Kazimierz Kutz

„Více než dva roky po filmu Kanály a rok po filmech Eroika a Popel a démant se v roce 1959 objevil první film režiséra Kutze Válečný kříž. Měl velký úspěch a získal cenu kritiky. Kutzův debut neznamenal jen přínos nového režisérského talentu. Ale i nový pohled na realitu, nový postoj k ztvárnění realističtějšího pohledu, který se liší od mytologizujícího postoje Andrzeje Wajdy.

Kutz přivedl na filmové plátno „plebejského“ hrdinu s jeho pohledem na svět. Režisér nepoetizuje hrdinské činy. Může poetizovat lidské zkušenosti a vlastnosti, ale hrdinský čin je u něho v rámci konkrétní situace, v atmosféře všedního života. Ve svých filmech autor nepodléhá fascinaci mýtu. Jeho zrození bere jako objektivní fakt a pozoruje lidi, kteří mu podléhají. Největší důraz klade na možnost pozorování. Konfrontuje mýtus s realitou, postavami, s novým způsobem života, který se rozvíjí bez ohledu na minulost a který má své vlastní zákony. V této své formě pozorování využívá dokonce porovnávání těchto faktorů a přenáší je až do groteskních situací a ironie.

Ve většině polských filmů bývá sféra osobních zkušeností a přiznání jakýmsi dodatkem, nejdůležitějšími jsou procesy historické a společenské. Zatímco první milostný polibek hrdiny ve filmu Sůl černé země je postaven na stejnou úroveň vážnosti jako jeho samotná účast v povstání. Stejně tak vážné, v celé své smyslnosti, je vyobrazení dívky a zobrazení polské krajiny. Režisér neuzavírá realitu v popisných schématech, snaží se ji jednoduše hledat a poskytuje nám vzácnou příchuť autentičnosti. Bezprostřední snaha odkrývat a zkoumat věci, lidi a jejich osudy v krátkém momentu morální krize.“

Janusz Gazda


Seznam filmů