Program

02/2015 (Změnit)
  • 5. týden
  • Ne 01/02

    Volání výšek

    / celkem 89 min. / 35mm

    Kam nedoletí pták / r. Bedřich Roger / 1965 / 31 min.
    Dokument z expedice čs. horolezců v afghánském Hindúkuši v létě 1965.

    Cena vítězství / r. Václav Hapl / 1972 / 17 min.
    Esej o rozporuplnosti v pojímání špičkového sportu.

    Volání výšek / r. Vladimír Kabelík / 1973 / 41 min.
    Film o historii a současnosti balonového létání.


    Elektra a její pravda

    Režie → Miklós Jancsó
    Původní název → Szerelmem, Elektra
    Maďarsko 1974 / CZT / 70 min. / 35mm
    Hrají → Mari Töröcsiková, György Cserhalmi, József Madaras, Lajos Balázsovits

    + krátký film Euripides – Médea ČSR 1966 / 22 min. / klíčové scény z inscenace Státního divadla v Ostravě (1965) natočil na 35mm režisér Jaroslav Beránek

    Elektra jako moderní revolucionářka. Téměř všechny Jancsóovy filmy se točí (v přeneseném smyslu i doslova) kolem absurdity dějin a skoro všechny ústí do hluboké skepse a rozčarování. Také v Elektře sice platí zastánci Práva za svou vzpouru proti Moci životem, ale vítězství smrti je tentokrát jen relativní, protože myšlenka na vzpouru proti zvůli žije dál v navenek pasivním lidu (ztělesněném typicky jancsóovským folklórním ekvivalentem antického chóru) a nechá mrtvé znovu povstat. Je zvláštní připomenout si ve ztuhlé svobodě počínajícího 21. století Jancsóův „tragický optimismus“ z doby před čtyřiceti lety, ústící ve větu, jakou u Euripida nenajdeme a která byla uprostřed pokrytectví „reálného socialismu“ téměř provokací: „Pochválena budiž revoluce!“

  • 6. týden
  • Po 02/02

    Krutá romance

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Žestokij romans
    SSSR 1984 / CZT / 134 min. / 35mm
    Hrají → Larisa Guzejevová, Alisa Frejndlichová, Nikita Michalkov, Andrej Mjagkov, Alexej Petrenko

    Zchudlá šlechtická vdova Ogudalova provdala dvě dcery do „lepší společnosti“ a nyní jí zbývá doma je nejmladší, půvabná Larisa. O nápadníky nemá nouzi, ale žádný vhodný se zatím nenašel, když tu najednou… Larisa se zamiluje do bohémského rejdaře Paratova, který za ní přijede doslova na bílém koni. Krutá romance je volným zpracováním sociálně kritického dramatu Alexandra Ostrovského Bez věna, které už v roce 1936 zfilmoval režisér Jakov Protazanov. Zatímco v jeho případě šlo o věrnou adaptaci, Rjazanov vsadil především na melodramaticky laděnou podívanou s výbornými hereckými výkony. Tato klasika se v jeho pojetí stala diváckým hitem.


    Duch úlu

    Režie → Víctor Eríce
    Původní název → El espíritu de la colmena
    Španělsko 1973 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Fernando Fernán Gómez, Ana Torrentová, Teresa Gimperaová, Boris Karloff (ve filmu Jamese Whalea Frankenstein, 1931)

    + krátký film Přijel biograf / Francie 1913 / 4 min.

    V kině se promítá černobílý film o kreatuře, kterou stvořil pověstný doktor Frankenstein. Mezi diváky v kině sedí malá Anna. Existují duchové? Je neznámý muž, kterého Anna jednou objeví v opuštěné stodole uprostřed polí, jedním z nich? Vstup dítěte do života, v němž je všudypřítomná smrt – ve zlověstně mlčenlivém Španělsku, jak ho k obrazu svému stvořil pověstný generál Franco.

    „Je dnes ještě zapotřebí připomínat důležitost filmu Víctora Eríceho z roku 1973? Duch úlu je jednou z oněch stálic, kolem nichž se otáčejí dějiny filmu, podobně jako Vigova Trojka z mravů, Rosselliniho Německo v roce nultém, Laughtonova Noc lovce, Kiarostamího Kde je dům mého přítele – samá zásadní díla vztahující se k dětství. Duch úlu dokáže nadchnout a přitom prozkoušet všechny síly kinematografie až do obou krajností: komplexity a jednoduchosti.“ Jean Michel Frodon

  • Út 03/02

    Záletník (Slon, to nesmírně mate)

    Režie → Yves Robert
    Původní název → Un élephant ça trompe énormement
    Francie 1976 / režie českého dabingu: Zdenek Sirový / 89 min. / 35mm
    Hrají → Jean Rochefort, Danièle Delormeová, Claude Brasseur, Guy Bedos, Victor Lanoux, Anny Dupereyová

    Vskutku nevšední původní název Slon, to nesmírně mate nahradili čeští distributoři jednoznačným titulem Záletník. Snad jim vadilo, že v češtině by se Un élephant ça trompe énormement nerýmovalo (i když v takovém Německu to vůbec nebylo překážkou; tam se snímek hrál jako Ein Elephant irrt sich gewaltig). Nesmírně zmateným záletníkem smolařem je Jean Rochefort, jehož s krajní pečlivostí připravovaná mimomanželská aféra skončí naprostým fiaskem. V roli jeho podváděné ženy uvidíme Danièle Delormeovou, manželku režiséra.


    Gertruda

    Režie → Carl Theodor Dreyer
    Původní název → Gertrud
    Dánsko 1964 / CZT / 110 min. / 35mm
    Hrají → Nina Pens Rodeová, Bendt Rothe, Ebbe Rode, Baard Owe
    Cyklus → Essential Dreyer

    Svým posledním dílem se pětasedmdesátiletému Dreyerovi podařilo rozpoutat opravdovou kritickou bitvu, v níž se nevelká hrstka stoupenců střetla s většinovým kategorickým odmítnutím dráždivě „nesoučasného“ filmu.

    „Poslední opus Carla Theodora Dreyera Gertrud vypadá na první pohled jako čistá emanace spirituálního modu. Veškerá akce, ona dlouhá setkání, posezení, popocházení, náměsíčné rozmluvy tu slouží jen jako tkalcovská osnova, do níž je všíván čas zcela jiného. (…) Téma veliké a zároveň prázdné: melancholie dobře zajištěné ženy, strádající po celý život nedostatkem citového uspokojení, když muži kolem ní měli vždycky ještě něco dalšího, čemu věnovali svůj život.“ Jaromír Blažejovský

    „Co bylo pro lidi nepřijatelné u Gertrud, byl způsob ztvárnění, to, že tu někdo pracoval s realitou tak, jako nikdo před ním. Pro mne to byl nejmodernější film za dlouhá léta. Zapůsobila na mne muzikalita toho filmu písně. Není to divadelní muzikalita. Zároveň se tam kinematografická řeč dostává za vlastní hranici, i za hranici řeči jako takové. Záběry jsou najednou jako noty. Každá sekvence má svou hudebnost, svou vlastní obrazovou i muzikální tonalitu. Sama struktura filmu je taková. Často říkám studentům, že analýza záběr po záběru nám u tohoto filmu nepomůže, protože nejde o „čtení“ těch záběrů. V roce 1964 existoval pocit, že ve filmu lze ještě přijít s něčím, co tu ještě nebylo. Godard měl pravdu – tady se nacházíme na výši Beethovenových posledních kvartetů. S mými studenty nemluvím o ničem jiném (než o této muzikalitě). Vše ostatní říká film sám. O mužích, o ženách, o odlišnosti věků, o lásce, životě, smrti. Obdivuhodnými slovy, ale hlavně filmem. Mladí a unavení, žárlivost a umdlévající síla, to vše za studentských fanfár na univerzitě. Sama Gertrud je žena náladová i slabá, přitažlivá i nesnesitelná. Dreyer ji chtěl ve všech protikladech. Jako sufražetku ji líčí až na hranici břitké karikatury, vždy ale zůstává naprosto na její straně. Je to absolutně vytříbený film, plný nuancí.“ Jean Douchet

  • St 04/02

    Přijímací pohovor

    Režie → Mrinal Sen
    Původní název → Interview
    Indie 1970 / CZT / 79 min. / 35mm
    Hrají → Randžit Málik, Bulbul Mucherdží, Sechar Čatterdží

    Generační výpověď o „koloniální kocovině“, podaná z pozic nového indického filmu přelomu šedesátých a sedmdesátých let; první díl tak zvané kalkatské trilogie. Příhody mladíka, jenž k získání místa potřebuje evropský oblek, ale ten má v čistírně, která právě stávkuje. Rándžit Málik byl za svůj výkon v hlavní roli oceněn na festivalu v Karlových Varech roku 1972, ve stejném roce si snímek odnesl z Colomba Cenu kritiky.

  • Čt 05/02

    Znamení Raka

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1966 / 89 min. / 35mm
    Hrají → Zora Božinová, Zdeněk Štěpánek, Alena Kreuzmannová, Ilja Prachař

    „Znamení Raka je vlastně na první pohled detektivka, ale příběh kolem vraždy lékaře slouží jen jako záminka k rozkrytí vztahů mezi lékaři, mezi lékaři a pacienty a politických vazeb mezi postavami příběhu. Astrolog Hejna sleduje, jak policisté vyšetřují, a nabízí jim své služby hvězdopravce. Policii to pochopitelně vůbec nezajímá. Ale Hejna udělá všem horoskopy,“ popsal svůj celovečerní debut Juraj Herz. Námětem mu byla kniha Hany Bělohradské Poslední večeře.

    více k filmu:
    http://nfa.cz/cz/fp/revue/?a=12019-film-tydne-znameni-raka


    Umberto D.

    Režie → Vittorio De Sica
    Původní název → Umberto D.
    Itálie 1951 / CZT / 82 min. / 35mm
    Hrají → Carlo Battisti, Maria Pia Casiliová, Lina Gennariová, Alberto Albani Barbieri

    Film Umberto D. líčí osud pensionovaného úředníka, jehož nesnesitelné sociální podmínky přivedou až k myšlence na sebevraždu. Vittorio De Sica svěřil titulní roli neherci, středoškolskému profesorovi Carlu Battistimu, roli služtičky, která se ve svém nemanželském těhotenství ocitá v podobně tíživé situaci, zahrála neméně věrohodně mladá herečka Maria Pia Casiliová. Inspiraci pro tento příběh našel De Sica u svého otce, rovněž malého úředníka, jemuž své dokonale vygradované mistrovské dílo dedikoval.

  • Pá 06/02

    Baron Prášil

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1961 / 78 min. / 35mm
    Hrají → Miloš Kopecký, Jana Brejchová, Rudolf Jelínek, Karel Höger, Jan Werich

    Na dnes již proslulý Vynález zkázy (1958) Zeman navázal dalším kombinovaným filmem. Vlastní trikové postupy využívající techniky kresleného a hraného filmu zde poprvé obohatil o barvu. V jeho záměru však chromatické vidění nemělo popisný, nýbrž funkční význam: účelně dramatizovalo scény a podpořilo emocionální obsah. Zatímco v předchozím snímku se nechal inspirovat Verneovou fantazií a původními Riouovými a Bennetovými ilustracemi, podkladem k realizaci příběhu Barona Prášila se staly rytiny Gustava Doré.


    Greg Pope a hosté a...

    Greg Pope a hosté a film a diaprojektor a Moviola a gramofon a vůbec

    Britský umělec Greg Pope představí své krátké filmy a dílo pro diaprojektor. Projekci doplní živá hudba Vojtěcha Procházky. Závěrem uvede dvojice Moralesova / Bagdasarov svůj experimentální kus pro film a gramofon.

    Maas Observation / 1997 / 11 min. / 16mm
    Filmový esej z rotterdamských doků.

    Lofoten / 2000 / 3 min. / video
    Studie arktické krajiny.

    Moonwalk / 2001 / 1 min. / video
    Digitální haiku: meditace o měsíci, obloze, moři a sněhu.

    Incidence Room / 2003 / 9 min. / video
    Čtyři kousky z města, oken, hor a lidí.

    Prole Art Threat / 2010 / 3 min. / 35mm
    Popsaný film: slova písně Prole Art Threat.

    Shot Film / 2009 / 4 min. / 35mm
    Film vystřelený z brokovnice.

    Shadow Trap / 2007 / 8 min. / 35mm
    Krystaly emulze kladené na čistý 35mm film.

    Shutter Sky Shutter Trees / 20 min. / diaprojektor a elektronika / ve spolupráci s Vojtěchem Procházkou

    Blau Peru – Studie 1 / 30 min. / Moviola Super8 a preparovaný gramofon Alexandry Moralesové a Georgije Bagdasarova.

  • So 07/02

    Chlapec a svět

    Režie → Alê Abreu
    Původní název → O Menino e o Mundo
    Brazílie 2013 / 80 min. / DVD / od 7 let
    Hrají → Marco Aurélio Campos, Vincius Garcia, Lu Horta
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Nevšední animovaný film předvádějící sílu obrazů a hudby s hlubokým poselstvím. Moderní svět a jeho současné problémy viděné očima malého chlapce. Dobrodružná výprava jako varovný příběh globalizace.


    Slunce zase vychází

    Režie → Aldo Vergano
    Původní název → Il Sole sorge ancora
    Itálie 1946 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Massimo Serato, Lea Padovaniová, Carlo Lizzani

    Klasika z druhého poválečného roku natočená nejstarším z italských neorealistů, Aldo Verganem (1891–1957), majícím už tehdy za sebou letitou scenáristickou zkušenost sahající až k přelomu němé a zvukové éry. Ve vesnici nedaleko Milána dochází poté, co Badoglio podepsal příměří a nacistický wehrmacht obsadil sever země, k situaci, kdy každý musí zaujmout stanovisko konkrétním činem. Zatímco místní velkostatkář kolaboruje, drobní zemědělci a kovorolníci se přidávají k partyzánům.

  • Ne 08/02

    Tragický hon

    Režie → Giuseppe De Santis
    Původní název → Caccia tragica
    Itálie 1947 / CZT / 91 min. / 35mm
    Hrají → Carla Del Poggioová, Massimo Girotti, Carlo Lizzani

    Žánrová „nečistota“ nikoli jako vada, ale jako jedna z hlavních předností. Gangsterský film, melodrama, sociální kritika: žádný z neorealistů si netroufl namíchat tak výbušné koktaily, jako Giuseppe De Santis (1917–1997) v Hořké rýži nebo v (e)motion-picture s názvem Tragický hon. Rolníci z Romagne musí bránit peníze určené k založení družstva proti banditům, třídním nepřátelům, kteří se nezastaví ani před únosem krásné nevěsty.


    Polská škola animace I.

    1958–1981 / celkem 87 min. / HD

    Dům / Dom / r. Walerian Borowczyk, Jan Lenica / 1958 / 11 min.
    Tematicky i stylisticky různorodé výjevy z jednoho domu.

    Labyrint / Labirynt / r. Jan Lenica / 1961 / 14 min.
    Člověk s falešnými křídly se ocitne v labyrintu, který obývají podivné bytosti.

    Červené a černé / Czerwone i czarne / r. Witold Giersz / 1963 / 6 min.
    Toreador a jeho býk. Chytrá a vtipná hra s médiem animovaného filmu.

    Všechno je číslo / Wszystko jest liczbą / r. Stefan Schabenbeck / 1966 / 7 min.
    Člověk ztracený ve světě rovnic a geometrických obrazců se stává jedním z čísel.

    Hobby / Hobby / r. Daniel Szczechura / 1968 / 7 min.
    Groteskní příběh ženského sobectví je metaforou o ceně svobody.

    Apel / Apel / r. Ryszard Czekała / 1970 / 7 min.
    Strhující film na hranici možností animace. Hrůza koncentráků a absolutní ztráta lidskosti.

    Cesta / Droga / r. Mirosław Kijowicz / 1971 / 4 min.
    Filosofické podobenství o muži na křižovatce a jeho rozhodnutí.

    Banket / Bankiet / r. Zofia Oraczewska / 1976 / 8 min.
    Služebnictvo připravuje opulentní večeři v paláci. Hosté pomalu přicházejí a jsou překvapeni nečekanou změnou rolí.

    Reflexe / Refleksy / r. Jerzy Kucia / 1979 / 6 min.
    Ironické přemítání o nesmyslnosti soubojů a zbytečném soupeření.

    Tango / Tango / r. Zbigniew Rybczyński / 1980 / 8 min.
    Lidé vcházejí do pokoje a sekvence jejich rytmických pohybů ve smyčkách se překrývají.

    Sólo na úhoru / Solo na ugorze / r. Jerzy Kalina / 1981 / 7 min.
    Anti balada o farmářově těžkém životě a jeho tvrdé, monotónní a zničující práci.

  • 7. týden
  • Po 09/02

    Polská škola animace II.

    1991–2004 / celkem 85 min. / HD

    Franz Kafka / Franz Kafka / r. Piotr Dumała / 1991 / 16 min.
    Psychologický film zaměřený na plasticitu Kafkova literárního jazyka.

    Carmen suita / Carmen Torrero / r. Aleksandra Korejwo / 1996 / 3 min.
    Animovaná variance na jednu část z Bizetovy Carmen.

    Masky / Maski / r. Piotr Karwas / 1998 / 5 min.
    Postava bez tváře hledá správnou masku a tím i svou identitu.

    Ladění nástrojů / Strojenie instrumentów / r. Jerzy Kucia / 2000 / 15 min.
    Symfonie obrazu a zvuku vyjadřující nejistotu žití a prožívaných událostí.

    Gentlemanská romance / Romans dżentelmena / r. Tomasz Kozak / 2000 / 10 min.
    Surrealisticky laděný příběh o lidské vášni.

    Smrt za 5 / Śmierć na 5 / r. Mariusz Wilczyński / 2002 / 4 min.
    Animace k poslední písni lídra kapely Republika, Grzegorze Ciechowskeho, který náhle zemřel.

    Katedrála / Katedra / r. Tomasz Bagiński / 2002 / 6 min.
    Snový příběh o muži, jenž objevil tajemnou katedrálu na vzdálené planetě.

    Bohužel / Niestety / r. Mariusz Wilczyński / 2004 / 13 min.
    Když pár starých andělů sní o svém mládí, uvedou je do rozpaků dávno skryté city.

    Umění pádu / Sztuka spadania / r. Tomasz Bagiński / 2004 / 6 min.
    Vysloužilí pomatení důstojníci na odpočinku se věnují svým zálibám.

    Po jablkách / Po jabłkach / r. Marta Pajeková / 2004 / 5 min.
    Kdesi nikde opadala jablka ze stromů a mysl spí…


    Slečinky z Rochefortu

    Režie → Jacques Demy
    Původní název → Les Demoiselles de Rochefort
    Francie 1966 / CZT / 118 min. / 35mm
    Hrají → Catherine Deneuveová, Françoise Dorléacová, Michel Piccoli, Danielle Darrieuxová, Gene Kelly, Jacques Perrin, George Chakiris

    + krátký film Jiné doby, jiné zámky / r. Agnès Vardová / Francie 1957 / CZV / 8 min.

    „Není krásy, která by nepramenila ze zranění.“ Jean Genet

    Zapomeňte na všechno, co jste si kdy mysleli o muzikálu… Tak by přibližně mohl znít reklamní slogan na film Slečinky z Rochefortu. Milostnému příběhu, melodickým písničkám a excesivní barevné dramaturgii ani na okamžik nehrozí sklouznutí do kýče, na jehož pomezí se často dostaly i ty nejlepší hollywoodské muzikály – jim je zde vzdán patřičný hold v osobě Gena Kellyho v jedné z hlavních rolí. „Slečinky“ z názvu filmu vyučují balet a ve volném čase čekají na velkou lásku. Jejich představitelky – Françoise Dorléacová a Catherine Deneuveová – byly sestrami ve filmu i ve skutečnosti. Hvězdnou slávu klasického stylu reprezentuje Danielle Darrieuxová, „vyslancem“ West Side Story je tanečník George Chakiris, z jindy světácky dekadentního Michela Piccoliho se stal dojemný zhrzený milovník. Slečinky z Rochefortu jsou filmem oslavujícím (a zachraňujícím) romantický pohled na svět, bez naivity, ale také bez kompromisů. A bez jakýchkoli zábran – s „emocionálním nasazením“, jaké si realističtější žánry nemohou dovolit.

  • Út 10/02

    Peter Kubelka – Die metaphorischen Filme

    projekce 4 filmů s komentářem autora / celkem 180 min.

    Mozaika v důvěře / Mosaik im Vertrauen
    Rakousko 1954–55 / hrají: Johann Bayer, Konrad Bayer, Magda Denová, Peter Putnik / kamera a spolupráce na scénáři: Ferry Radax / 16 min. / 35mm

    Naše africká cesta / Unsere Afrikareise
    Rakousko 1961–66 / 12 min., 30 sek. / 16mm

    Přestávka! / Pause!
    Rakousko 1975–77 / 12 min., 30 sek. / 16mm

    Báseň a pravda / Dichtung und Wahrheit
    Rakousko 1996–2003 / 13 min. / 35mm

  • St 11/02

    Karmazínová záclona + Láska bez předsudků

    Režie → Alexandre Astruc
    / CZT / celkem 123 min. / 35mm

    Karmazínová záclona / Le Rideau cramoisi
    Francie 1952 / hrají: Anouk Aimée, Jean-Claude Pascal, Jim Gérald / 43 min.
    Milostný příběh z konce napoleonských časů. Kamera krouží kolem hrdinů, komentuje jejich kroky. Mladý důstojník a krásná Albertina se plaše pohybují mezi svícny a petrolejovými lampami a beze slova k sobě hledají cestu. Zvláštním uznáním v Cannes a Cenou Louise Delluca oceněný přechod teoretika kamery-pera k praxi. A jeden herecký objev: Anouk Aimée. Tu Astruc obsadí i do svého celovečerního debutu Špatné známosti, čímž jí otevře cestu k velkým rolím ve Sladkém životě, v Osm a půl nebo ve filmu Muž a žena.

    Láska bez předsudků / Une vie
    Francie 1958 / hrají: Maria Schellová, Christian Marquand, Ivan Desny / 80 min.
    Vytříbenou filmovou řečí, která děj pouze „předvádí“ a vlastní interpretaci přenechává divákovi, se vyznačuje Astrukova adaptace Maupassantova románu, studie neutěšeného vztahu manželské dvojice, muže a ženy různých povah i citového založení. Režisér o svém filmu řekl: „Myslím, že jsem respektoval román v tom, co je v něm nejhlubšího. Snažil jsem se zachovat to, co je pro Maupassanta nejdůležitější, co je napsáno mezi řádky. Pro něho to byl příběh špatně provdané ženy, která se nemůže rozvést, protože rozvod je nezákonný. Tento problém dnes nemá samozřejmě smysl, a proto jsem položil důraz na to, co zůstává aktuální: nesnadnost toho, aby dvě bytosti žily spolu. Drama je v nemožnosti žít ve dvou, protože pro každého z nich znamená manželství něco naprosto jiného.“

  • Čt 12/02

    Polská škola animace III.

    2004–2008 / celkem 88 min. / HD

    Profesionál / Zawodowiec / r. Marek Serafiński / 2004 / 13 min.
    Satira na pokrytectví politiků.

    Zoopraxiscope / Zoopraxiscope / r. Hieronim Neumann / 2005 / 12 min.
    Film inspirovaný jedním z prvních promítacích přístrojů.

    Ichthys / Ichthys / r. Marek Skrobecki / 2005 / 15 min.
    Metaforická parabola o lidských snech, očekávání a odhodlání.

    Dies Irae z Mozartova Requiem / Dies Irae z Requiem W. A. Mozarta / r. Joanna Jasińska Koronkiewiczová / 2006 / 2 min.
    Film inspirovaný Mozartovou skladbou a knihou Zjevení svatého Jana.

    Snídaně / Śniadanie / r. Izabela Plucińska / 2006 / 2 min.
    Tiše snídající pár vyruší náhlý závan větru v kuchyni.

    Dokumanimo / Dokumanimo / r. Małgorzata Boseková / 2007 / 10 min.
    Žena v domácnosti a její smělý útěk od monotónnosti.

    Sekvence / Sekwens / r. Robert Sowa / 2007 / 8 min.
    Sugestivní obraz osamělosti a odloučení.

    Refrény / Refreny / r. Wiola Sowa / 2007 / 13 min.
    Příběh důmyslně zachycující zkušenosti tří generací žen.

    Malý černý čtverec / Mały czarny kwadrat / r. Tomasz Siwiński / 2007 / 6 min.
    Jednoho dne najde chlapec na louce černý čtverec…

    Naruby / Wywijas / r. Andrzej Jobczyk / 2008 / 5 min.
    Inspirace hyperbolickou geometrií jako pokus o definici pojmu naruby.


    Duel

    Režie → Steven Spielberg
    Původní název → Duel
    USA 1971 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Dennis Weaver, Jaqueline Scottová, Eddie Firestone
    Cyklus → Midnight Movies

    Spielbergův debut, původně natočený jako televizní film, zazářil v evropské kinodistribuci a otevřel režisérovi cestu k jeho nejslavnějším snímkům.

  • Pá 13/02

    Staré pověsti české

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1952 / 77 min. / 35mm
    Hrají → mluví: Václav Vydra, Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Růžena Nasková

    Václav Černý (1905–1987), nejvýraznější český literární kritik po F. X. Šaldovi, o kinematografii prakticky nepsal. Zde jedna pamětihodná výjimka: „Jiří Trnka byl velký sebevědomý umělec, zjev i lidsky mezi kumštýřskými bohémy, což bylo jeho prostředí, imposantní. Poznal jsem ho ve chvíli Starých pověstí českých, inspirovaných Jiráskem, a třebaže možnost spolupráce, jež se rýsovala – chystal Dona Quijota – nevyústila k mé lítosti v nic konkrétnějšího, velmi jsem si ho vážil, jeho Pověsti mám vůbec za nejvýznačnější dílo národního umění těch let, literaturu v to zahrnuje, a také za dílo nejcharakternější, to pro pathetický náboj národně resistentní (episoda Neklana a Čestmírova zápasu s Východem na Turském poli).“


    Den hněvu

    Režie → Carl Theodor Dreyer
    Původní název → Vredens dag / Dies irae
    Dánsko 1943 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Thorkild Roose, Anna Svierkierová, Sigrid Neeindamová, Lisbeth Movinová
    Cyklus → Essential Dreyer

    Pochmurný příběh z roku 1623, zasazený do podmanivé přírody, zachycuje drama mladé venkovanky, již její tchán-pastor vyšetřuje jako podezřelou z čarodějnictví. Rakouský režisér Peter Kubelka, klasik současné evropské avantgardy, vzpomíná na své první setkání s filmem Den hněvu během svých studií na římském Centro Sperimentale (1954–1956).
    „Přišel jsem pozdě, až po titulcích, nevěděl jsem, co je to za film. V úplném transu jsem si ho celý zapamatoval a v noci nato zapsal do sešitku. Neuměl jsem ani slovo dánsky, film byl bez podtitulků, ale všechny pohyby kamery a všechny záběry jsem věděl nazpaměť. Ten blesk, co do mne vjel, byla síla tvůrčího člověka Dreyera a to je něco, co nelze definovat. Skrze něj jsem se naučil vážit si velice i člověka, jehož způsob myšlení a světonázor naprosto nesdílím.“ Peter Kubelka

  • So 14/02

    CHACHA CHICHI!

    / 100 min. / 35mm / od 5 do 12 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo grotesek s pohybovou dílnou

    Celní prohlídka / Francie 1905
    Když opice dělají módu / r. L. Seiler, C: Carruth / USA 1923
    Joe Martin hrdinou / r. H. Burns / USA 1921
    Jimmy v Africe / r. S. Herzig / USA 1927

    Také si rádi hrajete na grotesku? Chceme představit nejdůležitější postavy filmové grotesky, podívat se na němé filmy s klavírním doprovodem, společně se zasmát v kině, ale také se naučit vytvářet vtipné situace. Umíte naschvál zakopnout nebo se zamotat do vlastních končetin?


    Polská škola animace IV.

    2008–2014 / celkem 92 min. / HD

    Miláček / Laska / r. Michał Socha / 2008 / 5 min.
    Překvapivý večer ve společnosti šaramantní ženy.

    Snová šňůra / Snępowina / r. Marta Pajeková / 2011 / 14 min.
    Dívka ve světech obrazů a dojmů, kde se střetává tělesné s duchovním.

    Papírová krabice / Papierowe pudełko / r. Zbigniew Czapla / 2011 / 9 min.
    Marný pokus o zachování vzpomínek, smíření se s pomíjivostí lidské paměti.

    Ex Animo / Ex Animo / r. Wojciech Wojtkowski / 2013 / 7 min.
    Animovaný dojem. Absurdní a nesouvisející scény popisující běh světa.

    Do tvého srdce / Do serca twego / r. Ewa Borysewiczová / 2013 / 10 min.
    Světská litanie, příběh horoucí dívčí lásky a okouzlení.

    Signum / Signum / r. Witold Giersz / 2013 / 13 min.
    Jeskynní malby coby znamení umělecké tvorby napříč dějinami.

    Neuvěřitelně pružný muž / Nieprawdopodobnie elastyczny człowiek / r. Karolina Spechtová / 2013 / 5 min.
    Příběh člověka, jenž se narodil bez tvaru.

    Lázně / Łaźnia / r. Tomek Ducki / 2013 / 4 min.
    Dvě starší ženy při společném rituálu. Reflexe plynutí času a hranic možností.

    Hroši / Hipopotamy / r. Piotr Dumała / 2014 / 12 min.
    Skupina žen s dětmi se koupou v řece. A přichází muž…

    Léto 2014 / Lato 2014 / r. Wojciech Sobczyk / 2014 / 12 min.
    Poeticky laděné pojednání o násilí.

  • Ne 15/02

    Není míru pod olivami

    Režie → Giuseppe De Santis
    Původní název → Non c’è pace tra gli ulivi
    Itálie 1950 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Raf Vallone, Lucia Boséová, Folco Lulli

    Mladý pastýř se vrátí z Říma do rodného kraje a sehraje tam v konfliktu mezi chudými vesničany a latifundisty podobnou roli jako hrdina Viscontiho Země se chvěje, když vyburcoval své krajany, aby společnými silami skoncovali s vyděračskými, vykořisťovatelskými překupníky.


    Symfonie Donbasu

    Režie → Dziga Vertov
    Původní název → Entuzijazm – Simfonija Donbassa
    SSSR – Ukrajina 1930 / CZT / 65 min. / 35mm

    lektorský úvod Martin Čihák

    Během roku 1930 pracuje Dziga Vertov na svém prvním a nejlepším zvukovém filmu Symfonie Donbasu. Naposledy tvoří v relativně svobodných podmínkách. Film má premiéru 1. listopadu, o pět měsíců později je náhle podroben tvrdé ideologické kritice z pera Karla Radeka (tento vysoký stranický činitel padne v roce 1937 sám za oběť stalinským čistkám). Vertov zveřejnil v tisku na svou obranu dopis, který mu po zhlédnutí díla napsal Charles Chaplin, ale místo aby tím své odpůrce umlčel, vysloužil si jen další osočení z údajného velikášství a sebechvály. Chaplin napsal: „Nikdy bych nevěřil, že se průmyslové zvuky dají uspořádat tak, aby se zdály krásnými. Považuji Symfonii Donbassu za jednu z nejvzrušivějších symfonií, jaké jsem kdy slyšel. Mr. Dziga Vertov je hudebník. Profesoři by se od něj měli učit a ne se s ním přít. Gratuluji.“

  • 8. týden
  • Po 16/02

    Zapomenutá melodie pro flétnu

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Zabytaja melodija dlja flejty
    SSSR 1987 / CZV / 124 min. / 35mm
    Hrají → Leonid Filatov, Taťjana Dogilevová, Irina Kupčenková, Vsevolod Sanajev

    Téma stagnace a nastupující přestavby zúročil Eldar Rjazanov v satirické komedii o úředníku Filimonovi, který je zaměstnán v Hlavní správě volného času. Do této smyšlené instituce je zkarikován rozbujelý byrokratický aparát, o jehož redukci se tehdejší sovětská společnost pokoušela. Modelově je ve filmu pojat i milostný trojúhelník, jehož vrcholy tvoří hlavní hrdina a dvě ženy: nemilovaná, ale elegantní manželka Jelena, jejíž rodiče Filimonovi dopomohli ke kariéře a blahobytu, a temperamentní milenka Lída, ošetřovatelka ze závodní ordinace, která hrdinovi připomene jeho umělecké nadání, pohřbené vlastním konformismem. Filimon váhá mezi oběma ženami, podobně jako váhá mezi svými občanskými postoji a názory. Svůj hlas ústřední trojici propůjčili Pavel Soukup, Ljuba Krbová a Jana Preissová.


    Prométheus z ostrova Viševice

    Režie → Vatroslav Mimica
    Původní název → Prometej s otoka Viševice
    Jugoslávie 1964 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Janez Vrhovec, Mira Sardocová, Slobodan Dimitrijević
    Cyklus → Moderní Mimica!

    + krátké filmy
    Finish Happy End / 1958 / 9 min.
    Sám / Samec / 1958 / 11 min.

    Vatroslav Mimica: „Koncem padesátých let jsme v Záhřebu cítili všeobecnou renesanci v malířství, v hudbě, kultuře. Bylo to stejné jako s Poláky Janem Lenicou a Walerianem Borowczykem nebo s Čechem Jiřím Trnkou. Každý rok jsme se všichni sešli v Oberhausenu, což byla Mekka uměleckého filmu. S lidmi, jako byl Günter Grass, jsme strávili celé noci diskusemi o budoucnosti umění po Hirošimě a po Mauthausenu. Naše první animované filmy vznikly v téhle atmosféře. Nelíbily se našim jugoslávským pohlavárům, zdáli jsme se jim příliš dekadentní, než aby nás pustili do Cannes. Vpašovali jsme se tam přesto a slavili triumfy. Už nevím, zda to byl Georges Sadoul nebo André Martin, kdo poprvé začal mluvit o Záhřebské škole. Pod touhle hlavičkou jsme se pak prosadili a já jsem o rok později získal jako první Jugoslávec hlavní cenu v Benátkách – za film Samec.
    Díky takovým úspěchům mi Jadran film dovolil natočit Prométhea z ostrova Viševice, film o mladém romantickém hrdinovi konfrontovaném se dvěma pohledy na svět partyzánů: nostalgie proti skutečnosti. Kupodivu mi tenhle kritický přístup prošel. Georgese Sadoula film zaujal na festivalu v Moskvě a přijel dokonce do Záhřebu, aby ho tam uvedl. Vzhledem ke své surrealistické minulosti nejspíš dobře chápal střihovou skladbu filmu a z ní plynoucí katarzi. Snímek pak získal v Pule cenu chorvatských diváků, i když byl po formální stránce velmi novátorský.“

  • Út 17/02

    Řím v 11 hodin

    Režie → Giuseppe De Santis
    Původní název → Roma ore 11
    Itálie – Francie 1952 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Carla Del Poggioová, Massimo Girotti, Lucia Boséová

    „Stručná novinová zpráva o tom, jak jedna mladá žena zahynula a další utrpěly zranění, když se zbořilo schodiště pod frontou dvou set uchazeček o jediné místo písařky, inspirovala Cesara Zavattiniho ke scénáři filmu Řím v 11 hodin. Zkratkovité, hutné pohledy do života dívek z různých prostředí, jejichž cesty se sešly na onom schodišti římského domu, ukázaly z různých stránek stále se prohlubující zlo poválečné Itálie: nezaměstnanost.“ Ljubomír Oliva


    Jeden večer, jeden vlak

    Režie → André Delvaux
    Původní název → Un soir, un train
    Belgie – Francie 1968 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Anouk Aiméeová, Yves Montand, Adriana Bogdanová

    Magický realismus? Přesněji řečeno film, který se z realismu do magie a mystiky propadá – nenápadným a zcela nečekaným způsobem. Snímek Jeden večer, jeden vlak, do jisté míry esence belgického filmového umění, vznikl na základě literární předlohy Johana Daisnea. Koprodukci s Francií si vynutila okolnost, že se dílo zabývá v Belgii tabuizovaným tématem řeči. Ve sporu mezi Vlámy a Valony na univerzitě se Mathias (Yves Montand) postaví na stranu svých vlámských studentů. Z obavy, že by se mohl znelíbit, však stále odkládá sňatek se svou francouzskou přítelkyní Anne (Anouk Aiméeová). Vlámštinu ve filmu slyšíme při přípravě divadelního představení, na jehož textu se Mathias podílel. Anne je autorkou expresionistické dekorace a kostýmů, jež připomínají Murnauova Upíra Nosferatu, a tak prozrazují Delvauxův obdiv k německému mistrovi. Na Aiméeovou režisér myslel už při psaní scénáře, Montanda si vybral po zhlédnutí filmu Alaina Resnaise Válka skončila. Z oblíbených motivů, které procházejí celým dílem, má v druhém filmu významné místo cesta vlakem, představující cestu za poznáním života, ale také smrti. Postava Smrti je při tom rovněž přítomná ve zmíněném divadelním představení a je to právě nešťastná Anne, kdo navrhl její kostým. Mathias příliš pozdě pochopí ženinu osamělost a význam, jaký pro něho její blízkost měla. Snovou atmosféru, jejíž součástí jsou věci, které nemusejí být tím, čím se zdají, zdůraznil režisér ostrými střihy, zkratkou a zvuky, jež nejsou doprovázeny obrazem. Chvilková fascinace tajemnou Moirou (moira = osudová moc, úděl) se mění v mdlobu a před Mathiasem stojí táž půvabná dívka, ale bez minulého kouzla. Náhle nejsou podstatné obrazy, které byly snad pouze výtvorem mužovy rozjitřené fantazie, ale jejich dešifrování, nabyté poznáním.

  • St 18/02

    Šaškova píseň aneb Tančící bloud a Příběhy oktavánovy

    / celkem 95 min. / 35mm

    A. W. Sandberg / Šaškova píseň aneb Tančící bloud / Klovnen
    Dánsko 1916
    hrají: Valdemar Psilander, Peter Fjelstrup, Armanda Lundová, Robert Schmidt, Gudrun Houlbergová / 43 min.
    Manželské štěstí dvou úspěšných cirkusových umělců vezme rázem za své, když muž objeví, že má soka v lásce z aristokratických kruhů. Jelikož žena se ke své nové lásce hlásí, obětuje se titulní hrdina a dobrovolně se manželky vzdá, netuše, že tím tragedii jen dále vyhrotí. Američtí filmoví historici Ben Brewster a Lea Jacobsová podrobně analyzovali, jak se v tomto klíčovém momentu změní tempo filmu a – až do tohoto okamžiku – civilní herecké podání, aby ustoupilo melodramatické stylizaci. Valdemar Psilander, představitel tragického klauna, spáchal na vrcholu své slávy sebevraždu (6. března 1917).

    Georges Denola / Příběhy oktavánovy / Les Grands
    Francie 1916
    hrají: Maurice Lagrenée, Maxime Desjardins, René Hiéronimus, Albert Bras, Simone Frévallesová, Jane Brindeauová / 52 min.
    Pouze v pražském Národním filmovém archivu se dochoval francouzský film Příběhy oktavánovy. Snímek zde byl podroben technické restauraci, překopírován z nitrátního materiálu a opatřen barevnými virážemi. Děj je situován do internátní střední školy, kde s motivem lásky studenta k půvabné ředitelově manželce se rozvíjí téma chlapeckého přátelství i zášti, radostných chvil i smutků, podrazů i odvahy.


    Zemí mrazivých vyhlídek

    Režie → Jan Strejcovský
    ČR 2015 / 50 min. / DVD

    Filmová vyjížďka po rozmanitých architektonických a sochařských intervencích v norské krajině.
    Bohatý rybářský a dřevozpracující průmysl doplnily v 70. letech obrovské naleziště ropy, a tak poměrně mladá země poznamenaná kdysi příchylností k nacismu a nařčeními z přílišného protěžování přírodního dědictví kontrovala sociálním státem, ve kterém „doktor vydělává jen o trochu víc než pokojský“. Opentleno působivými uměleckými zásahy do krajiny: „vyrobeno v přírodě“.
    Autobusy přivážejí německé turisty k zázračnému zrcadlu, ve kterém nevidí sebe, ale rozeklanou krajinu za sebou. Za pět minut objekt zase osiří. Dál za desítkami dalších a dalších variací na romantické sebepojímání nejbohatší skandinávské země. Tisíce kilometrů – čím dál na sever, tím méně světla.
    O několik fjordů dál zatím ředitel filmové sekce Norské národní knihovny ze své terasy shlíží na kolosální postavu stojící ve vodě přístavu a s vážnou tváří doznává, že sousedy nejvíce dráždí přílišná míra abstrakce současného umění, proto píší rozhořčené básně na téma: „Proč tento ,Muž z moře nemá‘ mužské přirození?“ Jan Strejcovský

    Od 1. 2. bude spuštěn rezervační email: rezervace@gjf.cz


    Zemí mrazivých vyhlídek

    Režie → Jan Strejcovský
    ČR 2015 / 50 min. / DVD

    Filmová vyjížďka po rozmanitých architektonických a sochařských intervencích v norské krajině.
    Bohatý rybářský a dřevozpracující průmysl doplnily v 70. letech obrovské naleziště ropy, a tak poměrně mladá země poznamenaná kdysi příchylností k nacismu a nařčeními z přílišného protěžování přírodního dědictví kontrovala sociálním státem, ve kterém „doktor vydělává jen o trochu víc než pokojský“. Opentleno působivými uměleckými zásahy do krajiny: „vyrobeno v přírodě“.
    Autobusy přivážejí německé turisty k zázračnému zrcadlu, ve kterém nevidí sebe, ale rozeklanou krajinu za sebou. Za pět minut objekt zase osiří. Dál za desítkami dalších a dalších variací na romantické sebepojímání nejbohatší skandinávské země. Tisíce kilometrů – čím dál na sever, tím méně světla.
    O několik fjordů dál zatím ředitel filmové sekce Norské národní knihovny ze své terasy shlíží na kolosální postavu stojící ve vodě přístavu a s vážnou tváří doznává, že sousedy nejvíce dráždí přílišná míra abstrakce současného umění, proto píší rozhořčené básně na téma: „Proč tento ,Muž z moře nemá‘ mužské přirození?“ Jan Strejcovský

    Od 1. 2. bude spuštěn rezervační email: rezervace@gjf.cz

  • Čt 19/02

    Těžká léta

    Režie → Luigi Zampa
    Původní název → Anni difficili
    Itálie 1948 / CZT / 106 min. / 35mm
    Hrají → Delia Scalaová, Massimo Girotti, Olinto Cristina

    „Kronika dvaceti let života drobného úředníčka a jeho rodiny ze sicilského městečka. Smutná kronika viny i oběti, zbabělosti, umění přizpůsobit se. Nepříjemné pravdy o nedávné historii, o individuálním podílu a spoluvině na celospolečenském dění.“ Ljubomír Oliva


    Doktor Mabuse, dobrodruh

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Dr. Mabuse, der Spieler
    Německo 1922 / CZT / 195 min. / 35mm
    Hrají → Rudolf Klein Rogge, Aud Egede Nissenová, Bernhard Goetzke, Alfred Abel

    Postava démonického doktora Mabuse pronásledovala Fritze Langa s dlouhými přestávkami čtyřicet let, až do jeho posledního filmu Tisíc očí doktora Mabuse (1960); do „zlatého fondu“ patří však především němý první díl. Mabuse, nihilistický genius zločinu prahnoucí po ovládání pro ovládání, je strůjcem neuvěřitelných událostí, ale Langova režie dovede nechat prosvítat těmito absurditami atmosféru doby zmítající se v hospodářských a společenských zmatcích počátku dvacátých let. Zatímco dnešní divák se nechá rád strhnout fabulační svobodou děje, v době premiéry se Německo, vzpamatovávající se z levicových a pravicových pokusů o puč, poznalo v Langově filmu víc než v jiných, realističtějších snímcích (což přivolalo pozornost cenzorů). Expresionismus, jehož vliv je v tomto filmu z roku 1922 stále nepřehlédnutelný (navzdory distancovanému hodnocení tohoto směru, které režisér ironik vkládá do úst svému hrdinovi!) je pro tvůrce pouze výchozím bodem na cestě do nezaměnitelného „langovského univerza“, jehož bohatství je zde již stejně bezbřehé jako v pozdější Metropolis (1925–27)… a stejně odolné vůči času.

  • So 21/02

    Co bylo v klobouku a jiné pohádky

    / 110 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s pohybovou dílnou

    Ferda v mraveništi / r. Hermína Týrlová / ČSR 1977
    Koťátko Haf / r. L. Atamanov / SSSR 1976
    Co bylo v klobouku / r. L. Kadleček / ČSR 1963
    Jen počkej! XV. / r. V. Kotěnočkin / SSSR 1985

    Pásmo pohádek, které se budou líbit i těm nejmenším divákům. Kdo by neznal legendárního Ferdu mravence, či vlka a zajíce ze seriálu Jen počkej? Po promítání se uskuteční pohybová a improvizační dílna. Ta v zimě rozhodně všechny rozehřeje.


    Šest černých dívek aneb Proč zmizel zajíc?

    Režie → Ladislav Rychman
    ČSR 1969 / 80 min. / 35mm
    Hrají → Lubomír Lipský, Zdeněk Řehoř, Josef Chvalina, František Peterka, Vladimír Menšík

    „Tento film navazuje žánrově na snímek Zločin v dívčí škole. Paroduje jak detektivní žánr sám o sobě, tak i sex. Nic se tu nedá brát vážně. V podtextu mi šlo o to, aby detektiv tu figuroval spíš jako objekt, rekvizita. Aby nebyl suverénním pánem, aby taky občas trpěl… V tomto filmu hraje velkou roli hudba. Ve Starcích na chmelu to byl chór tří chlapců s kytarami – zde jsou vystřídáni dětským chórem, který doprovází text, ale není v obraze.“ Napsal Ladislav Rychman o své recesní detektivní komedii, která vznikla podle předlohy Josefa Škvoreckého a hudbu k ní složili Jiří Bažant a Jiří Malásek. Jméno Ladislava Rychmana (1922–2007) bude v české kinematografii navždy spojováno s průkopnickým muzikálem Starci na chmelu (1964), jehož příznivý divácký i kritický ohlas byl ve své době důkazem, že ani „západní“ žánr není našemu domácímu prostředí cizí. Zájem o hudební stránku filmu byl pro celou Rychmanovu tvorbu příznačný, a navíc mu on sám uměl dát novátorský rozměr. Rychman jako první vymýšlel v televizi reklamy a natáčel inscenované písničky, předchůdce dnešních videoklipů (např. duet Josefa Beka a Ireny Kačírkové Píseň o bytě.)

  • Ne 22/02

    Citová výchova

    Režie → Alexandre Astruc
    Původní název → L’Education sentimentale
    Francie 1962 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Jean-Claude Brialy, Marie-José Natová, Michael Auclair, Dawn Addamsová

    Život mladíka, který přišel z provincie „dobýt Paříž“, život mezi deziluzí, znechucením, nečinností a sněním proměnil Gustave Flaubert v letech 1863 až 1869 v jeden z největších francouzských románů 19. století. „Styl Citové výchovy střídáním bližšího a vzdálenějšího plánu připomíná filmovou techniku,“ všiml si český literární historik Zdeněk Hrbata. „Tento způsob mj. umožňuje izolovat detaily, vyjadřující atmosféru okamžiku, rozpoložení hrdinů a konečně i jejich postoj k situaci.“ Alexandre Astruc natočil svou adaptaci v roce, v němž francouzská kinematografie vydala v těsném sledu takové filmy, jako byly Jules a Jim, Rampa, Žít svůj život, Proces nebo Cléo od pěti do sedmi – a tato konkurence se snímku Citová výchova stala do jisté míry osudnou. Stojí určitě za to, věnovat mu dnes trochu té pozornosti, která mu ve své době zůstala odepřena.


    Pondělí nebo úterý

    Režie → Vatroslav Mimica
    Původní název → Ponedjeljak ili utorak
    Jugoslávie 1966 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Slobodan Dimitrijević, Pavle Vuisić, Gizela Humlová
    Cyklus → Moderní Mimica!

    + krátký film Strašák / Strašilo / 1959 / 9 min.

    „Když lidé vidí obyvatele Středozemí, který stojí nečinně na mořském břehu, mají ve zvyku říkat: těmhle lidem se nechce pracovat. Ale oni pracují. Studují moře, jeho šíři, pohyby, odrazy. Toto pohyblivé tableau bylo mou první kinematografií. Nejhezčí příběhy na světě se zrodily u ohně, když pohyblivé linie plamenů zvaly lidi, aby začali spřádat své historky. Tuhle lásku k motion pictures a ne k obrazům statickým jsem měl už jako dítě,“ říká Vatroslav Mimica v rozhovoru pro Cahiers du cinéma.
    Na festivalu v Pule byl oceněn v roce 1972 hlavní cenou Zlatou arénou za svůj film Pondělí nebo úterý, psychologický příběh o podstatě lidské existence.
    „Jako filmaři jsme tehdy drželi pohromadě, přátelil jsem se s Branko Bauerem, vypravěčem znalým svého řemesla, tvůrcem úplně jiným, než jsem byl já. V Bělehradě byli Alexandar Petrović, Živojin Pavlović a Puriša Džordžević. Dohromady jsme tvořili modernistickou čtyřku. Po nás přišli Dušan Makavejev a Želimir Žilnik. Všichni jsme se navzájem velmi lišili, ale ten duch modernismu visel ve vzduchu stále.“

  • 9. týden
  • Po 23/02

    Boží ptáčci

    Režie → Dzintra Geka
    Původní název → Dieva putniņi
    Lotyšsko 2015 / CZT / 90 min. / DVD / česká premiéra

    V období před koncem druhé světové války, kdy bylo jasné, že Lotyšsko znovu obsadí sovětská armáda, uprchlo přibližně 150 tisíc Lotyšů do Německa. V táborech si Lotyši, kteří pocházeli z různých sociálních vrstev, říkali boží ptáčci a snažili se zorganizovat život podle svých tradičních zvyklostí. Když Lotyšsko znovu získalo svou nezávislost, část vycestovalých se vrátila, velká část však zůstala rozptýlena ve světě. Nejnovější dokument režisérky Dzintry Geky zobrazuje pohnuté osudy rodin navrátilců. Slavnostního uvedení filmu se zúčastní režisérka Dzintra Geka, autor hudby k filmu, skladatel Pēteris Vasks a filmová delegace.

    Vstup volný.
    Volné vstupenky si prosím vyzvedněte v pokladně kina.

  • Út 24/02

    Hladomor 33

    Režie → Oles Jančuk
    Původní název → Golod-33
    Ukrajina 1991 / CZT / 115 min. / DVD
    Hrají → Alexej Gorbunov, Georgij Morozjuk

    Film zobrazuje děsivé roky hladomoru třicátých let dvacátého století prostřednictvím jedné rodiny, z nichž apokalyptickou situaci nikdo nepřežil. Unikátní snímek získal hlavní ocenění na Národním filmovém festivalu v Kyjevě a byl promítán na mezinárodním filmovém festivalu AFI v Los Angeles a na Filmovém fóru v New Yorku. Film poukazuje na poměrně neznámou tragédii – svévolně způsobený hladomor mezi lety 1932–1933 v Sovětském svazu, zejména na Ukrajině.
    Po skončení filmu následuje beseda s režisérem a historiky.

    Vstup volný.
    Volné vstupenky si prosím vyzvedněte v pokladně kina.

  • St 25/02

    Společnost hrdinů

    Režie → Oles Jančuk
    Původní název → Zalizna sotnia
    Ukrajina 2004 / CZT / 97 min. / DVD
    Hrají → Iryna Bardakovová, Mykola Boklan, Oleg Drach

    Děj filmu se odehrává v oblasti západní Ukrajiny a východního Polska. Tyto oblasti byly obývané samotnými Ukrajinci do té doby, než je okupovalo bolševické Rusko a posléze nacistická třetí říše. V konečném důsledku byly tyto oblasti Stalinem „darovány“ komunistickému Polsku. Hrdinové filmu, založeném na skutečných událostech, jsou mladí dobrovolníci Ukrajinské povstalecké armády. Záměrem autorů snímku není vykreslovat pouze hrdinství těchto časů, ale také ukázat, že i během války, extrémních podmínek a pod nánosem špíny, krve a smrti, může člověk stále zůstat člověkem a zachovat svou etiku, důstojnost a mravnost. Stejně tak je bez ohledu na všudypřítomnou smrt vždy schopen milovat.
    Po skončení filmu následuje beseda s režisérem a historiky.

    Vstup volný.
    Volné vstupenky si prosím vyzvedněte v pokladně kina.

  • Čt 26/02

    Plášť

    Režie → Alberto Lattuada
    Původní název → Il cappotto
    Itálie 1952 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Renato Rascel, Yvonne Sansonová, Giulio Stival, Giulio Cali

    Jeden z vrcholů neorealistického období a zároveň jeden z nejméně typických: transpozice Gogolova ruského románu z Petěrburgu devatenáctého století do italského prostředí. Zvláště působivé jsou noční scény, odehrávající se v rozlehlých, pustých prostorách pod viaduktem, kde bloudí nešťastný, ztracený hrdina bez pláště i bez naděje.


    Ladič pian zemětřesení

    Režie → Bratři Quayové
    Původní název → The Piano Turner of Earthquakes
    Německo – Velká Británíe – Francie 2005 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Gottfried John, César Sarachu, Amira Casarová

    poslední projekce před koncem monopolu pro ČR

    „Slavný obraz švýcarského malíře Arnolda Böcklina Ostrov mrtvých byl stylistickou inspirací pro atmosféru tajuplného sídla doktora Droze. Rozostřením, mnohovrstevnatou světelnou dramaturgií a stále nanovo fragmentovanou narací je budována matná atmosféra nevědomí“ (Esther Bussová). Nepravděpodobný zážitek z ostrova snů v tradici velkého dědictví surrealismu si odnesl v roce 2005 Zvláštní uznání poroty festivalu v Locarnu.

  • Pá 27/02

    Dlouhý pochod

    Režie → Alexandre Astruc
    Původní název → La longue marche
    Francie 1965 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Robert Hossein, Jean-Louis Trintignant, Maurice Ronet, Paul Frankeur

    Hvězdně obsazené válečné drama Dlouhý pochod tematicky těží z bojů francouzských partyzánů, tzv. maquistů. Muži přivedou do hor lékaře, aby ošetřil jejich druha. Dole ve vsi se zatím situace vyhrotí natolik, že doktorův návrat je příliš nebezpečný. Možnost odejít se mu paradoxně naskytne až před přímým střetem s Němci…


    Červené střevíčky

    Režie → Michael Powell – Emeric Pressburger
    Původní název → The Red Shoes
    Velká Británie 1948 / CZT / 135 min. / 35mm
    Hrají → Adolf Wohlbrück, Moira Shearerová, Marius Goring

    Dodnes nepřekonaný vrchol mezi filmy z baletního prostředí, rozhodně ale ne film obracející se primárně k milovníkům baletu. Dívka, která nechce nic víc, než tančit, objeví ve výloze obchodu jednoho tajemného obuvníka červené střevíčky. Děj z přízračné pohádky proměněný v alegorii umění, vyžadujícího absolutní oběť.

    „Známe osud tohoto díla, ,odstřelenéhoʻ kdysi už distributorem, díla, které se stalo předmětem kultu, jenž se táhne až do současnosti, ke Coppolovi, k De Palmovi, k Aronofskému. Demiurg Michael Powell nechtěl darovat divákům baletní film, nýbrž jakousi Arte Poetica (narážka na Horatiovo normotvorné pojednání O umění básnickém, pozn. překl.) a dech beroucí spektákl tvořený tanečníky, choreografy, hudebníky, dekoratéry. Apoteóza uměleckého mistrovství kulminující skandálním tvrzením, podle něhož má život, postavíme-li ho proti umění, ,tak malý významʻ. Martinu Scorsesemu, iniciátorovi restaurování trichromatického Technicoloru z původního filmu, vděčíme za tuto oslňující verzi, předvedenou na festivalu v Cannes 2009 (...), verzi, jež se prosadila jako ta, na niž se bude od nynějška odkazovat.“
    Thierry Méranger (Cahiers du cinéma, prosinec 2011)

  • So 28/02

    Rosa & Dara a jejich velká dobrodružství

    Režie → Martin Duda
    ČR 2015 / 80 min. / DVD / od 3 let
    Hrají → Jana Štěpánková
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Pásmo krátkých animovaných filmů pro děti, kterým vás provedou Rosa s Darou, jsou příběhy plné napětí, přátelství a objevování. Můžete se těšit na velké prázdninové dobrodružství, které doplní mini příběhy, ze kterých se dozvíte odpovědi na spoustu zajímavých otázek. Dobrodružství Rosy a Dary doplní tři animované filmy: Nový druh (r. Kateřina Karhánková), Malý Cousteau (r. Jakub Kouřil) a Mythopolis (r. Alexandra Hetmerová).


    Giuseppe Verdi – Otello

    Režie → Franco Zeffirelli
    Původní název → Otello
    Itálie 1986 / CZT / 114 min. / 35mm
    Hrají → Plácido Domingo, Katia Ricciarelliová, Justino Díaz

    Milánská La Scala, její orchestr a sbor pod taktovkou Lorina Maazela. Španělský tenor Plácido Domingo jako Otello. Tentokrát nikoli divadelní inscenace, ale plnohodnotný film, jak usoudil i festival v Cannes, když jej v roce 1986 zařadil do hlavní soutěže.

  • Ne 01/03

    Banovič Strahinja

    Režie → Vatroslav Mimica
    Původní název → Banovič Strahinja
    Jugoslávie 1981 / CZV / 105 min. / 35mm
    Hrají → Franco Nero, Radan Nikolić, Gert Fröbe, Sanja Vejnovićová, Rade Šerbedžija
    Cyklus → Moderní Mimica!

    + krátký film Vejce / Jaje / 1960 / 10 min.

    Franco Nero jako srbský šlechtic, jeden z hrdinů památné bitvy na Kosově poli v roce 1389. V tomto filmu, odehrávajícím se o rok dříve, bojuje proti mužnému a nelítostnému tureckému uchvatiteli vlastní ženy a stává se zajatcem krutého milostného trojúhelníku. Námět z lidové písně adaptoval pro Vatroslava Mimicu jeho neméně slavný režisérský kolega Alexandar Petrović.


    Zázrak v Miláně

    Režie → Vittorio De Sica
    Původní název → Miracolo a Milano
    Itálie 1951 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Francesco Golisano, Paolo Stoppa, Arturo Bragaglia

    Sen o světě, kde „dobrý den znamená doopravdy dobrý den“. Ojedinělý úkaz, pohádková alegorie v typicky neorealistickém milieu – a přitom s ostřejším politickým vyzněním, než by cenzura byla ochotna povolit v méně stylizovaném hávu. Zázrak v Miláně, nadčasovou anarchistickou bajku o dobrém chlapci, který začne činit zázraky ve čtvrti chudinských brlohů na okraji Milána, natočil Vittorio De Sica podle námětu a scénáře Cesara Zavattiniho. Námět měl zajímavou historii: Zavattini jej napsal s názvem Dobrák Toto už roku 1940 pro velkého italského komika téhož jména. Film však nebyl natočen a o tři roky později Zavattini námět přepracoval do románové podoby s titulem Chudí obtěžují. Za dalších pět let se vrátil k původní myšlence na film, který byl tentokrát opravdu realizován – za trikové spolupráce českého kameramana Václava Vícha.