Program

02/2015 (Změnit)
  • 5. týden
  • Ne 01/02

    Bílá tma

    Režie → František Čáp
    ČSR 1948 / 100 min. / 35mm
    Hrají → Július Pántik, Boris Andrejev, Dana Medřická

    Filmové osmičky

    Vrcholí druhá světová válka. Skupina partyzánů je během hustého sněžení zatlačena do hor. Několik zraněných a ošetřujících se skryje v zemljance, kde však brzy docházejí zásoby a obklíčení se blíží. Dramatický válečný film vykresluje intenzivní prožitky slovenských partyzánů ohrožených nejen německou armádou, ale i hladem a vlastními strachy.
    Partyzánský snímek vznikl na oslavu 4. výročí Slovenského národního povstání. Kulturní politika země v této době podléhala novým ideologickým požadavkům a Bílá tma odpovídá tomuto kurzu především díky pozitivnímu zobrazení osvoboditelské Rudé armády. Dobově poplatný titul znamenal paradoxně konec kariéry Františka Čápa v československém filmu. Režisér se ohradil proti negativním výrokům dělnické poroty na I. filmovém festivalu pracujících ve Zlíně a následná štvavá mediální kampaň vedla k zákazu jeho umělecké činnosti a odchodu do exilu.


    Jean Rouch – Já, černoch 2x jinak

    Cyklus → Jean Rouch

    Projekci uvede filmový historik David Čeněk.

    Dopis z Pobřeží slonoviny
    Francie – ČSR 1962 / CZT / 12 min. / 35mm

    Dopis z Pobřeží slonoviny Jean Rouch nikdy nenatočil. Ačkoliv ho v ČSSR vydávali za další jeho film, jde o fiktivní dokument sestřihaný z celovečerního filmu Já, černoch, který se asi dobovým ideologům nezdál dostatečně pokrokový.


    Já, černoch / Moi, un Noir
    Francie 1959 / CZT / ENT / 78 min. / DCP

    Filmový přehled (29/1961) označuje film za hraný dokument, který vypráví o životě tří mladých přistěhovalců ve městě Abidžanu. Nicméně pro francouzskou novou vlnu šlo o naprosto iniciační film, který byl svobodný ve svém obsahu i svojí formou.

    „Všechny velké hrané filmy směřují k dokumentu, stejně jako všechny velké dokumenty tíhnou k fikci. (…) Od nynějška se tedy vše odehrává tak, jako kdyby slavná Nietzscheho věta ‚umění pravdu zakrývá, aby nás nezahubila‘ byla tou největší lží na světě.“
    Jean-Luc Godard


  • 6. týden
  • Po 02/02

    Dita Saxová

    Režie → Antonín Moskalyk
    ČSR 1967 / 102 min. / 35mm
    Hrají → Krystyna Mikołajewska, Karel Höger, Martin Růžek, Yvonne Přenosilová, Josef Abrhám

    Poprvé se Antonín Moskalyk obrátil k tvorbě Arnošta Lustiga v roce 1965 a pro televizi natočil jeho Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Dva roky nato vzniká film Dita Saxová, jehož předlohu spisovatel situoval na konec války. Hlavní hrdinka, osmnáctiletá židovská dívka, která prožila léta dospívání v koncentračním táboře, nenalézá po svém návratu žádné příbuzné. Rovněž naděje, s níž přesto zpočátku vstupuje do nového života, je brzy zmařena. Nutnost bojovat se svým okolím, přizpůsobovat se okolnostem, na něž není připravena, naprosto nesouzní s Ditiným vášnivým smyslem pro pravdu a přivede tak dívku k zoufalému rozhodnutí.

  • Út 03/02

    FAMU a AVU – Autorské spolupráce mezi školami

    Spolupráce Adély Babanové (AVU), Džiana Babana a Vojtěcha Maška (FAMU) začala již během studií. Autorská dvojice Baban-Mašek se podílela na scénáři a dialozích většiny krátkých filmů, které Babanová natočila v letech 2005–2010. Jejich filmy na téma uměleckého provozu (Zurich, 2008; Polobozi, 2009; Za umělce roku jsem zvolila sebe, 2009) charakterizuje studiová stylizace a vyprázdněné dialogy v podání Gabriely Míčové, Lucie Roznětínské či Kamila Švejdy.

  • St 04/02

    Animace s Mariou Procházkovou

    Cyklus → Ponrepo dětem

    projekce / animační dílna / HD / 6+

    Výtvarnice, animátorka a režisérka Maria Procházková je autorkou řady filmů pro děti i dospělé, a to nejen animovaných. Malí diváci mohou znát její seriálky z dětského kanálu ČT Déčko: Evropské pexeso, Slovíčka, LOGOhrátky nebo Děti kreslí písničky, při jejichž realizaci spolupracovala s dětskými tvůrci. Pro Ponrepo dětem připravila dvouhodinový workshop, během kterého promítne něco ze své vlastní tvorby (např. Stopáž, 1996), ale hlavně spolu s návštěvníky vytvoří animaci.


    Hezký, charakterní Ital v Austrálii hledá krajanku za účelem sňatku

    Režie → Luigi Zampa
    Původní název → Bello, onesto, emigrato Australia sposerebbe compaesana
    Itálie 1971 / CZV / 105 min. / 35mm
    Hrají → Alberto Sordi, Claudia Cardinaleová, Riccardo Garrone, Betty Lucas

    Claudia Cardinale

    Hrdinou tragikomedie s nezvykle dlouhým názvem je Amadeo, jeden z desetitisíců Italů, kteří v Austrálii pracují v dolech, lesích, při stavbě cest a železnic. Ačkoliv tu žijí desítky let, neopouští je touha po staré vlasti. Zachovávají zvyky, které platily v Itálii a touží po italských manželkách, protože vedou domácnost a život v tradicích rodné země. Alberto Sordi vytvořil svého hrdinu se smyslem pro lidské slabosti, konfrontací skromných snů a drsné skutečnosti. Jeho partnerkou je Claudia Cardinaleová, přesvědčivá v touze po novém životě i ve strachu z prozrazení minulosti. V českém znění je namluvili Miloš Kopecký a Jana Hlaváčová.

  • Čt 05/02

    Severní předměstí Ria

    Režie → Pereira dos Santos
    Původní název → Rio, zona norte
    Brazílie 1958 / CZT / 77 min. / 35mm
    Hrají → Grande Otelo, Jéce Valado, Paulo Goulart, Maria Petar Malúová

    V roce 1956 navštívil Pereira dos Santos festival v Karlových Varech. Československo ho mimo jiné okouzlilo i procesem probíhající destalinizace, o čemž napsal do novin Brazilské komunistické strany. Naplněn dojmy z evropského pobytu dopisuje definitivní verzi scénáře filmu Severní předměstí Ria, které s již dokončeným Rio 40 stupňů a zamýšleným Jižním předměstím Ria mělo tvořit trilogii. Severní předměstí Ria bylo natočeno za pouhých 62 dnů na počátku roku 1957. Na rozdíl od Rio 40 stupňů, kde není individuální hrdina, se tentokrát dos Santos zaměřil na postavu hudebníka Espirito da Luz Soares (Grande Otelo), pro jehož příběh se inspiroval životem svého přítele a hudebníka Zé Ketiho (ve filmu se objeví v epizodní roli skladatele Alaora Costy).
    „Kritika se příliš upjala na neorealismus a přitom můj film s ním nemá nic společného. Šlo mi o dílo mnohem více psychologické než v případě předchozího filmu. Vše se vlastně odehrává v mysli skladatele, který vypráví příběh svého života.“
    Pereira dos Santos

  • Pá 06/02

    Obžalovaný

    Režie → Ján Kadár – Elmar Klos
    ČSR 1964 / 85 min. / 35mm
    Hrají → Vladimír Müller, Jiří Menzel, Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Ota Sklenčka
    Cyklus → K & K

    MFF Karlovy Vary 1964: Velká cena za nejlepší film

    Uvědomělý a obětavý ředitel je postaven před soud za to, že vyplácel trucujícím dělníkům různé prémie a mimořádné mzdy, ačkoli na to neměl právo. Během soudního přelíčení je čím dál jasnější, že ředitel se dopustil těchto finančních „přečinů“ zcela nezištně a ve vyšším zájmu – aby včas dostavěl velkou elektrárnu a zachránil tak dělnickému státu miliony –, a tak soud uhraje věc do autu a odsoudí obžalovaného ke krátkému trestu, který mu dá podmíněně. Ale ředitel nepřijme. Podle svého přesvědčení je nevinen a žádá nový proces, kde by byl viny zcela zproštěn. Tedy jakási pokroucená Antigona – a dílo nepříjemně nahmátnuvší logický rozpor stalinistického soudnictví, kde se ve „vyšším zájmu“ často nedbalo na paragrafy, ovšem nevadilo to jen tehdy, byl-li takový „vyšší“ zájem schválen „vyššími“ místy.
    Josef Škvorecký


    Western

    Režie → Valeska Grisebachová
    Původní název → Western
    Německo 2017 / CZT / 119 min. / DCP
    Hrají → Meinhard Neumann a další neherci
    Cyklus → Valeska & Mann

    „Jednou už nebudou žádní herci. Budou jenom nekompromisně živoucí lidé.“
    Jean Epstein (1921)


    Stejně jako v roce 2016 natočila i v roce 2017 bezkonkurenčně nejlepší německý snímek roku žena. Po Maren Adeové a jejím Toni Erdmannovi přichází Valeska Grisebachová se svým filmem Western (mj. Velká cena poroty MFF v Seville). Jediné, co autorce můžeme zazlívat, jsou dlouhé rozestupy mezi jejími filmy; na její nejnovější snímek jsme museli čekat plných jedenáct let. Civilistně tlumenou a přitom dechberoucí milostnou tragédii s názvem Touha (2006) jsme v listopadu 2012 uvedli na plátně Ponrepa.

    Western není western. Odehrává se v komunitě německých stavebních dělníků, na bulharsko-řeckém pomezí, kde při každém setkání s „domorodci“ vzrůstá na obou stranách latentní agresivita, ale i touha dorozumět se s „němými“ protějšky, možnými přáteli?, nepřáteli?, soky v lásce?, agresory?


    Filmy amerického klasika Anthonyho Manna (1906–1967) ve své většině westerny jsou. Dva z nich se do Ponrepa vracejí po dlouhé době, pozoruhodné samy o sobě, ale také jako inspirační „matrice“ pro jednu z nejinteligentnějších filmařek dneška.


    „Westerny mne fascinovaly odjakživa. I dneska dostanu v okamžicích nostalgie chuť podívat se na nějaký western. Už jako malá jsem chtěla tuto fascinaci pochopit. Zajímali mne mužští hrdinové, to, co s sebou vláčeli, ta tíha, kterou na ně naložila společnost. Jsou to role mnohem svůdnější než role všech těch žen, které čekají na hrdinův návrat, zarámované dveřmi, o něž se opírají. Ta nostalgie je tudíž hořkosladká, nacházím-li se coby divačka uvnitř filmu, ale jsem-li zároveň coby žena z tohoto velmi mužského žánru vyloučena. Žánru, jehož konzervativnost a maskulinita mne právě zajímá – mužnost zkoumá i můj vlastní film. Westerny jsme všichni tak nějak zvnitřnili, interiorisovali, díky tomu se ten žánr stal čímsi univerzálním. Exotika, téma odjet někam jinam, být nezávislý, svobodný – to všechno k tomu patří.“
    Valeska Grisebachová

  • So 07/02

    Běžin luh + Generální linie

    Sergej Ejzenštejn – Sergej Jutkevič – Naum Klejman / Běžin luh Sergeje Ejzenštejna / Běžin luh Sergeja Ejzenštejna
    SSSR 1937, 1967 / hrají: Jelizaveta Těleševová, Boris Zachava / CZT / 30 min. / 35mm
    Vládnoucí ideologii těžce poplatný námět o zavraždění chlapce, jemuž pokrokové uvědomění velelo udat vlastního otce, povýšil Ejzenštejn ve svém filmu Běžin luh na nadčasové mytologické podobenství, což bylo pro Stalina nepřijatelné. Negativ byl zničen a Ejzenštejn musel celý film natočit znovu podle nových direktiv. Boris Šumjackij, Stalinem povolaný šéf sovětské kinematografie, který několik let torpédoval všechny Ejzenštejnovy projekty, podrobil i tento druhý Běžin luh kritice a režiséra donutil k doznání „chyb“. Když později sám Šumjackij upadl u Stalina v nemilost a byl popraven, bylo už na záchranu druhé verze filmu Běžin luh pozdě. Dnes známe Běžin luh jen z půlhodinového snímku sestaveného o třicet let později ze statických záběrů na dochovaných fotografiích. V tomto pozoruhodném pokusu o „vzkříšení zabitého filmu“ nechali režisér Jutkevič a filmový historik Klejman znít hudbu Sergeje Prokofjeva. (Autorem původní hudby z roku 1937 byl Gavriil Popov; Prokofjevova spolupráce s Ejzenštejnem začala ve skutečnosti až Alexandrem Něvským, 1938).

    Sergej Ejzenštejn / Generální linie / Geněralnaja linija
    SSSR 1929 / hrají: Marfa Lapkina, Vasilij Buzenkov, Michail Gomorov / CZT / 78 min. / 35mm
    Křižník Potěmkin byl (po Stávce) druhý krok na cestě k takzvanému intelektuálnímu filmu, Ejzenštejnovu v historii kinematografie naprosto ojedinělému pokusu o maximální aktivizaci veškeré ve filmu obsažené potence: od vizuální, přes myšlenkovou až po čistě fyziologickou. Třetím krokem byl film Deset dní, které otřásly světem. V žádném ze svých děl ale nedošel Ejzenštejn ve svých experimentech dále než v následujícím opusu – Generální linii. (Své další filmy buď nemohl sám dokončit, nebo musel alespoň rámcově respektovat požadavky historického žánru.) Stalin si u Ejzenštejna objednal agitační film oslavující kolektivizaci a modernizaci v zemědělství a po zhlédnutí první verze žádal Ejzenštejna o změny. Ten provedl určité úpravy, které ale nemohly z Generální linie udělat film podle diktátorova gusta.

    Vášně se v tomto filmu ubírají opět velmi obskurními cestami. Příklad z poslední třetiny snímku: Muž přichází na scénu vyzývavě frajersky vyšňořen, ale důvod celé parády je značně neromantický: muž je traktorista, který se má dát v příštím okamžiku do práce pro blaho čerstvě založeného kolchozu. Sebevědomému bolševickému macho se však přihodí klasické milostné selhání: jeho stroj nefunguje. Muž přikročí k opravě za použití všech dostupných prostředků, včetně svého svátečního úboru, nakonec i své košile. Obnažení maskulinní síly ale ještě ke zprovoznění stroje nestačí, traktor si žádá další oběti na látce. Muž už sahá po rudém praporu, ale zde zakročí hlavní hrdinka a s ní ženský element. Než aby dopustila znesvěcení symbolu, raději utrhne cíp vlastní sukně, pak další a další... V zápalu aktu se trapně ochablý stroj konečně dává do pohybu, dochází k rozrytí „panenské“ půdy – a po neznatelném skoku v čase se traktor rozmnoží v celé „stádo“, čímž je jasně demonstrována plodnost předchozího extatického vytržení...

  • Ne 08/02

    Solaris

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Soljaris
    SSSR 1972 / CZT / 156 min.
    Hrají → Donatas Banionis, Natalja Bondarčuková, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn

    Film Solaris natočil Andrej Tarkovskij podle stejnojmenného vědeckofantastického románu polského spisovatele Stanisława Lema. Jeho příběh se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na vzdálené vesmírné stanici kroužící kolem záhadné planety Solaris, jež představuje dosud neznámou formu vědomí. Planeta je jakýmsi gigantickým mozkem, schopným zhmotňovat lidské myšlenky a vzpomínky. Pracovníci laboratoře se tak postupně propadají do silných psychických traumat. Psycholog Kelvin, který má tento problém prozkoumat na místě, se ocitne tváří v tvář přízraku zemřelé ženy, kterou kdysi velmi miloval. V takové situaci vyvstávají otázky po smyslu života a otázky hranic a možností lidského poznání vůbec.


    Ivanovo dětství

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Ivanovo dětstvo
    SSSR 1962 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Nikolaj Burljajev, Jevgenij Žarikov, Valentina Maljavinová, Andrej Michalkov-Končalovskij

    „Ivanovo dětství se k náboženskému kontextu hlásí otevřeně, a to zejména kulturním citáty. Vojenští průzkumníci mají základnu v rozbitém kostele, na jehož stěnách jsou k vidění fresky; operační plány spřádají ve věži, blízko zvonu, z gramofonové desky si pouštějí pravoslavné zpěvy, Ivan si v německé knize prohlíží apokalyptické rytiny Albrechta Dürera. V jednom záběru spatříme nakloněný kříž prozářený slunečními paprsky, rozechvívaný výbuchy. Když se Ivan prodírá močálem, objeví se na okamžik temné nebe se zapadajícím sluncem. V obou případech režisér ještě podléhá tradiční symbolice nebeského světla jako znaku transcendence. V mladistvém rozvědčíku Ivanovi se zřejmě setkáváme i s prvním Kristovským vtělením v Tarkovského díle; chlapec v noci před svou poslední, osudnou výpravou, zápasí s přízraky a prožívá osobní krizi podobnou Kristovu neklidu v zahradě Getsemanské; v mučicí místnosti, kde byl nakonec vyslýchán a popraven, vidíme pak ostnaté dráty, jež jsou připomínkou trnové koruny.“ Jaromír Blažejovský

  • 7. týden
  • Po 09/02

    Kukačka v temném lese

    Režie → Antonín Moskalyk
    Původní název → Kukułka w ciemnym lesie
    Polsko – ČSR 1984 / 95 min. / 35mm
    Hrají → Miroslava Součková, Oleg Tabakov, Alicja Jachiewicz

    Projekci uvede Iwona Łyko.

    Pozoruhodný pokus načrtnout věrohodný portrét nacistického důstojníka, velitele koncentračního tábora, se dotýká protikladných stránek jeho osobnosti – na jedné straně starostlivý, pečující o rodinné blaho, na druhé straně bezcitný nacista, uplatňující bez zábran vyhlazovací politiku. Právě tento člověk se ujme třináctileté Emilky z Moravy určené na převýchovu; jejíma očima pak vidíme vnucenou rodinu a složité utváření vztahu k člověku, jenž se k ní snaží chovat laskavě.


    Válka světů – příští století

    Režie → Piotr Szulkin
    Původní název → Wojna światów – Nastȩpne stulecie
    Polsko 1981 / CZT / 96 min. / 35mm / vstupné 100 CZK
    Hrají → Roman Wilhelmi, Krystyna Jandová, Mariusz Dmochowski, Jerzy Stuhr
    Cyklus → Midnight Movies

    Film o dopadech anonymní moci a negativní úloze televize jako všemocné manipulátorky veřejného mínění se odehrává v posledních dnech roku 1999 v blíže neurčené zemi. Televizní komentátor Iron Idem nejdřív kolaboračně reprodukuje text o přátelství k Marťanům při jejich krátkodobé invazi na Zem, ale po jejich odletu je za to exemplárně odsouzen. Vztah jedince a státní mašinérie, jež se zmocnila mediálních obrazů.

  • Út 10/02

    Tři přání

    Režie → Ján Kadár – Elmar Klos
    ČSR 1958 / 92 min. / 35mm
    Hrají → Rade Markovič, Taťjana Beljakova, Bohuš Záhorský, Vlastimil Brodský
    Cyklus → K & K

    Satirický příběh, vtipně pracující s pohádkovým motivem kouzelného dědečka plnícího tři přání za prokázanou laskavost, natočili Kadár a Klos podle scénáře Vratislava Blažka. Zdánlivě krotká satira Tři přání se kvůli svému společensko-kritickému obsahu setkala s ostrým odsouzením na I. festivalu československých filmů v Banské Bystrici. Vybočením ze zaběhnutých (povolených) kritických témat směrem ke skutečným problémům způsobila nejen několikaleté vyloučení snímku z distribuce, ale na čas i zákaz tvorby pro oba režiséry filmu.


    Tenkrát na Západě

    Režie → Sergio Leone
    Původní název → C’era una volta il West
    1968 Itálie / CZT / 143 min. / 35mm
    Hrají → Henry Fonda, Claudia Cardinaleová, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Jason Robards

    Claudia Cardinale

    Ve své mistrovské filmové opeře Tenkrát na Západě spojil Sergio Leone témata, charaktery, humor a hudební experimenty ze svých předešlých filmů a vytvořil epický western. Film, který původně neměl v Americe zvláštní úspěch, je dnes považován za jeden z nejproslulejších westernů vůbec. Jako již ve snímku Pro hrst dolarů (1964), ani zde Leone nepředstavuje příkladné hrdiny: hlavní postavy vyhlížejí zanedbaně, kromě msty a svobodně zvolené loajality neznají morálku – také hollywoodský mýtus Henry Fonda v roli zabijáka zde odkládá svoji obvyklou podobu.

  • St 11/02

    Dívka na koštěti

    Režie → Václav Vorlíček
    ČSR 1971 / 76 min. / 35mm / 6+
    Hrají → Petra Černocká, Jan Hrušínský, Jan Kraus
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Moderní pohádka o mladé čarodějnici, která se ocitne v našem světě a je postavena před nečekané nástrahy, se stal jedním z nejpopulárnějších filmů autorské dvojice Macourek – Vorlíček. Snímek je založen na velkém množství klasických filmových triků. Díky nim bylo možné natočit příběh plný kouzel dávno před začátkem éry digitálních triků. Jako předfilm uvedeme Světýlko Noemi Valentíny.


    Goha

    Režie → Jacques Baratier
    Původní název → Goha
    Tunis – Francie 1957 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Omar Sharif, Zina Bouzaiadeová, Daniel Emilfork, Claudia Cardinaleová

    Claudia Cardinale

    Mladá dívka, vdaná za chápavého, ale podstatně staršího muže, se zamiluje do neodolatelného mladíka. Výchozí zápletka celkem všední, vyústění příběhu už je očekávatelné míň. Nejvyšší cena sekce Un certain regard na festivalu v Cannes v roce 1958 pomohla udělat z Omara Sharifa nejznámějšího Egypťana filmového plátna. V menší roli na sebe upozornila v Tunisu narozená dcera sicilských rodičů Cardinaleových s (původním) křestním jménem Claude.

  • Čt 12/02

    Rio 40 stupňů

    Režie → Pereira dos Santos
    Původní název → Rio 40 graus
    Brazílie 1955 / CZT / 71 min. / 35mm
    Hrají → Modesto De Sousa, Roberto Bataglin, Jece Valadăo, Ana Beatrizová

    Pereira dos Santos svůj první film pojal jako průřez společenským prostředím Ria de Janeira. Vyprávění rozdělil do několika epizod, odehrávajících se v různých částech města během jednoho dne a pospojovaných postavami chlapců – pouličních prodavačů oříšků. Jejich práce je zavádí mezi dělníky, turisty, boháče či sportovce. Většina rolí byla svěřena nehercům, finanční náklady pokryl sám štáb. Po dokončení filmu zakázala policie v Riu jeho veřejné promítání, což vyvolalo protesty a zákaz byl po několika měsících odvolán. Po té bylo Rio 40 stupňů přihlášeno na karlovarský festival, na němž získalo jednu z cen.


    Impresionismus a dadaismus – Marcel L’Herbier a Hans Richter

    Marcel L’Herbier / Uprchlík / L’Homme du large / 1920 / CZT / 58 min. / 35mm
    Hans Richter / Dopolední strašidlo / Vormittagsspuk / 1927 / 7 min. / 35mm
    Hans Richter / Inflace / Inflation / 1927 / 12 min. / 35mm
    Hans Richter / Kouzlo za dva groše / Zweigroschenzauber / 1928 / 2 min. / 35mm
    Hans Richter / Od blesku k televizi / Vom Blitz zum Fernsehen / 1933 / CZT / 24 min. / 35mm

    V dubnu roku 1888, před 130 lety, se narodili Marcel L’Herbier a Hans Richter, dva z nejdůležitějších klasiků evropské avantgardy. Francouz L’Herbier je řazen do tzv. první neboli „impresionistické“ avantgardy. Svými dvěma prvními filmy Fantazie (1917) a Rose France (1918) v podstatě celý tento směr zahajuje. Hrané drama Uprchlík, které promítáme, představuje jeden z jeho raných vrcholů. První filmy Němce Hanse Richtera z první poloviny dvacátých let byly oproti tomu už ryze nefigurativní. V našem pásmu promítané Dopolední strašidlo je pak nejznámějším plodem německého filmového dadaismu; přední hudební dadaisté oněch let – Darius Milhaud a Paul Hindemith – se zde objeví jako herci. I zakázky na reklamní či průmyslově-popularizující snímky využil Richter jako příležitost k formálnímu experimentování, jak dokládají poslední dva snímky večera.

  • Pá 13/02

    Hra v oblacích

    Režie → Gyula Maár
    Původní název → Felhöjáték
    Maďarsko 1983 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Jiří Menzel, Jiří Adamíra, Hana Maciuchová, Mari Töröcsiková

    Dvacátá léta minulého století: maďarský intelektuál se z francouzské internace vrací do vlasti. Nečekané české obsazení klíčových rolí doplňuje proslulá Mari Töröcsiková, manželka Gyuly Maára a interpretka řady jeho filmů. Melancholicko-ironický příběh adaptoval Maár podle novely Tibora Déryho.


    City of the Sun

    Režie → Rati Oneli
    Gruzie 2017 / CZT / 104 min. / HD

    Životy, sny a osudy výjimečných postav se odvíjejí mezi rozvalinami kdysi velkého, ale dnes již opuštěného hornického městečka Čiatura v západní Gruzii. Učitel hudby město stále rozbourává, aby mohl pro sebe a svou rodinu vystavět nový život; horník-herec žije v osobním limbu, neboť se nemůže rozhodnout mezi svou láskou (divadlem) a penězi (fáráním); a dva podvyživení sportovní šampióni stále běhají jenom proto, aby přežili.

    Projekce ve spolupráci s Agosto foundation.

    více o filmu: https://www.agosto-foundation.org/cs/city-of-the-sun

  • So 14/02

    Hladký běh

    Režie → Haro Senft
    Původní název → Der sanfte Lauf
    SRN 1967 / CZT / 89 min. / 35mm
    Hrají → Bruno Ganz, Verena Bussová, Wolfgang Büttner, Jan Kačer, Nina Divíšková, Vladimír Hlavatý, František Smolík

    + krátký film
    Haro Senft / Auto Auto / SRN 1964 / 15 min. / 35mm

    Budějovický rodák Haro Senft (1928–2016) byl první, ale zdaleka ne jedinou spojkou mezi západoněmeckým Junger deutscher Film a novou vlnou pražské FAMU, jejíž hlavní talenty zachytil v dnes historicky mimořádně cenném dokumentárním filmu Důvod mluvit (Ein Anlass zum Sprechen, 1966). I v Senftově celovečerním hraném debutu Hladký běh, jehož mladý hrdina, absolvent elektrotechniky, řeší klasický rozpor „vzdor, nebo kapitulace“ se v druhém dějovém plánu ocitneme v zemi na druhé straně tehdejší železné opony. Před kamerou vedenou Janem Čuříkem si zahrálo několik známých českých herců; hlavní postava mladého Němce s pražskými kořeny byla první velkou filmovou rolí Bruna Ganze (mj. Nebe nad Berlínem, Pád Třetí říše).


    Ať žije Mexiko!

    Režie → Sergej Ejzenštejn – Grigorij Alexandrov
    Původní název → Que viva Mexiko! / Da zdravstvujet Mexika!
    Mexiko / SSSR 1931 / 1978 / CZV / 81 min. / 35mm
    Hrají → David Liceága, Martín Hernández, Félix Balderas

    + ukázka z filmu
    Marie Setonová / Čas na slunci / Time in the Sun / USA 1939 / CZT / 20 min. / 35mm

    V dubnu 1930 podepsal Ejzenštejn smlouvu s Paramountem a odebral se do USA. Když do října téhož roku žádný z jeho celkem pěti projektů nedospěl do fáze natáčení, dohodl se se spisovatelem Uptonem Sinclairem, že pro něj natočí celovečerní hraný dokument o Mexiku a jeho historii. Ejzenštejn zažíval pobyt v Mexiku nejprve jako nejsvobodnější část svého života (jeho kreslířská tvorba se v tomto období nejvíce otevřela erotickým a sexuálním motivům), ale natáčení se brzy změnilo v nekončící sérii nepříjemností. Ejzenštejn se navíc dostal pod dvojí tlak: ze strany Sinclaira, jehož finanční rezervy byly brzy vyčerpány, a ze strany Stalina, který stále naléhavěji trval na tom, aby se Ejzenštejn neprodleně vrátil z kapitalistické ciziny do SSSR, nechce-li být prohlášen za „dezertéra“ a „odrodilce“, což mohlo mít zlé důsledky pro osud režisérovy matky. Při svém návratu do vlasti v květnu 1932 Ejzenštejn spoléhal na to, že natočený materiál mu bude zaslán k sestříhání. Sinclair jej však postoupil společnosti Metro Goldwyn Mayer, která pověřila jistého Sola Lessera, aby jej „přepracoval“. Když se Ejzenštejn dozvěděl, že veškerá vynaložená námaha byla marná, pomýšlel na sebevraždu; američtí přátelé se snažili zabránit promítání hrubě zkomoleného snímku s novým názvem Nad Mexikem hřmí – leč marně. V Rusku se filmař platonicky sblížil s Američankou Mary Setonovou, která po svém návratu do USA získala přístup k Ejzenštejnovu mexickému materiálu a sestříhala z něj v roce 1939 snímek nazvaný Čas na slunci. Setonová byla přesvědčena, že se jí podařilo dostát režisérovým záměrům. Opak byl bohužel pravdou a bylo tedy snad lepší, že výsledek Ejzenštejn nikdy nespatřil. V roce 1978 měl premiéru sestřih Grigorije Alexandrova, prominenta oficiální sovětské kinematografie, pod původním názvem Ať žije Mexiko! Alexandrov měl jako někdejší Ejzenštejnův nejbližší spolupracovník lepší předpoklady než Lesser a Setonová, aby vytvořil verzi respektující autorovy intence, ale o „definitivní“ verzi samozřejmě nelze mluvit ani zde. Jen v devadesátých letech vznikly na základě mexického materiálu dva další zcela odlišné filmy a kouzlo Ejzenštejnových kompozic zůstane bezpochyby výzvou i pro budoucnost.

  • Ne 15/02

    Krevní pouto

    Režie → Lina Wertmüllerová
    Původní název → Fatto di sangue fra due uomini per causa di una vedova
    Itálie 1978 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Sophia Lorenová, Marcello Mastroianni, Giancarlo Giannini, Turi Ferro

    Sophia Loren

    Krevní pouto, s inscenační nadsázkou pojaté drama lásky a žárlivosti, odehrávající se na počátku dvacátých let na Sicílii, je druhým filmem Liny Wertmüllerové, který se objevil v naší distribuci. Concetta, jejíž manžel byl zabit místní mafií, je rozhodnuta zjednat spravedlnost a při tom naváže vztah s dvěma muži, pokrokovým advokátem Spallonem a světáckým gangsterem Nickem. Oba její milenci na sebe nevraží, ale nakonec jsou nuceni spojit své síly v boji proti vzmáhajícím se fašistům. Hlavní role v příběhu plném temperamentu a rozjitřených vášní si zahrály přední italské filmové osobnosti: Sophia Lorenová, Marcello Mastroianni a Giancarlo Giannini.


    Jean Rouch – Etnofikce 1

    Cyklus → Jean Rouch

    Projekci uvede filmový historik David Čeněk.

    Volkswagen, ten uličník / VW Voyou
    Francie – Niger 1973 / CZT / ENT / 19 min. / DCP
    Film z kategorie reklamních snímků, které nadnárodní společnosti natáčely pro Afriku. Je složený z 20 gagů spojených s autem Volkswagen „Brouk“. Rouch a jeho tři herci dostali jako honorář každý jednoho Brouka. Film se nakonec nedostal do distribuce, protože po dokončení se auto přestalo vyrábět.
    „Tahle reklama se měla uvádět jako dvacet různých krátkých jednominutových filmů natočených na 16 mm a převedených na 35 mm a každý den se měla promítat jedna reklama; po dvaceti dnech by se cyklus opakoval.“
    Jean Rouch

    Babatu: tři rady / Babatu. Les 3 conseils
    Niger – Francie 1973 / CZT / ENT / 95 min. / DCP
    Jediný zároveň Rouchův a nigerský film, který kdy byl uveden v oficiální soutěži festivalu v Cannes. Námětem jsou historické události z 2. poloviny 19. století. Částečně jde o improvizaci osudů slavného válečníka Babatu. Po sedmi letech se jeden z jeho vojáků vrací z války se třemi radami...
    „Jde zde o boje o otroky a tak je také ukazuji. Pro mne je smysl filmu jasný: je to obžaloba proti válce, i když je asi méně krvavá než ta, kterou zde pak vedli Evropané.“
    Jean Rouch

  • 8. týden
  • Po 16/02

    Předtanečník

    Režie → Feliks Falk
    Původní název → Wodzirej
    Polsko 1978 / CZT / 115 min. / 35mm
    Hrají → Jerzy Stuhr, Ryszard Kotys, Bogusław Linda, Jana Švandová

    Kino morálního neklidu, mezi jehož představitele patří rovněž režisér Feliks Falk, se zaměřovalo na etická dilemata, před nimiž během svého života stojí každý člověk. Konferenciér Lutek Danielak dostane šanci konečně prokázat své schopnosti jako moderátor velkého plesu. V cestě mu ale stojí silná konkurence, jíž se rozhodne nevybíravě zbavit. Danielak je vybaven přitažlivými lidskými vlastnostmi, aby se pak o to dramatičtěji obnažila tragika jeho osudu, ztráta jeho lidskosti i morálních zásad, které pro kariéru odhodí. O působivost filmu a jeho naléhavou výpověď se zasloužil i Jerzy Stuhr, jenž je také spoluautorem dialogů. Roli Danielakovy přítelkyně hraje Jana Švandová.


    Zabíjení

    Režie → Stanley Kubrick
    Původní název → The Killing
    USA 1956 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Sterling Hayden, Coleen Grayová, Vince Edwards

    V kriminálním dramatu odvážné a dokonale naplánované loupeže peněz na dostihovém závodišti Kubrick zpracovává své oblíbené téma lidské omylnosti, násobené ironií osudu (objevuje se také např. v jeho pozdějších filmech Dr. Divnoláska nebo 2001: Vesmírná odysea). Jak je typické pro černý film, i zde Kubrick používá k vyprávění příběhu flashbacku, nicméně originální je jeho práce s časem fiktivního příběhu. Ten se neodvíjí lineárně, ale postupně, ve výsecích zápletky prostřednictvím jednotlivých postav, které v první části nejprve představí a v druhé pak nechá odehrát přidělenou část plánu. Takto skládá mozaiku celé akce, až dospěje k závěrečné pointě. Jde o osobitou skladbu, jež umožňuje ukázat několik akcí, které se odehrávají současně.

  • Út 17/02

    Filmy Stanislava Hory

    Málo známé Super 8mm filmy Stanislava Hory (nar. 1959) z osmdesátých let představují u nás nepříliš frekventovanou polohu výtvarného filmu. Se zázemím v sochařství pojímá Hora film spíše jako výtvarný materiál – animuje jeho prostřednictvím vznik soch, kreslí přes něj, škrábe, atakuje povrch nebo jej využívá jako jedno z médií výtvarného happeningu. Je pro něj nástrojem rozšíření jeho výtvarné praxe do jiné formy, způsobem zachycení vizuálních procesů nebo svého druhu sochařským objektem. Filmy Stanislava Hory byly digitálně zrekonstruovány v Centru audiovizuálních studií FAMU na základě institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj AMU.

    Hora / 2016 / film Anežky Horové / 10 min.
    Babrae / 1980 / 6 min.
    Černý hadice / 1982 / 3 min.
    Dobře posazená figura / 1987 / 3 min.
    Oko / 1987 / 1 min.
    Pavouk / 1987 / 4 min.
    Kameny / 1987 / 4 min.
    Fragment II – West Berlin / 1989 / 6 min.
    FIL / 2016 / 5 min.

  • St 18/02

    Dva mrazíci

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / lektorský program / 35mm, HD / 3+

    Chlupáček vzduchoplavcem / r. Władysław Nehrebecki / Polsko 1973
    Inspirace / r. Karel Zeman / ČSR 1949
    Prodal sedlák koně / r. Michaela Dušková / ČR 2016
    Příhody brouka Pytlíka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1978
    Dva mrazíci / r. Jiří Trnka / ČSR 1954

    Animovaný film má mnoho různých podob a vzniká různými technikami. Tentokrát u nás uvidíte klasické kreslené filmy, ale také film celý vyrobený ze skla. Na závěr promítneme loutkový film Dva mrazíci, jemuž své hlasy propůjčili Jan Werich a Vlasta Burian. Tomuto filmu bude po skončení projekce věnován lektorský program, který snímek za pomoci hravého pracovního listu přiblíží i nejmenším divákům.


    Touha zvaná Anada

    Režie → Ján Kadár – Elmar Klos
    ČSR – USA 1969 / 98 min. / 35mm
    Hrají → Rade Markovič, Milena Dravićová, Paula Pritchettová, Jaroslav Marvan, Iván Darvas, Jozef Kroner
    Cyklus → K & K

    Česko-americký koprodukční film Touha zvaná Anada vznikl podle románu maďarského autora Lajose Ziláhyho Něco nese voda. Filmovou metodou, v níž se nepřetržitě prolíná přítomnost s minulostí a děj se volně přenáší z místa na místo, kde podstatnou roli hrají vzpomínky a sny, vypráví dramatický příběh, odehrávající se ve dvacátých letech na březích Dunaje na slovensko-maďarském pomezí. Film je baladickým zpěvem o všespalující milostné vášni, která ničí životy lidí, básnivou meditací nad morálkou člověka v krizové životní situaci. Pro hlavní postavy zvolili režiséři zajímavé mezinárodní obsazení: jugoslávští herci Rade Markovič a Milena Dravićová představují manželskou dvojici rybáře Jánoše a jeho ženy Zuzky, Zuzčina otce hraje Jaroslav Marvan a krásnou dívku Anadu, ztělesnění milostné touhy, americká modelka Paula Pritchettová.


    Sleaford Mods: Bunch of Kunst

    Režie → Christine Franzová
    Německo – Velká Británie 2017 / 103 min. / HD / English Friendly / vstupné 100 CZK

    Festival Spectaculare

    Snímek Bunch of Kunst je portrét „nejnaštvanější anglické kapely“ dneška, dvojice Sleaford Mods, a zároveň sondou do aktuálního politického ovzduší v Anglii. Kamera sledující politické, rebelské, krutě zábavné a vulgární Sleaford Mods odkrývá i mnoho ze sociální reality Británie v éře brexitu. Jason Williamson, jehož projev přirovnal Guardian k Handkeho dramatu Spílání publiku, vystihuje pocity nejen těch, kdo uvízli ve „shit job“ na menších městech. Dokument natočila německá hudební novinářka Christine Franzová (nar. 1978).

  • Čt 19/02

    Všechno je úplně jinak

    Režie → Lina Wertmüllerová
    Původní název → Tutto a posto e niente in ordine
    Itálie 1974 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Luigi Diberti, Lina Polito, Nino Bignamini, Sara Rapisarda

    + krátký film
    Film Všechno je úplně jinak scenáristky a režisérky Liny Wertmüllerové zobrazuje v úsměvné mozaice životní osudy několika mladých lidí moderní Itálie. Přišli z venkova na sever a věří, že velký průmyslový Milán jim umožní najít nové uplatnění v životě. Střetnutí se skutečností je však pro ně velkým rozčarováním, jejich bláhové ideály se postupně mění, když se zařadí do početné společnosti těch, kteří mají jako oni málo nebo vůbec nic. Pokusí se najít východisko v tom, že vytvoří jednu velkou rodinu a nastěhují se do společného bytu. Společně překonávají překážky, které se jim staví do cesty, pozvolna však poznávají, že všechno je úplně jinak – v lásce, přátelství, v práci i rodinném životě.


    Vyprahlé životy

    Režie → N. Pereira dos Santos
    Původní název → Vidas sêcas
    Brazílie 1963 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Átila Iório, Maria Ribeiroová, Orlando Macedo, Joffre Soares

    Vyprahlé životy, Černý bůh a bílý ďábel (r. Glauber Rocha) a Bez skrupulí (r. Ruy Guerra) jsou tři klíčová díla brazilského hnutí Cinema Novo. Pereira dos Santos adaptoval stejnojmenný román Garciliana Ramose. Literární předloze zůstal věrný obsahově i formálně – strohost vyprávění, stejná poezie a stejné ticho, protože v životě tohoto typu lidí se téměř nemluví. Jedinou „hudbou“ jsou tedy zvuky přírody. Vnitřní síla filmu tkví ve způsobu, jakým se režisérovi podařilo vyprahlost krajiny, kterou rodina putuje, přenést do vysychajícího duševního života hrdinů. Mezi dopsáním scénáře a natáčením se klene období pěti let, během kterých dos Santos dovedl své dílo k dokonalosti.

  • Pá 20/02

    Z dějin filmového týdeníku

    přednáší Jiří Novotný
    Týdeník býval součástí každého filmového představení, před projekcí seznamoval diváky s nejdůležitějšími událostmi doma i ve světě. Výroba filmových týdeníků začala krátce po vzniku samostatného Československa. Jejich tvůrci jsou dnes vesměs neznámí, ale filmové záznamy se staly důležitým pramenem k dějinám 20. století.


    Hmyz

    Režie → Jan Švankmajer
    ČR 2017 / 90 min. / DCP
    Hrají → Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová

    Nejnovější – a údajně poslední – film Jana Švankmajera.

    „Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny.“
    Jan Švankmajer


    Hmyz

    Režie → Jan Švankmajer
    ČR 2017 / 90 min. / DCP
    Hrají → Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová

    Nejnovější – a údajně poslední – film Jana Švankmajera.

    „Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny.“
    Jan Švankmajer

  • So 21/02

    Alexandr Něvský

    Režie → Sergej Ejzenštejn
    Původní název → Alexandr Něvskij
    SSSR 1938 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Nikolaj Čerkasov, Nikolaj Ochlopkov, Andrej Abrikosov, Dmitrij Orlov

    Den pro Prokofjeva

    Po návratu z Ameriky rozpracoval Ejzenštejn řadu námětů, ale nikdy neměl možnost je dokončit, nakonec přijal historickou látku z poloviny 13. století. Kongeniálního hudebního partnera pro ni našel v Sergeji Prokofjevovi. Spolupráci obou Sergejů, která vešla nejen do dějin filmu, ale i do dějin hudby dvacátého století, věnujeme tentokrát v Ponrepu pětihodinový večer.


    Ivan Hrozný

    Režie → Sergej Ejzenštejn
    Původní název → Ivan Groznyj
    SSSR 1942–1946 / CZT / 175 min. / 35mm
    Hrají → Nikolaj Čerkasov, Ljudmila Celikovskaja, Serafima Birmanová, Pavel Kadočnikov, Michail Žarov, Vsevolod Pudovkin

    Den pro Prokofjeva

    Posledních sedm let svého krátkého života strávil Ejzenštejn tvorbou (v tomto případě by bylo spíš namístě mluvit o komponování) geniální básnické vize Ivan Hrozný, jež měla mít tři části. Ze závěrečné se nám dochovalo jen několik zkušebních záběrů a scénář, prostřední upadla u Stalina v nemilost, pouze první díl se za Ejzenštejnova života dostal do kin.
    Ochota legitimovat za určitých okolností státní teror se u Ejzenštejna projevila naposledy v prvních týdnech nacistického přepadení Ruska, jež ho zastihlo právě uprostřed příprav prvního dílu Ivana Hrozného. Ejzenštejn tehdy připomínal, že car s nelichotivým přívlastkem Hrozný byl sám navýsost pohoršen, když se k němu dostaly zprávy o vraždění za Bartolomějské noci ve Francii a odsoudil ho jako „nesmyslnou krutost“, dávaje tak na srozuměnou, že ta jeho je jiná. V létě 1941 nemohla být tato demonstrace špatné a dobré krutosti chápána jinak než jako podobenství obou nedávných spojenců – Hitlera a Stalina. Stalin se nejprve s filmovým Ivanem spokojeně ztotožnil a nešetřil státními cenami. Teprve v carových pochybnostech v druhém díle se přestával poznávat a vyčetl Ejzenštejnovi: „Váš car je příliš váhavý, podobá se Hamletovi.“ Logicky byl druhý díl zakázán a zůstal v trezoru ještě deset let po režisérově smrti, ne proto, že by byl jinotajným portrétem Stalina, jak se dodnes často píše, ale, jak jsme naznačili, proto, že Ejzenštejn filmového krutovládce obdařil vlastnostmi, které komunistický masový vrah neměl a mít ani nechtěl: pochybnostmi, váháním, výčitkami svědomí, melancholií, shakespearovskou hloubkou.

  • Ne 22/02

    Katka

    Režie → Ján Kadár
    1950 / 93 min. / 35mm
    Hrají → Božena Obrová, Július Pántik, František Dibarbora
    Cyklus → K & K

    + krátký film
    Ján Kadár / Sú osobně zodpovední za zločiny proti ľudskosti! / ČSR 1946 / 6 min. / 35mm

    „Jako režisér začal dříve Kadár: v roce 1950 komedií Katka. Byl to, jako v té době explose socrealismu všechno, propagandistický film, o vesnické dívce, která odejde do města pracovat v továrně a pod vlivem dělnického kolektivu se zvolna – anebo spíš rychle – změní z primitivní vesničanky v energickou budovatelku socialismu. Z nějakého důvodu však tenhle film ve vzpomínkách diváků přežil. Byla v něm zřejmě jakási svěžest, záblesk nikoli jen propagandistické pravdy, jiskřička umění. Snad to bylo spoluprací Vratislava Blažka na scénáři, snad to byla zásluha půvabné nové herečky Boženy Obrové, nevím. Jisté je, že film je jedním z velmi mála produktů rané socrealistické školy, od něhož ruce nebolely.
    A přesto se tenhle – pokud mě úplně neklame paměť – milý film nesetkal s přílišným oficiálním nadšením. Brzy poté, co byl hotov, se vláda rozhodla, že už není vhodné radit lidem na venkově, aby se stěhovali do měst a pracovali v továrnách. Podle zvláštní logiky těch, kteří byli u moci, byl Kadár odpovědný za to, že toto nové nařízení ignoroval, přestože bylo vydáno až poté, co byl film Katka připravený k distribuci. Výsledkem tohoto i dalších zločinů bylo, že Kadár, slovenský Žid, musel odejít ze Slovenska do Prahy, a stal se tak ,českým‘ režisérem.“
    Josef Škvorecký


    Stalker

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35mm
    Hrají → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    Vědec a spisovatel na cestě do Zóny. Nejasný příslib, jejž reprezentuje Zóna, je pro jednoho intelektuála nebezpečný, druhý odmítá v něj vůbec věřit. Stalkerovi, který je doprovází, vzdělanost obou společníků chybí, zná jenom cestu.

  • 9. týden
  • Po 23/02

    Je třeba zabít Sekala

    Režie → Vladimír Michálek
    ČR – Polsko – Francie – Slovensko 1998 / 109 min. / 35mm
    Hrají → Olaf Lubaszenko, Bogusław Linda, Jiří Bartoška

    Léto 1943 na moravské vsi Lakotice, kde není jediný Němec a kam válečné události jako by ani nedoléhaly. Sedlák Jura Baran, stíhaný gestapem, uprchl z rodných hor Valašska, aby se ukryl uprostřed Hané. Jako cizinec nemá důvěru domácích. Lakotice jsou vesnička o pár staveních, kolem je mezi zlatými lány zrajícího obilí rozeseto dvanáct bohatých statků, jejichž majitelé žijí ve strachu ze Sekala. Je to nemanželský syn jednoho ze statkářů. Má za sebou krušné dětství parchanta, kterým všichni pohrdají, nic mu nepatří. Sekal je zatrpklý a krutý, nenávidí všechno a všechny, ovšem s Protektorátem přišel jeho čas. Z udavače je rázem největší sedlák a dává najevo, že dva statky mu nestačí.


  • Út 24/02
  • St 25/02

    Earth: Den na zázračné planetě

    Režie → Peter Webber – Lixin Fan – Richard Dale
    Původní název → Earth: One Amazing Day
    Velká Británie 2017 / CZV / 95 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Vypravme se spolu s kameramany BBC na výlet, při kterém potkáme pandu, rodinu vorvaňů nebo lenochoda. Během jediného dne budeme putovat spolu se sluncem od nejvyšších hor k těm nejvzdálenějším ostrovům, z hlubin exotické džungle až do labyrintů velkoměst. V každém koutě Země najdeme fascinující obyvatele, k jejichž dobrodružstvím se díky nejmodernejší technologii dostaneme blíž, než jsme si kdy dokázali představit. Na úvod promítneme krátký film Veroniky Zacharové Co se stalo v ZOO (2015).


    I am Gagagin

    Režie → Olga Darfy
    Rusko – Francie 2017 / ENT / 60 min. / HD / English Friendly / vstupné 100 CZK

    Festival Spectaculare

    Působivý dokument o tom, jak v roce 1991 přišel do Moskvy rave. Tuto převratnou dobu, kdy ze světové mapy zmizel Sovětský svaz, zachycuje režisérka Olga Darfy, která vzpomíná na své rodné město, místní mládež a na Gagarin parties v legendárním Space Pavilonu a také na svého zmizelého kamaráda Vaňu Salmaksova, který tyto parties pořádal. Nabízí interview se zástupci alternativní kultury, archivní záběry, vzpomínky lidí, které potkala na své cestě do „kosmu“ a ptá se také, kde jsou tyto emoce, vzrušení a romantismus této doby a kam se poděly.


    Conny Plank: Potential of Noise

    Režie → Reto Caduff – Stephan Plank
    Německo 2017 / 92 min. / HD / English Friendly / vstupné 100 CZK

    Festival Spectaculare

    Snímek přibližuje osobnost německého hudebního producenta Connyho Planka, který se podílel na hudbě Kraftwerk, Davida Bowieho, Briana Ena, Neu!, Devo, Cluster, Ultravox či Eurythmics než v pouhých 47 letech zemřel. Film natočili Reto Caduff (nar. 1967) a Connyho syn Stephan Plank, oceňovaný fotograf a autor hudebních filmů (nar. 1974).

  • Čt 26/02

    Viník + Sedm smrtelných hříchů – Lakomství

    André Antoine / Viník / Le Coupable
    Francie 1917 / hrají: Sylvie, Romuald Joubé, René Rocher, René Hiéronimus, Jacques Grétillat, Léon Bernard, Max Charlier / CZT / 43 min. / 35mm
    Ač o několik let starší než Louis Lumière nebo Georges Méliès, přichází André Antoine (1858–1943) k filmu teprve v roce 1914, už jako věhlasný divadelní režisér a nejdůležitější představitel naturalismu, směru, který přenáší i do francouzské kinematografie. Zde převzal štafetu takzvaného film d’art od Alberta Capellaniho, jenž mezitím přesídlil do Hollywoodu. Hlavní ženskou roli filmu v adaptaci románu Franҫoise Coppéea Viník z roku 1917 ztvárnila herečka s uměleckým pseudonymem Sylvie (1883–1970), jejíž pověstný pronikavý pohled bude diváky kin pronásledovat až do novovlnné éry šedesátých let. Antoineovým asistentem byl začátečník jménem Julien Duvivier.

    Gustavo Serena / Sedm smrtelných hříchů – Lakomství / L’Avarizia
    Itálie 1918 / hrají: Francesca Bertiniová, Gustavo Serena, Franco Gennaro / CZT / 52 min. / 35mm
    Zbožňovaná italská hvězda němé éry, „prima donna assoluta“, se jmenovala Francesca Bertiniová (1888–1985). K velkým restaurátorským projektům Národního filmového archivu devadesátých let minulého století patřilo znovuoživení rozsáhlého cyklu z roku 1918 Sedm smrtelných hříchů, v němž Bertiniová sehrála sedm hrdinek, jež jsou buď strůjkyněmi, či oběťmi hříchu z názvu té které kapitoly. Diva tu dostala vítanou příležitost ukázat se v protichůdných charakterech a různých dramatických polohách. NFA vrátil snímkům i jejich dobové obarvení a předvedl je v Karlových Varech a na dalších domácích a zahraničních přehlídkách.


    Western

    Režie → Valeska Grisebachová
    Původní název → Western
    Německo 2017 / CZT / 119 min. / DCP
    Hrají → Meinhard Neumann a další neherci
    Cyklus → Valeska & Mann

    „Jednou už nebudou žádní herci. Budou jenom nekompromisně živoucí lidé.“
    Jean Epstein (1921)


    Stejně jako v roce 2016 natočila i v roce 2017 bezkonkurenčně nejlepší německý snímek roku žena. Po Maren Adeové a jejím Toni Erdmannovi přichází Valeska Grisebachová se svým filmem Western (mj. Velká cena poroty MFF v Seville). Jediné, co autorce můžeme zazlívat, jsou dlouhé rozestupy mezi jejími filmy; na její nejnovější snímek jsme museli čekat plných jedenáct let. Civilistně tlumenou a přitom dechberoucí milostnou tragédii s názvem Touha (2006) jsme v listopadu 2012 uvedli na plátně Ponrepa.

    Western není western. Odehrává se v komunitě německých stavebních dělníků, na bulharsko-řeckém pomezí, kde při každém setkání s „domorodci“ vzrůstá na obou stranách latentní agresivita, ale i touha dorozumět se s „němými“ protějšky, možnými přáteli?, nepřáteli?, soky v lásce?, agresory?


    Filmy amerického klasika Anthonyho Manna (1906–1967) ve své většině westerny jsou. Dva z nich se do Ponrepa vracejí po dlouhé době, pozoruhodné samy o sobě, ale také jako inspirační „matrice“ pro jednu z nejinteligentnějších filmařek dneška.


    „Westerny mne fascinovaly odjakživa. I dneska dostanu v okamžicích nostalgie chuť podívat se na nějaký western. Už jako malá jsem chtěla tuto fascinaci pochopit. Zajímali mne mužští hrdinové, to, co s sebou vláčeli, ta tíha, kterou na ně naložila společnost. Jsou to role mnohem svůdnější než role všech těch žen, které čekají na hrdinův návrat, zarámované dveřmi, o něž se opírají. Ta nostalgie je tudíž hořkosladká, nacházím-li se coby divačka uvnitř filmu, ale jsem-li zároveň coby žena z tohoto velmi mužského žánru vyloučena. Žánru, jehož konzervativnost a maskulinita mne právě zajímá – mužnost zkoumá i můj vlastní film. Westerny jsme všichni tak nějak zvnitřnili, interiorisovali, díky tomu se ten žánr stal čímsi univerzálním. Exotika, téma odjet někam jinam, být nezávislý, svobodný – to všechno k tomu patří.“
    Valeska Grisebachová

  • Pá 27/02

    Smrt Witolda Pileckého

    Režie → Ryszard Bugajski
    Původní název → Śmierć Rotmistrza Pileckiego
    Polsko 2006 / CZT / 85 min / HD
    Hrají → Marek Probosz, Marek Kalita, Andrzej Niemirski
    Cyklus → Mene Tekel 2018

    Dny pro Polsko

    Witold Pilecki se během druhé světové války vyznamenal sérií odvážných akcí: hned v listopadu 1939 vstoupil do odboje a později se nechal dobrovolně zavřít do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Díky zprávám, které zde sepsal, se ke Spojencům dostaly vůbec první informace o nacistických zločinech, k nimž zde docházelo. V roce 1943 z tábora unikl a v srpnu 1944 se zúčastnil varšavského povstání. Po válce pracoval jako agent polské exilové vlády a v Polsku shromažďoval informace o sovětských zločinech. Komunistická tajná policie ho však odhalila. Děj filmu sleduje poslední tři roky Pileckého života, vyšetřování, věznění, soudní proces a smrt v roce 1948, a v retrospektivě ukazuje nejen jeho příběh, ale také osudy dalších protinacistických a protikomunistických bojovníků.


    Heidegger in Auschwitz

    Režie → Martin Ježek

    Jan Daňhěl – Jakub Halousek / Mokrá svatba
    ČR 2017 / 25 min. / 16mm
    Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

    Martin Ježek / Heidegger in Auschwitz
    ČR 2016 / 50 min. / 16mm
    Martin Heidegger jede čtyřicet let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během této návštěvy pořídí na 2 500 snímků. Na zpáteční cestě navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti. Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka Hannah Arendtová. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí filozofovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního Heideggerova spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu.

  • So 28/02

    Lžička štěstí + Příběh Ireny Sendlerové

    Cyklus → Mene Tekel 2018

    Dny pro Polsko

    Michał Nekanda-Trepka / Lžička štěstí / Łyżeczka życia
    Polsko 2003 / CZT / 22 min. / HD
    Dokument o Ireně Sendlerové, nositelce ocenění Spravedlivý mezi národy, která během druhé světové války vedla dětskou sekci tajné Rady pomoci Židům Żegota. Zorganizovala a zčásti i osobně realizovala záchranu více než 2 500 dětí z varšavského ghetta. Různými způsoby je pašovala z ghetta ven a pak pro ně nacházela náhradní rodiny a úkryty po celém Polsku.

    Příběh Ireny Sendlerové (Historia Ireny Sendlerowej, režie Andrzej Wolf)
    Polsko 2015 / CZT / 27 min. / HD
    Záznam rozhovorů režiséra Andrzeje Wolfa a Ireny Sendlerové natočených v závěru jejího života přibližuje názory a postoje této výjimečné ženy. „Nejsem hrdinka,“ říká v něm, „prostě jsem dělala to, co mi velelo moje srdce.“


    Úkryt v ZOO

    Režie → Niki Caro
    Původní název → The Zookeeper‘s Wife
    USA – ČR – Velká Británie 2017 / CZT / 127 min. / HD
    Hrají → Jessica Chastainová, Johan Heldenbergh
    Cyklus → Mene Tekel 2018

    Dny pro Polsko

    Antonina Żabinska pracuje ve varšavské zoologické zahradě spolu s manželem, který je jejím ředitelem. Se zvířaty si rozumí mnohem víc než s lidmi, nebojí se třeba vlézt mezi neklidné slony do výběhu. Ani ona však není schopná čelit valícím se dějinám. Když 1. září 1939 Německo zaútočí na Polsko, bombardování a ostřelování města ve vteřině zničí všechno, co manželé Żabinští léta budovali. Ze zahrady bez zvířat se stane skladiště německých zbraní a své odborné znalosti můžou Antonina a Jan využívat jen k chovu prasat. Právě tady ale leží začátek cesty k jejich odvážnému plánu. Prasata totiž krmí zbytky, které vyprodukují obyvatelé varšavského ghetta. A Jan pro ně pravidelně jezdí s náklaďákem. Zpátky však neodváží jenom odpadky, ale také lidi, které pak ukrývají v zahradě i ve své vile.