Program

01/2016 (Změnit)
  • 53. týden
  • Ne 03/01

    Jak vidět film? / Filmová analýza 1

    Cyklus → Jak vidět film?

    přednáška Davida Čeňka
    Báseň se člení na sloky a verše, román na kapitoly, symfonie se skládá z vět a obraz strukturujeme do plánů. Tyto vědomosti přičítáme všeobecné vzdělanosti. Záběr, sekvence, scéna – to jsou základní jednotky filmové řeči. David Čeněk představí terminologii a analytické nástroje, které mohou pomoci začínajícím tvůrcům, ale také divákům s hlubším zájmem o filmové umění.

  • Út 05/01

    Večer Katedry kamery FAMU

    Katedra kamery FAMU představuje dvě závěrečné práce a osm cvičení prvního ročníku:

    Jakub Křen / Chameleon / 2015 / 8 min.
    Vojtěch Votýpka / Pomáhej bližnímu svému / 2014 / 7 min.
    Tomáš Šťastný / Lehká / 2016 / 7 min.
    Tomáš Šťastný / Kittchen – Až budu proměnný / 2016 / 18 min.
    Kryštof Melka / Pacient / 2016 / 5 min.
    Kryštof Melka / Řád / 2016 / 5 min.
    Vojta Dvořák / Iluzionista / 2016 / 4 min.
    Vojta Dvořák / Střelec / 2017 / 8 min.
    David Hofmann / Adnan / 2016 / 9 min.
    David Hofmann / Co jsme my, budete i vy / 2016 / 9 min.

  • St 06/01

    Odcházení

    Režie → Václav Havel
    ČR 2011 / 97 min. / 35mm
    Hrají → Josef Abrhám, Dagmar Havlová Veškrnová, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Oldřich Kaiser, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová, Jan Budař, Jiří Lábus, Jiří Bartoška

    + krátký film
    Radúz Činčera / Mlha / ČSR 1966 / 28 min. / 35mm

    První a poslední film v režii Václava Havla. Groteskní i sebeironická reflexe proměn politické moci, odehrávající se v zahradě jedné vládní vily. Vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých.

  • Čt 07/01

    Play Macbeth

    Režie → Pavel Kohout
    ČSR 1978 / 87 min. / HD
    Hrají → Vlasta Chramostová, Pavel Landovský, Tereza Kohoutová, Vlastimil Třešňák, Pavel Kohout

    Představení, které se uskutečnilo na sklonku roku 1978 v bytě Vlasty Chramostové. „Lze důvodně předpokládat rozdílné názory na toto dílo třeba už jen mezi herci a hrstkou diváků, kteří je zhlédli na jedné straně, a mezi cca 15 příslušníky SNB na druhé straně, kteří je přišli zkasírovat v obavě o rušení večerního klidu obyvatel domu. Nakonec je nezkasírovali, ale ke škodě věci si ani nepřisedli k divákům... V mohutné polyfonii současného oficiálního českého divadelnictví lze toto představení označit za skromné, ale ne bezvýznamné, zejména pojetím. Divadlo jako nezbytí, jako křik po pravdě, jako hráz proti znehodnocení hodnot. Herci neměli za představení honorář a diváci neplatili vstupné. Ale všechno zde bylo nicméně draze zaplacené. Tak hrálo těch pět lidí za Shakespeara a za své vlastní životy.“ Sergej Machonin


    U konce s dechem

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → À bout de souffle
    Francie 1959 / CZT / 85 min. / 35mm
    Hrají → Jean Sebergová, Jean-Paul Belmondo, Daniel Boulanger, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard

    Film, který založil dvě legendy, Godardovu a Belmondovu, a upevnil jednu už existující: režisér Jean-Pierre Melville se tady objevil v roli spisovatele sršícího ironickými bonmoty. V předvečer začátku natáčení, 16. srpna 1959, píše Godard, trochu nesvůj a plný pochybností, zda se mu podaří postavit se po bok čerstvě proslavenému Truffautovi: „Milý Françoisi, za pár dnů Ti dám přečíst dialogy. Však to byl Tvůj scénář. Včera jsem o tom mluvil s Melvillem. Jemu a promítání pracovní kopie velkého Momo (přezdívka Erika Rohmera) vděčím za to, že se mi konečně zvedla nálada. Rád bych Ti napsal víc, ale při mém vyčerpání by mě takový silácký kousek zítra bránil v práci. Točíme sedmnáctého za každého počasí. Stručně řečeno, půjde o kluka, co myslí na smrt, a o holku, která na ni nemyslí… Přátelské pozdravy od jednoho z Tvých synů.“

  • Pá 08/01

    Animace vystřižená z papíru

    / 120 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / workshop ploškové animace

    Přání k Novému roku / Protektorát Čechy a Morava 1940
    Rek lyžuje / r. Romuald Kłys / Polsko 1981
    K princeznám se nečuchá / r. Břetislav Pojar / ČSR 1956
    V parku / r. Władysław Nehrebecki / Polsko 1971
    Pasáček vepřů / r. Hermína Týrlová / ČSR 1958

    První lednový program z cyklu Ponrepo dětem nabídne nejen malé filmové přání k Novému roku, ale i animované pohádky se zvířátky. Po projekci si budou moci návštěvníci vystřihnout z papíru hrdiny svých vlastních příběhů a oživit je technikou ploškové animace.


    Občan Václav Havel jede na dovolenou

    Režie → Jan Novák – Adam Novák
    ČR 2005 / 85 min. / HD

    + krátký film
    V. Ramenskij / Zločinný kurs sionismu / SSSR 1971 / 10 min. / 35mm

    Spisovatel a dokumentarista Jan Novák vytvořil filmovou rekonstrukci památné dovolené Václava Havla z roku 1985, která se změnila v masivní policejní akci. Za dramatikem se vypravily tři stovky policejních slídilů, po návštěvách přátel následovaly výslechy a domovní prohlídky, Václav Havel byl dvakrát zatčen…


    Eva Koťátková – Justiční vražda Jakoba Mohra

    Režie → Eva Koťátková, Tomáš Luňák
    ČR 2016 / English Subtitles / 63 min. / HD / vstup volný

    --- Please scroll down for English ---

    Justiční vražda Jakoba Mohra
    Film Evy Koťátkové
    promítání filmu 
    + diskuze s Evou Koťátkovou a režisérem Tomášem Luňákem moderovaná filmovou teoretičkou Sylvou Polákovou 

    Justiční vražda Jakoba Mohra (CZ, 2016, česky s anglickými titulky, 63 min)
    představuje divákovi případ psychiatrického pacienta a tvůrce Jakoba Mohra, který trpěl utkvělou představou, že veškeré jeho jednání řídí jeho ošetřující lékař za pomocí zvláštního stroje. Ten Mohr zobrazoval na řadě svých kreseb v podobě dřevěné krabičky, z níž vycházejí paprsky či vlny, které procházejí Mohrovým tělem a získávají tak nad ním kontrolu. Kresba Justizmord (Justiční vražda) z let 1909 - 1910 je obrazem hromadné scény soudního procesu, snímané z několika navzájem se popírajících perspektiv, které ukazují Mohra v roli obžalovaného i ovládané oběti, lékaře jako odposlouchávače či manipulátora,  ovlivňující stroj i instituci soudu, ve které Mohr identifikuje řadu přestrojených pacientů a lékařů, kteří podporují Mohrovu teorii monstrózního spiknutí proti jeho osobě. Kresba se stává dějištěm pro inscenované zasedání či neobvyklou konferenci, v níž je Mohr prezentován jako tvůrce, pacient i zločinec a v rámci níž si nejenom Mohrovy vize, ale i motivy a postavy jiných tvůrců art brut nárokují své právo na existenci. Zatímco Mohr nám podává zprávu o detailech soudního procesu, který se odehrává v jeho hlavě, do jeho vize vstupují zvenčí fragmenty jeho chorobopisu, záznamy o jeho trestných činech i rozbor kresby z hlediska jejích výtvarných kvalit.

    Hrají
    Jakob Mohr: Jan Lepšík
    Lékař: Jiří Fadrhonc
    Soudce: Richard Němec
    Žalobce: Kryštof Bartoš
    Matka: Marta Vítů
    Ředitel Prinzhornovy sbírky Thomas Röske: Thomas Röske
    Patentový úřad: Marie Fröhlichová
    Studentka: Anna Peřinová
    Dvouhlavý zapisovatel: Dominik Migač a Marie Švestková
    Hlava s nohama Karla Brendela: Hana Polanská Turečková
    a další herci, fiktivní postavy i pacienti a zaměstnanci Psychiatrické nemocnice Bohnice

    Námět, scénář, režie: Eva Koťátková
    Producent: Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Režie filmu: Tomáš Luňák
    Hlavní kamera: Aleš Hart
    Střih: Anna Johnson Ryndová
    Záznam a mix zvuku: Adam Levý
    Scéna a kostýmy: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Hudba: Aid Kid
    Produkce představení: Marie a Radka Vařekovy
    Produkce filmu: Martina Knoblochová

    Film a představení vznikly ve spolupráci a produkci Are | are-events.org za finanční podpory
    Česko-německého fondu budoucnosti, Státního fondu kultury, MK ČR, MHPM a
    PLATO – platformy (pro současné umění) Ostrava / Galerie města Ostravy a zájmové sdružení právnických osob Trojhalí Karolina.

    --- English ---

    The Judicial Murder of Jakob Mohr
    A Film by Eva Koťátková
    Film screening
    + discussion with artist Eva Koťátková and film director Tomáš Luňák moderated by film theorist Sylva Poláková. The discussion will be held in Czech.
    Ponrepo Cinema
    Sunday 11 December, 8 pm
    Free admission

    The Judicial Murder of Jakob Mohr (CZ, 2016, Czech with English subtitles, 63 min)
    recounts the story of the psychiatric patient and artist Jakob Mohr, who was convinced that his actions were being controlled by his doctor with the aid of a mysterious machine. Mohr depicted this machine in many of his drawings as a wooden box that transmitted beams or waves that passed through his body and took control of him. The drawing Justizmord (Judicial Murder) from 1909–1910 is of a trial depicted from self-contradictory perspectives. The victimised Mohr appears in the role of the accused and his doctor is shown to be an eavesdropper and manipulator influencing the machine and the institution of the court. Mohr identifies many disguised patients and doctors who support his theory of the monstrous conspiracy against him. The drawing becomes the scene for a staged session of the court where Mohr is presented as artist, patient and criminal and in which not only his visions but also other motifs and figures associated with art brut lay claim to their own right to exist. Mohr offers us a report on the details of the legal trial that takes place in his head and into which fragments appear from the outside world of his medical records, criminal records, and an analysis of his drawing from the point of view of its aesthetic qualities.

    Cast
    Jan Lepšík (as Jakob Mohr)
    Jiří Fadrhonc (as the Doctor)
    Richard Němec (as the Judge)
    Kryštof Bartoš (as the Prosecutor)
    Marta Vítů (as Mohr’s Mother)
    Thomas Röske (as Thomas Röske, Director of the Prinzhorn Collection)
    Marie Fröhlichová (as the Patent Office)
    Anna Peřinová (as the Student)
    Dominik Migač and Marie Švestková (as the Two-Headed Stenographer)
    Hana Polanská Turečková (as Karl Brendel’s Head with Legs)
    with other actors, dancers, fictional characters, patients and staff of Bohnice Psychiatric Hospital

    Created, Written and Directed by Eva Koťátková
    Produced by Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Film Directed by Tomáš Luňák
    Director of Photography: Aleš Hart
    Editor: Anna Johnson Ryndová
    Sound Mixer: Adam Levý
    Stage and Costume Design: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Music: Aid Kid
    Performance Coordination: Marie Vařeková, Radka Vařeková
    Film Production Manager: Martina Knoblochová

    The film and performance were created and produced in collaboration with Are | are-events.org and supported by the Czech-German Fund for the Future, the City of Prague, the Ministry of Culture of the Czech Republic and its Culture Fund, and PLATO – platform (for contemporary art) Ostrava / City Gallery Ostrava and Trojhalí Karolina, association of legal entities.

  • So 09/01

    Hrdinové z Telemarku

    Režie → Anthony Mann
    Původní název → The Heroes of Telemark
    Velká Británie 1965 / CZT / 127 min. / 35mm
    Hrají → Kirk Douglas, Richard Harris, Michael Redgrave, Ulla Jacobssonová

    Issur Danielovič Demskij oslavil v prosinci své sté narozeniny v kruhu svých blízkých, mezi nimiž samozřejmě nechyběl jeho syn, jistý Michael Douglas. Jan Werich, který byl s Issurem v korespondenčním styku, neopomněl hercův umělecký pseudonym peprně okomentovat, zvlášť křestní jméno Kirk Wericha vysloveně nadchlo. V souvislosti s naším aktuálním programem se též sluší připomenout, že to byl Kirk Douglas, kdo v šedesátých letech původně koupil práva na Přelet nad kukaččím hnízdem a že už tehdy knihu poslal Miloši Formanovi, žijícímu tehdy ještě v Československu. O řadu let později Forman knihu zfilmuje v USA v Michaelově produkci. Tolik k tématu „mezi námi Slovany“.

    V britském válečném velkofilmu Hrdinové z Telemarku zpracoval Anthony Mann skutečnou událost z druhé světové války, kdy se skupině norských vlastenců podařilo s nasazením vlastních životů zničit továrnu na výrobu těžké vody i všechny zásoby této látky, nezbytné k sestrojení atomové pumy.


    Bláznivý Petříček

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Pierrot le fou
    Francie 1965 / CZT / 101 min. / 35mm
    Hrají → Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Dirk Sanders, Sam Fuller

    + krátký film
    Jean Barral / Kouzelná promenáda s obrazy celníka Rousseaua / Francie 1961 / 13 min. / 35mm


    Už se opět našla!
    Co? Věčnost.
    Jsou to moře, zašlá
    se sluncem.
    Arthur Rimbaud

    První slovo je: Velázquez. Vzápětí se objeví Petříček, ale je to vlastně Ferdinand a… vypadá jako Belmondo. Zamiluje se – a není divu! – do Anny Kariny, která se tu jmenuje Marianne a příjmení dostala po Renoirovi. Úkolu povědět nám, co se vlastně skrývá za slovem kinematografie, se zhostí muž jménem Sam Fuller. A pak už může cesta začít. Cesta s cílem, jejž neomylně vytyčil básník, který vešel do dějin jako „prokletý“.

  • Ne 10/01

    Prázdniny pana Hulota

    Režie → Jacques Tati
    Původní název → Les Vacances de Monsieur Hulot
    Francie 1952 / CZT / 93 min. / 35mm
    Hrají → Jacques Tati, Nathalie Pascaudová, Louis Perrault

    V nestárnoucích Prázdninách pana Hulota nachází Tatiho filmová postava nesmělého muže s fajfkou svou definitivní podobu – a také příjmení, pod nímž se objeví i v Tatiho příštích snímcích.
    „Jacquese Tatiho zbožňuju. Obdivuji ho pro jeho něhu, srdce a jeho lásku k lidem. Rmoutí mne, že odešel v hořkosti. Nechápu, jak bylo možné, že za ním ke konci lidé nepřišli, aby mu dali najevo, jak velkým režisérem byl.“ David Lynch


    Písečná žena

    Režie → Hiroši Tešigahara
    Původní název → Suna no onna
    Japonsko 1964 / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Eidži Okada, Kjóko Kišidaová, Kódži Micui

    Nippon surreal

    Klasické filmové mystérium, hluboce obdivované mimo jiné Andrejem Tarkovským, podobenství o neklidné duši jedince, jenž ve velkoměstě ztrácí půdu pod nohama. Symbolem této vnitřní nerovnováhy je pohyblivý písek pouště, v níž hrdina uvízne, než pochopí, že utéci před sebou není kam.

  • Po 11/01

    Julie Vrevská

    Režie → Nikola Korabov
    Původní název → Julia Vrevskaja
    Bulharsko – SSSR 1977 / CZT / mluveno rusky a bulharsky / 135 min. / 35mm
    Hrají → Ludmila Saveljeva, Stefan Danailov, Kosta Conev

    Na krvavá bojiště rusko-turecké války se roku 1877 vydává milosrdná sestra Julie. Nejde o nikoho menšího než o baronesu Vrevskou, dvorní dámu ze svity cara Alexandra II., přítelkyni Victora Huga či Ivana Turgeněva. Po seznámení s bulharským revolucionářem Korabelovem se baronesa začala zajímat o úděl jižních Slovanů utiskovaných Tureckem, zvláště Bulharů, stižených po nezdařeném povstání roku 1876 krutými represáliemi. V hereckém obsazení nákladného velkofilmu věrně oživujícího diplomatické zvraty i mohutné bitevní operace zaznamená poučený divák hned tři aktéry z proslulého Andreje Rubleva (A. Solonicyn, R. Bykov, N. Griňko). Tvůrce obrazové kompozice zmíněného Tarkovského snímku Vadim Jusov stál za kamerou i zde.


    Žena je žena

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Une femme est une femme
    Francie 1961 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Anna Karina, Jean-Claude Brialy, Jean-Paul Belmondo

    + krátký film
    Pierre Kast / Žár tisíců sluncí / La brûlure de mille soleils / Francie 1965 / CZV / 24 min. / 35mm

    Komedie ilustrující skutečnost, že vedle oficiální morálky existuje nejméně ještě jedna (ženská). Zasazuje se o přirozené právo žen bojovat vlastními zbraněmi. Karty jsou rozdány po klasickém způsobu: muž (Jean-Claude Brialy), jeho žena (Anna Karina) a jejich přítel (Jean-Paul Belmondo). Belmondovo filmové příjmení udává tradici, z níž Godardova jediná komedie vychází a kterou oslavuje: Lubitsch. Svým laděním se film Žena je žena nejvíce přiblížil poetice Jacquesa Demyho, jehož celovečerní debut Lola byl právě nadšeně přijat v kruhu modernistů francouzské nové vlny. Demy i Godard pracovali s týmž kameramanem, Raoulem Coutardem. Pro film Žena je žena si Godard od Demyho „vypůjčil“ ještě skladatele hudby a písniček Michela Legranda a tvůrce výpravy Bernarda Eveina. Krátká scéna s Jeanne Moreauovou dala příležitost k „neplacené reklamě“ pro další důležitý film sezony Jules a Jim.

  • Út 12/01

    Chaplin, rok třetí I.

    První tři roky Chaplinovy filmové dráhy dokáže každý zájemce o jeho tvorbu snadno rozlišit, jsou vyznačeny jmény Keystone, Essanay a Mutual. Přechod od jedné společnosti k další znamenal pokaždé citelný předěl, nemluvě samozřejmě o prudce narůstajícím honoráři tohoto brzy nejlépe placeného herce světa. Odchod od firmy Macka Senneta k Essanay znamenal pro Chaplina závazek natočit méně filmů, ale za mnohem pečlivější přípravy. Při přechodu od Essanay k Mutual v roce 1916 se odehrálo totéž, Chaplin se nyní zavázal natočit během dvou let „pouze“ dvanáct filmů (u Keystone jich v roce 1914 bylo třicet pět, u Essanay v roce 1915 čtrnáct). U publika měl Chaplin fenomenální úspěch od samého počátku, nicméně kvalitou se horkou jehlou spíchnuté bagately roku 1914 absolutně nemohou měřit se zralejšími filmy roku 1915 a už vůbec ne s periodou Mutual let 1916–1917, kdy Chaplin režíruje oněch dvanáct do posledního detailu vybroušených mistrovských děl v délce okolo dvaceti minut. Tady se rodí „klasický Chaplin“, režijní perfekcionista nejvyššího řádu, budoucí tvůrce Zlatého opojení a Moderní doby.

    Jediné, co těmto filmům ještě chybí, je Chaplinem komponovaná původní hudba (tu máme až od periody First National, tj. 1918–1923); snímky kolovaly a kolují v bezpočtu rozdílných verzí, s neautorizovaným hudebním doprovodem pochybné kvality, i když i na tomto poli přinesly restaurátorské snahy podporované současnými režiséry, jako jsou Martin Scorsese, Michel Hazanavicius či George Lucas v posledních letech určité zlepšení. Naše dvě pásma Chaplinových filmů z roku 1916 jsou tak jako vždy krom jiného dokumentem „života kopií“ – se vším, co k tomu patří.

    Charles Chaplin / Chaplin šumařem / The Vagabond
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Lloyd Bacon, Eric Campbell / 32 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin se vrací z flámu / One A. M.
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Albert Austin / 31 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin falešným hrabětem / The Count
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Eric Campbell / 18 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin odhadcem v zastavárně / The Pawnshop
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Wesley Ruggles, Henry Bergman / 20 min. / 35mm


  • St 13/01

    Václav Havel – česká pohádka

    Režie → Ivan Fíla
    SRN – ČR 1993 / 83 min. / DVD /

    projekce proběhne za účasti režiséra

    Prostřednictvím pohledu vězeňského dozorce (Petr Vacek) a vypravěče Borise Rösnera se nám postupně otvírá svět člověka Havla, především z doby před jeho prezidentskou kariérou. Poetický filmový portrét, který se vydává po stopách Havlových filosofických a uměleckých myšlenek, doprovázen kompozicemi Jiřího Stivína.

  • Čt 14/01

    Někdo to rád horké

    Režie → Billy Wilder
    Původní název → Some Like It Hot
    1959 USA / CZT / 113 min. / 35mm
    Hrají → Marilyn Monroe, Tony Curtis, Jack Lemmon, George Raft, Pat O’Brien, Joe E. Brown
    Cyklus → Star!

    V době prohibice a gangsterských válek je pár mladých hudebníků donucen ukrýt se v dívčí kapele, neboť se náhodně stali nežádoucími svědky proslulého valentýnského masakru. „Well, Nobody’s perfect!“, praví Joe E. Brown v nesmrtelné poslední větě filmu. Tento film ale, jak asi všichni víme, dokonalý je.


    Paterson

    Režie → Jim Jarmusch
    Původní název → Paterson
    USA 2016 / CZT / 113 min. / HD
    Hrají → Adam Driver, Golshifteh Farahaniová, Kara Hayardová

    Paterson miluje svou dívku, řídí autobus a píše básně. To stačí jemu, Jimu Jarmuschovi a – až na pár smutných výjimek – i divákům.

    „Jarmusch tady protiřečí artovému a prošlému snobismu vlastního filmu Přežijí jen milenci vzdušně básnivou demokratičností. Čas od času by prostě na poezii měli mít právo všichni a ne jen dandyovští upíři sbírající vinyly.
    Co je třeba zachránit, je obyčejná lidskost, která poezií, hudbou a krásou, v každém okamžiku, lhostejno kde, organizuje odboj proti světu znetvořenému, zborcenému, hokynářskému. Only lovers je třeba zachraňovat, to ano, ale ne ty snoby z Only Lovers Left Alive. V Patersonovi vane čerstvý vzduch, protože inspirace se tady nekoná v upírském doupěti, ale pod širým nebem, pro všechny.“
    Stéphane Delorme

    „Na columbijské univerzitě jsem studoval literaturu, šest měsíců jsem měl strávit v Paříži, ale tenhle pobyt jsem si prodloužil a studia jsem nedokončil. Částečně proto, že jsem objevil Cinémathèque franҫaise. Pamatuji si, jak tam jednou o přestávce mezi dvěma projekcemi uklízel sám Henri Langlois. Ptá se mne: Vy asi neumíte odejít, co? Viděl jste už dva filmy! A já na to: Umím, ale ještě zůstanu na třetí!“
    Jim Jarmusch

  • Pá 15/01

    Až na severní pól

    Režie → Rémi Chayé
    Původní název → Tout en haut du monde
    Francie 2015 / CZV / 81 min. / HD / od 6 let
    Hrají → mluví: Viktorie Taberyová, Zdeněk Maryška, Radek Kuchař, Kristýna Valová
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Slavný vědec a polárník Olukin se dosud nevrátil ze své poslední expedice, na které se pokusil dobýt severní pól. Poslání výzkumníka předal i své patnáctileté vnučce Saše, ale její rodiče, kteří už jí začali chystat svatbu, to vůbec neschvalují. A tak se Saša rozhodne vzepřít svému osudu, uprchne z domova a je odhodlaná Olukina nalézt… i kdyby měla dojít až na severní pól.


    West Side Story

    Režie → Robert Wise
    Původní název → West Side Story
    USA 1961 / CZT / 143 min. / 35mm
    Hrají → Natalie Woodová, Richard Beymer, Russ Tamblyn

    Jako muzikál patří West Side Story mezi ty výjimečné zástupce svého žánru, jež těží ze soudobé civilní reality (život mládeže v newyorských slumech, parta jako náhražka rodiny) a které budují dramatický konflikt na sociální tématice (rasová nesnášenlivost). Moderní úprava tragické lásky veronských milenců nabývá neobvyklé vnitřní dynamičnosti díky originální Bernsteinově hudbě, jež svým rytmem, melodikou i charakterem je tak těsně spjata s tématem, že často sama o sobě vyvolává akci, i přispěním jazzově výbušné choreografie, originálně využívající autentického prostředí velkoměsta.

  • So 16/01

    Příšerná chvíle

    Režie → Paul Leni
    Původní název → The Cat and the Canary
    USA 1927 / CZT / 68 min. / 35 mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Laura La Plante, Creighton Hale, Forrest Stanley
    Cyklus → Star!

    Z devíti životních dekád, které jí přejícný osud vyměřil, byly roky slávy Laury La Plante the Golden Twenties. Pokud její jméno i dnes mezi znalci něco znamená, vděčí za to plavovlasá kráska především dvěma němým filmům, které s ní natočil Paul Leni (1885–1929). Režisér Kabinetu voskových figur (1924) patřil k několika exponentům německého filmového expresionismu, odkoupeným Hollywoodem. Pro studio Universal režíroval do své předčasné smrti čtyři sofistikované horory, Laura La Plante se objevila v prvním (Příšerná chvíle – zde jde přesně řečeno o hororovou komedii) a posledním z nich (Poslední varování).


    Vojáček

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Le Petit soldat
    Francie 1963 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Michel Subor, Anna Karina, Jean-Luc Godard

    + krátký film
    Dušan Trančík / Fotografie obyvatelů domu / Slovensko 1968 / 15 min. / 35mm

    Během jedné scény v automobilu ve filmu Vojáček prohodí jedna z postav fiktivního příběhu: „…Raoul Coutard, můj přítel, nejbrilantnější francouzský kameraman říká, že…“ Tak neobvyklá poklona režiséra svému kameramanovi autora původních českých titulků vyvedla z míry natolik, že ji ve svém překladu vynechal, nicméně pro náš cyklus by mohla sloužit jako motto.

    V roce 1959 chtěl Jean-Luc Godard získat pro vedlejší roli svého filmu U konce s dechem dánskou herečku, jež mu učarovala v reklamách na mýdlo a zubní pastu. Devatenáctiletá Anna Karina odmítla, protože by se musela ukázat nahá, ale nečekaný triumf díla ji přesvědčil, aby přijala roli v Godardově následujícím filmu Vojáček. Zbytek je známý: šestiletý manželský svazek a sedm dalších společných filmů, které krom jiného vypovídají o jedné velké fatální lásce, stejně frustrující jako inspirující. Ve Vojáčkovi hraje Anna Karina Veroniku Dreyerovou (příjmení je poctou dánskému režisérovi), milenku muže, který se během alžírské války přidá ke skupině francouzských teroristů. Politický konflikt vidí Godard spolu se svým antihrdinou jako síť neprůhledných, krutých intrik, jež tvoří, jako v Antonioniho pozdějším Povolání: reportér, kulisu pro hlubší a osobnější otázky. Komunistická část francouzské kritiky podezírala Godarda ze sympatií ke krajní pravici a ve své nepřízni mu už zůstala věrná. Snímek se však nezamlouval ani vládním kruhům, které ho po dva roky nedovolily uvést do kin.

  • Ne 17/01

    Můj strýček

    Režie → Jacques Tati
    Původní název → Mon oncle
    Francie – Itálie 1957 / CZT / 109 min. / 35mm
    Hrají → Jacques Tati, Jean-Pierre Zola, Adrienne Servantieová

    Zvláštní cena poroty na MFF v Cannes 1958.

    Základní ideou filmu Můj strýček je protiklad mezi přetechnizovaným funkcionalistickým komfortem a přívětivostí starého „přežilého“ způsobu života, do něhož chlapce z racionalistické budoucnosti uvede strýček, řečený pan Hulot, aby mu umožnil být dítětem. Sám se vydává opačným směrem, skrze probořenou zídku, symbolickou hranici mezi starým a novým, do futuristického světa, prazárodku toho, v němž žijeme my, diváci počátku 21. století. Zveme vás na návštěvu vzorné domácnosti rodiny Arpelových, jejíž příšerná idyla nemohla nechat chladným Davida Lynche.


    Past

    Režie → Hiroši Tešigahara
    Původní název → Otošiana
    Japonsko 1962 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Hisaši Igawa, Kazuo Mijahara, Sumie Sasakiová

    Past je prvním hraným filmem režiséra Písečné ženy.

    Nippon surreal

    „Nejvíce ze všeho mne zajímá lidské podvědomí, rozpor mezi ním a průběhem reality, což je pro mě ten nejdůležitější problém. Bez tohoto protikladu bychom se nemohli vyjadřovat prostřednictvím uměleckého díla. Když se někdo spokojí s tím, že zachycuje vnější tvářnost skutečnosti, nemůže postihnout podvědomí... Ve filmu je obraz důležitější než dialog.“ Tak vyjádřil své umělecké krédo Hiroši Tešigahara poté, co natočil svůj první dlouhý hraný film Past, v němž působivě prolnul realitu hornického prostředí s mystickými motivy. Hlavní hrdina je omylem zavražděn pro svoji podobnost s někým jiným a po své smrti pátrá po její příčině.

  • Po 18/01

    Černý Petr

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1963 / 85 min. / 35mm
    Hrají → Ladislav Jakim, Pavla Martínková-Novotná, Jan Vostrčil, Vladimír Pucholt
    Cyklus → For Man For All

    Díval jsem se na pana Vostrčila, paní Matuškovou a všechny ty mladé, jak hrajou sami sebe, a najednou mi to celé přišlo tak obyčejné a fádní, že mě polila hrůza. Proboha, říkal jsem si. Koho tohle bude bavit? Vždyť v tom filmu nemám nic jiného než klukovské kecy, řeči rodičů, blafání pánů šéfů. Proč by za tohle měli lidi platit, když se stačí podívat kolem sebe? Všechny scény mi najednou připadaly strašně nudné bez špetky spásného nadhledu nebo vtipu, tak hloupě opravdové, že jsem se musel několikrát držet, abych je „nevylepšoval“ nějakým vtípkem, gagem nebo umělou dramatičností. Pořád jsem si opakoval, že přesně tohle chci, že takové scény člověk zná ze skutečnosti, ale nezná je z filmu.
    Mlioš Forman


    Žít svůj život

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Vivre sa vie
    Francie 1962 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Anna Karina, Sady Rebbot, André S. Labarthe

    „V čem najdeš vykoupení?“ ptá se kněz Jany z Arku v Dreyerově filmu. „Ve smrti.“
    Anna Karina alias Nana (ve Vojáčkovi se jmenovala Veronika Dreyerová) se právě na tuto scénu dívá ve své roli prodavačky gramodesek, z níž se stane prostitutka. Motto: „Člověk se musí ostatním dát a sobě zůstat věrný“ (Montaigne) bere hrdinka filmu Žít svůj život doslova. Mezi dívky ze dvou vzdálených epoch se tu neklade žádné laciné rovnítko, společný mají jen onen tragický moment, v němž jejich osud dojde spirituálního naplnění a jejž divačka v temném kinosále sotva tuší. Filmem ve filmu, rozdělením do dvanácti kapitol, mezititulky, monology a dokumentaristicky působícími scénami s původním zvukem si Godard udržuje od svého příběhu odstup. O snímku vyznamenaném zvláštní cenou poroty na MFF v Benátkách 1962 napsal François Truffaut ve své recenzi: „Film jako Žít svůj život nás neustále vede až na hranici abstrakce, pak zase na hranici konkrétna, a právě tohle ,sem a tam‘ je to, z čeho vzniká emoce. Jsou filmy, při kterých si člověk v obdivu řekne sklesle: co se dá po nich ještě natočit? Ale ty nejlepší filmy budí dojem, že otevírají dveře a že s nimi kinematografie začíná stále znovu. K nim patří Žít svůj život.“ A v soukromém dopise dodává: „Nedávno jsem ho zase viděl. Pane bože, já v kině často nepláču…“

  • Út 19/01

    Na Mars před sto lety

    Dánsko, Švédsko 1917/18 / CZT / celkem 59 min. / 35mm / živý hudební doprovod

    Victor Bergdahl / Kapitán Grogg u portrétisty / Näf Kapten Grogg skulle porträtteras / Švédsko 1917 / 3 min. / 35mm
    Jediný u nás dochovaný exemplář ze švédské komediální animované (zčásti hrané) série o kapitánu Groggovi.

    F. Holger-Madsen / Nebeská loď / Himmelskibet
    Dánsko 1917/18 / hrají: Gunnar Tolnaes, Alf Blütecher, Nicolai Neiiendam, Nils Asther, Lilly Jacobsonová / CZT / 56 min. / 35mm
    Ještě před sestupem Dánska z pozice filmové velmoci, kterou si vydobylo těsně před rokem 1910, vzniklo často citované průkopnické dílo žánru science-fiction Nebeská loď, v němž se kapitán Planetarius spolu s dalšími osmi odvážlivci vydá v raketě Excelsior, zkonstruované jeho otcem, na planetu Mars. Zde se setká s lidmi nacházejícími se na mnohem vyšším civilizačním stádiu, než jaké vládne na barbarské Zemi (film vznikl v polovině první světové války). Marťané jsou vegetariáni, přesvědčení pacifisté a poradili si i s nebezpečím přelidnění.


    Star Trek: Diplomacy / Úplné hlášení + STrhák

    Režie → Jan Krátký
    ČR 2016 / celkem 170 min. / HD
    Hrají → Radek Bělina, Eva Železná, Jakub Holý, Lucie Hrivňáková, Markéta Zelená, Michal Gans, Anděla Heřmánková

    amatérský fanouškovský film / 30 min.
    + STrhák
    záznam divadelního představení z divadla D21 a křest písniček pro fanoušky / 140 min.

    kamera / Rastislav Švarba, Petr Malina
    hudba a VFX / Pavel Houska
    rekvizity a masky / Karel Škop)
    zvuk / Zbyněk Suchý)
    kostýmy / Zuzana Bělinová, Eva Železná

    Fanouškovský seriál z prostředí světa Star Trek. Příběh se odehrává na počátku 70. let 24. století, kdy Spojená Federace Planet, jejíž součástí je v této budoucnosti i planeta Země, je ve válce s mocným uskupením Dominion. Zde vyplouvá naše diplomatická loď U.S.S. Masaryk, aby všemi prostředky dosahovala potřebných dohod a kompromisů, nutných k přečkání této nelehké doby. Koncept je pojat jako konverzační politická satira, vzdávající hold britským sitcomům, jako například Jistě, pane ministře.
    Masaryk je poslán na inspekci vlády planety Betazed. Zprvu rutinní mise se komplikuje při odhalení stavu místní obrany. Komandéra Lavernu dohání část její minulosti.

    www.startrekdiplomacy.com

  • St 20/01

    Je mi dvacet let

    Režie → Marlen Chucijev
    Původní název → Mně dvadcať let
    SSSR 1964 / CZT / 163 min. / 35mm
    Hrají → Valentin Popov, Nikolaj Gubenko, Stanislav Ljubšin, Marianna Vertinskaja

    V roce 1962 dokončil Marlen Chucijev film Iljičova brána (Zastava Iljiča), nazvaný podle jihovýchodního předměstí Moskvy. Po tomto místě denně chodili do práce tři kamarádi, kteří od školních lavic už dospěli a každý se po svém snažil realizovat. Jeden založil rodinu, druhý si užíval svobody, třetí se vrátil z vojny. Posledně zmiňovaný - Sergej - se stal hlavním průvodcem příběhu. Do široka se rozhlížející kamera jako by se pokoušela zachytit každý pozoruhodný detail, zvuková mozaika vyjadřovala množství podnětů. Vedle prvomájových oslav, na nichž v davu najde Sergej svou přítelkyni, se dostaneme nejen na večery básníků probíhajících v aule Polytechnického muzea, ale také na soukromé večírky zlaté mládeže, bavící se travestiemi národních symbolů. A právě zde si hrdina uvědomí, jak si jsou s milou Aňou vzdáleni, a v deziluzi se obrací prostřednictvím nadreálné scény ke svému zesnulému otci, padlému na frontě, s otázkou, jak žít? V tomto bodě si film zpečetil svůj osud, neboť odpověď neuspokojila nejmocnějšího muže v zemi, N. S. Chruščova, který nad Iljičovou bránou vyřknul na kremelském setkání tvůrčích pracovníků v březnu 1963 zamítavý soud. Bezmála čtyřhodinový film se musel sestříhat, inkriminovaná scéna byla přetočena. Pod novým názvem Je mi dvacet let šel v obnovené premiéře do kin na počátku roku 1965, v září se potom uváděl na festivalu v Benátkách, kde získal Zvláštní cenu. Andrej Tarkovskij a Andrej Michalkov-Končalovskij, tehdy posluchači filmové režie, se zde představili jako herci, Tarkovskij dokonce v nesympatické roli. Je paradoxní, že tento film, jenž držel pomyslný prst na tepu doby státotvorným způsobem, se setkal s tak odmítavým přijetím na nejvyšších místech.


    Godzilla – útok z neznáma

    Režie → Iširô Honda
    Původní název → Kaijû daisensô
    Japonsko 1965 / CZT / 93 min. / 35mm / vstupné 100 CZK
    Hrají → Nick Adams, Akira Takarada, Jun Tazaki, Akira Kubo
    Cyklus → Midnight Movies

    Godzilla v režii Išira Hondy, otce filmových monster, včetně létajícího Rodana, v součinnosti s mistrem filmových efektů Eidžim Cubarajou. Tentokrát bude muset čelit invazi z jiné planety. Snímek vydatně inspiroval Mars útočí! Tima Burtona.

  • Čt 21/01

    Slaměný vdovec

    Režie → Billy Wilder
    Původní název → The Seven Year Itch
    USA 1955 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Marilyn Monroe, Tom Ewell, Evelyn Keyesová, Sonny Tufts
    Cyklus → Star!

    Polovina padesátých let: Amerika vyznává radostné manželství, poklidnou monogamii, odevzdanost dětem či obětavost v zaměstnání a současně uctívá velká ňadra, symbol zaručené sexuality i jistého mateřství. Typický americký otec rodiny je vystaven pokušení v podobě svůdné blondýnky, zatímco jeho žena s dítětem odjela na letní byt. Pana Shermana atakují divoké fantazie ze všech stran, jeho půvabná sousedka však šťastně prodlévá v nevědomosti naivity. Cenzura chtěla zfilmování divadelní hry George Axelroda Sedmiletá kopřivka zakázat, Billy Wilder se ale opět prosadil, protože na plátně se neobjeví ani jedna scéna manželské nevěry.


    Cesta vzhůru

    Režie → David Čálek
    ČR 2015 / 100 min. / HD
    Hrají → Radek Jaroš, Jan Trávníček, Petr Mašek

    Cena za nejlepší celovečerní film na kanadském mezinárodním festivalu horských filmů The Banff Mountain Film and Book Festival 2016.
    Portrét českého horolezce Radka Jaroše, jenž jako první Čech vystoupil na poslední z nejvyšších hor světa K2, která mu chyběla do takzvané Koruny Himálaje. Zdůvodnění poroty: „V tmavých kinosálech jsme cestovali krajinami a sdíleli dobrodružství nejkrásnějších koutů světa. Ale v tomto filmu vidíme komplexní propojení charakterů: rodina a přátelé doma jsou součástí expedice stejně tak jako horolezci a hory. Příběh o potřebě uspokojení posedlosti, uspokojení z dosažení nejtěžšího a nejnebezpečnějšího cíle, radost z návratu domů. Prostě dobře vyprávěný příběh.“

  • Pá 22/01

    Slovenská animace pro nejmenší

    / 120 min. / HD / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo slovenských krátkých animovaných filmů / workshop animace plastelíny

    Chyťte ho! / r. Boris Šima / 2008
    Kto je tam? / r. Vanda Raýmanová / 2010
    Viliam / r. Veronika Obertová / 2010
    Hurá na hrad! / r. Boris Šima / 2011
    Príbeh bratislavského hradu / r. Vladimír Malík / 2011

    Od rozpadu Československa se pro české diváky stala slovenská animace velkou neznámou, v současnosti se už ani k dětským divákům nedostanou třeba slovenské večerníčky. Výjimečnou šanci zaplnit alespoň část tohoto bílého místa nabízíme ve spolupráci s festivalem Anifilm, a to v podobě pásma současných slovenských animovaných filmů pro děti, které se představily na Bienále animace v Bratislavě. Po skončení projekce si budou moci diváci pod vedením lektorů sami vytvořit krátkou animaci za pomoci plastelíny.


    Pan Hulot jede na výstavu

    Režie → Jacques Tati
    Původní název → Trafic
    Francie – Itálie 1970 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Jacques Tati, Maria Kimberlyová

    Pan Hulot je tentokrát vynálezcem hypermoderního campingového vozu, s nímž putuje na výstavu do Amsterdamu. Tati ve své reflexi nad přebujelým kultem automobilu vytvořil opět precizně komponované sekvence plné absurdní komiky. O významu filmu vypovídá i fakt, že jeho (originální) název Trafic dnes nese mezinárodně renomovaný filmovědný časopis.


    Poét

    Režie → Dan Pánek
    ČR 2016 / HD / vstup volný

    Jak vidí svět básník dnešní doby? Jak vidí emoce, lásku či temné stránky lidské duše?
    Mladí čeští filmaři a slovenský básník Radovan Masár si dali jako cíl skloubit poezii a film. Na konci roku 2016 byl dokončen krátký film s názvem Poét, který promlouvá jak svým textem, tak fotogenickými lokacemi a vše doplňuje jemná elektronická hudba.
    námět a scénář / Radovan Masár
    hudba / Jakub Šponer
    kamera / Ondřej Kos

  • So 23/01

    Nábřeží mlh

    Režie → Marcel Carné
    Původní název → Quai des brumes
    Francie 1938 / CZT / 80 min. / 35mm
    Cyklus → Star!

    Přístav jako křižovatka lidských osudů, zdroj obživy, ale i nebezpečné místo, odkud by hrdinové rádi unikli někam daleko, za obzor, za novým životem. Tady začíná Carného a Prévertova pesimistická série, jejíž atmosféra plyne z předválečné úzkosti. Velká hvězdná dvojice francouzského filmu třicátých let, mysteriózně neuchopitelná Michèle Morganová a podstatně fyzičtější Jean Gabin, tady představují romantický pár na útěku, jehož cíl však neexistuje, neboť spojení osiřelé dívky a dezertéra nevěstí nic dobrého. Zvláště když křehkou krásku „ochraňuje“ nešťastně zamilovaný zločinec Michel Simon.


    Vlasy

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Hair
    USA 1979 / CZT / 113 min. / 35mm
    Hrají → Treat Williams, Beverly D´Angeloová, John Savage, Nicholas Ray, Dorsey Wright
    Cyklus → For Man For All

    Good morning, starshine!
    Miloš Forman: „Treatovi, Beverly, Johnovi, Cheryl a všem ostatním, kteří byli při natáčení Vlasů tak mladí, je dnes tolik, kolik bylo mně, když mě poprvé na konci šedesátých let tak braly všechny ty pocity, nálady a představy, které jsem se snažil do filmu vtělit. A já se na ně strašně rád koukám, jak ve filmu tancují a odvazují se a jsou mladí navěky.“
    Let the sunshine in!

  • Ne 24/01

    Osamělost srdce

    Režie → Nikola Korabov
    Původní název → Orisija
    Bulharsko 1983 / CZT / 83 min. / 35mm
    Hrají → Elevteri Elevterov, Marija Christovová, Ljuben Čatalov

    Z Rodop pochází nejen antický hrdina Orfeus, ale také tři bezejmenní protagonisté Osamělosti srdce, svým způsobem rovněž antické tragédie, byť zasazené do relativně nedávné minulosti. Muž, který byl kdysi připraven o svou lásku, čeká na den pomsty… měsíce, roky. Do manželství vstupoval kdysi na přání svého děda v jinošském věku, panenskou nevěstu mu její bratři podle nepsaného práva odvlekli a provdali za jiného muže. Elegické podobenství naplněné drsnou poezií. Cena za nejlepší režii na festivalu ve Varně 1984 pro Nikolu Korabova (1928–2016).


    Tvář toho druhého

    Režie → Hiroši Tešigahara
    Původní název → Tanin no kao
    Japonsko 1965 / CZT / 113 min. / 35mm
    Hrají → Tacuja Nakadai, Mačiko Kjó, Kjóko Kišida

    Nippon surreal

    Stejně jako u filmu Písečná žena je autorem scénáře Tvář toho druhého spisovatel Kóbó Abe a i tentokráte jde o podobenství o hledání vlastní identity a místa v životě. Hrdina ztratil při explozi tvář a nyní se vrací domů jako cizinec. Hlavní role vytvořili dva z nejznámějších japonských herců, Mačiko Kjóová (Rašomon) a Tacuja Nakadai, hlavní představitel mnoha dalších filmů téhož režiséra, Akiry Kurosawy.

  • Po 25/01

    Lásky jedné plavovlásky

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1965 / 75 min. / 35mm
    Hrají → Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Milada Ježková, Josef Šebánek
    Cyklus → For Man For All

    „Jednoho dne, bylo už po půlnoci, jsem jel autem domů, do Všehrdovy ulice za Národním divadlem, a najednou vidím, jak si to po mostě šine holka s kufrem (...) Zastavil jsem, dal se s ní do řeči (...) a pak už jsem rychle zjistil, že čeká na nejbližší vlak do Varnsdorfu v pět hodin ráno, že přijela v sobotu odpoledne za klukem, ale nenašla ho...“ Na základě tohoto letmého setkání vznikl – za autorské spolupráce Jaroslava Papouška a Ivana Passera – Formanův snímek, jeden z těch českých filmů, které jsou v zahraničí dodnes nejčastěji uváděny a vydávány na DVD. Nezapomenutelné jsou především Pucholtovy rozhovory s jeho filmovými rodiči poté, co se v jejich domácnosti objeví dívka s kufrem, na niž si mladík pamatuje jen velmi matně.


    Pohrdání

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Le Mépris
    Francie – Itálie 1963 / CZT / 95 min. / 35mm
    Hrají → Michel Piccoli, Brigitte Bardotová, Fritz Lang, Jack Palance, Jean-Luc Godard (v roli asistenta Fritze Langa)

    + krátký film
    S Brigitte Bardotovou / 23 min. / 35mm

    Pocit rozporu mezi nanicovatou současností a do ideálu stylizovanou minulostí jako výzva návratu k antice se táhne celými dějinami umění a nedal spát ani Godardovi. Ten se samozřejmě nemohl pro svého Vergilia vypravit jako Dante o staletí nazpátek, do augustovské antiky. I v krátkých dějinách filmu však už existovalo cosi jako „země zaslíbená“ a její Vergilius byl v době natáčení Pohrdání dosud naživu: Fritz Lang. Godard tedy nechal uctívaného tvůrce Metropolis hrát sebe sama, režiséra, který zde nenatáčí nic jiného než… homérský mýtus. Nápad skloubit takto „dvě antiky“ by mohl vyvolat údiv, kdyby se ho Godardovi nepodařilo uskutečnit s tak přesvědčivou samozřejmostí. Na tomto pozadí se pak odehrává příběh moderního muže, který nedokáže vzdorovat síle peněz (Michel Piccoli coby evropský scenárista kontra Jack Palance coby hollywoodský producent) a v pohrdání sebou samým přichází i o svou lásku (Brigitte Bardotová). Tragickým vyústěním zápletky odsouzený k nejhoršímu trestu – přežití – mu nakonec nezbývá nic jiného, než vrátit se na místo, kde se z Pomíjivého dělá Věčné.

    Z dopisu Fritze Langa Michelovi Piccolimu
    „...Godarda mám vážně moc rád. Upřímně a velmi zodpovědně se snaží postupovat stále dál, tak jako to dělala naše generace v němé éře a na počátku zvukové. Mám dojem, že Jeanu-Lukovi jde víc o nalezení vlastního stylu, zatímco já se ve svých filmech zajímám víc o obsah příběhu, který chci vyprávět. Jsem si jist, že Jean-Luc vůči publiku neudělal žádný ústupek. Ze zkušenosti vím, že vždycky, kdy člověk vstupuje na nové cesty, setká se jen s odporem a s nesouhlasem producentů, kteří střílejí nazdařbůh na všechno, co nedokážou pochopit.
    (…) Pohrdání je nesmírně krásný film. Když se Jean-Luc rozhodl svěřit roli Paula Vám, musel mít zrovna moc dobrý den. Když pomyslím na Vaši velkou scénu v interiéru Malaparteho vily nebo na scény, v nichž jsme si zahráli spolu… nikdy mi nepřipadáte jako herec hrající svou roli, ale vidím živého člověka hledajícího své poslání a svou skutečnou duši… trpícího člověka.“
    Fritz Lang (3. srpna 1963, Beverly Hills)

  • Út 26/01

    Z

    Režie → Constantinos Costa-Gavras
    Původní název → Z
    Francie – Alžírsko 1968 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Yves Montand, Jean-Louis Trintignant, Jacques Perrin, Irene Papasová, Franҫois Périer

    Ačkoli ve své době museli tvrdit opak, inspirovali se autoři filmu Z skutečnou událostí v konkrétní zemi: zavražděním řeckého politika Lambrakise, motivy tohoto zločinu a jeho politickými důsledky. Ve vývoji žánru politického thrilleru sehrál vyhroceně apelativní snímek Z rozhodující roli, srovnatelnou s přínosem Itala Francesca Rosiho. Vzbudil nebývale silný kritický ohlas a podnítil režiséra, kameramana, scenáristu i hlavního představitele, aby navázali dalším společným filmem, Doznání, dějově zasazeným tentokrát do Československa (kde se měl původně i natáčet).


    Dopisy otci

    Režie → Črt Brajnik
    Původní název → Letters to a Father
    Slovinsko 2016 / CZT / 63 min. / HD / Super8 / 16mm

    Filmový esej na téma vztahu otce a syna. Dva světy: ornitologické močály a daleké cesty. Mezi nimi moře a dopisy. Pokus o komunikaci na základě filmového média v roli terapeuta, aby se vzdálenost příliš nevzdálila. Čas.

    Dokument byl natáčen v průběhu šesti let na filmový materiál Super8 a 16mm. Většina 8mm materiálu byla vyvolávána v domácích podmínkách. Většina 16mm materiálu je mozaika různě darovaných zbytků, které se nahodile setkaly buď v Londýně nebo v Paříži, v Koperu nebo v Praze. Materiál byl postupně přepisován do digitálního formátu. Na počátku jsem chtěl natočit dokumentární portrét vášnivého ornitologa, ale snímek začal získávat osobnější kontury a stal se z něj portrét generačního vztahu mezi otcem a synem. Cesty, seznámení, vracení, loučení, takto se proplétá osobní příběh s příběhy tisíců otců a tisíců různých synů. Natáčení tak nakonec nabralo směr jakési vizuální arteterapie a pokusu o komunikaci jak se sebou samým, tak i nejbližšími.

    hudba Mitja Cekvenik, Petr Špatina / mix zvuku Jan Richtr / výkonný producent Pavel Vácha

  • St 27/01

    Milostný román princezny

    Režie → Roy William Neill
    Původní název → Greater Than a Crown
    USA 1925 / 51 min. / 35mm / 1413 metrů / / živý hudební doprovod
    Hrají → Dolores Costellová, Edmund Lowe, Margaret Livingstonová
    Cyklus → Život kopií

    V divácky stále oblíbeném a pro americký film tolik příznačném prolnutí žánru romance s melodramatem se nese příběh princezny, jež se má pro záchranu svého království provdat za šlechtice, kterého nemiluje. Trochu vzdoru z její strany a osud se postarají o řešení… Rok výroby 1925 coby počátek období kvalitativního vrcholu němého filmu, prestižní produkce studia Fox, jež se vrátilo k románu Victora Bridgese Lady from Longacre během čtyř let již podruhé a herecké obsazení v čele s Dolores Costello (mj. Skvělí Ambersonové), to jsou hlavní body, v nichž vězí historický význam snímku. Na světě se zachoval v exempláři jediné, téměř zničené kopie, a to ve sbírce pražského NFA, kde byl nedávno opatřen novou barevnou viráží. Uvádí kurátor Věroslav Hába.


    Alphaville

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Agente Lemmy Caution: missione Alphaville
    Francie – Itálie 1965 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Eddie Constantine, Anna Karina, Akim Tamiroff

    + krátký film
    Eugene Deslaw / Elektrická noc / Francie 1928 / 9 min. / 35mm

    „Čas hovoří slovy jako je láska,“ píše Paul Eluard v Hlavním městě bolesti. Ve městě jménem Alphaville je slovo láska na indexu, čas byl redukován na současnost. Spojení s minulostí, vzpomínkami a mýty je přerušeno, vysáto upírským profesorem Vonbraunem, jehož pravé jméno je Nosferatu. Do města, které zná pouze elektrické světlo a které kontroluje počítač Alpha 60, může tajný agent zapovězené minulosti vnést světlo poezie, ukryté v prometheovském zapalovači, jen v přestrojení za soukromého detektiva ve stylu Chandlerova románu a Hawksova filmu s výmluvným názvem Hluboký spánek. Agentem procitnutí ze dřímot technokratické totality konzumu do lásky a transcendence je Lemmy Caution, postava, kterou Godard převzal z dobrodružné série, jejíž kultovní status v padesátých letech je srovnatelný jenom s pozdějším Jamesem Bondem (u nás se tyto filmy pochopitelně nehrály). Godard angažoval i Lemmyho představitele Eddieho Constantina s douškou, že „je to jediný herec s fyziognomií Marťana“. Po čtvrt století si na něj znovu vzpomněl a obsadil ho do stejné role (jeho poslední) ve svém Německu devět nula. V Alphaville Lemmy s krycím jménem Ivan Johnson bojuje po svém způsobu, vybaven tvrdými pěstmi a revolverem, ale protentokrát raději i sbírkou Eluardových veršů.

  • Čt 28/01

    Jaro v Zarečné ulici

    Režie → Marlen Chucijev – Felix Mironěr
    Původní název → Vesna na Zarečnoj ulice
    SSSR 1956 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Nina Ivanova, Nikolaj Rybnikov, Vladimir Guljajev, Valentina Pugačeva

    Celovečerní debut režisérů Marlena Chucijeva a Felixe Mironěra Jaro v Zarečné ulici patřil k prvním filmům, reflektujícím v sovětské kinematografii období tání. Na pohled jednoduchý příběh milostného vzplanutí slévače Saši k učitelce večerní školy Taťáně, odehrávající se v jednom průmyslovém městě, byl nejen výborně scenáristicky vystavěný, ale i v drobných nuancích dokázal diváky přesvědčit o tom, že sledují hrdiny, jejichž nitra nejsou sevřena jen budovatelským patosem, nýbrž také obyčejnými lidskými emocemi. Ke zdaru snímku velkou měrou přispěli herečtí představitelé, pocházející jako většina členů natáčecího štábu z řad studentů moskevské filmové školy VGIK.


    Přelet nad kukaččím hnízdem

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → One Flew Over the Cuckooʼs Nest
    USA 1975 / CZT / 129 min. / 35mm
    Hrají → Jack Nicholson, Louise Fletcherová, , Will Sampson, Danny DeVito, Michael Berryman
    Cyklus → For Man For All

    Šílenství předstírající Jack Nicholson a jeho nerovný boj s „normalizací“ dobrotivé Velké Sestry Louise Fletcherové. Oscary pro Nicholsona, Fletcherovou, Formana, další za scénář i za nejlepší film roku.

    „Nepohodlné myšlenky nikdy nezemřou, navzdory všem snahám společnosti je vyhladit. Jestli svoboda něco znamená, pak je to moci říkat věci, které lidé nechtějí slyšet. Žil jsem dost dlouho v zemi, v níž byla cenzura všudypřítomná, abych věděl, že vede ke dvěma věcem: k nudě a ke krutosti. Zabraňovat člověku svobodně mluvit, znamená otevřít brány krutosti, které člověk v sobě má.“
    Miloš Forman

  • Pá 29/01

    Princ Bajaja

    Režie → Antonín Kachlík
    ČSR 1971 / 73 min. / 35mm / od 6 let
    Hrají → Ivan Palúch, Petr Štěpánek, Magda Vášáryová
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Filmové zpracování známé pohádky Boženy Němcové o princi, který si na radu svého koně zaváže jedno oko a předstírá němotu. Hrdinovi, jemuž začnou přezdívat Bajaja, se podaří porazit draka a zachránit princeznu, ale kvůli svému slibu musí odjet pryč nepoznán…


    Václav Kadrnka uvádí: Hitchcock – Truffaut

    Režie → Kent Jones
    Původní název → Hitchcock – Truffaut
    Francie – USA 2015 / CZT / 79 min. / BRD

    V dějinách filmové literatury neexistuje kniha, která by byla přeložena do více jazyků a která by byla během půl století častěji znovu vydávána… Rozhovory Hitchcock – Truffaut (1966, česky 1987). Četli jsme ji všichni, kdo se zajímáme o film, a sotva kdo ji četl jen jednou. Americký režisér Wes Anderson se svěřuje: „Můj exemplář se už dávno nedá nazývat knihou, je to salát, hromada volných stránek. Hřbet je úplně vniveč, jak jsem svazek stále bral do ruky.“ Dokument Kenta Jonese není první, ale zatím nejdůkladnější snímek věnovaný této výjimečné knize a vlivu, který měla a má na filmaře jednadvacátého století. Jonesovi se podařilo získat pro svůj projekt takové umělce, jako jsou Martin Scorsese, Arnaud Desplechin, Olivier Assayas, Peter Bogdanovich, Paul Schrader, David Fincher, James Gray, Wes Anderson nebo Kijoši Kurosawa. Scénář napsal režisér spolu se Sergem Toubianou, v letech 2003 až 2016 ředitelem Cinémathèque franҫaise a předtím dlouholetým šéfredaktorem Cahiers du cinéma.

  • So 30/01

    Woody Vasulka: Začátky na FAMU

    / celkem 76 min. / 35mm

    pásmo krátkých filmů z let 1961–1964

    Svatá Jana / r. Elo Havetta / 1963 / 7 min.
    Šest otázek pro Jana Wericha / r. Dušan Hanák / 1964 / 14 min.
    Ve dvě odpoledne / r. Bohuslav Vašulka / 1961/62 / 7 min.
    Záchytná stanice / r. Bohuslav Vašulka / 1963 / 6 min.
    Velrybářská stanice / r. Bohuslav Vašulka / 1964 / 9 min.
    Sezóna v Seydisfjördur / r. Bohuslav Vašulka / 1964 / 11 min.
    U pana Čapka / r. Bohuslav Vašulka / 1964 / 6 min.
    Odjezd branců / r. Bohuslav Vašulka / 1964 / 6 min.
    Předměstí / r. Bohuslav Vašulka / 1964 / 10 min.

    Woody Vasulka, který 20. ledna oslaví 80. narozeniny, patří k hlavním světovým osobnostem z první generace dějin videoartu a mediálního umění. Před svým odchodem do USA (1965) natočil Bohuslav Vašulka jako student katedry dokumentu na pražské FAMU několik dokumentárních filmů a podílel se na snímcích Elo Havetty a Dušana Hanáka. Nejstarší z dochovaných vlastních filmů je v Karlových Varech vyznamenaný snímek Ve dvě odpoledne. Zachycuje cestu hudebníka periferií Prahy až do garáže a začátek jazzové zkoušky. Působivé pohledy kamery, zabírající například cestu po schodišti, se soustřeďují zejména na zachycení světelných podmínek. Také následující Záchytná stanice klade důraz především na vztahy mezi záběry, zachycení atmosféry, tvarů a světla. Lesknoucí se koleje, vzdálené procházející postavy a záběry z jedoucího vlaku vévodí Předměstí, filmu o dělnících pracujících na kolejích na periferii. Podobným způsobem jsou zachyceny i snímky U pana Čapka o vetešníkovi od Týnského chrámu a nezaujatě analytický Odjezd branců. Velrybářská stanice a Sezóna v Seydisfjördur jsou cestopisné snímky z výprav na Island, které Vašulka podnikl se svou ženou Steinou, s níž následně legálně vycestoval z Československa. Zájemce o tvorbu Woodyho a Steiny Vasulkových upozorňujeme na knihu Lenky Dolanové Dialog s démony nástrojů (AMU 2011).


    Karabiniéři

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Les Carabiniers
    Francie – Itálie 1962 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Marino Mase, Albert Juross, Geneviève Galéaová, Catherine Riberoová

    + krátký film
    Válka na východě / 10 min. / 35mm

    Nejradikálnější z Godardovy rané „modré“ periody jsou Karabiniéři, absurdní protiválečná bajka o dvou prosťáčcích, kteří se nechají naverbovat do války blíže neurčených mocností. Námět pocházel od Roberta Rosselliniho, dodnes jednoho z hlavních zdrojů Godardova estetického uvažování. Lakonická „neotesanost“ nevyprchala z filmu Karabiniéři ani po více než půl století a lze si snadno představit, jak mocně musela zasáhnout první diváky. Německý filmový historik Enno Patalas vzpomíná: „Jeden známý nám přišel sdělit, že Godard natočil úplně hrozný film, takže konečně poznáme, jak jsme se v něm zmýlili. Nechali jsme si tedy s mojí ženou od něj ten strašný film vypravovat, byli to Karabiniéři, a čím déle mluvil, tím víc rostlo naše nadšení.“

  • Ne 31/01

    S. O. S.

    Režie → Jean Grémillon
    Původní název → Remorques
    Francie 1939 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Jean Gabin, Michèle Morganová, Madeleine Renaudová, Fernand Ledoux, Jean Dasté, Charles Blavette
    Cyklus → Star!

    Jean Gabin, v rámci svého náročného povolání, zachraňuje nákladní lodě před ztroskotáním, jinak žije v poklidném manželství s churavějící Madeleine Renaudovou, alespoň tak dlouho, dokud se na scéně neobjeví fatální Michèle Morganová, Gabinova partnerka z o rok staršího Nábřeží mlh.
    „V Grémillonově filmu S.O.S. se poprvé o samotě setkávají Catherine s okázale chladným, ale přitažlivým zjevem Michèle Morganové a André s proletářsko-intelektuální tváří Jeana Gabina v domku na mořské pláži. V jejich dialogu, prozrazujícím rostoucí vzájemnou sympatii, milostné odhodlání, ale také blížící se tragédii, panuje zvláštní mír. Je to ono zpola vědomé, klidné přijímání tragiky, asketický, kontrolovaný vznešený cit, s obdobnou obezřelostí vyjádřený jen ve výjimečných dílech.“ Jiří Cieslar (1978)


    Četa 317

    Režie → Pierre Schoendoerffer
    Původní název → La 317 ème Section
    Francie 1965 / CZT / 88 min. / 35mm
    Hrají → Jacques Perrin, Bruno Cremer, Pierre Fabre, Manuel Zarzo

    Četa 317 patří k dílům, která otevřela novou kapitolu v historii zobrazování války ve filmu. Do té doby nevídaný dojem autenticity popisovaných událostí byl zčásti dán novými technickými možnostmi, zejména důsledným použitím ruční kamery. K vytvoření realistické atmosféry přispěly i podmínky natáčení, kterým se celý štáb včetně herců musel přizpůsobit tak, aby všichni členové tvůrčího týmu vrženého do nitra kambodžského pralesa pocítili na vlastní kůži fyzické a psychické těžkosti vojenského života, srovnatelné s těmi, které měly být později tlumočené na plátně. Konkrétně jde ve filmu o popis osmi dnů ústupu čety laoských vojáků vedených čtyřmi Francouzi v indočínské válce: od 4. května 1954 až do konce bitvy u Dien-Bien-Phu.
    Pierre Schoendoerffer věděl, o čem mluví, indočínský konflikt, do té doby v hraném filmu nereflektovaný, zažil jako válečný dopisovatel, filmový reportér, nakonec i jako válečný zajatec. Četa 317 získala na festivalu v Cannes 1965 cenu za nejlepší autorský film. Přímý odkaz na Schoendoerfferův film vložil Francis Ford Coppola do „francouzské“ epizody své monumentální Apokalypsy, tj. do epizody vystřižené z premiérové verze (1979), ale opět dosazené do definitivního režisérského sestřihu (2001).