Program

09/2015 (Změnit)
  • 36. týden
  • Út 01/09

    Tichý společník

    Režie → Zdeněk Flídr
    ČSR 1988 / 88 min. / 35mm
    Hrají → Jiří Schmitzer, Tomáš Jánský, Jan Hrušínský
    Cyklus → Č88R

    Šéfredaktor oblastního listu se dostává do konfliktu kvůli oprávněné kritice stavby devastující životní prostředí. Bojí se o své postavení a nedokáže se postarat o svého čtrnáctiletého syna. Jiří Schmitzer v titulní roli psychologického příběhu z konce reálného socialismu.


    Harakiri

    Režie → Masaki Kobajaši
    Původní název → Seppuku
    Japonsko 1963 / CZT / 125 min. / 35mm
    Hrají → Tacuja Nakadai, Šima Iwašitaová, Rentaró Mikuni

    Harakiri patří sice do kategorie samurajských filmů, ale zdaleka nelíčí jen udatnost japonských bojovníků, nýbrž nabízí možnost poznat také odvrácenou tvář jejich životních osudů. Příběh filmu se odehrává v první polovině 17. století, kdy japonští velmoži mezi sebou uzavřeli mír. Samurajové tak přišli o hlavní zdroj obživy a pro záchranu svých rodin byli často nuceni přijímat pro ně méně důstojné úkoly. Kobajašiho film zapadá do linie japonské tvorby šedesátých let, v níž se výrazně projevuje střet přežívajícího tradičního životního stylu se stále více se prosazujícími prvky moderní společnosti.

  • St 02/09
  • Čt 03/09

    Radúz a Mahulena

    Režie → Petr Weigl
    ČSR 1970 / 107 min. / 35mm
    Hrají → Magda Vášáryová, Jan Tříska, Jaroslava Adamová, Jiří Adamíra

    + krátký film
    Petr Weigl / Don Quijote / ČSR 1971 / 7 min. / 35mm
    hudební film bez dialogů

    Novoromantický básník a prozaik Julius Zeyer je českými filmaři dosti opomíjen. Jeho literární tvorba, vyznačující se uměleckou kultivovaností a bohatou romantickou fantazií, se totiž s oblibou uchyluje do vysněného světa mýtů, bájí, pověstí a pohádek. Původní slovenskou pohádku Radúz a Ludmila (sic!) ovšem autor podstatným způsobem pozměnil, hlavní ženskou hrdinku přejmenoval na Mahulenu (inspiraci našel v dalším titulu slovenské sbírky – Mahuliena zlatá panna), místo schematické postavy ježibaby vytvořil psychologicky prokreslenou figuru královny Runy. Další inspirační pramen byl staroindického původu. Radúzem a Mahulenou pronikl Zeyer nejvýrazněji na zahraniční scény: roku 1900 byl v Berlíně uveden německý překlad Emy Destinové, o čtyři roky později následovala chorvatská inscenace a současně vyšel překlad do polštiny. Pro autorovo vrcholné dramatické dílo se přece našel režisér blízký svým uměleckým zaměřením – Petr Weigl. Pohádkové kouzlo, umocněné sugestivní hudbou Josefa Suka, vychází v jeho obrazovém řešení z tradic dekorativního symbolismu Jana Preislera (přímá citace v sekvenci Černé jezero) a secesní pohádkovosti Artuše Scheinera.

  • Pá 04/09

    Nejlepší léta našeho života

    Režie → William Wyler
    Původní název → The Best Years of Our Lives
    USA 1946 / English friendly / české podtitulky / 166 min. / 35mm
    Hrají → Myrna Loyová, Frederic March, Dana Andrews

    Tři přátelé, váleční veteráni se vracejí domů ke svým rodinám a blízkým. Jejich životy jsou však už navždy poznamenány válečným peklem. Wylerův nejúspěšnější film, oceněný sedmi Oscary.


    Strom na dřeváky

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → LʼAlbero degli zoccoli
    Itálie 1978 / CZT / 174 min. / 35mm
    Hrají → Luigi Ornaghi, Francesca Moriggiová, Omar Brignoli

    Zlatá palma v Cannes 1978 za nejlepší film.

    „Strom na dřeváky je tříhodinová kronika, v níž Ermanno Olmi v roli autora námětu, scenáristy, střihače, kameramana a režiséra skládá z nejnepatrnějších úlomků všedního života členů čtyř venkovských rodin mozaiku mytologizující epochu, která nenávratně zmizela právě tak, jako principy určující životy jejích příslušníků. Měřeno tradičními kánony výstavby syžetu, nemá Olmiho film žádného hrdinu – jeho postavy, ti nejchudší z chudých, bezzemci žijící pohromadě v pachtýřském domě – jsou utkány výhradně z pomíjivých, naprosto nedůležitých mikrodějů... Přirozenost je vepsána už ve fyziognomii všech hrdinů – představují je skuteční vesničané z kraje kolem Bergama, dějiště filmového příběhu a rodiště režiséra. Snad žádná tvář, kromě mladičké Teresiny, není půvabná, a přesto jsou všechny svým zvláštním způsobem krásné, jejich modelace nese stopy ušlechtilosti, ryzí čistoty a důstojnosti.“
    Zdena Škapová (1994)

  • So 05/09

    Kopytem sem, kopytem tam

    Režie → Věra Chytilová
    ČSR 1988 / 125 min. / 35mm
    Hrají → Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra
    Cyklus → Č88R

    „Katalyzátorem příběhu toho filmu je sice hrozba AIDS, má to však působit ve smyslu širším, jako jakýkoli druh ohrožení, jako jakákoli krize v našem životě. Jde o to, jak se v takovém okamžiku ohrožení zachováme. Někdo říká, že jsem moralistka. Ale já opravdu nevím, co nesouvisí s mravností. Každé jednání je koneckonců mravné, nebo nemravné. Uvědomila jsem si, že každé ohrožení vychází z nás samotných, paradoxně vlastně z našich tužeb. Po čem toužíme? Po uspokojení, po tom žít svůj život plně, mít se dobře. Je ovšem rozdíl, v čem to kdo vidí. Nejsou přece jen rozkoše smyslové. Bohužel, člověk nevyužívá všech možností. Obvykle sahá jen po požitcích, jež lze snadno dosáhnout: rozkoš jíst, pít, milovat se – a mnohdy si ani neuvědomujeme, jaká je to rozkoš skutečně vidět, cítit, myslet. A co teprve rozkoš nezávislosti, prostoru a svobody! A o tom ten film je, abychom sahali po hlubších požitcích a vyšších principech, když nechceme dojít do slepé uličky.“
    Věra Chytilová (1989)


    Démanty noci

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1964 / English friendly / 65 min. / DCP
    Hrají → Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová

    Filmové osmičky

    Celovečerní debut Jana Němce Démanty noci, který digitálně zrestauroval Národní filmový archiv, se probojoval do výběru snímků uváděných v rámci sekce Classics na filmovém festivalu v Cannes 2018. Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké je diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry teprve osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů.

  • Ne 06/09

    Tih Minh

    Režie → Louis Feuillade
    Původní název → Tih Minh
    Francie 1918 / CZT / 5 hodin / 35mm / vstup zdarma
    Hrají → Mary Haraldová, René Cresté, Georges Biscot, Édouard Mathé, Louis Leubas, Gaston Michel, Marcel Marquet, Émile André, Jane Rolletteová, Lugane

    Projekce s živým hudebním doprovodem
    _ _ _

    Cože, ty chceš vědět, co to může být
    Tih Minh? Zda člověk? Předmět? Co to slovo značí?
    To tajemství ti nelze prozradit
    film shlédnout pro ten účel stačí.

    (báseň z dobového tisku)


    „Tih Minh unáší bystřina obrazů, z nichž jeden je mediálnější než druhý: tanec ubohých šílených žen, odkvetlých jak utržené květy, bitva kolem nádržky na vodu na střeše hotelu Negresco, černá postava, která se plazí a úpí v kamení na pobřeží, vozík visuté dráhy převážející vraha na laně napříč údolím. Ale to nejkrásnější, co dává filmu proustovskou ozvěnu a prosycuje jej krutostí nepřítomnosti, je nehybný obraz, portrét zmizelé Tih Minh, doručený tajemnou rukou, na němž je inkoustem napsáno datum a jediné lakonické slovo, plné hrozeb i nadějí: ŽIJE.“
    Francis Lacassin

    „V Tih Minh Feuillade rozšířil své dílo především o nové polohy erotismu, zejména o některé jeho subtilnější sadistické odstíny, jaké se projevují stejně ve slavných záběrech bláznivých chovanek, jako v pojetí dobré hrdinky, která už tu není jaksi jen bezpohlavním ztělesněním abstraktního Dobra, ale i magnetem ne právě nevinných významů a emocí.“
    Petr Král

    Tato projekce je součástí Betlémské kulturní noci.
    Vstup je zdarma; bez vstupenek dle kapacity sálu

    Filmy ozvučí speciálně připravenými DJ sety kolektiv okolo projektu BCAA.

    BCAA system je audiovizuální platforma pro hudbu, vizuální umění, přednášky a umělecké projekty dotýkající se nových technologií a problémů současného světa. Kolektiv sídlí v Praze, ale usiluje o přesahování všech svazujících hranic: Jsme součástí globální duše, a to obsahem i okruhem diváků. Propopojujeme hudebníky a vizuální umělce v živých streamech s vlastním virtuálním prostředím – zveřejňujeme podcasty – fungujeme jako label – vystupujeme jako DJ crew – organizujeme přednášky – a především jako kolektiv realizujeme vlastní hudební a umělecké projekty. Naše aktivity nepředstavují oddělené segmenty, ale vzájemně se doplňují, překrývají a splývají ve vždy nových otevřených formách vyjádření. #kolektivita #komunita #non-genre #noborders
    https://soundcloud.com/bcaasystem

    Za BCAA vystoupí:
    bilej kluk
    https://soundcloud.com/bilejkluk
    irako seigen
    https://soundcloud.com/irako-seigen
    NOEMI
    https://soundcloud.com/slightwild
    MMA_OFFICIAL
    https://soundcloud.com/bcmma
    NEW MAGIC MEDIA
    https://soundcloud.com/newmagicmedia
    eva01
    https://soundcloud.com/evaunitone

  • 37. týden
  • Po 07/09

    Komisařka

    Režie → Alexandr Askoldov
    Původní název → Komissar
    SSSR 1967/1988 / CZT / 102 min. / 35mm
    Hrají → Nonna Morďukovová, Rolan Bykov, Raisa Nědaškovská, Vasilij Šukšin

    Těsně před dokončením snímek tematizující mj. otázku židovských pogromů putoval do trezoru, a tak se v kinech mohli diváci seznámit s „rudou“ Klavdijou Nonny Morďukovové až na konci osmdesátých let. Askoldovovi se podařilo výtečně evokovat atmosféru nábožensky kosmopolitního městečka Berdičeva, kam za ruské občanské války doputovala ve vysokém stupni těhotenství žena – spíše voják na koni a kde porodila v domku chudého židovského klempíře Magazannika a jeho početné rodiny. Jejich zásluhou poznala, co znamená být matkou, avšak zvuk vojenské trubky svolávající k útoku byl pro ni silnější. Rovnocennými hereckými partnery Morďukovové jsou zde Rolan Bykov a Raisa Nědaškovská jako manželé Magazannikovi, na silné expresivitě díla se podílí zvuková a obrazová stránka (kamera Valerij Ginzburg), odkazující k ruské avantgardě dvacátých let. Patrně i díky této roli byla Nonna Morďukovová zařazena britskou filmovou encyklopedií Who is Who mezi deset nejlepších hereček 20. století.


    Vrána

    Režie → Alex Proyas
    Původní název → The Crow
    USA 1994 / English friendly / české podtitulky / 100 min. / 35mm / vstup zdarma
    Hrají → Brandon Lee, Rochelle Davisová, Ernie Hudson
    Cyklus → Midnight Movies

    S romanticko-hororovým Hladem (The Hunger, 1983) Tonyho Scotta je Vrána pravděpodobně klíčový gotický film a tak trochu labutí píseň žánru i hlavního představitele, talentovaného Brandona Leeho. Kariérní začátky pro Alexe Proyase i kameramana Dariusze Wolského a hvězdný soundtrack. Jen Scottovy temné Bauhaus vystřídal melancholičtější Robert Smith. Je čas namalovat si temné oční stíny, protože ,,domy shoří, lidé zemřou, ale opravdová láska trvá na věky“. Film promítneme z pětatřicetimilimetrové kopie.

  • Út 08/09

    Život jde dál

    Režie → Moshe Mizrahi
    Původní název → La Vie continue
    Francie 1981 / český dabing / 88 min. / 35mm
    Hrají → Jean-Pierre Cassel, Annie Girardotová, Paulette Dubostová

    Po filmu Nejcennější co mám si Jean-Pierre Cassel zahrál znovu s Annie Girardotovou o šest let později v melodramaticky laděném snímku Život jde dál. Jeanne je žena ve středních letech, která se po nečekané smrti manžela musí vyrovnat s ohrožením životních jistot, výchovou dětí, ztrátou zaměstnání a v neposlední řadě s nedostatkem citu. Vztah s Pierrem sice nenabízí perspektivu, ale umožní jí překonat nejtěžší okamžiky, najít novou sílu. Dceru Catherine hraje Giulia Salvatori, tj. hereččina skutečná dcera.


    Stalker

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35mm
    Hrají → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    Vědec a spisovatel na cestě do Zóny. Nejasný příslib, jejž reprezentuje Zóna, je pro jednoho intelektuála nebezpečný, druhý odmítá v něj vůbec věřit. Stalkerovi, který je doprovází, vzdělanost obou společníků chybí, zná jenom cestu.


    Batalion

    Režie → Přemysl Pražský
    ČSR 1927 / 78 min. / HD / vstup zdarma
    Hrají → Karel Hašler, Bronislava Livia, Vladimír Pospíšil-Born, Karel Noll, Eman Fiala, Eugen Wiesner

    Expresionistický film z prostředí staropražské spodiny s živým hudebním doprovodem kapel Bavor a Javor a Paprsky inženýra Garina.

    Na filmu Batalion Přemysla Pražského z roku 1927 jsou pozoruhodné dvě skutečnosti. Tou první je, že je jedním z mála českých němých filmů srovnatelných se zahraniční produkcí. Dopad tehdy módního expresionismu je patrný zvláště ve druhé polovině filmu, kde tvůrci na svou dobu brilantně použili obrazovou víceexpozici.
    A tou druhou skutečností je, že byl natočen v reáliích čtvrti Na Františku. V tomto filmu máte unikátní možnost vidět jak v roce 1927 vypadala Řásnovka, Klášterská ulice, Obecní dvůr, dvory v Klášteře svaté Anežky České a zvláště pak proslulá nálevna U Ročků.

    Děj filmu vychází z legendy o nešťastném životě dr. Uhra (hraje Karel Hašler), jak ji popsali postupně Leopold František Šmíd, Karel Ladislav Kukla a Josef Hais Týnecký: doktor Uher, poslanec Českého zemského sněmu, zrazen manželkou, klesne až na samé dno pražského polosvěta. V pověstné nálevně Batalion se stane mluvčím komunity žebráků a také jejich advokátem, který odhaluje pokrytectví a krutost mešťácké společnosti.
    Architektu Mecerovi s kameramanem Jaroslavem Blažkem se podařilo přirozeně propojit scény natáčené v reálném prostředí s těmi, které vznikly v ateliéru a detailně vykreslili zejména prostředí doupěte nejnižších společenských vrstev. Děj filmu se odehrává na přelomu 19. a 20. století, záběry staroměstských exteriérů však mají dokumentární hodnotu i proto, jak málo se změnila tato část Prahy do roku 1927, kdy film vznikl.

    Celou projekci hudebně doprovodí dark country těleso Bavor a Javor společně s industriální legendou Paprsky inženýra Garina.

  • St 09/09

    Ctihodný Stanislav

    Režie → Jean-Charles Dudrumet
    Původní název → Lʼhonorable Stanislas, agent secret
    Francie – Itálie 1963 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Jean Marais, Geneviève Pageová, Jean Galland

    Stanislas Dubois, ničím výjimečný podnikatel, je ředitelem reklamní agentury. Jednoho dne upoutá jeho pozornost žena, kterou pozve na večeři. Při odchodu z restaurace si však omylem vezme cizí kabát a od této chvíle se kolem Stanislava začnou dít divné věci, tím spíš když v kabátě najde mikrofilm, o nějž, jak se později ukáže, má eminentní zájem nejedna zahraniční tajná služba. Agentem proti své vůli – tak by mohl znít podtitul této parodie na špionážní filmy nepostrádající prvky kriminálních dramat.

  • Čt 10/09

    Faust a Markéta

    Režie → Petr Weigl – Bohumil Čipera
    ČSR 1972 / 97 min. / 35mm
    Hrají → Magda Vášáryová (zpívá Marta Boháčová), Milan Kňažko (zpívá Jiří Zahradníček), Přemysl Kočí (zpívá Antonín Švorc)

    + krátký film
    Petr Weigl / Bludiště moci / ČSR 1969 / 30 min.
    hudební film bez dialogů

    Pověst o doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal duši ďáblu, se poprvé objevila v 16. století jako lidové čtivo a nečekaně tak podnítila vznik celé řady dalších zpracování, jež přibývají až do dnešních dnů. Režisér Petr Weigl se rozhodl vzít si za podklad operu Charlese Gounouda. Dvojici větrem osudu zmítaného Fausta Milana Kňažka a sošně temného Mefista Přemysla Kočího doplnila sněhobíle průzračná Markéta Magdy Vášáryové.


    Místo

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → Il Posto
    Itálie 1961 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Sandro Panzeri, Loredana Dettoová, Mara Revelová, Tullio Kezich

    „Po celá 50. léta Ermanno Olmi žil a tvořil v Miláně, a tak i sem zasadil příběh letmého sblížení dvou mladých lidí snažících se získat pracovní pozici ve velké společnosti. Olmi milánskou aglomeraci ve filmu Místo přitom obsáhl komplexně. Zobrazil nejen byznysem kypící centrum, ale také ospalejší venkovskou periferii. Obojí přitom věrohodně a s citem pro detaily.“

    „Byl to neuvěřitelný úspěch, který předčil všechna očekávání. Byl jsem tehdy plný rozpaků. Na benátském festivalu při odchodu ze sálu lidé křičeli: Film je mrtev, ať žije film! Především v zahraničí se Místo stalo snímkem demonstrujícím způsob vidění reality z perspektivy mladých tvůrců. Ale i tam, stejně jako v případě Stromu na dřeváky, nešlo lidem o film jako takový, tedy o jeho estetiku v užším slova smyslu. Důležitá byla problematika, o které pojednával – skutečnost, která se proměňovala ve všech evropských městech. Realitu, která se rychle měnila, už nebyly filmy starého typu schopny reflektovat. Snímky jako Místo nebo Accattone dokázaly v prostředí městské periferie nalézt prvky humanity. I z toho důvodu se jim dařilo zachycovat ony ohromné a složité společenské proměny.“
    Ermanno Olmi

  • Pá 11/09

    Lidový román

    Režie → Mario Monicelli
    Původní název → Romanzo popolare
    Itálie – Francie 1974 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Ugo Tognazzi, Ornella Mutiová, Michele Placido

    Ornella Muti

    Na počátku osmdesátých let byla herecká hvězda Ornelly Mutiové (vlastním jménem Francesky Romany Rivelliové) na svém vrcholu. V žebříčku nejžádanějších hereček nechávala za sebou Claudii Cardinaleovou i Sophii Lorenovou, konkurentkou jí mohla být jedině Laura Antonelliová. O nový sexuální symbol, který od počátku sedmdesátých let ztělesňovala, postupně projevovali zájem i významnější režiséři. Mladičká Vincenzina z Lidového románu patří k těm rolím, které jí pomáhaly rozjet kariéru. Pod režijním vedením Maria Monicelliho zde vytvořila dívku z jihu, jež se v dělnickém prostředí průmyslového Milána ocitne mezi dvěma muži: svým zákonným, o více než třicet let starším manželem (Ugo Tognazzi) a mladým milencem (Michele Placido). V této konstelaci si uvědomí vlastní cenu a podle toho se i zařídí. Snímek byl oceněn Donatellovým Davidem za nejlepší scénář roku 1975.


    Ošklivost

    Režie → Roman Polanski
    Původní název → Repulsion
    Velká Británie 1965 / English Friendly / české podtitulky / 99 min. / 35mm
    Hrají → Catherine Deneuveová, Yvonne Furneauxová, John Fraser

    + krátký film
    Roman Polanski / Tlustý a tenký / Francie 1961 / 14 min. / 35mm

    Nejpozoruhodnější anglické filmy šedesátých let nenatočili britští tvůrci, ale cizinci: Ital Antonioni (Zvětšenina), Američan Losey (Sluha, Nehoda) a Polák Roman Polanski. Všichni tři mistři formy dokázali dodat obrazu Londýna zvláštní, chladný erotismus. V Ošklivosti, studii o dívce s patologicky zvýšenou vnímavostí, která v zalidněném velkoměstě postupně ztrácí kontakt s okolním světem a nakonec propadne šílenství, prokázala Catherine Deneuveová mnohostrannost svého talentu. Polanski vizualizuje úzkostný příběh s poetickou silou, která z tohoto filmu dělá jeden z jeho nejlepších.

  • So 12/09

    Drahá neznámá

    Režie → Moshé Mizrahi
    Původní název → Chère inconnue
    Francie 1980 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Simone Signoretová, Jean Rochefort, Delphine Seyrigová, Dominique Labourierová

    V jejich druhém společném filmu Moshé Mizrahi přisoudil Simone Signoretové postavu stárnoucí Louise, obětující své vlastní štěstí pro invalidního bratra Gillese (Jean Rochefort). Žena, která tak dlouho volila mezi rolí matky a milenky, až ztratila obě možnosti, nakonec žije jen každodenními povinnostmi a pravidelnými návštěvami své někdejší spolužačky (Delphine Seyrigová). Klaustrofobicky uzavřený svět této zajímavé trojice Mizrahi situoval poblíž bretaňského Quimperu.


    V neděli v 6 ráno

    Režie → Lucian Pintilie
    Původní název → Duminicǎ la ora 6
    Rumunsko 1965 / CZT / 76 min. / 35mm
    Hrají → Dan Nuţu, Irina Petrescuová, Graziela Albiniová

    Neobvykle zralý celovečerní debut. Příběh tragické lásky mladých lidí, kteří se setkali při konspiraci. Formálně novátorské dílo, v němž je zobrazeno téma odboje bez heroizace a děj je vymezen odkrýváním a revidováním prostých emocí a elementárních pravd. Na festivalu v Mar del Plata získal film Zvláštní cenu poroty a Cenu FIPRESCI, další ceny pak na festivalech a přehlídkách v Acapulcu, Hyères, Adelaide a Praze.
    Úvodní slovo: Tomáš Hála

  • Ne 13/09

    Čas se zastavil

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → Il tempo si è fermato
    Itálie 1959 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Roberto Seveso, Paolo Quadrubbi, Natale Rossi

    „Původně středometrážní snímek s tematikou života dělníků budujících alpskou přehradu se postupně rozšířil do podoby celovečerního díla reflektujícího psychologii i etiku života dvou hlavních hrdinů. I to je pro rané Olmiho dílo příznačné. Nezůstává u technokratického zadání, ale snaží se i na základě jednoduchého námětu docílit více.“

    „S filmem jsem měl úspěch, noviny mu věnovaly pozornost, správně pochopily, jaké byly úmysly a jaký byl výsledek. Pro mě se tím otevřela možnost stát se filmovým režisérem. Měl jsem naprostou svobodu dělat filmy, které jsem sám chtěl točit, sice mimo produkci Edisonu, ale s vybavením a časem potřebným ke všemu, co jsem chtěl. Tak jsem natočil Místo a Snoubence.“
    Ermanno Olmi

  • 38. týden
  • Po 14/09

    Zločin à la Neapol

    Režie → Sergio Corbucci
    Původní název → Giallo napoletano
    Itálie – Francie 1979 / český dabing / 107 min. / 35mm
    Hrají → Marcello Mastroianni, Ornella Mutiová, Michel Piccoli, Renato Pozzetto

    Ornalla Muti

    Marcello Mastroianni jako bídou a vlastním hazardérským otcem pronásledovaný učitel hry na mandolínu. V postavě dirigenta se tu Mastroianni znovu shledá s Michelem Piccolim, svým osvědčeným partnerem z několika děl Marca Ferreriho. Zločin à la Neapol dále kromě půvabné Ornelly nabídne hlavně plejádu mrtvol, jak už se na specifický italský žánr giallo (viz původní název snímku) sluší. Ten tu je ovšem podroben bezuzdné parodii, v níž jsou gagy na sebe vršeny jako na pouti, bez nemístných starostí o jakýkoli vážnější podtext.

  • Út 15/09

    Cannes 2018 / Semaine de la critique

    / jednotné vstupné 90 CZK

    Filmový maratón prestižního Týdne kritiky složený z krátkometrážních filmů velice svojských a nekompromisních mladých režisérů z celého světa.

    úvodní slovo: Carole Milleliri a David Havas

    Oficiální výběr krátkometrážních filmů 1
    CZT / celkem 91 min. / HD

    Flurin Giger / Schächer / Schächer
    Švýcarsko 2018 / 29 min.

    Elias Belkeddar / Svatební den / Un jour de mariage
    Alžírsko – Francie 2018 / 15 min.

    Mikko Myllylahti / Tygr / Tiikeri
    Finsko 2018 / 10 min.

    Charline Bourgeois-Tacquetová / Zotročená Pauline / Pauline asservie
    Francie 2018 / 24 min.

    Felipe Gálvez / Dravec / Rapaz
    Chile 2018 / 13 min.



    Oficiální výběr krátkometrážních filmů 2
    CZT / celkem 97 min. / HD

    Jacqueline Lentzouová / Hector Malot: Poslední den roku / Ektoras Malo: I Teleftea Mera Tis Chronias
    Řecko 2018 / 23 min.

    Michael Borodin / Jsem normální / Ja normalnyj
    Rusko 2018 / 20 min.

    Kim Cheol-hwi / Vzorný občan / Mo-Bum-Shi-Min
    Jižní Korea 2018 / 12 min.

    Duarte Coimbra / Amor, Avenidas Novas / Amor, Avenidas Novas
    Portugalsko 2018 / 20 min.

    Camille Luganová / La Persistente / La Persistente
    Francie 2018 / 22 min.



    Zvláštní uvedení
    CZT / celkem 80 min. / HD

    Yorgos Zois / Třetí druh / Third Kind
    Řecko – Chorvatsko 2018 / hrají: Alexandros Vardaxoglou, Effi Rabsilber / 32 min.
    Planeta Země je už dlouhou dobu opuštěná. Lidstvo našlo útočiště ve vesmíru. Tři archeologové se vracejí na Zemi, aby vypátrali zdroj záhadného signálu o pěti tónech.

    Boris Labbé / Sestup / La Chute
    Francie 2018 / 14 min.
    Variace na Božskou komedii Dante Alighieriho inspirovaná uměleckým odkazem Botticelliho, Brueghela, Goyi nebo Hieronyma Bosche. Sestoupením nebeských bytostí na Zemi dojde k narušení rovnováhy světového řádu. Tento tragický sestup vede ke zrodu základních protikladů: nebe a pekla.

    Bertrand Mandico / Ultra Pulpe / Ultra Pulpe
    Francie 2018 / hrají: Lola Crétonová, Pauline Jacquardová, Nathalie Richardová / 37 min.
    Zatím poslední snímek nového specialisty „divných“, stylistické (i jiné) hranice bořících krátkých filmů. Mandicův francouzskou kritikou velmi dobře přijatý první celovečerní film Les Garçons sauvages – Divoši byl loni promítán i v České republice.

    Opuštěné přímořské letovisko. Natáčení fantasy filmu o závěru jedné epochy se chýlí ke konci. Dvě členky filmového štábu, z nichž jedna je herečka a druhá režisérka filmů Apokalypsa a Radost, se nacházejí těsně před ukončením svého milostného poměru.

  • St 16/09

    Cirkus Hurvínek

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / dílna ploškové animace / 3+

    Cirkus Hurvínek / r. Jiří Trnka / ČSR 1955 / 22 min.
    Otýlie a 1580 kaněk / r. Stanislav Látal – Miloš Macourek / ČSR 1965 / 10 min.
    Příhody Ferdy mravence / r. Hermína Týrlová / ČSR 1977 / 17 min.

    První poprázdninová projekce z cyklu Ponrepo dětem zaujme ty nejmenší diváky i jejich starší sourozence nebo kamarády. Promítat se tentokrát bude pohádka o Ferdovi, veselý film o útrapách holčičky Otýlie se zmizíkem a hlavně cirkusové dobrodružství Spejbla a Hurvínka. Po projekci naváže animační dílna se sdružením Ultrafun, během které si budou moci návštěvníci oživit svůj vlastní cirkus.


    Poutníci

    Režie → Zdenek Zaoral
    ČSR 1988 / 91 min. / 35mm
    Hrají → Ondřej Pavelka, Petra Lustigová, Alena Mihulová
    Cyklus → Č88R

    Skupina mladých lidí se rozhodne v jihočeských rekreačních střediscích předvádět svou experimentální inscenaci Máje. Tragické události v básni jako by ovšem vrhaly temný stín na vztahy v amatérském souboru.

  • Čt 17/09

    Otrávené světlo

    Režie → Karel Lamač – Jan S. Kolár
    ČSR 1921 / 62 min. / HD
    Hrají → Karel Fiala, Anny Ondráková, Karel Lamač

    Snímek postavený na krádeži plánů převratného, avšak nebezpečného vynálezu vyniká svébytnou adaptací stylistických a narativních postupů, které byly známé z dobové hollywoodské produkce. Film bude promítán s živým hudebním doprovodem, jejž složil elektronický hudebník TMA.

  • Pá 18/09

    Bye Bye Shanghai

    Režie → Jana Boková
    ČR – Argentina 2008 / 114 min. / HD
    Hrají → / účinkují: Václav Bělohradský, Petr Král, Vlasta Třešňák

    projekce za účasti Jany Bokové
    úvodní slovo: Michal Bregant

    Femina Film 2009 Ústí nad Labem – Cena za nejlepší dokumentární film.

    Jana Boková se ve svém filmu rozhodla zjistit, co vlastně znamená slovo exil. Její první zastávkou cestou z Argentiny je Praha, kde se po čtyřiceti letech potkává se svým kamarádem z mládí, filozofem Václavem Bělohradským. Společné vzpomínky na odchod z Prahy, tehdy okupované armádami „spřátelených zemí“, jsou citlivě proloženy archivním materiálem. Velmi otevřené rozhovory vede režisérka v Praze také s lehce ovíněným Vlastou Třešňákem, který vzpomíná na mučení během nekonečných výslechů StB a na nutnost zvolit mezi kriminálem a emigrací. V Paříži pro změnu básník a překladatel Petr Král hloubá nad mechanismy totalitní moci a připomíná, jak velkou roli sehrálo pražské jaro v levicovém smýšlení Západu. Velmi osobní snímek Jany Bokové se skrze osudy několika českých emigrantů i samotné autorky zamýšlí nad nejrůznějšími aspekty emigrace a dospívá ke zjištění, že kdo jednou vykoření, nemůže už nikdy zakořenit.

    Po projekci bude následovat diskuse s režisérkou a některými aktéry filmu.

  • So 19/09

    Chůze a běhy Víta Pancíře

    pásmo krátkých filmů / celkem 70 min. / různé formáty

    Malá procházka po sedmnácti letech tvorby předního českého autora experimentálních snímků (nar. 1966), z nichž ten nejnovější, Chůze a běhy, získal na letošním festivalu Anifilm v Třeboni hlavní cenu sekce Český obzor. Pásmo sestavil a v Ponrepu uvede autor.

    „Film Chůze a běhy vznikal dlouho. Nejdřív se přepracovával scénář, pak jsme hledali koproducenty, čekali na grant, trochu se měnila forma filmu, takže jsme finišovali těsně před festivalem. Je to vlastně takové retro, na papíry kreslená klasická animace, byť jsme počítače využili, ale jen technicky. Vstupovat do zajímavé grafiky Václava Krejčího by byla škoda.

    Šlo mi o průřez různými věky lidského života a o motivace různých generací k životu. K tomu tu pořád fouká silný vítr. Pro mě je to motivace k životu, hybatel našeho konání. Život je pohyb – jinými slovy: pokud člověk žije, potřebuje se pohybovat, potřebuje někam směřovat.“
    Vít Pancíř

    Maremare / 2002 / 6 min.
    Na sněhu pes / 2003 / 14 min.
    Alkohol / 2003 / 2 min.
    Naše kreslení / 2004 / 5 min.
    Sněhové království / 2011 / 4 min.
    Sunrise / 2015 / 7 min.
    Rodinný film / 2014 / 5 min.
    Červený most / 2018 / 5 min.
    Chůze a běhy / 2018 / 10 min.


    Janička

    Režie → Bruno Dumont
    Původní název → Jeannette, l’enfance de Jeanne d’Arc
    Francie 2017 / CZT / 115 min. / DCP
    Hrají → Lise Leplat Prudhommeová, Jeanne Voisinová

    Dějinami filmu prošly už celé zástupy panen Orleánských a čekají nás další, o novém pojetí příběhu Jany z Arku aktuálně uvažuje Paul Verhoeven. V minulém století zanechaly zdaleka nejhlubší stopu Utrpení Panny Orleánské (C. T. Dreyer, 1927), Proces Jany z Arku (R. Bresson, 1961) a Jeanne la pucelle (J. Rivette, 1993). Janička, podle mnoha kritiků nejvýznamnější umělecký počin francouzského filmu loňského roku, zachovává – při veškeré svéráznosti a stylistické odvaze – věrnost předloze pocházející z pera křesťanského básníka a dramatika Charlese Péguyho (1873–1914).

    „V kině ve svatého Michala věřím. Mimo kino ne. Můj vztah k posvátnému je kladný. Péguy se při psaní Tajemství křesťanské lásky Jany z Arku stal věřícím. Měl raději zůstat básníkem. Není vůbec nutné se posvátna vzdávat, je jen třeba najít pro něj správné místo. Kinematografie takovým místem je.“
    Bruno Dumont

  • Ne 20/09

    Cabiria

    Režie → Giovanni Pastrone
    Původní název → Cabiria
    Itálie 1912–1914 / CZT / 65 min. / 35mm
    Hrají → Lidia Quarantaová, Umberto Mozzato, Bartolomeo Pagano, Italia Almirante-Manziniová

    Projekce s živým hudebním doprovodem

    + krátký film
    anonymus / Mučivé hodiny / La fossa del vivo
    Itálie 1912 / hrají: Lidia Quarantaová, Filippo Boutens, Dora Baldanelloová / 18 min. / 35mm

    Lidia Quaranta

    Děj Cabirie je zasazen do období od druhé punské války do dobytí Kartága. Titulní hrdinku unesou během výbuchu Etny piráti do severní Afriky, kde má být obětována bohu Molochovi, je zachráněna, stane se otrokyní a důvěrnicí princezny Kartága Sofonisby a po mnoha dalších osudových zvratech se spolu se svým snoubencem, patriciem Fulviem, dostává do Říma. Historické události, jako jsou Hanibalův přechod přes Alpy nebo útok římské flotily na Syrakusy a její zničení ohněm vyvolaným známým Archimédovým vynálezem, jsou plně přizpůsobeny mytizujícímu pojetí filmu.
    Z důvodů toho, čemu se před sto lety ještě neříkalo „marketing“, byl snímek záměrně vydáván za dílo tehdy nejvyhlášenějšího italského básníka a dramatika Gabriele DʼAnnunzia (ten ve skutečnosti přispěl hlavně texty pro mezititulky). Teprve postupně vystoupil ze stínu údajného režiséra jistý Piero Fosco, což byla ale jen další mimikry, skrývající jméno jednoho z nejvýznamnějších italských filmařů počátku minulého století: Giovanniho Pastroneho (1883–1959), skutečného režiséra Cabirie. Film překonal všechny dobové rekordy: svými náklady, množstvím spolupracovníků a komparsistů, délkou natáčení, technickými inovacemi španělského kameramana Segunda de Chomóna – a nakonec i ohlasem u kritiky i u širokého publika. V Americe, kam se Cabiria dostala již v květnu roku 1914 a kde v té době žádný film podobných parametrů neexistoval, inspiroval tento filmový kolos první hollywoodské velkofilmy, především Griffithovu Intoleranci. Černobílá kopie NFA nabízí sled všech podstatných scén v délce rovnající se třetině původní délky snímku. Upozorňujeme též na snímek bratří Tavianiových Dobrý den, Babylónie (v Ponrepu 12. října od 18.00 hodin), který se k tomuto zlomovému okamžiku filmové historie přímo vztahuje.


    Pavilon číslo šest

    Režie → Lucian Pintilie
    Původní název → Paviljon VI
    Jugoslávie 1978 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Slobodan Perović, Pavle Vuisić, Ljuba Tadić

    Tíživé drama provinčního lékaře v zanedbané nemocnici, který nachází jedinou spřízněnou duši v psychiatrickém pavilonu a je za to společností zničen. Modelovou situaci Čechovovy povídky přenesl Pintilie do současnosti, sevřenost děje a myšlenkovou hutnost zvýraznil krátkými záběry a zvukovou stopou se znepokojivými hluky.

  • 39. týden
  • Po 21/09

    Sapéři

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → I Recuperanti
    Itálie 1970 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Antonio Lunardi, Andreino Carli, Alessandra Michelettová

    „Svět sapérů je svět, ve kterém se pátrá po výbušninách. Film jsem natočil na základě příběhu odehrávajícího se v oblasti Asiaga. Bezprostředně po válce obyvatelé tohoto horského kraje nacházeli hlavní zdroj výdělku a obživy ve sbírání válečného materiálu a jak už to bývá, když se vzpomíná na určité události, ústní tradice má tendenci uchylovat se k legendám. Právě tak se dostatečně zdůrazní smysl nebo význam určitých aspektů reality.“
    Ermanno Olmi

    Úvodní slovo: Petr Slinták

  • Út 22/09

    Zastávka 47

    Režie → Hugo Haas
    Původní název → Pickup
    USA 1951 / English Friendly / české podtitulky / 75 min. / 35mm
    Hrají → Hugo Haas, Beverly Michaelsová, Allan Nixon, Howland Chamberlain

    Lístek do Nového světa

    Hugo Haas (1901–1968) prchající před nacismem přes Francii a Portugalsko zakotvil nakonec v roce 1940 v USA. Nejprve působil jako herec a divadelní režisér. Rok 1950 byl pro něj významný, protože mohl konečně natočit svůj první film v autorském pojetí jako scenárista-producent-režisér, byť s minimálními náklady, neboť do této produkce investoval své úspory a peníze svých přátel. Jeho prvotiny se distribučně ujala společnost Columbia. Za námět si Haas zvolil román Josefa Kopty Hlídač č. 47, který pojednává o železničním kontrolorovi, jenž se ke své škodě ujme mladé neznámé ženy. Ostatně vztah stárnoucího muže k podstatně mladší a hlavně morálně nejisté partnerce tvořil základ zápletky většiny pozdějších Haasových režijních prací. Zastávka 47, v níž Haas sehrál také roli hlavního protagonisty, byla jako jeden z mála jeho amerických filmů divácky úspěšná.
    Úvodní slovo: Milan Hain


    Lizzie

    Režie → Hugo Haas
    Původní název → Lizzie
    USA 1957 / English Friendly / české podtitulky / 75 min. / 35mm
    Hrají → Hugo Haas, Eleanor Parkerová, Richard Boone

    Lístek do Nového světa

    Příběh schizofrenní dívky Lizzie odvážně přichází s námětem psychiatrického problému rozštěpené osobnosti mladé ženy v době, kdy tento fenomén teprve začal pronikat do vědomí širší veřejnosti.
    Úvodní slovo: Milan Hain

  • St 23/09

    Pat a Mat znovu v akci

    Režie → Marek Beneš
    ČR 2018 / 75 min. / DCP / 3+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Známá dvojice Pat a Mat se přestěhovala do nových domů, kde na ně čekají další kutilské výzvy. Pro tyhle dva není žádná komplikace překážkou. Vyčistit komín? Postavit nový plot? Pat a Mat si dokážou poradit s každým problémem. Kutilství je pro ně největší zábava a také si ho patřičně užívají. A protože jdou Pat a Mat s dobou, stanou se tentokrát i odborníky ve využití solární energie nebo na instalaci bezpečnostních kamer. Jako předfilm uvedeme Pan Prokouk akrobat.


    Srazit a ujet

    Režie → Hugo Haas
    Původní název → Hit and Run
    USA 1957 / English Friendly / české podtitulky / 79 min. / 35mm
    Hrají → Cleo Mooreová, Hugo Haas, Vince Edwards

    Lístek do Nového světa

    Půvabná blondýnka Julie, barová tanečnice, postarší poměrně movitý vdovec Gus, majitel benzínky a autobazaru a jeho zaměstnanec, šikovný a atraktivní mladý muž Frank. To jsou protagonisté komorního dramatu odehrávajícího se v malém městečku kdesi v Kalifornii. Gus se zakouká do Julie, ta se jeho náklonnosti nevyhýbá, ale záhy se – jak jinak – zamiluje do Franka. Hugo Haas v dvojroli nerozeznatelných dvojčat Guse a Davida, což filmový příběh pozoruhodně komplikuje.

  • Čt 24/09

    Manon Lescaut

    Režie → Carmine Gallone
    Původní název → Manon Lescaut
    Itálie 1939 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Alida Valliová, Vittorio De Sica, Andrea Checchi, Lamberto Picasso

    + krátký film
    Italské němé filmy / 11 min. / 35mm

    Alida Valli

    Antoine-François Prévost dʼExiles (1697–1763), známější v literatuře jako abbé Prévost, napsal sedm svazků Pamětí a dobrodružství urozeného muže. V posledním z nich, jenž vyšel roku 1731 je obsažen román Příběh rytíře Des Grieux a Manon Lescaut. Vášnivá, romantická a tragicky vrcholící láska této dvojice inspirovala pak umělce dalších generací. U nás se Prévostovo téma proslavilo zásluhou Nezvalova přebásnění a jeho jevištní verze v inscenaci E. F. Buriana. Není divu, že tklivý osud Manon Lescaut a jejího oddaného milence inspiroval už několikrát filmaře – poprvé v Itálii roku 1908, o tři léta později ve Francii, těsně před první světovou válkou v USA, pak dvakrát v Německu a dvakrát v USA. Ve zpracování Carmina Galloneho vytvořila titulní roli devatenáctiletá Alida Valliová, stojící na počátku své herecké kariéry. Rytíře Des Grieux si zahrál Vittorio De Sica.

  • Pá 25/09

    Třináctá komnata

    Režie → Otakar Vávra
    ČSR 1968 / 83 min. / 35mm
    Hrají → Martin Růžek, Vlastimil Brodský, Marcela Jelínková, Jan Buršík, Květa Fialová, Krzysztof Chamiec

    K 100. výročí narození Martina Růžka

    Otakar Vávra, klasik zázračně obrozený a omlazený čerstvou vodou nové vlny – to je dojem, který zanechala Romance pro křídlovku z roku 1966. Následující Třináctá komnata je známá mnohem méně, přesto (nebo právě proto), že ve Vávrově tvorbě znamenala poměrně odvážný krok do neznáma. Uprostřed natáčení, započatého 1. července 1968, došlo k sovětské okupaci Československa, natáčení skončilo 8. října a teprve 25. dubna následujícího roku se film dostal do kin. Svojí fantaskní, magicky snovou náladou navazuje na Vávrův za války natočený Kouzelný dům. Oba filmy vynikají sevřenou atmosférou místa a dokonalou prací v ateliéru. Vávrův stálý spolupracovník Karel Škvor dodal ateliérové stavbě charakter tajemství a atmosféru antické tragédie. Třináctá komnata, film o zradě a pomstě, nahlížený fabulující optikou dvanáctiletého kluka a jedenáctileté dívky, vznikl podle stejnojmenného románu Vladimíra Neffa. Ten se s Vávrou podílel i na scénáři, přesazeném do 20. století. Exteriéry vznikaly na zahradě Werichovy a Holanovy vily na Kampě. Za kamerou, která pozoruhodně využívá práci s barevnými filtry, stál Juraj Šajmovič. Stejně jako režisér se do „neznámých vod“ pustil i klasik české filmové hudby Jiří Srnka, text úvodní písně napsala Ester Krumbachová. Martin Růžek, který roli profesora Kalisty převzal po Ladislavu Boháčovi, pojal svou roli minimalisticky a své postavě dodal náležitě tragický rozměr. Postava Kateřiny Kalistové se stala největší filmovou příležitostí pro Květu Fialovou. Osudovou postavu doktora Petra, zvaného Černý Petr, vytvořil polský divadelní herec Krzysztof Chamiec.
    Úvodní slovo: Terezie Hlaváčková


    Noc svatého Vavřince

    Režie → Paolo a Vittorio Tavianiové
    Původní název → La notte di San Lorenzo
    Itálie 1981 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Omero Antonutti, Claudio Bigagli, Norma Martelliová

    K natočení filmu Noc svatého Vavřince přiměly bratry Tavianiovy jejich vlastní vzpomínky na válečné roky, prožité v dětském věku v rodné toskánské vesnici. Jejich mistrovské dílo zobrazuje i ve vyhrocených situacích svébytný ráz kraje a typickou mentalitu jeho obyvatel, do jejichž kresby zřejmě pronikl důvěrný vztah tvůrců, účastníků někdejších událostí. Na působivosti filmu se podílejí také neherečtí představitelé, mezi něž jako jediný profesionální interpret zcela zapadá Omero Antonutti, který na sebe upozornil již v předešlém filmu Tavianiových Padre padrone (1977).

  • So 26/09

    Linina svatba

    Režie → Knud Leif Thomsen
    Původní název → Jentespranget
    1972 Norsko / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Ingerid Vardundová, Roy Bjørnstad, Vegard Hall, Edith Carlmarová

    Lina, která již není mladá ani krásná, žije se svým nemocným otcem a matkou v malé vesnici v horách. Sama se sebevědomě o hospodářství, avšak touhu po lásce obratně skrývá. Do vsi se po dvaceti letech strávených v Americe vrací Gilbert, jenž se stane Lininou poslední nadějí. Lina jde za svým cílem doslova za každou cenu, což nemůže skončit jinak než tragicky. Psychologické drama z norského venkova umocňují divoké přírodní scenerie.


    Golem

    Režie → Piotr Szulkin
    Původní název → Golem
    Polsko 1979 / CZT / 86 min. / 35mm
    Hrají → Marek Walczewski, Krystyna Janda, Joanna Żółkowska

    Velká cena a Cena FIPRESCI na mezinárodním filmovém festivalu v Madridu.
    Celovečerní debut Piotra Szulkina se inspiroval některými motivy stejnojmenného románu Gustava Meyrinka. Film vyhlášeného klasika polské dystopie je pochmurná sci-fi ze světa po atomové válce, kdy je společnost rozdělena na vědce vyrábějící umělé lidi a na obyvatele ovládané televizí. Hrdinou příběhu je umělý člověk, homunkulus, který se beznadějně pokouší o vzpouru.
    Úvodní slovo: Iwona Lyko

  • Ne 27/09

    Klapzubova XI.

    Režie → Ladislav Brom
    ČSR 1938 / 93 min. / 35mm
    Hrají → Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Jaroslav Marvan, Hana Vítová

    Filmové osmičky

    Komedie o úspěšném tažení rodinného fotbalového mužstva Evropou vznikla podle knižní předlohy Eduarda Basse. Režisér Ladislav Brom do ní obsadil kromě populárních herců také neherce a profesionální sportovce. Snímek, důvtipně kombinující hrané scény s autentickými záběry fotbalových zápasů, měl premiéru pouze několik týdnů před Mnichovskou dohodou. V době sílící nacistické hrozby tak zaujal nejen svým humorem, ale i vlasteneckým laděním.
    Úvodní slovo: Alena Šlingerová


    Snoubenci

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → Il Fidanzati
    Itálie 1962 / CZT / 71 min. / 35mm
    Hrají → Anna Canziová, Carlo Cabrini

    + krátký film
    Franca Marantoová / Poznámky o umění / Arte e realita di Bruno Munari / Itálie 1960 / 15 min. / 16mm

    Příběh muže a ženy, které geograficky i citově rozdělí vidina kariérního vzestupu. Milánský chlapec nakonec získává pracovní post, který si vysnil, a snoubenci se díky delšímu odloučení nakonec ještě více sblíží. Jestliže Místo charakterizovalo nekomplikované dokumentaristické snímání reality, ve Snoubencích Olmi pracuje se složitější syžetovou strukturou. Obraz je výtvarnější a střihová skladba využívá flashbacků, které rozvíjejí psychologickou kresbu proměňujícího se vztahu hrdinů. V obou filmech je přitom Olmi etnograficky přesný.

    „V běžné filmové tvorbě bylo příležitostí k užití reflexivních tvůrčích postupů málo a časové úniky z přítomnosti byly vzácným úkazem. Měl jsem potřebu prolomit toto schéma. Filmovou strukturu jsem tedy pořádně promyslel. I proto byl ten film úspěšný. Dokonce Martin Scorsese mi říkal, že si doma s přáteli Snoubence často pouštěl.“
    Ermanno Olmi

  • 40. týden
  • Út 29/09

    Démanty noci

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1964 / English friendly / 65 min. / DCP
    Hrají → Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová

    Filmové osmičky

    Celovečerní debut Jana Němce Démanty noci, který digitálně zrestauroval Národní filmový archiv, se probojoval do výběru snímků uváděných v rámci sekce Classics na filmovém festivalu v Cannes 2018. Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké je diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry teprve osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů.


    Ples upírů

    Režie → Roman Polanski
    Původní název → Dance of the Vampires
    Velká Británie 1967 / English Friendly / české podtitulky / 100 min. / 35mm
    Hrají → Roman Polanski, Jack MacGowran, Sharon Tateová, Ferdy Mayne

    + krátký film
    Roman Polanski / Šibalové / Polsko 1962 / 10 min. / 35mm

    Mile roztržitý profesor Abronsius, jinak světově proslulý upírolog, doprovázený panicky nezkušeným asistentem (s vervou jej hraje sám Polanski), se vydává do transylvánských hor zničit nebezpečného upíra. Na této zápletce, jež částečně vychází ze slavného Stokerova románu Dracula, buduje Polanski precizním balancováním mezi napětím a komickými situacemi stylisticky vyhraněnou parodii hororů s upíří tematikou.
    Úvodní slovo: Iwona Lyko

  • St 30/09

    Den architektury: Jak si zařídit byt?

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / architektonická dílna / 6+

    Čtyřicet dědečků / r. Václav Bedřich / ČSR 1962 / 9 min.
    Hranice / r. Hana Nováková / ČR 2015 / 5 min.
    Jak zaříditi byt / r. Břetislav Pojar / ČSR 1959 / 15 min.

    Jak si správně zařídit byt? Architekti a designéři sídliště Invalidovna měli na přelomu 50. a 60. let jasno a snažili se navrhovat ne zrovna prostorově rozlehlé, zato ale moderně a účelně řešené bydlení. Režisér Břetislav Pojar o tom dokonce natočil loutkový film, který je dnes už skoro zapomenutou kuriozitou české animace. Právě tento film bude návštěvníkům také inspirací při dílně, během níž si pod vedením architektky Bibiany Heinichové hravou formou zkusí sami navrhnout, jak by si správně zařízený byt představovali dnes.


    Dívka s pistolí

    Režie → Mario Monicelli
    Původní název → La Ragazza con la pistola
    Itálie 1968 / český dabing / 96 min. / 35mm
    Hrají → Monica Vittiová, Stanley Baker, Carlo Giuffrè, Corin Redgrave

    Monica Vitti

    Pomsta za ztrátu cti svedené dívky spadá na Sicílii tradičně do kompetence jejího otce či bratrů. Titulní hrdinka Dívky s pistolí se bohužel nemůže spolehnout ani na pomoc svého snoubence, a tak ji matka posílá do Británie, aby tam prchlého prostopášníka sprovodila ze světa sama. Schyluje se ke střetu, ovšem především kulturnímu: na jedné straně sicilský středověk, na druhé Anglie, Skotsko a Londýn éry „swinging sixties“. Antonioniovské tragédce Monice Vittiové přinesl Monicelliho film velkou komediální satisfakci a herecké vavříny z festivalů v San Sebastianu 1968 a Taormině 1969.


    Teplí muži ve studené totalitě

    Režie → Mária Takácsová
    Původní název → Meleg férfiak hideg diktatúrák
    Maďarsko 2015 / CZT / 88 min. / HD / vstup zdarma

    Jaké to bylo být gayem před rokem 1989? Kde a jak se gayové poznávali? Byli sledováni režimem? Jak se komunita vyvíjela v průběhu desetiletí? Existovala vůbec nějaká oficiální gay kultura? Tyto a mnoho jiných, zdánlivě banálních otázek, klade skupina mladých maďarských homosexuálů svým starším souputníkům. Ptají se proto, že jinak by paměť celé generace gayů, kteří umírají bez potomků, zmizela. Vztahují se ale také obecně k tématu tolerance, které je v současném Maďarsku opět aktuální.
    Úvodní slovo: předseda Společnosti pro queer paměť Jan Seidl