Program

03/2016 (Změnit)
  • 9. týden
  • Út 01/03

    Poslední štace

    Režie → Friedrich Wilhelm Murnau
    Původní název → Der letzte Mann
    Německo 1924 / CZT / 76 min. / 35mm
    Hrají → Emil Jannings, Max Hiller, Georg John

    úvodní slovo: Hans-Michael Bock

    Ten nápad vypadá trochu jako sázka: vytvořit dílo trvalého významu a vyjít přitom z co nejnicotnějšího příběhu – navíc bez použití mezititulků! Sázka, která Murnauovi, jeho spolupracovníkům Carlu Mayerovi (scénář), Karlu Freundovi (kamera) a Emilu Janningsovi (hlavní role) vyšla na sto procent. Vrátný noblesního hotelu zamilovaný do své uniformy, již musí vyměnit za bílý plášť uklízeče toalet, patří nepopiratelně k ikonám německé filmové klasiky. Film je plný brilantních optických momentů: od úvodní jízdy kamery za prosklenými dveřmi hotelového výtahu až k expresivním snovým pasážím. Především technická stránka tohoto filmu a jeho příslovečná „rozpoutaná“ kamera (entfesselte Kamera) způsobily, že američtí producenti začali usilovat o získání Murnaua pro hollywoodská studia.


    Hotel Ponrepo – Hans-Michael Bock (CineGraph) o hotelech a filmech

    přednáška / tlumočení do češtiny / vstup volný

    Rolf Schnabel – Johanna Klebergová / Však já byl taky někdo! / Ich war ja auch wer – Chefkoch Hermann Reussner, Jahrgang 1891, erzählt aus seinem Leben
    NDR 1982 / CZT / 17 min. / DVD
    Charles Chaplin, Rudolph Valentino, Douglas Fairbanks, Mary Pickfordová, Marlene Dietrichová – ty všechny hostil hotel Adlon, asi nejhonosnější v Berlíně, otevřený v roce 1907 císařem Vilémem II. Východoněmecký dokumentární film doplňuje rázovité vyprávění devadesátiletého adlonského šéfkuchaře Hermanna Reussnera vzorně „pokrokovým“ komentářem, ale také řadou záběrů nejen z dobových dokumentů, ale i z Murnauovy Poslední štace, v jejíž jedné scéně si po boku Emila Janningse pan šéfkuchař zahrál sám sebe.

    Philipp Jutzi / Pension Elise Nottenbohmová / Pension Elise Nottenbohm
    Německo 1937 / hrají: Anton Pointner, Eva Tinschmannová / CZT / 16 min. / DVD
    Neznámá kuriozita i pro znalce, snímek z pozdní tvorby režiséra klasických filmů Cesta matky Krausenové ke štěstí (1929) a Berlín, Alexanderovo náměstí (1931). Komunista Philipp Jutzi sice po změně režimu pohotově přestoupil do strany nových vládců Německa, ale Goebbelsova administrativa mu jeho minulost nezapomněla. Nejprve směl ještě dva roky točit dlouhé filmy (mj. Kozák a slavík s Jarmilou Novotnou, 1935), pak už jen filmy krátké, jako je tato detektivní historka s výchovným posláním.


    Hotel Bagdad

    Režie → Percy Adlon
    Původní název → Hotel Bagdad
    SRN – USA 1987 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Marianne Sägebrechtová, CCH Pounderová, Jack Palance, Christine Kaufmannová

    1988 – Cena Ernsta Lubitsche za nejlepší režii
    1988 – Německá filmová cena pro nejlepší film roku
    1989 – César za nejlepší zahraniční film

    Dřív než zdokumentoval historii Adlonu, jednoho z nejprestižnějších berlínských hotelů, a s ním i historii vlastní rodiny, vydal se Percy Adlon do kalifornské pouště, konkrétně do Newberry Springs. Z budovy jménem Sidewinder, původně sloužící jako sklad krmiva, vyčaroval jeden z nejpodivuhodnějších hotelů filmových osmdesátých let. Nechal sem dorazit svou hrdinku, korpulentní vílu z toho nejbavorštějšího Bavorska, vybavenou jedním jediným kufrem, který, jak se později ukáže, ani není její. Aby v totálně cizím a zpočátku ne právě přívětivém prostředí mohla existovat, nezbude jí doslova nic jiného, než kouzlit. Adlon ji postaví do cesty ráznou kaliforňanku Brendu a posléze i příležitostného malíře Rudyho, v němž poznáme někdejšího hollywoodského padoucha Jacka Palance (mj. protihráče Michela Piccoliho z Godardova Pohrdání). Poezií a originálním bavorsko-kalifornským humorem si Hotel Bagdad získal diváky na celém světě a v roce 2005 ho Percy Adlon adaptoval do jevištní muzikálové podoby.

  • St 02/03

    Slečna Elsa

    Režie → Paul Czinner
    Původní název → Fräulein Else
    Německo 1929 / CZT / 62 min. / 35mm
    Hrají → Elisabeth Bergnerová, Albert Bassermann, Albert Steinrück, Jack Trevor

    Příběh slečny Elsy je pochopitelný pravděpodobně už jen na pozadí odlišného pojetí morálky z doby před sto lety. Elsin otec stojí před bankrotem, jediný kapitál, který by mohl přinést záchranu, je... Elsina čest. O to, co nás v první chvíli napadne, nicméně nejde. „Neslušný návrh“ zde spočívá ve zdánlivé maličkosti – co tato maličkost znamená pro éterickou dívku, nám odhalí teprve nečekaný závěr. Jako všechny filmy režiséra Paula Czinnera je i tento střižen na míru jeho ženě Elisabeth Bergnerové, herečce, která si ve své době dokázala podmanit diváky v celé Evropě, protože byla „jiná“ – způsobem, jemuž se vzdáleně přiblížila snad jen Louise Brooksová.


    Loni v Marienbadu

    Režie → Alain Resnais
    Původní název → L’année dernière à Marienbad
    Francie – Itálie 1961 / CZT / 86 min. / 35mm
    Hrají → Delphine Seyrigová, Giorgio Albertazzi, Sacha Pitoëff

    Setkání pana X, který připomíná loňské sliby, a madame A, která si prý na nic nepamatuje. Madame A je Delphine Seyrigová (viz též film Jeanne Dielmanová, v Ponrepu 4. dubna v 19.30), hudbu složil její bratr Francis Seyrig. Možností, jak se na tento film dívat, je nepočítaně, hamburský cineFest k nim přidal ještě jednu: Loni v Marienbadu jako hotelový film. Proč ne, doplňme si tuto perspektivu k mnoha hrám, které návštěvníci „hotelu Marienbad“ hrají a my spolu s nimi, pokaždé nanovo, v chodbách, na něž navazují stále další chodby… naplněné oním vábivě cizím „přepychem jiného světa“, jak říká pan X.


    Délka vlny a filmy Stana Brakhage a George Kuchara

    Cyklus → Avant-garde

    ve spolupráci s Österreichisches Filmmuseum / uvádí Henry Hills

    Stan Brakhage / Anticipace noci / Anticipation of the Night
    USA 1958 / 42 min. / 16mm
    Jedno z přelomových děl amerického filmu padesátých let, které „nejenže překonává dualitu mezi graphic cinema a film poem, ale vytváří zcela novou kategorii“ (Martin Čihák). V Ponorné řece kinematografie (AMU 2013), v kapitole věnované tzv. čistému filmu přísluší filmu Anticipace noci sedmistránkový rozbor.

    George Kuchar / Objímej mne, dokud jsem nah(ý) / Hold Me While I’m Naked
    USA 1966 / 15 min. / 16mm
    Kdyby „sprchovací film“ patřil ke kodifikovaným filmovým žánrům, pak by tento čtvrthodinový opus musel být zmiňován po boku Psycha (1960), míní filmový historik Stefan Grissemann. Zde máme jednou minimalistický americký underground konečně v celé jeho nahotě; freudiánský sebereflexivní filmový výsměch.

    Michael Snow / Délka vlny / Wavelenght
    Kanada 1966 / 41 min. / 16mm
    „Velká část publika s protesty opouští sál. Kdo viděl film Délka vlny do konce nebo podruhé, hrouží se do mlčení. Je nepravděpodobné, že někdo udělá fascinující film tak, že 45 minut neukáže nic víc než místnost s okny. Délka vlny byla v Knokke jednou z mála událostí.“ Tato slova napsal v únoru 1968 ve svém referátu z filmového festivalu v belgickém Knokke dvaadvacetiletý student prvního ročníku Vysoké filmové školy v Mnichově Wim Wenders (byl to jeho první zveřejněný text). Dnes je Délka vlny nejvýše hodnoceným kanadským filmem vůbec (mezinárodní anketa časopisu Sight and Sound, 2012).
    Michael Snow (nar. 1929) o svém díle říká: „Film Délka vlny byl natočen během jednoho týdne v prosinci 1966, předcházel mu však rok poznámek a podivně neartikulovaných úvah. Byl sestříhán a první kopie byla k vidění v květnu 1967. Chtěl jsem vytvořit jakousi sumarizaci svého nervového systému, nábožensky laděných domněnek a estetických idejí. Zamýšlel jsem jakýsi časový monument, ve kterém by byla stejně oslavena krása i chmura, chtěl jsem udělat jakousi definitivní výpověď o čistě filmovém prostoru a čase balancující mezi iluzí a skutečností, a to vše se zřetelem k vidění. Film je plynulou pětačtyřicetiminutovou transfokací jdoucí z nejširšího záběru až k úplně nejužšímu na konci. Byl natáčen pevně fixovanou kamerou umístěnou na jednom konci osmdesát stop dlouhého podkroví a zaměřenou na protější konec, na řadu oken a ulici. Toto prostředí a akce, která se tu odehrává, jsou jakýmisi kosmickými ekvivalenty. Prostor (stejně jako transfokace) je narušen čtyřmi lidskými událostmi včetně smrti. V těchto případech se vždy objeví synchronní zvuk, hudba a mluvené slovo, objevují se zároveň s elektronickým zvukem generátoru produkujícího sinusoidu, která jde od nejnižších frekvencí (50 Hz) do nejvyšších (12 kHz) v průběhu celých čtyřiceti minut. Je to jakési totální glissando, zatímco film je spíše crescendo a rozprostraněné spektrum umožňující využít darů proroctví i paměti, jak nám to může poskytnout pouze film a hudba.“

  • Čt 03/03

    Tajemný host

    Režie → Berthold Viertel
    Původní název → The Passing of the Third Floor Back
    Velká Británie 1935 / CZT / 81 min. / 35mm
    Hrají → Conrad Veidt, Anna Leeová, Frank Celier, John Turnbull

    první uvedení v Ponrepu

    Conrad Veidt: démonický, uhrančivý, noblesní, tajuplný. Conrad Veidt byl pro svět inkarnací zlaté éry německého filmu, brutálně ukončené v lednu 1933. O dva roky později je z něj emigrant, „the stranger“, „tajemný host“. Ve stejnojmenném britském snímku se ocitá v londýnském „hotelu pro cizince“, jakési miniatuře znesvářeného světa, kterou ovládá jistý Mr. Wright. Souboj Dobra se Zlem o duše podnájemníků může začít... Kromě Almy Revilleové, manželky Alfreda Hitchcocka a spoluautorky mnoha jeho děl, se na Tajemném hostovi podíleli další špičkoví profesionálové britského meziválečného filmu, vesměs úzce spjatí s Hitchcockem; vedle producentů Michaela Balcona a Ivora Montagua to byl kameraman Curt Courant, pozdější spolupracovník Renoirův (Člověk bestie) a Chaplinův (Monsieur Verdoux).

  • Pá 04/03

    Hotel du Nord

    Režie → Marcel Carné
    Původní název → Hôtel du Nord
    Francie 1937 / CZT / 91 min. / 35mm
    Hrají → Arletty, Louis Jouvet, Annabella, Jean-Pierre Aumont, Bernard Blier

    Paříž nikoli skutečná, ale taková, jakou si ji vysnil tvůrce legendárních Dětí ráje Marcel Carné se svým věrným architektem Alexanderem Traunerem, obydlená galerií lidských charakterů. Pohledný Jean-Pierre Aumont a svému jménu vždy dostávající Annabella tvoří ústřední romantickou dvojici, k níž tvoří skeptický protějšek úžasné duo Jouvet / Arletty. Poučené cinefily nikdy neomrzí zvláště jeden moment, v němž povznešeně žoviální Louis Jouvet vyprovokuje svou rázovitou družku Arletty k podrážděné odpovědi s charakteristicky pařížským zabarvením, když mu vmete do tváře své: „Atmosphère, atmosphère!“


    Klasická americká avangarda – filmy Kennetha Jacobse a Paula Sharitse

    Cyklus → Avant-garde

    ve spolupráci s Österreichisches Filmmuseum / uvádí Henry Hills

    Kenneth Jacobs / Tom, syn Toma dudáka / Tom, Tom, the Piper’s Son
    USA 1969 / 115 min. / 16mm
    Kenneth Jacobs (nar. 1933) si z tvorby Billy Bitzera (1872–1944), pověstného kameramana přelomu 19. a 20. století, vybírá krátkou grotesku v historických kostýmech Tom, syn Toma dudáka a vytváří z ní film desetkrát tak dlouhý. Kinematografie v dílku z roku 1905 ještě nic netuší o technických a výrazových možnostech, které začne za pár let rozvíjet krom mnoha jiných tentýž Bitzer, až vytvoří umělecký tandem s režisérským nováčkem D. W. Griffithem. Tenhle Tom je zatím živočichem v embryonálním stavu, je to „ne-film“, „film před filmem“, ideální demonstrační objekt pro někoho, kdo si je naopak možností filmové formy maximálně vědom.

    Paul Sharits / T,O,U,C,H,I,N,G / T,O,U,C,H,I,N,G
    USA 1968 / 12 min. / 16mm
    Sebepoškozování nejen jako „námět“ filmu, ale vepsané do samotného agresivního filmového „těla“, v klasickém dvanáctiminutovém snímku Paula Sharitse (1943–1993). Martin Čihák: „T,O,U,C,H,I,N,G naprosto zřetelně ukazuje na ohromný potenciál, jejž v sobě skrývají single frame filmy zbavené jakéhokoli děje i iluzivního pohybu. V hraných snímcích je totiž potencionalita filmu omezována tím, že veškerá snaha o působení na diváka je vždy vedena prostřednictvím herců a vázána na průběh děje.“

  • So 05/03

    Hotel pro cizince

    Režie → Antonín Máša
    ČSR 1966 / 99 min. / 35mm
    Hrají → Petr Čepek, Táňa Fischerová, Josef Somr, Jiřina Jirásková, Evald Schorm, Jiří Hrzán

    „Život a smrt, slasti, muka a trýzeň lásky, naděje a zklamání, veselost a nostalgie, mladost a stáří, lehkomyslnost a smrtelná vážnost, umění žít a vychutnávat si život anebo náklonnost k podlehnutí a pasivitě – všechny tyto ,souběžnice‘ lidského života uvádí Máša na plátno jako hlavní hrdiny. Jsou to ,dramatické vzpruhy‘ pro děj-neděj, který předvádějí divná individua, která se najednou v létě setkají ve venkovském hotelu se symbolickým názvem Svět. Tyto hrdiny snad ani není možné charakterizovat, protože jsou to jen filmové stíny, vytvořené autorovou fantazií a zhmotněné jen jejich projekcí na filmové plátno. Je zbytečné zařazovat je podle klíče ,odrazu života‘ anebo je dávat do souvislosti s realitou. To tu neexistuje, stejně jako to neexistuje u Jana Němce v Mučednících lásky, u Věry Chytilové v Sedmikráskách nebo ve filmech Pavla Juráčka. Jestliže však hledáme pouto se skutečností – tak ho najdeme v pocitové, emotivně-poetické rovině, kde můžeme pochopit pravidla hry a vyladíme se na ně, anebo nám autorské poselství filmu unikne.“ Galina Kopaněvová

  • Ne 06/03

    Hotel Sacher

    Režie → Erich Engel
    Původní název → Hotel Sacher
    Německo 1938–39 / CZT / 73 min. / 35mm
    Hrají → Willy Birgel, Sybille Schmitzová, Wolf Albach-Retty, Hedwig Bleibtreuová, Karl Stepanek

    Zlověstně napjaté veselí panuje o Silvestru 1913 v noblesním hotelu Sacher v hlavním městě imperiálního Rakousko-Uherska. Ve společnosti korunovaných hlav, diplomatů, oficírů a dam s pochybnou pověstí graduje milostné drama krásné ruské špiónky a vysokého zaměstnance rakouské administrativy. Mondénní Sybille Schmitzová (předobraz Fassbinderovy tragické hrdinky filmu Touha Veroniky Vossové) oslní nejen sošného Willyho Birgela.


    Varování před svatou děvkou

    Režie → Rainer Werner Fassbinder
    Původní název → Warnung vor einer heiligen Nutte
    SRN 1970 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Eddie Constantine, Lou Castel, Hanna Schygulla, Rainer W. Fassbinder, Marquard Bohm, Margarethe von Trotta, Werner Schroeter, Hannes Fuchs, Uli Lommel, Kurt Raab, Ingrid Cavenová, Harry Baer

    první uvedení v Ponrepu

    Září 1970. Pětadvacetiletý R. W. Fassbinder natáčí v italském Sorrentu svůj třináctý film (jedenáctý celovečerní!) situovaný do jednoho přímořského hotelu (ve Španělsku). Tématem je kinematografie, svatá děvka, společenství filmařů, viděné – pěkně v autorově stylu – v tom nejkrutějším světle. Do své oblíbené bundy obléká Fassbinder herce, který představuje hysterického filmového režiséra, aby nenechal nikoho na pochybách o nemilosrdné autobiografičnosti svého díla. Krásně „rozeštvaný“ film, dobovým publikem téměř zákonitě odmítnutý, získal po 35 letech pozoruhodnou patinu a je v neposlední řadě působivým dobovým dokumentem plným nejrůznějších odkazů. Ještě než se začne odvíjet jakýkoli děj, ovládne plátno na pár minut bizarní mladík, jinak nejoriginálnější německý režisér Fassbinderovy generace, Werner Schroeter, a odvypráví krátkou historku; ve zbytku filmu pak hraje fotografa na place. Mýtický herec Eddie Constantine (mj. Alphaville) hraje sám sebe, budoucí slavná režisérka Margarethe von Trotta sekretářku produkce, vedlejší roli Davida ztvárnil další režisér Hannes Fuchs a roli vedoucího výroby sám Fassbinder.

  • 10. týden
  • Po 07/03

    Róby a garderóby Třetí říše

    Původní název → Dresscode im NS-Hotel-Film

    přednáška / tlumočení do češtiny / vstup volný

    Evelyn Hampickeová, renomovaná specialistka z filmotéky berlínského Bundesarchivu, nás slovem i obrazem provede hotely zobrazenými v německých filmech let 1933 až 1945, se zvláštním důrazem na prezentovanou módu a celou řeč významů a symbolů s tím spojenou.


    Palčivé tajemství

    Režie → Robert Siodmak
    Původní název → Brennendes Geheimnis
    Německo 1932 / CZT / 81 min. / 35mm
    Hrají → Willi Forst, Hilde Wagenerová, Alfred Abel, Lucie Höflichová, Hans Joachim Schaufuss

    Stefan Zweig líčí ve své stejnojmenné novele historku o třináctiletém Edgarovi, který objeví „palčivé tajemství“: atraktivní bonviván Haller, k němuž chlapec pojal důvěru, je pro jeho matku víc než jen přítelem. Rakouský Oldřich Nový, totiž idol divaček třicátých let Willi Forst, se citlivě přizpůsobil komornímu ladění tohoto delikátního dramatu (z dnešního pohledu zcela nepohoršlivého), které Robert Siodmak realizoval v listopadu a prosinci roku 1932. Do kin se film dostal 20. března 1933, tedy už po Hitlerově puči. O den později vycházejí pochvalné recenze z pera předních kritiků (mj. Lotte Eisnerová), ale také odsudky v nacistickém tisku, volající kvůli údajné amorálnosti dokonce po zákazu snímku. Robert Siodmak okamžitě opouští Německo.


    Mimo sezónu

    Režie → Daniel Schmid
    Původní název → Zwischensaison
    Švýcarsko 1991 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Ingrid Cavenová, Ulli Lommel, Andréa Ferréolová, Arielle Dombasleová, Maurice Garrel, Marisa Paredesová, Geraldine Chaplinová, Carlos Devesa, Vittorio Mezzogiorno

    Velký nostalgik švýcarského filmu Daniel Schmid (1941–2006) čeká u nás zatím na své objevení. Jako pro Percyho Adlona je pro Schmida svět hotelů důvěrně známou říší vlastního dětství, a právě toto formující období se rozhodl ve svém filmu Mimo sezónu probudit k životu. Žádný „amarcord“, ale spíš dramaturgicky rozvolněné hledání ztraceného času staré Evropy, evokace všeho, co nenávratně zmizelo. Při jeho procházce rejem známých hlasů a povědomých tváří pozoruje vypravěče jeho dětské Já.

  • Út 08/03

    Na okraji nebe

    Režie → Hongjie Xu
    Původní název → Ming Tian Hui Geng Hao
    SRN 2014 / 101 min.

    Vysoko v horách v čínské provincii Sečuán dříme vesnička ztracená v oblacích. Už tři desetiletí tu v nuzných podmínkách učí místní děti venkovský učitel Čchen. Když oblast postihne zemětřesení, škola se ocitne v hledáčku médií a zakrátko se stane „obětí“ dobročinnosti. Mladý absolvent univerzity, dobrovolník Pao, se tu na rok usadí, získá dotace, nechá zavést elektřinu a prosadí řadu změn. Po čase začne podezírat staršího učitele Čchena ze zpronevěry. Režisérka je ve stálém kontaktu s oběma protagonisty, nedává nikomu z nich za pravdu, jenom je kamerou zblízka pozoruje. Někdejší idyla bere za své spolu s izolací a chudobou, dobré úmysly mají nejisté výsledky, pokrok však nelze zastavit.


    Amal

    Režie → Caroline Reucker
    Původní název → Amal
    SRN 2015 / 55 min.

    Otec rozhodl, že už není bezpečné zůstat ve válkou zmítané Sýrii, a tak s přeživšími členy rodiny zamíří do Libanonu. Syn však potřebuje kvalitní lékařskou péči kvůli vážnému zranění ruky. Dcerám chce umožnit studium na střední škole. S vidinou lepší budoucnosti proto syrská rodina přijímá možnost odjet z Libanonu do Německa, kde získává dvouletý azyl. Tým německých filmařů sleduje proces jejich zabydlování v novém prostředí. Děti si postupně najdou přátele, učí se jazyk a daří se jim zapadnout mezi vrstevníky. S dospělými je to horší. Matka Ghadír se v Evropě stále necítí doma. Ačkoli jí válka vzala dceru Amal, stále doufá – na rozdíl od svých dcer, které už plánují svou budoucnost v Evropě –, že se všichni budou moci vrátit zpět do Sýrie.

  • St 09/03

    Libye v pohybu

    Režie → různí
    Původní název → Libya in Motion
    Libye, Velká Británie 2016 / 74 min.

    Série krátkých studentských filmů z Libye přibližuje příběhy ze života lidí v zemi poznamenané občanskou válkou. Momentky natáčené od roku 2012 ukazují ženu, která se chce naučit řídit, mladého běžce, který se vrací ke sportu poté, co v přestřelce přišel o ledvinu, nebo starého muže, jenž dělá nejlepší sendviče v okolí. Jejich touha po normálním životě dokáže inspirovat, ale naplnit ji v nestabilní zemi plné nedůvěry a byrokracie nebude snadné. Dokument je součástí projektu Příběhy z Tripolisu pod záštitou Britské rady.


    Olegova volba

    Režie → Elena Volochine, James Keogh
    Původní název → Le Choix d'Oleg
    Francie 2016 / 72 min.

    Boje na východní Ukrajině vypukly počátkem roku 2014. Už od léta začaly do oblasti proudit tisíce mladých Rusů, hnaných televizní propagandou a touhou po dobrodružství. Mezi tyto dobrovolníky patří i hrdinové dokumentu, Oleg a Max. Oleg se stal velitelem praporu, Max zůstal obyčejným vojákem. Zatímco se připravují na boj, představují své motivace a přinášejí vlastní úhel pohledu na celý konflikt. Snímek se stává ojedinělým osobním svědectvím jedné strany války, která je v západních médiích vidět jen zřídka.

  • Čt 10/03

    Koudelka fotografuje Svatou zemi

    Režie → Gilad Baram
    Původní název → Koudelka Shooting Holy Land
    SRN, ČR 2015 / 72 min.

    „Když spatřím nějaké místo a pochopím, že na mě tam čeká snímek, vrátím se tam tolikrát, než ho dostanu,“ říká světoznámý český fotograf Josef Koudelka. Tichý a soustředěný portrét umělce, který proslul záběry z invaze vojsk Varšavské smlouvy v Praze v roce 1968, natočil jeho asistent, mladý izraelský fotograf Gilad Baram. Sledoval proces Koudelkovy tvorby po dobu pěti let, během nichž se český fotograf opakovaně vracel do Izraele, aby tu zachytil krajinu a stavbu zdi mezi Izraelem a Palestinou. Snímek konfrontuje proces tvorby s výslednými verzemi a jeho ambicí je přinést odpověď na otázku, jak vzniká dobrá fotografie.


    Říkejte mi Marianna

    Režie → Karolina Bielawska
    Původní název → Mów mi Marianna
    Polsko 2015 / 73 min.

    Marianna se narodila jako Wojtek, dětství prožila v komunistickém Polsku, dospělý život s manželkou Kasiou a dvěma dětmi už ve svobodném režimu. Vnitřní nesvobody a svého jména se ale začala zbavovat až po čtyřicítce a zaplatila za to vysokou cenu. Rodiče se jí zřekli a její děti ji nechtějí znát. Po operativní změně pohlaví získává nové sebevědomí a chuť dohnat ztracená léta. Podle svého životního příběhu sepsala scénář k divadelní hře, která se začíná nacvičovat. V průběhu natáčení dokumentu jí však život uštědří další ránu. Šance začít normální život se dramaticky vzdaluje. Mimořádně působivý film o bolesti duše i těla získal řadu ocenění na světových festivalech, mimo jiné hned čtyři na krakovském festivalu, včetně ceny za vítězný dokument.

  • Pá 11/03

    Napříč Barmou

    Režie → Kaung Sint Tha, Pyae Zaw Phyo, Phyo Zayar Kyaw
    Původní název → Across
    Barma 2015 / 90 min.

    Barmu, zemi bohatou na nerostné suroviny, obklopuje několik velmocí. Ty vždy využívaly její bohatství pro svůj vlastní prospěch a blahobyt. Dokument zachycuje osudy lidí žijících podél nově zbudovaného čínského ropovodu vedoucího přes značnou část severní Barmy. V oblastech, kde donedávna bylo hlavním způsobem obživy tradiční zemědělství, nyní masivní průmyslová výstavba zásadně mění životy místních obyvatel, aniž k tomu mohou cokoli říci. Sledujeme nejen jejich snahy naučit se důstojně žít v nových podmínkách, ale také zjišťujeme, že situace nevznikla z bezmoci barmské vlády, ale jejím vědomým rozhodnutím obohatit hrstku mocných. Film vyhrál cenu Knihovny Václava Havla na lidskoprávním festivalu Human Rights Human Dignity v Barmě v roce 2015.


    Pravda, nic než...

    Režie → Eytan Harris
    Původní název → Im Lomar Et Haemet
    Izrael 2015 / 70 min.

    Mohammed Bakrí, palestinský herec žijící v Izraeli, natočil v roce 2002 dokument, který pojednává o operaci izraelské armády v uprchlickém táboře Jenin. Ta měla oficiálně za cíl potřít militantní skupiny, které se v Jeninu ukrývaly. Netušil přitom, jakou bouři filmem spustí. Pět vojáků, kteří se operace zúčastnili, na něj podalo žalobu za to, že jeho film je propagandistickou manipulací, úmyslně očerňující ozbrojené síly Izraele. Snímek je příspěvkem do debaty o hranici mezi dokumentaristikou a žurnalistikou, o tom, zda dokumentarista musí a vlastně vůbec může být novinářsky objektivní v situaci, v níž není nezaujatých.

  • So 12/03

    Kost a kůže

    Režie → Michael Dinesen
    Původní název → Svindlerne
    Dánsko 2015 / 58 min.

    Jakob, Kristian a Casper jsou tři mladí Dánové, kteří stejně jako jejich vrstevníci myslí hlavně na holky a večírky. Mají rádi sport a filmy. Na rozdíl od ostatních jim ale osud do života přichystal velkou překážku. Trpí progresivní svalovou dystrofií. Připoutáni k invalidnímu vozíku jsou zcela závislí na druhých. Přesto jim nechybí černý humor a chuť do života. Dokument zachycuje jejich snahy o vytoužené intimní chvíle, přemýšlení nad smyslem života, ztrátu blízkého člověka i legraci, o kterou je nemůže připravit ani zdravotní hendikep.


    Po arabském jaru

    Režie → Gini Reticker
    Původní název → The Trials of Spring
    USA, Egypt 2015 / 80 min.

    Egypťanka Hend Nafeaová, podobně jako tisíce dalších mladých žen, přijíždí v roce 2011 do Káhiry podpořit protesty proti desítky let trvajícímu vojenskému režimu. Policisté ji ale zatknou, bijí, mučí. Rodina Hend odrazuje od toho, aby o svém zážitku mluvila. Hend se ale nevzdává a v zemi, kde mezitím sílí boj o moc mezi islamisty a armádou, se vydává hledat svobodu a spravedlnost. Násilí páchané na ženách během demonstrací ukázalo, o kolik horší je pozice žen ve srovnání s mužskou částí protestujících. Dokument zaznamenává boj Hend a dalších žen s justicí i předsudky a vytváří tak obraz celospolečenských událostí, jež začaly nadějemi během arabského jara a skončily v agónii nového útlaku.


    Hon na holiče

    Režie → Andreas Maus
    Původní název → Der Kuaför aus der Keupstrasse
    SRN 2015 / 94 min.

    Před dvanácti lety vybuchla v ulici Keupstraße v Kolíně nad Rýnem bomba. Hřebíky napěchovaná trhavina zranila na dvacet lidí, následné vyšetřování však způsobilo obětem větší rány než ty od hřebíků. Policie mylně považovala útok za vyřizování účtů tureckých rodin mezi sebou a viníky hledala mezi oběťmi. Ve filmu se dostávají ke slovu ti, které roky nikdo neposlouchal. Vedle skutečných postav vystupují herci a rekonstrukce událostí ukazuje na skandální selhání policie. Naléhavost dokumentu podtrhuje i vizuálně působivá práce s detaily tváří obětí.

  • Ne 13/03

    Jeden svět dětem

    / CZV / 120 min. / mp4 / od 8 do 13 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo s tvůrčí dílnou

    Rok bez rodičů / r. Els van Driel, Sýrie – Nizozemsko 2015
    Dům plný snů / r. Marinka de Jongh / Nizozemsko 2015
    Tančím pro tebe / r. Erlend E. Mo / Norsko – Dánsko – Švédsko 2015

    Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět nezapomíná ani na nejmenší diváky. Výběrem z letošních nejlepších krátkých dokumentů pro děti od osmi do třinácti let bude provádět moderátor, který odpoví na otázky diváků. V kavárně kina bude připravena výtvarná dílna na letošní festivalové téma: Hledání domova.


    Cecilie

    Režie → Pankaj Johar
    Původní název → Cecilia
    Indie, Norsko 2015 / 84 min.

    Zajištěný manželský pár z Nového Dillí, filmař a právnička, mají klidný rodinný život. Až do chvíle, kdy se dozvídají o záhadné smrti dcery jejich služebné Cecilie. Ta pochází z nejchudší části Bengálska, kde je otrocká dětská práce bohužel běžným jevem. Manželé začnou pátrat po okolnostech tragédie – vedeni mimo jiné i pocitem viny z podílu na celém zvráceném systému coby typičtí „koncoví zákazníci“. Brzy je zjevné, že mrtvá dívka skutečně byla obětí obchodu s lidmi. Je Cecilia ochotná vystoupit proti své rodné komunitě? Bude bojovat za pravdu, aby ochránila další děti, které by mohly skončit stejně jako její dcera?


    Detence

    Režie → Anna Persson, Shaon Chakraborty
    Původní název → Förvaret
    Švédsko 2015 / 95 min.

    Nekonečné čekání. Jen pauza na cigaretu či krátká návštěva rodiny. V detenčních centrech pro uprchlíky lidé buď sní o propuštění, nebo se hrozí deportace ze země. V tomto bezčasí se pohybuje i Čečenka Ajna, která zatvrzele zapírá úřadům svou skutečnou identitu, aby ochránila vlastní rodinu před pronásledováním. Na pozadí jejího příběhu a příběhu dalších zadržovaných v detenčním centru nedaleko Stockholmu sledujeme i snahu několika zaměstnanců najít rovnováhu mezi přísně nastavenými pravidly a potřebou lidského porozumění, které zadrženým tolik pomáhá v boji o vlastní důstojnost.

  • 11. týden
  • Po 14/03

    Jako ostatní

    Režie → Constantin Wulff
    Původní název → Like the Others
    Rakousko 2015 / 86 min.

    Rok a půl natáčení na rakouské psychiatrické klinice pro děti a mládež v Tullnu mělo za cíl zjistit, jak vypadá současná péče v oblasti, která stále bývá provázena nedůvěrou a strachem. Dokumentarista Christian Wulff pracuje v duchu principů cinéma vérité – nekomentuje, neptá se a protagonisté nepromlouvají do kamery. Pouze přihlíží terapeutickým sezením, schůzkám pracovníků a pracovnic kliniky a rozhovorům psychiatrů a sester s rodiči i pacienty. Ze sebraného materiálu potom pečlivě staví silný a komplexní obraz fungování celé instituce.


    Demokracie

    Režie → David Bernet
    Původní název → Democracy - im Rausch der Daten
    SRN 2015 / 100 min.

    Co to v tom Bruselu zase vymysleli? Otázka, která nad novinami či u televize padá často. Režisér David Bernet se rozhodl si na otázku odpovědět. Dva roky sleduje vytrvalé úsilí mladého německého politika Jana Philipa Albrechta, který má za úkol dohlédnout na tvorbu nové evropské legislativy o ochraně dat. Čeká ho neuvěřitelně stresující, inspirativní i frustrující koloběh jednání, schůzek, zasedání s europoslanci a europoslankyněmi a různými lobbistickými a aktivistickými skupinami. Výsledkem je ojedinělý film ze zákulisí bruselské politiky. Film dává i částečnou odpověď na otázku, jak vůbec může fungovat tak složitý organismus, jakým je uskupení 28 zemí. Režisér se snaží pověstnou bruselskou šeď evokovat uvedením filmu v černobílém formátu.

  • Út 15/03

    Jak vidět film? / Český experimentální film v posledním čtvrtstoletí

    Cyklus → Jak vidět film?

    přednáší Martin Čihák

    Martin Čihák ve své přednášce představí výrazné osobnosti českého experimentálního filmu posledních pětadvaceti let. Budete mít unikátní příležitost zhlédnout filmy Martina Blažíčka, Martina Ježka, Františka Týmala a také jeden film ze světlopisné trilogie autorské dvojice Čihák – Daňhel.


    Groznyj Blues

    Režie → Nicola Bellucci
    Původní název → Grozny Blues
    Švýcarsko 2015 / 104 min.

    Války v Čečensku trvaly na přelomu tisíciletí patnáct let. Uhlazená současnost hlavního města Groznyj, plná vzletných proruských hesel a propagandy, se ji však snaží z paměti lidí vymazat. Jako by nikdy nebyla. Ze všech koutů ulic a náměstí shlížejí portréty Ramzana Kadyrova, jeho otce Achmata a ruského prezidenta Putina. Otec, Syn a Duch svatý, vtipkuje jedna z hrdinek dokumentu. V jitřivém dokumentu ožívají hrůzy válek v syrových záběrech z devadesátých let a střídají se s příběhy lidí dnešního města – lidskoprávních aktivistek, členů hudební skupiny, majitele jazzového klubu a dalších. Film přibližuje absurdní realitu čečenské metropole a ztracenou identitu celého čečenského národa, nuceného žít pod represivním ruským režimem.


    Řekněte jaru, ať letos nepřichází

    Režie → Saeed Taji Farouky, Michael McEvoy
    Původní název → Tell Spring Not to Come This Year
    Velká Británie 2015 / 82 min.

    Na konci roku 2014 se z válkou zbídačeného Afghánistánu stáhla většina koaličních vojáků. Bezpečnost v zemi nyní zajišťuje především afghánská národní armáda. Mizerně vycvičená a podfinancovaná se pokouší o nemožné – udržet na uzdě radikální hnutí Tálibán, které hodlá zemi opět převzít pod kontrolu. Strhující válečný dokument pozoruje jednotky afghánské armády nasazené do bojových operací v Tálibánem ovládané provincii Hilmand. Vypráví příběh o zpackané válce a dává nahlédnout do pohnutek a osudů vojáků, kteří stojí každý den tváří v tvář smrti.

  • St 16/03

    Bezesné noci

    Režie → Mehrdad Oskouei
    Původní název → Royahaye Dame Sobh
    Írán 2015 / 76 min.

    Vraždy, závislost na drogách, krádeže aut, útěky z domu. Tím vším si prošly dívky z rehabilitačního centra pro mladistvé delikventky v Teheránu. Režisér Mehrdad Oskouei sháněl sedm let povolení od íránských úřadů, aby mohl natáčet na tomto podivném, očím veřejnosti skrytém místě. Pak s nimi prožíval pláč, smích, vzdor, strach i osamělost. Vznikl tak neuvěřitelně intimní dokument o snech, nočních můrách i nadějích žen, které by podle věku měly být ještě dětmi. Osobní příběhy ukazují jejich touhu znovu vyjít na svobodu a žít normálně, zároveň však strach z toho, co je venku čeká.


    V kožešině

    Režie → Pels
    Původní název → Ola Waagen
    Dánsko, Norsko 2014 / 57 min.

    Skupina norských aktivistů vyvolala před několika lety skandál na místních kožešinových farmách. Pronikla tajně do téměř sta podniků, nafotila a zveřejnila otřesné obrázky poraněných zvířat. Masové demonstrace ani následná vládní opatření situaci nezlepšily, a tak se ochránce zvířat Frank rozhodne pro další pokus. Nechá se na farmě zaměstnat a skrytou kamerou dokumentuje proces svého zaškolení do chovu modrých lišek. Tato lest mu umožní proniknout nejen na kožešinové farmy, ale i na různé obchodní soutěže a další místa spojená s kožešinovým byznysem. Během odvážné investigace pořídí videa zachycující vyděšená zvířata v zoufalém stavu a především barbarský přístup farmářů i obchodníků k životu ušlechtilých šelem. Co několik měsíců na farmě udělá s Frankovou psychikou?

  • Čt 17/03

    Nahá dívka + Popel

    Itálie 1916 / celkem 81 min. / 35mm

    Giovanni Zannini / Nahá dívka / La Vergine nuda
    Itálie 1916 / hrají: Lina Pellegriniová, Elbano Mezzetti, Felicita Prosdocimiová, Giovanni Zannini / CZT / 50 min. / 35mm

    Febo Mari / Popel / Cenere
    Itálie 1916 / produkce: Arturo Ambrosio / hrají: Eleonora Duseová, Febo Mari, Nietta Mordegliaová / CZT / 31 min. / 35mm

    Největší divadelní hvězdy devatenáctého století byly Francouzka Sarah Bernhardtová a Italka Eleonora Duseová. Obě žily dost dlouho na to, aby mohly být zvěčněny i novým technickým vynálezem; v případě druhé tragédky se pokus omezil na jediný film, Popel. Z dopisu adresovaného hereckému partnerovi Febo Marimu, který snímek zároveň režíroval, vysvítá, že italská diva byla obeznámená s nejnovější Griffithovou tvorbou. Sentimentální příběh inspirovaný stejnojmenným románem Grazie Deleddaové byl realizován v exteriérech na Sardinii v dobově preferovaném symbolistním stylu. Před snímkem Popel promítneme z italské produkce roku 1916 film Nahá dívka, melodrama o manželském nedorozumění vyvolaném malířským plátnem s choulostivým syžetem. Snímek byl v NFA opatřen viráží v roce 2001. Oba italské filmy představujeme v Ponrepu poprvé.


    Pedro Maia uvádí své filmy

    Cyklus → Avant-garde

    Portugalský, v současnosti v Berlíně aktivní filmař Pedro Maia (1983) patří ke generaci tvůrců, kteří v prostředí nezávislých filmových „labů“ s téměř alchymistickým zaujetím prozkoumávají chemické procesy vzniku obrazu. Jeho filmy překypují netradičními barevnými posuny, podprahovými záblesky světla, zpřítomňují a vizuálně rozvíjí samotnou přítomnost filmové materie. Maia vychází z letité tradice rukodělného filmu, která v pojetí soudobých tvůrců již dávno opustila radikální pozice kritiky filmového média a pohybuje se spíše v prostoru mediální archeologie, doprovázené remediací filmových kvalit do digitálního prostoru. Kromě filmů na formátech 8 a 16mm Maia vytváří instalace a performance, ve kterých pomocí aparátů vlastní konstrukce zasahuje do mechanismů projekce. V posledních letech se stal jedním z nejvyhledávanějších „analogových VJs“, mimo jiné vytvořil koncertní projekce pro Vessel, Shxcxchcxsh, Lee Ranalda, Fennesze, Demdike Stare, Tropic of Cancer a další.

    http://www.pedromaia.net
    Projekci výběru ze svých filmů uvede autor osobně.
    Program pořádá NFA ve spolupráci s FAMU v rámci projektu OpenEye16.

  • Pá 18/03

    Podzim Cheyennů

    Režie → John Ford
    Původní název → Cheyenne Autumn
    USA 1964 / CZT / 138 min. / 35mm
    Hrají → Richard Widmark, Carroll Bakerová, Karl Malden, James Stewart, Edward G. Robinson, Dolores Del Rio

    Zoufalý návrat zbytku zdecimovaného kmene Cheyennů v roce 1878 z vymezených rezervací do původních lovišť inspiroval Johna Forda k epicky rozmáchlému širokoúhlému snímku, v němž tento největší filmový kronikář amerického Západu své životní dílo bilancuje a zároveň i výrazně reviduje. K bilančnímu charakteru přispívá i mimořádně prominentní herecké obsazení; s většinou tváří jsme se přitom už setkali ve Fordových starších dílech.


    Způsob draka

    Režie → Bruce Lee
    Původní název → The Way of the Dragon
    Hong Kong 1972 / anglicky / čínské podtitulky / 94 min. / 35mm / English Friendly / vstupné 100 Kč
    Hrají → Bruce Lee, Chuck Norris, Nora Miao
    Cyklus → Midnight Movies

    Legendární setkání hrudí Bruce Leeho a Chucka Norrise. Bruce Lee stál i za kamerou a připravil choreografii, která redefinovala žánr akčního filmu.

  • Ne 20/03

    Máte doma lva?

    Režie → Pavel Hobl
    ČSR 1963 / 81 min. / 35mm / od 6 let
    Hrají → Vladimír Očenášek, Josef Filip, Olga Machoninová
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Co byste dělali, kdybyste ráno zůstali stát před zavřenou školkou a měli před sebou celý den? Bráchové Pepa a Honza se vydají sami na své první toulky Prahou. Seznámí se s podivínským malířem, prozkoumají tajuplná zákoutí Národního muzea a vysvobodí zakleté muzikanty z podvodní říše.

  • 12. týden
  • Po 21/03

    Dívka

    Režie → Puriša Djordjević
    Původní název → Devojka
    Jugoslávie 1965 / CZT / 79 min. / 35mm
    Hrají → Milena Dravićová, Ljubiša Samardžić, Rade Marković

    Poetický příběh z války o lásce mezi vojákem a mladou partyzánkou, vyprávěný dívkou, vojákem, starým fotografem a německým důstojníkem, podává subjektivní pohled na válečné události. Dívčina neotřesitelná láska vítězí nad krutostí války.

  • Út 22/03

    Sen

    Režie → Puriša Djordjević
    Původní název → San
    Jugoslávie 1966 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Ljubiša Samardžić, Olivera Vučo, Mihajlo Janketić

    Zatímco film Dívka (1965) pojal Djordjević jako poetickou rekonstrukci osudu jedné z mnoha bezejmenných obětí války, v následujícím Snu se vzájemně prolínají nejen životní příběhy, ale také sny mladých partyzánů. Jeho filmová balada nezachycuje tradičním způsobem partyzánské boje, nýbrž jednotlivce uprostřed válečné situace. Působivá je právě konfrontace snových vizí, symbolických obrazů budoucnosti s bezprostřední realitou.


    Modrý samet

    Režie → David Lynch
    Původní název → Blue Velvet
    USA 1986 / CZT / 116 min. / 35mm
    Hrají → Kyle MacLachlan, Isabella Rosselliniová, Dennis Hopper, Laura Dernová

    „Režisér David Lynch vyrůstal v podobně idylickém maloměstském prostředí, jaké vytváří kulisu (či spíš bezúhonnou fasádu) všem děsivým a utajovaným událostem, jež prostupují jeho vrcholná díla: televizní seriál Městečko Twin Peaks a šokující erotické mystérium Modrý samet. Jako dítě každodenně vídal ony bělostné plůtky i ohnivě rudé růže vyrostlé pod azurově modrou oblohou. A možná když šel po ulici, tak na něj občas přátelsky pokynul z projíždějícího požárního vozu usměvavý hasič – obdobně jako v úvodní sekvenci filmu, představující městečko Lumberton, ve kterém čas ohlašuje úder padajícího stromu. Jenže malý Lynch v oněch technicolorových, středostavovských dekoracích jednoho dne také potkal potácející se nahou ženu, jež zjevně musela zažít něco strašného. Nikdo se nedověděl co. I o tom je Modrý samet.“ Tomáš Seidl

  • St 23/03

    Jitro

    Režie → Puriša Djordjević
    Původní název → Jutro
    Jugoslávie 1967 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Ljubiša Samardžić, Neda Arnerićová, Milena Dravićová

    Stejně jako ve filmech Dívka (1965) a Sen (1966) evokuje Djordjević také v tomto snímku události druhé světové války, které se odehrávaly v Srbsku, především v okolí měst Čačak a Užice. Prostřednictvím své osobité metody, přirovnatelné ke koláži, zachycuje režisér atmosféru posledního dne války a prvního dne svobody, přičemž si klade otázku, zda ideály těch, kteří bojovali, byly ve skutečnosti naplněny.


    Spoutej mě!

    Režie → Pedro Almodóvar
    Původní název → Átame!
    Španělsko 1989 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Victoria Abrilová, Antonio Banderas, Loles Leónová, Francisco Rabal

    Spoutej mě! je zřejmě nejdůležitějším filmem, který Pedro Almodóvar natočil s Antoniem Banderasem. Jeho herecký objev zde dostal více prostoru než dřív hlavně díky zúžení (pro Almodóvara dosud netypického) příběhu na dvě ústřední postavy: mladou herečku a jejího obsedantního únosce. Téma „labyrintu vášní“ se tak nerozvíjí napříč společenským spektrem, ale soustředí se spíše směrem „dovnitř“, do nitra charakterů. I proto patří Spoutej mě! k nejtemnějším Almodóvarovým dílům – ve smyslu zkoumání lidské psychiky a sexuality. V roli oběti vystřídala Almodóvarovu tradiční herečku Carmen Mauraovou mladší Victoria Abrilová, která představuje úplně jiný typ: spojením křehkosti se smyslností dokázala vystihnout tenkou hranici mezi strachem a vzrůstající touhou, kterou její postava zakouší. Toto napětí se objevuje také v hudbě Ennia Morriconeho, který svůj styl odvodil od kompozic Bernarda Herrmanna pro Hitchcockovy filmy.

  • Čt 24/03

    Poledne

    Režie → Puriša Djordjević
    Původní název → Podne
    Jugoslávie 1968 / CZT / 81 min. / 35mm
    Hrají → Ljubiša Samardžić, Neda Arnerićová, Faruk Begoli

    Režisér v tomto filmu navazuje na své tři předchozí snímky (Dívka, Sen Jitro) a uzavírá jím volnou tetralogii. Děj se odehrává v Bělehradě v červnu 1948. Na osudech tří mileneckých dvojic ukazuje komplikované mezilidské vztahy a naznačuje proměny hodnot, jimiž jugoslávská společnost prošla v poválečných letech.

  • 13. týden
  • Út 29/03

    Jak vidět film? / Česká 90. léta pod vlivem západních kategorií

    Cyklus → Jak vidět film?

    přednáší Jíří Flígl

    Velkou část českých filmů, jejich dramaturgickou výstavbu i způsob oslovování diváků lze pojmenovat kategoriemi a subžánry z oblastí západního filmového braku. Na příkladech snímků z devadesátých let a jejich zasazení do kontextu filmové exploatace přednáška vyzdvihne jisté tendence, které dodnes v české filmové produkci přetrvávají.


    Maharadžův miláček + Pax aeterna

    Dánsko 1916 / celkem 101 min. / 35mm

    Robert Dinesen / Maharadžův miláček / Maharadjahens Yndlingshustru
    Dánsko 1916 / hrají: Gunnar Tolnaes, Lilly Jacobsonová, Carlo Wieth, Thorleif Lund / CZT / 47 min. / 35mm

    Holger-Madsen / Pax aeterna / Pax aeterna
    Dánsko 1916 / hrají: Carlo Wieth, Carl Lauritzen, Frederik Jacobsen, Marius Egeskov, Anton de Verdier, Philip Bech / CZT / 54 min. / 35mm

    Žádná jiná evropská země nezažila svůj komerční vrchol tak záhy, jako malé Dánsko, které se těsně před rokem 1910 stává skutečnou filmovou velmocí. Zlatá éra nepotrvá déle než deset let, zajistí ale hlavním talentům (režiséři Benjamin Christensen a Urban Gad, herečka Asta Nielsenová) stabilní pozici v zahraničních ateliérech. Jedním z posledních opravdových dánských blockbusterů, řečeno dnešním termínem, se stal Maharadžův miláček. Půvabná Evropanka Elly se poté, co zhrdla bratrancovou nabídkou k sňatku, seznámí v luxusním letovisku s tajemným maharadžou z Bhagalpuru. Netuší, že galantní pohádkový princ si ji vyhlédl jako perlu pro svůj indický harém. Na úspěch filmu reagovali dánští producenti stejně jako dnešní hollywoodští: v roce 1918 následoval Maharadžův miláček II. a v roce 1920 Maharadžův miláček III. V druhém snímku našeho dánského večera se představitel odmítnutého bratrance promění v korunního prince Alexise – v pacifistickém dramatu Pax aeterna.


    Stalker

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35mm
    Hrají → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    Vědec a spisovatel na cestě do Zóny. Nejasný příslib, jejž reprezentuje Zóna, je pro jednoho intelektuála nebezpečný, druhý odmítá v něj vůbec věřit. Stalkerovi, který je doprovází, vzdělanost obou společníků chybí, zná jenom cestu.

  • St 30/03

    Anna Christie

    Režie → John Griffith Wray – Thomas H. Ince
    Původní název → Anna Christie
    USA 1923 / CZT / 68 min. / 35mm
    Hrají → Blanche Sweetová, William Russell, Chester Conklin

    Při zmínce o hře Eugene O’Neilla Anna Christie vytane filmovým znalcům na mysli okamžitě tvář Grety Garbo, která v této roli úspěšně překročila propast mezi němým a zvukovým filmem, přičemž v adaptaci Jacquesa Feydera mluvila německy a v souběžně natáčené verzi Clarence Browna anglicky. My tentokrát vyprostíme na něco přes hodinu z nespravedlivého zapomnění němou adaptaci Anny Christie s Blanche Sweetovou (1896–1986), hvězdou známou z desítek filmů Davida Warka Griffithe. Zde měl režii John Griffith Wray (s geniálním DWG nijak nespřízněný), film nese ale především uměleckou pečeť Thomase H. Inceho (1882–1924) v pozici kreativního supervizora.


    Terasa

    Režie → Ettore Scola
    Původní název → La Terrazza
    Itálie – Francie 1980 / CZT / 150 min. / 35mm
    Hrají → Ugo Tognazzi, Vittorio Gassman, Marcello Mastroianni, Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelliová, Carla Gravinaová, Ombretta Colliová, Francesco Maselli, Ugo Gregoretti, Marie Trintignantová

    Cannes 1980 – Cena za nejlepší scénář

    V Ettore Scolovi nalezl italský film svého Čechova, soudili kritikové po premiéře Terasy, trpké bilance debaklu italské intelektuální elity konce sedmdesátých let. Na terase jednoho římského domu se pravidelně schází skupina někdejších přátel z mládí – dnes padesátníků na vrcholu svých kariér a/nebo na morálním dně svých životů. Skvěle obsazený film nabídne i sžíravé načrtnutí poměrů panujících v tehdejší italské kinematografii manévrující mezi nenáročnými komediemi, exploatací sexu a pseudouměním pro snoby.

  • Čt 31/03

    Muž a žena

    Režie → Claude Lelouch
    Původní název → Un homme et une femme
    Francie 1966 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Anouk Aimée, Jean-Louis Trintignant, Pierre Barouh, Valérie Lagrangeová
    Cyklus → Star!

    Půvabnou Anouk Aimée jsme letos v Ponrepu viděli už ve dvou filmech Alexandera Astruka (Karmazínová záclona a Špatné známosti) a v mistrovském díle Belgičana André Delvauxe Jeden večer, jeden vlak. Po boku Marcella Mastroianniho si zahrála ve Felliniho dílech Sladký život a Osm a půl, ideálního partnera ale našla v Jeanu-Louisovi Trintignantovi – v evergreenu Claudea Lelouche Muž a žena, ověnčeném v Cannes Zlatou palmou za nejlepší film a v Hollywoodu Oscarem. Ve filmu se stane pouze tolik, že skriptka Anne Gauthierová, vdova po kaskadérovi, naváže vztah s rovněž ovdovělým automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem. Jednoduchou dějovou linku však dokázal režisér naplnit silou citu a sugestivností atmosféry, již dotváří podmanivá hudba Francise Laie. Tak se zjevil nový typ femme fatale, ženy citlivé, ale skrývající tajemství.


    Ve stínu žen

    Režie → Philippe Garrel
    Původní název → L’Ombre des femmes
    Francie 2015 / CZT / 69 min. / BRD
    Hrají → Stanislas Merhar, Clotilde Courauová, Lena Paugamová

    Neokázalý film netrvající ani sedmdesát minut, který zaslouženě skončil na třetím místě v žebříčku nejlepších filmů roku 2015 (Cahiers du cinéma), vypráví o dvojici z prostředí filmové bohémy, rozhodně ale nepříslušející k majetné pařížské společenské elitě. Brzy se objeví druhá žena, druhý muž…

    „Existuje mnoho děl střední metráže, které si získaly trvalé místo v dějinách filmu, stačí zmínit často dost krátké snímky Godardovy. A kromě toho, já chci prostě dělat filmy tak, jak to zrovna cítím. Když jsem točil Pravidelné milence (2005, 3 hodiny), chtěl jsem se vyrovnat dílům, jako byl film Jeana Eustache Maminka a děvka. Dnes mám vlastně ještě větší ctižádost: chtěl bych se přiblížit něčemu, jako je Výlet do přírody Jeana Renoira. Sice vím, že se mi to nemůže podařit, ale to na ambici nic nemění. Kupodivu tam, kde jde o uměleckou praxi, žádný snílek nejsem. Jsem rozhodnutý a mám naprosto jasno v tom, co možné je, a co není.“ Philippe Garrel (duben 2015)