Smutný komediograf Georgij Danělija

Když se řekne sovětská filmová komedie druhé poloviny 20. století, vybaví se nejčastěji jména tří režisérů. Leonid Gajdaj, Eldar Rjazanov a Georgij Danělija. Právě jejich filmy plnily sovětská kina a gagy či situace z jejich filmů se staly součástí kolektivní paměti, o čemž svědčí jejich časté reprízování na televizních obrazovkách i v současnosti. Každý z uvedených tvůrců měl svůj osobitý styl. Nejstarší Gajdaj tíhl k poetice grotesky nebo excentrické komedie. Prostřední Rjazanov se zaměřoval na paradoxy v životech současníků, spjatých s městským prostředím. A nejmladší Danělija byl ve zmíněné trojici největším lyrikem, k čemuž ho patrně předurčoval jeho gruzínský původ.

Narodil se jako Giorgi Danelia roku 1930 v Tbilisi, odkud se s rodiči po roce přestěhoval do Moskvy. V pětadvaceti letech vystudoval architekturu , ale poté dal přednost kinematografii, k níž měl díky své matce blízko. Byla sestrou slavné gruzínské herečky Veriko Andžaparidzeové, manželky režiséra Michaila Čiaureliho a matky herečky Sofiko. Sama pracovala jako asistentka režie na Mosfilmu, kam Danělija v roce 1959 po absolvování Vyšších kurzů filmové režie nastoupil a kde vznikla většina jeho filmů.

Po úspěšném debutu Serjožka, realizovaném společně s Igorem Talankinem, natáčel vlastní filmy, z nichž se do československé distribuce dostávaly do začátku 80. let všechny, s výjimkou Naprosto ztraceného (1973), adaptace známého amerického románu Marka Twaina Dobrodružství Huckleberryho Fina. Právě z těchto filmů je tvořena naše přehlídka, v níž z daného období chybí jediný titul, Loď pluje k přístavu (1962) podle knihy Viktora Koněckého. Po roce 1984, kdy filmové kluby uvedly snímek Slzy padaly, už žádný z dalších Danělijových filmů neobjevil v československé distribuci.

Jeho sci-fi podobenství Kin-dza-dza! (1986) bylo v době svého vzniku považováno asi příliš výstřední pro zahraniční uvedení, nicméně právě toto dílo si v pozdějších letech našlo zejména u mladších diváků velké obdivovatele a dokonce se dočkalo i animované verze (2013), pod níž je vedle režiséra podepsána i animátorka Taťjana Iljonová. Danělijova účast na tomto projektu byla skutečně výjimečná, po slabém ohlasu filmu Fortuna z roku 2000 se rozhodl nadobro skoncovat s natáčením.

My si Georgije Daněliju připomeneme ve vrcholné formě, kdy býval označován za režiséra smutných komedií, neboť jeho filmy nikdy nevyvolávaly třeskutý smích, spíše pousmání a zamyšlení nad životem hrdinů i svým vlastním. Údajně se sám režisér bránil tomu, aby byl označován za komediografa. Vysvětloval to tím, že v době, kdy byl filmařsky aktivní, se na natáčení komedií přidělovalo více filmového (rozuměj 35mm) materiálu, proto do scénářů i úvodních titulků svých filmu psal, že jde o komedie… Není už v samotném jeho vysvětlení něco podvratného?

Tomáš Hála

 

Seznam filmů