Program

06/2017 (Změnit)
  • 22. týden
  • Čt 01/06

    Zbavit se strachu

    Režie → Rosa Cannoneová – Johanna Schellhagenová
    Původní název → Ditching the fear
    Německo – Itálie 2015 / italsky s anglickými titulky / 80 min. / HD / vstup volný

    MigFilm 2017 – minifestival filmů o migraci / www.migraceonline.cz

    Během finanční krize v roce 2008 využívají firmy a politici v severní Itálii nástup krize k dalšímu omezování práv zaměstnanců. Pracovníci v logistickém průmyslu, kteří jsou z velké části zahraničními pracovníky ze severní Afriky a východní Evropy, však v sobě najdou sílu a společně překonávají vzájemnou izolaci a ponižující pracovní podmínky. Dokumentární snímek týmu Labournet TV.


    Profesionální cizinka

    Režie → Anna Grusková
    Původní název → Profesionálna cudzinka
    Slovensko 2016 / 63 min. / HD / vstup volný

    MigFilm 2017 – minifestival filmů o migraci / www.migraceonline.cz

    Dokumentární film o spisovatelce a aktivistce Ireně Brežné. Její život a psaní poznamenala emigrace po okupaci Československa v roce 1968, ze kterého odešla jako osmnáctiletá. Postupně zjišťujeme, jak si spisovatelka Irena Brežná vytvořila „promíchanou identitu“, geograficky situovanou nejen mezi Švýcarskem, Německem, Francií a Slovenskem, ale také do afrického kontinentu a do Ruska. Irena Brežná se ve své tvorbě věnuje tématu emigrace a ruské invazi do Čečenska. Za své dílo získala mnoho literárních cen. Týká se to i její knihy Nevděčná cizinka, kterou v roce 2015 vydal ASPEKT ve slovenštině. Po promítání bude následovat diskuse s režisérkou filmu.

  • Pá 02/06

    Hotel Lux

    Režie → Leander Haussmann
    Původní název → Hotel Lux
    Německo 2011 / CZT / 120 min. / HD / vstup volný
    Hrají → Michael Herbig, Jürgen Vogel, Thekla Reutenová

    MigFilm 2017 – minifestival filmů o migraci / www.migraceonline.cz

    Jeden vtípek o Hitlerovi navíc a přetekl pohár trpělivosti: komik Hans Zeisig proto musí v roce 1938 s falešnými doklady uprchnout z nacistického Berlína. Sní o Hollywoodu, místo toho ale končí v moskevském úkrytu komunistických funkcionářů z celého světa, pověstném hotelu Lux. Zeisig je sovětskou tajnou službou mylně považován za zběhlého dvorního astrologa Adolfa Hitlera a je tak nucen lavírovat na hranici krvavých intrik v rámci Stalinova mocenského aparátu. V hotelu potká také svého bývalého kolegu z jeviště Siggiho a členku nizozemského odboje Fridu, kteří pevně věří, že komunismus má i dobré stránky. Pro tyto tři přátele však právě začíná dobrodružství na hranici mezi životem a smrtí.


    Ves v pohraničí

    Režie → Jiří Krejčík
    ČSR 1948 / 89 min. / 35mm / vstup volný
    Hrají → Jarmila Kurandová, J. O. Martin, Bohuš Záhorský, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Jaroslav Vojta

    MigFilm 2017 – minifestival filmů o migraci / www.migraceonline.cz

    Snímek Jiřího Krejčíka Ves v pohraničí je jediným poválečným hraným filmem reflektujícím situaci v Sudetech po odsunutí Němců. Na osudech jednotlivých přistěhovalců z rozdílných vrstev a regionů seznamuje diváky s problémy příchozích obyvatel, kteří se adaptují v nově nabytých domovech. Kromě sžívání lidí s novým prostředím se snaží zachytit i nešvary spojené s osídlováním.

    viz Filmový přehled

  • So 03/06

    Epidemie svobody

    Režie → Tereza Reichová – Hynek Reich Štětka
    ČR 2017 / 67 min. / DCP

    Projekce filmu k Mezinárodnímu dni poškozených očkováním.
    Před uvedením filmu promluví k Mezinárodnímu dni několik hostů.

    Proč je v Česku očkování povinné, když ve většině zemí západní Evropy mají rodiče právo volby? Neočkují tu doktoři děti příliš brzy? A mají vůbec čeští rodiče o očkování dostatek informací? Dokumentaristka Tereza Reichová s manželem Hynkem Reichem Štětkou hledají odpovědi na tyto a mnohé další otázky. S narozením dcery Žofky přišly obavy o její zdraví. Mladí manželé se vyzbrojují kamerou a točí vše, co by mohlo ovlivnit jejich rozhodnutí, zda dceru očkovat, nebo ne. V diskusích s pediatry, s ministerstvem zdravotnictví, s kamarády, s babičkou malé Žofky i sami mezi sebou zjišťují, že vytvořit si na celý problém jasný a dobře podložený názor není zdaleka tak jednoduché.

    web filmu: https://epidemiesvobody.cz

    vstupné 80 CZK / důchodci a studenti 70 CZK
    akreditovaní novináři zdarma
    rezervace (po zaplacení na účet): info@poockovani.cz – www.poockovani.cz

  • Ne 04/06

    Michal dělá pořádek

    Režie → Olle Hellbom
    Původní název → Nya hyss av Emil i Lönneberga
    Švédsko – SRN 1972 / CZV / 91 min. / 35mm / od 6 let
    Hrají → Maud Hanssonová, Paul Esser, Jan Ohlsson
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Populární švédská autorka mnoha dětských knih Astrid Lindgrenová by se letos dožila 110 let, a proto jsme ve spolupráci se Skandinávským domem přichystali k této příležitosti speciální filmově-literární program. Po filmu Michal dělá pořádek, natočeném podle knih o Emilovi z Lönnebergy, bude následovat literární dílna věnovaná Astrid Lindgrenové.

  • 23. týden
  • Po 05/06

    Období zkoušek

    Režie → Peter Glenville
    Původní název → Term of Trial
    Velká Británie 1962 / CZT / 106 min. / 35mm
    Hrají → Laurence Olivier, Simone Signoretová, Terence Stamp, Sarah Milesová
    Cyklus → Star!

    Námět dramatu z anglického středoškolského prostředí známe v mnoha variacích: profesor čelí obvinění z pohlavního obtěžování studentek. Když je ale profesorem Sir Laurence Olivier a jeho manželkou Simone Signoretová, smíme očekávat, že budeme vtaženi do dění v míře maximální. Zvlášť když za kamerou stojí Peter Glenville, jehož největším talentem bylo právě režírování silných hereckých individualit.


    Strach jíst duše

    Režie → Rainer W. Fassbinder
    Původní název → Angst essen Seele auf
    SRN 1973 / CZT / 86 min. / 35mm
    Hrají → Brigitte Mira, El Hedi Ben Salem, Rainer W. Fassbinder, Irm Hermannová, Barbara Valentinová, Hark Bohm

    Německá uklízečka zvaná Emmi se ukryla před deštěm do hospody, kde se seznámila s gastarbeiterem. Zatancovali si, a když viděla, že nemá žádný domov, pozvala ho k sobě... Příběh nechal Fassbinder nejprve vyprávět jednou postavou svého snímku Americký voják z roku 1970, teprve o tři roky později z něj udělal jeden ze svých dodnes nejslavnějších filmů. Nezaměnitelně fassbinderovská směs melodramatických prvků s až zarážející opravdovostí při líčení lidských povah a jejich sociálních determinací.

  • Út 06/06

    Corleone

    Režie → Pasquale Squitieri
    Původní název → Corleone
    Itálie 1978 / CZT / 109 min. / 35mm
    Hrají → Giuliano Gemma, Claudia Cardinaleová, Francisco Rabal, Michele Placido

    Dobrodružný, téměř westernový příběh vzestupu, slávy i pádu mladíka Vita Garganoa z malého sicilského městečka Corleone, jenž se svou ctižádostivostí vypracuje během krátké doby na mocného šéfa mafie. Po Ceně za mužský herecký výkon v Karlových Varech za Železného šéfa získal Giuliano Gemma v roce 1979 stejné ocenění na festivalu v Montrealu. Stejný byl i autor hudby – Ennio Morricone – a nechyběla ani slavná Claudia Cardinale, protagonistka devíti filmů Pasquale Squitieriho a matka jeho dcery, rovněž Claudie.


    Katzelmacher

    Režie → Rainer W. Fassbinder
    Původní název → Katzelmacher
    SRN 1969 / CZT / 83 min. / 35mm
    Hrají → Rainer W. Fassbinder, Hanna Schygulla, Harry Baer, Irm Hermannová

    Katzelmacher překvapil znepokojivým filmovým rytmem, který podtrhoval bezvýchodnost života party mladých lidí na mnichovském předměstí. Dialog je tu často bezobsažným stereotypem, který charakterizuje prázdný život. Postavy se pohybují v jakémsi bludném kruhu, bez životních cílů a aktivity, kamera je ukazuje jako loutky zavěšené na klandru před panelákem. Forma, ve své jednoduchosti nejvýš účinná, ukazuje, jak bude Fassbinder (zde též představitel hlavní role) ve svých nejlepších filmech budovat svůj styl, pro který je typické aranžmá polocelků, v nichž se herci pohybují stylizovaně a odhalují stereotyp života, který probíhá bez radosti. Film natočený za devět dní byl vyznamenán na festivalu v Mannheimu, kde získal též cenu FIPRESCI. V roce 1969 se stal pojmem. A o rok později byly uděleny Zlaté stuhy hereckému kolektivu, Fassbinderovi a kameramanu Lohmannovi.

  • St 07/06

    Horoskop

    Režie → Boro Drašković
    Původní název → Horoskop
    Jugoslávie 1969 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Milena Dravićová, Dragan Nikolić, Pavle Vuisić

    Parta mladíků tráví celé hodiny sluněním na poklidné železniční stanici. Pravidelné příjezdy a odjezdy vlaků upevňují rutinu ubíjejícího nicnedělání. Motiv uzavřeného kruhu či nekonečného cyklu se pak přenáší do filmového vyprávění v několika rovinách. Jistý kruh se uzavírá i kolem prosklené trafiky, v níž začíná pracovat atraktivní Milka. Černobílý Draškovićův film s hutnou atmosférou vznikl jako nekonvenční alegorie, která se však v některých momentech nevyhýbá ani zcela přímým narážkám na společenskou situaci.


    Ohrada

    Režie → Armand Gatti
    Původní název → L’enclos
    Francie – Jugoslávie 1960 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → Hans Christian Blech, Jean Négroni, Herbert Wochinz

    Armand Gatti (1924–2017) od svých osmnácti let bojoval s partyzány proti nacistickým okupantům. Roku 1943 byl zatčen, odsouzen k smrti, dostal pro svůj věk milost, byl poslán do koncentráku nedaleko Hamburku, ale podařilo se mu uprchnout do Anglie. Po válce se z něj stal vůdčí představitel politicky zaměřené linie evropského „divadla absurdity“, velmi hraný – a často cenzurovaný. Své válečné zážitky nepřímo promítl i do vlastního filmu Ohrada. Velitel koncentračního tábora dá zavřít na noc dva odsouzence k smrti – německého antifašistu a francouzského žida – do těsné ohrady z ostnatého drátu a slíbí život tomu z nich, který zabije svého druha.

  • Čt 08/06

    Lítost a soucit

    Režie → Marcel Ophüls
    Původní název → Le Chagrin et la pitié
    Francie 1970 / CZT / 251 min. / 35mm

    Francie za okupace v ultimativním čtyřhodinovém filmu, který dnes patří k milníkům světového dokumentu. Marcel Ophüls kombinuje velké množství dobových záběrů s rozhovory s lidmi z nejrůznějších prostředí – od vichistických kolaborantů až k vůdcům odboje, rolníkům, hercům, obchodníkům, spisovatelům a německým veteránům. Zkoumá psychologii kolaborace a její dopad na generaci Francouzů narozených po válce. Snímek byl natáčen na objednávku Francouzské televize, ta jej ale nakonec odmítla odvysílat. Zbořil totiž mýtus o jednotném odporu Francouzů proti okupaci a šokoval odhalením míry, v jaké Francouzi kolaborovali s nacisty.
    Film je rozdělen do dvou částí. První, vyprávěná prostřednictvím archivního materiálu, zkoumá pozadí rychlé porážky Francie v roce 1940 a odhaluje všudypřítomný antisemitismus a strach z bolševismu. Záběry z dob okupace dokládají, že velká část společnosti nejen akceptovala, ale i aktivně podporovala nacistické okupanty. Druhá část staví dobové záběry do ostrého protikladu se vzpomínkami pamětníků. Ophüls provokativními otázkami odhaluje šokující lhostejnost, s jakou tito lidé přistupují k důsledkům svých činů, a rozsah, v němž racionalizace a selektivní paměť ospravedlňují kolaboraci.
    Ophüls ale nemoralizuje. Největší síla filmu tkví v důkladnosti, s jakou zkoumá zásadní otázky života a smrti. Při sledování se v divákovi opakovaně vynořuje myšlenka: A co bych na tom místě dělal já? Hlavním tématem je lidská povaha, různé druhy reakcí na mezní situace a morální relativismus při řešení otázek přežití. Lítost a soucit je mistrovským dílem humanistické filmové tvorby, jež vznáší zásadní otázky morálky, etiky a odvahy a zdůrazňuje zodpovědnost každého jednotlivce.

  • Pá 09/06

    Vichřice

    Režie → Alexandr Alov – Vladimir Naumov
    Původní název → Vetěr
    SSSR 1958 / CZV / 93 min. / 35mm
    Hrají → Eduard Bredun, Tamara Loginovová, Ela Leždějevová, Alexandr Děmjaněnko, Alexej Kryčenkov

    Na počátku vzniku režijního tandemu Alexandra Alova a Vladimira Naumova byla společná práce na filmu Zlomená pouta, který v roce 1951 dovedli do konce za Igora Savčenka, jejich pedagoga z filmové fakulty VGIK, jenž nečekaně v průběhu natáčení zemřel. Nakrátko své tvůrčí osudy spojili s ukrajinským filmovým studiem, kde natočili Neklidné mládí a Pavla Korčagina. Ve Vichřici, drsném příběhu skupiny chlapců a dívek, kteří se roku 1918 pokoušejí dostat z území obsazeného bílými do Moskvy na 1. sjezd Komsomolu, zobrazili schopnost člověka oddat se ideji.


    Zločin v expresu

    Režie → Constantin Costa-Gavras
    Původní název → Compartiment tueurs
    Francie 1965 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Simone Signoretová, Yves Montand, Michel Piccoli, Jean-Louis Trintignant, Pierre Mondy, Daniel Gélin
    Cyklus → Star!

    Zločin v expresu se odehrává ve vlakovém kupé, nacpaném cestujícími, přičemž jeden z nich musí být vrah a ostatní možnými svědky, a tedy dalšími potenciálními oběťmi. Costa-Gavrasovi, budoucímu režisérovi Z a Doznání, se ve smrtonosném vlaku podařilo shromáždit herecké obsazení, s jakým se obvykle v debutech nesetkáváme…

  • So 10/06

    Muzejní noc v Ponrepu / dětem

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / výtvarná dílna / 35mm / od 6 let

    O skleničku víc / r. Břetislav Pojar / ČSR 1953
    Stateční kovbojové / r. Stanisław Dulz / Polsko 1964
    Árie prérie / r. Jiří Trnka / ČSR 1949

    I letos se Ponrepo zapojilo do Pražské muzejní noci, která u nás začne programem pro děti. Nejprve promítneme pásmo filmů ze sbírek Národního filmového archivu, ve kterém nebudou chybět jak velká jména české loutkové animace, tak trocha polské klasiky. Po skončení projekce bude pro všechny diváky připravena výtvarná dílna, při které si budou moci vyrobit tradiční optickou hračku, tzv. thaumatrop, která je jednou z nejstarších předchůdkyní filmu.


    Němé komedie s živým doprovodem

    / vstup volný

    Muzejní noc v Ponrepu

    pásmo krátkých filmů / celkem 115 min. / 35mm

    V Americe se jim říká slapstick, u nás se vžil termín groteska. Svébytný komediální žánr, který se plně prosadil v druhé polovině desátých let minulého století. Národní filmový archiv v Praze je známý tím, že vlastní jednu z největších kolekcí těchto snímků. V našem výběru se soustředíme na tituly, které jsou v současnosti k vidění zřídka: V sanatoriu (The Snow Cure, 1916), Billy v harému (The Slave, 1918), Bláznivá domácnost (The Rough House, 1917), Fatty příručím (His Wedding Night, 1917), Larry žárlí (1917), Hrdinný Larry (1918), Chytrá loutka (The Clever Dummy, 1917), Napoleon dobrovolníkem (1917), On jasnovidcem (Are Crooks Dishonest?, 1918). Filmy bez anglických názvů dosud čekají na identifikaci, kdo ví, možná i za pomoci znalců z publika pražské muzejní noci...


    Horečka sobotní noci

    Režie → John Badham
    Původní název → Saturday Night Fever
    USA 1977 / CZT / 118 min. / 35mm / vstup volný
    Hrají → John Travolta, Karen Lynn Gorneyová, Barry Miller
    Cyklus → Midnight Movies

    Muzejní noc v Ponrepu

    Taneční klasika žánrového řemeslníka Johna Badhama a začínajícího Johna Travolty, který prochází multikulturním Brooklynem s fotkou Al Pacina zafixovanou v podvědomí. Film, který nejen díky textům Bee Gees zaznamenal na filmový materiál sociální přerod jedné ze slavných newyorských čtvrtí. „Feel the city breakin’, everybody’s shakin’ but we are stayin’ alive, stayin’ alive...“ Modelové letní Midnight Movie prezentujeme v rámci Pražské muzejní noci. Noční klub se vstupem zdarma. Bez rezervací. Proto raději přijďte dřív...

  • Ne 11/06

    Poklad na Stříbrném jezeře

    Režie → Harald Reinl
    Původní název → Der Schatz im Silbersee
    SRN – Jugoslávie 1962 / CZV / 111 min. / 35mm / od 6 let
    Hrají → Lex Barker, Herbert Lom, Pierre Brice
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Poslední předprázdninová projekce z cyklu Ponrepo dětem se ponese v duchu letního dobrodružství a jistě ji ocení všichni milovníci Karla Maye a Divokého západu. I poněkolikáté je totiž napínavé sledovat, jak dopadne soupeření o poklad ukrytý v horách u Stříbrného jezera, navíc v prvním filmu s Vinnetouem, který započal celou sérii populárních filmových indiánek. Jako předfilm uvádíme krátkou animovanou grotesku Jana Sasky Přepadení.

  • 24. týden
  • Po 12/06

    Zkouška neviny

    Režie → Desmond Davis
    Původní název → Agatha Christie’s Ordeal by Innocence
    Velká Británie 1984 / CZV / 85 min. / 35mm
    Hrají → Donald Sutherland, Faye Dunawayová, Christopher Plummer, Sarah Milesová

    Adaptace stejnojmenné knihy Agathy Christie, o níž sama autorka prohlásila, že jde o jednu ze dvou detektivek, s nimiž byla ve své tvorbě nejvíc spokojena. Donald Sutherland (obdařený hlasem dabingového krále Miroslava Moravce) hraje detektiva-amatéra, jenž může prokázat alibi muži, nevinně odsouzenému k trestu smrti. Napětí příběhu a tajuplnost atmosféry umocňuje prostředí přístavního města Dartmouth.


    Raná díla

    Režie → Želimir Žilnik
    Původní název → Rani radovi
    Jugoslávie 1969 / CZT / 68 min. / 35mm
    Hrají → Milja Vujanović, Bogdan Tirnanić, Čedomir Radović

    Již chaotické úvodní titulky předznamenávají netradiční (či spíše „antitradiční“) a odvážnou formu Žilnikova celovečerního debutu, oceněného v roce 1969 v Berlíně Zlatým medvědem. Godardovsky esejistickým stylem reflektuje jugoslávský komunistický režim v šedesátých letech a konfrontuje ho s ranou marxistickou ideologií, jak ji hlásá trojice hlavních hrdinů na srbském venkově.

  • Út 13/06

    Gardový seržant

    Režie → Alberto Lattuada / II. režie: Michelangelo Antonioni
    Původní název → La tempesta
    Itálie – USA 1958 / CZT / 111 min. / 35mm
    Hrají → Silvana Mangano, Van Heflin, Oskar Homolka, Viveca Lindforsová, Agnes Mooreheadová, Vittorio Gassman

    Koprodukční film Gardový seržant je adaptací Puškinovy historické novely Kapitánská dcerka, odehrávající se na pozadí rolnického povstání 1773–1775, vedeného Jemeljanem Pugačovem. Ústředním motivem romantického příběhu z doby Kateřiny Veliké a lidového hrdiny Pugačova je láska gardového seržanta Petra Griňova ke krásné dceři velitele pohraniční pevnosti. Nečekaný detail: vedle Lattuady se na režii podílel – inkognito – Michelangelo Antonioni, který natočil bitevní scény.


    Hanna Rose Shell / The Skins of Things

    / English Friendly / vstupné 100/80 CZK

    Hanna Rose Shell, filmařka a historička vědy a technologií, chystá v rámci své pražské rezidence hned několik veřejných akcí, včetně projekce svých experimentálních dokumentárních filmů v kině Ponrepo.
    Hanna Rose Shell se ve svých filmech i vědecké práci zabývá tématy textilního průmyslu, recyklace či kamufláže. Vybrané filmy dále rozkrývají obecnější témata, jako je pohyb, vztahy mezi přítomností a minulostí nebo rozdíly mezi analogovými a digitálními médii. Její videa a instalace prozkoumávají propojení technologií, historie, médií a estetiky. Její působení v akademickém prostředí jí umožnilo vyvinout specifické interdisciplinární přístupy a osobitý esejistický styl.
    Hanna Rose Shell uvede své filmy v kině Ponrepo osobně, bude mít rovněž tematickou přednášku na FAMU a v červnu se zúčastní kolektivní výstavy Vlákna, klubka, tkaniny – myšlenky jsou tenká vlákna v Oblastní galerii Vysočiny. Hanna Rose Shell je docentkou v programu Věda, technologie a společnost na MIT (Massachusetts Institute of Technology) v USA.

    promítané filmy:

    Locomotion in Water (2015, 15 minut). Experimentální dokumentární film o vnímání pohybu, vědeckém bádání a natáčení ryb v italské Neapoli. Pohyb mezi minulostí a přítomností, textem a obrazem, cestopisem a sněním — v Locomotion in Water se prolínají úvahy chronofotografa 19. století s podněty současného filmaře. Hanna Rose Shell se inspirovala dílem francouzského vynálezce a fyziologa Etienna-Julese Mareyho. Podnětem jeho pohybových studií bylo experimentování s primitivními filmovými kamerami a jeho pokusy zachytit a zobrazit pohyblivý obraz přispěly k rozvoji rodícího se oboru kinematografie. Marey si ve své vile v Neapoli postavil speciální akvárium a zobrazoval pohyby mořské fauny za použití modifikovaných fotografických aparátů.

    Secondhand (Pepe) (2007, 30 minut). Dokumentární film o použitém oblečení ve formě historické biografie židovského imigranta – sběratele hadrů, pojící se se současným příběhem „pepe“, obchodu s použitým oblečením, který probíhá mezi Severní Amerikou a Haiti. Secondhand (Pepe) oživuje materiálnost recyklovaného oblečení, odhaluje tajemství trhu s použitým šatstvem i nečekaná spojení mezi lidmi v éře globalizace.

    Blind (2012, 5 minut). Blind je film o fenomenologii kamufláže. Film je dokumentem a sám o sobě experimentem ve hře na schovávanou, zkoumá, jak být či nebýt spatřeni v přírodě i ve filmu. Ústředním tématem je zde úsilí – které je někdy otázkou života a smrti, jindy zábavy – skrýt se druhým přímo před očima.

    Shoddy Aliens (2016, 15 minut). Co to vlastně znamená cupaninový pleve.

  • St 14/06

    Příčinu smrti neuvádět

    Režie → Jovan Živanović
    Původní název → Uzrok smrti ne pominjati
    Jugoslávie 1968 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Bekim Fehmiu, Olivera Katarina, Velimir Bata Živojinović

    Filmy Jovana Živanoviće nejsou u nás příliš známé. Některé z nich byly v Československu distribuovány, ale jugoslávské tituly se obecně setkávaly především pouze se zájmem artového publika. Nejvýznamnějším režisérovým počinem je právě snímek Příčinu smrti neuvádět, který se vrací do tíživé atmosféry druhé světové války.


    Adua a její družky

    Režie → Antonio Pietrangeli
    Původní název → Adua e le compagne
    Itálie 1960 / CZT / 118 min. / 35mm
    Hrají → Simone Signoretová, Marcello Mastroianni, Emmanuelle Rivaová
    Cyklus → Star!

    Drama o třech prostitutkách a jejich snaze překonat předsudky a začít nový život se odehrává v Římě nedlouho poté, co italská vláda vydala zákon o zrušení veřejných domů. „Utopie je hořká a komedii nechá sousedit s melodramatem. Neorealismus je u Pietrangeliho především humanismem.“ (Cahiers du cinéma, duben 2017)

  • Čt 15/06

    Jako z filmu

    Režie → Tomáš Svoboda
    ČR 2016 / 84 min. / DCP
    Hrají → Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Roman Zach, Klára Melíšková, Jan Čtvrtník, Miroslav Krobot, Jiří Menzel

    Tomáš Svoboda uvádí

    Alter ego Tomáše Svobody zosobněné herečkou Gabrielou Míčovou komentuje vznik scénáře „filmu o filmu“. Následují pasáže s režisérem (Jiří Menzel), který v prázdném kině slovně převypráví děj svého snímku (jde o variaci na Svobodovu starší performanci Den nezávislosti), s hercem (Miroslav Krobot) přehrávajícím na kameru nesčetněkrát tutéž scénu a se dvěma přáteli (Martin Pechlát, Roman Zach), z nichž jeden – filmový herec – přestává rozlišovat mezi životem a filmem. Poslední epizoda je postavena na telefonním rozhovoru mezi galeristkou (Klára Melíšková) a umělcem (Jan Čtvrtník), který se pokouší v ateliéru dokončit svou novou „filmovou“ instalaci.
    „Film je jak obsahově, tak i formálně schopný formovat společnost daleko více než jiné typy umění. Lidé přejímají mluvu, gesta, grimasy, ale i vzorce chování odpozorované ve filmu. Film má reálnou možnost ovlivňovat veřejné mínění, zájmy lidí, jejich touhy atd. Nejde však pouze o obsahy filmu, ale do obecného povědomí se vžily i určité prvky z filmového jazyka, kterými běžně opisujeme své okolí. Řekneme-li tedy, že něco bylo ,jako z filmu‘, nebo označíme někým vykonávanou činnost za ,zpomalený film‘, pak všichni vědí, co máme na mysli (…) V určitých momentech se film a život stýkají tak těsně, že je již od sebe nedokážeme odlišit. Film, video, zkrátka pohyblivý obraz je už tak nedílnou součástí našeho vnímání, že jej nepodrobujeme přemýšlení, analýze, přijímáme jej zcela automaticky.“
    Tomáš Svoboda

  • Pá 16/06

    Znamení čtyř

    Režie → Desmond Davis
    Původní název → The Sign of Four
    Velká Británie 1983 / CZV / 93 min. / 35mm
    Hrají → Ian Richardson, David Healy, Cherie Lunghiová

    Arthur Conan Doyle ve své povídce – a Desmond Davis ve stejnojmenném filmu – vysílá Sherlocka Holmese na pátrání po zmizelém vzácném pokladu indického mahárádži. Součástí pokladu je i Velký Mogul, druhý největší diamant na světě.


    Souboj Titánů

    Režie → Desmond Davis
    Původní název → Clash of the Titans
    Velká Británie 1981 / CZT / 117 min. / 35mm
    Hrají → Laurence Olivier, Claire Bloomová, Harry Hamlin, Burgess Meredith, Ursula Andressová

    Antická báje o Perseovi a Andromedě inspirovala Tiziana, Caravaggia, Rubense, Celliniho, Gustava Moreaua a bezpočet dalších. Ray Harryhausen věnoval vykreslení Krakena, Medúzy a podobných nevlídných kreatur, s nimiž se musí Perseus utkat, patřičnou péči, jakou bylo lze od tohoto průkopníka trikové techniky očekávat. Z Olympu přihlížejí mytologickému dění Laurence Olivier jako Zeus, Claire Bloomová jako Héra a Ursula Andressová jako Afrodíté.

  • 25. týden
  • Po 19/06

    Místo nahoře

    Režie → Jack Clayton
    Původní název → Room at the Top
    Velká Británie 1959 / CZT / 109 min. / DVD
    Hrají → Simone Signoretová, Laurence Harvey, Heather Searsová
    Cyklus → Star!

    Anglické psychologické drama, natočené podle stejnojmenného bestselleru Johna Braina, je dílem Jacka Claytona, debutujícího tímto dílem v hraném filmu. Jeho námět je konflikt lásky a žárlivosti: vypráví o společenském vzestupu ctižádostivého, ale lehkomyslného muže, který sice dosáhne vytouženého „místa nahoře“, ale jen za cenu ztráty své pravé lásky a skutečného lidského štěstí. Vynikající, hluboce prožitý herecký výkon Simone Signoretové (byla za něj oceněna Oscarem) a solidní, všechny vnější efekty zavrhující režie.


    Pouta

    Režie → Krsto Papić
    Původní název → Lisice
    Jugoslávie 1969 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Fabijan Šovagović, Adem Čevjan, Jagoda Kaloper

    Dalmatské Záhoří v roce 1948. Nedávná roztržka Tita se Stalinem proměnila politickou situaci a dřívější prominenti se mohou snadno stát obětí pronásledování. Malá vesnice je pod kontrolou vysokého stranického představitele a bývalého partyzána Andriji, jehož kmotřenec se právě žení. Děj snímku se odehrává právě během svatby, na kterou dorazí dva příslušníci tajné policie. Ve vzrůstající atmosféře strachu je jasné, že mají rozkaz někoho zatknout. Vzhledem k nedávným změnám však není nikomu jasné, pro koho si přišli. Krsto Papić prostřednictvím osudu několika málo lidí poukazuje na složitou situaci, která vznikla po rezoluci Informbyra v roce 1948. Zásadní okamžik jugoslávských dějin 20. století je umělecky často zpracovávaným námětem, kterému se věnovaly i nejdůležitější filmy černé vlny: Mladomir Puriša Djordjević ve snímku Poledne (1968), nebo Živojin Pavlović v Probuzení krys (1967).

  • Út 20/06

    Horizonty současného filmu: Kyjev-Moskva, Potichu jako kometa a Poslechnout horizont

    / vstup volný

    Projekce tří výrazných filmových počinů na poli studentského filmu za přítomnosti tvůrkyň Anny Lyubynetské, Anny Kryvenko a posluchačky střihové skladby FAMU Dariyi Chernyak. Po projekci bude následovat diskuze, do které se zapojí také ukrajinský velvyslanec v Praze Jevhen Perebyjnis.
    Anna Kryvenko v rozhovoru pro pořad Průvan řekla o filmu Potichu jako kometa, jenž pojednává o událostech na Majdanu: „Pro mě je to tak, jak to vidím odsud z Čech, a chtěla jsem to ukázat lidem, kteří jsou tady, chtěla jsem ukázat něco jiného, než bylo ve zprávách nebo vlastně jak já to vnímám. Já už jsem taky byla taková unavená z toho, že se mě lidé ptali, i když to bylo hrozně příjemný a hezký od nich, že se zajímali o to jak, já se cítím… A pokaždé si ten člověk myslel, že to jenom on poprvé mně položil tu otázku, ale já odpovídám na ty otázky každý den pětkrát, takže pro mě byl ten film i nějaký způsob, jak se toho tématu zbavit, jak ho zpracovat.“

    Anna Lyubynetska režisérka a studentka FAMU international ve svých filmech rozvíjí témata exilu, rodiny, či vztahu mezi Východem a Západem. Stejné jako Anna Kryvenko pracuje s vlastní prožitou zkušeností. Její poslední snímek Kyjev-Moskva získal cenu Magnesia za nejlepší studentský film na letošním udělování Českých lvů.
    Anna Kryvenko stejně jako Anna Lyubynetska pochází z Ukrajiny, ale dlouhodobě žije a studuje v Praze a to na Centru audiovizuálních studií FAMU. Na MFDF Ji.hlava se úspěšně prezentovala experimentálními snímky Řeč, ale žádná slova (2012), Potichu jako kometa (2014) a Poslechnout horizont (2015).


    Anna Lyubynetska / Kyjev-Moskva
    hrají / Lyudmyla Ivanytska, Anastacia Adamska
    ČR 2016 / 24 min. / HD
    Renatin bratr odešel do války. Renata dostane jednoho dne pracovní úkol postarat se o muže, který přišel z nepřátelské země.
    více o filmu viz Filmový přehled

    Anna Kryvenko / Potichu jako kometa
    ČR 2014 / 8 min. / HD
    Revoluce na ukrajinském Majdanu v detailu města, bez širší perspektivy. Recyklovaný materiál amatérských záznamů z internetu ironicky glosuje spektakulární vyprávění, jímž média popisovala kyjevské události z přelomu roku. Nahodilý výběr záběrů rozkládá dění na jednotlivé zpomalené fragmenty a znovu je skládá v pocitové koláži nesrozumitelného vření a náhodných momentů ulice.

    Anna Kryvenko / Poslechnout horizont
    ČR 2015 / 22 min. / HD
    Dokumentární found footage esej složený z recyklovaných úryvků videí se zabývá chladným a odtažitým zobrazováním války v médiích a v kyberprostoru. Hrůzná, iracionální a monotónní mašinérie se v každodenním provozu médií mění v událost, které je propůjčován význam podle potřeby. Přitom ale trvale udržuje odstup od pohodlí našich obrazovek, přesycených a otupělých neuspořádanou směsicí obrazů.

    Projekce se koná ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v ČR.


    UMPRUM / Animované diplomky 2017

    pásmo filmů / 120 min. / HD

    V návaznosti na výstavu bakalářských a diplomových prací čerstvých absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, která se koná od 14. do 19. června, proběhne v Ponrepu projekce, jež představí bakalářské a diplomové práce Ateliéru filmové a televizní grafiky. Ten byl prvním místem v Československu, kde bylo možné studovat animaci. Mezi jeho absolventy patří například Jiří Barta, Pavel Koutský či Michaela Pavlátová. V současnosti je místem, které vychovává další generaci tvůrců zaměřených na autorský přístup k animovanému filmu. Projekce divákům poodhalí, jaké mohou být nastupující trendy české animace. Samotné bakalářské a diplomové filmy budou doplněny i projekcí toho nejzajímavějšího z menších studentských cvičení z poslední doby.

  • St 21/06

    Za svobodu národa

    Režie → Václav Binovec
    ČSR 1920 / 68 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Hrají → V. Ch. Vladimirov, Suzanne Marwille, E. G. Jevgeněv, L. H. Struna
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Filmy s legionářskou tematikou si získaly v čerstvě založeném československém státě značnou diváckou pozornost. Jak píše historik Jiří Rak: „tyto filmy přispěly ke zrodu legionářské legendy, zaručovaly návštěvnost a kromě příležitosti k projevení vlasteneckého a státotvorného myšlení ještě poskytovaly možnosti pro rozvinutí napínavého děje s řadou atraktivních scén.“ Mezi těmito snímky byl nejúspěšnější titul Za svobodu národa, který podle vlastního scénáře natočil Václav Binovec. Jednoduchý příběh o českém studentu Jiřím, který po odvodu do rakousko-uherské armády přejde na ruskou stranu, kde se v lazaretu setká se stejně smýšlející Slovenkou Maryšou, se odehrává na pozadí historických změn. Ty jsou ve filmu zpřítomňovány nejen autentickými záběry z podzimu 1918, ale i přímým účinkováním významných osobností nového státu (politici T. G. Masaryk, Karel Kramář, Václav Klofáč, generál Josef Šnejdárek). Režisér Binovec svěřil hlavní roli ruskému herci Vladimiru Ch. Vladimirovovi, který na počátku dvacátých let byl hvězdou jeho produkční firmy Wetebfilm.

    viz Filmový přehled


    Generální linie

    Režie → Sergej M. Ejzenštejn
    Původní název → Geněralnaja linija
    SSSR 1929 / CZT / 78 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Marfa Lapkina, Vasilij Buzenkov, Michail Gomorov
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Navzdory neotřesitelnému renomé nelze Křižník Potěmkin považovat za Ejzenštejnův nejlepší snímek. Byl to pouze (po Stávce) druhý krok na cestě k takzvanému intelektuálnímu filmu, Ejzenštejnovu v historii kinematografie naprosto ojedinělému pokusu o maximální aktivizaci veškeré ve filmu obsažené potence: od vizuální, přes myšlenkovou až po čistě fyziologickou. Třetím krokem byl film Deset dní, které otřásly světem. V žádném ze svých děl nedošel Ejzenštejn ve svých experimentech dále než v následujícím opusu – Generální linii. (Své další filmy buď nemohl sám dokončit, nebo musel alespoň rámcově respektovat požadavky historického žánru.) Stalin si u Ejzenštejna objednal agitační film oslavující kolektivizaci a modernizaci v zemědělství a po zhlédnutí první verze žádal Ejzenštejna o změny. Ten provedl určité úpravy, které ale nemohly z Generální linie udělat film podle diktátorova gusta.
    Vášně se v tomto filmu ubírají opět velmi obskurními cestami. Příklad z poslední třetiny snímku: Muž přichází na scénu vyzývavě-frajersky vyšňořen, ale důvod celé parády je značně neromantický: muž je traktorista, který se má dát v příštím okamžiku do práce pro blaho čerstvě založeného kolchozu. Sebevědomému bolševickému macho se však přihodí klasické milostné selhání: jeho stroj nefunguje. Muž přikročí k opravě za použití všech dostupných prostředků, včetně svého svátečního úboru, nakonec i své košile. Obnažení maskulinní síly ale ještě ke zprovoznění stroje nestačí, traktor si žádá další oběti na látce. Muž už sahá po rudém praporu, ale zde zakročí hlavní hrdinka a s ní ženský element. Než aby dopustila znesvěcení symbolu, raději utrhne cíp vlastní sukně, pak další a další... V zápalu aktu se trapně ochablý stroj konečně dává do pohybu, dochází k rozrytí „panenské“ půdy – a po neznatelném skoku v čase se traktor rozmnoží v celé „stádo“, čímž je jasně demonstrována plodnost předchozího extatického vytržení.



  • Čt 22/06

    Carův kurýr

    Režie → Vjačeslav Turžanskij
    Původní název → Michel Strogoff
    Francie 1926 / CZT / 110 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Ivan Mozžuchin, Natalia Kovanko, Henri Debain
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Filmy ruských emigrantů mají svůj vlastní svět, jsou to zpravidla filmy-rébusy o osudech bílých za hranicemi Ruska. Carův kurýr sice představuje slavnou historickou romanci Julesa Vernea, nicméně jde o téma pro ruskou komunitu jako stvořené. Příběh Michala Strogova se totiž odehrává v imperiálním Rusku cara Alexandra II. a pro francouzské Rusy se stal dokonalou příležitostí k nostalgické vzpomínce. Vjačeslavovi Turžanskému se tak podařilo vytvořit zřejmě nejlepší adaptaci této verneovské látky a Ivan Mozžuchin dostal znovu příležitost střídat převleky i identity, skákat neohroženě do řeky a unikat v palbě kulek. Dramatický děj má však i jednu surrealistickou vsuvku: všimněte si snové scény, v níž se zesláblému hrdinovy zdá, že kolem něho poskakují Tataři coby ďáblové mezi létajícími balónky (sic!). A ještě jedna zajímavost – film se natáčel ve stejné době a na stejném místě (studio v Billancourtu) jako Ganceův Napoleon. Tohoto hrdinu si sice nakonec Mozžuchin nezahrál, ale Turžanskij poté, co zkompletoval Carova kurýra, pomáhal Ganceovi s režií bitvy u Toulonu.

  • Pá 23/06

    Plameny života + Ukřižovaná

    Cyklus → Zkušenost exilu

    Václav Binovec / Plameny života (Ráj a peklo bohémy)
    ČSR 1920/21 / hrají: Suzanne Marwille, Vladimir Ch. Vladimirov, Jiří Sedláček, Jan Fifka, Karel Noll / 54 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    V roce 1920 uprchl s divadelním souborem z Ruska do Československa herec Vladimir Ch. Vladimirov. V Praze se zapojil do činnosti Sdružení ruských operních a činoherních umělců. Založil První pražské ruské divadlo, se kterým pravidelně vystupoval ve vinohradské Měšťanské besedě. V letech 1920–1923 spolupracoval s filmovou společností Wetebfilm a brzy se zde stal hvězdou. V romantickém dramatu, inspirovaném symbolismem a německým expresionismem, Plameny života hrál hlavní roli malíře Julia Mařana po boku Suzanne Marwille. Film byl příznivě přijat dobovou kritikou jako příklad zdařilého uměleckého díla.

    viz Filmový přehled


    Boris A. Orlický / Ukřižovaná
    ČSR 1921 / hrají: Karel Lamač, Alexandr Šuvalov, Nataša Cygánková, Miloušek Gröschel / 59 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Tvorba herce a režiséra Borise Alexandroviče Orlického je spjata s činností Ruského uměleckého divadla miniatur Lau-Di-Tau. S tímto kabaretním souborem přijíždí roku 1921 – v rámci turné po velkých evropských městech – do Prahy. Orlický, jenž se poprvé objevil před filmovou kamerou v Rusku již roku 1913 ve filmu Klíče štěstí, se v Československu snaží uplatnit jako filmový režisér. V ateliérech AB na Vinohradech natáčí roku 1921 drama Ukřižovaná podle romaneta Jakuba Arbesa, v němž se objeví i herci jeho souboru Alexandr Šuvalov a Nataša Cygánková. Po úspěšném přijetí snímku realizuje v témž roce drama Souboj s Bohem podle novely Móra Jókaie a další adaptaci Jakuba Arbesa Moderní Magdalena, kterou však nedokončí. V průběhu natáčení opouští se souborem Lau-Di Tau Prahu a odjíždí do Paříže.

    viz Filmový přehled


    Ita Rina – Filmová hvězda, která odmítla Hollywood

    Režie → Marta Frelih
    Původní název → Ita Rina – Filmska zvezda, ki je zavrnila Hollywood
    Slovinsko 2016 / CZT / 82 min. / HD
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Celovečerní dokumentární film věnovaný nejslavnější slovinské filmové herečce, která se koncem dvacátých a v průběhu třicátých let minulého století stala celosvětově známou a populární a byla srovnávána s Gretou Garbo nebo Marlene Dietrichovou. Angažmá v Hollywoodu však několikrát odmítla. V československé kinematografii vytvořila hlavní role ve dvou zásadních filmech: Erotikonu (1929) Gustava Machatého a Tonce Šibenici (1930) Karla Antona. Při přípravách tohoto dokumentu nalezli tvůrci dosud neznámý trailer k prvnímu filmu Ity Riny v Berlíně a v Bělehradě pak byla objevena hereččina korespondence s Miodragem Djordjevićem, jejím budoucím manželem.

  • Ne 25/06

    Eva Koťátková / Žaludek světa

    ČR 2017 / česká verze / 46 min. / HD / vstup volný

    Kreslení jako osobitý rentgen vlastního těla. Recyklace vzduchu, který už použil někdo jiný. Artikulace jako způsob jedení, artikulace jako kousání slov zuby. Veřejná pitva něčího žaludku aneb lekce odučování soucitu s druhými. Plnění žaludku jako divadelní představení, při kterém rekvizity mizí až do chvíle, kdy už je není kam dávat. Příprava hada, šití břicha. Broušení vidliček a nožů. Hon začíná aneb myš má vždycky smůlu. Visení hlavou dolů – možná tak pomůžeme orgánům přeskládat se v těle jinak, lépe. Hra na epidemii – když už se nehýbe ani jedno tělo je třeba hledat nové působiště. Vystavení se pohledu, připoutání těl k židlím. Je zakázáno dívat se jinam. Recyklace věcí, stávání se věcmi – oboustranně výhodná výpomoc. Svět jako žaludek, svět jako jedna velká skládka. Vrstvení, tlení, pronikání. Žaludek plný žaludků i toho, co je napájí a plní. Žaludek světa, stroj uvnitř stroje. Svět jako had, který si plní své břicho do zásoby.

    hrají / František Bouzek, Marie Bouzková, Katie Brown, Sam Budiman, Tobiáš Haertl, Antonín Holoubek, Adéla Kašparová, Kateřina Kašparová, Albert Klusák, Vincent Klusák, Anna Klusáková, Matouš Košař, Prokop Košař, Rozálie Košařová, Adam Maamri, Luisa Marešová, Anežka Rösslerová, Geronimo Santos, Viktorie Tomášková, Lukáš Vejšický, Stefanie Zajacová

    vypravěči / Sam Budiman, Miroslav Krobot
    námět a scénář / Eva Koťátková
    režie / Tomáš Luňák
    kamera / Aleš Svoboda
    střih / Tereza Kozáková, Lucie Navrátilová
    hudba / AID KID
    zvuk / Jan Vacek
    kostýmy / Eva Koťátková, Marie Vařeková
    produkce / Radka Vařeková

    Film vznikl za podpory Polyeco Contemporary Art Initiative (PCAI), Are | are-events.org a Magistrátu hlavního města Prahy.
    Zvláštní poděkování Nadje Argyropoulou.



    Neuměli jsme si představit, že se nevrátíme / Kino Příběhy 20. století

    / vstupné 80 CZK

    Společnost Post Bellum přináší příběhy, na které se zapomnělo nebo se mělo zapomenout už nějakou dobu i do kin. Komentované promítání Kino Příběhy 20. století se tentokrát věnuje vzpomínkám na holokaust. Evu Erbenovou věznili nacisté v Terezíně, Osvětimi a Gross Rosen, odkud putovala s maminkou několik set kilometrů pochodem smrti. Matka se konce války nedožila, stejně jako většina Eviných příbuzných. Ona rok po válce trávila u tety, pak v židovském sirotčinci v Praze. V roce 1948 odešla s manželem do Paříže a nakonec do Izraele, kde její příběh loni v prosinci natáčeli dokumentaristé Post Bellum pro Paměť národa.
    Sestřih rozhovoru s Evou Erbenovou, izraelskou spisovatelku českého původu a skvělou vypravěčkou, připravil a okomentuje historik Jan Horník. Večerní pořad navazuje na úspěšný rozhlasový cyklus Příběhy 20. století a má nyní nový formát. Přijďte si poslechnout strhující životní příběh zblízka, nechte se jím do hloubky vtáhnout, poslouchejte a ptejte se.

    odkaz na YouTube
    odkaz na informace o promítání

  • 26. týden
  • Po 26/06

    Takový je život

    Režie → Carl Junghans
    ČSR – Německo 1929 / 68 min. / DCP
    Hrají → Vera Baranovská, Theodor Pištěk, Máňa Ženíšková, Valeska Gertová
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Petrohradská rodačka, herečka Vera Baranovská, zanechala z ruských emigrantů v naší kinematografii asi nejhlubší stopu. Po rolích v moskevském MCHATu hrála v dalších ruských a ukrajinských divadlech, působila i v Tatarstánu a Gruzii. V roce 1922 dokonce založila vlastní divadelní studio. K odchodu z vlasti se rozhodla roku 1928. V Československu a Německu našla uplatnění u filmu. V roce 1932 se odjela léčit do Francie, o tři roky později – ve věku padesáti let – zemřela. Její pradlena v sociálním dramatu Takový je život je jakoby mladší sestrou Nilovny, kterou se proslavila v Matce (1926) Vsevoloda Pudovkina. Sedřená žena, jejíž nevěrný manžel nemá ke sklence alkoholu a k ráně daleko, neočekává od života nic mimořádného. Důležitá je pro ni dobře fungující domácnost, které se jí v dané konstelaci daří udržet jen stěží. Jistou naději představuje pro ni dcera, ale i ta se později ukáže jako lichá… Film, který obsahově i formálně navazuje na díla ruských klasiků, realizoval německý režisér Carl Junghans. Finančně mu mj. výrazně pomohl představitel hlavní mužské role, Theodor Pištěk. Přestože oba po komerční stránce selhali, jako umělci zaznamenali úspěch, o čemž svědčí i fakt, že film byl v roce 2016 digitálně restaurován.

    viz Filmový přehled


    Ať žije paní!

    Režie → Ermanno Olmi
    Původní název → Lunga vita ala Signora!
    Itálie 1987 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Marco Esposito, Simona Brandaliseová, Stefania Busarelloová / hudba: Georg Philipp Telemann

    K 250. výročí úmrtí Georga Philippa Telemanna

    Přepychový banket v exklusivním hotelu v renovovaném středověkém hradu. Liberio, nesmělý žák hotelové školy, se marně snaží najít klíč k dešifrování tajuplného světa, v němž se ocitl. Spolu s ním se i divák – za doprovodu Tafelmusik z pera nejvíce workoholického z Bachových současníků – propadá do stále nových obrazů a vjemů. Stříbrný lev benátského festivalu roku 1987.

  • Út 27/06

    Drahá neznámá

    Režie → Moshé Mizrahi
    Původní název → Chère inconnue
    Francie 1980 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Simone Signoretová, Jean Rochefort, Delphine Seyrigová, Dominique Labourierová
    Cyklus → Star!

    Film Drahá neznámá patří do posledního období hereččiny filmové kariéry, kdy hrála především ženy ochraňující a pečující, avšak stejně osamělé a citově nespokojené jako na začátku, kdy byla ještě krásnou star poválečné francouzské kinematografie. V jejich druhém společném filmu jí režisér Moshé Mizrahi přisoudil postavu stárnoucí Luise, obětující své vlastní štěstí pro invalidního bratra Gillese (Jean Rochefort). Žena, která tak dlouho volila mezi rolí matky a milenky, až ztratila obě možnosti, nakonec žije jen každodenními povinnostmi a pravidelnými návštěvami své někdejší spolužačky (Delphine Seyrigová). Klaustrofobicky uzavřený svět této zajímavé trojice Mizrahi situoval poblíž bretaňského Quimperu.


    Tonka Šibenice

    Režie → Karel Anton
    ČSR 1930 / 78 min. / DCP
    Hrají → Ita Rina, Vera Baranovská, Josef Rovenský, Antonie Nedošinská
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Matka titulní hrdinky z filmu Tonka Šibenice (1930) byla třetí velkou rolí, kterou Vera Baranovská v československé kinematografii vytvořila. Přestože se s dramatem o venkovské dívce, jež se ve velkoměstě stane prostitutkou, spojuje označení „první český zvukový hraný film“, jeho zvuková verze se v naší mateřštině nedochovala. Hlas Baranovské v něm tedy nezazní, stejně jako hlas Slovinky Ity Riny, představitelky nešťastné Tonky, kterou v literární předloze zachytil spisovatel a novinář Egon Ervín Kisch. Tončina matka žijící na Slovácku nemá o dceřině způsobu obživy ani ponětí. Podporuje ji ve vztahu s jejím milovaným Janem, rovněž nic netušícím, a těší se na jejich společné štěstí. Baranovské subtilní postava a smutné hluboké oči dělají z její hrdinky odlišný typ matky, než jaký byl v našich průkopnických filmech obvyklý. Nikoliv biedermeierovsky tělesný a povahově do určité míry poťouchlý, ale spíše sociálně kritický, přitom však altruisticky založený a schopný sebeoběti. Možná právě to bylo důvodem, proč jí Jan S. Kolár svěřil ve Svatém Václavu (1929) roli Ludmily, babičky titulního hrdiny a první české svaté patronky.

    viz Filmový přehled

  • St 28/06

    Výkřik do sibiřské noci

    Režie → Vladimir Ch. Vladimirov
    ČSR 1935 / 91 min. / 35mm
    Hrají → Arno Velecký, Vladimir Ch. Vladimirov, Olga Augustová, Hana Vítová
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Vladimir Ch. Vladimirov se snažil ve dvacátých a třicátých letech v Československu prosadit jako režisér hraných filmů. K jeho nejambicióznějším projektům patří drama Výkřik do sibiřské noci, které natočil roku 1935 na motivy divadelní hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského Na rušném místě. Režisér v něm současně ztvárnil postavu hospodského Bezsudného. Autentickou atmosféru mělo evokovat vystoupení tanečního a pěveckého ruského souboru Zlatý kohout. Navzdory tomu, že film byl dokončen již v dubnu 1935, aby mohl být promítán již o velikonocích, premiéra se uskutečnila až v lednu následujícího roku v kině Gaumont. Netěšil se zájmu ani kritiky, ani diváků.

    viz Filmový přehled


    Večer Samozvanců / Cena Andreje "Nikolaje" Stankoviče za rok 2016

    Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče – Samozvanci – letos již po patnácté slavnostně vyhlásí letošního laureáta Ceny Andreje (Nikolaje) Stankoviče, od jehož úmrtí uplyne 12. července šestnáct let. Stankovičova cena navazuje na tradici Cen Samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem mimořádnému, leč naší povětšinou konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie. V průběhu komorněji pojatého večera zavzpomínají tentokrát na Andreje Stankoviče jeho letití přátelé a blízcí. Účast předběžně přislíbili Eda Kriseová, Petruška Šustrová, Gabriel Gössel, Karol Sidon, J. H. Krchovský a další. Z úst básníků zazní Stankovičovy verše i básně některých jeho blíženců, kteří již nejsou mezi námi. Vzápětí bude autorovi vítězného filmu předána Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Po skončení oficiální části večera bude promítnuta ukázka z oceněného filmu a pozveme vás na malé občerstvení.

  • Čt 29/06

    Tanečnice

    Režie → František Čáp
    Protektorát Čechy a Morava 1943 / 90 min. / 35mm
    Hrají → Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout
    Cyklus → Zkušenost exilu

    Ruská baletka Jelizaveta Nikolská, jež přijela do Prahy roku 1921, působila v Národním divadle nejen jako sólová tanečnice, ale vedla zde i baletní školu, od roku 1937 byla baletní mistryní a od roku 1940 uměleckou šéfkou baletu, pracovala i jako choreografka a režisérka. Roku 1937 vytvořila svou taneční skupinu. Pořádala zahraniční turné v Evropě a v USA. S českým filmem poprvé spolupracovala roku 1937 jako choreografka snímku Svatopluka Innemanna Švanda dudák. Jako tanečnice se objevila ve filmech Otakara Vávry Cech panen kutnohorských a Maskovaná milenka. Velkou příležitost jí nabídl režisér František Čáp ve filmu Tanečnice. Nastudovala baletní výstupy, tančila za Marii Glázrovou a poprvé promluvila před kamerou v roli italské primabaleríny Richettiové. Režisér si ji pro tuto roli vybral, neboť svou výslovností nejvíce odpovídala jeho představám.

    viz Filmový přehled

  • Pá 30/06

    Černý plamen

    Režie → Miroslav Krňanský
    ČSR 1930 / 91 min. / 35mm
    Hrají → Jarmila Lhotová, Jan W. Speerger, Voloďa Novosilev, Jindřich Plachta
    Cyklus → Zkušenost exilu

    „Osud tvoří štěstí, ale často, aby je vytvořil, zničí jiné štěstí. Osud je bezohledný.“ F. X. Svoboda
    Na počátku zvukové éry vzniká ve výrobně V. V. Pošíka stejnojmenná adaptace románu F. X. Svobody Černý plamen. Cikánka Daniela v ní propadne milostné vášni k ovdovělému doktoru Palmovi navzdory tomu, že až dosud milovala Ondřeje, chlapce z jejího tábora. Láska je doktorem opětována, což hrdinku postaví před osudové rozhodnutí. V roce 1929 natáčel Miroslav Krňanský film jako němý, o dva roky později k němu připojil dodatečně mluvené scény a hudbu, pod níž je podepsán Vlastislav Antonín Vipler. Hlavní ženskou roli v něm vytvořila Jarmila Lhotová (1902–2006), z mužů se vedle Jana W. Speergra a Theodora Pištěka zaskvěli v rolích cikánů V. Ch. Vladimirov a Voloďa Novosilev. Zatímco Vladimirov hrál poté ještě v dalších filmech, pro Novosileva byl Ondřej rolí v československé kinematografii první a poslední.

    viz Filmový přehled


    Vrány

    Režie → Ljubiša Kozomara – Gordan Mihić
    Původní název → Vrane
    Jugoslávie 1969 / CZT / 69 min. / 35mm
    Hrají → Slobodan Perović, Milan Jelić, Jelisaveta Sablićová

    Člověk byl pro černý film především živočichem, ať už v doslovném, nebo alegorickém smyslu. Obojí najdeme i v příběhu hrubiánského vysloužilého boxera, který se v mrazivé zimě a v doprovodu několika dalších ztracených existencí ubírá nehostinným městským i venkovským prostředím od zločinu k zločinu a od fiaska k fiasku. Vrány jsou jedinou společnou režií plodného scenáristického tandemu Mihić – Kozomara. Podílely se na něm i další výrazné osobnosti, mezi nimi skladatel Zoran Hristić jako autor svérázného hudebního doprovodu.