Program

04/2017 (Změnit)
  • 14. týden
  • Po 03/04

    Mýdlové bubliny

    Režie → Slatan Dudow
    Původní název → Seifenblasen
    Německo 1934 / CZT / 32 min. / 35mm
    Hrají → Henry Lorenzen, Hans Henninger

    Zahájení / vstup volný

    Film, pro jaký v nacistickém Německu roku 1934 nebylo místo – a přece tu vznikl. K heslu o Slatanu Dudowovi zde dodejme, že sociální satira, známá dnes pouze ve své premiérové francouzské verzi z roku 1935 v textové úpravě Jacquese Préverta, byla zřejmě distribuována i německými odborovými spolky v prvorepublikovém Československu. Jedinou v USA dochovanou kopii zakoupil do svých sbírek Státní filmový archiv NDR a poprvé uvedl na kongresu FIAF roku 1967.


    Píseň života

    Režie → Alexis Granowski
    Původní název → Das Lied vom Leben
    Německo 1930 / CZT / 48 min. / 35mm
    Hrají → Aribert Mog, Margot Ferraová, Elsa Wagnerová

    Victor Trivas, Friedrich Hollaender

    Teprve v přímém srovnání s tematicky příbuznými snímky lze zodpovědět otázku, nakolik byl, nebo nebyl Gustav Machatý se svou legendární Extasí původní. Jenže kolik dnešních diváků zná například Píseň života z plátna a ne jen z dobových recenzních zmínek, které ji jako možný inspirační zdroj uvádějí? Kritici třicátých let si samozřejmě nemohli nepovšimnout, že už Píseň života postavila do centra dvojici, v níž Ona je přirozeně cítící mladá dívka, kterou svatba s představitelem skrz naskrz prohnilé měšťácké třídy hrozí „zaživa pohřbít“, zatímco On je činorodý muž techniky, statný budovatel Pokroku. Tuto roli hraje navíc v obou filmech stejný herec, Aribert Mog. Zatímco Extase bude ovšem v podstatě narativním hraným filmem, je Píseň života, ve shodě s názvem, spíš jakýsi rousseauovský hymnus na hravou, živočišnou vitalitu ve světě počínající moderny, vzývané s nezkaleným, až naivním optimismem. Styl prozrazuje vliv brechtovské estetiky (zejména v písňových vstupech Ernsta Busche), především je ale „výkladní skříní“ všech známých optických a akustických experimentů z této nejranější fáze zvukového filmu. Z umírněnosti, zralé tvůrčí rozvahy a citlivého nakládání s výrazovými prostředky Píseň života obviňovat rozhodně nelze. Čirý avantgardismus, který by se svou sveřepou urputností zabrousil hluboko do vod „kouzla nechtěného“, se hned tak nevidí. V tomto dávkování dokonce možná vůbec...


    Ninočka

    Režie → Ernst Lubitsch
    Původní název → Ninotchka
    USA 1939 / CZT / 103 min. / 35mm / EF
    Hrají → Greta Garbo, Melvyn Douglas, Bela Lugosi, Alexander Granach, Felix Bressart, Ina Claireová

    Walter Reisch, Billy Wilder

    Krvavá historie stalinského teroru kulminuje v roce 1937. „Komunistů máme teď v Rusku míň, ale zato lepší,“ komentuje o dva roky později situaci v rodné zemi Ninočka, a tím je pro ni tato otázka vyřízená. Udělat ze sovětské komisařky hrdinku do Paříže situované romantické (a víceméně apolitické) komedie a obsadit do této role Gretu Garbo, něco takového mohlo napadnout jediného muže: Ernsta Lubitsche. Scénář napsali Billy Wilder, Charles Brackett a Walter Reisch (k poslednímu viz samostatné heslo).

  • Út 04/04

    Kroky v labyrintu

    Režie → Ivan Fíla
    Původní název → Schritte im Labyrinth
    SRN 1990 / CZT / 80 min. / VHS
    Hrají → účinkují: Pavel Tigrid, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Pavel Kohout, Vladimír Škutina, Ota Filip

    Pavel Kohout, Ota Filip aj.

    Těsně po Listopadu 1989 poslal Ivan Fíla ve svém německém filmu Kroky v labyrintu fiktivního poutníka do rodných Čech. Exulantskou zkušenost Pavla Kohouta, Karla Kryla nebo svou vlastní konfrontoval se zážitky těch, kteří se s normalizačním režimem potýkali až do jeho pádu, jako byli Vlasta Chramostová, Petr Uhl nebo Jiří Dienstbier. Dvacet sedm let starý snímek cenný pro své historické i poetické kvality uvede v Ponrepu autor.


    David Golder

    Režie → Julien Duvivier
    Původní název → David Golder
    Francie 1930 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Harry Baur, Gaston Jacquet, Jackie Monnierová, Jacques Grétillat, Jean Bradin, Camille Bert, Paule Andralová

    Irène Némirowsky

    Antisemitský román z pera autorky, která kvůli svému židovskému původu skončí v osvětimském koncentráku? Vyhroceně – a zřejmě nespravedlivě – by se tak daly shrnout námitky, které vznesli někteří recenzenti a historikové na adresu románu o bezohledném finančním magnátovi, jímž se v roce 1929 v literárním světě prosadila Irène Némirowská. Do dějin filmu se David Golder zapsal z jiného důvodu: jako jeden ze snímků, které se snažily prozkoumat umělecké možnosti nového média; v roce 1930 se totiž stal prvním zvukovým opusem Juliena Duviviera. O literárním díle a dramatickém životním osudu Irène Némirowské promluví v Ponrepu jedna z největších evropských znalkyň problematiky literárního a filmového exilu, historička Heike Klapdorová.

  • St 05/04

    Hříšná krev

    Režie → Victor Trivas
    Původní název → Aufruhr des Blutes
    1929 ČSR – Německo / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Jan Sviták, Fjodor Šaljapin ml., Vera Voroninová, Oskar Marion, Georgij Serov

    Victor Trivas, Paul Schiller

    Lahůdka pro znalce: vzácnou položku z konce tuzemské němé éry, která se u nás nedochovala, budeme v České republice moci zhlédnout poprvé díky zápůjčce z berlínského Bundesarchivu; jde o jedinou dochovanou kopii. Historický význam této česko-německé koprodukce zvyšuje skutečnost, že jde o první samostatnou režii Victora Trivase, pozdějšího tvůrce klasické Země nikoho (1931). V Hříšné krvi poslal Trivas tři nerozlučné mladé přátele k jezeru uprostřed lesů a luk, aby si tu odpočinuli od shonu velkoměsta. S hormonálním odpočinkem – a brzy i s přátelstvím – je konec, jakmile se na obzoru objeví Věra, dívka toužící vymanit se ze života potulných cirkusáků.

    Za kamerou stál osvědčený Václav Vích (mj. Erotikon z téhož roku), točilo se v Senohrabech, v Praze a okolí a v Berlíně. V některých pramenech je uváděn název Bujná krev, vyskytující se v dobové cenzurní listině. Pod tímto názvem se ale pravděpodobně nikde nehrál, jak dokládají dochované recenze v českém tisku. V katalogu NFA Český hraný film I je snímek veden pod správným českým názvem Hříšná krev.


    Shora dolů

    Režie → Georg Wilhelm Pabst
    Původní název → Du haut en bas
    Francie 1933 / CZT / 79 min. / 35mm
    Hrají → Jean Gabin, Michel Simon, Janine Crispinová, Peter Lorre, Catherine Hesslingová, Pauline Cartonová, Vladimir Sokoloff

    Anna Gmeynerová

    Zatímco jeho dva nejvýznamnější německé kolegy – Fritze Langa a Maxe Ophülse – přivedl do francouzských ateliérů až Hitlerův nástup k moci, zakotvil tam G. W. Pabst už svým Donem Quijotem (1932), na nějž pak mohl v osudném roce 1933 plynule navázat prvotřídně obsazenou smutnou komedií Shora dolů. Dějištěm je Vídeň, ale místo natáčení a národnostní směs za kamerou i před ní navozuje zvláštní dojem „krizového“ filmu, mezi řádky „emigrantského“. Nesměle zamilovaným fotbalistou je Jean Gabin, zkrachovalého právníka neopouštějícího ze strachu před výpovědí svůj byt ztvární nezaměnitelným způsobem Michel Simon a dojemně sedřeného žebravého mládence přesvědčivě na malé ploše sehraje Peter Lorre.
    Filmová historička Heike Klapdorová nám přiblíží emigrantský osud spisovatelky Anny Gmeynerové, pro níž byl Shora dolů její první samostatný scénář.

  • Čt 06/04

    Muž, jenž hledá svého vraha

    Režie → Robert Siodmak
    Původní název → Der Mann, der seinen Mörder sucht
    Německo 1930 / CZT / 50 min. / 35mm
    Hrají → Heinz Rühmann, Lyen Deyersová, Hermann Speelmans, Friedrich Hollaender

    Kurt Siodmak, Friedrich Hollaender

    „Najal jsem si vraha.“ Při této větě se nám pravděpodobně vybaví stejnojmenný film s Jeanem-Pierrem Léaudem (1990). Aki Kaurismäki se při jeho psaní inspiroval syžetem, který na počátku zvukové éry realizoval v Německu Robert Siodmak jako svůj třetí celovečerní film. Scénář, na němž se kromě režisérova bratra Kurta podílel i Billy (tehdy ještě Billie) Wilder si bez rozpaků vychutnává absurditu zápletky. Hudbu složil Friedrich Hollaender, ten zároveň ztvárnil před kamerou šéfa spolku „Bílá vesta“. Titulního nešťastníka si zahrál mladý Heinz Rühmann. Mladí byli ovšem před 87 lety všichni tito pánové… a na filmu je to znát.


    Komedie o penězích

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Komedie om Geld
    Nizozemsko 1936 / CZT / 89 min. / HD / česká premiéra!
    Hrají → Herman Bouber, Rini Otteová, Matthieu van Eysden, Cor Ruys

    Walter Schlee

    Hospodářská krize spolu s finančně náročným přechodem na zvukovou techniku vedly v letech 1932 až 1933 v Holandsku k úplnému zastavení produkce celovečerních filmů. Teprve pro svět nijak radostný historický obrat roku 1933 přivodil změnu. Mocný příliv talentů prchajících z hitlerovského Německa neznamenal pro nizozemskou kinematografii nic menšího, než její znovuzrození. V Holandsku se náhle ocitly – často jen na krátkou dobu – desítky prvotřídních techniků a několik špičkových režisérů. V letech 1934 až 1940 vzniklo v Holandsku 37 celovečerních filmů, němečtí emigranti se v různých funkcích podíleli na 36 z nich. Umělecký vrchol mezi nimi představuje Komedie o penězích, pro niž se firmě Cinetone podařilo získat v Paříži usazeného a holandštinou nevládnoucího Maxe Ophülse. Sarkastické vykreslení kapitalistické a měšťácké pseudomorálky je tu podáno v bajce o firmě, která stojí na machinacích s nemovitostmi a o bankovním poslíčkovi Brandovi, který to v ní dotáhne až na ředitelský post. Postava finančníka Moormana, zběhlého v ovládání mas, mohla (a jistě měla) premiérovým divákům připomenout jednoho tehdejšího německého ministra; v Česku roku 2017 nám pravděpodobně připomene jiného ministra. Pro Ophülse typické jsou mediálně sebereflexivní momenty (závěrečný film ve filmu) i zarámování příběhu komentářem konferenciéra. Režisérovi užívajícímu ostrých střihů, dvojexpozic a paralelní montáže sekunduje věrný kameraman Eugen Schüfftan, mistr kontrastů světla a stínu a odvážných perspektiv. Odvaha bohužel nezaručuje komerční úspěch a Komedie o penězích jím také – podobně jako Ophülsův chef d’œuvre Lola Montez – nebyla. Z fiaska ve své době nejdražšího holandského filmu se producent vzpamatoval naštěstí hned záhy díky Ludwigu Bergerovi, dalšímu německému imigrantovi, který si Holanďany podmanil svým Pygmalionem.

    V Ponrepu uvedeme Komedii o penězích v české premiéře díky zápůjčce DCP z berlínské Deutsche Kinemathek.

  • Pá 07/04

    Abdul Hamid, rudý sultán

    Režie → Karl Grune
    Původní název → Abdul The Damned
    Velká Británie 1934 / CZT / 100 min. / 35mm / EF
    Hrají → Fritz Kortner, Nils Asther, John Stuart, Walter Rilla

    Robert Neumann, Fritz Kortner

    Jako průhlednou alegorii událostí prvního roku nacistické diktatury četli film Karla Gruneho všichni němečtí emigranti; nebylo možné nevzpomenout si na zavraždění Ernsta Röhma a jeho druhů z SA příslušníky SS na přímý pokyn Hitlera. Běžný britský divák oproti tomu viděl „jen“ historický snímek inspirovaný krutovládou tureckého sultána Abdülhamida II. (1842–1918), sesazeného za tzv. mladoturecké revoluce roku 1909. Film stojí na výkonu věhlasného expresionistického mima, Fritze Kortnera, který se též podílel na scénáři vycházejícím z námětu Roberta Neumanna (k oběma viz samostatná hesla). Hudbu složil Hanns Eisler.


    I katové umírají

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Hangmen Also Die
    USA 1943 / CZT / 95 min. / 35mm / EF
    Hrají → Brian Donlevy, Walter Brennan, Anna Leeová, Reinhold Schünzel, Alexander Granach

    + krátký film
    Eduard Schreiber / Po stopách zuřivého reportéra / NDR – ČSR 1985 / 17 min. / 35mm

    Bertolt Brecht

    Vše, čím se loni pyšnil snímek Anthropoid, filmu I katové umírají chybí. Nebyl natočen v Praze, kde se odehrává, ale v hollywoodských ateliérech. Nenajdeme tu realistické a nákladné akční scény. A hlavně: příběh heydrichiády, který se tu vypráví, je zcela fantazijní, od začátku do konce vyfabulovaný. Důvod je jednoduchý: účelem nebylo podat historicky věrnou rekonstrukci, ale neprodleně vyburcovat veřejnost vzdálené země v boji proti nacismu a upevnit solidaritu Američanů s československým odbojem. Jelikož přípravy filmu začaly doslova ze dne na den, autoři skutečné okolnosti pražských událostí ani znát nemohli. K atentátu na Heydricha dochází 27. května 1942. Dne 28. května se Fritz Lang sejde s Bertoltem Brechtem a domluví se, že o tom udělají film; za pár dní režisér pro projekt získá producenta Arnolda Pressburgera. Lidice ještě nejsou srovnány se zemí, Heydrich umírá 4. června. Brechtova spolupráce s přizvaným scenáristou Johnem Wexleyem neprobíhala hladce, ale v říjnu 1942 bylo možné začít natáčet a přesně deset měsíců po pražském atentátu mohl jít snímek v březnu 1943 do amerických kin. Apelativní poselství autorů bylo publikem přijato, už tím tedy film naplnil své poslání. Ze dvou dalších hollywoodských produkcí ze stejné doby věnovaných heydrichiádě (Hitler’s Madman a Hostages) se během let stala historická kuriozita, zatímco film I katové umírají – navzdory všem výše zmíněným handicapům – je i po sedmdesáti letech stále dílem se sevřenou, konzistentní poetikou. Otázku do jaké z obou skupin se jednou zařadí Anthropoid, si ten, kdo loňský film viděl, zodpoví snadno sám.

  • So 08/04

    Život Adolfa Hitlera

    Režie → Paul Rotha
    Původní název → Das Leben von Adolf Hitler
    SRN 1961 / CZT / 102 min. / 35mm

    Když mu bylo pouhých 23 let, vydal The Film Till Now, jednu z vůbec prvních knih podávajících souhrnný přehled dějin filmu. Záhy přesedlal Paul Rotha k aktivní filmařské práci a stal se jedním z čelných režisérů slavné britské dokumentární školy. Život Adolfa Hitlera, náležící do poslední fáze jeho tvorby, vznikl v západoněmecké produkci v roce 1961. Navzdory názvu zde hlavní prostor nedostala životopisná fakta, ale zasazení Hitlerovy kariéry do mezinárodních dějinných souvislostí. Rothův film se dostal i do kin NDR, sice s typicky ideologicky korigující předmluvou, ale jinak bez cenzurních zásahů; v československé distribuci se nehrál. Německý komentář napsal Robert Neumann (viz samostatné heslo).


    Deep End

    Režie → Jerzy Skolimowski
    Původní název → Deep End
    SRN – Velká Británie 1970 / CZT / 89 min. / 35mm / EF
    Hrají → John Moulder-Brown, Jane Asherová, Karl Michael Vogler, Christopher Sandford, Diana Dorsová

    Sensibilní, ironická, krásná, tragická. Lovestory. S hudbou Cat Stevense a skupiny Can. Klasika, která se na česká plátna za počínající normalizace už nedostala. Patnáctiletý Mike získá práci v londýnských lázních, kde okamžitě propadá kouzlu zkušenější kolegyně Susan. Ta jeho náklonnost opětuje, částečně z radosti z kruté hry, zčásti proto, že ji Mike připomíná ztracenou nevinnost. Posedlý mladou ženou sleduje Mike každý její krok a spolu s ním tak divák odhaluje zákoutí snobských hudebních podniků, koktejlových barů a laciných nočních klubů britské metropole.
    Po skončení filmu následuje výborný dokument renomovaného německého filmového historika Roberta Fischera (řada „londýnských“ scén byla ve skutečnosti realizována v Mnichově) o tomto díle Jerzyho Skolimowského, jednoho ze čtyř proslulých Polaků, kteří podstatnou část svého díla vytvořili v zahraničí (vedle R. Polańskeho, W. Borowczyka a A. Żuławskeho).

    Robert Fischer / Deep End: Cesta k filmu / Starting Out: The Making of Jerzy Skolimowski’s Deep End
    Německo 2010 / CZT / 75 min. / HD

  • Ne 09/04

    Velikonoce v Ponrepu

    / 25 min. / HD, 35mm / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / workshop stínového divadla

    Jaro je tady / r. Karel a Irena Dodalovi / ČSR 1937
    Neposlušný zajíček / r. Horst von Möllendorf / Protektorát Čechy a Morava 1944
    Nový druh / r. Kateřina Karhánková / ČR 2013
    Rek a kohouti / r. Józef Ćwiertnia / Polsko 1981

    První dubnová projekce z cyklu Ponrepo dětem se ponese v duchu blížících se Velikonoc. Mezi filmy se tentokrát objeví jak zástupce nejstarší generace klasiků české animace, tak i něco z generace úplně nejmladší. Chybět tentokrát nemůže dobrodružství neposlušného zajíčka, ani polského Reka a kohoutů. Po projekci si vyzkoušíme, jak se dělá stínové divadlo, a doplníme ho speciální projekcí barevných optických efektů.


    Píseň pro Rafaela

    Režie → J. Antonio Isasi-Isasmendi
    Původní název → Rafael en Raphael
    Španělsko 1975 / CZT / 107 min. / 35mm

    Filmový portrét představuje populárního španělského zpěváka Rafaela nejen na scéně, ale i v soukromí. K jeho umění se vyjadřují Rafaelovi přátelé, režiséři Mario Camus a Isasi-Isasmendi, ale i běžní posluchači.

  • 15. týden
  • Út 11/04

    Titanic

    Režie → Herbert Selpin – Werner Klingler
    Původní název → Titanic
    Německo 1943 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Sybille Schmitzová, Hans Nielsen, Karl Schönböck, Otto Wernicke, Ernst F. Fürbringer, Theodor Loos, Kirsten Heibergová
    Cyklus → Star!

    Nejen příběhem byl německý Titanic katastrofou. Nikoli však uměleckou (byť se historických fakt roku 1912 nedrží). Uprostřed natáčení, 1. srpna 1942, spáchal režisér Herbert Selpin sebevraždu poté, co byl zatčen na základě udání, že před známými otevřeně pomlouval vedení Říše a wehrmachtu. Náhradní režisér Werner Klinger dokončí snímek na jaře roku 1943, nacistická cenzura mu uděluje oficiální dobrozdání. Nejvyšší místa pak ale dospějí k názoru, že film tohoto druhu není pro říšského diváka, na nějž aktuální válečné útrapy začínají doléhat čím dál tíživěji, vhodný. Snímek je proto uvolněn pouze pro export do zahraničí.


    Tomáš lhář

    Režie → Georges Franju
    Původní název → Thomas l’mposteur
    Francie 1965 / CZT / 86 min. / 35mm
    Hrají → Emmanuelle Riva, Fabrice Rouleau, Jean Servais, Michel Vitold
    Cyklus → Star!

    Uprostřed běsnící první světové války se odehrává podivný příběh dvou lidí ztrativších pojem o rozdílu mezi zdáním a realitou. Vnějšková distance a provokativně objektivní komentář (namluvil ho Jean Marais) umocňují sílu obrazů.
    Franҫois Truffaut v dopise své americké agentce z 20. srpna 1965: „O Tomáši lháři bych Vás prosil dát okamžitě do oběhu toto: Říká se, že je to nejlepší Franjuův film. Říká se, že je to nejlepší adaptace Cocteaua. Říká se, že Godard, Resnais a Truffaut dohromady by tak grandiózní film nesvedli. Co se dalších fám týče, popusťte klidně uzdu fantazii...“

  • St 12/04

    Sen noci svatojanské

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1959 / 76 min. / 35mm

    K 105. výročí narození Jiřího Trnky

    V roce 1959 se Západ poprvé seznamuje s Trnkovým Snem noci svatojanské, když je snímek promítnut na festivalu v Cannes. Shodou okolností je to také rok prvního triumfu nouvelle vague. Oba zdánlivě vzdálené fenomény spolu zajímavě sblížil Jean Cocteau, když dostal za úkol uvést na festivalu malou výstavku Trnkových loutek ze Snu noci svatojanské:

    „Poprvé se mi podařilo setkat se s tímto výjimečným člověkem, když se zrodil jeho andersenovský film Císařův slavík. Trnka mě pro něj požádal o text. (…) Včera večer (mohu si přece dovolit o tom mluvit, protože úloha čestného předsedy festivalu mě neodsuzuje k mlčení) jsme viděli v Truffautově Nikdo mne nemá rád div – jak Jean-Pierre Léaud dokáže bez studia takový umělecký výkon, na jaký by si nemohl troufnout ani ten nejgeniálnější herec. (…) Nějaká zvláštní milost ho pozvedla nad techniku a umožnila mu vyhrávat na každém kroku. A ta milost, to není nic jiného než Poezie, která žije ve všech dětech a kterou dospělí ztrácejí, jestli se dopustí takové neopatrnosti, že jí v sobě nevyhradí alespoň kousek ve stínu. Trnka, to je království dětství a poezie. Ráj, od něhož nás smutné životní nutnosti zahánějí stále dál a dál.“
    Jean Cocteau


    Padlý idol

    Režie → Carol Reed
    Původní název → The Fallen Idol
    Velká Británie 1948 / CZT / 90 min. / 35mm / EF
    Hrají → Ralph Richardson, Michèle Morganová, Jack Hawkins, Bobby Henrey
    Cyklus → Star!

    Válečná léta strávila Michèle Morganová v Hollywoodu. Nejlepší anglicky mluvený film na ni ale čekal až v roce 1948 v Británii. Bylo to psychologické drama s kriminální zápletkou Padlý idol, jedno z vrcholných děl Carola Reeda, režiséra Třetího muže (1949). Padlý idol vznikl na základě povídky Grahama Greena Místnost v přízemí, vyprávějící o chlapci, jenž málem zaviní zatčení svého obdivovaného dospělého přítele, když ve snaze jej ochránit, vymýšlí jednu lež za druhou. Po šestnácti letech se tento skvost černobílé filmové kompozice vrací na plátno Ponrepa.



  • Čt 13/04

    Citadela

    Režie → King Vidor
    Původní název → The Citadel
    Velká Británie 1938 / CZT / 105 min. / 35mm / EF
    Hrají → Robert Donat, Rosalind Russellová, Ralph Richardson, Rex Harrison
    Cyklus → Star!

    Americká RR a její very british partneři Robert, Ralph a Rex – ve filmu líčícím profesní i soukromé osudy nadaného mladého lékaře. Za ním se skrývá A. J. Cronin, autor stejnojmenného románu. Britská filiálka hollywoodské MGM nepoužila své obvyklé ateliéry v Pinewoodu, nýbrž postoupila natáčení studiu Alexandra Kordy v Denhamu. Pro architekta Lazare Meersona skýtala Citadela z výtvarného hlediska řadu možností, protože děj se odehrává jak v nuzném prostředí waleské hornické komunity, tak i v elegantních vyšších vrstvách metropolitního Londýna.

  • Ne 16/04

    Eva Koťátková – Justiční vražda Jakoba Mohra

    Režie → Eva Koťátková, Tomáš Luňák
    ČR 2016 / English Subtitles / 63 min. / HD / vstup volný

    --- Please scroll down for English ---

    Justiční vražda Jakoba Mohra
    Film Evy Koťátkové
    promítání filmu 
    + diskuze s Evou Koťátkovou a režisérem Tomášem Luňákem moderovaná filmovou teoretičkou Sylvou Polákovou 

    Justiční vražda Jakoba Mohra (CZ, 2016, česky s anglickými titulky, 63 min)
    představuje divákovi případ psychiatrického pacienta a tvůrce Jakoba Mohra, který trpěl utkvělou představou, že veškeré jeho jednání řídí jeho ošetřující lékař za pomocí zvláštního stroje. Ten Mohr zobrazoval na řadě svých kreseb v podobě dřevěné krabičky, z níž vycházejí paprsky či vlny, které procházejí Mohrovým tělem a získávají tak nad ním kontrolu. Kresba Justizmord (Justiční vražda) z let 1909 - 1910 je obrazem hromadné scény soudního procesu, snímané z několika navzájem se popírajících perspektiv, které ukazují Mohra v roli obžalovaného i ovládané oběti, lékaře jako odposlouchávače či manipulátora,  ovlivňující stroj i instituci soudu, ve které Mohr identifikuje řadu přestrojených pacientů a lékařů, kteří podporují Mohrovu teorii monstrózního spiknutí proti jeho osobě. Kresba se stává dějištěm pro inscenované zasedání či neobvyklou konferenci, v níž je Mohr prezentován jako tvůrce, pacient i zločinec a v rámci níž si nejenom Mohrovy vize, ale i motivy a postavy jiných tvůrců art brut nárokují své právo na existenci. Zatímco Mohr nám podává zprávu o detailech soudního procesu, který se odehrává v jeho hlavě, do jeho vize vstupují zvenčí fragmenty jeho chorobopisu, záznamy o jeho trestných činech i rozbor kresby z hlediska jejích výtvarných kvalit.

    Hrají
    Jakob Mohr: Jan Lepšík
    Lékař: Jiří Fadrhonc
    Soudce: Richard Němec
    Žalobce: Kryštof Bartoš
    Matka: Marta Vítů
    Ředitel Prinzhornovy sbírky Thomas Röske: Thomas Röske
    Patentový úřad: Marie Fröhlichová
    Studentka: Anna Peřinová
    Dvouhlavý zapisovatel: Dominik Migač a Marie Švestková
    Hlava s nohama Karla Brendela: Hana Polanská Turečková
    a další herci, fiktivní postavy i pacienti a zaměstnanci Psychiatrické nemocnice Bohnice

    Námět, scénář, režie: Eva Koťátková
    Producent: Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Režie filmu: Tomáš Luňák
    Hlavní kamera: Aleš Hart
    Střih: Anna Johnson Ryndová
    Záznam a mix zvuku: Adam Levý
    Scéna a kostýmy: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Hudba: Aid Kid
    Produkce představení: Marie a Radka Vařekovy
    Produkce filmu: Martina Knoblochová

    Film a představení vznikly ve spolupráci a produkci Are | are-events.org za finanční podpory
    Česko-německého fondu budoucnosti, Státního fondu kultury, MK ČR, MHPM a
    PLATO – platformy (pro současné umění) Ostrava / Galerie města Ostravy a zájmové sdružení právnických osob Trojhalí Karolina.

    --- English ---

    The Judicial Murder of Jakob Mohr
    A Film by Eva Koťátková
    Film screening
    + discussion with artist Eva Koťátková and film director Tomáš Luňák moderated by film theorist Sylva Poláková. The discussion will be held in Czech.
    Ponrepo Cinema
    Sunday 11 December, 8 pm
    Free admission

    The Judicial Murder of Jakob Mohr (CZ, 2016, Czech with English subtitles, 63 min)
    recounts the story of the psychiatric patient and artist Jakob Mohr, who was convinced that his actions were being controlled by his doctor with the aid of a mysterious machine. Mohr depicted this machine in many of his drawings as a wooden box that transmitted beams or waves that passed through his body and took control of him. The drawing Justizmord (Judicial Murder) from 1909–1910 is of a trial depicted from self-contradictory perspectives. The victimised Mohr appears in the role of the accused and his doctor is shown to be an eavesdropper and manipulator influencing the machine and the institution of the court. Mohr identifies many disguised patients and doctors who support his theory of the monstrous conspiracy against him. The drawing becomes the scene for a staged session of the court where Mohr is presented as artist, patient and criminal and in which not only his visions but also other motifs and figures associated with art brut lay claim to their own right to exist. Mohr offers us a report on the details of the legal trial that takes place in his head and into which fragments appear from the outside world of his medical records, criminal records, and an analysis of his drawing from the point of view of its aesthetic qualities.

    Cast
    Jan Lepšík (as Jakob Mohr)
    Jiří Fadrhonc (as the Doctor)
    Richard Němec (as the Judge)
    Kryštof Bartoš (as the Prosecutor)
    Marta Vítů (as Mohr’s Mother)
    Thomas Röske (as Thomas Röske, Director of the Prinzhorn Collection)
    Marie Fröhlichová (as the Patent Office)
    Anna Peřinová (as the Student)
    Dominik Migač and Marie Švestková (as the Two-Headed Stenographer)
    Hana Polanská Turečková (as Karl Brendel’s Head with Legs)
    with other actors, dancers, fictional characters, patients and staff of Bohnice Psychiatric Hospital

    Created, Written and Directed by Eva Koťátková
    Produced by Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Film Directed by Tomáš Luňák
    Director of Photography: Aleš Hart
    Editor: Anna Johnson Ryndová
    Sound Mixer: Adam Levý
    Stage and Costume Design: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Music: Aid Kid
    Performance Coordination: Marie Vařeková, Radka Vařeková
    Film Production Manager: Martina Knoblochová

    The film and performance were created and produced in collaboration with Are | are-events.org and supported by the Czech-German Fund for the Future, the City of Prague, the Ministry of Culture of the Czech Republic and its Culture Fund, and PLATO – platform (for contemporary art) Ostrava / City Gallery Ostrava and Trojhalí Karolina, association of legal entities.

  • 16. týden
  • Út 18/04

    Chopinův valčík na rozloučenou

    Režie → Géza von Bolváry
    Původní název → Abschiedswalzer
    Německo 1934 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Wolfgang Liebeneiner, Sybille Schmitzová, Hanna Waagová, Richard Romanowsky, Paul Henckels
    Cyklus → Star!

    Fragmenty historické pravdy, sentimentální vykreslení nešťastné lásky a nezbytné komické vložky (zde: Richard Romanowsky). O estétsky oduševnělý umělecký životopis tu evidentně nešlo; žádný film Gézy von Bolváryho nevybočil z dobových konvencí zvoleného žánru, ale – přinejmenším v předválečné fázi – zaručovalo jeho jméno řemeslnou kvalitu, kterou milosrdný čas proměnil v šarm nostalgie. Mladičkého Chopina hraje – svým zjevem pro tento typ rolí ideální – Wolfgang Liebeneiner, počínaje rokem 1937 jeden z nesporných režisérských talentů nejproblematičtější éry německé kinematografie. Sybillu Schmitzovou uvidíme v úloze George Sandové, která ji padne tak dobře, jako padlo Sandové pánské oblečení.


    Evangelium svatého Matouše

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Il Vangelo secondo Matteo
    Itálie – Francie 1964 / CZT / 128 min. / 35mm
    Hrají → Enrique Irazoqui, Ferruccio Nuzzo, Margherita Carusová

    „Milý Alfredo, prosíš mne, abych Ti pro Tvé pohodlí písemně shrnul kritéria, jež mne povedou při natáčení Evangelia svatého Matouše. (...) Krása je pro mne vždy morální. Ale tato krása se k nám dostává pokaždé zprostředkovaně: skrze poezii, filozofii, praxi. Jediný případ nezprostředkované, nýbrž bezprostřední morální krásy v ryzím stavu jsem nalezl v Evangeliu. (...) Že nebezpečným způsobem hazarduju s celou svou kariérou, je mi jasné...“
    Pier Paolo Pasolini (v dopise producentovi A. Binimu z 2. května 1963).

  • St 19/04

    Zbabělec

    Režie → Jiří Weiss
    ČSR 1961 / 96 min. / 35mm
    Hrají → Ladislav Chudík, Daniela Smutná, Dušan Blaškovič

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Film Zbabělec se odehrává na podzim 1944, během Slovenského národního povstání. Příběh učitele a jeho ženy je intimním dramatem, soubojem o vlastní důstojnost hrdinů a nakonec také o hloubku jejich soužití. Režisér Weiss znovu přisuzuje větší odvahu a odhodlání k činu hlavní ženské postavě v podání Daniely Smutné, přičemž venkovský učitel, ztělesněný Ladislavem Chudíkem, se ocitá v postavení toho slabšího, rozhodně opatrnějšího. Drama Zbabělce je však složitější, a tak ani hrdinství či zbabělost nelze jednoznačně připsat konkrétní postavě.

    viz také Filmový přehled:
    http://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396432/zbabelec


    Lota ve Výmaru

    Režie → Egon Günther
    Původní název → Lotte in Weimar
    NDR 1974 / CZT / 117 min. / 35mm
    Hrají → Lili Palmerová, Martin Hellberg, Jutta Hoffmannová, Rolf Ludwig

    Byla to výmarská Lota, kdo měl v polovině sedmdesátých let pomoci kinematografii NDR vymanit se konečně z kulturní izolace. Lota Goethova, Lota Thomase Manna, Lota v podání importované západní hvězdy Lili Palmerové. Záměr se zdařil: poprvé v historii směl východoněmecký film soutežit na festivalu v Cannes. Západoněmecká odborná kritika zůstala zdrženlivá, v kinech NDR byl zato snímek nadmíru úspěšný.
    Podnětem pro román Thomase Manna Lota ve Výmaru se stalo krátké setkání Johanna Wolfganga Goetha s hrdinkou jeho před čtyřiadvaceti lety vydaného románu Utrpení mladého Werthera. Někdejší mladičká Lota, nyní zralá Charlotta Kestnerová, přijíždí do Výmaru a po mnoha letech znovu vidí Goetha (skvělý Martin Hellberg). Režisér se věrně drží děje předlohy, jenž je založen na vyprávění jednotlivých osob. Větší část filmu, stejně jako románu, zaujímají postavy z Goethovy blízkosti, které Charlottu během jejího pobytu ve Výmaru navštíví a z jejichž vyprávění se postupně vytváří ironický obraz básníkova génia i jeho rozporuplné osobnosti.

  • Čt 20/04

    Před samostatností: český film v Rakousko-Uhersku II.

    / živý hudební doprovod

    Josef Šváb Malostranský / Švábův silvestr 1917
    Rakousko-Uhersko 1917 / 2 min. / 35mm

    Jan Stanislav Kolár / Polykarpovo zimní dobrodružství
    Rakousko-Uhersko 1917 / hrají: František Nesvadba, Marie Vítková / 10 min.

    Jan Stanislav Kolár / Učitel orientálních jazyků
    ČSR 1918 / hrají: Quido del Noce, Josef Rovenský, Ferenc Futurista, Olga Rautenkranzová (též spolurežisérka), Eman Fiala / 31 min. / 35mm

    Václav Binovec / Ošálená komtesa Zuzana
    ČSR 1918 / hrají: Suzanne Marwille, Ferenc Futurista / 10 min.

    Václav Binovec / A vášeň vítězí
    ČSR 1918 / hrají: Václav Binovec, Suzanne Marwille, Jules René-Nowotny / 25 min.

    J. S. Kolárovi je rovných dvacet let, když mu kameraman Karel Degl umožní, aby se zúčastnil natáčení Zlatého srdéčka (v Ponrepu promítnutého letos v únoru). O rok později už je Degl spolupracovníkem mladičkého režiséra, získavšího angažmá u společnosti Václava Havla Lucernafilm. Kolár tu debutuje groteskou Polykarpovo zimní dobrodružství a záhy si s Deglem troufne i na delší veselohru Učitel orientálních jazyků.

    Václav Binovec, o čtyři roky starší než Kolár, byl oproti tomu, jak se v oněch dobách říkalo, „selfmademanem“. V roce 1917 si adaptoval filmový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici a pod značkou Wetebfilm neprodleně započal s filmováním, zkušeností nemaje. Nepřekvapí, že hlavní roli muže z kriminálních kruhů, vzbuzujícího vášeň i v dámách z vysoké společnosti, si ve svém opusu A vášeň vítězí zahrál sám; hrdina jménem Fred má koneckonců přezdívku Plavý ďábel. Ženu, která Fredovi propadne, hraje jistá Marta Schulbauerová, ta se ale jména své filmové postavy Suzanne Marwille už nezbaví. Právě pod tímto pseudonymem se stane jednou z nejznámějších „star“ české němé éry. Je i „ošálenou komtesou Zuzanou“ ze stejnojmenné krátké Binovcovy komedie, rovněž natočené v roce zániku Rakouska-Uherska.

  • Pá 21/04

    L. P. 1 neodpovídá

    Režie → Karl Hartl
    Původní název → F. P. 1 antwortet nicht
    Německo 1932 / CZT / 110 min. / 35mm
    Hrají → Hans Albers, Sybille Schmitzová, Peter Lorre, Paul Hartmann
    Cyklus → Star!

    Science fiction film z počátků zvukové éry o letecké stanici uprostřed oceánu, jež je ohrožena sabotáží. Od počátku koncipovaný jako komerční velkoprodukce pro export, vznikal ve stejných studiových dekoracích Ericha Kettelhuta (mj. Metropolis) natřikrát; roli Hanse Alberse převzal ve francouzsky mluvené variantě Charles Boyer, zatímco pro anglicky mluvenou nebylo třeba hledat rodilého Brita či Američana, neboť k dispozici byl dokonale bilingvní Conrad Veidt. Scénář napsal Walter Reisch podle námětu Kurta Siodmaka (k oběma viz též cyklus cinefest XIII.).


    Neon Demon

    Režie → Nicolas Winding Refn
    Původní název → The Neon Demon
    USA – Francie 2016 / CZT / 117 min. / HD / EF
    Hrají → Elle Fanningová, Jena Malone, Keanu Reeves

    Americko-francouzský film dánského režiséra, který by se dal označit za kritický debakl české kritiky loňského roku, kdyby nějaká od blogerských výlevů odlišitelná filmová kritika u nás ještě existovala. Hrdinkou je začínající mladá modelka, jíž se expedice do Los Angeles, kde chtěla najít štěstí a slávu, promění ve zlý sen.
    „Neon Demon není x-tá bajka o pervertovaném čerstvém mase, jenž je požíráno společností podívané, la societé du spectacle. Je to vzájemná děsivá obsese, v-inscenovaná do nejposlednějšího detailu obrazu. Bylo třeba, aby se Refn konečně začal zajímat o ženské postavy; teprve jas adolescentní tváře mu dovolil natočit jeho nejlepší film.“ Cyril Béghin

  • So 22/04

    Christies trilogie

    Režie → Phil Mulloy
    Původní název → Christies Trilogy
    Velká Británie 2010, 2011, 2013 / celkem 238 min. / HD / EF

    17.30 + 19.00 + 20.30

    Sbohem, pane Christie / Goodbye Mister Christie / 78 min.

    Mrtvý, ale nepohřbený / Dead but not Buried / 80 min.

    Bolest a lítost / The Pain and The Pity / 80 min.

    Christieovi by nejspíše působili jako konformní britská rodinka, kdyby si ovšem jejich dítě nezatloukalo hřebíky do hlavy a kdyby se v jejich životech nerozehrála celá série bizarních událostí, jejichž aktéry jsou vedle rodiny pana Christieho také francouzský námořník Ramon, tajemný Japonec Jakamoto, Ježíš Kristus, Julius Caesar, Adolf Hitler nebo Bůh vtělený do pavouka. Není divu, že v této konstelaci může televizí zvěčněná milostná aféra pana Christieho a Ramona vést až ke zhroucení světa. Ale není vše jen klam?
    Filmová trilogie současného britského autora animovaných filmů Phila Mulloye, vycházející z jeho starších krátkých epizod ze života stejné rodiny, nenabízí pouze svéráznou zápletku vyprávěnou pro animovaný film netypickým stylem mluvících hlav a velkých detailů, v jejím podtextu lze totiž jako i u starších autorových krátkých filmů sledovat sebereflexivní úvahy na téma filmu i masových médií. A ani tentokrát, ve své celovečerní prvotině a jejích dvou pokračováních, se Phil Mulloy nezpronevěřil výraznému výtvarnému stylu, v těchto filmech posunutému od expresivní ruční kresby k jasnější a čistší estetice počítačové animace. Stále je tu také věrný svému výsostně autorskému přístupu, který sice sám rád subverzivně relativizuje, nicméně u svých filmů zůstává autorem vizuální i zvukové složky, a to včetně hlasů některých postav.
    Části Christies Trilogy, oceněné několika cenami, byly u nás dosud uvedeny pouze jednotlivě na specializovaných festivalech. Po delší době se nyní opět nabízí jedinečná příležitost všechny filmy zhlédnout, a to v podobě unikátního filmového maratonu.

  • Ne 23/04

    Prorokovo oko

    Režie → Paweł Komorowski
    Původní název → Oko proroka
    Polsko – Bulharsko 1983 / CZV / 110 min. / 35mm / 6+
    Hrají → Džoko Rosić, Wiesław Gołas, Jerzy Nowak
    Cyklus → Ponrepo dětem

    + krátký film
    Filip Pošivač / Pravda o panu Bludičkovi / ČR 2016

    Hlavním hrdinou dobrodružného filmu, který se odehrává v 17. století, je malý Hanusz. Ten se vydává na dalekou cestu do Turecka, aby vykoupil svého otce ze zajetí. Při svém putování je Hanusz vystaven nejednomu nebezpečí, a to i proto, že u sebe schovává vzácný drahokam… Jako předfilm uvádíme krátký animovaný film z nové série Živě z mechu.


    Radim Špaček uvádí Hitchcock – Truffaut

    Režie → Kent Jones
    Původní název → Hitchcock – Truffaut
    Francie – USA 2015 / CZT / 79 min. / BD / EF

    V dějinách filmové literatury neexistuje kniha, která by byla přeložena do více jazyků a která by byla během půl století častěji znovu vydávána… Rozhovory Hitchcock – Truffaut (1966, česky 1987). Četli jsme ji všichni, kdo se zajímáme o film, a sotva kdo ji četl jen jednou. Americký režisér Wes Anderson se svěřuje: „Můj exemplář se už dávno nedá nazývat knihou, je to salát, hromada volných stránek. Hřbet je úplně vniveč, jak jsem svazek stále bral do ruky.“ Dokument Kenta Jonese není první, ale zatím nejdůkladnější snímek věnovaný této výjimečné knize a vlivu, který měla a má na filmaře jednadvacátého století. Jonesovi se podařilo získat pro svůj projekt takové umělce, jako jsou Martin Scorsese, Arnaud Desplechin, Olivier Assayas, Peter Bogdanovich, Paul Schrader, David Fincher, James Gray, Wes Anderson nebo Kijoši Kurosawa. Scénář napsal režisér spolu se Sergem Toubianou, v letech 2003 až 2016 ředitelem Cinémathèque franҫaise a předtím dlouholetým šéfredaktorem Cahiers du cinéma.


    Psycho

    Režie → Alfred Hitchcock
    Původní název → Psycho
    USA 1960 / CZT / 104 min. / 35mm / EF
    Hrají → Anthony Perkins, Janet Leighová, Martin Balsam, John Gavin

    Nejznámější, i když pro Hitchcockův historický přínos poměrně málo reprezentativní film Psycho líčí skutečnými událostmi inspirovaný příběh schizofrenního vraha. Na svou dobu bravurně režírovaný snímek s prvky hororu (žánru, s nímž bývá jinak Hitchcock spojován zcela mylně, neboť ani jeden z jeho ostatních filmů do něj nenáleží) se na celé desítky let stal předmětem komerční exploatace v desítkách snímků, které, pokud na něj přímo nenavazovaly, se na něj odvolávaly, citovaly ho nebo ho parodovaly. Postupem času se z Psycha zároveň stal odstrašující příklad pro utváření a houževnaté udržování naprosto nekritické adorace v kruzích takzvaných cinefilů.

  • 17. týden
  • Po 24/04

    Utrpení mladého Werthera

    Režie → Egon Günther
    Původní název → Die Leiden des jungen Werthers
    NDR 1976 / CZT / 105 mn. / 35mm
    Hrají → Hilmar Baumann, Gerhard Bienert, Friedrich Teitge, Katharina Thalbachová

    Samostatnou kapitolu v tvorbě Egona Günthera tvoří jeho čtyřdílný goetheovský cyklus z let 1974 až 1981, započatý Lotou ve Výmaru. Ve Wertherovi mizí zprostředkovatel v podobě Thomase Manna a režisér adaptuje přímo jedno z Goethových děl (1774), zároveň jeden z nejslavnějších románů celé světové literatury (zfilmovaný předtím mj. v roce 1938 Maxem Ophülsem). Werther miluje Lotu, snoubenku a posléze ženu svého přítele Alberta. Kronika ohlášené smrti…


    Stico

    Režie → Jaime de Armiñán
    Původní název → Stico
    Španělsko 1984 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → Fernando Fernán Gómez, Agustín Gonzáles, Carme Eliasová

    Sžíravá satira na téma ztráty identity v provokujícím příběhu zchudlého bývalého profesora římského práva nazývaného Stico, který se nabídne jako „otrok“ do domácnosti svého bývalého studenta. Hlavní představitel a také spoluautor scénáře, F. Fernán Gómez, získal na Berlinale Cenu za nejlepší herecký výkon.

  • Út 25/04

    Plukovník Redl

    Režie → István Szabó
    Původní název → Redl ezredes
    Maďarsko – Rakousko – SRN – Jugoslávie 1985 / CZT / 144 min. / 35mm
    Hrají → Klaus Maria Brandauer, Hans Christian Blech, Armin Mueller-Stahl, Gudrun Landgrebe

    Společnost pro queer paměť

    István Szabó natočil v osmdesátých letech minulého století volnou trilogii historických filmů, v nichž sledoval vztah člověka k moci. Mezi snímky Mefisto (1981) a Hanussen (1988) vzniklo napínavé konspirační drama, inspirované nejen skutečným příběhem rozporuplné osobnosti, ale především provokativní hrou Johna Osborna (Můj vlastenec, 1965). Kariéristického vojáka rakouské armády, tajícího homosexualitu, ztvárnil vynikajícím způsobem Klaus Maria Brandauer.


    Ten třetí

    Režie → Egon Günther
    Původní název → Der Dritte
    NDR 1971 / CZT / 104 min. / 35mm
    Hrají → Jutta Hoffmannová, Armin Mueller-Stahl, Rolf Ludwig

    Emancipace v reálném socialismu. Také pod druhým zásadním filmem NDR na toto téma je podepsán Egon Günther, režisér Lotovy ženy. Jutta Hoffmannová hraje matematičku cílevědomě hledající „toho třetího“ (manžela), aniž by nechala kohokoli na pochybách, že si s životem dokáže dobře poradit i sama. Güntherův diskrétně úsměvný film tentokrát nenarazil na odpor strany, i když například tematizace potratu nebyla ani v NDR samozřejmostí. Taktéž nevinné něžnosti mezi hrdinkou filmu a její přítelkyní působily o něco důvěrněji, než bylo v kraji zvykem. Z festivalu v Karlových Varech roku 1972 se Egon Günther vrátil s jednou ze čtyř Hlavních cen, herecký výkon Jutty Hoffmannové ocenila svou cenou kritika na festivalu v Benátkách.

  • St 26/04

    Anděl blažené smrti

    Režie → Štěpán Skalský
    ČSR 1965 / 83 min. / 35mm
    Hrají → Zora Božinová, Rade Marković, Vlasta Kabelíková

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Špionážní drama líčí pátrání po archivu, který na Vysočině na sklonku druhé světové války ukryli nacisté. Příslušníci československé kontrašpionáže znovu otevírají dvacet let starý případ, aby vyšetřili vraždu rezidenta tajné služby a dopadli jeho přisluhovače. Anděl blažené smrti je na svou dobu nezvykle pojatým snímkem. Zásluhu na tom mají scenárista Jan Procházka, autor hudby Zdeněk Liška, ale především kameraman Stanislav Milota, jenž se pokouší zvýšit věrohodnost vyprávění pomocí dokumentární stylizace.

    viz také Filmový přehled:
    http://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396661/andel-blazene-smrti


    Rozkaz, pane generále!

    Režie → Jaime de Armiñán
    Původní název → Mi general
    Španělsko 1987 / CZT / 106 min. / 35mm
    Hrají → Fernando Rey, Fernando Fernán Gómez, Héctor Alteiro

    Zvláštní cena poroty na MFF v Montrealu. Satirická komedie ze školy moderního vedení války pro staré generály. Humorné a satirické situace vyplývají jednak z generačního rozdílu mezi generály a jejich vyučujícími, schopnými kapitány, jednak z faktu, že kurz je zcela zbytečný, což si většina frekventantů uvědomuje a podle toho se také ve škole chová.

  • Čt 27/04

    Pes

    Režie → J. Antonio Isasi-Isasmendi
    Původní název → El perro
    Španělsko 1977 / CZT / 114 min. / 35mm
    Hrají → Jason Miller, Juan Antonio Bardem, Lea Massariová, Marisa Paredesová

    „Jsme v jedné zemi Střední Ameriky, které vládne generál Arrévalo Sánchez, diktátor si nechává říkat Dobrodinec, všeobecně je však znám pod přezdívkou Pes.“ Těmito slovy začíná film Pes, který líčí průběh strastiplného útěku a pronásledování politického vězně, jemuž byl svěřen seznam přívrženců revoluce. Prostředí revolučního hnutí je však pro autory spíše záminkou k vyprávění dobrodružného příběhu, jehož osou je střetávání uprchlíka s vycvičeným psem, který ho na celé obtížné pouti sleduje.


    Zuřící býk

    Režie → Martin Scorsese
    Původní název → Raging Bull
    USA 1980 / CZT / 119 min. / 35mm / EF
    Hrají → Robert De Niro, Cathy Moriartyová, Joe Pesci

    Zuřící býk, klíčové dílo americké filmu, je drama nekompromisní fyzické i emocionální působivosti. Zachycuje násilně urputný, iracionální zápas boxerského šampiona (jemuž byl předobrazem slavný Jake LaMotta) v jeho snaze dosáhnout vnitřní mír. S důrazem na formu používá Scorsese box jako nástroj poznání násilných sklonů v člověku. Předmětem zkoumání je podstata hrubé maskulinity, v podtextu pak se ozývá otázka strachu z žen a zaujetí homosexualitou. Za dokonalý herecký výkon získal Robert De Niro Oscara, dalšího obdržela Scorseseho stálá střihačka Thelma Schoonmakerová.

  • Pá 28/04

    Bílá nemoc

    Režie → Hugo Haas
    ČSR 1937 / 102 min. / 35mm / 2944 metrů
    Hrají → Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Karla Oličová, Bedřich Karen, Václav Vydra st.
    Cyklus → Život kopií

    Čapkova hra Bílá nemoc byla poprvé uvedena v lednu 1937, v čase bezprostředního ohrožení nacismem, a její paralela s tehdejší současností a především blízkou budoucností je děsivě výstižná. Haasova filmová adaptace, jež měla premiéru už na konci téhož roku, v sobě díky stejnému obsazení hlavních rolí uchovala výjimečné kvality této první inscenace, zároveň však zůstává svébytným nadčasovým dílem.
    Za jakých okolností se dochovaly materiály filmu, jenž se nedlouho po svém vzniku ocitnul v nemilosti protektorátní moci? A jaký byl distribuční život snímku (nejen) v poválečném Československu? Film uvede restaurátorka Tereza Frodlová.

    viz také Filmový přehled:
    http://www.filmovyprehled.cz/cs/film/395788/bila-nemoc


    Le Mans

    Režie → Lee H. Katzin
    Původní název → Le Mans
    USA 1971 / CZT / 102 min. / 35mm / EF / vstupné 100 CZK
    Hrají → Steve McQueen, Siegfried Rauch, Elga Andersenová
    Cyklus → Midnight Movies

    Proč vlastně lidé riskují život v boji za nejvyšší rychlost? Coby zkušený jezdec Steve McQueen zde ve všech scénách pracuje bez dubléra. Film Le Mans je spíše studií závodu automobilové Grand Prix – jeho největším kladem je naprosto výjimečná práce s kamerou – než obvyklým příběhem mezilidských vztahů, odehrávajících se v zákulisí každé velké sportovní události.