Program

01/2016 (Změnit)
  • 1. týden
  • Po 04/01

    Příběh

    Režie → Luigi Comencini
    Původní název → La Storia
    Itálie 1986 / CZT / 150 min. / 35mm
    Hrají → Claudia Cardinaleová, Francisco Rabal, Lambert Wilson

    Claudia Cardinale

    Ida, „poloviční Židovka“, stejně jako autorka stejnojmenné předlohy Elsa Moranteová, a její kalvárie v běhu dějin minulého století. V roce 1938 ještě „míšenci“, pokud jsou pokřtěni, italskými zákony za Židy považováni nejsou. V roce 1943 nastolují ale fašisté nové pořádky. Comenciniho film měl premiéru na festivalu v Benátkách, za demonstrativní neúčasti Claudie Cardinaleové, které tak protestovala proti zařazení snímku s tak závažnou tematikou mimo hlavní soutěž.


    Znovuzrození

    Režie → John Frankenheimer
    Původní název → Seconds
    USA 1966 / CZT / 106 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Rock Hudson, Frank Campanella, John Randolph, Frances Reidová
    Cyklus → Midnight Movies

    Jelikož se setkáváme s nejpodivnějším filmem ve filmografii jak titulní hvězdy Rocka Hudsona, tak režiséra filmu Johna Frankenheimera, můžeme tušit ideální kus pro cyklus Midnight Movies. Znovuzrození od prvních chvil vtáhnou do děje temnou paranoidní atmosférou mísící prvky sci-fi a špionážního thrilleru, strhující hudbou Jerryho Goldsmithe i na Oscara nominovanou kamerou Jamese Wonga Howea. „Dobré věci přichází vždy s deštěm.“ Povinnost pro milovníky Kafky, P. K. Dicka a žánrové kinematografie.

  • Út 05/01

    David a Líza

    Režie → Frank Perry
    Původní název → David and Lisa
    USA 1962 / CZT / 86 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Keir Dullea, Janet Margolinová, Frank Perry

    Frank Perry (Plavec, Drahá maminko) debutoval netradičním milostným příběhem z prostředí psychiatrické léčebny. Přímočará nízkorozpočtová produkce se rychle prosadila vedle spektáklů skomírajícího Hollywoodu (cena v Benátkách, Oscarové nominace) a pomohla ke kariéře oběma hlavním představitelům.

  • St 06/01

    David Harum

    Režie → James Cruze
    Původní název → David Harum
    USA 1934 / CZT / 79 min. / 35mm
    Hrají → Will Rogers, Louise Dresserová, Noah Beery, Charles Middleton

    Komedie z prostředí dostihových sázkařů odehrávající se na americkém maloměstě konce devatenáctého století. V Ponrepu zatím nikdy neuvedený snímek Jamese Cruzea, dnes více známého pro svůj průkopnický western Krytý vůz (1923). Titulní roli bankéře, jehož koníčkem jsou koně sehrál Will Rogers (1879–1935) se svou obvyklou svéráznou zemitou ironií, pro niž ho publikum milovalo. Rogersova smrt při leteckém neštěstí (o rok později) hluboce zasáhla fanoušky v celé Americe.


    David mazlíček

    Režie → Henry King
    Původní název → Tol’able David
    USA 1921 / CZT / 58 min. / 35mm / na klavír hraje Karel Loula
    Hrají → Richard Barthelmess, Ernest Torrence, Gladys Huletteová

    Snesitelný, „tol’able“ David či podle zaužívaného českého názvu „mazlíček“ musí v tomto filmu obstát v profesi venkovského pošťáka poté, co jeho staršího bratra surově zbijí uprchlí vězňové, následně se musí vypořádat i s nimi. Způsob, jakým dramatické finále Henry King sestříhal, mu vynesl obdivné analýzy z pera ruského mistra montáže Vsevoloda Pudovkina. Empatické líčení amerického venkova patřilo ke konstantám Kingova rukopisu a tento snímek byl coby jednoznačně nejlepší z jeho rané tvorby v roce 2007 zanesen jako klasické dílo trvalého významu do amerického National Film Registry.

  • Čt 07/01

    Jiří Brdečka 100

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / animační dílna / HD / 6+

    Pérák a SS / r. Jiří Trnka – Jiří Brdečka / ČSR 1946
    Jak se člověk naučil létat / r. Jiří Brdečka / ČSR 1958
    Špatně namalovaná slepice / r. Jiří Brdečka / ČSR 1963

    Program věnovaný tvorbě Jiřího Brdečky doplní dílna, v níž si můžete vyzkoušet, jak se dělá animovaný film.


    Zasněžená romance

    Režie → H. Bruce Humberstone
    Původní název → Sun Valley Serenade
    USA 1941 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Sonja Henie, John Payne, Glenn Miller

    V době svého uvedení těžila Zasněžená romance z popularity mistryně světa v krasobruslení Sonji Henie, jež v této muzikálové komedii představuje válečného sirotka z Evropy, kterého se po příjezdu do Ameriky z reklamních důvodů ujímá jazzový orchestr, aniž jeho členové tuší, že jde o půvabnou dospělou dívku. Pro dnešního diváka budou hlavní atrakcí Glenn Miller se svým orchestrem, evergreeny jako Chattanooga Choo Choo (během jednoho roku po premiéře filmu se prodalo přes jeden milion exemplářů) či excentričtí stepaři bratři Nicholasové.

  • Pá 08/01

    Srdeční problémy

    Režie → Géza Böszörményi
    Původní název → Szívzür
    Maďarsko 1981 / CZT / 73 min. / 35mm
    Hrají → Gábor Maté, Jiří Menzel, Dorottya Udvarosová, Róbert Koltai

    Géza Böszörményi se dostal k filmové režii poměrně pozdě, což mělo své příčiny. Dobu, v níž jeho vrstevníci jako Miklós Jancsó ještě natáčeli oslavné snímky o výdobytcích socialismu, trávil apolitický mladík v obávaném pracovním táboře Rácska (1951–1953). Nedopustil se přitom vůbec ničeho, byl pouze viděn, jak se dal na ulici do řeči s mužem hledaným policií. Spolu se svými spoluvězni se pokusil o útěk a jako jediný se skutečně dostal na svobodu; z jeho šesti přátel nikdo nepřežil – zemřeli hladem a vysílením. Böszörményimu se podařilo zapamatovat si 600 jmen vězňů tábora, které tlumočil rozhlasové stanici Svobodná Evropa – díky tomu se jeho otec dozvěděl, že je syn naživu. Po zlomovém roce 1956 pracuje Böszörményi ve vlasti jako chemik a teprve v roce 1964 se dostává na Vysokou divadelní a filmovou školu v Budapešti. Pozornost kritiky vzbudí už svými prvními krátkými filmy a v roce 1971 natáčí svůj první dlouhý film V městě čeká láska, ovlivněný českou novou vlnou. Se svou manželkou Lívií Gyarmathyovou vytvoří jeden z nejpozoruhodnějších tandemů maďarského filmu: natáčí filmy podle jejích scénářů, jindy naopak píše scénáře k jejím filmům. Za maďarské „perestrojky“ se mu v Lauře (1986) poprvé podaří ve filmu zmínit svou zkušenost se stalinským režimem, o jedenáct let později se pak jeho osobní příběh stane syžetem hraného filmu Lívie Gyarmathyové Útěk (1997).
    Do českých kin se za socialismu dostaly tři Böszörményiho snímky, pochopitelně ty politicky méně ožehavé. Hrdiny hořké komedie Srdeční problémy jsou mladý lékař a jeho žena, kteří se snaží na vesnici rychle vyšvihnout, aby se mohli vrátit do Budapešti, kde má teprve začít ten „skutečný život“. Než k tomu dojde (trochu jinak, než si představovali), zkříží jim cestu roztodivní obyvatelé vesnice, mezi nimi pan Deméter (Jiří Menzel), jehož značně riskantním životním cílem je vzlétnout vlastní silou. A za humny stojí „vojenské výcvikové středisko“.


    Tři barvy – modrá

    Režie → Krzysztof Kieślowski
    Původní název → Trois couleurs: Bleu
    Francie – Polsko 1993 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Juliette Binocheová, Benoît Régent, Emmanuelle Rivaová

    Juliette Binoche jako mladá žena, která poté, co ji nehoda připravila o dceru a o manžela, se uzavírá do „svobody“ svého smutku. Svoboda, modrá barva, začátek triptychu inspirovaného francouzskou trikolórou, jednoho z posledních velkých projektů evropského filmu konce minulého století. Modrá byla už druhý Kieślowského film čerpající z tvorby nizozemského komponisty Van den Budenmayera. (Tohoto Beethovenova současníka si ovšem vymyslel Zbigniew Preisner, skutečný autor hudby.)

  • So 09/01

    Pět mužů a jedno srdce

    Režie → Jan Matějovský
    ČSR 1971 / 75 min. / 35mm
    Hrají → Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Martin Růžek, Eduard Cupák, Josef Hlinomaz

    V moderní nemocnici se provádějí náročné srdeční operace. Každodenní provoz osobitě komentuje zřízenec Cajthaml. Stylizované „snové“ scény jsou kombinovány s dokumentárními záběry skutečných operací, které byly natočeny ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Ojedinělý kinematografický pokus divadelního a televizního režiséra.


    Western

    Režie → Valeska Grisebachová
    Původní název → Western
    Německo 2017 / CZT / 119 min. / DCP
    Hrají → Meinhard Neumann a další neherci
    Cyklus → Valeska & Mann

    „Jednou už nebudou žádní herci. Budou jenom nekompromisně živoucí lidé.“
    Jean Epstein (1921)


    Stejně jako v roce 2016 natočila i v roce 2017 bezkonkurenčně nejlepší německý snímek roku žena. Po Maren Adeové a jejím Toni Erdmannovi přichází Valeska Grisebachová se svým filmem Western (mj. Velká cena poroty MFF v Seville). Jediné, co autorce můžeme zazlívat, jsou dlouhé rozestupy mezi jejími filmy; na její nejnovější snímek jsme museli čekat plných jedenáct let. Civilistně tlumenou a přitom dechberoucí milostnou tragédii s názvem Touha (2006) jsme v listopadu 2012 uvedli na plátně Ponrepa.

    Western není western. Odehrává se v komunitě německých stavebních dělníků, na bulharsko-řeckém pomezí, kde při každém setkání s „domorodci“ vzrůstá na obou stranách latentní agresivita, ale i touha dorozumět se s „němými“ protějšky, možnými přáteli?, nepřáteli?, soky v lásce?, agresory?


    Filmy amerického klasika Anthonyho Manna (1906–1967) ve své většině westerny jsou. Dva z nich se do Ponrepa vracejí po dlouhé době, pozoruhodné samy o sobě, ale také jako inspirační „matrice“ pro jednu z nejinteligentnějších filmařek dneška.


    „Westerny mne fascinovaly odjakživa. I dneska dostanu v okamžicích nostalgie chuť podívat se na nějaký western. Už jako malá jsem chtěla tuto fascinaci pochopit. Zajímali mne mužští hrdinové, to, co s sebou vláčeli, ta tíha, kterou na ně naložila společnost. Jsou to role mnohem svůdnější než role všech těch žen, které čekají na hrdinův návrat, zarámované dveřmi, o něž se opírají. Ta nostalgie je tudíž hořkosladká, nacházím-li se coby divačka uvnitř filmu, ale jsem-li zároveň coby žena z tohoto velmi mužského žánru vyloučena. Žánru, jehož konzervativnost a maskulinita mne právě zajímá – mužnost zkoumá i můj vlastní film. Westerny jsme všichni tak nějak zvnitřnili, interiorisovali, díky tomu se ten žánr stal čímsi univerzálním. Exotika, téma odjet někam jinam, být nezávislý, svobodný – to všechno k tomu patří.“
    Valeska Grisebachová

  • Ne 10/01

    Já, Daniel Blake

    Režie → Ken Loach
    Původní název → I, Daniel Blake
    Velká Británie – Francie – Belgie 2016 / CZT / 101 min. / DCP / English Friendly
    Hrají → David Johns, Natalie Ann Jamiesonová, Colin Coombs, Harriet Ghostová

    Vítězný film festivalu v Cannes (Zlatá palma 2016) vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat absurdními byrokratickými procesy, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko.


    Krátký film o zabíjení (Dekalog V.)

    Režie → Krzysztof Kieślowski
    Původní název → Krótki film o zabijaniu
    Polsko 1987 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Mirosław Baka, Krzysztof Globisz, Zbigniew Zapasiewicz

    Pouliční násilí, brutální vztahy mezi lidmi, atmosféra hrozící záhuby. Město jako nevěstka Babylón, o níž mluví Bible. Anebo město v komunistickém Polsku v pokročilém stádiu rozkladu… na tom tolik nesejde. Zde se odehraje – řečeno v krásně úsečné zkratce pana KK – „příběh o mladíkovi, který zavraždí taxikáře, a zákon pak zavraždí jeho“. Starý zákon.

  • 2. týden
  • Po 11/01

    Bubovo děvče

    Režie → Luigi Comencini
    Původní název → La ragazza di Bube
    Itálie 1963 / CZT / 104 min. / 35mm
    Hrají → Claudia Cardinale, George Chakiris, Marc Michel

    Claudia Cardinale

    Konec druhé světové války. Itálie je už osvobozená, v myslích mnoha lidí ale dosud vězí to, co do nich zasel poražený režim. Dva milenci jsou vystaveni zkoušce své lásky poté, co bývalý partyzán a jeho přátelé zabijí policistu, který je provokoval. Partnerem Cladie Cardinaleové na vrcholu její kariéry (právě hrála u Viscontiho v Gepardovi a u Felliniho v Osm a půl) je George Chakiris, známý z filmové West Side Story.


    Krátký film o lásce (Dekalog VI.)

    Režie → Krzysztof Kieślowski
    Původní název → Krótki film o miłości
    Polsko 1988 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Grażyna Szapołowská, Olaf Lubaszenko, Piotr Machalica

    „Nesesmilníš.“ Mladík bez sexuálních zkušeností a zralá atraktivní žena bez iluzí. Druhá ze dvou částí Dekalogu, kterou Kieślowski rozšířil pro uvádění v kinech. Dlouhý krátký film o věci, jejíž existence není úplně jistá.

  • Út 12/01

    Náhoda

    Režie → Krzysztof Kieślowski
    Původní název → Przypadek
    Polsko 1981 / CZT / 111 min. / 35mm
    Hrají → Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz

    Witek běží o život. Budoucnost studenta medicíny závisí na tom, zda naskočí, nebo nenaskočí do odjíždějícího vlaku. Bude z něho loajální straník, opoziční protistátní živel nebo bezkonfliktní občánek? Dokonale pesimistické podobenství z velkého krizového roku moderních polských dějin.

  • St 13/01

    Amatér

    Režie → Krzysztof Kieślowski
    Původní název → Amator
    Polsko 1979 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Jerzy Stuhr, Małgorzata Zabkowská, Ewa Pokasová, Krzysztof Zanussi

    Režisér a jeho druhé zrození… to zní jako Osm a půl – a s Felliniho veledílem byl Amatér také nejednou srovnáván. I Kieślowski ukazuje, že tvůrčí a etické problémy, často připisované umělcům – hypersenzitivním neurotikům – se ve skutečnosti týkají každého člověka, jakmile jen trochu překročí hranice „pokojného klidu“. Stejně jako Fellini se i Kieślowski projektuje do postavy filmaře, i když u něj to není žádný hvězdný intelektuál, ale pouhý amatérský filmař z malého města. Sám sebe hraje ve vedlejší roli Krzysztof Zanussi, vůdčí představitel polského „kina morálního neklidu“.


    Stalker

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35mm
    Hrají → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    + krátký film
    bratři Quayové / Ulice krokodýlů / Street of Crocodiles
    Velká Británie 1986 / CZT / 21 min. / BD

    Vědec a spisovatel na cestě do Zóny. Nejasný příslib, jejž reprezentuje Zóna, je pro jednoho intelektuála nebezpečný, druhý odmítá v něj vůbec věřit. Stalkerovi, který je doprovází, vzdělanost obou společníků chybí, zná jenom cestu.



  • Čt 14/01

    Staré pověsti české

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1952 / 85 min. / DCP / 9+
    Hrají → Václav Vydra, Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Růžena Nasková
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Film si užije nejen ten, kdo chce podniknout výpravu do hlubin českých dějin a potkat praotce Čecha, Přemysla Oráče, kněžnu Libuši či Ctirada a Šárku, ale také každý, kdo ocení mistrovské pojetí loutkové animace včetně davových scén, jaké před Jiřím Trnkou neměly v animovaném filmu obdoby. Film uvádíme v digitálně restaurované podobě, jako předfilm uvidíte krátký snímek Magdaleny Kvasničkové O stvoření světa, rovněž inspirovaný mytologií.


    Ve vší nevinnosti

    Režie → Alain Jessua
    Původní název → En toute innocence
    Francie 1987 / SLV / 90 min. / 35mm
    Hrají → Michel Serrault, Nathalie Bayeová, Bernard Fresson

    + krátký film
    Alain Jessua / Léon la lune / Léon la lune / Francie 1956 / 16 min. / 35mm

    Život naruby, kafkovské drama osamělé schizofrenní vzpoury proti společnosti konzumu a konformismu, vyznamenané v Benátkách v roce 1964 cenou za nejlepší debut a ironická Hra na vraždění, anticipující s půlstoletým předstihem téma virtuální reality (cena za nejlepší scénář v Cannes 1967), jsou dva filmy, které zcela minuly české cinefily – v době svého vzniku stejně jako dnes. Z tvorby Alaina Jessuy se v našich sbírkách dochovala slovensky dabovaná distribuční kopie kriminálního dramatu o muži, který je vystaven záhadným útokům, s názvem Ve vší nevinnosti. Po tomto polozapomenutém snímku z roku 1987 se Jessua vrátil k režii už jen jednou, aby pak dal definitivně přednost své druhé múze, literatuře. Vrstevník Godardův a Truffautův debutoval v krátké metráži neméně slibně než oni, jeho Léon la lune, čistě vizuálně podaný portrét jednoho pařížského tuláka, získal v roce 1957 Cenu Jeana Viga. Uvádíme ho jako předfilm; na objevnou kompletní retrospektivu, jakou autorovi mistrovského Života naruby věnovala pařížská Cinémathèque franҫaise v dubnu 2017, si bohužel asi budeme muset u nás ještě nějaký čas počkat.

  • Pá 15/01

    Lev v zimě

    Režie → Anthony Harvey
    Původní název → The Lion in Winter
    Velká Británie 1968 / CZT / 125 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Katherine Hepburnová, Peter O‘Toole, Anthony Hopkins

    Vpravdě královská Katherine Hepburnová v roli Eleanory Akvitánské, povolané svým chotěm – a neúprosným věznitelem – Jindřichem II. Plantagenetem, aby se zúčastnila rozhodování o následníkovi trůnu. V roli krále Peter O‘Toole, v roli budoucího Richarda Lví Srdce mladý Anthony Hopkins. Žánr: všichni proti všem.


    Jen hodiny

    Režie → Alberto Cavalcanti
    Původní název → Rien que les heures
    Francie 1926 / CZT / celkem 73 min. / 35mm / na klavír hraje Michal Worek
    Hrají → Philippe Hériat, Clifford McLaglen

    + tři krátké filmy

    Jen hodiny patří ke klasickým dílům avantgardy dvacátých let a je první z takzvaných městských symfonií. O rok později na ni naváže Walter Ruttmann se svým filmem Berlín, symfonie velkoměsta a v dalším roce Dziga Vertov svým Mužem s kinoaparátem. Už Cavalcantiho nezajímá ani tak konkrétní metropole s jejími pamětihodnostmi a atrakcemi jako všední život, který se zde, především na periferiích, odehrává; tragický příběh z černé kroniky je sem zasazen jakoby náhodou. Jen hodiny byl teprve druhým filmem legendárního brazilského světoběžníka Alberta Cavalcantiho (1898–1982), z jehož stylisticky velmi různorodé tvorby představíme v tomto pásmu ještě výtvarně silně stylizovanou černou bajku Malá Lili s Catherine Hesslingovou a Jeanem Renoirem a dva významné dokumentární snímky z Británie třicátých let: Uhelnou tvář s hudbou Benjamina Brittena a mussolliniovskou persifláž Zbabělý Caesar.

  • So 16/01

    Lola a Lulu – první skici

    / hudební doprovod Irena a Vojtěch Havlovi

    Kdo zná filmovou historii, tomu se při vyslovení jména Lola Montez okamžitě vybaví stejnojmenný poslední film Maxe Ophülse (1955), jméno Lulu si pak spojí s dalším arcidílem německé filmové klasiky, s Pandořinou skříňkou G. W. Pabsta (1928). V prvním případě šlo o španělskou tanečnici pohoršující mravokárce v mnoha zemích Evropy devatenáctého století, milenku Ference Liszta i bavorského krále Ludvíka I. Druhou dívku, fiktivní, ale neméně skandální, si vybásnil pre-expresionistický dramatik Frank Wedekind. Podívejme se, jak se s oběma hrdinkami dávno před Pabstem a Ophülsem vyrovnali tvůrci z éry raného filmu.

    Robert Heyman / Lola Montez / Lola Montez
    Německo 1918 / hrají: Leopoldine Konstantinová, Alfred Abel, Hugo Werner-Kahle / CZT / 53 min. / 35mm

    Alexander von Antalffy / Lulu / Lulu
    Německo 1917 / hrají: Erna Morenaová, Emil Jannings, Harry Liedtke / CZT / 44 min. / 35mm


    Diaz a pastýř

    Režie → Glauber Rocha
    Původní název → Cabezas cortadas
    Brazílie – Španělsko 1970 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Francisco Rabal, Pierre Clémenti, Marta Mayová, Emma Cohenová

    Dva oblíbení herci Buñuelových filmů, Francisco Rabal a Pierre Clementi, vytvořili titulní postavy v tomto velmi svérázném snímku Glaubera Rochy, velkého solitéra brazilského filmu. Dílo je pojednáno zcela v symbolické rovině. Diaz II. (Rabal), „král bez lásky a bez koruny“ vládne ve svém podivně nezabydleném, pustnoucím zámku, kdesi v neurčené zemi třetího světa. Je zcela pohlcen politickými a finančními machinacemi, svými vítězstvími a prohrami, jež bičují jeho fantazii. V duchu se setkává se svými oběťmi, s Indiány, s černochy, se studenty, se všemi, jež zradil ve své šílené touze po moci a kteří mu nyní zvěstují jeho zánik. V zámku se objeví pastýř (Clémenti) konající zázraky, a Diaz, tento Macbeth éry imperialismu, se s bázní chystá přijmout od něj konečný ortel.

  • Ne 17/01

    Winchester ’73

    Režie → Anthony Mann
    Původní název → Winchester ’73
    USA 1950 / CZT / 85 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → James Stewart, Shelley Wintersová, Dan Duryea, Rock Hudson
    Cyklus → Valeska & Mann

    „Obraz zbabělosti mne nepřestává zaměstnávat. Třeba v Mannově Winchesteru ’73 je scéna s dvojicí ve voze, na nějž zaútočí Indiáni. Muž uteče a svou snoubenku nechá ve štychu. Mužské role jsou ve Winchesteru ’73 i jinak moc zajímavé. James Stewart tady hraje farmáře, který se vydá na cestu pomsty. V jedné scéně ho vidíme sedět u ohně s přítelem, který mu říká: ,Můžeš se ještě skutečně vrátit, teď když tvé ruce jsou zašpiněné od krve?‘ Jako stavbaři v mém vlastním filmu je i James Stewart ve Winchesteru ’73 úplně obyčejným mužem, který se dostane do nemožné situace. Slušnost je jeho přirozeností – a přesto je nucen se mstít.“
    Valeska Grisebachová


    Vzpomínka na Drahomíru Vihanovou

    Drahomíra Vihanová / Fuga na černých klávesách
    ČR 1964 / hrají: Julian Diaz, Jiří Stivín, František Rauch / 36 min. / 35mm

    Drahomíra Vihanová / Pevnost
    ČR – Francie 1994 / hrají: György Cserhalmi, Josef Kemr, Ilja Prachař, Miroslav Donutil / 96 min. / 35mm

    Projekce za účasti kameramana Jiřího Macáka, producenta Aleše Hudského a střihačů Martina Čiháka a Dominika Krutského.

  • 3. týden
  • Po 18/01

    Přízraky noci

    Režie → Alberto Cavalcanti – Charles Crichton – Basil Dearden – Robert Hamer
    Původní název → Dead of Night
    Velká Británie 1945 / CZT / 97 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Michael Redgrave, Mervyn Jones, Sally Ann Howesová

    Architekt, najatý k provedení rekonstrukce viktoriánského venkovského sídla, je spojující postavou pěti povídek (Vozka mrtvých, Dětská slavnost, Strašidelné zrcadlo, Golfový příběh a Břichomluvcova loutka), jež líčí hrůzostrašné (a zčásti i úsměvné) sny návštěvníků tohoto domu. Ti všichni jsou pak součástí předcházející noční můry jeho samotného. Konec filmu tak uzavírá kruh jednotlivých vyprávění, plných nadpřirozených jevů, v podvědomí se rodících děsivých představ a snových zážitků, které ve svém expresivním pojetí směřují až k surrealistické vizi. Z pěti povídek natočil Alberto Cavalcanti druhou a mistrovskou čtvrtou (Břichomluvcova loutka) a přispěl tak hlavní měrou ke vzniku jednoho z nejcitovanějších filmů svého druhu.


    Andrej Rublev

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Andrej Rubljov
    SSSR 1966 / CZT / 170 min. / 35mm
    Hrají → Anatolij Solonicyn, Rolan Bykov, Irma Raušová, Nikolaj Burljajev

    „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět. A o tom vlastně je můj Rublev. Je o hledání harmonie a smyslu života a o tom, jak se toto hledání odráží ve vztazích mezi lidmi, mezi uměním a životem a mezi současností a dějinami. (...) Toužím říci, že člověk nesmí vnucovat své zkušenosti ostatním lidem, že nesmí člověka nutit řídit se radami odjinud, on je totiž povinen využívat výhradně vlastní zkušenost, aby pochopil, co je život. Tím způsobem vlastně postupoval Rublev, mnich, který se vyučil malování ikon v Trojickém klášteře a o jehož růst se staral Sergej z Radoněže. Rublev ale nasměroval svůj život úplně jinak, než jak to chtěl jeho učitel, jenomže nakonec došel k tomu, že správné je to, co mu vštěpoval Sergej. Stalo se to téměř na sklonku jeho života.“ Andrej Tarkovskij

    „Tarkovskij – to byl skutečný obrat v mém životě. Nejen jeho filmy, ale i jeho spisy. Nebyl jsem kdovíjak zbožný, věřící člověk. Ale díky tomuto filmaři jsem pro sebe jistou víru našel. Jeho film Andrej Rublev pojednává o mnichovi, který maluje ikony. Stane se očitým svědkem krutého masakru a nechce už nikdy víc malovat. V tom jsem našel sám sebe v mé vlastní zemi.“
    Óscar Ruiz Navia

  • Út 19/01

    Noční můry

    Režie → Wojciech Marczewski
    Původní název → Zmory
    Polsko 1978 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Piotr Lysak, Tomek Hudziec, Bronislaw Pawlik, Teresa Marczewská

    Slavnostní zahájení přehlídky za účasti scenáristy Pavla Hajného.

    Wojciech Marczewski (nar. 1944) u nás není tak známý jako představitelé poválečné polské filmové školy či pozdějšího kina morálního neklidu, o to více však dnešního diváka překvapí originalita a působivost jeho díla. Jeho mladí hrdinové zpravidla zápasí s nástrahami dobových okolností a politických zvratů, krutě si odžívají na vlastní kůži propasti polských dějin. Románový osud (stejnojmenná předloha Emila Zegadlowicze) Mikuláše Srebrnyho přepracovali režisér Marczewski spolu s českým scenáristou Pavlem Hajným více podle vlastních představ, převzali však v literatuře výrazný motiv komplikovaného zrání hlavního hrdiny, jehož sledujeme od dětských let po skončení jeho gymnaziálních studií. Životní příběh křehkého Mikuláše, jenž se nejen fyzicky podobá Mladému Törlessovi (1966) Volkera Schlöndorffa a rovněž jeho duchem nesmírně blízké předloze Roberta Musila, je zasazen do Haliče počátku minulého století, ovládané Rakouskem.


    Divoké rostliny

    Režie → Nicolas Humbert
    Původní název → Wild Plants
    Švýcarsko – Německo 2016 / CZT / 104 min. / HD / česká premiéra

    Poetický dokument o městských zahradách od švýcarského režiséra Nicolase Humberta. Spolurežisér kultovních filmů Step across the Border a In the Middle of the Moment sleduje aktivisty v Detroitu, Curychu, nebo v Ženevě v jejich snaze vrátit nejen rostliny a vegetaci, ale i jiné hodnoty do sterilního prostředí současných post-industriálních metropolí konzumu a luxusu. Portrét několika jednotlivců, hledajících znovu lidský smysl v nesmyslném světě ovládaném algoritmy a stroji.
    Před projekcí proběhne panelová diskuse k tématu heterotopních zahradních enkláv v městském prostoru.

    Urban gardeners in post-industrial Detroit, the native American activist Milo Yellow Hair and his agricultural project, the rebel gardener Maurice Maggi who changed the face of Zurich with his wild plantings, and the innovative agricultural cooperative "Jardins de Cocagne" in Geneva... Through a polyphonic narrative structure, Wild Plants draws multiple portraits of those who are abandoning the comfort of the consumer society and returning to the earth, in order to create new ways of being together and being in the world. A back to basics, a return to the so-called primary needs, in order to give meaning to work, as well as to find answers to metaphysical questions. This crossroads of portraits of activists provides an overview of ongoing ideas, and provides an understanding of the motivations. But beyond the discourses, Nicolas Humbert captures everyday gestures with a fine sense of poetry, and finds a rhythm that accompanies the protagonists in their relationship with time, far removed from the urgency of the culture of channel hopping.

  • St 20/01

    Obchod na korze

    Režie → Ján Kadár – Elmar Klos
    ČSR 1965 / ENT / 117 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Jozef Kroner, Ida Kamiňská, František Zvarík, Martin Hollý
    Cyklus → K & K

    Oscar za nejlepší zahraniční film roku

    „Pro Kadára s Klosem je typické, že přes všechnu etickou vyhraněnost nejsou moralizátory. V příběhu truhláře Tóna Brtka (ve vynikající herecké interpretaci Jozefa Kronera) a jeho snaze o arizaci obchodu židovky Lautmannové je obsažena tragédie malého člověka, který jednou zatouží po zdánlivě malém kompromisu se zlem, chce se přidat k mocným a bezohledným a skončí sebevraždou jako oběť svého činu. V tomto obraze trestajícího svědomí nejde jen o jeden lidský osud. Je to kritický obraz totalitních dějin našeho národa, varování před zvráceností naší národní povahy, naším provinčním siláctvím a velikášstvím, zastíráním naší malosti a podřízenosti, nadouvající se řazením mezi velké a mocné do ,světového dění‘.“
    Václav Macek, Jelena Paštéková (1997)


  • Čt 21/01

    Do sněhu nebo k vodě?

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / animační dílna / 35mm, HD / 3+

    Kocúrkovo v zimě / r. Viktor Kubal / ČSR 1979
    Lednička pro zlost / r. Zofia Oraczewska / Polsko 1972
    Příhody Ferdy mravence / r. Hermína Týrlová / ČSR 1977
    Jak jeli k vodě / r. Břetislav Pojar – Miroslav Štěpánek / ČSR 1965

    Po projekci následuje animační dílna.


    Orlí pero

    Režie → Anthony Harvey
    Původní název → Eagle’s Wing
    Velká Británie 1978 / CZV / 98 min. / 35mm
    Hrají → Martin Sheen, Sam Waterson, Harvey Keitel, Stéphane Audranová

    Jakkoli se příběh o krásném bílém hřebci, o nějž soupeří náčelník Kiowů Bílý Býk s bělošským lovcem Pikem, odehrává v prostředí nedotčené přírody Ameriky průkopnických dob, snímek Kubrickova osvědčeného střihače Anthonyho Harveye nepoužívá k jeho vylíčení běžná schémata westernového žánru. Dokonce ani ženě přítomné v zápletce není přisouzena klasická role. Stylistickým záměrem režiséra bylo, řečeno jeho vlastními slovy, „vytvořit film o Západu, jaký opravdu býval ještě předtím, než se zrodily jeho mýty“. Proto se ve svém záměru nechal inspirovat duchem realistického směru americké malby devatenáctého století, jež do svých obrazů ušlechtilých divochů, divokých koní, stád bizonů či výjevů karetních her, přepadení a přestřelek plné dynamiky vzrušeného pohybu vnáší i romantizující prvky. Harvey klade větší důraz na vizualitu a rytmus obrazů než na mluvené slovo, čímž se mu daří vytvořit svébytný svět plný nezvyklé krásy i tajuplné záhadnosti majestátní přírody.

  • Pá 22/01

    Každou středu

    Režie → Lívia Gyarmathy
    Původní název → Minden szerdán
    Maďarsko 1979 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → János Bán, Miklós Markovica, Judit Meszléryová, Jiří Menzel

    Psychologizující pohled na přelom v životě mladíka poznamenaného rozvráceným rodinným prostředím a životem v nápravném zařízení, jemuž schůzky se starým mužem pomohou nalézt jistotu a životní cíl. Na karlovarském festivalu roku 1980 získal film Cenu CIDALC, Menzel si už téhož roku zahrál v dalším snímku Lívie Gyarmathyové (Koportos). Především ale ve svém hereckém partnerovi z filmu Každou středu našel hlavního představitele své Vesničky mé střediskové.


    Solaris

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Soljaris
    SSSR 1972 / CZT / 156 min. / 35mm
    Hrají → Donatas Banionis, Natalja Bondarčuková, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn

    + krátký film
    Jak Ekl / Zuzana Růžičková, cembalo a Bach / ČSR 1965 / 15 min. / 35mm

    Film Solaris natočil Andrej Tarkovskij podle stejnojmenného vědeckofantastického románu polského spisovatele Stanisława Lema. Jeho příběh se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na vzdálené vesmírné stanici kroužící kolem záhadné planety Solaris, jež představuje dosud neznámou formu vědomí. Planeta je jakýmsi gigantickým mozkem, schopným zhmotňovat lidské myšlenky a vzpomínky. Pracovníci laboratoře se tak postupně propadají do silných psychických traumat. Psycholog Kelvin, který má tento problém prozkoumat na místě, se ocitne tváří v tvář přízraku zemřelé ženy, kterou kdysi velmi miloval. V takové situaci vyvstávají otázky po smyslu života a otázky hranic a možností lidského poznání vůbec.

  • So 23/01

    Barravento

    Režie → Glauber Rocha
    Původní název → Barravento
    Brazílie 1963 / CZT / 72 min. / 35mm
    Hrají → Antonio Luiz Sampaio, Aldo Teixeira, Lucy Carvalhoová, Lidio Silva

    Čtyřiadvacetiletý Glauber Rocha (1938–1981) natočil Barravento jako svůj první film, jenž se stal také jedním z prvních projevů nastupujícího hnutí v brazilském filmu – „Cinema Novo“. Význam slova barravento vysvětluje autor jako „prudký okamžik, kdy dochází k náhlým proměnám“. Už tady se projevily hlavní rysy jeho pozdější tvorby: emocionálně vzrušené ztvárnění brazilské reality, trpící vedle materiálního nedostatku vyčerpáním lidových tradic a výbušnou spletí křesťanské, indiánské a africké mentality. Filmový příběh je situován do státu Bahia, na pobřežní ostrůvek, kde se dramaticky vyostřují vztahy mezi obyvateli rybářské osady. Přes dojem estetizace byl film natočen téměř dokumentaristickou metodou, v reálném prostředí a za účasti neherců.


    Mojžíš a Áron

    Režie → Jean-Marie Straub
    Původní název → Moses und Aron
    SRN 1974 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → zpěv a přednes: Günter Reich, Louis Devos, Richard Salter / Orchestr rakouského rozhlasu řídí: Michael Gielen
    Cyklus → Straub 85

    Jestliže tvorba Arnolda Schönberga a Jeana-Marie Strauba přímo vybízí k tomu, aby se o nich hovořilo v jedné souvislosti, pak nejen pro význam jejich přínosu vážné hudbě a modernímu filmu, ale pro samu podstatu přelomu, který se v obou uměleckých disciplinách jejich prostřednictvím odehrál (i když zdaleka ne s onou nezvratitelností, která byla jejich cílem). Příbuznost intencí se nikde neukazuje tak zřetelně jako v jejich zaujetí pro Mojžíše, biblického proroka, který svůj lid zachránil před egyptským útlakem a na Hospodinův pokyn převedl přes Rudé (Rákosové) moře. V sinajské poušti uzavírá Bůh s Mojžíšem smlouvu a dává mu Desatero zapsané na kamenných deskách Zákona. Vídeňského komponistu a lotrinského filmaře bude zajímat prorokův střet s bratrem Áronem, který za Mojžíšovy nepřítomnosti dovolil izraelskému lidu klanět se zlatému teleti, a porušil tak zákaz modlářství. Mojžíš trvá na tom, že lid musí pochopit samotnou myšlenku Boha v celé její velikosti, jen prostřednictvím Slova, bez jakéhokoli figurálního zobrazení. V Schönbergově opeře přísluší Mojžíšovu partu mluvená recitace, obnažené slovo. Áronův zpěv představuje protikladnou tendenci, jež chce lidu přiblížit Boha přístupnější cestou, KULTurou v konzumovatelném, pragmatickém významu. Schönbergova dodekafonie, jeho odmítnutí tonality (melodičnost se připomíná jen v odsouzeníhodných scénách modlářství), chce být uměleckým vyjádřením Mojžíšovy prorocké nesmlouvavosti. To je ve Straubově zfilmování nejen respektováno, ale dokonale se shoduje s neméně rigorózními principy filmového stylu. Dalo by se říci, že nepřítelem, jímž je pro Schönberga tonalita, melodie, harmonie, je pro Strauba nejen nejbanálnější koncepce kinematografie jako „moving pictures“, ale i rádobyumělecká filmová tvorba nedovolující zacházet se světlem, s montáží, se zvukem, s filmovanou realitou či s pouhými bílými a černými políčky stejně rozvážně, jako zachází Schönberg s tóny. Totální zákaz zobrazení si v určitých pasážích ukládá i Straub – tehdy, když veškerou „informaci“ nese hudba, tak jako hudba jindy nesmí ilustrovat vyslovenou myšlenku. Postsynchrony připouští Straubovo dogma jen v případě orchestrálního doprovodu, pro sólisty a sbor v obraze jsou vyloučené (přestože se film natáčel v exteriérech!). Operní oratorium pochází z let 1930–1932, veřejně uvedeno bylo až o čtvrt století později. Patnáct let připravovaný film dokončil Straub v roce 1975 za pomoci vyhlášených specialistů, dirigenta Michaela Gielena, švýcarského kameramana Renata Berty a především své ženy, původně asistentky a posléze rovnocenné spolurežisérky Danièle Huilletové. Do starozákonního obrazu osamělého proroka v poušti, málokdy pochopeného těmi, jimž zvěstuje zjevenou pravdu, promítli Schönberg a Straub nepokrytě své vlastní snažení, a to i v jeho politickém rozměru, jakkoli sporném ve svých možných konkrétních důsledcích. Jeden z radikálních anarchistů, kteří v šedesátých letech vzešli přímo z okruhu tvůrců nové vlny německého filmu a kteří se později stali aktivními členy teroristické skupiny RAF, Holger Meins, zemřel v listopadu 1974 ve vězení po několikatýdenní hladovce. O čtyři měsíce později má premiéru film Mojžíš a Áron, který je mu věnován.

  • Ne 24/01

    Člověk ze Západu

    Režie → Anthony Mann
    Původní název → Man of the West
    USA 1958 / CZT / 92 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Gary Cooper, Lee J. Cobb, Julie Londonová, Robert J. Wilke
    Cyklus → Valeska & Mann

    Gary Cooper na stopě lupičů a své vlastní minulosti. Z bezpečí komunity osadníků, jež mu důvěřují, do země nikoho. Klasický, svým způsobem bilanční film jak pro herce, tak pro režiséra.

    „Gary Cooper se svou neuvěřitelnou, ikonickou tváří, to je prostor, do nějž se dá promítnout tolik věcí. Muž s minulostí, někdo, na koho jsem myslela u postavy Meinharda z mého filmu.“
    Valeska Grisebachová


    Stávka + Křižník Potěmkin

    / na klavír hraje Michal Worek

    Sergej Ejzenštejn / Stávka / Stačka
    SSSR 1924 / hrají: Grigorij Alexandrov, Alexandr Antonov, Michail Gomorov / CZT / 65 min. / 35mm
    Co na tom, že si režisér vybere za námět svého prvního dlouhého filmu Stávka zápas uvědomělého proletariátu proti carské zvůli? Co z filmu nakonec utkví v paměti, je originalita ve vynalézání rafinovaných sadismů a brutalit. Lidé jsou bičováni proudy vody ze stříkaček, shazováni z pavlačí. Nevinně nařčený muž se sám oběsí, tělo jiného muže je svíráno vraty pod náporem davu, do lidí se střílí... Rychlá montáž to všechno ukazuje stále z nových úhlů, aby nic ze situace nepřišlo nazmar. Podobně jako markýz de Sade, jehož ve svých textech zmiňuje, usiluje Ejzenštejn o vršení jednoho výjevu na druhý, o téměř rituální předvedení mnohosti, rozmanitosti vlastní brutální inspirace. Nestačí slast ukázat, je nutné ji předat, podělit se o ni díky ztotožnění autora i diváka s lidskou masou mučenou násilnickým Otcem. S vyhlídkou vlastního historicky determinovaného vítězství se může Syn tím náruživěji oddat útrapám, jež mu otcovský despotismus dosud skýtá.

    Sergej Ejzenštejn / Křižník Potěmkin / Broněnosec Potěmkin
    SSSR 1925 / hrají: Alexandr Antonov, Vladimir Barskij, Grigorij Alexandrov / CZT / 62 min. / 35mm
    „Struktura Potěmkina se blíží kanonické výstavbě klasické tragédie. Takto je však organizována pouze základní dějová kostra syžetu. Ve vrcholných scénách díla se režisér neřídí žádnými dávno ověřenými pravidly. Naopak, v těchto epizodách nachází nové vyjadřovací prostředky. Dramatické napětí vytváří záměrným prodlužováním filmového času, v němž důležitou roli hrají pravidelně se opakující stejné záběry (scéna na oděském schodišti s neustále se navracejícím pohledem na osudově pomalu kráčející nablýskané holínky střílejících vojáků) i rytmickou střihovou kombinací polodetailů, detailů a titulků. Avšak i strhující kulminace zde mají své absolutní vrcholy. Je to vždy jen několik rychle za sebou následujících záběrů (tzv. montážní věty), které častokrát již nevyjadřují děj, jsou relativně nezávislé na syžetu díla, jsou to vize, představy, kvintesence emocí.“
    Jiří Houdek (1988)

  • 4. týden
  • Po 25/01

    Smrt si říká Engelchen

    Režie → Ján Kadár – Elmar Klos
    ČSR 1963 / 127 min. / 35mm
    Hrají → Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Ota Sklenčka
    Cyklus → K & K

    "Výborně natočené, nesentimentální, naturalistické až drastické dílo o válce v horách. Filmařsky je to asi jejich nejlepší dílo."
    Josef Škvorecký

    "V našem filmu Smrt si říká Engelchen spatřovali mnozí vliv Resnaisovy poetiky. Viděl jsem třeba Hirošimu, mou lásku až poté, kdy jsme dopsali scénář Engelchena, a přesto svým způsobem souhlasím. Dokazuje to prostě jen to, že ve světě existují nezávisle na sobě stejné věci docela současně, jak to vyplývá z potřeby vyjádření nové polohy, nové roviny lidského vnímání i myšlení."
    Elmar Klos

    Režisérská dvojice Kadár – Klos se po pětileté nucené odmlce vrátila do československé kinematografie snímkem Smrt si říká Engelchen. Předobrazem tohoto filmu se stala autobiografická kniha Ladislava Mňačka, zachycující takřka reportážním způsobem jeho zkušenosti z partyzánského odboje. V retrospektivně vyprávěném příběhu si hlavní hrdina vybavuje klíčové momenty z nedávných bojů, zejména ty, které vedly k vypálení beskydské vesnice. Deheroizující zobrazení partyzánského hnutí, jež je ukázáno v nepřikrášlené, syrové podobě, stejně jako moderní prvky filmové řeči, z něj dělají jedno ze zásadních děl naší kinematografie, věnující se období druhé světové války. Ke kladům jistě patří i obsazení Jana Kačera (tehdy spíše známého jako divadelního režiséra než herce) do hlavní role filmu.


    Zrcadlo

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Zerkalo
    SSSR 1975 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Margarita Těrechovová, Oleg Jankovskij, Anatolij Solonicyn

    „Udělal jsem film, ve kterém nebyla ani jedna epizoda vytvořena nebo vymyšlena proto, aby vzbudila zájem diváka, připoutala jeho pozornost, cokoliv mu vysvětlovala – byly to skutečné vzpomínky spojené s naší rodinou, s mojí biografií, s mým životem. (...) V Zrcadle se nám (Leonardův) portrét hodil k tomu, abychom ho konfrontovali s hrdinkou, abychom zdůraznili, jak v ní, tak v herečce Těrechovové, která hrála hlavní roli, tutéž schopnost současně okouzlovat i odrazovat. Zkuste přitom Leonardův portrét rozložit na kompoziční prvky – a nic tím nezískáte. Nejen to, síla emocionálního účinku (...) spočívá právě v nemožnosti upřednostnit ten či onen detail vytržený z kontextu, v nemožnosti upřednostnit jeden momentální dojem před druhým, to znamená najít rovnováhu ve vztahu k nazíranému obrazu. Otvírá se před námi možnost vzájemného působení s nekonečnem. K tomuto nekonečnu s radostným, strhujícím spěchem směřuje náš rozum a cit.“
    Andrej Tarkovskij


    + krátký film
    Zabijáci / Ubijcy / SSSR 1956 / CZT / 20 min. / 35mm

    Tarkovského školní prvotina, adaptace stejnojmenné Hemingwayovy povídky – s režisérským debutantem ve vedlejší roli. Spolurežie Marika Bejkuová a Alexandr Gordon.

  • Út 26/01
  • St 27/01
  • Čt 28/01

    Můj život Cuketky

    Režie → Claude Barras
    Původní název → Ma vie de courgette
    Švýcarsko – Francie 2016 / CZV / 66 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Chlapec jménem Cuketka se poté, co mu zemře maminka, dostane do dětského domova, kde potká další děti, kterým chybí rodina. Výtvarně originální loutkový film, jenž získal řadu ocenění a byl také nominován na Oscara, oslovuje nejen dětské publikum. Jako předfilm uvedeme krátký snímek Zdeňka Milera O milionáři, který ukradl slunce.


    Uprostřed nočního ticha

    Režie → Tadeusz Chmielewski
    Původní název → Wsród nocnej ciszy
    Polsko 1978 / CZV / 113 min. / 35mm
    Hrají → Antonina Barczewska, Henryk Bista, Jerzy Bonczak

    Projekci uvede Petr Vlček.

    Volná adaptace románu Ladislava Fukse Případ kriminálního rady. Obyvatelé malého města v Pomoří jsou na sklonku roku 1923 šokováni dvěma brutálními vraždami malých chlapců. Případu se ujme zkušený policejní úředník, komisař Herman. Do vyšetřování se však nečekaně vloží jeho patnáctiletý syn.

  • Pá 29/01

    Pouto nejsilnější

    Režie → David Lean
    Původní název → Brief Encounter
    Velká Británie 1945 / CZT / 78 min. / 35mm / English Friendly
    Hrají → Trevor Howard, Celia Johnsonová, Joyce Careyová, Stanley Holloway

    + krátký film
    Jiří Brdečka / Blaho lásky / ČSR 1966 / 7 min. / 35mm

    „Jaké příběhy lásky mne v kině nejvíc oslovují? Jak zakotvit subjektivitu ve filmu? Když jsem loni točil Carol, hned po přečtení knihy jsem si vzpomněl na Davida Leana a na jeho Pouto nejsilnější. Znovu jsem se na něj podíval a zaujala mne jeho dvojitá struktura. Milenci jsou ve filmu uvedeni nejdřív tak, jako kdyby to byly vedlejší postavy. Teprve po sledu různých události si uvědomíme, že půjde o příběh TÉTO ženy, že to bude ona, kterou budeme sledovat. Vstoupíme do jejího života, vlakem spolu s ní dorazíme domů k jejímu manželovi a od ní se dozvíme o onom nedovoleném vztahu. Nakonec, se vším, co už víme, se znovu vrátíme do počáteční scény. Tohle zdvojení obdivuji a nechal jsem se jím inspirovat.“
    Todd Haynes (2015)

    Setkání muže a ženy středních let, kteří spolu prožijí krátké okouzlení, ale jsou vázáni každý svými vlastními rodinnými svazky. Komorní, na první pohled všední, „malá“ love story, kterou David Lean proměnil ve snímek řazený dnes mezi deset nejlepších britských filmů dvacátého století.


    Oběť

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Offret
    Švédsko – Francie – Velká Británie 1986 / CZT / 138 min. / 35mm
    Hrají → Erland Josephson, Susan Fleetwoodová, Allan Edwall

    + krátký film
    Jan Švankmajer / Leonardův deník / ČSR 1972 / 12 min. / 35mm

    Na počátku byl obraz malíře italské renesance, pak první obrazy filmu, až k poslední větě: „Na počátku bylo slovo. Proč, tati?“ Ke kterému otci se obrací synova otázka? Čím budí strach Leonardo da Vinci, narozený ve stejném znamení (o jedenáct dnů později) jako filmař, který prohlásil: „Celá kinematografie se skrývá v jednom jediném záběru do té míry, že jakmile spatříme jeden jediný záběr, můžeme, podle mého, s jistotou prohlásit, jak dalece talentovaný člověk ho natočil.“ Poslední film Andreje Tarkovského.

  • So 30/01

    Restart: ruský film po Říjnu

    / na klavír hraje Michal Worek

    První výrazný představitel levicové moderny, který se bezprostředně po revoluci zapojil do filmové tvorby, nebyl filmař, ale básník: Vladimir Majakovskij, futuristický bard Velkého Října. Pro středometrážní Učitelku dělníků sepsal nejen scénář, ale ztvárnil v něm i hlavní mužskou postavu a podílel se na režii. Na revoluci filmové formy Ejzenštejna, Vertova a dalších bylo třeba si počkat až do let 1923–1924; produkce těsně poříjnového období je ještě poplatná schématům evropského raného filmu, jak uvidíme ve snímku o ruských Svobodných zednářích a v torze dalšího filmu z roku 1918, kdy ruská kinematografie vinou občanské války a chronického nedostatku filmového materiálu bojovala o holou existenci.

    Alexandr Čargonin / Svobodní zednáři (Hrabě Cagliostro v Rusku) / Masony
    Rusko 1918 / 11 min. / 35mm

    Petr Čardynin / Mlč, smutku, mlč / Molči, grusť, molči
    Rusko 1918 / hrají: Vera Cholodnaja, Petr Čardynin / CZT / 44 min. / 35mm / torzo

    Jevgenij Slavinskij – Vladimir Majakovskij / Učitelka dělníků / Baryšna i chuligan
    Rusko 1918 / hrají: Vladimir Majakovskij, Alexandra Rebikovová, Fjodor Dunajev / CZT / 31 min. / 35mm


    Antigona

    Režie → Jean-Marie Straub
    Původní název → Die Antigone des Sophokles in der Hölderlinschen Übertragung für die Bühne bearbeitet von Brecht
    Německo – Francie 1991 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Astrid Ofnerová, Ursula Ofnerová, Hans Diehl, Kurt Radike
    Cyklus → Straub 85

    Film, který je jen tím, čím je, mohl by o něm Jean-Marie Straub říci s určitou hrdostí (vždyť čím by pak byly ostatní filmy?). Místo „normálního“ názvu čteme v němčině protokolární oznámení, místo převedení antické látky do údajně „filmově“ adekvátní podoby vidíme totální rezignaci na podobné úsilí. V řeckém divadle pod širým nebem stojí několik lidí, většinou bez hnutí jako sochy, a nehrají, nerecitují text (natož aby se do něj vciťovali), nýbrž ho ve stanoveném rytmu odříkávají. Všechno je matérie – čistá, nezpracovaná: divadelní text sám, lidé, reálné exteriéry, kontaktní zvuk, švenky kamery a také montáž, nepředstírající plynulost, ale obnažená ve svých švech. Představitelka Antigony, neherečka, dává divákovi pocítit námahu vlastní řeči, boj se slovy, chvějící se vzdor, který je jádrem její postavy. Kreon naopak hercem je, je to šmírácký řečník, výmluvný a zeširoka gestikulující, muž, který vládne slovy a ovládá skrze ně. Po Mojžíši a Áronovi uvádíme další dílo představitele nejkrajnější formální askeze v moderním evropském filmu, za níž však stojí sveřepá věrnost skutečné podstatě filmu bez jemu cizích deformací – jinými slovy pokračování Bressonovy cesty.

  • Ne 31/01

    Baziliškové

    Režie → Lina Wertmüllerová
    Původní název → Il basilischi
    Itálie 1963 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Toni Petruzzi, Stefano Satta Flores, Sergio Ferrannino, Luciana Bonfantiová

    Lina Wertmüllerová (nar. 1928) začínala u divadelní, rozhlasové a televizní režie. Roku 1962 asistovala Federiku Fellinimu při natáčení filmu Osm a půl a hned následujícího roku natočila svůj dlouhometrážní hraný debut Baziliškové. Námětem i atmosférou ospalého maloměsta jsou ostatně její Baziliškové velmi blízcí Felliniho Darmošlapům (1953). Také oni sní o daleké a vzdálené budoucnosti a stále jen mluví „co kdyby“, ale na rozdíl od svých starších kolegů jsou tady vlastně docela šťastní a po změně netouží. Kamera se často dostává nad město a shlíží na jeho obyvatele se shovívavým a chápavým nadhledem.


    Deset dní, které otřásly světem

    Režie → Sergej Ejzenštejn
    Původní název → Okťabr
    SSSR 1927 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → hudba: Dmitrij Šostakovič / hrají: Vladimir Nikandrov, Boris Livanov, Eduard Tissé

    + krátký film
    Portréty Sergeje Michajloviče Ejzenštejna / 2 min. / 35mm

    „O juges, vous jugez les crimes de l’aurore...!“
    Victor Hugo

    K desátému výročí Říjnové revoluce si komunistická strana objednala filmy hned u několika režisérů (Vsevolod Pudovkin tehdy natočil svůj Konec Petrohradu, Boris Barnet Moskvu v Říjnu). Mluvilo se o kronikářské rekonstrukci událostí vedoucích k bolševickému převzetí moci, ale pochopitelně to, co se očekávalo, bylo něco jiného: jednoznačná apoteóza, zcela věrná interpretaci historie, kterou strana udala jako závaznou. Ejzenštejnovi to nebylo příliš proti mysli, daný výklad historie akceptoval, a pokud neomylná strana v měsících natáčení filmu svou linii poopravila, „opravoval“ i on (střihačským nůžkám padl např. za oběť čerstvě prokletý Trockij). Pro Ejzenštejna to byly jen bagately, které neohrožovaly jeho vlastní cíle: vytvořit filmem NOVOU historii pro lidstvo, naučit diváky, aby nově viděli dějiny a sebe v nich, podobně jako o to ve stejné době ve svém Napoleonovi usiloval Abel Gance. Nárokování si privilegia básnické KREACE HISTORIE připomíná i hezká poučka z Godardových Příběh(ů) filmu: „Zaznamenávat události, které se nikdy nestaly – to je práce historika!“ Nakonec to totiž bude jen impotence nebo potence tvůrce, co rozhodne o tom, zda budeme pohrdat jeho oportunismem vůči zadavatelům zakázky, kteří dávno zmizeli v příslovečném „propadlišti dějin“, anebo zda se necháme strhnout silou drzého fabulátora. To druhé je jistě případ Deseti dní, které otřásly světem, i dnes jednoho z kinematograficky nejbohatších filmů, jaké si lze představit.