus → Star!

    Mladý Clyde, který je nevinen i vinen smrtí proletářské dívky, jíž se chtěl zbavit ve prospěch výnosné partie, je za svůj čin souzen a v duchu znovu prožívá svou minulost. Tak chtěl aspoň režisér Křižníku Potěmkina Dreiserův román zfilmovat – jako joyceovský vnitřní monolog. Americká tragédie měla být Ejzenštejnovým debutem v Hollywoodu, kde s ním v roce 1929 uzavřelo smlouvu studio Paramount. To se pak ale zaleklo vlastní odvahy a zdvořile požádalo politicky problematického hosta, aby dal svůj souhlas k rozvázání smlouvy (a úslužně mu obstaralo zpáteční jízdenku). Teprve když zjistil, že se Americká tragédie filmovat bude, ale bez něj, pochopil Ejzenštejn, že byl podveden. Dreiser kvůli tomu Paramount dokonce zažaloval… ale proces prohrál. Studio látku naštěstí nepostoupilo žádnému druhořadému řemeslníkovi, ale svému kmenovému režisérovi, Josefu von Sternbergovi.

  • 36. týden
  • Po 04/09

    Terezu bych kvůli žádné holce neopustil

    Režie → Josef Pinkava
    ČSR 1976 / 92 min. / 35mm
    Hrají → šimpanz Tereza, Norbert Judt, Ivan Polášek, Katka Zatovičová, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová

    Posledním titulem ve filmografii dokumentaristy a příležitostného režiséra hraných filmů Dimitrije Plichty se v roce 1976 stal rodinný snímek, který tehdy čtyřiašedesátiletý autor režíroval spolu se zkušeným Josefem Pinkavou. Titulní hrdinkou vyprávění je malá šimpanzice, kterou si přivede z exotické služební cesty doktor Tesař. Protože zvířátku se v kleci v pražské zoo nedaří, musí si Terezu vzít domů. Oba Tesařovi synové mají radost, jejich nepřejícný kamarád Pepík se však rozhodne opici ukrást. Ukáže se však, že Tereza vyžaduje péči, kterou jí chlapec nedovede dát… Dospělých rolí ve veselém příběhu o lásce ke zvířatům se ujali Luděk Munzar a Jana Hlaváčová (manželé Tesařovi). V dětských partech se objevili mimo jiné i Roman Čada a Michal Suchánek.

  • Út 05/09

    Něco divokého

    Režie → Jonathan Demme
    Původní název → Something Wild
    USA 1986 / CZT / English Friendly / 113 min. / 35mm
    Hrají → Jeff Daniels, Melanie Griffithová, Ray Liotta

    …než přišel Hannibal

    Jméno Jonathana Demmeho (1944–2017) je nerozlučně spojeno s Mlčením jehňátek, obrovským diváckým i kritickým úspěchem počátku devadesátých let. Na několika pochybných pokračováních příběhu Hannibala Lectera je Demme bez viny, režisérem blockbusterů tento bývalý kritik a Truffautův obdivovatel nikdy být nechtěl. Napínavé road-movie Něco divokého líčí milostný vztah mezi mladým konzervativním manažerem a dívkou bez jakýchkoli zábran. Ve vypjatých scénách recenzenti nalézali vliv Rogera Cormana, pod jehož dohledem Demme v sedmdesátých letech jako režisér začínal. Pro svůj osobitý styl byl film vysoce hodnocen, vyzdvihována byla i hudba, pod níž jsou podepsáni renomovaní avantgardisté John Cale a Laurie Andersonová.


    Člověk bestie

    Režie → Jean Renoir
    Původní název → La Bête humaine
    Francie 1938 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Jean Gabin, Simone Simonová, Fernand Ledoux, Julien Carette, Jean Renoir
    Cyklus → Star!

    + krátký film
    Věra Chytilová / Zelená ulice / ČSR 1960 / 8 min. / 35mm

    Jeana Gabina obsazoval Renoir často, ačkoli jej nemůžeme označit za typicky renoirovského herce. S Gabinovou osobností přichází do Renoirova světa klasický tragický hrdina, pevný i v krizových momentech. Filmy, které s ním natočil, působí oproti ostatním ukázněněji a díky tomu vyšly nejvíce vstříc očekáváním dobové kritiky a diváků. Člověk bestie a Velká iluze se tak staly Renoirovými komerčně nejúspěšnějšími díly. Renoir se jen částečně ztotožňuje s naturalistickým východiskem Zolova románu, nezajímá se tolik o „genetickou“ podmíněnost hrdinova jednání, které zde spíše vychází z obecně lidských vlastností a konfliktů. Ani nemocný vrah, ani jeho vypočítavá krásná pokušitelka-oběť (Simone Simonová) nejsou pro Renoira „bestie“. Roli tuláka, neprávem nařčeného z vraždy, v níž bychom si dobře dokázali představit Michela Simona, si tentokrát zahrál sám Renoir. Úvodní dlouhá pasáž s jedoucí lokomotivou sloužila mnoha generacím filmových studentů jako vzorová ukázka dynamické montáže.

  • St 06/09

    Alla Nazimova

    / CZT / celkem 93 min. / 35mm / živý hudební doprovod, na klavír hraje Karel Loula

    James Young / Rajská růže / Rose o’Paradise
    USA 1918 / hrají: Norman Kerry, Bessie Barriscaleová, Howard C. Hickman / 33 min.

    George D. Baker / Na zapovězených cestách / Toys of Fate
    USA 1918 / hrají: Alla Nazimova, Charles Bryant, Irving Cummings / 60 min.

    Alla Nazimova (1879–1945) byla první renomovanou ruskou divadelní herečkou, jíž se podařilo dobýt Hollywood. Vítězství to bylo ovšem hlavně prestižní, nikoli kasovní; extravagantní role, které si Nazimova cílevědomě vybírala (Dáma s kaméliemi, Salomé) byly pro průměrného amerického diváka většinou příliš výlučné. Na konci němé éry bude už Alla pro hollywoodská studia „nezaplatitelná“. Náš snímek Na zapovězených cestách ji zachycuje ještě na počátku filmové dráhy, dva roky po jejím debutu Válečné nevěsty. Nakonec po ní zůstalo hlavně JMÉNO…, což není málo ve srovnání s takovým Normanem Kerrym z našeho předfilmu Rajská růže, šlechetným krasavcem, jemuž náruživý mladý filmový fanoušek Jiří Voskovec věnoval v roce 1927 v časopise Přerod několik odstavců plných sžíravě sarkastického pohrdání.


    Křižáček

    Režie → Václav Kadrnka
    ČR – Slovensko – Itálie 2017 / 90 min. / DCP
    Hrají → Karel Roden, Aleš Bilík, Matouš John

    projekce za účasti režiséra

    Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. Šest let po úspěšném debutu Osmdesát dopisů přichází Václav Kadrnka se stylisticky neméně vyhraněnou adaptací básně Jaroslava Vrchlického. Dějovou úsporností a mlčenlivostí filmového tvaru pobízí naši představivost k vykonání poetické filmové pouti za chlapeckým dobrodružstvím, přetrženým poutem mezi otcem a synem a nalezením spásy v přímořských krajinách.
    Martin Horyna, KVIFF

  • Čt 07/09

    Nebezpečné známosti

    Režie → Roger Vadim
    Původní název → Les Liaisons dangereuses
    Francie 1959 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Gérard Philipe, Jean-Louis Trintignant, Annette Vadimová / hudba: Thelonious Monk
    Cyklus → JM, la femme

    Roger Vadim si třicet let před Milošem Formanem a jeho Valmontem vybral známou předlohu Choderlose de Laclose a nenatočil jako jeho následovník kostýmní adaptaci, nýbrž její aktualizovanou verzi, situovanou do padesátých let.


    Twin Peaks: Ohni se mnou pojď

    Režie → David Lynch
    Původní název → Twin Peaks: Fire Walk with Me
    USA 1992 / CZT / English Friendly / 135 min. / HD / vstupné 100 CZK
    Hrají → Sheryl Leeová, Ray Wise, Mädchen Amicková, David Bowie
    Cyklus → Midnight Movies

    Betlémská kulturní noc

    Pětadvacet let čekali diváci na třetí řadu pokračování seriálu Davida Lynche a Marka Frosta.
    Vraťme se teď zpátky do devadesátých let. David Lynch po sporech s ABC končí druhou sérii temným otevřeným koncem. Rozvázání spolupráce s ABC znamená pro Lynche větší tvůrčí svobodu, on ale zaskočí i nejvěrnější ze svých televizních diváků. Celovečerní film pro kina se věnuje zdánlivě již známému příběhu padlého anděla v dechberoucím podání Sheryl Leeové.
    Ponrepo a jeho kavárna se 7. září změní na Double R Diner a podzimní Midnight Movies odstartuje Lynchův ve své době nedoceněný nekompromisní snímek.

  • Pá 08/09

    Dvacetiletá

    Režie → Wesley Ruggles
    Původní název → Accent on Youth
    USA 1935 / CZT / English Friendly / 77 min. / 35mm
    Hrají → Sylvia Sidneyová, Herbert Marshall, Phillip Reed
    Cyklus → Star!

    V Ponrepu dosud nikdy nepromítaná společenská konverzační komedie podle stejnojmenné hry Samsona Raphaelsona na oblíbené téma lásky, jež „kvete v každém věku“. Žánrový specialista Wesley Ruggles v ní spojil zralé gentlemanství Herberta Marshalla s dívčím půvabem křehké Sylvie Sidneyové (1910–1999), která se do historie filmu zapíše bezprostředně poté vážnými rolemi ve filmech Fritze Langa (Byl jsem lynčován, 1935) a Alfreda Hitchcocka (Sabotáž, 1936).


    Neon Demon

    Režie → Nicolas Winding Refn
    Původní název → The Neon Demon
    USA – Francie 2016 / CZT / English Friendly / 117 min. / DCP
    Hrají → Elle Fanningová, Jena Maloneová, Keanu Reeves

    Americko-francouzský film dánského režiséra, který by se dal označit za kritický debakl české kritiky loňského roku, kdyby nějaká od blogerských výlevů odlišitelná filmová kritika u nás ještě existovala. Hrdinkou je začínající mladá modelka, jíž se expedice do Los Angeles, kde chtěla najít štěstí a slávu, promění ve zlý sen.
    „Neon Demon není x-tá bajka o pervertovaném čerstvém mase, jenž je požíráno společností podívané, la societé du spectacle. Je to vzájemná děsivá obsese, v-inscenovaná do nejposlednějšího detailu obrazu. Bylo třeba, aby se Refn konečně začal zajímat o ženské postavy; teprve jas adolescentní tváře mu dovolil natočit jeho nejlepší film.“ Cyril Béghin

  • So 09/09

    Mapy ke hvězdám

    Režie → David Cronenberg
    Původní název → Maps to the Stars
    Kanada – USA – Francie – Německo 2014 / CZT / English Friendly / 111 min. / DCP / vstupné 80 CZK
    Hrají → Julianne Mooreová, Mia Wasikowská, Robert Pattinson, John Cusack

    „V egyptské královské dynastii byl incest pravidlem, kvůli domnělé čistotě potomstva. Incestuózní je i Hollywood, není tam už čerstvé krve, není tam nových vizí. Pátý Spiderman a třináctí X-Meni, stále až donekonečna. Ty filmy jsou produkty incestu: deformované, retardované, impotentní.“ David Cronenberg
    Kanadský klasik jde v jednom ze svých nejlepších filmů ve stopách Billyho Wildera, který ve svém vrcholném díle Sunset Boulevard (1949) vykreslil nejsžíravější možný portrét klasického Hollywoodu; Cronenbergovi se podařilo vytvořit neméně vtipný a nemilosrdně krutý portrét této incestuózní metropolis v současnosti. Další, trochu méně očekávatelný inspirační zdroj je jen o něco málo starší než Wilderův film…

    Na své školní sešity
    na svůj stolek a na stromy
    do písku a do sněhu
    Píšu tvé jméno

    Na všechny přečtené stránky
    na všechny čisté stránky
    na kámen krev papír popel
    píšu tvé jméno

    (…)

    A silou jediného slova
    znovu začínám žít svůj život
    Narodil jsem se abych tě poznal
    abych tě volal tvým jménem
    SVOBODA

    Paul Éluard (Liberté, 1942)

  • Ne 10/09

    Šíleně smutná princezna

    Režie → Bořivoj Zeman
    ČSR 1968 / 89 min. / 35mm, HD / 6+
    Hrají → Helena Vondráčková, Václav Neckář, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Muzikál, nebo prostě pohádka se zamilovanými písněmi. Princ a princezna se mají rádi – a proč ne? Hudbu složil Jan Hammer mladší, texty nezapomenutelných songů napsal Ivo Fischer. Jako předfilm uvedeme hravou poctu pohádkám od Kristiny Dufkové Malé pohádky.


    Připoutejte se, prosím!

    Režie → Jerry Zucker – David Zucker – Jim Abrahams
    Původní název → Airplane!
    USA 1980 / CZV / 88 min. / 35mm
    Hrají → Robert Hays, Julie Hagertyová, Lloyd Bridges

    Filmový debut režijního a scenáristického tria, které se původně sešlo ve středoškolské, poněkud excentrické divadelní skupině Kentucky Fried Theater. Připoutejte se, prosím! je nekompromisní parodií na divácky oblíbený žánr amerických katastrofických filmů z počátku sedmdesátých let. Autoři se v něm nechali volně inspirovat snímkem Nultá hodina (1957), jejž režisér Hall Bartlett natočil podle úspěšné televizní hry Arthura Haileye.

  • 37. týden
  • Po 11/09

    Útěk

    Režie → Roland Gräf
    Původní název → Die Flucht
    NDR 1977 / CZV / 94 min. / 35mm
    Hrají → Armin Mueller-Stahl, Marianne Wunscher, Leoš Suchařípa
    Cyklus → Roland Gräf

    Pojednat téma útěku do kapitalistických zemí bylo v kinematografii NDR možné pouze za cenu demagogických retuší, které psychologické věrohodnosti vyprávěného příběhu nemohly nijak zvlášť prospět. Útěk je nicméně mimořádně zajímavý už tím, že byl prvním východoněmeckým filmem, který o jevu odchodu špičkově kvalifikovaných intelektuálů vůbec vyprávět směl. A je třeba říci, že Rolandu Gräfovi se přinejmenším v první polovině daří vdechnout život postavě ambiciózního lékaře fakultní kliniky, který, zbaven možnosti udělat ve svém oboru kariéru v socialistické NDR, se rozhoduje k emigraci. Soudruzi, kteří „společensky závažné téma“ Gräfovi zadali, ani ti, kteří mu pak na festivalu v Karlových Varech roku 1978 udělili jednu z Hlavních cen, jistě neměli sebemenší tušení, že sám Armin Mueller-Stahl podal žádost o vycestování na Západ, a to ještě během natáčení filmu, v němž vytvořil hlavní roli! Již brzy bude ve Spolkové republice pracovat pro R. W. Fassbindera a Alexandera Klugeho – a později v Americe pro Cronenberga či Scorseseho.


    Zvětšenina

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → Blow-Up
    Velká Británie 1967 / CZT / English Friendly / 105 min. / 35mm
    Hrají → David Hemmings, Vanessa Redgraveová, Sarah Milesová
    Cyklus → Antonioni

    Příběh fotografa, který objeví vraždu, aby ji zase ztratil a našel „nové vidění“ – vskutku modelový antonioniovský film. Režisérův divácky nejúspěšnější snímek (Zlatá palma v Cannes) – a také nejčastěji napodobovaný, především americkými tvůrci, jako jsou Francis Ford Coppola (Rozhovor, 1974) nebo Brian De Palma (Hadí oči, 1998). Už v názvu Blow Out odkazuje na Zvětšeninu (v originálu: Blow-Up) De Palmův film z roku 1981.

  • Út 12/09

    V newyorském přístavu

    Režie → William Wyler
    Původní název → Dead End
    USA 1937 / CZT / English Friendly / 83 min. / 35mm
    Hrají → Sylvia Sidneyová, Joel McCrea, Humphrey Bogart, Wendy Barrieová
    Cyklus → Star!

    Původním cílem filmu V newyorském přístavu bylo ukázat, že pochybné a nuzné městské čtvrti jsou semeništěm zločinu a vyrůstají v nich budoucí delikventi. William Wyler propůjčil ale své filmové mládeži let třicátých notnou dávku sympatických rysů a do moralizování se příliš nepouštěl. Z dospívajících hrdinů se díky velkému úspěchu díla stali v dalších snímcích „Dead End Kids“, později „East Side Kids“, ještě později „Bowery Boys“. Pokud jde o čtyři představitele hlavních dospělých rolí, ti se, jak víme, také neztratili…


    Výtah na popraviště

    Režie → Louis Malle
    Původní název → L’ascenseur pour l’échafaud
    Francie 1957 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Maurice Ronet, Lino Ventura, Yori Bertinová, Georges Poujouly / hudba: Miles Davis
    Cyklus → JM, la femme

    V černobílém, „nově“ civilním Výtahu na popraviště nechal režisér svoji hrdinku bezcílně procházet ulicemi nočního města a kameraman dlouze ulpíval na její tváři, nejdříve napjaté, pak unavené a zklamané. Milenec (Maurice Ronet) nepřišel na smluvenou schůzku: buď jejího manžela zabít nedokázal, nebo byl přistižen při činu. Hudební doprovod se mísí s reálnými zvuky ulice, žena bloudí v smutném očekávání a muž, uvězněný v nehybném výtahu v blízkosti místa činu, mobilizuje svoji sílu i um, aby se k ní dostal – nikoli včas, ale vůbec. Vizualita šerosvitné kamery Henriho Decaë v kombinaci s melancholií hudební energie jazzového hudebníka Milese Davise – film noir pur.

  • St 13/09

    Kočičí lidé

    Režie → Jacques Tourneur
    Původní název → Cat People
    USA 1943 / CZT / English Friendly / 67 min. / 35mm
    Hrají → Simone Simonová, Tom Conway, Jane Randolphová, Jack Holt
    Cyklus → Star!

    „Není fantastičtější věci než lidský mozek. Strach, hrůza, děs jsou v nás. Ať chceme nebo ne, všichni si v sobě neseme pocit viny. Krutost nám koluje v žilách, a to i když jsme se naučili ji ovládat... A právě dobrý horor je takový, který dokáže probudit naše spící instinkty.“
    Jacques Tourneur

    Pro mnoho milovníků a znalců hororového žánru jsou u nás Kočičí lidé jistě spojeni s remakem Paula Schradera z roku 1982 s Nastassjou Kinskou. Režisérem klasických původních Kočičích lidí byl v Americe zdomácnělý syn významného francouzského filmaře němé éry Maurice Tourneura Jacques (1904–1977), jemuž před několika týdny věnoval velkou retrospektivu festival v Locarnu. Francouzským importem byla i překrásná kočičí žena Simone Simonová (1911–2005).


    Jindřich IV.

    Režie → Marco Bellocchio
    Původní název → Enrico IV
    Itálie 1984 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Marcello Mastroianni, Claudia Cardinaleová, Leopoldo Trieste, Paolo Bonacelli

    Pokud Bellocchiovi vždy šlo v jeho tvorbě především o postižení ambivalence pravdy, naznačení nezřetelné hranice mezi představou a skutečností, pak svého vrcholu v tomto směru dosáhl právě filmovou adaptací Pirandellova dramatu. Jindřich IV. v podání Marcella Mastroianniho je stejně tak psychopatem hrajícím si na mocného vladaře, jako moudrým bláznem, který se skrývá ve svém starém sídle, aby tady mohl žít klidný život podle starých zvyklostí. Zestárlý herec se snad jen nechce vzdát své milované role nebo si s někdejším štábem svých kolegů pouze zahrává, ale možná také před lety ve své roli uvízl natolik, že nyní už z ní nezná cestu zpátky. Zmatený herec? Starý král?

  • Čt 14/09

    Až pokvetou mandloně

    Režie → Lana Gogoberidzeová
    Původní název → Roca akvavda nushi
    SSSR – Gruzie 1972 / CZV / 78 min. / 35mm
    Hrají → Zurab Kipšidze, David Abašidze

    Režisérka Lana Gogoberidzeová vystudovala původně filologii, kterou završila kandidátskou prací o současné americké literatuře. Lákal ji ale film, jemuž dala v šíři svých zájmů nakonec přednost. Debutovala v šedesátých letech společně s bratry Šengelajovými, Otarem Ioselianim a Nanou Mčedlidzeovou. Vyhranila se vůči nim jako autorka příběhů ze současnosti, která okem analytika proniká do nitra svých hrdinů a přitom uplatňuje smysl pro detail i postřehy, jež zkoumaný problém ukazují z vícera úhlů. Za komediální příběh o zrání venkovského mladíka s názvem Až pokvetou mandloně získala na Všesvazovém festivalu roku 1973 Cenu za režii.


    Deník komorné

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Le journal d’une femme de chambre
    Francie – Itálie 1963 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Michel Piccoli, Georges Géret, Jean-Claude Carrière, Daniel Ivernel
    Cyklus → JM, la femme

    Spolu se scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem, který si ve filmu zahrál vedlejší postavu kněze, posunul Buñuel děj Mirbeauova románu do roku 1930. Ten byl v jeho životě důležitý událostmi kolem uvedení a zákazu Zlatého věku. Zároveň mu umožňoval evokovat tehdejší klima latentního fašismu a v politické rovině tak konkrétně pojmenovat ono absolutní zlo, které hlavní hrdinku racionálně odpuzuje a sexuálně přitahuje.

  • Pá 15/09

    Alena

    Režie → Miroslav Cikán
    ČSR 1947 / 95 min. / 35mm
    Hrají → Vladimír Řepa, Miluše Zoubková, Vítězslav Vejražka, Terezie Brzková

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Nadčasové téma lidské žárlivosti, nevěry a vypočítavosti nabízí historická veselohra Alena, jež vedle Cechu panen kutnohorských Otakara Vávry (1938) a Počestných paní pardubických Martina Friče (1944) patří k nejzdařilejším dílům svého žánru v české předúnorové kinematografii. Povídku Františka Kubky pro film přepsal Jan Wenig. Příběh o půvabné ženě platnéřského mistra, která dokáže zamotat hlavu nejednomu nápadníkovi a svede i samotného pekelníka. Pečlivou výpravu doplňuje výborná kamera Ferdinanda Pečenky.

  • Ne 17/09

    Červená želva

    Režie → Michaël Dudok de Wit
    Původní název → La tortue rouge
    Francie 2016 / 81 min. / 35mm, HD / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Populární japonský režisér Hajao Mijazaki poskytl ve svém studiu Ghibli poprvé prostor nejaponskému tvůrci, a tak zde v režii holandského tvůrce Michaela Dudoka de Wita vznikl poetický animovaný film beze slov, který okouzlí děti i dospělé. Snímek o sebepoznání, lásce, rodičovství i střídání generací získal mimo jiné cenu na festivalu v Cannes. Projekce začne krátkým animovaným filmem Svatba v korálovém moři.


    Třetí na řadě

    Režie → Tonino Cervi
    Původní název → Il turno
    Itálie 1981 / CZV / 95 min. / 35mm
    Hrají → Vittorio Gassman, Laura Antonelliová, Bernard Blier

    Příběh o zchudlém šlechtici a jeho milované dívce je volně inspirován románem Luigiho Pirandella. Krásná Stella projde netknuta dvěma manželstvími, až se dočká svého třetího muže, nepohledného Pepého, kterého kupodivu od začátku vroucně milovala.


    Večer FAMU

    Johana Švarcová / Ahoj, mám se dobře
    ČR 2013 / hrají: Petr Trček, Kryštof Rusek, Šimon Čech / 28 min. / HD
    Film je zasazen do léčebny pro děti s dočasným omezením pohybu. Subtilní příběh se silnou atmosférou se odehrává v poklidném tempu autentického prostředí s dětskými „neherci“. Film o světě, který se zmenšil na jednu místnost.

    Johana Švarcová / Černý dort
    ČR 2016 / hrají: Ester Geislerová, Barbora Milotová, Taťjana Medvecká / 25 min. / HD
    Na rodinných sešlostech se občas dokáže mluvit hodiny, aniž by se řeklo cokoliv podstatného. Naučené slovní obraty a ozkoušené větné konstrukce jako by najednou tvořily sváteční atmosféru, která upřímnou lidskou interakci nahradila slovní vatou. U rodinného stolu se tak mluví skoro podle scénáře a vybočení není dovoleno... Jenže právě o to se pokusí hrdinka absolventského filmu Johany Švarcové, která možná najde odvahu otevřít rodinné tajemství. Režisérka tak kolem rodinného stolu inscenuje černohumorné drama o všech důležitých věcech, které si přes všechny banality nikdy neřekneme.
    Jan Škoda

  • 38. týden
  • Po 18/09

    TGM ve filmu

    / celkem 81 min. / 35mm, HD

    pásmo filmových dokumentů

    Osmdesát let od úmrtí presidenta Tomáše Garrigua Masaryka dne 14. září 1937 připomene Národní filmový archiv ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR prostřednictvím pásma archivních snímků, jež vznikly v průběhu dvacátých a třicátých let 20. století. Dokumentární a zpravodajské filmy, střihové životopisně laděné snímky i památeční film Poslední léto TGM Alexandra Hackenschmieda a Jana Lukase představí osobnost TGM v okamžicích veřejného i soukromého života. Vztah Tomáše Garrigua Masaryka k filmu a kinematografii byl ve všech ohledech pozitivní. Ačkoli se před kamerou dle vlastních slov příliš dobře necítil, doboví kameramani obdivovali přirozenost a neafektovanost jeho projevu a natáčeli s ním velmi rádi. Domácí filmová periodika pak konstantně budovala obraz Masaryka coby vřelého obdivovatele a milovníka filmu, především na základě zmínek o četných projekcích titulů aktuální distribuční nabídky ve speciální místnosti-kině na zámku v Lánech. Ač si nechával promítat jak filmy hrané, umělecké i zábavné, tak dokumentární, spatřoval Masaryk klíčový význam filmu v jeho vzdělávacích možnostech. Cenil si těch snímků, jež umožňují důkladnější poznání vzdálených jevů (cizích zemí či regionů, jejich přírodních specifik, kulturních památek, osobností, historických událostí i společenského a všedního života), neboť jako takové pomáhají též překonávat jakýkoli druh izolovanosti (centra od venkova, českých zemí od zbytku světa), mohou přispívat ke vzájemnému porozumění mezi třídami, národy a kulturami a přemáhat „tu zaujatou a sebeuspokojenou lokálnost“ českého člověka. Pásmo uvede filmová historička Lucie Česálková.

    Slavný den města Klatov, 1923 / 11 min.

    Topoľčianky 1925 / 12 min.

    Douglas Fairbanks a Mary Pickfordová návštěvou v ČSR / 9 min.

    Poselství presidenta Tomáše Garrigua Masaryka / 4 min.

    Masaryk mezi dětmi + Vánoční poselství presidenta Masaryka / 1934 / 8 min.

    Tomáš Garrigue Masaryk jako vrchní velitel československé branné moci / 8 min.

    Léto dvou presidentů / 1936 / 8 min.

    Poslední léto TGM / 1937 / 9 min.

    Tomáš Garrigue Masaryk (1937) / 4 min.


    Bijásek

    Režie → Peter Bogdanovich
    Původní název → Nickelodeon
    USA 1976 / CZT / English Friendly / 121 min. / 35mm
    Hrají → Ryan O’Neal, Burt Reynolds, Tatum O’Nealová, Brian Keith
    Cyklus → Star!

    V Bijásku se Peteru Bogdanovichovi podařilo zábavnou formou zobrazit bouřlivé proměny, jež americká kinematografie prodělala v první polovině desátých let. (Menzelův snímek Báječní muži s klikou, který si stejný cíl vytkl ohledně vylíčení počátků českého filmu, vznikl jen krátce poté). Bogdanovich vypráví přesně v těch žánrech, které kolem roku 1910 dominovaly, je tu tedy mnoho lásky, akce a hlavně komiky ve stylu grotesek. Nechybí samozřejmě stylové mezititulky, kruhové zatmívačky, skoky v promítací rychlosti, klavírní doprovod. Vstup nového média do éry umělecké zralosti, v níž už pro naše hrdiny nebude místa, pak evokuje historická událost: premiéra filmu Davida W. Griffitha Zrození národa. Přání natočit Bijásek černobíle producenti odmítli, Bogdanovich si ho splnil teprve v roce 2009, když film vyšel na DVD.

  • Út 19/09

    G. M. Anderson a W. S. Hart čili Zrod westernového hrdiny

    / CZT / celkem 80 min. / 35mm / na klavír hraje Michal Worek

    James Young / Zákon bílého muže / The White Man’s Law
    USA 1918 / hrají: Sessue Hayakawa, Florence Vidorová, Jack Holt, Noah Beery / 21 min.

    Asiat, vzbuzující svým exotickým zjevem apriorní nedůvěru i příjemné mrazení, se jako typus v americkém filmu objevuje v roce 1914 a nese jméno Sessue Hayakawy (1889–1973). De Millův film The Cheat (1915) proslavil japonského herce nejen v Americe, ale zjednal mu i dlouhotrvající přízeň evropské umělecké bohémy; ještě ve zvukové éře ho budou obsazovat Němec Max Ophüls, Francouz Marcel L’Herbier nebo Brit David Lean (proslulý Most přes řeku Kwai, 1957). Z němých filmů s mladým Hayakawou se v NFA dochovala necelá půlhodina snímku Zákon bílého muže, jednoho z několika, v nichž měl za partnerku populární Florence Vidorovou (1895–1977).


    Jess Robbins / Divoký střelec / Shootin’ Mad
    USA 1918 / hrají: Gilbert M. Anderson, Fred Church, Joy Lewis / 19 min.

    William S. Hart – Thomas H. Ince / Pekla synové / Blue Blazes’ Rawden
    USA 1918 / hrají: William S. Hart, Robert McKim, Maude Georgeová / 40 min.

    Před nástupem zvuku a před příchodem Johna Wayna vygeneroval hollywoodský western čtyři velké hvězdy: G. M. Andersona, W. S. Harta, Toma Mixe a Harry Careyho. Otec všech filmových kovbojů, Gilbert M. Anderson (1880–1971), měl před sto lety většinu své kariéry už za sebou. Své alter ego jménem Broncho Billy si přenášel z jednoho krátkého snímku do druhého; celkem jich natočil, většinou ve vlastní režii, několik stovek. William Surrey Hart (1864–1946) byl sice o šestnáct let starší, jeho postava Rio Jim byla ale oproti notně fantazijnímu Billymu o poznání realističtější a tudíž modernější; v příbězích obvykle prodělala vývoj z asociálního „outlawa“ v charakterního muže činu a ochránce ctnostných žen.


    Milenci

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Les amants
    Francie 1958 / CZT / 83 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Jean-Marc Bory, Alain Cuny, José-Luis de Villalonga, Gaston Modot
    Cyklus → JM, la femme

    Milenci jsou filmem o řece, zrcadlech a smíchu Jeanne. Zamilovaný režisér tady dokonce ponechal hlavní hrdince její jméno. Známá zápletka, v níž se žena nudí na venkovském sídle svého velmi zaměstnaného manžela, a tak stále častěji jezdí do Paříže za svým elegantním „oficiálním“ milencem, se promění v okamžiku, když Jeanne potká u řeky Bernarda, muže, který nazývá věci pravými jmény. Náhle se zdá zbytečné cokoli vysvětlovat, překonávat napětí vzniklé situace, její smích se klene nad tím vším a provane domem, jak žena stoupá po schodech do svého pokoje, rozhodnutá ke změně.

  • St 20/09

    Liolà

    Režie → Alessandro Blasetti
    Původní název → Liolà
    Itálie 1964 / CZV / 93 min. / 35mm
    Hrají → Ugo Tognazzi, Giovanna Ralliová, Pierre Brasseur, Anouk Aiméeová

    Film podle divadelní hry Luigiho Pirandella vypráví veselý až bujný příběh z jihoitalského venkova, jehož hrdinou je čtyřicetiletý vesnický donchuán Liolà. Starý lakomý boháč Simone uvěří, že dítě, které nosí jeho žena pod srdcem, je jeho vlastní, vypočítavá a proradná Tuzza bude potrestána, Liola uhájí svou svobodu. Ze starých zlatých časů českého dabingu k nám dolehnou hlasy Miloše Kopeckého, Aleny Vránové a Vítězslava Vejražky.


    Cannes 2017 / Semaine de la critique I.

    / CZT / celkem 101 min. / HD / vstupné 80 CZK

    Oficiální výběr krátkometrážních filmů

    Sofía Quirós Ubedaová / Selva / Selva
    Kostarika 2016 / 17 min.
    Zatímco země vypuzuje a oceán se potápí, odchody se opakují s každou generací. Selva tančí podle hlasů a vzpomínek, ve hře, která ji připravuje na nevyhnutelné odloučení.

    Salvatore Lista / Tvář / Le Visage
    Francie 2017 / 30 min.
    Camille, asistentka v umělecké galerii, vítá Masata Kimuru, japonského hvězdného tvůrce videoher, který přijel představit svoji nejnovější tvorbu do Francie. Camille je lhostejná ke světu uzavřeného muže, dokud ji Masato nenabídne, aby propůjčila svou tvář postavě v jeho další hře.

    Matthew Rankin / Tesla: Světlo světa/ Tesla: Lumière mondiale
    Kanada 2017 / 8 min.
    New York 1905. Vynálezce a vizionář Nikola Tesla naposledy vyšle prosbu ke svému někdejšímu mecenáši, J. P. Morganovi. Tento krátký elektrizující snímek je velkolepou obrazovou a zvukovou explozí. Byl inspirován skutečnými událostmi a čerpá jak z tradic avantgardního filmu, tak i z animovaného dokumentu.

    Moin Hussain / Skuteční bozi vyžadují krev / Real gods require blood
    Velká Británie 2017 / 20 min.
    Manchester 1990, neklidná čtvrť. Sousedka přemluví Alici, aby jí pohlídala děti, které tvrdí, že krmí noční pekelné návštěvníky. Během napětí zdejších gangů, místních pověr a vlastních abstinenčních příznaků se Alice musí rozhodnout, zda své nové svěřence opustí, nebo zůstane přes noc.

    Oliver Adam Kusio / ELA – nástin rozloučení / ELA – Szkice na Pożegnanie
    Německo 2017 / 26 min.
    Ela chce uniknout zármutku svého každodenního života a odstěhovat se na Západ, kde je lepší život. Příběh odloučení jako nového začátku.

  • Čt 21/09

    Cannes 2017 / Semaine de la critique II.

    / CZT / celkem 99 min. / HD / vstupné 80 CZK

    Oficiální výběr krátkometrážních filmů

    Aleksandra Terpińská / Nejlepší ohňostroje vůbec / Najpiękniejsze fajerwerki ever
    Polsko 2017 / 30 min.
    Tři přátelé, kteří čelí vojenskému konfliktu ve své zemi, v jednom z evropských měst, jsou nuceni změnit své plány do budoucna.

    Laura Ferrésová / Vyděděnci / Los Desheredados
    Španělsko 2017 / 18 min.
    Portrét režisérčina otce, který čelí ztrátě rodinného podniku. Finanční potíže ho donutí, aby přijal místo řidiče na rozlučkových večírcích se svobodou, nicméně nehodlá přijít o svou důstojnost.

    Sam Kuhn / Möbius / Möbius
    USA – Kanada 2017 / 15 min.
    Starodávný příběh plný kouzel a proměn, který se napůl noří z paměti mladé básnířky, jejíhož milovaného bez známky života odnáší proud.

    Manon Coubia / Děti odcházejí za úsvitu / Les enfants partent à lʼaube
    Francie 2017 / 23 min.
    V ranní mlze, na zasněžené cestě, se nečekaně objevuje sedmnáctiletý Mo, s nímž matka přerušila všechny styky. Syn bere svou matku na poslední společnou cestu přes hory. Ještě dnes se Mo připojí k horské pěchotě, elitním sborům francouzské armády.

    Carlo Francisco Manatad / Jodilerks Dela Cruzová, zaměstnankyně měsíce / Jodilerks Dela Cruz, Employee of the Month
    Filipíny – Singapur 2017 / 13 min.
    Jodilerks je zaměstnána na čerpací stanici a dnes je její poslední pracovní den. Noc je ještě mladá...


    Cannes 2017 / Yann Gonzalez / Ostrovy a další dva středometrážní filmy

    / CZT / celkem 77 min. / HD / vstupné 80 CZK

    Yann Gonzalez / Ostrovy /Les Îles
    Francie 2017 / 23 min.
    Postavy procházejí erotickým bludištěm lásky, kdy touha je jejich jediným průvodcem. Režisér Yann Gonzalez (nar. 1977) se v roce 2013 svým celovečerním debutem Setkání po půlnoci zařadil mezi nejoriginálnější evropské filmové básníky nastupující generace.

    Carlos Conceição / Zlobivý zajíček / Coelho Mau
    Portugalsko – Francie 2017 / 33 min.
    Vzpurný mladík potrestá milence své matky. Krása a děs se snoubí. Mladí bohové nemilosrdně zavrhují konvenční morálku. Smrt krouží kolem v dětském převleku.

    Caroline Poggiová – Jonathan Vinel /After School Knife Fight
    Francie 2017 / 21 min.
    Laëtitia, Roca, Nico a Naël mají hudební skupinu. Setkají se pozdě odpoledne na pustém pozemku k poslední zkoušce. Jejich skupina již brzy přestane existovat; musí ji rozpustit, jakmile Laëtitia odjede studovat. Příběh čtyř mladých lidí, kteří se nechtějí rozloučit.

  • Pá 22/09

    hraje Bennewitzovo kvarteto / Berlín, symfonie velkoměsta

    Režie → Walter Ruttmann
    Původní název → Berlin: Die Sinfonie der Grosstadt
    Německo 1926/27 / 65 min. / DVD / vstupné 150 CZK / senioři a studenti 120 CZK

    hudba: Viktor Ullmann (1898–1944), Hans Krasa (1899–1944), Erwin Schulhoff (1894– 1942), Pavel Haas (1899–1944)
    hraje Bennewitzovo kvarteto / Štěpán Ježek, Jakub Fišer, Jiří Pinkas, Štěpán Doležal

    Berlín, symfonie velkoměsta, dodnes jeden z nejčastěji uváděných němých filmů, přišel do kin 23. září roku 1927, nedlouho po Faustovi (14.10. 1926) a Metropolis (10.1.1927) a spolu s oběma těmito díly F. W. Murnaua a Fritze Langa je považován za kvintesenci toho nejlepšího, čeho německý film ve svém klasickém období dosáhl.

    Po první, ryze nefigurativní periodě vymezené lety 1919 až 1926 přešli němečtí filmoví avantgardisté Hans Richter a Walter Ruttmann, především pod dojmem z prvních Ejzenštejnových filmů, od animace čistě abstraktních forem ke snímkům pracujícím s montáží záběrů natočených v reálném prostředí.

    „V Berlínu, symfonii velkoměsta líčí Ruttmann lesk a bídu metropole v průběhu jednoho dne. Dlouhé statické záběry ukazují na začátku město dosud spící. Tempo se pak během dne stupňuje až k hektickému vrcholu rušného dění a s blížící se nocí se opět pozvolna zpomaluje,“ napsala Birgit Heinová, jedna z hlavních německých avantgardních filmařek současnosti.

    „Ve své Symfonii zůstává Ruttmann jednoznačně rytmikem. Ukazuje, jak lze z životní reality vybrat materiál pro snímání tak, aby se bezchybně zapojil do výrazného montážního rytmu. Ruttmann má přirozeně na sto procent pravdu, protože jeho úkolem není představit nám Berlín, ale život v něm,“ prohlásil už v roce 1928 ruský mistr montážní kinematografie Vsevolod Pudovkin během své návštěvy Německa.

    Filmový historik Walter Schobert zde navazuje: „Film Berlín, symfonie velkoměsta byl vždy nahlížen jako dokumentární film a řazen do proudu tzv. nové věcnosti (neue sachlichkeit). Ve skutečnosti je vším, jen ne dokumentem. Je to abstraktní film stejně jako jeho kreslení předchůdci a jistě není náhoda, že v úvodu se explicitně cituje Opus IV. (1923). Je to radikální montážní experiment, který si z obrazů města Berlín pouze bere materiál a člení jej podle časového sledu jednoho dne.“

    Heiko Daxl: „Ruttmann podřídil scény z reálu jedinému tématu natolik, že příběhová linka už není nutná, protože sled obrazů vyplyne z leitmotivu, analogií a kontrastů. Různé lidské činnosti, dopravní změť atd. v různých denních dobách určují délku záběrů, obrazovou kompozici a střihovou skladbu.“

    Původní hudbu složil Edmund Meisel, tehdy čerstvě proslavený svou kompozicí pro Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Během příštích devadesáti let se nicméně Berlín dočkal dnes už nepřehlédnutelné řady dalších hudebních ilustrací všech stylů a žánrů.



    hraje Bennewitzovo kvarteto / Berlín, symfonie velkoměsta

    Režie → Walter Ruttmann
    Původní název → Berlin: Die Sinfonie der Grosstadt
    Německo 1926/27 / 65 min. / DVD / vstupné 150 CZK / senioři a studenti 120 CZK

    hudba: Viktor Ullmann (1898–1944), Hans Krasa (1899–1944), Erwin Schulhoff (1894– 1942), Pavel Haas (1899–1944)
    hraje Bennewitzovo kvarteto / Štěpán Ježek, Jakub Fišer, Jiří Pinkas, Štěpán Doležal

    Berlín, symfonie velkoměsta, dodnes jeden z nejčastěji uváděných němých filmů, přišel do kin 23. září roku 1927, nedlouho po Faustovi (14.10. 1926) a Metropolis (10.1.1927) a spolu s oběma těmito díly F. W. Murnaua a Fritze Langa je považován za kvintesenci toho nejlepšího, čeho německý film ve svém klasickém období dosáhl.

    Po první, ryze nefigurativní periodě vymezené lety 1919 až 1926 přešli němečtí filmoví avantgardisté Hans Richter a Walter Ruttmann, především pod dojmem z prvních Ejzenštejnových filmů, od animace čistě abstraktních forem ke snímkům pracujícím s montáží záběrů natočených v reálném prostředí.

    „V Berlínu, symfonii velkoměsta líčí Ruttmann lesk a bídu metropole v průběhu jednoho dne. Dlouhé statické záběry ukazují na začátku město dosud spící. Tempo se pak během dne stupňuje až k hektickému vrcholu rušného dění a s blížící se nocí se opět pozvolna zpomaluje,“ napsala Birgit Heinová, jedna z hlavních německých avantgardních filmařek současnosti.

    „Ve své Symfonii zůstává Ruttmann jednoznačně rytmikem. Ukazuje, jak lze z životní reality vybrat materiál pro snímání tak, aby se bezchybně zapojil do výrazného montážního rytmu. Ruttmann má přirozeně na sto procent pravdu, protože jeho úkolem není představit nám Berlín, ale život v něm,“ prohlásil už v roce 1928 ruský mistr montážní kinematografie Vsevolod Pudovkin během své návštěvy Německa.

    Filmový historik Walter Schobert zde navazuje: „Film Berlín, symfonie velkoměsta byl vždy nahlížen jako dokumentární film a řazen do proudu tzv. nové věcnosti (neue sachlichkeit). Ve skutečnosti je vším, jen ne dokumentem. Je to abstraktní film stejně jako jeho kreslení předchůdci a jistě není náhoda, že v úvodu se explicitně cituje Opus IV. (1923). Je to radikální montážní experiment, který si z obrazů města Berlín pouze bere materiál a člení jej podle časového sledu jednoho dne.“

    Heiko Daxl: „Ruttmann podřídil scény z reálu jedinému tématu natolik, že příběhová linka už není nutná, protože sled obrazů vyplyne z leitmotivu, analogií a kontrastů. Různé lidské činnosti, dopravní změť atd. v různých denních dobách určují délku záběrů, obrazovou kompozici a střihovou skladbu.“

    Původní hudbu složil Edmund Meisel, tehdy čerstvě proslavený svou kompozicí pro Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Během příštích devadesáti let se nicméně Berlín dočkal dnes už nepřehlédnutelné řady dalších hudebních ilustrací všech stylů a žánrů.


  • So 23/09

    Mrtvý mezi živými

    Režie → Bořivoj Zeman
    ČSR 1946 / 84 min. / 35mm
    Hrají → Karel Höger, Zdenka Procházková, Lída Matoušková, Eduard Dubský

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Celovečerní debut režiséra Bořivoje Zemana. Scénář k němu napsal spolu s Elmarem Klosem inspirován knihou norského spisovatele Sigurda Christiansena. Je rok po válce, poštovní úřad na malém městě, přepadení, jeden mrtvý, jeden zraněný a jeden zdánlivě bez úhony přeživší poštovní asistent, jenž vydal peníze pachatelům. Hranice hrdinství a společenské předsudky o zbabělosti. Sugestivní, místy až syrové psychologické drama, které stojí především na hereckém výkonu Karla Högera jako hlavního hrdiny.

    viz Filmový přehled


    Červená pustina

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → Il deserto rosso
    Itálie 1964 / CZT / 110 min. / 35mm
    Hrají → Monica Vittiová, Richard Harris, Carlo Chionetti
    Cyklus → Antonioni

    Červená pustina je situována do okolí Ravenny, kde nedaleko historických staveb vyrostlo chladné monstrum kovových potrubí, cisteren, komínů a vysokých pecí. Uprostřed odumírající přírody se začíná proměňovat myšlení zde pracujících a žijících lidí. Mladá Giuliana je v takovém světě bezradná, schoulí se do sebe, stále častěji se ztrácí v bludišti neurózy.

    „Antonioni mohl konečně zobrazit svět tak, jak ho vlastníma očima viděl, protože nahradil vidění neurotičky v jeho celku svým vlastním viděním, estetickým deliriem. Tuto kompletní substituci opravňuje myslitelná analogie obou vidění. Pokud by v té substituci byla i trocha libovůle, nebylo by přesto co namítat. Je jasné, že nepřímá svobodná subjektivní perspektiva je jen záminkou, s níž Antonioni nakládá, jak se mu to hodí, aby si dopřál nejvyšší básnické svobody. Svobody, jež hraničí s libovůlí, a právě proto je opojná.“
    Pier Paolo Pasolini

  • Ne 24/09

    Dobré odpoledne s polštinou

    / 110 min. / 35mm / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů a jazyková dílna

    Rek – polyglot / r. Lechosław Marszałek / Polsko 1967
    Jmenuji se Filemon / r. Ludwik Kronic / Polsko 1972
    Bolek a Lolek – dva rytíři / r. Władysław Nehrebecki / Polsko 1963

    Společně s kolegy z Polského institutu se vydáme na výlet k našim severním sousedům. Nejprve uvidíme něco ze slavné polské animované tvorby a pak se pod vedením lektorky hravou formou dozvíme, co má polština společného s češtinou, a co naopak vůbec ne. A určitě se také naučíme pár polských slov.


    Drahý zesnulý

    Režie → Georg Fenady
    Původní název → Arnold
    USA 1973 / CZT / English Friendly / 84 min. / 35mm
    Hrají → Stella Stevensová, Roddy McDowall, Elsa Lanchesterová
    Cyklus → Star!

    „Arnold is dead... and a newlywed.“ Zní motto z plakátu k tomuto filmu. Lord Arnold jako mrtvola leží v rakvi, přesto se ožení se svou mladou milenkou Karen. Ta si ho nebere z lásky, ale jak jinak, pro peníze. Jenže její plán najít lordovo ukryté jmění a pak žít s jeho mladším bratrem Robertem nemůže vyjít. Černá komedie, plná gagů a nepředvídatelných zvratů přecházející do parodie sebe sama. Další z příležitostí pro parádní veseloherní roli Stelly Stevensové.

  • 39. týden
  • Po 25/09

    Cesta do pravěku

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1955 / 82 min. / 35mm
    Hrají → Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Josef Lukáš, Zdeněk Husták

    Těžištěm Zemanovy tvorby je patnáctileté období (1955–1970), kdy vzniká šest celovečerních snímků kombinujících postupy hraného a animovaného (kresleného i loutkového) filmu. Dílem, které ukázalo perspektivnost nové metody, byla Cesta do pravěku, snímek, jenž zaznamenal ve své době celosvětový úspěch (vyznamenán byl mj. na festivalech v Benátkách, Edinburgu a Mannheimu), ale během následujících dekád navíc prokázal neobyčejnou trvanlivost. Ohlas v odborných kruzích vzbudil také v Americe, kde se první podobný pokus o filmové oživení prehistorického světa uskutečnil již v němé éře (Ztracený svět, 1925). Komerčně byl Zemanův film v USA využit (či spíše vykořistěn) ve svévolně změněné verzi s novým komentářem a přidanými scénami. Jméno nešťastníka Freda Ladda, který v roce 1960 spáchal zločin s názvem Journey to the Beginning of Time, se bohužel v mnoha databázích objevuje vedle jména Zemanova. Tyto smutné epizody nakonec jenom stvrzují nesmírný průkopnický význam původní Cesty do pravěku, rodící se v letech nejtužšího socialistického realismu. Z této perspektivy je už skoro malý zázrak, že didaktické zadání a nutnost striktně se držet vědecky doložených poznatků nijak nenarušuje konzistenci poetického univerza, kde nález zkameněliny trilobita slouží jako pozvánka k „samozřejmému“ proplutí jeskyní času a prozkoumání světa „na druhé straně“.


    Melodie světa + Píseň práce

    Režie → Walter Ruttmann

    Walter Ruttmann / Melodie světa / Melodie der Welt
    Německo 1929 / 46 min. / 35mm

    Walter Ruttmann / Píseň práce / Acciaio
    Itálie 1933 / hrají: Piero Pastore, Isa Polaová, Vittorio Bellaccini / CZT / 63 min. / 35mm

    Ruttmannova Melodie světa – vůbec první dlouhý německý zvukový film – vyvolala pro svou audio-vizuální montáž obdiv kritiků v celém světě. Nad „výpovědní“ hodnotu staví autor – stejně jako již v předchozím němém Berlínu, symfonii velkoměsta (1927) – formální principy vlastní hudbě nebo modernímu malířství.
    O čtyři roky později natáčí v Itálii podle předlohy Luigiho Pirandella snímek Píseň práce, svůj první pokus o hraný film s melodramatickými motivy. Podobně jako ve stejné době v Rusku Pudovkin, narazil i Ruttmann na vlnu nepochopení; na rozdíl od roku 1929 – tedy čtyři roky po zavedení zvuku a ustálení standardů v jeho užívání – nebyla už doba podobným experimentům s formou nakloněná. Ruttmann se vrátí do nacistického Německa a příležitost natočit další dlouhý film už nedostane. Umírá v Berlíně v červenci 1941.

  • Út 26/09

    Devět dopisů pro Bertu

    Režie → Basilio Martín Patino
    Původní název → Nueve Cartas a Berta
    Španělsko 1966 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Elsa Baezaová, Montserrat Blanchová, Mary Carrillová, Antonio Casas

    Citový deník mladého studenta píšícího neodeslané dopisy dceři republikánského emigranta, s níž se setkal v cizině. Mistrovsky zpracované svědectví o rozštěpené generaci tlumočí v obrazech Salamanky a Madridu pozvolné citové, rozumové i politické proměny, jimiž procházely děti válečných „vítězů“. Na festivalu v San Sebastianu získal film roku 1966 Cenu za nejlepší první film. Režisér byl vězněn a premiéra jeho filmu ve frankistickém Španělsku byla pozdržena až do února 1967. Jak důležitou inspirací zůstává i pro generaci dnešních španělských filmařů, ukázal před nedávnem dokumentární snímek Basilio Martín Patino, desátý dopis (V. García del Pinoová, 2014).


    Jules a Jim

    Režie → Franҫois Truffaut
    Původní název → Jules et Jim
    Francie 1961 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Oskar Werner, Henri Serre, Marie Duboisová, Jean-Louis Richard
    Cyklus → JM, la femme

    + krátký film
    Město Cognac / Francie 1918 / CZT / 9 min.

    Přátelství, román, krása, Francie a Německo, černá a bílá, láska a smrt, jedna žena a dva muži... kteří se zamilovali do úsměvu sochy. Film-mýtus, který s riskantní opravdovostí proudí z jednoho citu do druhého, ale nejvíc se točí kolem stručného poučení, které jeho autor, François Truffaut, zakusil mnohokrát velmi citelně na vlastní kůži: „Dvojice... to není v lásce žádné řešení. Ale jiná řešení nejsou.“

    „S mými pětasedmdesáti léty jsem to, co zbylo z Kateřiny, pozoruhodné postavy Rochéova románu Jules a Jim. Dovedete si představit, s jakou zvědavostí jsem čekala na okamžik, kdy budu moci spatřit na plátně Váš film. 24. ledna jsem do kina BĚŽELA. (...) Jedním rázem se mne zmocnila ta úžasná schopnost, s níž jste Vy a Jeanne Moreau oživili, co my jsme nazdařbůh žili. Že příběh nás tří dokázal poměrně věrně vylíčit Henri-Pierre Roché, to jistě není žádný zázrak. Ale jak je možné, že jste toho byl schopen Vy?“
    Helen Hesselová, 30. ledna 1962

  • St 27/09

    Dům u řeky

    Režie → Roland Gräf
    Původní název → Das Haus am Fluss
    NDR 1986 / CZT / 89 min. / 35mm
    Hrají → Katrin Sassová, Sylvester Groth, Manfred Gorr
    Cyklus → Roland Gräf

    Německo 1941 až 1942. Vystřízlivění obyčejné rodiny z nadšení pro hnědý režim na pozadí příběhu manželského trojúhelníku. Aneb co dělají matky a dcery, když jsou mužští členové rodiny na frontě. Adaptace románu Friedricha Wolfa Ruský kožich sklidila dobrý ohlas nejen doma, ale i na festivalech na druhé straně železné opony.

  • Pá 29/09

    Přítelkyně

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → Le amiche
    Itálie 1955 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Eleonora Rossi-Drago, Gabriele Ferzetti, Yvonne Fourneauxová, Franco Fabrizi
    Cyklus → Antonioni

    Antonioniho raná tvorba je u nás stále málo známá. Patří sem sedm pozoruhodných dokumentárních filmů z let 1943–1950, mistrovský celovečerní debut Kronika jedné lásky (1950), sociologická sonda Poražení (1952) a hořký příběh ze světa filmu Dáma bez kamélií (1952). V polovině padesátých let už bylo vnímání Antonioniho ustálené: náročný umělec, bohužel s malým komerčním potenciálem. Přítelkyně tuto problematickou pozici v rámci italské kinematografie upevnily; film získal v Benátkách Stříbrného lva a několik dalších cen na jiných festivalech. Do naší distribuce se nedostal a tento na Antonioniho poměry nečekaně „dialogový“ film byl v našem prostředí zcela zastíněn pozdější „tetralogií citů“ (1959–1964). Tu v mnohém předznamenává, i když zatím spíš tematicky než formálně: prostředí středních a vyšších kruhů, muži a ženy, kteří nechali vychladnout své vztahy, přátelství mezi ženami, ohrožené lží a intrikařením, a přesto občas dodávající útěchu a naději.


    Cesta pustým lesem

    Režie → Ivan Vojnár
    ČR 1997 / 87 min. / 35mm
    Hrají → Václav Koubek, Pavel Landovský, Jana Dolanská, Eliška Sirová

    „Znepokojilo mne, jak mimořádné nepochopení projevili čeští kritici pro odlišnost filmového vyjádření, které neodpovídá jejich apriorní představě o tom, jak má film vypadat.“
    Jaromil Jireš (1997)

    „V létě roku 1913 jsem opustil Vídeň,“ prozrazuje o sobě na začátku filmu Cesta pustým lesem dentista Holubek (Václav Koubek), jehož další kroky vedou na Šumavu, kde v zapadlé vesnici prožije jeden rok. Svět rázovitých lidí, jehož se stane součástí, jej sice nepřivede k nějakému zásadnímu životnímu poznání, má ale cenu zkušenosti, která až časem může nalézt své zhodnocení.
    Film získal mj. hlavní cenu Mata d’or na festivalu v nizozemském Leeuwardenu a Cenu za nejlepší kameru v Barceloně.

  • So 30/09

    Lesní chodci

    Režie → Ivan Vojnár
    ČR – Slovensko – Francie 2003 / 95 min. / 35mm
    Hrají → Zdeněk Novák, Jitka Prosperi, Jiří Schmitzer, Miroslav Bambušek, Petra Poláková, Ester Hocke

    Inspiraci k natočení dalšího hraného filmu nalezl Ivan Vojnár ve stejnojmenné knize Martina Ryšavého. Rufus (Jiří Schmitzer) a Čerčil (Zdeněk Novák), hrdinové Lesních chodců, si záměrně zvolili osud outsiderů, aby unikli povinnostem k různým formám moci. V takto vymezeném „prostoru“ hledají své místo v životě a rozhodujícím způsobem do toho zapojují i své potomky, když je ještě v dětství spolu zasnoubí. Retrospektivně vedené vyprávění, odehrávající se v průběhu třiceti let minulého století, natáčel Vojnár v Ústí nad Labem a jeho okolí s neherci a členy tamního Činoherního studia. Velká část jejich spolupráce byla založena na improvizaci, což kladlo značné nároky i na kameramanskou práci Ramunase Greičiuse. Jak napovídá název filmu, podstatnou roli v něm hraje opět les, zde jako metafora nedosažitelného snu o svobodě.


    Nevěsta byla v černém

    Režie → François Truffaut
    Původní název → La Mariée était en noir
    Francie – Itálie 1967 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Jean-Claude Brialy, Michel Bouquet, Michel Lonsdale
    Cyklus → JM, la femme

    William Irish je autorem románu o ženě, která se zarážející důsledností mstí viníky smrti svého manžela. Truffaut z něj udělal svou nejčernější komedii. Hudbu složil Bernard Herrmann, po Marnie (1964) nespravedlivě zavržený spolupracovník nejlepších Hitchcockových filmů, jejž Truffaut pro tento svůj film „adoptoval“ (což se v následujících řádkách z 31. srpna 1967 pochopitelně neřeší.)

    „Milý Alfrede Hitchcocku, s odpovědí na Váš dopis jsem chtěl počkat, než dokončím film Nevěsta byla v černém. Teď zrovna stříháme a 15. 11. máme předat konečnou verzi United Artists. Protože jsme točili francouzsky a hlavně proto, že jsem se nemusil zlobit s žádným Oskarem Wernerem, proběhlo natáčení výrazně uspokojivěji a harmoničtěji než u 451 stupňů Fahrenheita. (...) Můžu Vám říci, že Jeanne Moreau je díky svému nasazení, hbitému chápání, dobré náladě a nezlomné solidaritě herečkou, s níž se pracuje ideálně. Na place je připravena hrát rychle nebo pomalu, směšně nebo smutně, vážně nebo bláznivě a dělat všechno, co po ní režisér vyžaduje. A dojde-li ke katastrofě, setrvá na straně kapitána a bez mručení a velkých cavyků se s ním hrdinně potopí, přičemž si odpustí i otčenáš. (...) Jako v Julesovi a Jimovi jsem ji poprosil, aby tu roli hrála úplně přirozeně a obyčejně, aby její nečekané jednání vyznělo uvěřitelně a lidsky. Jak to vidím já, je Julie Kohlerová pannou, protože její muž byl zabit v den jejich svatby. Ale tato informace ve filmu není obsažena a musí zůstat tajemstvím mezi Jeanne Moreau, Vámi a mnou! (...)
    S netrpělivostí očekávám americké vydání Rozhovorů Hitchcock-Truffaut. Jak si vzpomenete, nebylo mým cílem dostat se do žebříčků bestsellerů, ale odhalit a vyvést z míry domýšlivý postoj newyorské filmové kritiky. Cílovým publikem jsou odborníci a rostoucí společenství cinefilů a bezpochyby to má víc společného s knihami Igora Stravinského nebo s Paulem Klee a jeho Deníkem než s memoáry Stalinovy dcery. Přes toto malé varování Vás mohu uklidnit. Nakladatel Laffont se zdá být s odbytem ve Francii a v Kanadě velmi spokojen. Milý pane Hitchcocku, doufám v brzké dobré zprávy ohledně Vašeho 51. filmu. Prosím, vyřiďte mé vřelé pozdravy paní Hitchcockové! Nadále Váš věrný přítel François Truffaut!“