Program

04/2018 (Změnit)
  • 13. týden
  • Ne 01/04

    Divoká devadesátá

    přednáší Tereza Czesany Dvořáková
    Co se stalo s českým filmem před třiceti lety? Po téměř půlstoletí se zhroutil státní filmový monopol a výroba filmů se vrátila do rukou většinou špatně kapitálově zajištěných soukromých společností. Filmaři hledali (a ne vždy nacházeli) nové tvůrčí cesty, jimiž se mohli a zároveň chtěli ubírat. Vedle existenčních problémů jsou ale devadesátá léta zároveň obdobím nejednoho autorského experimentu, který stojí za to připomenout.

  • 14. týden
  • Út 03/04

    Kniha obrazu

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Le Livre dʼimage
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.

    V Cannes pokaždé v určitý moment zažijeme kulminační bod, v němž se celý festival jakoby překlopí. Vlastně ne pokaždé… jenže když k tomuhle nedojde, tak to je, jako kdyby se v daný rok festival vůbec neodehrál, jako kdyby svou existenci jenom předstíral. Proto na takový kulminační bod čekáme, abychom se pak mohli s úlevou vrátit z festivalu domů, protože jsme TO viděli.

    V roce 2018 byly TO halucinační minuty v závěru Godardovy Knihy obrazu. Prodlužovaný konec, kdy filmař jako by ani skončit nechtěl a šel stále hloub a hloub. Podobně jako jím s oblibou citovaný Samuel Beckett, když říká: „Vytvořil jsem obraz – tady je!“ V šíleném sem-a-tam zvukové stopy nabývá hlas stále větší síly, plátno potemní a emoce vystoupají až k dosud nedosaženým vrcholkům.

    Filmař často říká věci tím nejjednodušším způsobem: Je třeba dělat revoluci. Co na tom, nebude-li žádná nebo nepovede-li se, hlavní je naděje!
    A všechna melancholie Godardových Příběh(ů) filmu (1989), celý ten smutek století plného válek se najednou promění. Namísto melancholie: naléhavost a volání na poplach.

    Tenhle chaos, tuhle změť, tuhle komplexnost jsme potřebovali. Tuhle podanou ruku, která se náhle vynořila z plátna, aby nám dala všechnu odvahu světa.

    Vděk, který pak člověk cítí při odchodu z kinosálu, se nedá popsat.
    Stéphane Delorme

  • Ne 08/04

    Muž ve sklepě

    Režie → Joe May
    Původní název → Der Mann im Keller
    Německo 1914 / CZT / 63 min. / 35mm
    Hrají → Ernst Reicher, Max Landa, Olga Englová

    Filmy o bystrých detektivech byly v Německu velmi oblíbené už před první světovou válkou, nejprve importované, pak i domácí. V roce 1914 se na scéně poprvé objevuje Ernst Reicher alias Stuart Webbs, mistr převleků, o poznání „aristokratičtější“ než jeho hektičtí kolegové. Žádnému z nich nezůstali diváci tak dlouho věrní, v příštích dvanácti letech sledovali Webbsovo řešení desítek nových případů.


    Asfalt

    Režie → Joe May
    Původní název → Asphalt
    Německo 1929 / CZT / 71 min. / 35mm / živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi
    Hrají → Gustav Fröhlich, Albert Steinrück, Betty Amannová, Hans Adalbert Schlettow, Hans Albers

    Čeho je schopen film – někdy to vypadá, že snímky ze samého konce němé éry jako by se chtěly neustále navzájem „trumfovat“ v co nejlepším naplnění takového zadání nebo otázky nebo výzvy. Neplatí to jenom pro Ejzenštejny, Dreyery a Hitchcocky, ale i pro celé desítky neprávem (po)zapomenutých tvůrců z mnoha zemí. Asfalt staví na vždy vděčné konstelaci „anděl ďáblem svedený“, přičemž pikantnost zvyšuje fakt, že ďábel je žena a andělsky čistým hrdinou mladý muž (Gustav Fröhlich z Metropolis), navíc „muž zákona“. V erotické vyzývavosti scén mezi oběma hrdiny nezůstal Joe May nijak pozadu za takovými mistry, jako byli G. W. Pabst nebo Marcel LʼHerbier. Mnohde to pravděpodobně vyzvalo k zákroku cenzory, ale i z fragmentárních kopií je patrná technická suverenita tohoto pohledu do nočního života mondénního velkoměsta dvacátých let. Je to tím pozoruhodnější, když si uvědomíme, jak se Joe May, patřící vlastně ke starší, průkopnické generaci německého filmu, dokázal výborně „napojit“ na nejdynamičtější tendence, které tehdy v evropském filmu zavládly. (Srovnávat můžeme například se stejně starými českými pracemi Gustava Machatého.)

  • 15. týden
  • Po 09/04

    Indický hrob

    Režie → Joe May
    Původní název → Das indische Grabmal
    Německo 1921 / 212 min. / DCP
    Hrají → Conrad Veidt, Olaf Fönss, Mia Mayová, Lya de Puttiová, Bernhard Goetzke, Paul Richter, Erna Morena

    Indický maharadža (Conrad Veidt) hodlá svou nevěrnou choť zaživa pochovat ve velkolepém monumentu a jako architekta smrtícího díla povolá nic netušícího Evropana.
    Pouhé dva týdny po premiéře Unavené smrti přichází do německých kin 22. října 1921 jiný, o něco starší projekt z autorské dílny Fritze Langa a jeho ženy They von Harbou, film Indický hrob. Stejně jako několik předchozích Langových scénářů ho inscenuje Joe May, přední německý režisér průkopnické generace. V tomto případě nicméně čerstvý třicátník Lang svému mentorovi a producentovi nepřenechal scénář dobrovolně. Už od roku 1919 natáčel filmy ve vlastní režii, Indický hrob je měl po všech stránkách předčit. Teprve na sklonku své tvůrčí dráhy si Fritz Lang „krádež“ vlastního námětu (abychom použili jeho výrazu) vynahradí, když v poválečné Spolkové republice natočí svůj diptych Tygr z Ešnapuru / Indický hrob (1958), zvukový a barevný (v Ponrepu 11. dubna v 19.30) Tří a půl hodinový Mayův němý Indický hrob se digitální restaurované verze dočkal teprve v roce 2017. Část použitého filmového materiálu pochází ze sbírek Národního filmového archivu. V Německu film vyšel před několika týdny na DVD s doprovodem českého hudebního dua Ireny a Vojtěcha Havlových. Ti ho nyní v Ponrepu doprovodí živě.

  • Út 10/04

    Její Veličensto láska

    Režie → Joe May
    Původní název → Ihre Majestät die Liebe
    Německo 1930 / 102 min. / 35mm
    Hrají → Käthe von Nagyová, František Lederer, Szöke Szakall, Otto Wallburg

    Jedna pěkná, dodnes velice fotogenická milostná dvojice (ona Maďarka, on z Prahy) jako centrum dění, shluk patřičně potrhlých vedlejších postav, které centru otravují život či se o to aspoň snaží, za vlasy přitažená, ale rozhodně ne fádní zápletka, vtipné dialogy, svižná režie. Když chtěli kritikové na počátku třicátých let vyseknout nějaké komedii nejvyšší poklonu, sáhli obvykle ke srovnání s díly Ernsta Lubitsche. Učinili tak u tohoto filmu – a právem.


    Návrat

    Režie → Joe May
    Původní název → Heimkehr
    Německo 1928 / 94 min. / 35mm / živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi
    Hrají → Lars Hanson, Dita Parloová, Gustav Fröhlich

    Po 730 dnech strávených ve válečném zajetí se k Anně vrátí muž… jenže: je to doopravdy její muž?
    Tvůrce monumentálních dobrodružných filmových sérií, detektivek a komedií se zde překvapivě vydal po stopách svých mladších kolegů F. W. Murnaua, G. W. Pabsta či Lupu Picka. Vycizelované, komorní, až intimistické psychodrama dobová kritika od Joe Maye rozhodně nečekala, teprve následující Asfalt přesvědčil všechny pochybovače, že Návrat nebyl režisérovým troufalým jednorázovým vybočením do sféry „dospělé“ kinematografie. (Mimochodem: dospělé do té míry, že pro export do puritánské Ameriky se ukázalo nezbytné natočit alternativní, morálně nezávadný závěr.)

  • St 11/04

    Hilda Warrenová a smrt

    Režie → Joe May
    Původní název → Hilde Warren und der Tod
    Německo 1917 / CZT / 45 min. / 35mm
    Hrají → Mia Mayová, Bruno Kastner, Georg John

    Několika medailemi za chrabrost vyznamenaný mladý důstojník rakousko-uherské armády jménem Fritz Lang se na jaře roku 1917 zotavuje ze zranění, utržených na frontě, psaním svého druhého scénáře pro režiséra Joe Maye: Hilda Warrenová a smrt. Bude to tragický příběh herečky, kterou poznání, že její syn zdědil ty nejhorší sklony zločince, jemuž kdysi ve slabé chvíli podlehla, přivede k nejkrajnějšímu řešení. Poprvé se tu objevují motivy, které pak najdeme v Langových vlastních filmech jako Unavená smrt (1921) nebo Přes práh smrti (1936).



    Tygr z Ešnapuru a indický hrob

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Der Tiger von Eschnapur / Das indische Grabmal
    SRN 1958 / CZT / 202 min. / BD
    Hrají → Paul Hubschmid, Debra Pagetová, Walter Reyer, René Deltgen, Valerij Inkižinov

    Příběhy Fritze Langa nejsou z tohoto světa; vždycky byly, jak se říká v Americe, „bigger than life“. Luis Buñuel měl už v roce 1928 za to, že nejmoudřejší divák je takový, který bere plnými hrstmi vše, co langovská kinematografie nabízí oku, a o děj se tolik nestará. Buñuel psal o Metropolis, ale pro nemalou část Langovy filmografie platí totéž, určitě pak o Tygrovi z Ešnapuru, filmu, který lze pro jeho formální bohatství bez váhání postavit po bok Unavené smrti, Doktoru Mabuse, Nibelungům, Vrahovi mezi námi nebo právě Metropolis. Odtud mimořádně vysoké hodnocení, jemuž se diptych Tygr z Ešnapuru / Indický hrob těší u filmových historiků dnes. Pohled mladých západoněmeckých filmových kritiků konce padesátých let minulého století byl úplně jiný. Námět, který v němé éře zfilmoval Joe May a v „třetí říši“ Richard Eichberg, koktejl melodramatu a dobrodružné indofilní exotiky, považovali svorně za starou veteš, kterou naprosto není nutné křísit k životu potřetí. Našlo-li se pár obhájců filmu, pak Fritz Lang k nim nepatřil, jeho zatrpklost měla ale jiné příčiny. Během nákladného natáčení daleko od domova nemůže dojít k ničemu horšímu, než když mezi „posádkou“ a „kapitánem“ zavládne nedůvěra a ta pak přeroste v nepřekonatelnou nevraživost. Přesně to se zde odehrálo: po řadě incidentů se solitérský režisér ocitl v nesmiřitelné válce s vlastním štábem, až do samého konce pevně semknutým za intrikujícím vedoucím výroby Eberhardem Meichsnerem.
    Úhrnem máme co do činění s filmem, který vznikal v bolestech, aby byl po dokončení vřele přivítán platícím publikem, příkře odmítnut dobovou kritikou a nakonec se slávou rehabilitován historiky. Mnoho podobně rozporuplných přijetí v historii filmu nenajdeme. Buñuelova rada se každopádně vyplatila v každé době nejlíp.

  • Čt 12/04

    Píseň pro tebe

    Režie → Joe May
    Původní název → Ein Lied für Dich
    Německo 1932 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Jan Kiepura, Jenny Jugoová, Paul Hörbiger, Paul Kemp

    Polák Jan Kiepura (1902–1966) patřil do exklusivní společností největších tenorů minulého století, nástup zvukové éry z něj prakticky přes noc udělal i adorovaného miláčka návštěvníků kin v Evropě i v Americe. Nejčastěji točil s Italem Carminem Gallonem, objevil se ale také ve filmech Francouze Henriho G. Clouzota nebo Čecha Karla Lamače. V posledních týdnech a dnech zhasínající německé demokracie stanul před kamerou v Berlíně v režii Joe Maye. Komediální milostný románek Píseň pro tebe nezastírá, že je hlavně záminkou pro efektní prezentaci pěveckého umění Jana Kiepury, ten ale i v nehudebních pasážích podává přesvědčivě svěží herecký výkon. Nad rámec očekávatelného dostává Joe May svůj film nejpozději ve scéně koncertu ve veřejné plovárně, kde se typická zápletková veselohra nenásilně potká s ryzím surrealismem.


    Putující obraz

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Das wandernde Bild
    Německo 1920 / 67 min. / DCP
    Hrají → Hans Marr, Mia Mayová, Rudolf Klein-Rogge / kamera Guido Seeber / hudba: Aljoscha Zimmermann

    Thea von Harbou patří sice k nejproslulejším scenáristkám němé éry, zároveň ale byla a dodnes je činěna zodpovědnou za fabulátorské excesy, jimiž poznamenala některé filmy Fritze Langa. Putující obraz, jejich první společné dílo, jde v tomto ohledu tak daleko, až se z toho stává nezáměrná další kvalita snímku. Harbou nechá svou hrdinku zmítat se mezi dvěma muži, z nichž ten, kterého miluje, ji (pouze a jedině kvůli svému ideologicky podloženému odmítání instituce manželství) uvrhne do spárů svého bídáckého bratra. Tím je uvedena do chodu osudová lavina, která by pohnula – a pohne! – i sochou z kamene. Objevení unikátní kopie desítky let pohřešovaného mladického hříchu jednoho z největších filmařů dvacátého století v brazilském São Paulu v roce 1986 vzbudilo mezi odborníky senzaci. V České republice nyní film uvádíme poprvé.


    Návrat neviditelného muže

    Režie → Joe May
    Původní název → The Invisible Man Returns
    USA 1939 / CZT / deutsche Untertitel / 60 min. / 35mm
    Hrají → Cedric Hardwicke, Vincent Price, Nan Greyová

    Stejně jako v Říši, bylo i v Protektorátu Böhmen und Mähren naprosto vyloučeno, aby se v nabídce kin objevil film židovského tvůrce, což se samozřejmě vztahovalo i na snímky, které němečtí vyhnanci natočili v nedobrovolném exilu. Znamenalo to, že říšský a protektorátní divák byl ochuzen i o mnohé divácky žádané snímky z dobové žánrové produkce Hollywoodu. Aspoň většinou... Protože: občas se – jistě s mlčenlivým souhlasem vyšších míst – sáhlo k malému podvodu, jako u tohoto filmu, kde u kolonky „režie“ čteme jméno jistého Jacka Ottersona (ten měl ve skutečnosti na starosti výpravu). Jestli je v naší mimořádně vzácné kopii někdo neviditelný, pak je to tedy v prvé řadě protektorátní distribucí dokonale „vyzmizíkovaný“ Joe May.

  • Pá 13/04

    Ten, který přišel

    Režie → Rainer Simon
    Původní název → Die Frau und der Fremde
    NDR 1984 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Joachim Lätsch, Kathrin Waliguraová, Peter Zimmermann, Ulrich Mühe

    Po 730 dnech strávených ve válečném zajetí se k Anně vrátí muž… jenže: je to doopravdy její muž?
    „Putujícím obrazem“ není pro aktuální ročník Cinefestu jen snímek, který se tak jmenuje, jde tu i o „putování“ určitých syžetů napříč dějinami filmu. Bezprostředně po sobě tak můžeme porovnat nejen dva Indické hroby z let 1921 a 1958 ale také dvě adaptace románu Leonharda Franka Karel a Anna z let 1928 a 1984. Po prestižním projektu z konce němé éry, který Joe May nazval Návrat, nyní tedy stejný milostný trojúhelník – v docela jiném podání. Film Žena a cizí muž, známý u nás pod názvem Ten, který přišel, natočil v NDR Rainer Simon a byl s ním v roce 1985 přijat do hlavní soutěže festivalu v Západním Berlíně, jehož se komunistická část Německa směla z politických důvodů účastnit teprve od roku 1975. Prvního Zlatého medvěda zajistil NDR – pět let před jejím zánikem – právě tento film.

  • Ne 15/04

    Přítel, či nepřítel?: Obrazy hudebníků za normalizace

    přednáší Petr A. Bílek
    Normalizační filmová a seriálová produkce výrazně ideologicky vyhrotila zobrazení hudebníků a hudby, jež se stala častější součástí světa příběhu. Má buď podobu jednoznačně pozitivní (dechovka v seriálu Dispečer), jemně obskurní, ale neškodnou (pop music ve filmu Hvězda padá vzhůru), anebo jednoznačně negativní (rock v epizodě Mimikry ze seriálu 30 případů majora Zemana). Právě obrazy rockerů a rocku jako nepřátel státu budou jádrem přednášky, byť dojde i na kazetový magnetofon MUDr. Jandery ze seriálu Sanitka.


    Arcadia

    Režie → Paul Wright
    Původní název → Arcadia
    Velká Británie 2017 / 78 min. / DVD

    Sto let archivních záběrů v gestu experimentálního filmu. Magie, půvab a neklid venkovského života. Narušené filmové vzpomínky na lidové slavnosti, maskované přehlídky, setí i sklizně. Elektroakustická hudba pomáhá vymezit filmovou esej, která zachycuje krásu, brutalitu a šílenství venkovské Británie.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • 17. týden
  • Po 23/04

    „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

    Režie → Radu Jude
    Původní název → „Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari“
    Rumunsko 2018 / CZT / 140 min. / DCP
    Hrají → Ioana Iacobová, Alexandru Dabija, Alex Bogdan

    Karlovy Vary 2018 – Křišťálový glóbus za nejlepší film

    „Udivující, náročný, totálně originální film, pojednávající o neznámém příběhu genocidy rumunských Židů během války. Jak se mohlo stát, že tento film, oceněný v Karlových Varech nejvyšší cenou, byl předtím opomenut v Cannes, v Benátkách i v Locarnu?“
    Cahiers du cinéma (říjen 2018)

    „Dostávám otázky, proč jsem si pro film nevybral nějaký ze zločinů, které spáchali naopak Sověti na Rumunech. Mám na to jednoduchou odpověď: je myslím důležitější připomínat ty historické události, v nichž nejsme za oběti, ale za pachatele. Je to pro společnost zdravější. Kdybych byl Čech, netočil bych filmy o nacistických zločinech, ale o tom, jak Češi vraždili německé civilisty po válce, třeba o brněnském pochodu smrti.“
    Radu Jude (Karlovy Vary, červenec 2018)

  • Út 24/04

    President

    Režie → Carl Theodor Dreyer
    Původní název → Praesidenten
    Dánsko 1918 / CZT / 53 min. / 35mm
    Hrají → Halvard Hoff, Elith Pio, Carl Meyer, Jacoba Jessenová

    Už ve svém prvním dlouhém hraném filmu, zobrazujícím dilema mezi otcovským citem zatíženým starým slibem a ctí soudce, se projevily pozdější typické znaky Dreyerovy tvorby, a to v nepravidelném tempu vyprávění, střihu davových scén a ve výběru herců, vycházejícím především z jejich fyziognomie. Otec zapřísahá svého syna, aby se nikdy neoženil s chudou dívkou, a zemře. O třicet let později je syn prezidentem soudu a má soudit mladou ženu, která zabila své dítě. Jaké je jeho zděšení, když zjistí, že vražedkyní je jeho nemanželská dcera! Kdysi před lety měl vztah se ženou, již si právě kvůli otcovu přání nemohl vzít.

  • Ne 29/04

    Biafra ducha / Československo očima jiných

    Cyklus → Paralelní kino

    Projekce filmů studentů FAMU z Asie, Afriky a Latinské Ameriky v období od padesátých let do roku 1989 navazuje na projekt Terezy Stejskalové nazvaný Biafra ducha. Historička umění a kurátorka se zaměřila na opominuté souvislosti mezi kulturní a politickou renesancí, jež probíhala v šedesátých letech v Československu, a projektem dekolonizace. Dočasná přítomnost studentů z takzvaného Třetího světa tu slouží jako rámec k přehodnocení událostí, jež jsou klíčové pro naši kulturní identitu.

  • 18. týden
  • Po 30/04

    Inspektor a noc

    Režie → Rangel Vălčanov
    Původní název → Inspektorăt i noštta
    Bulharsko 1963 / český dabing / 85 min. / 35mm
    Hrají → Georgi Kalojančev, Nevena Kokanova, Iskra Chadžieva, Ivan Andonov
    Cyklus → soudruh detektiv

    Jedné deštivé noci je povolán k případu mrtvého muže s nekalou minulostí inspektor sofijské policie. Osamělý strážce zákona, zvykající si na život starého mládence, se setkává s několika nájemníky jednoho omšelého domu, jehož stěny jsou příliš tenké na to, aby si vzájemně neviděli do talíře. Inspektor odhaluje tento mikrosvět s jistým nadhledem. V jeho komentářích k probíhajícím událostem je zřejmý zdravý skepticismus a smysl pro humor, tedy vlastnosti poněkud vzdálené ostatním socialistických ochráncům pořádku, vystupujícím na filmovém plátně.