Program

10/2015 (Změnit)
  • 40. týden
  • Čt 01/10

    Otrokyně lásky

    Režie → Nikita Michalkov
    Původní název → Raba ljubvi
    SSSR 1975 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Jelena Solovejová, Rodion Nachapetov, Alexandr Kaljagin, Oleg Basilašvili

    Nikita Michalkov se ve svých filmech rád s nostalgií obrací k minulosti, již často kritizuje i obdivuje zároveň. Rovněž děj jeho druhého filmu Otrokyně lásky je situován do doby vzdálené, na počátek 20. století. Hlavní hrdinka, filmová diva Olga Vozněsenská, se po revoluci ocitá v jakémsi časovém vakuu: diváci stále žádají její melodramatické postavy, ale ona si nemůže neuvědomovat, že se kolem ní střílí, přátelé mizejí neznámo kam, starý svět zaniká. „Růžová zahrada, která ji dosud obklopovala, se mění v hořící dům,“ jak říká její obdivovatel. Filmaři se sice z Moskvy uchýlili na jih (Jalta byla pro ruské předrevoluční herce přestupní stanicí na cestě do emigrace), ale atmosféra nejistoty a nutnosti rozhodnout se doléhá už i sem. Stejně jako po letech ve filmu Unaveni sluncem (1994) vygraduje Michalkov Otrokyni lásky mohutným kontrapunktem, když se v obraze zalitém oslepujícím sluncem a podbarveném hudbou, sugerující dojem pomíjivosti, odehraje skutečné drama. Sám režisér si tady zahrál malou, ale výraznou roli tajného revolucionáře.

  • Pá 02/10

    Tootsie

    Režie → Sydney Pollack
    Původní název → Tootsie
    USA 1982 / CZV / 113 min. / 35mm
    Hrají → Dustin Hoffman, Sydney Pollack, Jessica Langeová, Teri Garrová, Bill Murray

    Stejným způsobem, jakým okouzlovala generaci filmových diváků počátkem šedesátých let Wilderova gangsterská komedie Někdo to rád horké, nadchla publikum zhruba o dvacet let později i situační komedie Sydneyho Pollacka Tootsie, neméně umně využívající dlouholeté tradice převlekových rolí v americkém filmu (není snad komika, jenž by si tuto herecky vděčnou záměnu pohlaví nevyzkoušel, vzpomeňme tak za všechny alespoň Wallace Beeryho, Roscoe Arbuckla, Stana Laurela i Olivera Hardyho, Syda Chaplina, Jacka Bennyho či Reda Skeltona nebo Dannyho Kaye a též Robina Williamse). Ve své zápletce je v duchu doby genderově zaměřena - herec, jenž pro svou pověst potížisty těžko získává role, okamžitě uspěje v převlečení za ženu a záhy získá nesmírnou popularitu jako představitelka televizního seriálu. Scénář Larryho Gelbarta a Murraye Schisgala, k jehož vtipnosti přispěla i Elaine Mayová, netěží hlavní komické napětí ze střetu mezi mužským a ženským já hrdiny, nýbrž z otázky, jaká je vlastně nyní jeho sexuální identita a kam až sahají věrohodné možnosti jeho role. Břemeno přesvědčivosti této komedie pochopitelně plně spočívá na hereckém výkonu Dustina Hoffmana v hlavní roli, jehož nároky na dokonalost svého „převtělení“ daly vzniknout bezpočtu legend o jeho ochotě ve jménu role podstoupit nemožné, jakož i stejně nemožné žádal též od druhých. A připomeňme si, že Hoffmanovu profesionální „zuřivost“ si mohl režisér Pollack vychutnat i jako herec coby představitel vedlejší role agenta nové sitcomové hvězdy, jenž je do tajemství zasvěcen.


    Červené střevíčky

    Režie → Michael Powell – Emeric Pressburger
    Původní název → The Red Shoes
    Velká Británie 1948 / CZT / 135 min. / 35mm
    Hrají → Adolf Wohlbrück, Moira Shearerová, Marius Goring

    Dodnes nepřekonaný vrchol mezi filmy z baletního prostředí, rozhodně ale ne film obracející se primárně k milovníkům baletu. Dívka, která nechce nic víc, než tančit, objeví ve výloze obchodu jednoho tajemného obuvníka červené střevíčky. Děj z přízračné pohádky proměněný v alegorii umění, vyžadujícího absolutní oběť.

    „Známe osud tohoto díla, ,odstřelenéhoʻ kdysi už distributorem, díla, které se stalo předmětem kultu, jenž se táhne až do současnosti, ke Coppolovi, k De Palmovi, k Aronofskému. Demiurg Michael Powell nechtěl darovat divákům baletní film, nýbrž jakousi Arte Poetica (narážka na Horatiovo normotvorné pojednání O umění básnickém, pozn. překl.) a dech beroucí spektákl tvořený tanečníky, choreografy, hudebníky, dekoratéry. Apoteóza uměleckého mistrovství kulminující skandálním tvrzením, podle něhož má život, postavíme-li ho proti umění, ,tak malý významʻ. Martinu Scorsesemu, iniciátorovi restaurování trichromatického Technicoloru z původního filmu, vděčíme za tuto oslňující verzi, předvedenou na festivalu v Cannes 2009 (...), verzi, jež se prosadila jako ta, na niž se bude od nynějška odkazovat.“
    Thierry Méranger (Cahiers du cinéma, prosinec 2011)

  • So 03/10

    Kryštof Mařatka a jeho hudba k Batalionu – česká premiéra

    Přemysl Pražský / Batalion
    ČSR 1927 / hrají: Karel Hašler, Bronislava Livia, Karel Noll, Eman Fiala / 96 min. / 35mm / úvod Martin Čihák

    Po Alfredu Brendelovi v září budeme mít tu čest přivítat v Ponrepu další špičkovou osobnost soudobé hudby, českého skladatele Kryštofa Mařatku. Jeho kompozici pro český němý film Batalion slyšeli poprvé diváci v pařížském Louvru roku 2002. Mezinárodní hudební festival Brno - Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno inicioval letošní první moravské uvedení této produkce v brněnském univerzitním kině Scala (4.10.) a první české v pražském Ponrepu. Hrají Kryštof Mařatka, Jana Holmanová, Jan Mach a Alžběta Vlčková, diriguje Kryštof Mařatka.

    Obraz života slabého člověka o 7 dílech, tak zní podtitul filmového zpracování známého příběhu o společenském pádu váženého pražského advokáta doktora Františka Uhra. „Batalion viditelně převyšoval dobový český standard. Vznikl sice v době, kdy do filmu postupně pronikaly složitější příběhy s psychologizující tematikou a potřeba zvukového sdělení byla stále naléhavější, ovšem v domácích poměrech bychom takto soustavnou práci s ,němou zvukovostíʻ hledali velmi těžko.“ Michal Bregant.

  • Ne 04/10

    Autíčková romance a jiné pohádky

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s animační dílnou / CZV / 90 min. / 35mm / od 3 let

    Koťátko Haf a zapomětlivé štěňátko / r. Lev K. Atamanov / SSSR 1979
    Autíčková romance / r. Ludvík Kadleček / ČSR 1990
    Bábätko v banke / r. Vladimír Malík / ČSR 1987
    Já a bělovous Zrzunda / r. Hermína Týrlová / ČSR 1974
    Bolek a Lolek vzduchoplavci / r. Stanisław Dülz / Polsko 1973

    U tohoto pohádkového pásma se nebude nikdo nudit. Po projekci se uskuteční dílna s loutkami a různorodými rekvizitami. Každý si podle své fantazie bude moct vytvořit vlastního hrdinu. Poté je společně pomocí animačních kouzel oživíme. Nakonec se na tyto krátké loutkové animace společně podíváme.


    Cesta jménem Život

    Režie → Jaehoon An, Hyejin Han
    Původní název → The Road Called Life
    Jižní Korea 2014 / CZT / 90 min. / HD

    Povídkový film vycházející z klasických příběhů korejské literatury Když kvete pohanka, Jaro a Šťastný den. Precizní kreslená animace vtáhne diváka do života tří obyčejných lidí v pro Koreu klíčovém období 30. let 20. století. Autoři Jaehoon An, Hyejin Han jsou se svými snímky pravidelnými účastníky světových filmových festivalů.

  • 41. týden
  • Po 05/10

    Pokání

    Režie → Tengiz Abuladze
    Původní název → Monanieba
    SSSR – Gruzie 1986 / CZT / 141 min. / 35mm
    Hrají → Avtandil Macharadze, Ia Ninidzeová, Merab Ninidze

    Projekce v rámci festivalu duchovní hudby Archaion kallos

    „Legendární proslulost filmu Pokání je při nesporných estetických kvalitách podmíněna faktorem politickým. Film, pojednávající metaforickou formou období represí ve 30. letech a nedávnou současnost, v níž nebyly vyvozeny důsledné závěry ze všech předešlých deformací socialismu, apeluje především na aktivizaci historického, mravního a právního vědomí společnosti. Pokání, charakterizované jako ,indikátor přestavbyʻ, bylo uvedeno počátkem roku 1987 a setkalo se s obrovským ohlasem. Režisér Tengiz Abuladze je považuje za vyvrcholení volné trilogie, jejíž předchozí filmy Prosba (1968) a Strom přání (1977) pojednávaly podobně metaforickou formou o věčném boji dobra a zla, z něhož vychází vždy vítězně idea humanismu. Stejné poselství lze vyčíst i z Pokání, z jeho tří časových vrstev, v nichž se fantaskní snoubí s reálným, fikce s historickými fakty." Galina Kopaněvová


    Keaton dada II.

    Cyklus → Keaton dada

    Frigo dědicem / My Wife´s Relations, USA 1922 / 16 min. / 35mm
    Frigo u kováře / The Blacksmith / USA 1922 / 17 min. / 35mm
    Frigo na Aljašce / The Frozen North / USA 1922 / 15 min. / 35mm
    Frigo má smůlu / Daydreams / USA 1922 / 17 min. / 35mm
    Frigo elektrotechnikem / The Electric House / USA 1922 / 18 min. / 35mm

  • Út 06/10

    Jak vidět film / David Čeněk: Filmová analýza I.

    Je podstatné uvědomit si, že filmová analýza je výsostný nástroj, který může být platný i běžnému divákovi, stejně jako člověku, který má tvůrčí ambice. Chápejme filmové dílo jako celek, který je složený z jednotlivých scén, ty pak ze sekvencí, které se skládají ze záběrů. Celou tu magickou souhru umožňují pravidla filmové řeči. Obdobně jako se mladí medici učí zákonitostem fungování lidského organismu pohledem do jeho útrob, stejně tak můžete analytickým sledováním filmového díla objevit zcela nový rozměr, který vám do té doby zůstával skryt. Během lekce si osvojíte základní terminologii filmové analýzy a na řadě příkladů si prokážeme, jak ji aplikovat.


    Zvítězit

    Režie → Marco Bellocchio
    Původní název → Vincere
    Itálie 2009 / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Giovanna Mezzogiornoová, Fausto Russo Alesi, Filippo Timi

    poslední projekce před koncem monopolu pro ČR

    Mistrné zpracování skutečného příběhu tragické lásky krásné a inteligentní ženy ke ctižádostivému muži, který se stane italským diktátorem, jistému Benitovi. „Celý můj film stojí na protimluvu," říká klasik italského filmu Marco Bellocchio, „je melodramatem, ale futuristickým, ,futurizovanýmʻ od začátku až do konce.“

  • St 07/10

    Bloudění

    Režie → Antonín Máša
    ČSR 1965 / 83 min. / 35mm
    Hrají → Jiří Pleskot, Jaromír Hanzlík, Jiřina Jirásková, Jan Kačer

    Dodnes pozoruhodný celovečerní debut Antonína Máši, jenž ve spolurežii s kameramanem Janem Čuříkem vypráví o jednom krátkém útěku z domova. Poněkud útržkovitý děj o vztahu otce a syna spojuje silná atmosféra všech sekvencí a precizní choreografie jednotlivých scén. Bloudění je diváckou výzvou: svou náznakovostí, nedořečeností, svým subtilně absurdním humorem.


    Ladič pian zemětřesení

    Režie → bratři Quayové
    Původní název → The Piano Tuner of Earthquakes
    Velká Británie - Německo - Francie 2005 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Amira Casarová, Gottfried John, César Sarachu

    „Slavný obraz švýcarského malíře Arnolda Böcklina Ostrov mrtvých byl stylistickou inspirací pro atmosféru tajuplného sídla doktora Droze. Rozostřením, mnohovrstevnatou světelnou dramaturgií a stále nanovo fragmentovanou narací je budována matná atmosféra nevědomí“ (Esther Bussová). Nepravděpodobný zážitek z ostrova snů v tradici velkého dědictví surrealismu si odnesl v roce 2005 Zvláštní uznání poroty festivalu v Locarnu.

  • Čt 08/10

    Václav Mergl a alchymie hmoty

    přednáška doc. Vladimíra Suchánka s ukázkami / celkem 120 min.

    O animované tvorbě s výsostně filozofickým přesahem se v českých zemích dá mluvit jen u malé skupiny tvůrců, z nichž pak pouze dva – Jan Švankmajer a Václav Mergl – se mohou svým významem měřit s hlavními osobnostmi duchovní kinematografie z oblasti filmu hraného. Filmový historik Vladimír Suchánek píše: „U nás se z běžné produkce naprosto vymyká Václav Mergl. Jeho filmy Proměny, Láokoón a Krabi skutečně působily dojmem něčeho zcela výjimečného už tím, že nepracují s výtvarným účinkem figurativních prvků a výtvarnou stylizací reálného časoprostoru mikrokosmu a makrokosmu, ale zpracovávají hmotu do jakéhosi vnitřního rytmu, tepu nebo pulsu, a tím zdůrazňují její tvořivou, ale i ničivou schopnost. Mergl propůjčuje hmotě jakýsi prvotní duchovní, velmi složitý alchymický princip bytí, čímž se vymyká i koncepci surrealismu, kterou zastupuje Jan Švankmajer.“

    Jaký jiný dárek může nabídnout Václavu Merglovi k jeho 80. narozeninám kino, jemuž už dlouhá léta prokazuje věrnost jako divák, než přehlídku filmů, které si sám vybere, aby tak mohl zároveň upozornit diváky na snímky, které pro něj byly důležité a jimž se třeba nedostalo vždy zasloužené pozornosti? Samozřejmě si přitom nenecháme ujít příležitost podívat se znovu na Merglovo vlastní filmové dílo, vinou nepřízně doby rozsahem nevelké, ale podobně jako útlé dílo téhož roku narozeného Pavla Juráčka patřící k tomu nejcennějšímu, co v této zemi od počátku šedesátých let vzniklo.

  • Pá 09/10

    Na kometě

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1970 / 73 min. / 35mm
    Hrají → Magda Vášáryová, Emil Horváth ml., František Filipovský, Josef Větrovec, Vladimír Menšík, Eduard Kohout

    + krátký film Český film tisíc devět set sedmdesát / r. Jan Jelínek / ČSR 1970 / 11 min. / 35mm

    Příběhu Julese Verna o „vzorku“ lidstva, přesněji řečeno o znesvářených skupinkách pozemšťanů, které nechá vesmírná katastrofa nedobrovolně „přestoupit“ ze Země na kometu (a opět nazpátek), dal Karel Zeman jako vždy nezaměnitelně osobní podobu. Nechybí tu žádná ze zemanovských obsesí: řetězec paradoxů, spojování nespojitelného, střet kultur – a tentokrát dokonce i vzdálených evolučních epoch –, kontrasty největšího s nejmenším, vznešeného s profánním. Po nástupu Jiřího Purše a dalších normalizátorů českého filmu, kteří si světoznámého „národního umělce“ bez rozpaků přivlastnili, se Zeman, navzdory oficiálně deklarované přízni, už k tomuto typu filmu nikdy nevrátil; zůstal mu nekonfliktní prostor klasických pohádkových příběhů, bez kombinace s hraným filmem.


    Paříž, Texas

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Paris, Texas
    SRN – Francie 1984 / CZT / 136 min. / 35mm
    Hrají → Harry Dean Stanton, Nastassja Kinski, Bernhard Wicki

    MFF v Cannes 1984 – Zlatá palma za nejlepší film

    „Objeví se muž, překročí mexickou hranici. Ztratil paměť, všechno, co znal, a je ve světě cizí jako dítě. Od tohoto bodu jsme rozvíjeli příběh dál. Měli jsme různé nápady: že ho hledá bratr, že on sám hledá zasutou minulost, že chce znovu najít jednu ženu. (...) V Salcburku jsem četl poprvé Odysseu. Podle mého názoru už si tento mýtus nelze představit v krajinách Evropy, zato však na americkém západě. Město Paříž, Texas – na severu, na pobřeží Červené řeky poblíž oklahomské hranice – se nám vnucovalo kvůli svému jménu. (...) Byl jsem šťastný, že jsem sedm let po naší poslední spolupráci mohl opět pracovat s Robbym Müllerem. Byli jsme odhodláni pustit se do toho filmu bez estetického modelu, bez Walkera Evanse a bez Edwarda Hoppera. Silnější vztah ke kinematografii, tak zněla naše zásada. Chtěli jsme se vystavit krajině.“ Wim Wenders

  • So 10/10

    Home Movie Day – Cinemaspot – Kavárny naživo

    V rámci celosvětové akce Home Movie Day se 10. října 2015 ve 12 hodin otevře pražské kino Ponrepo všem zájemcům vlastnícím filmový materiál s rodinnými záběry. Přinesené filmy formátů šířky 9,5 mm, 8 mm a 16 mm budou odborně posouzeny pracovníky NFA a část z nich ještě ten den promítnuta návštěvníkům kina. Majitelům historicky cenných materiálů NFA nabídne jejich zařazení do sbírek, výměnou za přepis na DVD. Odpolední program obohatí projekce z již archivovaných rodinných filmových kolekcí, filmové přednášky a dílny pro malé i velké.

    Cinemaspot a kino Ponrepo
    Cinemaspot svou činnost v neziskovém sektoru soustředí na podporu rozvoje kinematografie. Ohniskem jeho zájmu je generace mladých tvůrců a její vzdělávání. Dvakrát ročně pořádá workshopy pro začínající filmaře pod vedením profesionálů z filmového průmyslu, vše ve spolupráci s kinem Ponrepo.

    Akce je součástí festivalu Kavárny naživo.
    VSTUP VOLNÝ.


    Home Movie Day – František Týmal / Principy pohyblivého obrazu

    Život v jednadvacátém století s sebou přináší nepřetržitý přísun audiovizuálních informací, před kterým jen stěží nalézáme úkryt. Ať jde o kino, televizor, počítačový displej či mobilní telefon, tráví většina z nás každý den mnoho času sledováním iluze pohyblivého obrazu. Díky přístupným digitálním technologiím se navíc i my sami dnes stáváme jeho autory. Víme ale jak „pohyblivý obraz“ vzniká, šíří se a jakým způsobem ho lidské smysly dokážou vnímat a vyhodnocovat? Klíčem k porozumění fenoménu pohyblivého obrazu pro nás bude výprava do dějin prekinematografie a úžasných vynálezů a objevů, které vedly až k současné podobě audiovizuální kultury.


    Strach jíst duše

    Režie → Rainer W. Fassbinder
    Původní název → Angst essen Seele auf
    SRN 1973 / CZT / 86 min. / 35mm
    Hrají → Brigitte Mira, El Hedi Ben Salem, Rainer W. Fassbinder, Irm Hermannová, Barbara Valentinová, Hark Bohm

    Německá uklízečka zvaná Emmi se ukryla před deštěm do hospody, kde se seznámila s gastarbeiterem. Zatancovali si, a když viděla, že nemá žádný domov, pozvala ho k sobě... Příběh nechal Fassbinder nejprve vyprávět jednou postavou svého snímku Americký voják z roku 1970, teprve o tři roky později z něj udělal jeden ze svých dodnes nejslavnějších filmů. Nezaměnitelně fassbinderovská směs melodramatických prvků s až zarážející opravdovostí při líčení lidských povah a jejich sociálních determinací.

  • Ne 11/10

    Lunapark filmových vynálezů

    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s filmovou dílnou / CZV / 100 min. / 35mm / od 3 let

    Hanibal v pralese / ČSR 1932
    Zasadil dědek řepu / r. Jiří Trnka / ČSR 1945
    Uzel na kapesníku / r. Hermína Týrlová, Josef Pinkava / ČSR 1958
    Rek na výstavě psů / r. Marian Cholerek / Polsko 1974

    Víte, jak lidé přišli na to, že se můžeme dívat na pohádky? Zjistili, že naše oči jsou schopné zapamatovat si, co viděly před malou chvílí. Díky tomu se před více než sto lety zrodil film. Předcházela tomu ale dlouhá cesta, při které vzniklo mnoho krásných vynálezů. V lunaparku filmových vynálezů se s nimi seznámíte a také vytvoříte vlastní krátké příběhy. Ty budeme sledovat v přístrojích, jako je praxinoskop, ale i na plátně za pomoci laterny magiky. Aby filmy byly dokonalé, hudebním doprovodem je doplní klavírista.


    le peuple qui manque / a people is missing

    --- please scroll down for English version ---

    For a differential government of times (Za diferenciální vládu časů)
    živé psaní
    kino Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1, nfa.cz
    neděle 11. 10., 17 – 22 h
    vstup volný

    Živé psaní je speciální formát, kdy pozvaní účastníci přímo reagují psanou formou na sérii promítaných filmů. Kompozici filmů připraví kurátoři le peuple qui manque (chybějící lid). Akce je otevřena veřejnosti. Výběr ze vzniklých textů bude publikován knižně. Akce se zúčastní pozvaní čeští i zahraniční kurátoři, kritici, teoretici, historici, filozofové, spisovatelé a umělci.

    Už řadu let jsme svědky demotivujícího diskurzu, který označuje naši dobu jako „zimní léta“, jak je popisuje Félix Guattari: období zamrzání možností. Podle Francoise Hartoga je už od roku 1989 převládajícím způsobem uvažování o dějinách tzv. „prezentismus“, časový řád statické historicity, určený koncem očekávaných obzorů. Jak lze opět rozpohybovat čas a osvobodit se od prezentismu, který je nám v Evropě vnucen? Tento program uvádí filmy zkoumající roli, jakou chronopolitika a další způsoby, jak si představovat budoucnost a nově vymýšlet minulost, musí hrát v procesu společenské proměny. Prostřednictvím konceptů nedávného historiografického obrození se tato „live session event“ (živá společná událost) soustředí na alternativní chápání časovosti tak, jak to navrhují umělci. Jde o překrývající se časové rámce – rozpínavost paměti a spekulaci – které nám pomohou znovu promyslet inscenování Historie (možné, spekulativní, retrospektivní, plánované i znovu prožívané dějiny). Tyto „různé časové nástroje“ oslovují novou politiku zacházení s časem, představují si multi-temporální a prezentismu zbavenou současnost a směřují k rozlišujícímu způsobu vládnutí nad časem, jak jej obhajuje filosof Daniel Innerarity ve své knize Budoucnost a její nepřátelé (The Future and Its Enemies, Stanford University Press, 2012).

    Zakladatelé kurátorské platformy le peuple qui manque (chybějící lid) jsou teoretikové a kurátoři Aliocha Imhoff and Kantuta Quirós (žijí v Paříži). Mezi poslední výstavy, které kurátorovali patří: La Frontera nos cruzo, Museo de la Inmigracion, Buenos Aires, 2015; Post-exotim, Newhaven Fort, 2015; Cinéma Permanent in Leiris & Co, Centre Pompidou Metz, 2015; Beyond the Magiciens Effect, Fondation Gulbenkian, Laboratoires d'Aubervilliers, 2015; The Accelerationist Trial, Centre Pompidou, 2014; Geography is used, primarily, to make war, Museo de la Memoria, Bogota, 2014; A Thousand Years of Non Linear History, Centre Pompidou, 2013; Make an effort to remember. Or, failing that, invent., Bétonsalon – Centre d’Art et de Recherche, 2013; Artist as ethnographer, Quai Branly – Centre Pompidou, 2012; What is to be done? art/film/politics, Centre Pompidou, 2010. Nedávno vyšla jimi editovaná publikace Géoesthétique, kolaborativní projekt zaměřený na prostorový obrat v umění (Editions B42, 2014) a Histoires afropolitaines de l’art, dvojčíslo (53-54) časopisu Multitudes (2014). Kantuta Quirós je asistent profesora na l'Ecole Nationale Supérieure d’Architecture v Nantes. Aliocha Imhoff učí na Université Paris 1. V současnosti 2015-2016 jsou na rezidenci v Méthode House v Chicagu (kurátor Guillaume Désanges) – Rebuild Foundation (Theaster Gates).

    Živé psaní je pořádáno ve spolupráci s UMPRUM v Praze.


    --- English version ---

    le peuple qui manque / a people is missing
    For a differential government of times
    live writing
    Ponrepo Cinema, Bartolomějská 11, Prague 1, nfa.cz
    Sunday 11 October, 5 – 10 pm
    free entrance

    Live writing is a special format inviting its participants to directly react in written form to a series of films or moving images. The selection of films is curated by a people is missing. This event is open to the public and will be attended by invited Czech and international curators, critics, theorists, writers, philosophers, historians and artists. Selection of the resulting texts will be published in book.

    For many years now, we’ve been witnessing a rather discouraging discourse depicting our times as “winter years”, as Félix Guattari puts it: a period of glaciation of potentialities. According to François Hartog, the dominating regime of historicity since 1989 was “presentism”, a temporal order of static historicity, characterised by the end of expected horizons. How can we set time back in motion, to liberate us from the presentism to which we seem compelled in Europe? This program features films that explore the role that chronopolitics and other modes of imagining the future and re-imagining the past have to play in creating social change. Summoning concepts from recent historiographical renewal, this live session event focuses on alternative temporalities put forward by artists, overlapping temporalities - a spectrality of memory and speculation - to rethink the staging of History (potential, speculative, retrospective, projective and retrocipative histories). These « heterochronic devices » address new politics of time, imagining a multi-temporal and non-presentist contemporaneity and finally, tend toward a « differential government of times », as it has been advocated by the philosopher Daniel Innerarity in his book, The future and Its Enemies (Stanford University Press, 2012).

    Founders of the curatorial platform a people is missing are Paris based art theorists and curators Aliocha Imhoff and Kantuta Quirós. Among the last exhibitions they have curated are: La Frontera nos cruzo, Museo de la Inmigracion, Buenos Aires, 2015; Post-exotim, Newhaven Fort, 2015; Cinéma Permanent in Leiris & Co, Centre Pompidou Metz, 2015; Beyond the Magiciens Effect, Fondation Gulbenkian, Laboratoires d'Aubervilliers, 2015; The Accelerationist Trial, Centre Pompidou, 2014; Geography is used, primarily, to make war, Museo de la Memoria, Bogota, 2014; A Thousand Years of Non Linear History, Centre Pompidou, 2013; Make an effort to remember. Or, failing that, invent., Bétonsalon – Centre d’Art et de Recherche, 2013; Artist as ethnographer, Quai Branly – Centre Pompidou, 2012; What is to be done? art/film/politics, Centre Pompidou, 2010. They recently edited the publication Géoesthétique, a collective project focusing on the spatial turn in art (Editions B42, 2014), and Histoires afropolitaines de l’art, a double issue (nos. 53-54) of the journal Multitudes (2014). Kantuta Quirós is an Associate Professor at the l'Ecole Nationale Supérieure d’Architecture in Nantes. Aliocha Imhoff teaches at Université Paris 1. In 2015-2016, they are now resident fellows at Méthode House, Chicago (directed by Guillaume Désanges) – Rebuild Foundation (Theaster Gates).

    Live writing is organized in cooperation with UMPRUM in Prague.

  • 42. týden
  • Po 12/10

    Postava k podpírání

    Režie → Pavel Juráček - Jan Schmidt
    ČSR 1963 / 37 min. / 35mm
    Hrají → Karel Vašíček, Ivan Růžička, Pavel Bártl

    Snímek, který navzdory své pouze středometrážní délce patří už čtyřicet let k těm českým filmům, které měly a mají výborné renomé na různých zahraničních přehlídkách a retrospektivách, je "kafkovským zobrazením absurdních situací, souvisejících s obdobím ,kultuʻ, jehož absurdnost jsme si nedokázali ani uvědomovat". Na vysvětlenou k titulu: postava k podpírání je kamenná bytost, na jejíchž bedrech spočívá velká tíha. Zde konkrétně tíha údělu, nedovolujícímu panu K. vrátit ve vší korektnosti vypůjčenou kočku domácí. Zmíněné historické období sice dávno skončilo, ale hledání pokračuje dodnes...


    Každý mladý muž

    Režie → Pavel Juráček
    ČSR 1965 / 82 min. / 35mm
    Hrají → Pavel Landovský, Ivan Vyskočil, Jaromír Hanzlík, Ladislav Jakim, Václav Havel

    „Na rozdíl od Haška se Juráček nesnažil vojenskou službu demaskovat jako neblbější lidské počínání. Zajímal ho jiný aspekt. Hrdinové Každého mladého muže jsou vojáky pouze v technickém smyslu, myšlením zůstávají civilisty navlečenými do uniformy. Přijali režim vojenského světa, ale vnitřně nejsou s to se s tímto světem smířit. Toto přijetí a zároveň nesmíření se, jinými slovy tato specifická odrůda odcizení byla tématem povídky. (...) Postava k podpírání byla intelektuální exhibice, v níž Juráček formou groteskní hyperboly stvořil z malých absurdit pyramidu totálního všeabsurdna. Vojna je rovněž absurdita: v nejhlubším míru se zde člověk připravuje k zabíjení. Nicméně Každý mladý muž měl daleko k exhibici. Cena tohoto dílka byla naopak v jeho prostotě.“ Jan Žalman


    Případ pro začínajícího kata

    Režie → Pavel Juráček
    ČSR 1969 / 102 min. / 35mm
    Hrají → Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Radovan Lukavský, Josef Abrhám

    „Tím, že snové, surreálné, fantaskní motivy začleňuje do civilní všednosti, dosahuje Juráček znepokojivého znejistění a zároveň intimní blízkosti. (...) Vyprávění je členěno na dvanáct kapitol jako růženec epizod blízký pikareskním románům, jímž prochází hrdina zdánlivě bez proměny. ,Diskauzální soustavaʻ (Jan Kučera) složená z příčinně nesvázaných, do jisté míry autonomních bloků, otvírá divákovi rozlehlý intelektuální i emocionální prostor k asociacím, domýšlení a osobně intimním interpretacím. Případ pro začínajícího kata je vrcholem tvorby Pavla Juráčka (1935–1989) a jedním z vrcholů české nové vlny a české kinematografie vůbec. Představuje syntézu autorových vícerých talentů, sklonů a snah a také syntézu evropské kulturní paměti. Jan Kučera nalézá spojitost se strukturou středověkého lidového divadla, nacházíme zde též ohlasy barokní, prvky pikareskního i humanistického a osvícenského románu, silnou notu romantickou, ozvěny pohádek, surrealismu i blízkost absurdního divadla. V kontextu české kinematografie jde o syntézu jejího smyslově lyrického proudu s ironií směru intelektuálně racionálního." Jaromír Blažejovský

  • Út 13/10

    Filmy Erica Baudelaira / Films by Eric Baudelaire

    --- please scroll down for English version ---

    The Makes
    The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images
    + diskuze s autorem moderovaná režisérkou a filmovou teoretičkou Andreou Slovákovou a kurátorem Vítem Havránkem
    kino Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1, nfa.cz
    úterý 13. 10., 17 h
    vstup volný

    The Makes
    (FR, 2009, 26 min, HD)
    Adaptace povídek Michelangela Antonioniho vycházejících z jeho nerealizovaných filmů, publikovaných v knize Kuželník u Tiberu. Hlavním protagonistou je přední francouzský filmový kritik Philippe Azoury v roli „Kritika“.

    The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images (Anabáze May a Fusako Šigenobu, Masao Adači a sedmadvacet let bez obrazů)
    (FR, 2011, 66 min, HD)
    Kdo jsou May a Fusako Šigenobu? Fusako je vůdkyně̌ extrémistické levicové frakce japonské Rudé armády zapojená do řady teroristických operací. Skrývala se v Bejrútu téměř̌ třicet let. May, její dcera, se narodila v Libanonu a uviděla Japonsko poprvé ve věku sedmadvaceti let poté, co byla její matka v roce 2000 zatčena. A Masao Adači? Scenárista a radikální filmař̌-aktivista, oddaný palestinské věci, který se také skrýval v Libanonu. Jako filmový režisér byl jedním z iniciátorů „teorie krajiny“ – fukeiron: prostřednictvím natáčení krajiny se Adači snažil odhalit struktury útlaku, jež podporuje a udržuje politický systém.

    Eric Baudelaire (žije v Paříži) je vizuální umělec a filmař̌. Jeho práce založené na metodě výzkumu se kromě̌ filmového formátu rozvíjí v podobě̌ instalací, které zahrnují médium fotografie, grafiky, performance, publikace a projekce. Jeho filmy Dopisy Maxovi (2014), Ošklivý (2013) a Anabáze May a Fusako Šigenobuových, Masao Adači a sedmadvacet let bez obrazů (2011) byly uvedeny na FIDMarseille a filmových festivalech v Locarnu, Torontu, New Yorku a Rotterdamu. V posledních letech samostatně vystavoval v institucích Fridericianum v Kaselu, Berkeley Art Museum, Kadist Art Foundation v San Francisku, Bétonsalon v Paříži, Bergen Kunsthall, Beirut Art Center, Gasworks v Londýně, La Synagogue de Delme ve Francii a Hammer Museum v Los Angeles. Zúčastnil se Sharjah Biennial 12, Seoul Mediacity Biennial, Yokohama Triennial, Taipei Biennial, Berlin Documentary Forum 2, La Triennale v Paříži a Baltic trienále. Jeho filmy a instalace jsou ve sbírkách Reina Sofia Museum v Madridu, MACBA v Barceloně, Centre Pompidou v Paříži, Museum of Modern Art a Whitney Museum of American Art v New Yorku.

    Promítání filmů je pořádáno ve spolupráci s LUX, Londýn. Práce Erica Baudelaira je zastoupena na výstavě Prostor pro pohyblivý obraz – III. Kapitola: The Owl‘s Legacy and Its Discontents v Národní galerii v Praze. Jeho filmy byly v ČR poprvé uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.


    --- English version ---

    Films by Eric Baudelaire
    The Makes
    The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images
    + discussion with the artist moderated by film theorist and director Andrea Slováková and curator Vít Havránek
    Ponrepo Cinema, Bartolomějská 11, Prague 1, nfa.cz
    Tuesday 13 October, 5 pm
    free entrance

    The Makes
    (FR, 2009, 26 min, HD)
    An adaptation of Michelangelo Antonioni’s notes on unmade films published in That Bowling Alley on the Tiber. Starring French film critic Philippe Azoury in the role of “The Critic”.

    The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images
    (FR, 2011, 66 min, HD)
    Who are May and Fusako Shigenobu? Fusako – leader of an extremist left-wing fraction, the Japanese Red Army, involved in a number of terrorist operations – has been hiding in Beirut for almost 30 years. May, her daughter, born in Lebanon, only discovered Japan at the age of twenty-seven, after her mother’s arrest in 2000. And Masao Ada- chi? A screenwriter and radical activist filmmaker, committed to the Palestinian cause, was also underground in Lebanon. In his years as a film director, he had
been one of the instigators of a ‘theory
of landscape’ – fukeiron: through filming landscapes, Adachi sought to reveal the structures of oppression that underpin and perpetuate the political system.

    Eric Baudelaire (lives in Paris) is a visual artist and filmmaker. His research-based film practice also unfolds as installations incorporating photography, printmaking, performance, publications and screenings. His films Letters to Max (2014), The Ugly One (2013) and The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images (2011) were shown at the FIDMarseille, Locarno, Toronto, New York and Rotterdam film festivals. Recent solo exhibitions were held at the Fridericianum in Kassel, Berkeley Art Museum, Kadist Art Foundation in San Francisco, Bétonsalon in Paris, the Bergen Kunsthall, the Beirut Art Center, Gasworks in London, La Synagogue de Delme in France and The Hammer Museum in Los Angeles. He has participated in Sharjah Biennial 12, Seoul Mediacity Biennial, the Yokohama Triennial, the Taipei Biennial, Berlin Documentary Forum 2, La Triennale in Paris and the Baltic Triennial. His films and installations are in the collections of the Reina Sofia Museum in Madrid, the MACBA in Barcelona, the Centre Pompidou in Paris and the Museum of Modern Art and The Whitney Museum of American Art in New York.

    Film screenings are organized in association with LUX, London. Eric Baudelaire's work is presented in the exhibition Moving Image Department – 3rd Chapter: The Owl's Legacy and Its Discontents in the National Gallery in Prague. His films have been shown in the Czech Republic for the first time at the Jihlava International Documentary Film Festival.


    Václav Mergl – autorská tvorba 1964–1988

    Žába v cizí zahradě / 1983 / 9 min. / 35mm
    Sestřeničky / 1988 / 7 min. / 35mm
    Haló Alberte / 1990 / 7 min. / 35mm
    Mikrob / 1986 / 15 min. / 35mm
    Krabi / 1976 / 10 min. / 35mm
    Laokoon / 1970 / 11 min. / 35mm
    Studie doteku / 1966 / 1 min. / 35mm
    Proměny / 1964 / 4 min. / 35mm
    Homunkulus / 1984 / 11 min. / 35mm
    „Již Proměny (1964), svébytný pokus o zmapování mechanismů přírody a oživení ,zdánlivě mrtvé hmotyʻ, v níž se však (řečeno s Bruno Schulzem, na kterého se autor filmu odvolává), ,skrývají dosud neznámé formy životaʻ, demonstrují svou výrazovou jednotou možnost koexistence obou dvou zmíněných poloh. Ty jsou zde transformovány do podoby ,akčního gestaʻ i chladné, až op-artové abstrakce zároveň. První, výraznější z těchto rovin, zachycující proces vzniku a zániku, bujení ve všech jeho formách, podléhá zprostředkovaně principu ,rastruʻ, a tím současně i druhé rovině. Pruhy světla, dopadající na hmotu a dělící obraz, působí jako editor. Výsledek ,ediceʻ je však opět podřízen první rovině, rovině exprese, hudebního rytmu a náhodných operací.
    Laokoon (1970) zdařile transformoval meritum předchozí výpovědi do figurativního kontextu. Sdělovaný význam je tu v rámci sci-fi předáván v méně zašifrované poloze, obohacené o řadu dějových prvků. I tentokrát však vystupuje do popředí nekontrolovaný proces ,proměnʻ, bujení a narůstání s hrozivými důsledky. Merglova tvůrčí exprese se v rámci dané, barevně i tvarově neobyčejně působivé plošky promítá do imaginativních podob neznámého světa. Vzácně se znovu objevuje i symbol ratia – rastr, použitý v konstrukci kosmické lodi. Svár nepřátelské hmoty s člověkem (vymezeným danou antropologickou konstantou) tu zasahuje do polohy etických hodnot, které jsou pak prověřovány i v následující sci-fi Krabi.
    Krabi (1976), co do jednoty výrazu zatím nejsevřenější Merglův film, mnohé z předchozích postulátů eliminují. Velmi výrazně tu v rámci klasicky rozvíjeného příběhu dvou mužů, dohlížejících na pustém ostrově na proces samovývoje krabů – nové vojenské i průmyslové zbraně – dominuje racionální linie. Předchozí imaginativní poloha byla redukována na úkor stále náročnější a dokonalejší animace. I tady je však ratio zatlačené do pozadí v okamžicích, kdy pohled do rozbujelých vnitřností krabů zaplaví celé plátno a živočišné i strojové prvky splynou v jediném ,dance macabreʻ. Tehdy Merglova automatická kresba, zdůrazňující ,splynutíʻ obou poloh, přesahuje rámec předlohy i svého vlastního zadání.
    V následujícím Homunkulovi (1985) dochází k prvním náznakům porušení dosavadní rovnováhy a přísně sledované jednoty výrazu. V této groteskně koncipované úvaze o člověku a ,proměnáchʻ vesmíru, plné zašifrovaných významů a nesourodých spojení, však nakonec ,vysokéʻ i ,nízkéʻ, ,klasickéʻ i ,romantickéʻ splývá v pevném tvaru asambláže. Neplatí-li pro Homunkula, v němž vesmír připomíná vetchou oponu komediantského stanu, prožranou od molůʻ (V. Mergl), již unitas, claritas a harmonia v dosavadním rozsahu a formách, pak Mikrob se z kánonů klasické i modernistické estetiky vyvazuje již zcela jednoznačně." Stanislav Ulver

  • St 14/10

    Eric Baudelaire: Letters to Max

    --- please scroll down for English version ---

    + diskuze s autorem moderovaná kurátorem Vítem Havránkem 
a skupinou IRWIN
    kino Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1, nfa.cz
    středa 14. 10., 17 h
    vstup volný

    Letters to Max (Dopisy Maxovi)
    (FR, 2014, 103 min, HD)

    Abcházie je něco jako paradox: země̌, která existuje ve fyzickém smyslu slova (území s hranicemi, vládou, vlajkou a jazykem), ale přesto nemá právní identitu, protože za téměř̌ dvacet let nebyla uznána žádným jiným suverénním státem. A tak Abcházie existuje, aniž by existovala, chycena v přechodovém stádiu, v prostoru mezi dvěma skutečnostmi.

    Eric Baudelaire (žije v Paříži) je vizuální umělec a filmař̌. Jeho práce založené na metodě výzkumu se kromě̌ filmového formátu rozvíjí v podobě̌ instalací, které zahrnují médium fotografie, grafiky, performance, publikace a projekce. Jeho filmy Dopisy Maxovi (2014), Ošklivý (2013) a Anabáze May a Fusako Šigenobuových, Masao Adači a sedmadvacet let bez obrazů (2011) byly uvedeny na FIDMarseille a filmových festivalech v Locarnu, Torontu, New Yorku a Rotterdamu. V posledních letech samostatně vystavoval v institucích Fridericianum v Kaselu, Berkeley Art Museum, Kadist Art Foundation v San Francisku, Bétonsalon v Paříži, Bergen Kunsthall, Beirut Art Center, Gasworks v Londýně, La Synagogue de Delme ve Francii a Hammer Museum v Los Angeles. Zúčastnil se Sharjah Biennial 12, Seoul Mediacity Biennial, Yokohama Triennial, Taipei Biennial, Berlin Documentary Forum 2, La Triennale v Paříži a Baltic trienále. Jeho filmy a instalace jsou ve sbírkách Reina Sofia Museum v Madridu, MACBA v Barceloně, Centre Pompidou v Paříži, Museum of Modern Art a Whitney Museum of American Art v New Yorku.

    Promítání filmů je pořádáno ve spolupráci s LUX, Londýn. Práce Erica Baudelaira je zastoupena na výstavě Prostor pro pohyblivý obraz – III. Kapitola: The Owl‘s Legacy and Its Discontents v Národní galerii v Praze. Jeho filmy byly v ČR poprvé uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.


    --- English version ---

    Eric Baudelaire: Letters to Max
    + discussion with the artist moderated by curator Vít Havránek and IRWIN group
    Ponrepo Cinema, Bartolomějská 11, Prague 1, nfa.cz
    Wednesday 14 October, 5 pm
    free entrance

    Letters to Max
    (FR, 2014, 103 min, HD)

    Abkhazia is something of a paradox: a country that exists, in the physical sense of the word (a territory with borders, a government, a flag,
a language), yet it has no legal existence because for almost twenty years it was not recognized by any other nation state. And so Abkhazia exists without existing, caught in a liminal space, a space in between realities.

    Eric Baudelaire (lives in Paris) is a visual artist and filmmaker. His research-based film practice also unfolds as installations incorporating photography, printmaking, performance, publications and screenings. His films Letters to Max (2014), The Ugly One (2013) and The Anabasis of May and Fusako Shigenobu, Masao Adachi, and 27 Years Without Images (2011) were shown at the FIDMarseille, Locarno, Toronto, New York and Rotterdam film festivals. Recent solo exhibitions were held at the Fridericianum in Kassel, Berkeley Art Museum, Kadist Art Foundation in San Francisco, Bétonsalon in Paris, the Bergen Kunsthall, the Beirut Art Center, Gasworks in London, La Synagogue de Delme in France and The Hammer Museum in Los Angeles. He has participated in Sharjah Biennial 12, Seoul Mediacity Biennial, the Yokohama Triennial, the Taipei Biennial, Berlin Documentary Forum 2, La Triennale in Paris and the Baltic Triennial. His films and installations are in the collections of the Reina Sofia Museum in Madrid, the MACBA in Barcelona, the Centre Pompidou in Paris and the Museum of Modern Art and The Whitney Museum of American Art in New York.

    Film screenings are organized in association with LUX, London. Eric Baudelaire's work is presented in the exhibition Moving Image Department – 3rd Chapter: The Owl's Legacy and Its Discontents in the National Gallery in Prague. His films have been shown in the Czech Republic for the first time at the Jihlava International Documentary Film Festival.


    Rozloučení se včerejškem

    Režie → Alexander Kluge
    Původní název → Abschied von Gestern
    SRN 1966 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Alexandra Klugeová, Hans Korte, Peter Staimmer

    + krátký film Brutalita v kameni / Brutalität in Stein / r. Alexander Kluge, Peter Schamoni / SRN 1959 / 10 min. / 35mm

    Klugeho celovečerní debut líčí ve fragmentech bezcílné putování dívky z východní zóny po Spolkové republice. Autorovou ambicí je ale celkový portrét duchovního klimatu Západního Německa dvacet let po válce. Hojnost historických, filosofických a surreálných vsuvek a odboček staví tento film do souvislosti s dílem Alaina Resnaise (prolínání individuálního a kolektivního vědomí), esteticky se hlásí v prvé řadě k ranému Godardovi. Renomovaní kritikové v čele s Enno Patalasem měli za to, že lepší film se od konce války na plátnech německých kin neobjevil – k tomu není ani dnes co dodat.

  • Čt 15/10

    Cesta k cíli

    Režie → Michael Powell
    Původní název → I Know Where I´m Going!
    Velká Británie 1945 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Roger Livesey, Wendy Hillerová, Pamela Brownová, Nancy Priceová

    + krátký film Optický poem / r. Oskar Fischinger / USA 1937 / 6 min. / 35mm

    „Žádný jiný filmař mne neovlivnil tolik, jako Michael Powell.“ Martin Scorsese

    Oním cílem z titulu je zajištěný život pro věcně uvažující dívku, byť jí ho má zajistit manželství z rozumu s bohatým mužem o mnoho let starším, než je ona. Protože její cestu zkříží nezkrotná moc živlů, ozvěna dávných skotských legend a vlastní nepřiznaná citovost, nebude její "cesta k cíli" zdaleka tak přímočará, jak se zdálo. Žánrově nepřímočarý je i sám film, úsečný, pak zase nečekaně mystický, melancholický, v dialozích břitce ironický. Nedlouho po uvedení do děje dostane krátce slovo i lokomotiva. A co by dodal Michael Powell? Stručné krédo, jímž si v sociálně uvědomělých čtyřicátých letech udělal mnoho nepřátel: „Nesnáším realismus!“


    Griffith – Zrození pohledu

    „Umění nezobrazuje viditelné, ale umožňuje vidět.“ Paul Klee

    „Při všem, co se o Griffithovi psalo a píše, zůstal hlavní zájem vždy tentýž: vždy šlo o význam Griffithe-vynálezce, zakladatele. Kdosi o Griffithovi napsal, že vynalezl filmový průmysl, který ho zničil. Ale na záplavě textů o Griffithovi je podivné, že při svém zájmu jen o to, co mohl z Griffithe použít filmový průmysl, toto ničení opakují. Nechť je jednou řeč o celém Griffithovi, o tom, který byl umlčen, tak jako Erich von Stroheim, jako Dziga Vertov.“ Helmut Färber (1992)

    „Stále zřetelnější je tendence vzdát se představy o Griffithovi jako o vynálezci základních technik filmového vyprávění, jako detailu či paralelní montáže, a pokusit se místo toho o rekonstrukci formálních prvků systému narativní praxe, na nichž se jeho dílo zakládá. Pozornost se od epických filmů jako Zrození národa a Intolerance obrátila k jeho raným filmům pro firmu Biograph.
    Trvání na frontálním inscenování vytvořilo narativní prostor, který je ve své komplexnosti dnešnímu publiku jen stěží přístupný, (...) protože stanoviště kamery si zde musíme myslet jako 'neviditelné' (tj. integrované do aktu vyprávění). Griffithova technika frontální inscenace nevychází z neznalosti. Spíš dokládá, že formy rané kinematografie dovolovaly vyvinout elegantní řešení inscenačních problémů. Když bylo frontální inscenování spolu s příslušnou diváckou perspektivou zavrženo, přišla narativní kinematografie o některé z těchto jemností. Je to zároveň doklad, že v určitém bodě se Griffith s linií vedoucí ke klasickému filmu rozešel a že jeho vliv je třeba hledat jinde, například v evropském filmu. Zdá se skutečně užitečnější vidět Griffithe jako exemplární případ tzv. cinema of non-continuity (slovy Barryho Salta), který však v jejím rámci vytvořil nejpodivuhodnější formy kontinuity... a vůbec ne jako režiséra, který se v klasicky rozzáběrovaném filmu držel některých ,primitivníchʻ aspektů ne-kontinuity.“ Thomas Elsaesser (2002)

    V úzkých / The Narrow Road / USA 1912 / hrají: Mary Pickfordová, Elmer Booth / 10 min. / 35mm
    Starý herec / The Old Actor / USA 1912 / hrají: Mary Pickfordová, W. Chrystie Miller / 11 min. / 35mm
    Maraton smrti / Deathʼs Marathon / USA 1913 / hrají: Henry B. Walthall, Blanche Sweetová, Lionel Barrymore / 11 min. / 35mm
    Brutalita / Butality / USA 1912 / hrají: Mae Marshová, W. Chrystie Miller, Lillian Gishová, Harry Carey / 10 min. / 35mm
    Mateřské srdce / The Mothering Heart / USA 1913 / hrají: Lillian Gishová, W. Chrystie Miller, Donald Crisp / 16 min. / 35mm
    Spekulant s obilím / A Corner in Wheat / USA 1909 / hrají: Frank Powell, Henry B. Walthall, Mack Sennett / 11 min. / 35mm
    Dům se zavřenými okenicemi / The House with Closed Shutters / USA 1910 / hrají: Henry B. Walthall, Dorothy Westová / 10 min. / 35mm

  • Pá 16/10

    Kniha z kina

    Třetí díl prodejního trhu Kniha z kina se zaměří na periferní vydavatele nejen knih, ale také zinů nebo audiokazet. Od 16 do 19 hodin se jednotliví prodejci návštěvníkům sami neformálně představí v prostoru kavárny a seznámí je s vlastním přístupem k tvorbě i publikování. Speciálním hostem je belgické nakladatelství Shelter Press. Už podruhé zakončí Knihu z kina kulturní přestavení v sále – tentokrát poslechový večer, v němž vystoupí i francouzská umělkyně a hudebnice Félicia Atkinsonová.


    Félicia Atkinson vs. Man Ray na Knize z kina

    NFA a Genot Centre / Cosmic Sans ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze uvádí:
    Félicia Atkinson vs. Man Ray na Knize z kina

    Francouzská hudebnice, vizuální umělkyně, básnířka a knižní nakladatelka Félicia Atkinson se vrací do Prahy po vydání své zatím nejvýraznější desky A Readymade Ceremony. Sedm let po společném koncertu se Sylvainem Chauveau v Paláci Akropolis se francouzská improvizátorka představí v exkluzivním vystoupení v rámci doprovodného programu malotrhu Kniha z kina (na kterém prezentuje své vydavatelstvím Shelter Press). V kině Národního filmového archivu Ponrepo se postará o moderní doprovod k experimentálním snímkům Man Raye, Stelly Simon a Miklose Bandyho z 20. let minulého století promítaným z originálních filmových pásů.
    Lístky v ceně 100 Kč k dostání na www.goout.cz a v pokladně kina Ponrepo. Kapacita sálu je omezena na 100 míst k sezení.

    French musician, visual artist, poet and book publisher Félicia Atkinson is coming back to Prague after the release of her most crucial album A Readymade Ceremony. Seven years after her concert with Sylvain Chauveau in Palác Akropolis, the French improviser will perform as a part of the accompanying program of Kniha z kina book fair (where she represents her independent publishing company Shelter Press). Félicia Atkinson will provide a modern live soundtrack to 1920s experimental classics of Man Ray, Stella Simon and Miklos Bandy projected from original film copies in Ponrepo cinema.
    Tickets for 100 CZK available at www.goout.cz and in Ponrepo cinema. The capacity of event is limited to 100 seats.

    Oficiální stránky: http://feliciaatkinson.tumblr.com
    Bandcamp: https://feliciaatkinson.bandcamp.com
    Shelter Press: http://www.shelter-press.com
    Shelter Press Bandcamp: https://shelterpress.bandcamp.com

  • So 17/10

    Carte blanche pro Václava Mergla I. / Václav Bedřich: Smrtící vůně

    Režie → Václav Bedřich
    ČSR 1971–76 / 71 min. / 35mm

    + krátký film Jiřího Tomana a Vladimíra Lehkého Ptáci koháci / 1965 / 9 min. / 35mm

    „Jak by se vám líbil pojem animovaná poetická expresivně secesní plošková parodie krimi-honičko-grotesky? Jistěže nelíbil. Přesto je to asi jediná plně výstižná charakteristika znamenitého animovaného cyklu příběhů krásné Zey, statečného Lucia a ďábelského doktora Goada a jeho bandy,“ píše Kateřina Pošová. Kompletní černou sérii nazvanou podle její první části Smrtící vůně promítneme v Ponrepu poprvé.

    Smrtící vůně / 1969 / 9 min. / 35mm
    Nedokončený víkend / 1970 / 11 min. / 35mm
    Pokažená svatba / 1970 / 11 min. / 35mm
    Utopená ponorka / 1971 / 10 min. / 35mm
    Očistná lázeň / 1972 / 10 min. / 35mm
    Poklad v pyramidě / 1973, 10 min. / 35mm
    Uloupený obraz / 1976 / 10 min. / 35mm


    Stav věcí

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Der Stand der Dinge
    SRN – Portugalsko – USA 1982 / CZT / 113 min. / 35mm
    Hrají → Patrick Bauchau, Isabelle Weingartenová, Samuel Fuller, Roger Corman

    + krátký film Jeana Hermana Actua Tilt / Actua Tilt / Francie 1960 / CZV / 10 min. / 35mm

    Vítězný titul benátského festivalu (Zlatý lev 1982 za nejlepší film) patří k Wendersovým nejosobnějším dílům. Řeší tu věčný rozpor mezi americkým a evropským chápáním filmového umění. Už poameričtělé jméno hlavního hrdiny odkazuje k legendárnímu německému klasikovi Friedrichu Murnauovi a k jeho americké odysei (1926–31); další korunní svědkové z obou kontinentů jsou fyzicky přítomni před kamerou (režiséři Sam Fuller, Roger Corman) i za ní (kameraman Henri Alekan), temně fantasmagorický prolog je inspirován filmem Allana Dwana Nejnebezpečnější žijící člověk (1961).

  • Ne 18/10

    Filmový kabinet deťom

    Cyklus → Ponrepo dětem

    projekce animovaných pohádek se speciální dílnou / 90 min. / od 6 let

    Filmový kabinet deťom je výchovně-vzdělávací projekt Asociace slovenských filmových klubů pro žáky a pedagogy prvního stupně základních škol. V interaktivní dílně se děti hravou formou seznámí s principy a způsoby animace, poznají běžné animační techniky a uvidí je na konkrétních rekvizitách a filmech. Lektorky představí dětem různé druhy umění a jejich symbiózu s animovaným filmem, společně pak prozkoumají možnosti, jež dnes nabízejí moderní technologie. Svět animovaných filmů se tak stane světem malých školáků.


    Medium Cool

    Režie → Haskell Wexler
    Původní název → Medium Cool
    USA 1969 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Robert Forster, Verna Bloomová, Peter Bonerz

    Režijní hraný debut předního amerického kameramana vypráví o televizním reportérovi, zapleteném do nepokojů kolem sjezdu Demokratické strany v roce 1968. Wexler za použití stylu cinéma vérité volně přechází mezi polohami dokumentu a inscenované fikce, kombinuje přímý zvuk s přidanou hudbou (Frank Zappa, Love) a reflektuje aktuální témata rasismu, chudoby a mediální manipulace. Na festivalu v Mannheimu snímek obdržel Velkou cenu spolu s Hanákovým 322.


  • 43. týden
  • Po 19/10

    Křídla

    Režie → Larisa Šepiťková
    Původní název → Krylja
    SSSR 1966 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Majja Bulgakovová, Vladimir Gorelov, Žanna Bolotovová

    Hořce pravdivý film o častém údělu hrdinů, kteří přežívají svou dobu, nevšedně pravdivá studie o lidské samotě a o tom, co do ní člověka uvrhuje. Dojem civilnosti příběhu bývalé bojové letkyně násobí černobílá kamera, jež do rámce záběru pojme množství úlomků všední městské skutečnosti i reálné zvuky nadřazené hudebnímu podkresu scén. Zralé, byť teprve druhé celovečerní dílo tehdy osmadvacetileté filmařky.


    Carte blanche pro Václava Mergla II. / Walerian Borowczyk: Goto, ostrov lásky

    Režie → Walerian Borowczyk
    Původní název → Goto, l'île d'amour
    Francie 1968 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Brasseur, Ligia Braniceová, Ginette Leclercová, René Dary, Jean-Pierre Andréani

    + krátký film Waleriana Borowczyka Renesance – Znovuzrození / Renaissance / Francie 1963 / 8 min. / 35mm
    Děj se odehrává na ostrově odtrženém kdysi dávno po ničivém zemětřesení od okolního světa. Veškerý vývoj se proto na ostrově zastavil a obraz vypovídá už jen o zániku a úpadku. Vypráví však také o lásce, i když přesný a doslovný smysl filmu není zjevný a jeho interpretaci ponechá režisér na divákovi.
    „Borowczykovo jméno bude zářit díky jednomu ze zásadních filmů šedesátých let: Goto, ostrov lásky. Krutý absurdní humor může připomenout Kafkovu prózu V kárném táboře. Ten, kdo natočil tak úzkostnou i svůdnou exploraci utajených vášní a zločinů sotva naznačených, poháněnou kladivovým staccatem a naléhavou motorikou Händelova Varhanního koncertu č. 11, s bleskovými barevnými exaltacemi uprostřed černobílého filmu, někdo takový nutně musel zůstat osamocený.“ Neue Zürcher Zeitung (17. 2. 2006)

  • Út 20/10

    Jak vidět film / David Čeněk: Filmová analýza II.

    Lekce naváže na úvod do problematiky filmové analýzy. David Čeněk předvede divákům sérii analytických interpretací pečlivě volených scén z filmů soudobých i klasických. Podstatou exkurzu do fenoménu filmové analýzy je snaha odhalit divákům možné způsoby zevrubného sledování filmových děl, při kterém je možné rozlišovat jednotlivé postupy a významotvorné prvky, které autoři do filmu vložili.


    Latino

    Režie → Haskell Wexler
    Původní název → Latino
    USA 1985 / CZT / 101 min. / 35mm
    Hrají → Robert Beltran, Annette Charlesová, Michael Goodwin

    Oba fikční snímky Haskella Wexlera odkazují k reálným událostem. Zatímco Medium Cool je zasazeno do dění kolem sjezdu amerických demokratů, Latino vyobrazuje nestabilní situaci v Nikaragui po levicovém převratu v roce 1979. Příběh veterána z Vietnamu, který je vyslán americkou armádou vycvičit nikaragujské povstalecké jednotky Contras, je tak pobídkou k hlubší politické sondě. Výsledkem je obdobná kritika, s jakou Wexler nešetřil americký establishment ve svých protiválečných dokumentech sedmdesátých let.


    Bolwieser

    Režie → Rainer W. Fassbinder
    Původní název → Bolwieser
    SRN 1976 / CZT / 108 min. / 35mm
    Hrají → Kurt Raab, Elisabeth Trissenaarová, Udo Kier, Gustl Bayrhammer, Bernhard Helfrich, Gottfried John

    „Přes věrnost předloze Oskara M. Grafa, plné politických aspektů života bavorské provincie dvacátých let, se Fassbinder soustředil především na tragický lidský osud přednosty malého nádraží Xavera Bolwiesera. Rozsáhlý film byl z komerčních důvodů zkrácen pro kina téměř o polovinu a v této podobě se dostal i k nám. Fassbinderův styl slavil úspěch v kompozici vyvážených obrazů. Herci jsou vedeni ke stylizovanému projevu v gestu i dikci. Jejich přehnané líčení svou panoptikálností podporuje alegoričnost příběhu.“ Boris Jachnin

  • St 21/10

    Sibiriáda

    Režie → Andrej Michalkov-Končalovskij
    Původní název → Sibiriada
    SSSR 1979 / CZT / 196 min. / 35mm
    Hrají → Sergej Šakurov, Michail Kononov, Vladimir Samojlov, Vitalij Solomin, Nikita Michalkov, Pavel Kadočnikov, Natalja Andrejčenková, Jelena Koreněvová, Ljudmila Gurčenková

    Projektu Sibiriády byla od počátku vzniku věnována velká pozornost. Upoutávala jeho délka, časový rozsah, ve kterém se děj odehrává (od počátku 20. století až do sedmdesátých let), velikost natáčecího štábu i početné herecké obsazení (24 velkých rolí, 36 epizodních, 5 dětských) a v neposlední řadě samotné téma filmu: ropa jako sibiřské bohatství, které ovlivňuje politický a hospodářský vývoj celého světa, úžas nad tvořivými schopnostmi člověka, nad jeho touhou po poznání i za cenu jistých ztrát nebo přímo osobní oběti. Montáž černobílých archívních sekvencí je dílem Artavazda Pelešjana.

  • Čt 22/10

    Dotek zla

    Režie → Orson Welles
    Původní název → Touch of Evil
    USA 1958 / CZT / 90 min. / Blu-ray
    Hrají → Orson Welles, Charlton Heston, Akim Tamiroff, Marlene Dietrichová

    Korumpující vliv moci, tragicky nezadržitelný rozklad integrity člověka a zrada... zrazený přítel, zrazená profese, člověk zrazený životem – wellesovská témata příznačná pro celou jeho tvorbu jsou i v Doteku zla základními pilíři dějové konstrukce příběhu o americkém policistovi, který se ve jménu spravedlnosti uchýlí ke kriminálním metodám. Wellesův trpký rozchod s Hollywoodem, film řazený dnes k tomu nejbrilantnějšímu, co kdy v tomto nevděčném městě vzniklo.

  • Pá 23/10

    Upír Nosferatu

    Režie → Friedrich W. Murnau
    Původní název → Nosferatu – eine Symphonie des Grauens
    Německo 1921 / CZT / 96 min. / HD
    Hrají → Max Schreck, Gustav von Wangenheim, Greta Schröderová, Alexander Granach

    Účinkují: Ansámbl Prague Modern, ženský sbor Bubureza, řídí: Jan Rybář

    Nezničitelný klenot německého filmového expresionismu povyšující námět později mnohokrát zfilmovaného Stokerova románu Dracula na "symfonii hrůzy" - v souladu s kompletním německým názvem filmu. Druhé slovo, odkazující na hororový žánr, zde rozhodně není důležitější než první, jež nás upomíná na neskromné múzické nároky vizionáře Friedricha W. Murnaua, "největšího filmaře, jakého Němci kdy měli" – slovy historičky Lotte H. Eisnerové. Novou hudbu k filmu složil a se svým orchestrem poprvé uvede mladý český skladatel Jan Rybář.

    "S klasickým filmem Upír Nosferatu jsem se seznámil relativně nedávno a netradiční cestou. Zakoupil jsem si ho v 8mm formátu a doma ho založil do své promítačky. Promítnul jsem si ho na zeď nad klavír, který mám ve svém pokoji, a začal jsem si na k němu improvizovat. Jelikož to byla pro mě velice zábavná činnost, rozhodl jsem se, že by bylo velice zajímavé složit originální kompozici pro orchestr a někdy ji veřejně provést naživo s projekcí filmu. Nakonec jsem oslovil kino Ponrepo a to mělo o akci zájem. Kromě orchestru jsem ve skladbě využil i ženský sbor Bubureza, který vedu společně se sbormistryní Miloslavou Vítkovou. Zvuk ženského sboru přináší ve vybraných scénách specifickou atmosféru, která obohacuje čistě orchestrální zvuk o další barevný prvek. Má původní hudba má dnes svou světovou premiéru."

    Jan Rybář


    Upír Nosferatu

    Režie → Friedrich W. Murnau
    Původní název → Nosferatu – eine Symphonie des Grauens
    Německo 1921 / CZT / 96 min. / HD
    Hrají → Max Schreck, Gustav von Wangenheim, Greta Schröderová, Alexander Granach

    Účinkují: Ansámbl Prague Modern, ženský sbor Bubureza, řídí: Jan Rybář

    Nezničitelný klenot německého filmového expresionismu povyšující námět později mnohokrát zfilmovaného Stokerova románu Dracula na "symfonii hrůzy" - v souladu s kompletním německým názvem filmu. Druhé slovo, odkazující na hororový žánr, zde rozhodně není důležitější než první, jež nás upomíná na neskromné múzické nároky vizionáře Friedricha W. Murnaua, "největšího filmaře, jakého Němci kdy měli" – slovy historičky Lotte H. Eisnerové. Novou hudbu k filmu složil a se svým orchestrem poprvé uvede mladý český skladatel Jan Rybář.

    "S klasickým filmem Upír Nosferatu jsem se seznámil relativně nedávno a netradiční cestou. Zakoupil jsem si ho v 8mm formátu a doma ho založil do své promítačky. Promítnul jsem si ho na zeď nad klavír, který mám ve svém pokoji, a začal jsem si na k němu improvizovat. Jelikož to byla pro mě velice zábavná činnost, rozhodl jsem se, že by bylo velice zajímavé složit originální kompozici pro orchestr a někdy ji veřejně provést naživo s projekcí filmu. Nakonec jsem oslovil kino Ponrepo a to mělo o akci zájem. Kromě orchestru jsem ve skladbě využil i ženský sbor Bubureza, který vedu společně se sbormistryní Miloslavou Vítkovou. Zvuk ženského sboru přináší ve vybraných scénách specifickou atmosféru, která obohacuje čistě orchestrální zvuk o další barevný prvek. Má původní hudba má dnes svou světovou premiéru."

    Jan Rybář

  • So 24/10

    Otázka života a smrti

    Režie → Michael Powell
    Původní název → A Matter of Life and Death
    Velká Británie 1946 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → David Niven, Kim Hunterová, Marius Goring, Roger Livesey, Richard Attenborough

    Britsky solidně-absurdní, zasněná komedie, natočená v časech málo příznivých (což byl osud mnoha filmů Michaela Powella). „V roce 1946 jsme všichni právě přežili válku s nanejvýše fanatickou mocností. Během posledních dvanácti let bylo obětováno šestnáct milionů lidských životů. Slova Život a Smrt přestala být velkými protiklady jako dříve; stala se fakty,“ říká Michael Powell. Britský pilot, sestřelený nad lamanšským kanálem, se v posledních minutách života zamiluje do americké radiotelegrafistky v uniformě. Vzápětí se ocitá v bezčasém prostoru, na onom světě, a vede s ním o svůj život spor.

  • Ne 25/10

    Píseň moře

    Režie → Tomm Moore
    Původní název → Song of the Sea
    Irsko – Dánsko – Belgie – Lucembursko – Francie 2014 / CZT / 93 min. / HD / od 3 let
    Hrají → Brendan Gleeson, Fionnula Flanaganová, Pat Shortt
    Cyklus → Ponrepo dětem

    V bájné krajině starých Keltů žije na osamělém majáku otec s dcerou a synem. Život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se ukáže, že malá dcerka je poslední z tuleních víl. Jedině ona totiž může písní moře zachránit všechny pohádkové bytosti, které čarodějnice Macha proměnila v kámen. Této krásné pohádce bude předcházet krátký úvod věnovaný vizuálnímu pojetí filmu.



  • 44. týden
  • Út 27/10

    Dějiny dějin aneb Jak se prezentovala filmová historie před půl stoletím? I.

    pásmo ke Dnu světového audiovizuálního dědictví

    Již v roce 1958 natočil režisér Ivo Novák k 60. výročí československé kinematografie tři střihové dokumentární filmy: Když oživly fotografie, Když film promluvil a Cestou k divákům; v Ponrepu jsme je promítli v březnu roku 2011. Filmový historik Zdeněk Štábla jako spoluautor scénáře a pedagog FAMU Jaromír Kučera jako odborný poradce se pak sešli i nad zevrubněji koncipovanými Dějinami československé kinematografie, které vznikaly v politicky přelomovém období 1967 až 1972. Stejně jako v předchozím popularizačním triptychu látku opět rozdělili na tři díly: první pojednával český němý film, druhý meziválečný zvukový a třetí éru znárodněné kinematografie. První díl, namluvený Milošem Kopeckým a Jiřím Šrámkem, a třetí s komentářem Miroslava Horníčka představíme v Ponrepu. Ve třetím díle, který vznikl už v plném proudu normalizace, stanul autorský tým (nyní již bez Z. Štábly) před delikátním problémem, jak interpretovat poválečné období československého filmu.

    Vojtěch Količ / Dějiny československé kinematografie I., III. /
    ČSR 1967, 1972 / 41 + 60 min. / 35mm


  • Pá 30/10

    Carte blanche pro Václava Mergla

    Režie → Václav Mergl
    ČSR 1958-1987 / 106 min. / 35mm

    Emil Radok / Johannes doktor Faust / ČSR 1958 / 17 min. / 35mm

    René Laloux / Plži / Francie 1965 / 10 min. / 35mm

    Jan Lenica / Labyrint / Polsko 1962 / 14 min. / 35mm

    Jiří Barta – Václav Mergl / Poslední lup / ČSR 1987 / 20 min. / 35mm

    Samuel Beckett – Allan Schneider/ Film / Velká Británie 1965 /
    19 min. / 35mm


    Pokušitelka

    Režie → Eisuke Takizawa
    Původní název → Bjakuja no jodžo
    Japonsko 1957 / CZT / 81 min. / 35mm / vstupné 100 Kč
    Hrají → Rjódži Hajama, Jumedži Cukiokaová, Tadaši Kobajaši, Džunko Mijazonoová
    Cyklus → Midnight Movies

    Japonské hororově-fantastické překvapení jako příprava na dušičky. S ikonou japonské kinematografie krvavé pomsty šedesátých let, Džunko Mijazonoovou. Projekce a doprovodný program.

  • So 31/10

    Dějiny dějin aneb Jak se prezentovala filmová historie před půl stoletím? II.

    pásmo ke Dnu světového audiovizuálního dědictví

    Historie filmu, tentokrát světového, opět podaná za použití mnoha ukázek vybraných z bohatých sbírek NFA předním českým filmovým historikem Zdeňkem Štáblou. Hlas Otakara Brouska nás provází v prvním díle němou érou, druhý díl je celý věnovaný třicátým létům.

    Bohumil Vošahlík – Vojtěch Količ / Dějiny světové kinematografie I. + II. /
    ČSR 1964, 1965
    45 + 59 min. / 35mm