Program

01/2016 (Změnit)
  • 1. týden
  • Út 05/01

    Pozor na auto

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Beregis, avtomobilja
    SSSR 1966 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Innokentij Smoktunovskij, Oleg Jefremov, Andrej Mironov

    Když se tato veselohra dostala do sovětských kin, zaznamenala nebývalý divácký ohlas. Společensko-kritické téma v něm bylo zpracováno komediálním způsobem, hraničícím s parodií na detektivní příběhy. Hlavní roli zloděje aut si zahrál Innokentij Smoktunovskij, což překvapilo zejména ty diváky, kteří jej viděli v titulní roli Kozincevova zpracování Hamleta. Smoktunovskij zde však nepředstavuje tradiční typ zločince. Jeho cílem je dobročinnost, což s překvapením zjišťuje policejní inspektor, jinak hrdinův přítel. Jak se má v dané situaci zachovat, aby učinil spravedlnosti zadost a současně nepoškodil kamaráda? Policistu, který je postaven před toto dilema, si zahrál Oleg Jefremov, herec divadla Sovremennik, jedné z nejpopulárnějších moskevských scén šedesátých let minulého století.


    Vetřelec

    Režie → Ridley Scott
    Původní název → Alien
    Velká Britanie – USA 1979 / CZT / 109 min. / 35mm
    Hrají → Tom Skerritt, Sigourney Weaverová, Harry Dean Stanton

    Monstrózně ničivé Cosi usiluje proniknout na Zemi v kosmické lodi Nostromo, jejíž posádka byla předem obětována v rámci vědeckého výzkumu. Na „pětatřicítkové“ kopii To ožije: na plátně.

  • St 06/01

    Zloději kol

    Režie → Vittorio De Sica
    Původní název → Ladri di biciclette
    Itálie 1948 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carellová

    Příběh nezaměstnaného dělníka Antonia Ricciho, který se svým osmiletým synkem Brunem hledá ukradené kolo, bez něhož nemůže získat práci jako lepič plakátů. Celý film se odehrává v ulicích Říma. Vittorio De Sica nemohl dlouho pro svůj námět získat producenta. David O. Selznik byl ochoten film financovat, měl však jednu podmínku: Caryho Granta v hlavní roli. Režisér nabídku nepřijal a dál chodil po Římě, až v jakémsi kovodělném závodě našel Lamberta Maggioraniho a angažoval jej. Dnes se jen můžeme dohadovat, jak by vypadal klasický neorealistický film, kdyby byl nezaměstnaného Itala hrál „nejlépe oblečený muž Ameriky“.


    Stíny zapomenutých předků

    Režie → Sergej Paradžanov
    Původní název → Tini zabutych predkiv
    SSSR – Ukrajina 1964 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Ivan Mykolajčuk, Larisa Kadočnikovová, Taťjana Bestajevová

    Nejslavnější ukrajinský film druhé poloviny dvacátého století, lyricko-etnografický mýtus z kraje Huculů na pomezí jihozápadní Ukrajiny a severního Rumunska o nešťastné lásce dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodin. Kamera Jurije Iljenka sleduje dění buď očima hrdinů, nebo nestranným pohledem, při kterém však podléhá okouzlení nad huculským stylem života, zejména nad jeho sváteční podobou.

  • Čt 07/01

    Toreador a Eskimo Baby

    Španělsko / Německo 1916 / 103 min. / 35mm

    Ricardo de Baños / Toreador / Sangre y arena
    hrají: José Portes, Mark Andrews, Matilde Domenechová, P. Alcaide / 42 min.
    Mimořádně vzácná položka ze španělské sbírky NFA, nejen proto, že tento virážovaný a kolorovaný snímek je nejstarší dlouhý hraný španělský film, který se u nás dochoval. Režisér Ricardo de Baños zde vytvořil první adaptaci románu V. Blasco Ibañeze Krev a písek, přičemž autor zde své dílo nejen sám adaptoval, ale podílel se i na realizaci. O pouhých šest let později natočí Fred Niblo v Hollywoodu remake Krve a písku, v němž zazáří Rudolph Valentino; další americký režisér, Rouben Mamoulian, se k námětu vrátí ve zvukovém filmu z roku 1940.

    Walter Schmidthässler – Heinz Schall / Eskimo Baby / Das Eskimobaby
    hrají: Asta Nielsenová, Freddy Wingardh / 38 min.
    Neobyčejně plodná symbióza špičkového dánského filmaře Urbana Gada a jeho krajanky Asty Nielsenové, největší superstar evropského filmu své doby, skončila po 33 společných filmech v roce 1915. Po rozchodu (i privátním; manželství existuje do roku 1918 už jen na papíře), pokračuje dánská diva v práci v berlínských ateliérech, za výrazně ztížených podmínek; Německo je ve válce a přichází o nemalou část zahraničních diváků. Teprve s dvouletým zpožděním se dostane 4. 4. 1918 do kin Eskimo Baby, lákající diváky otázkou, jak si asi jejich idol poradí s postavou Eskymačky, již průzkumníci Severního pólu přivezou s sebou do Berlína a ona se tam musí adaptovat na konvence a pravidla „civilizovaného“ světa.

    Paul Heidemann / Jeho svatební noc / Die gestörte Hochzeitsnacht
    hrají: Dorit Weixlerová, Senta Sönelandová / 23 min.
    Typický příklad z německé komediální produkce poloviny desátých let. Paula Heidemanna brzy najdeme v okruhu jiného herce-režiséra, Ernsta Lubitsche, který své první kroky v tomto žánru podnikal od roku 1914.

  • Pá 08/01

    Snídaně u Tiffanyho

    Režie → Blake Edwards
    Původní název → Breakfast at Tiffany’s
    USA 1961 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Audrey Hepburnová, George Peppard, Patricia Nealová, Mickey Rooney

    Půvabná novela Trumana Capoteho (1958) ve zpracování Blakea Edwardse, které si našlo už několik generací věrných fanoušků. Bezchybně ikonická Audrey jako na první pohled nijak zvlášť hluboká, věčně roztěkaná hrdinka, snažící se uskutečnit své sny a představy o životě.


    Rocky

    Režie → John G. Avildsen
    Původní název → Rocky
    USA 1976 / CZV / 115 min. / 35mm
    Hrají → Sylvester Stallone, Talia Shireová, Burt Young
    Cyklus → Midnight Movies

    Stalloneho ikonický snímek, který se prosadil v hollywoodském studiovém systému se stejnou vervou, s jakou outsider Rocky čelí ranám Apollo Creeda. Adriano! Vstup 100 Kč.

  • So 09/01

    Žert

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1968 / 75 min. / 35mm
    Hrají → Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Evald Schorm, Jaroslava Obermaierová

    Adaptace stejnojmenného románu Milana Kundery, který se podílel na scénáři filmu. Trpký příběh jedné nevydařené pomsty se odehrává na jižní Moravě během slavností jízdy králů. Lidovou kulturu lze vnímat jako možné vzepření se času, obrat k minulému, které ještě nebylo narušeno, cestu k idylickému. Takto ji chápal i Ludvík Jahn, protagonista románu. Lidová hudba mu byla bytostně vlastní, avšak postupně si uvědomuje její anachronický rozměr. Filmový Ludvík vystupuje o poznání cyničtěji. Folklórní rámec střídá formální střízlivost socialistické reality. Ornamenty krojů a spektakularitu jízdy králů záhy popřou vstupy reportérky Hany, projíždějící auta či řvoucí rádio. Folklór zde není radostí, úlevou či harmonií, ale je prosycen beznadějí, hořkostí a ironií.


    Zvětšenina

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → Blow-Up
    Velká Británie 1967 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → David Hemmings, Vanessa Redgraveová, Sarah Milesová

    Příběh fotografa, který objeví vraždu, aby ji zase ztratil a našel „nové vidění“ – čili přímo modelový antonioniovský film, nejvýše oceněný (Cannes 1967: Zlatá palma) a nejčastěji napodobovaný.

  • Ne 10/01

    Tři tučňáci a jiné pohádky

    / celkem 110 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s pohybovou dílnou

    Jablko / r. George Dunning / VB 1961
    Příhody Ferdy mravence / r. Hermína Týrlová / ČSR 1977
    Tři tučňáci / r. V. Danilevič / SSSR 1961
    Barvy, štětec a námořník / r. B. Ranitović / Jugoslávie 1988
    Bolek a Lolek – dva rytíři / r. W. Nehrebecki / Polsko 1983

    Vítáme nový rok! Po promítání bude následovat animační dílna šitá všem malým účastníkům na míru. Děti si vyzkoušejí techniku animace, při níž vůbec nemusejí umět kreslit. Díky pixilaci se z nich stanou herci schopní překonat i fyzikální zákony.


    Luk královny Dorotky

    Režie → Jan Schmidt
    ČSR 1970 / 88 min. / 35mm
    Hrají → Jana Brejchová, Ladislav Chudík, Vladimír Menšík, Andrea Čunderlíková

    Nejen František Vláčil a Jiří Menzel se v průběhu šedesátých let minulého století pokusili o adaptaci literárních děl Vladislava Vančury. Na samém sklonku dekády realizoval svůj umělecky nejambicióznější projekt Jan Schmidt, když podle povídek ze sbírky Luk královny Dorotky natočil stejnojmenný film. Společným motivem tří příběhů (Brusič nožů, Konec vše napraví a Dobrá míra), z nichž každý se odehrává v jiném ročním období na jiném místě a v jiné společnosti, je ošidnost lásky a velké i malé zrady zamilovaných. Výjimečný herecký výkon v neobvyklé trojroli zde podala Jana Brejchová.

  • 2. týden
  • Po 11/01

    Ifigenie

    Režie → Michalis Kakojannis
    Původní název → Ifigeneia
    Řecko 1976 / CZT / 121 min. / 35mm
    Hrají → Irene Papasová, Kosta Kazakos, Kosta Karras, Tatiana Papamoschuová

    Ifigenie byla nejstarší dcerou mykénského krále Agamemnóna, předurčená věštbou k tomu, aby obětovala svůj život pro zdar výpravy Řeků proti Tróji – v opačném případě řecké loďstvo nebude moci kvůli bezvětří vyplout. Jestliže v Elektře půjde o pomstu za zavraždění Agamemnóna, v Ifigenii se dozvídáme důvod budoucí nenávisti ženy k muži, který svolil obětovat pro politické zájmy život vlastní dcery.


    Řím, otevřené město

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Roma, città aperta
    Itálie 1945 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Anna Magnaniová, Aldo Fabrizi, Marcello Pagliero, Maria Michiová

    + krátký film Praha po náletu Američanů – Aktualita / 12 min. / 35mm

    Zárodkem hraného filmu o protifašistickém odboji, který Rossellini začal realizovat za vpravdě partyzánských podmínek v lednu roku 1945, byl plán natočit film o knězi donu Morosim, zastřeleném Němci v červnu předešlého roku. Dojem dokumentu se podařilo zachovat navzdory tomu, že režisér kvůli snadnější identifikaci řadového publika s postavami angažoval do hlavních rolí hvězdy Alda Fabriziho a Annu Magnaniovou a nebál se v charakterizaci zajít občas na pokraj klišé. Přesto je Řím, otevřené město dílem, na němž se celé generace filmařů učily, jak zachytit historii na plátně bezprostředně, syrově, „ve stavu zrodu“, bez zavedeného filmového iluzionismu. Ačkoli Federika Felliniho jeho talent předurčil pro úplně jiný typ filmu, nikdy nezapomněl na lekci filmařské spontaneity, při níž stál v Římě, otevřeném městě poprvé po boku svého mistra – jako spoluautor scénáře a asistent režie.

  • Út 12/01

    Film – náš pomocník

    / celkem 90 min. / DVD

    Lucie Česálková představuje svou knihu a kolekci DVD

    Jeden – tisíc – milion / r. Miroslav Hubáček / 1948
    Jen čtvrt hodinky / r. Oldřich Mirad / 1956
    Pomůžeme při nehodě / r. Vojtěch Količ / 1954
    Ovocné šťávy / r. Ludvík Hájek / 1959

    Na podzim roku 2015 vydal Národní filmový archiv pod názvem Film – náš pomocník kolekci DVD s českými krátkými filmy 50. let. Do souvislostí tyto snímky uvádí nová stejnojmenná publikace Lucie Česálkové, věnující se zvlášť jednotlivým tematickým oblastem krátkometrážní tvorby, zastoupeným na DVD, a také specifickým způsobům, jakými byly tyto filmy distribuovány.


    Barva granátového jablka

    Režie → Sergej Paradžanov
    Původní název → Sajat Nova
    SSSR – Arménie 1969 / CZT / 67 min. / 35mm
    Hrají → Sofiko Čiaureliová, Melkon Alekjan, Vilen Galstjan

    + krátký film Arménské památky / r. Gagik Stepanjan / SSSR – Arménie 1984 / CZT / 15 min.

    Jeden z malé hrstky snímků, jimž se v celých dějinách filmu nepodobá žádný druhý. Syntéza pohanského starověkého arménského divadla, transcendentální poetiky křesťanských ikon, perských miniatur a poezie Sajat Novy, básníka osmnáctého století, píšícího arménsky, gruzínsky, ázerbájdžánsky a persky.

  • St 13/01

    Služební román

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Služebnyj roman
    SSSR 1977 / CZV / 148 min. / 35mm
    Hrají → Alisa Frejndlichová, Andrej Mjagkov, Světlana Němoljajevová

    Kterak se nenápadný úředník pustil do milostného dobrodružství s šéfkou statistického úřadu a co to v tak neromantickém prostředí způsobilo. V českém znění uslyšíme Věru Galatíkovou a Miroslava Moravce.


    Německo v roce nultém

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Germania, anno zero
    Itálie 1947 / CZT / 68 min. / 35mm
    Hrají → Ernst Pittschau, Ingetraud Hinzeová, Edmund Meschke

    + krátký film Die deutsche Wochenschau 1945/10 / 10 min. / 35mm

    Velká cena MFF v Locarnu 1948 za nejlepší film.

    V srpnu 1947 se Rossellini vydává do válkou totálně zničeného Berlína, aby tam natočil Německo v roce nultém. Nechává v něm německého chlapce Edmunda procházet ulicemi rozbombardované Germánie (tak chtěl Berlín přejmenovat Hitler) a vytváří symbolický obraz materiálního i morálního dna jednoho národa. Hluboce pesimistický film věnovaný krátce předtím zesnulému prvorozenému synovi Romanovi se obejde bez sebemenšího sentimentálního odlehčení, což velmi oceňoval Jean-Luc Godard, pro nějž zůstalo Německo v roce nultém dodnes inspirujícím zážitkem (dokládají to jeho vlastní díla Německo devět nula a Příběh(y) filmu.

  • Čt 14/01

    Adresát neznámý

    Režie → Jean-Paul Le Chanois
    Původní název → …sans laisser d’adresse
    Francie 1951 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Danièle Delormeová, Bernard Blier, Julien Carette, Arlette Marchalová, Gérard Oury, Louis de Funès, Simone Signoretová, Michel Piccoli, Pierre Mondy

    Danièle Delormeová, francouzský herecký objev čtyřicátých let, v roli dívky z Chambéry, pátrající v Paříži po příliš „diskrétním“ tatínkovi svého dítěte. Ve vedlejších rolích několik tváří z téže generace, jejichž jména v roce 1951 sotva komu něco řekla, ale o pár let později je bude znát celý svět: Simone Signoretová, Michel Piccoli, Louis de Funès…

  • Pá 15/01

    Z ticha do ticha – „anonymní“ autor Milan Peer

    / celkem 85 min. / 35mm

    Republika Žižkov / 1967 / 8 min.
    Šťastný Josef / 1970 / 7 min.
    Utkání / 1980 / 12 min.
    Stovka / 1978 / 15 min.
    Okna / 1981 / 13 min.
    Setkání třetího druhu / 1983 / 12 min.
    Sonda / spolur. Igor Ševčík / 1986 / 7 min.
    Ticho / 1969 / 11 min.

    Vedle desítek zakázkových titulů a příspěvků do periodických televizních pořadů (Kanafas, Salon český, Diagnóza) vytvořil Milan Peer v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století pozoruhodnou linii autorských dokumentů, vyznačujících se vždy hlubším a osobitým zamyšlením nad jevy, na které se zaměřil. Jeho filmy, pro něž je charakteristická různá míra stylizace výchozího autentického materiálu, vyznívají jako drobné eseje, nápadité a hravé, překvapující neobvyklým úhlem pohledu a odlehčené svérázným smyslem pro humor. Peerův způsob pronikání pod povrch věcí sestává z náznaků, je nenápadný a rafinovaně osciluje mezi ironií a jemně melancholickou tóninou.


    Paraplíčka ze Cherbourgu

    Režie → Jacques Demy
    Původní název → Les Parapluies de Cherbourg
    Francie 1963 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Catherine Deneuveová, Nino Castelnuovo, Anne Vernonová, Marc Michel

    + krátký film Déšť / r. Joris Ivens / Nizozemsko 1929 / 10 min.

    „Co je v naší dnešní kultuře tabu, nerado se to vidí a je to zapovězeno, to není sex ani chtíč. Co se nesmí dát najevo, to jsou city.“
    Roland Barthes
    Film plný barev, v němž se od začátku do konce zpívá a ještě ke všemu především o lásce, jenž se však přesto zařadil mezi milníky výsostně modernistického a intelektuálního hnutí, jímž byla francouzská nová vlna – jako jeden z jejích nejpozoruhodnějších stylistických experimentů. Obsah? Okouzlení. Zamilovanost. Krátké společné štěstí. Nucené odloučení. Zrada bez viníků… Věci příliš jednoduché a příliš pravdivé, kterým je třeba se buď otevřít, nebo je označit za sentimentální pohádku. Co lze filmu vytknout: že se ve své (bláhové?) víře v lásku zapomněl pojistit dnes téměř povinnou dávkou cynismu a že vyžaduje totéž po divácích.

  • So 16/01

    Zem spieva a Nové Slovensko

    / celkem 86 min. / 35mm

    Karel Plicka / Zem spieva / ČSR 1933 / 63 min.
    Umělecky pojatý folkloristický dokument, v němž Plicka zachytil a na pozadí čtyř ročních období vykreslil obraz života a lidových tradic, charakter slovenského národa a jeho kultury. Emotivní filmová báseň, na které spolupracovali dva významní tvůrci – Alexandr Hackenschmied na střihu a František Škvor jako autor hudby. Zem spieva byla vyrobena s přispěním Matice slovenské v produkci Ladislava Koldy. Na MFF v Benátkách v roce 1934 získala spolu s filmy Extase, Řeka a Bouře nad Tatrami Zlatý pohár města Benátek.

    Andrej Kristín / Nové Slovensko / SSR 1970 / 23 min.
    Dokumentární film režiséra, scenáristy a kameramana Andreje Kristína vznikl na objednávku Tatrapressu k propagaci „nového Slovenska“ v zahraničí, ale na počátku normalizace, ve změněných politických podmínkách, bylo rozhodnuto, že se film dostane i do domácí distribuce. Diváci měli obdivovat krásu krajiny, kulturní bohatství, vědeckou práci v laboratořích nebo výkresy na rýsovacích prknech. Modernistickou architekturu, jež byla postavena podle těchto výkresů, film zaznamenává působivými leteckými záběry doplněnými hudbou Jozefa Malovce a komentářem, který napsal bývalý avantgardní básník a tehdejší režimní funkcionář Andrej Plávka. Film zobrazuje přednosti moderního života, ale zároveň hraje na nacionalistickou strunu. Mluví o zemi v samém středu Evropy mezi Tatrami a Dunajem, kde „od nepaměti žili Slováci“. Krátce po federalizaci je „nove Slovensko“ prezentováno jako sebevědomá, průmyslově i kulturně vyspělá země, jejíž modernizace organicky vyplývá z dlouhých národních dějin zachycených už od pravěku.


    Láska z Khon Kaen

    Režie → Apichatpong Weerasethakul
    Původní název → Rak Ti Khon Kaen
    Thajsko 2015 / CZT / 122 min. / Blu-ray
    Hrají → Jenjira Pongpas Widnerová, Banlop Lomnoi

    Nejslavnější thajský filmař se loni vrátil na festival v Cannes, odkud si v roce 2010 odvezl nejvyšší trofej, Zlatou palmu (za film Strýček Búnmí) s novým snímkem Láska z Khon Kaen. Dobrovolnice v nemocnici, kde leží v karanténě vojáci trpící záhadnou spavou nemocí, se o jednoho z nich stará a poté, co se spřátelí s jednou mladou ženou, která funguje jako médium, doufá, že se přiblíží tajemství starodávného místa, na němž byla nemocnice postavena. V listopadovém hlasování 168 mezinárodních kritiků o nejlepší filmy roku 2015, uspořádaném časopisem Sight and Sound, skončila Láska z Khon Kaen na pátém místě, redakce Cahiers du cinéma jí ve své celoroční bilanci přiřkla druhé místo.

  • Ne 17/01

    Krakonoš a lyžníci

    Režie → Věra Plívová-Šimková
    ČSR 1980 / 73 min. / 35mm / od 7 let
    Hrají → Milan Padalík, Jan Kreidl, Viktor Král
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Jenda a Matěj vypomáhají ve sklářských hutích v horách, kde žijí. Z běhu všedních dní kluky vytrhne proslulý pašerák, který snadno uniká celníkům, protože používá nejnovější vynález pocházející z Norska: jezdí totiž na lyžích. Muž, jenž pro obyvatele krkonošské vísky ztělesňuje vzpouru proti nespravedlivé vrchnosti, nakazí svou vášní pro lyžování nejen zvídavé kluky, ale také jejich učitele.


    Giacomo Puccini – La Bohème

    Režie → Franco Zeffirelli
    Původní název → La Bohème
    Švýcarsko 1965 / CZT / 104 min. / 35mm
    Hrají → / zpívají: Mirella Freniová, Gianni Raimondi, Ronaldo Panerai

    Pucciniho opera (1896) pod taktovkou Herberta von Karajana v inscenaci Franca Zeffirelliho, půl století napodobované na mnoha jevištích světa – a dodnes nepřekonané. Bez konkurence zůstává pro znalce i představitelka tragické hlavní postavy, sopranistka Mirella Freniová, jejím partnerem je Gianni Raimondi. Hraje orchestr milánské La Scaly.
    (režie filmového záznamu Wilhelm Semmelroth)

  • 3. týden
  • Po 18/01

    Elektra

    Režie → Michalis Kakojannis
    Původní název → Elektra
    Řecko 1962 / CZT / 105 min. / 35mm
    Hrají → Irene Papasová, Aleka Katselliová, Jannis Fertis, Theodoros Dimitriu

    Kanonické dramatické texty o Elektře vznikaly téměř souběžně: Euripidova Elektra pochází z roku 415 př. n. l., Sofoklova je o pouhé dva roky mladší. Ve filmu, stejně jako v ostatních uměleckých disciplínách, je mýtus, psychoanalyticky zpracovaný C. G. Jungem (Elektřin komplex, 1913), přítomný ve všech historických etapách, většinou samozřejmě prostřednictvím odkazů. Jak lze původní antickou látku vsadit do moderních souvislostí, předvedl asi nejlépe Miklós Jancsó ve svém filmu Elektra a její pravda (1974). Řecko nabídlo světu „vzorové“ filmové zpracování tragédie o Elektře a jejím bratru Orestovi, sourozencích vykonávajících krvavý soud nad matkou a otčímem, v roce 1962 v režii Michalise Kakojannise. Titulní postavu ztvárnila Irene Papasová, napříště neodmyslitelná ikona antikizujícího proudu v řecké kinematografii.


    Filmy Jiřího Golda

    Vidíš-li poutníka / r. Jiří Gold, Vladimír Skalský / 1965 / 12 min. / 35mm
    Film vychází z možných inspiračních zdrojů Máchova Máje: příběhů severočeského loupežníka V. Kumra, dopadeného v hospodě v Doksech, a osudu otcovraha Ignáce Schiffnera z Dubé. O obou událostech mohl Mácha slyšet při svých návštěvách přítele A. Hindla v Doksech. Film sleduje i přijetí Máje tehdejší českou vlasteneckou společností (např. trapně ignorantskou reakci J. K. Tyla), s níž se Máchův romantismus rozcházel.

    Kulhavý poutník Josef Čapek / r. Jiří Gold / 1967 / 14 min. / 35mm
    Imaginární životopis Josefa Čapka, vycházející z jeho textů (Lelio, Kulhavý poutník a Psáno do mraků) a výtvarného díla. Film se snaží ukázat tohoto umělce jako člověka neustále hledajícího i odpovědně prožívajícího svou dobu až k nejzazším důsledkům – smrti v koncentračním táboře.

    Zaklínání / r. Jiří Gold / 1969 / 15 min. / 35mm
    S filmem Zaklínání zvítězil Jiří Gold na kroměřížském festivalu Arsfilm, kde mu byla roku 1969 udělena hlavní cena na nejlepší experimentální film. Zasáhla však do něj cenzura (ač ne tak výrazně jako u následujícího titulu); Jan Kačer musel svůj šeptaný part namluvit ještě jednou „normálně“. (Veřejně nepromítanou originální kopii daroval Jiří Gold NFA.) Kromě Kačera zní ve filmu hlas Otomara Krejči – každý střídavě přednáší ze dvou textů Františka Halase: Nikde a Já se tam vrátím. Mezi těmito póly – pochybováním a jistotami konkrétního – se rozkládá Halasova poezie. Pro obrazové vyjádření těchto poloh využil Gold fotografie Aloise Nožičky (Nikde) a k nim zakomponoval detaily a torza míst s básníkem spojených (Já se tam vrátím).

    Rafel mai amech izabi almi / r. Jiří Gold / 1969 / 10 min. / 35mm
    V Dantově Pekle patří slova z názvu tohoto filmu nešťastnému staviteli babylónské věže, jehož zmatení jazyků sice nepřipravilo o řeč, ale o sdělení. Jiří Gold promítá tuto situaci do atmosféry prvních měsíců po sovětské okupaci Československa roku 1968, kdy „visela ve vzduchu“ normalizace. Událostmi nabitý čas je vyjádřen obrazovými metaforami a textovou koláží z dobových novin. V původní podobě film nebyl uveden, několik záběrů bylo vystřiženo a mluvený komentář zcela eliminován. V takto zmrzačené podobě byl snímek pod názvem Smetiště sporadicky hrán v klubových kinech. Vrcholný – a vynuceně i poslední („netelevizní“) – film Jiřího Golda Rafel mai amech izabi almi je ve své radikální koncepci a stylistické důslednosti naprosté unikum v našem filmu šedesátých let a v historii české kinematografie vůbec. Jediná originální kopie necenzurované verze ze soukromé sbírky režiséra byla poprvé uvedena 21. prosince 2004 v Ponrepu.

  • Út 19/01

    Garáž

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Garaž
    SSSR 1979 / CZV / 94 min. / 35mm
    Hrají → Lija Achedžaková, Ija Savvina, Valentin Gaft, Georgij Burkov

    Inspiraci pro natočení této společenské satiry našel Eldar Rjazanov údajně na jedné ze schůzí Mosfilmu, jehož byl kmenovým režisérem. Svůj zážitek převedl spolu se scenáristou Emilem Braginským do schůze členů družstva pro výstavbu garáží, na níž představenstvo řeší nelehký úkol. Kvůli vznikající dálnici je nutné snížit počet parkovacích míst o čtyři a je přirozenou reakcí všech zúčastněných, že nikdo z přítomných nechce vypadnout z dlouhodobě sestavovaného pořadníku. Jednota místa a času (děj se odehrává během jedné noci v zoologickém muzeu) umožňuje všem představitelům rozehrát herecký koncert, jehož cílem je prověřování mravních hodnot jednotlivců i celé společnosti.


    Stromboli, země boží

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Stromboli, terra di dio
    Itálie 1949 / CZT / 99 min. / 35mm
    Hrají → Ingrid Bergmanová, Mario Vitale, Renzo Cesana

    Motto: „Nechal jsem se nalézt těmi, kteří mne nehledali, zjevil jsem se těm, kteří se po mně neptali.“

    Pragmaticky uzavřené nerovné manželství znamená pro „civilizačně nadřazenou“ hlavní hrdinku (nebo se aspoň tak cítící) zprvu jen přechod z jednoho uvěznění do druhého. Stejně cize jako Karin se na ostrově cítila i švédská hvězda ocitnuvší se bez pevného scénáře uprostřed filmově nezkušených neherců poté, co jí několik let ležel u nohou Hollywood a celá jeho technická a logistická mašinérie. U herečky šlo ale o rozhodnutí z vlastní umělecké volby, brzy zpečetěné (mediálně nemilosrdně skandalizovaným) soukromým poutem.

    „Rossellini mne odvrátil od existencialismu. To se stalo uprostřed Stromboli, země boží. Během prvních minut filmu jsem rozpoznal hranice sartrovského realismu a domníval se, že film se do nich uzavřel. Nenáviděl jsem ten pohled na svět, k němuž mne vyzýval, než jsem pochopil, že mne zároveň vyzývá dívat se dál. A tehdy se odehrála očista. To je to nádherné na Stromboli; byl jsem obrácen uprostřed filmu a naučil se dívat se novým způsobem.“
    Eric Rohmer

  • St 20/01

    Piknik

    Režie → Vladimír Sís – Ladislav Smoček
    ČSR 1967 / 67 min. / 35mm
    Hrají → Pavel Landovský, Jiří Hálek, Josef Somr, Miroslav Macháček, Milan Sandhaus

    Pětice amerických vojáků se prodírá tropickou džunglí, aby zjistila, jestli se na ostrově skrývají Japonci. Strach a tíseň z všudypřítomného nebezpečí vyvolává mezi nimi konflikty, podezřívavost narůstá a na místě jako stvořeném pro piknik se strhává drama… Filmový přepis úspěšného divadelního představení režiséra, dramaturga a scenáristy pražského Činoherního klubu Ladislava Smočka. Dodnes jedinečný protiválečný černobílý film připomíná obdobný britský snímek Pahorek Sidneyho Lumeta z roku 1965. V hereckém ansámblu – v čele s Pavlem Landovským – se sešli představitelé vystupující ve zmíněné divadelní hře. Kamera Stanislava Miloty objevující velké naturalistické detaily a niterná hudební kompozice Jana Klusáka zvýrazňují psychologické napětí „povídky z pralesa“, jak zněl poněkud matoucí dobový slogan k filmu.

    více k filmu:
    http://nfa.cz/cz/fp/revue/?a=11451-film-tydne-piknik


    Slovo

    Režie → Carl Theodor Dreyer
    Původní název → Ordet
    Dánsko 1954 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Brigitte Federspielová, Emil Hass Christensen, Henrik Malberg, Preben Lerdorff Rye
    Cyklus → Essential Dreyer

    + krátký film Renesanční malíř Piero della Francesca / Itinerario di Piero della Francesca / r. Giulio Petroni / Itálie 1962 / CZV / 9 min. / 35mm

    „Slovo je jedním z vrcholných děl ryzí kinematografie.“
    Le Clézio

    Věřit, či nevěřit? Na tuto otázku nabízí Slovo celou škálu odpovědí, které se občas doplňují, občas žárlivě vylučují. Je tu sektářství dvou tvrdohlavých starců, je tu zástupce oficiální církve, je tu muž dobrého srdce nehlásící se k žádné konfesi, je tu ženská obětavost a pokora. Z pokoje do pokoje prochází podivný Kristus, člověk, který během studia teologie (!) přišel o zdravý rozum… a máme tu i postavu lékaře, v jehož pravomoci je rozeznat zdraví od šílenství. Není to ale tento zastánce vědy, ale představitel církve, jehož víra se v rozhodujícím okamžiku ukáže jako nejslabší. Z už dříve zfilmovaného románu Kaje Munka převzal Dreyer rozsáhlé dialogové pasáže a porušil tak oblíbené pověry o správném přetlumočení literatury filmovými prostředky. V oproštěnosti, strohosti a přísné stylistické kázni překonal Slovo jedině Dreyerův poslední film, Gertruda (1964). Existuje názor, že umění má ve svých vrcholných projevech vlastně stále jenom jediné téma, ať už „mezi řádky“ nebo zcela otevřeně. To druhé platí o Slovu, jedinečném příkladu naprosté jednoty obsahu a formy.

  • Čt 21/01

    Evropa padesát jedna

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Europa 51
    Itálie 1951 / CZT / 106 min. / 35mm
    Hrají → Ingrid Bergmanová, Giulietta Masina, Alexander Knox, Ettore Giannini

    Evropa padesát jedna sugeruje svým názvem, že diváka čeká podobné objektivní panorama, jakým byla Paisa pro Itálii roku 1945. Ve skutečnosti jsou tentokrát Rosselliniho cíle dalekosáhlejší, i když vychází ze zcela soukromého příběhu jedné ženy z vyšších kruhů. Zbytečná smrt vlastního dítěte přivede hrdinku k přehodnocení jejího dosavadního života a myšlení, až se svému prostředí odcizí natolik, že se stane pro celou „zdravou“ společnost klinickým případem odsouzeným k nucené izolaci.

    „Kromě humánního aspektu a jeho aktuálnosti jsem ve filmu Evropa padesát jedna objevil vyšší ambici. Jako kdyby mu nestačilo předvést nám podlosti doktrinářského materialismu nebo materialismu faktů. Jako by jen skrze sílu toho, co nabízí oku (skrze pohledy, postoje, fyzické bytí té ženy a lidí kolem ní) si dal za úkol dokázat samotnou existenci duše.“
    Eric Rohmer

  • Pá 22/01

    Check the Czechs XXL

    / celkem 180 min. / DVD

    Czech Film Center a Festival krátkých filmů Praha zvou na večer věnovaný české krátkometrážní tvorbě.

    V rámci večera proběhne křest DVD – nové výběrové kolekce Czech Short Films Vol. 7 a projekce vybraných filmů za přítomnosti tvůrců a zároveň projekce aktuálních hraných filmů ve výběru 11. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha.
    Diváci se dozví užší nominace pěti filmů nominovaných na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film roku 2015.
    Výroční Cena Magnesia za nejlepší studentský film bude slavnostně vyhlášena při udělování cen Českého lva.

    program večera:

    Happy end / r. Jan Saska / producent: FAMU (animovaný)
    Jesus Krisztina / r. Hana Merková / producent: FAMU (hraný)
    Sunrise / r. Vít Pancíř / producent: Duracafilm (experimentální)
    Co se stalo v zoo / r. Veronika Zacharová / producent: UTB Zlín (animovaný)
    Pohledy na Věru Bechyňovou / r. Greta Stocklassa / producent: FAMU (dokumentární)
    Čím víc vím / r. Marek Náprstek / producent: FAMU (animovaný)
    Lesapán / r. Pavel Soukup / producent: Jakub Košťál / koproducent: UMPRUM (hraný)
    Borderlines / r. Hanka Nováková / producent: FAMU (animovaný)

  • So 23/01

    Jana

    Režie → Emil Synek – Robert Land
    ČSR 1935 / 79 min. / 35mm
    Hrají → Helena Bušová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Boháč, Stanislav Neumann

    Melodrama z venkovského prostředí bylo natočeno zároveň ve dvou jazykových verzích. Česká i německá verze používají tytéž motivy a obrazy, obdobně konstruují idylické prostory českého/německého venkova, děj je shodný, totožná jsou i jména postav. Lidové kroje a ornamentika, které vždy reprezentuji jasně vymezenou etnickou nebo národní skupinu, jsou rovněž v obou verzích shodné. Tento film tudíž výraznými úpravami nutného „překladu“ mezi jednotlivými etnickými skupinami neprošel, a tak jedno a totéž prostředí je střídavě českou „vlastí“, nebo německou „Heimat“. Jana tak značně komplikuje otázku národní reprezentace a ukazuje propojení či stejnorodost česko﷓německé národní ikonografie a česko-německého folklóru, které však byly a jsou pod vlivem politických událostí vnímány odděleně, respektive často až protichůdně.


    Utrpení Panny orleánské

    Režie → Carl Theodor Dreyer
    Původní název → La Passion de Jeanne d’Arc
    Francie 1928 / CZT / 67 min. / 35mm
    Hrají → Maria (Renée) Falconettiová, Maurice Schutz, Michel Simon, Antonin Artaud
    Cyklus → Essential Dreyer

    + krátký film Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení / r. Přemysl Freiman / ČSR 1950 / 12 min. / 35mm

    V pravém slova smyslu ikonický film – Dreyerův nejslavnější – má dnes již nezpochybnitelné místo mezi vrcholnými uměleckými díly dvacátého století.

    „Přijmeme-li celkem samozřejmou tezi, sugerovanou ostatně i názvem filmu (passion – pašije), že obsahem filmu není nic než svatá agónie neboli analogie křížové cesty, nemůžeme ve způsobu, jak je snímána Johanka (prosvětlené podhledy s očima vzhůru) nevidět analogii s tradičními zobrazeními Ukřižovaného. To je i odpověď na otázku po čase: zatímco soudci patří času profánnímu a tomu odpovídá i rytmus jejich naléhání a hektický způsob jejich zachycování kamerou, trpící Johanka již v tu chvíli přebývá v čase sakrálním, což ilustruje jiný (rámováním, osvětlením, důslednou statičností) způsob jejího snímání. Tento způsob snímání přináší postavě Johanky i jistý atribut pasivity, jenž zde ukazuje na Johančino předurčení k mučednictví a ke svatosti. Podobně vidíme i závěrečné záběry věnované lidovému povstání před a po Johančině upálení: zatímco Paul Schrader pokládá tyto scény za režisérovu nedůslednost, která film odvádí od transcendence, považujeme toto finále, v němž je Johančino drama vyvedeno z vězení na velkou scénu světa, za kontrastní ontologický ,rám‘, v němž ještě lépe vynikne, co je na Johančině příběhu svaté, a tedy zcela jiné.“ Jaromír Blažejovský

  • Ne 24/01

    Lunapark filmových vynálezů

    / celkem 100 min. / 35 mm / od 6 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s filmovou dílnou

    Cvičení psi / Francie 1907
    Pan Prokouk filmuje / r. Karel Zeman / ČSR 1948
    O zlaté rybce / r. Jiří Trnka / ČSR 1951
    Bolek a náměsíčný Lolek / r. E. Kotowski / Polsko 1979
    Jen počkej! XI. / r. V. Kotěnočkin / SSSR 1977

    Víte, jak lidé přišli na to, že se můžeme na pohádky také dívat? Zjistili, že naše oči jsou schopné zapamatovat si, co viděly před malou chvílí. Díky tomu se před více než sto lety zrodil film. Vedla k němu ale dlouhá cesta, při které vznikla spousta zajímavých objevů. V lunaparku filmových vynálezů se s nimi seznámíme a také si vytvoříme vlastní krátké příběhy. Ty budeme sledovat v přístrojích, jako je například praxinoskop, ale i na plátně, za pomoci laterny magiky. Promítání doplní hudbou náš klavírista.


    Zkrocení zlé ženy

    Režie → Franco Zeffirelli
    Původní název → The Taming of the Shrew
    Itálie – USA 1964 / CZT / 116 min. / 35mm
    Hrají → Richard Burton, Elizabeth Taylorová, Michael Hordern, Cyril Cusack, Michael York

    Franco Zeffirelli prošel mnoha profesemi na divadle i ve filmu: začínal jako divadelní herec, ale vzbudil pozornost především jako návrhář výprav u her inscenovaných Luchinem Viscontim, jemuž také asistoval na filmech Země se chvěje, Nejkrásnější a Vášeň. Od roku 1950 už Zeffirelli působil jako samostatný režisér, známý svými moderními inscenacemi klasických oper a činoher. S klasickými látkami, napsanými pro divadlo, se pak prosadil také jako filmový režisér. Zkušenost s vedením herců různých národností, péče o výtvarnou stránku inscenace – to vše se projevilo na adaptaci Zkrocení zlé ženy, která nezapře divadelní původ předlohy ani režiséra. Film je postaven především na výrazných hereckých výkonech hlavních představitelů a podmanivě komponovaných scenériích.

  • 4. týden
  • Po 25/01

    Slovo a obraz

    / celkem 91 min. / 35mm

    František Tichý / r. Zdenek Sirový / 1958 / 3 min.
    Umělecký medailon natočený studentem FAMU, který se o pětatřicet let později stane děkanem FAMU.

    Cintorín bez mena / r. Ivan Balaďa / 1963 / 22 min.
    Filozofická úvaha starého člověka na bezejmenném vojenském hřbitově ve slovenských horách.

    Trh marnosti / r. František Lukáš / 1969 / 16 min.
    Výlet na Place du Tertre, eldorádo malířů a karikaturistů z pařížského Montmartru.

    Vladimíra Preclíka sochy / r. Rudolf Růžička, Tomáš Vosolsobě / 1970 / 10 min.
    Námět Jiří Gold, komentář čte Jiří Adamíra.

    Pražské proměny / r. Bohumuil Musil / 1971 / 13 min.
    Vzácné dochované záběry z počátku minulého století s komentářem Jiřího Golda v podání Eduarda Cupáka.

    Země pod Himalájem / r. Petr Sirotek / 1973 / 15 min.
    Dokument o životě v Nepálu.

    Dráťáci / r. Garik Seko / 1973 / 7 min.
    Loutkový film; alegorie s komentářem Jiřího Golda.

    Slunce / r. Václav Hapl / 1973 / 15 min.
    Mýtus Slunce v pohledu Václava Hapla a Jiřího Golda. S hlasem Jiřího Adamíry a s hudbou Zdeňka Lišky.


    Cesta po Itálii

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Viaggio in Italia
    Itálie – Francie 1953 / CZT / 73 min. / 35mm
    Hrají → George Sanders, Ingrid Bergmanová, Marie Maubanová, Leslie Daniels

    + krátký film Starověký Řím / Belgie 1952 / CZV / 19 min. / 35mm

    „Milý pane Rossellini, viděla jsem Vaše filmy Řím, otevřené město a Paisa, a moc se mi líbily. Pokud byste potřeboval švédskou herečku, která hovoří výborně anglicky, mluvit německy dosud nezapomněla, francouzsky jí není až tak dobře rozumět a italsky dovede říci jen Ti amo, pak jsem připravena přijet a natočit s Vámi film.“
    Ingrid Bergmanová (duben 1948)

    Překvapení, které na začátku spolupráce s Robertem Rossellinim zažila Ingrid Bergmanová, navyklá z Ameriky natáčení precizně připravenému do nejmenšího detailu, se u jejího partnera z Cesty po Itálii změnilo v šok. George Sanders, zapřisáhlý perfekcionista, musel poprvé svou roli „uhadovat“ z vágních režijních poznámek, za neexistence detailního scénáře, což ho vyvedlo z míry tak, že si vynutil stálý telefonický kontakt se svým hollywoodským psychiatrem. (Zlí jazykové Sandersovi podsouvali, že si během celého natáčení myslel, že se jenom zkouší.) Rossellini se snažil herce uklidnit pochybnou útěchou, že ke špatným filmům, v nichž zatím Sanders hrál, přibude přinejhorším ještě jeden. Diváci a kritikové padesátých let pak byli bohužel téhož mínění. Neviděli víc než dějově nijak ohromující příběh manželské dvojice, která si teprve uprostřed odlišné kultury a mentality uvědomí vzájemné odcizení. Esejistický styl drobných črt s evidentními, ale nikdy ne doslovnými přesahy do transcendence, se prosadil až s Antonionim a „novými vlnami“ a teprve díky nim získala Cesta po Itálii pověst Rosselliniho centrálního příspěvku dějinám evropské kinematografie, zásadnějšího než jeho starší a široce diskutovaná válečná dramata.

  • Út 26/01

    Nádraží pro dva

    Režie → Eldar Rjazanov
    Původní název → Vokzal dlja dvojich
    SSSR 1982 / CZV / 124 min. / 35mm
    Hrají → Ljudmila Gurčenková, Oleg Basilašvili, Nikita Michalkov, Nonna Morďukovová

    Na čechovovskou tradici Služebního románu navazuje scenáristická dvojice Rjazanov – Braginskij podobně melancholickým Nádražím pro dva, ovšem s tím rozdílem, že milostnou romanci tentokrát obohacují motivy ostré kritiky aktuálních „dobových“ nešvarů (korupce, nezodpovědnost, neomalenost). Ty se dotýkají i sympatické hlavní dvojice v podání temperamentní Ljudmily Gurčenkové a váhavého Olega Basilašviliho s hlasy Mileny Dvorské a Ladislava Županiče.


    Špatné známosti

    Režie → Alexandre Astruc
    Původní název → Les Mauvaises rencontres
    Francie 1955 / CZT / 82 min. / 35mm
    Hrají → Anouk Aimée, Yves Robert, Jean-Claude Pascal, Philippe Lemaire

    „Zahraničnímu žurnalistovi, který na festivalu v Benátkách Astrukovi řekl: Přecenil jste publikum!, odpověděl tvůrce Špatných známostí: Publikum nelze nikdy dost přecenit!“ François Truffaut (1955)

    Žena nařčená z ilegálního potratu má přiznat jméno lékaře, který jí pomohl. Retrospektivy ženiných vzpomínek nám dovolí vrátit se k minulosti, zasazené do uzavřeného světa francouzské provincie těsně poválečného období, světa „tolik vzdáleného existencialismu ze Saint-Germain-des-Prés, který až do té doby francouzský film ovládal,“ jak napsal André Bazin. Jacques Rivette ocenil, že Astruc neustoupil vkusu frivolního pařížského publika a zachoval svému snímku chladnou vážnost a „těžkost“. Françoise Truffauta zaujaly nejen dialogy, literárně vybroušené a přitom pravdivé, ale také na svou dobu rozhodně ne běžné využití pohybů kamery umístěné na jeřábu, „jak jsme na to zatím byli zvyklí jen u Premingera a u Fritze Langa“. Kromě snímku La Pointe courte Agnès Vardové neohlašoval žádný jiný celovečerní francouzský film té doby budoucí „novou vlnu“ tolik, jako Špatné známosti.

  • St 27/01

    Ohlédnutí

    Režie → Antonín Máša
    ČSR 1968 / 93 min. / 35mm
    Hrají → Jiřina Třebická, Petr Čepek, Miroslav Nohýnek, Věra Galatíková

    Třetí celovečerní film Antonína Máši je ohlédnutím za podstatou lidské oběti. Jan Žalman ve své knize Umlčený film o něm napsal: „K přímému vidění a stylu se Máša vrátil filmem Ohlédnutí, v němž volně adaptoval stejnojmennou novelu Mileny Honzíkové. Filmový scenárista putuje s literární autorkou po místech, kde se odehrávala jednotlivá zastavení jejího autobiografického románu, který má být zfilmován, a kus po kuse se tak dovídá její osud… Pro Mášu to byla další příležitost ke generačnímu zamyšlení, tentokrát v složité konfrontační rovině: do hry vstupovala celá válečná i poválečná historie, viděná optikou dvou diametrálně se lišících zkušeností.“


    Generál della Rovere

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Il generale Della Rovere
    Itálie – Francie 1959 / CZT / 124 min. / 35mm
    Hrají → Vittorio De Sica, Hannes Messemer, Giovanna Ralliová, Franco Interlenghi, Sandra Milo

    „Už podruhé mám pocit, že mám život před sebou, svůj druhý život ve filmu... U Rosselliniho to muselo být podobné: natočil Generála della Rovere, dílo, jaké předtím nikdo nevytvořil.“
    Jean-Luc Godard (1980)

    Druhý život se stane osudným „hrdinovi“ Rosselliniho filmu: z ubohého podvodníčka Bardoneho, jemuž ale nechybí světácký šarm, se na popud cynického standartenführera SS Müllera stane charismatický generál della Rovere, představitel protinacistického odboje, hrdina bez uvozovek. Původní generál je mrtev, falešný má Němcům pomoci odhalit co nejvíce spiklenců. Bardone ale nečekaně převezme s rolí cizího muže i ty povahové rysy, jichž by se u něj, Bardoneho, nikdo nenadál, nejméně on sám. Německý režisér Rudolf Thome o filmu napsal: „Rossellini zde důsledně dovádí do konce, co začal v sicilské a v neapolské episodě Paisy a ve filmu Láska v epizodě Lidský hlas. V dlouhých záběrech ukazuje, co ukázat nelze: nitro člověka. Sílu, energii, jež ho drží při životě a hýbou jím. Ten film je zázrak, člověk je jím úplně vyveden z míry.“ K názoru Rosselliniho skalních stoupenců, k nimž patřili Godard ve Francii a Thome v Německu, se kupodivu připojila nejen porota benátského festivalu (Zlatý lev 1959 za nejlepší film), ale – u tohoto režiséra výjimečně – i laická veřejnost.

  • Čt 28/01

    Román korunního prince a dva krátké filmy

    Francie 1916 / 79 min. / 35mm

    René Hervil – Louis Mercanton / Román korunního prince / Suzanne
    hrají: Suzanne Grandaisová, Jean Signoret, Georges Tréville, Marie-Louise Dervalová / CZT / 65 min.

    Georges Monca / Moric učitelem tance / Rigadin, professeur de dance
    hrají: Prince, Denise Greyová, Germaine Risseová / 11 min.

    Max mezi dvěma ohni / Max entre deux feux / režie a hlavní role Max Linder / 13 min.

    Suzanne Grandaisová (1893–1920) před kamerou debutovala jako sedmnáctiletá v roce 1910, zpočátku hrála především ve filmech Louise Feuilladea, než se díky sérii Léonce stala známou i za hranicemi Francie. Jelikož firma Gaumont nesouhlasila se zvýšením hereččina honoráře, osamostatnila se hvězda s vlastní „Série artistique Suzanne Grandais“. Vypuknuvší válkou odříznuta od svých ctitelů v nyní nepřátelském Německu a v Rakousku-Uhersku, podepisuje Grandaisová tříletou smlouvu s firmou Eclipse, kde bude jejím prvním snímkem právě Román korunního prince, v originále ovšem nazvaný zcela jednoduše – Suzanne. Herečka, která svým svěžím hereckým stylem rozhodně předběhla dobu, se o pouhé čtyři roky později stane obětí automobilové nehody.

  • Pá 29/01

    Láska

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → L’amore
    Itálie 1948 / CZT / 69 min. / 35mm
    Hrají → Anna Magnaniová, Federico Fellini

    + krátký film Láska nebeská / ČSR 1967 / 4 min. / 35mm

    Z lásky k Anně Magnaniové (jež měla záhy dospět až k „italsky“ náležitě explosivnímu finále, když do hry nečekaně vstoupila jedna Švédka) vznikl film, který Rossellini věnoval „hereckému umění Anny Magnaniové“. Láska není obvyklý milostný příběh, ale studie neopětovaného citu, který hrdinku v prvním případě přivede na pokraj zoufalství a v druhém ji zastihne již v „blahoslaveném“ stavu. Jean Cocteau byl autorem námětu první poloviny filmu (Lidský hlas), Federico Fellini napsal původní scénář povídky Zázrak, v níž si zároveň zahrál klíčovou roli muže, který svede nesvéprávnou hrdinku, jež ho pokládá za svatého Josefa. Film katolického režiséra se u představitelů církve nesetkal s velkým pochopením, v Americe vyzval dokonce kardinál Spellman k jeho bojkotu a byl newyorskými politiky vyslyšen. Zajímavý je v této souvislosti komentář Rudolfa Thomeho: „Povídka Zázrak byla nařčena ze zesměšnění neposkvrněného početí. To by bylo pro Rosselliniho nemyslitelné. Spíš by se dalo říci, že Rossellini bere svůj příběh vážněji než katolická církev své dogma. Teprve zde vězí provokace. Co kdyby žena, pokládaná kvůli naivitě své víry za pomatenou, vůbec pomatená nebyla?“


    Zvítězit

    Režie → Marco Bellocchio
    Původní název → Vincere
    Itálie 2009 / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Giovanna Mezzogiornoová, Fausto Russo Alesi, Filippo Timi

    poslední projekce před koncem monopolu pro ČR

    Mistrné zpracování skutečného příběhu tragické lásky krásné a inteligentní ženy ke ctižádostivému muži, který se stane italským diktátorem, jistému Benitovi. „Celý můj film stojí na protimluvu," říká klasik italského filmu Marco Bellocchio, „je melodramatem, ale futuristickým, ,futurizovanýmʻ od začátku až do konce.“

  • So 30/01

    Jánošík

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1935 / 79 min. / 35mm
    Hrají → Paľo Bielik, Zlata Hajdúková, Andrej Bagar, Theodor Pištěk

    Juraj Jánošík, legenda slovenské lidové kultury a národní symbol. Filmový Jánošík se stal očekávanou kulturní událostí, která po premiéře přerostla v senzaci. Snímek byl i přes maďarské protesty uveden na MFF v Benátkách roku 1936 a tentýž rok získali režisér Martin Frič a kameraman Ferdinand Pečenka cenu ministra průmyslu, obchodu a živností. Fričův Jánošík naplnil nejen představu o národním filmu, ale i o skutečném filmu československém. Podle jednoho z dobových názorů mohla vzniknout československá syntéza jedině tak, že pokročilejší česká strana dodá techniku a filmaře, zatímco Slovensko, které má „vyvinutý cit pro krásu, eleganci a modernost“, propůjčí společnému dílu romantismus duše, hudbu s mnoha přitažlivými motivy a vkus v módě. A byl to právě český filmař, jehož dílo pro mnoho slovenských kritiků představovalo citlivý a moderní přístup k slovenské kultuře, nikoli kýč nebo dokonce exploataci daného tématu.


    Pohádka máje

    Režie → Karel Anton
    ČSR 1926 / 115 min. / HD
    Hrají → Ferdinand Kaňkovský, Anna Opplová, Anita Janová, Jarmila Horáková, Jiří Voskovec

    Lyricky pojatý příběh o čisté, jarní lásce mezi nesmělou, mírně naivní dívkou z venkovské samoty a mírně zhýralým, ale dobrosrdečným studentem práv z Prahy. Filmový debut Jiřího Voskovce, vystupujícího pod pseudonymem Petr Dolan, jenž ztělesnil studenta Ríšu v Antonově odvážné adaptaci impresionistického románu Viléma Mrštíka. Spíše než strhující děj může dnešního diváka zaujmout vynikající, poeticky laděná kamera Václava Vícha, především záběry romantické krajiny. Projekci němého filmu umocní živý hudební doprovod v podání Andrey Rottina a uskupení Neuvěřitelno.

  • Ne 31/01

    Až po uši v mechu

    / celkem 115 min. / DVD / od 6 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    moderované pásmo pohádek s animační dílnou

    Až po uši v mechu / Výprava / Jak Káťa usnula / Česko proti chudobě / O Tondovi, který svítil / Báry animovaný klip pro Žofii Kabelkovou / Cvrček a mravenci

    Průřez tvorbou Báry Valecké a Filipa Pošivače představí malým i velkým divákům různé animační techniky. Především ploškovou animaci a loutkový film, který je těmto autorům nejbližší. Součástí programu bude i projekce jejich nejnovější společné pohádky Až po uši v mechu, v níž se svět dvou lesních trnků, Josefky a Bertíka, prolíná s osudem nešťastné Rusalky, které nakonec pomohou z nesnází. Film propojuje klasickou loutkovou animaci s moderní digitální postprodukcí. Následující animační dílnu povede režisér Filip Pošivač.


    Mlýn na Pádu

    Režie → Alberto Lattuada
    Původní název → Il Mulino del Po
    Itálie 1948 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Carla Del Poggioová, Jacques Sernas, Mario Besesti, Giulio Cali

    S pomocí mladého Federika Felliniho adaptoval Alberto Lattuada v roce 1948 pro film Bacchelliho román Mlýn na Pádu odehrávající se na konci devatenáctého století. Tragický příběh lásky zemědělského dělníka Orbina k půvabné dceři majitelky malého mlýna na řece Pádu se zde organicky prolíná s líčením dobových sociálních konfliktů. Pro komunistickou cenzuru přijatelný snímek (uveden byl ovšem až s šestiletým zpožděním) se u českého publika, vděčného před šedesáti lety za každý „západní“ film, setkal s vřelým ohlasem.