běsi podle Królikiewicze

Nic se v polském filmu ani zdaleka nepodobá dílu, které po sobě zanechal Grzegorz Lech Królikiewicz (1939–2017). Expresivní, surový, fyzický, bolavý, nesmiřitelný, prokletý, a přesto – nebo právě proto – utajený.

Grzegorz Królikiewicz na sebe poprvé upozornil v roce 1971, kdy se vehementně postavil do čela mladých dokumentaristů, zasazujících se o právo na tvůrčí svobodu. Od hrané prvotiny Skrz naskrz důsledně realizuje svůj umělecký program bez zájmu o okamžitý úspěch. V jeho vidění světa dominuje destruktivní charakter činu a jistá záliba v ošklivosti a špíně, do níž nelítostně ponořuje své hrdiny i prostředí, jež je obklopuje. Hrdinovo jednání je nakonec vždy marné, neboť cesta k cíli není možná.

Milan Líčka: „Analýza filmové skladby byla předmětem, který Królikiewicz vyučoval a o němž napsal příručky podrobně rozebírající filmy světových tvůrců. I ve svých vlastních dílech experimentuje s formou tak, aby byla co nejsilněji vyhrocena výpověď o osudech jednotlivců, skupin i národa, zejména pod tlakem společenských změn.

Na osobě Grzegorze Królikiewicze vynikal pronikavý pohled a výraz prozrazující tvrdošíjnost a nesmlouvavost. Svými postoji i tvorbou provokoval, měl nadšené přívržence i odpůrce. Jeho přínos snad nejlépe charakterizoval jeden polský kritik slovy, že i jen napůl zdařilý film Królikiewicze znamená pro filmové umění víc než mnohé úspěšné snímky jiných.“


Seznam filmů